Listy č. 232
Studijní texty, volné a krácené překlady z německého tisku
Mlha nad Berlínem
Obraz, který poskytla německá politika koncem listopadu, by se hodil do temného období. Jamajka-projekt Angely Merkelová a Horsta Seehofera (černo-žluto-zelená koalice) se utopil v podzimní mlze. Teprve na přání spolkového prezidenta se vrátila do koaliční hry SPD, která po katastrofálních výsledcích v zářijových volbách účast v koalici dlouho odmítala. Dlouho odmítala dokonce přemýšlet o pokračování spolupráce s Unií - také oslabenou. Nyní je kormidlo ve straně opět nastaveno Martinem Schulzem (poctěným v roce 2012 cenou Wenzela Jaksche), což se neobešlo bez tření a vnitrostranického boje. Také Seehofer, bavorský premiér, "patron" sudetoněmecké etnické skupiny, je odpočítáván (jako boxer po K.O.). Se svou CSU prochází fází sebezničující války. Konec je nejistý. Byla tam spousta nedůvěry. Prosté "pokračování" je odmítáno. Nejen v Berlíně.
Vedení sudetoněmeckého landsmanšaftu (SL) v Mnichově nedokázalo zasypat zákopy, které byly vytvořeny nešťastným usnesením o změně stanov, oslavovaným Seehoferem. Došlo k vážnému dialogu mezi "reformátory" a "konzervativci". Vystoupení saského SL ze spolkové asociace je jen jedním příkladem, snad pomůže k energičtějšímu postupu. K tomu se přidává způsob, jakým se duo Merkelová-Seehofer dvořili zeleným, během jamajských rozhovorů, a který se zdál mnohým vyhnaným špatný. Koneckonců zástupci této "alternativní" strany nikdy nezmeškali příležitost, zúčastnit se kampaní, organizovaných proti východním a sudetským Němcům a umisťovat je jako potížisty na politickou trestnou lavici. To by mělo být náhle zapomenuto? Dlouho se ukazovalo, že zájmy bílo-modrých "patronátní země" a "čtvrtého kmene" nejsou v souladu. Bavorsko na prvním místě - toto je motto, které provázelo Mnichov.
Nezáleží na tom, kdo bude řídit vládu a CSU. Pro spolky vyhnanců, zejména pro SL, může být východiskem pouze - opětné demonstrování větší politické nezávislosti! Kontakty s Mnichovskou zemskou kanceláři nemusí být přeřezávány.
Advent je tichý čas, čas reflexe. Schopnost reflexe je třeba přát všem politickým činitelům v těchto vzrušujících týdnech před Vánocemi. Také si přejeme ukončení bitky nad Sprévou: Německá politika se potýká s historickým mezníkem.
Gernot Facius, Sudetenpost, 7.12.2017, str. 1
Vyhnanecká literatura
Mnichovské bratrstvo Sudetia
Na počátku listopadu přednášel Marek Nekula, profesor pro západní slavistiku a bohemistiku na univerzitě v Řezně, v sérii „Sudetengespräche (sudetoněmecká témata)“ mnichovského bratrství Sudetia, o české vyhnanecké literatuře. Jako příklad analyzoval román Jiřího Kratochvíla "Uprostřed noci zpěv".
Jak mluvit o vyhnání, které je politicky popřeno a jehož uznání za nespravedlnost vede k zákazu zaměstnání? Jiří Kratochvil řešil tento problém uměleckým způsobem. Vedle několika krátkých příběhů a románů napsal v letech 1988 až 1992 román "Uprostřed noci zpěv", ve kterém použil příběh chlapce z generace konce Druhé světové války k vyprávění o vyhnání Němců.
Marek Nekula zdůraznil na začátku svého vystoupení politickou koncepci mezinárodního práva zakazující a sankcionující vyhnání, vůči, podle mezinárodního práva legitimnímu, „odsunu“ podle Benešova režimu. Tato změna pojmu trvá 30 let, aby se zabránilo možnosti reflexe vyhnání. Teprve přechod k demokracii znamenal překonání přestávky v kultuře paměti a odhalil změnu ve volbě slov. Příběh z periferie – exilových Čechů a Němců – se stal dominantním. Tento příběh paměti je také nazýván „komunikativní paměť“. Během socialistické diktatury existovaly pro disidenty, kteří se chtěli vypořádat s vyhnáním, jen tři možnosti - mlčet, exilová literatura, nebo samizdat v podzemí.
S koncem socialismu, a tím s koncem popření vlastní historie, se kulturní texty staly prostředkem kolektivní paměti. Například romány, zabývající se koncem Druhé světové války, vyhnáním Němců a obnovení Československa, hrají hlavní roli v populární literatuře po roce 1990. Literatura vynalezla nový koncept přemýšlení o vyhnání a otevřela možnost diskuse. V době zákazu myšlení to nebylo možné. Tak se podle Nekuly osvobození Československa z podmanění Sovětského svazu stalo "osvobozením" komunikativní paměti a oficiální historiografie.
Postava vypravěče v knize Kratochvíla se stává součástí tohoto podání v případě masového znásilnění. Češi se stali podle vlastní paměti jak obětí Němců, tak obětí Rudé armády. Komunistická strana pak přeměnila Rudou armádu na osvoboditele. Ve druhé kapitole „Šťastná poválečná léta“ Kratochvíl popisuje odlidštění „nepřátel“ režimu – mladí Němci byli pro funkcionáře lidskou návnadou při lovu, německý pastor byl chycen.
„Přesídlení“ pak začalo represemi a kompletním zbavením práv německé a maďarské národnostní skupiny, jejich cíleným pronásledováním. Na rozdíl od předchozího vnímání jsou pak Němci oběťmi, Češi pachateli. Umělecká Kratochvílova prezentace „přesídlení“ a „vyhnání“ je o postojích německé dívky a českých mužích, pachatelích, což je celkově charakteristickým rysem české literatury o vyhnání.
Na otázku, zda je Kratochvílův román veřejně přijímaný Nekula říká: Od vyhnání dodnes stále chybí 30 let kulturní paměti, takže to bude trvat generaci. Pouze magický realismus románu nabízí příležitost pro generaci devadesátých let. V románu padesátých až sedmdesátých let nebylo vyhnání v popředí. To znamená, že román nyní není, ale bude převzat pozdější generací, jako veřejně přijímaný text.
Tento román získal několik hlavních literárních cen v 90. letech a má hodně publicity. Nejdůležitější podle Nekuly je čtenářská cena „Magnesia Litera“, protože to bylo ocenění čtenářů, kteří diskutovali Kratochvílovu práci, a nikoli akademiků. Zvláštní literární a umělecká hodnota románu je v centru pozornosti. Zvláště je třeba vzít v úvahu souvislost, že Kratochvil je autorem samizdatu. Jeho práce nikdy nebyly v komunismu veřejně prezentovány; zabývání se vyhnáním bylo politicky blokováno a pokračovalo se v morálním selhání Čechů při vyhnání Němců.
Uznání vyhnání je zde třeba chápat jako proces posunutí literatury z disidentství k pozitivnímu zaměření populární literatury, k porušení tohoto kruhu morálního selhání. Podle Kratochvíla je vyhnání, jako násilné excesy vůči Němcům v malém, konceptualizováno jako „deportace“ ve velkém.
Koncept a kontext vytvářejí konkrétní propojení disentu do literárního diskurzu devadesátých let. Výsledným příkladem pro dnešek je společenské zpracování tématu vyhnání. Že další vývoj po skončení socialistické diktatury nebyl bez problémů také ukazuje zvláštní jazyk připomenutí, který Kratochvíl používá ve svých románech a pokusil se o to poprvé v české literatuře.
Texty vzpomínek jsou v historii a v literatuře velmi oblíbené, byly populárními médii široce distribuovány do celé společnosti, zdramatizovány a přeloženy do několika jazyků. Nekula to vidí jako důsledek veřejné omluvy brněnského starosty Petra Vokřala za brněnský pochod smrti a za vyhnání Němců. Nekula přednášel o zábavné a vzrušující literatuře. Během příštích sudetských rozhovorů promluví mluvčí etnické skupiny Bernd Posselt o budoucích úkolech a příležitostech sudetských Němců a o příležitostech a rizicích v německo-českých vztazích.
Sudetia pokračuje v tradici akademických bratrství Albia Prag, Constantia Prag, Arminia Brünn, Demetria Tetschen-Liebwerd, Germania Tetschten-Liebwerd a Elektra Teplitz. Bratrství se člení na aktivní (studenty) a seniory.
Stavba spolku Sudetia je pestrá, prosazuje politické požadavky studentského svazu. Jako člen německého Burschenschaftu ctí tři principy - čest, svobodu a vlast, které byly i v době bojů za svobodu v 19. století mottem mnoha bratrských společenství, a od té doby neztratily nic ze své důležitosti a naléhavosti. Pochopení těchto pojmů bratrství od studentů vyžaduje politické a demokratické přemýšleni, ale v žádném případě není stranicky vázáno. Sudetia dává možnost rozmanitým názorům a ochotě diskutovat, k nimž může a měl by přispívat každý člen. Politicky je bratrství jistě v konzervativní, ale nikoli pravicově extremistické, části politického spektra.
Moritz Fischer, Sudetendeutsche Zeitung, 24.11.2017, str. 9
Nová provokace proti vyhnaným
Jak dělají Thierse a Süssmuthová politiku památkovým projektem
Berlín se dostal do nového sporu o památníky. Autoři jsou bývalý prezident Bundestagu Wolfgang Thierse (SPD) a Rita Süssmuthová (CDU). Ve společném projevu před tiskem hlavního města podpořili výzvu k Bundestagu a "německé veřejnosti", postavit pomník pro polské oběti německé okupace během Druhé světové války.
Thierse, rodák z Vratislavi, citoval zemřelého polského ministra zahraničních věcí Wladyslawa Bartoszewskeho, který řekl, že Němci jsou „úžasně sebekritičtí“ ve vypořádávání se s jejich historií; Polsko však pro ně bylo vždy "slepou uličkou". Tato kritika, řekl Thierse, musí být brána vážně. Mluvit zde o „slepé uličce“ je přinejmenším nehistorické a nespravedlivé, existuje již celá řada míst na památku polských obětí nacistického režimu. V neposlední řadě památník obětem holocaustu v Berlíně. Kritika projektu podporovaného Thiersem a Süssmuthovou je zvláště podnícena myšlenkou, poskytnout jako místo pro požadovanou památku náměstí - Askanischen Platz. Vzhledem k tomu, že přímo naproti je po dlouhých politických tahanicích zřízené Dokumentační centrum útěku, vyhnání, usmíření. Thierse a Süssmuthová nedělají tajemstvím z toho, že prostorová blízkost dvou pamětních míst je určena k posílení teorie příčin a následků, kterou je relativizován zločin vyhnání po celá desetiletí. Takže je to řečeno znovu, válka, zabíjení, útěk a vyhnání by byly "umístěny v neoddělitelném kontextu". Kromě toho by skončil stálý spor o stále v Polsku připomínaný památkový projekt, který je z velké části důsledkem iniciativy bývalé prezidentky Svazu vyhnanců (SV), Eriky Steinbachové.
Tolik pragmatismu překvapuje! Zřejmě také prezidenta SV Bernda Fabritiuse. "Jednostrannost není řešením", poznamenal Fabritius s odkazem na polskou stranu. Jeho sdružení by se líbilo, kdyby na oplátku za památník v Německu, byl v Polsku postaven památník pro německé oběti utěku a vyhnání.
Předseda SV Severního Porýní-Vestfálska, Rudi Pawelka, učinil jasnější výrok v týdeníku Junge Freiheit. Slezan Pawelka nazval podporu Thierse a Süssmuthové pro projekt památníku přímo naproti Dokumentačnímu centru útěku, vyhnání, usmíření "provokováním vyhnanců". Postavilo by Polsko těmto Němcům památník ve Varšavě? Pawelka : „Dokonce i diskuse o reparacích (požadovaných vrcholnými polskými politiky) byla pokřivená, protože ignorovala připojení velkých německých území“. Pozoruhodné na nové památkové debatě je, že probíhá i vně vyhnaneckých kruhů. Požadavky o větší podporu historiků nedrží krok s kritikou z jiného úhlu pohledu: Zejména se zaměřením na Polsko hrozí nebezpečí, že takováto památková politika by naváděla k „renacionalizaci“.
(FAC), Sudetenpost, 7.12.2017, str. 2
Vzácná návštěva
Generální konzulka v TANDEMu v Řezně
Jako „velmi působivou, univerzální a mnohotvárnou činnost“ pochválila Kristina Larischová, generální konzulka České republiky v Mnichově, dílo TANDEMu - koordinačního centra pro německo-české výměny mládeže. Během její návštěvy v Řezně ji správce centra TANDEM, Thomas Rudner, a personál, Kathrin Freier-Maldonerová a Jana Kučerová, informovali o historii, aktuálních tématech, pracovních oblastech, jakož i budoucích projektech.
Na návštěvu jejího předchůdce před třemi lety, Milana Čoupka, se kterým TANDEM dobře spolupracoval, se Rudner odvolal při svém přivítání. Poukázal rovněž na slogan TANDEMu „Společně utváříme budoucnost“ a podal rychlý pohled na vznik a vývoj kanceláře, která byla založena v Řezně a v Plzni v roce 1997, jako hlavní služba pro mládež a studentské výměny. „Od roku 2012 orientovala svou práci na konkrétní témata", vysvětlil Rudner a představil téma pro roky 2017 až 2019 „Společně pamatujme na společnou budoucnost".
Obsah historického vzdělání již existoval v minulosti - například "pamětní místa" v roce 2008. Již byly zahájeny dvě úvodní akce k novému tématu a jazykový doprovod musel být přizpůsoben novému zaměření.
„Struktury politického vzdělávání v Německu a České republice se liší,“ jmenoval správce kanceláře další aspekt, který je třeba vzít v úvahu při plánování a provádění činnosti. Rudner představil generální konzulce plánované akce k novému tématu a vyjádřil naději, že „téma bude pojato velmi široce". Larischová také považuje nové zaměření za důležité, "protože očitých svědků je stále méně a méně".
Další téma, kterým se TANDEM zabývá, a které zůstane pravděpodobně aktuální, je přeshraniční protidrogová prevence. "Na hranicích jsou naplánovány další německo-česká preventivní opatření. Akce probíhají ve spolupráci s drogovými poradenskými organizacemi a agenturami pro mládež", uvedl Rudner a dodal, že TANDEM podporuje i mládežnické asociace, iniciativy a sdružení, které projevily zájem o Českou republiku.
Dalšími oblastmi práce jsou školní výměny - pro značný počet škol, které mají školní partnerství v sousední zemi - a dobrovolné stáže. V této oblasti se uskutečňuje přibližně 40 akcí ročně, každá asi s pěti účastníky. „Zde jsme otevřeni všem oborům. Mladí lidé se mohou účastnit od 16 let; v praxi mívají obvykle kolem 20 let. Zájem o stáže v Německu roste“, zdůraznil Rudner.
Kromě toho se pravidelně konají schůzky a výměny s kolegy v Plzni. A zejména při německo-českých mládežnických a studentských setkáních se používá hlasová animace, kreativní metoda přístupu k sousednímu jazyku. „Máme asi 70 certifikovaných jazykových animátorů, dvě třetiny Čechů a třetinu Němců“, informoval Rudner s odvolávkou na konkrétními data. Počet nabídek a zájem lidí se prudce zvýšil. „Máme různé formáty, v závislosti na povaze skupiny“, dodal vedoucí centra TANDEM.
Nakonec se také objevily předškolní projekty. V současné době projekt „Sousední světy“ je určen pro děti ve věku od tří do osmi let. 500 školek v Bavorsku, Sasku a Čechách se podílí na „velmi úspěšné stránce česko-německé spolupráce“ shrnul Rudner. Jako další služby, které Tandem nabízí, poukázal na portál pro mládež „ahoj.info", publikace a databáze „Poznej Plzeň" nebo „Soused: Jazyk? Český!"
„Děkuji vám za vše, co zde děláte. Vážíme si toho“, vyslovila generální konzulka Larischová velké uznání práci TANDEMu. Zvýšenou podporou pro vás chci být náhradou za budoucí pravděpodobně snížené financování z prostředků EU. S radostí jsem převzala záštitu nad pracovním fórem s novým klíčovým tématem ve dnech 19. až 21. dubna. Rovněž je třeba připomenout kontext konce První světové války, vzniku republiky, Mnichovské dohody, či 50. výročí Pražského jara, které se podobně v Bavorsku a v České republice bude připomínat. Zmínila těžiště práce generálního konzulátu. „Je třeba připomenout rovněž vstřícnost k exulantům“, řekla Larischová. Tato připomenutí by měla mít mnoho podob - přednášky, filmy, výtvarné umění.
Markus Bauer, Sudetendeutsche Zeitung, 1.12.2017, str. 3
Sudetští Němci upustili od reparací.
Řekl tento výrok skutečně H. Seehofer? K článku Temné mraky ještě nezmizely
V„Tribuně názorů“ v čísle 11, uveřejňující „opravná stanoviska“ k výše uvedenému bodu v čísle 10, je možné snadno vidět, že autor nezná pozadí připravované novely, která se ještě neuplatnila, nebo jej nechce znát. Tato neznalost vede do pasti slovních cvičení, dostatečně známých častých intelektuálních textů, které zaručují neomezeně libovolné interpretace textu. Tato interpretace textu pro korekci názorů poskytuje vynikající příklad, co způsobila falešná tvrzení na téma „vlast“. Autor se domnívá, že může ignorovat prohlášení prominentních státních a mezinárodních právníků, kteří jednoznačně uvedli, že "právo na vlast je lidské právo", nebo ještě jasněji, "právo na vlast je právem, které nám bylo dáno při narození."
Takže je to naprosto individuální právo každého z nás, které může být přijato jakýmkoliv klubem. Striktně z toho plyne, že se každý může snažit o znovuzískání své vlasti.
Následně se autor dopisu čtenáře ztrácí v snově neskutečné otázce okolo reparací v novelizované verzi Stanov sudetoněmeckého landsmanšaftu (SL). Pisatel dopisu si mohl ušetřit své sugestivní poznámky o "nepochopení" nebo "neochotě pochopit". Nebo chce opravit pana Seehofera, který prohlásil krátce po prvním neprávoplatném rozhodnutí „Spolkového shromáždění“ před pražským tiskem „Sudetští Němci upustili od reparací“ ??
Nechme ho věřit tomuto velkolepému výsledku, který musel vyhlašovat. Jako znalí pozadí víme o dvou věcech na horní palubě SL. Jedna z nich je snaha vrátit se na křeslo v Evropském parlamentu a druhá je zaměření na mandát pro bavorský státní parlament.
Dokonce i v odvolávání na náklady soudního sporu dopis redaktorovi ukazuje nedostatek znalostí o skutečnostech. Jejich výše je dána pouze skutečností, že vedení landsmanšaftu po několika ztracených pokusech v beznadějných odvoláváních - jeden z nich až u Spolkového soudního dvora - se pokusilo revidovat rozsudky v podřízených případech. To vše členům dělalo a bude dělat radost.
A také s ohledem na zdroje peněz: Na jedné straně poskytnete členům a dalším zainteresovaným zachování jejich základních práv na vlast a majetek, na druhé straně se uchýlíte k opakovanému zvyšování příspěvků a velkoryse disponujete s prostředky z nadací. To může být závěr této krátké repliky. Počítám s kritikou, že budu také označován za „tendenčního“. Líbilo by se mi, kdyby se autorovi dopisu do redakce jednoho dne podařilo, formulovat své připomínky na základě pevných faktických znalostí.
Erich Högn, Königstein, Sudetenpost, 7.12.2017, str. 19
Berlín, Mnichov nebo Praha, potřebujeme spojence II
Multiplikační seminář v Heiligenhofu
Předat znalosti bylo cílem vícedenního školení na souborné téma „Přistěhovalci, uprchlíci a vyhnaní po roce 1945: paralely tehdejška a dneška“ a “historie pro budoucnost: Němci ve východní a středovýchodní Evropě“ v sudetoněmecké vzdělávací instituci Heiligenhof v lázních Bad Kissingen, kterou spravuje ředitel nadace Steffen Hörtler. Sudetští Němci stejně jako na nadšenci německo-české historie ze všech koutů Německa a České republiky byli mezi účastníky. Prvotřídní lektoři nadchli. Píše Hildegarda Schusterová
O školícím místě k dějinám nucených migrací 20. století hovořil Sven Oole, vedoucí pro komunikaci a správu Spolkové nadace „Útěk, Vyhnání, smíření“. Oole je historik se zaměřením na soudobé dějiny. Studoval u Arnulfa Baringa, který byl v roce 2002 oceněn sudetoněmeckou Karlovou cenou. Od roku 2008 do roku 2013 působil jako výkonný poradce v německém Bundestagu pro vyhnance a německé menšiny nedávné historie, jako politolog a žurnalista. Od ledna 2014 je zodpovědný za komunikaci a řízení Spolkové nadace „útěk, vyhnání, smíření“.
V Berlíně, nedaleko Potsdamer Platz, vzniká Dokumentační centrum pro celosvětové téma -útěk a vyhnání. To také zahrnuje minulost 15 milionů Němců na konci Druhé světové války. „Ztráta domova je univerzální zkušenost,“ řekl Oole. „Dokonce i dnes, je tím ovlivněn nespočet lidí. V této souvislosti budované Dokumentační středisko nabízí výstavy, akce a výzkumná zařízení, poskytne fórum pro poznávání historie.“ Na rozloze asi 6.000 metrů čtverečních budou představeny životní události věnované příčinám, průběhu a následkům etnicky a nábožensky motivované nucené migrace z 20. a 21. století v Evropě i jinde, jakož i krátkodobé výstavy.
Také se připravuje sbírka objektů, zaměřených na útěk a vyhnání Němců z oblastí dříve obsazených německou populací. Ve své komplexní prezentaci projektu Oole odkazoval mimo jiné na současnou práci nadace se svědectvími. Zahrnuje vlastní svědectví, sběr stávajících svědeckých zpráv z Německa a z Evropy, audiovizuální dokumenty z historie, rozhovory s oběťmi a vytvoření archivu zkušeností a jiných osobních dokumentů. Nadace považuje Dokumentační centrum za místo živé diskuse, učení historie a vědeckého výzkumu. To zahrnuje principiální transfer vzdělávání a znalostí, zejména dlouhodobou spolupráci se školami, univerzitami a dalšími výzkumnými institucemi.
Nadace v současné době zahajuje výzvy ke sběru očitých svědectví. Bude hledat životní příběhy uprchlíků a vyhnanců do archivu Dokumentačního střediska v Berlíně, pro budoucnost. Tam budou trvale uloženy. Svědectví očitých svědků konkrétně zprostředkovalo hluboké a dlouhodobé účinky nucené migrace na biografii jednotlivce.
Vedle psaných zpráv o útěku a novém začátku hledá nadace deníky, dopisy, fotografie, kresby, průkazy totožnosti a další dokumenty. Výzva je zaměřena všem kdo zažili sami, nebo jejich rodinní příslušníci, útěk a vyhnání. Jak uprchlíkům z jugoslávské války v devadesátých letech 20. století, tak německým vyhnancům z doby Druhé světové války, jejich dětem a vnoučatům, či současným uprchlíkům z válečných a krizových oblastí.
Jako místo historie a sudetoněmeckého vzdělávání prezentoval Heiligenhof vedoucí nadace Steffen Hörtler. S hrdostí oznámil, že „Heiligenhof je prvním společným vlastnictvím všech vyhnanců.“ Dnes tuto společnou instituci spravuje Sudetoněmecká nadace pro sociální a pedagogickou práci. Hörtler dále řekl: “sudetští Němci byli první, kteří v roce 1952 koupili tento dům pro vzdělávací instituci, jako majetek komunity. My sudetští Němci máme ve Francích zařízení s 224 lůžky a 90% využitím, nejmodernější vzdělávací instituci."
Sudetoněmecká rada má například jako vlastní téma „Česko-německé porozumění, jako úkol občanské společnosti," vysvětlil ze své funkce jako člen předsednictva Sudetoněmecké Rady.
Sudetoněmecká rada, jako orgán sudetských Němců, podporuje nadstranické spolky sudetských Němců v úsilí o česko-německé porozumění. Skládá se z 30 členů. Polovinu volí Sudetoněmecké spolkové shromáždění, druhá polovina je ze stran zastoupených v Bundestagu. Rada má za úkol podporovat mezinárodní porozumění, zejména usmíření a porozumění mezi Čechy a sudetskými Němci.
Kromě toho má Sudetoněmecká rada za úkol podporovat péči o landsmanšafty domovských krajin v Čechách, na Moravě a ve Slezsku a v nových domovských regionech v Německu. Nabízí také sudetoněmeckým a českým politikům společné fórum pro diskusi, jako jsou každoroční Mariánskolázeňské rozhovory, o kterých Sudetendeutsche Zeitung zveřejňují každý detail.
Grémium Sudetoněmecké rady je složeno z lidí, kteří mají své kořeny v sudetských zvláštních zájmech. Pro sudetské Němce je vždy důležité znovu a znovu získávat spojence pro sudetoněmecký problém. Bohužel za 30, 40, 50 let sudetoněmecký landsmannschaft nedokázal vybudovat odpovídající základnu ani v Bonnu, ani v Berlíně, jako je dnes pražská kancelář. Peter Barton vykonal v Praze vynikající práci a sudetští Němci měli podobnou kancelář v dřívějším Bonnu, s cílem vytvořit kontaktní místo pro sudetoněmecké zájmy. Stále je nezbytné, aby bylo zajištěno, že význam sudetských Němců v Berlíně budou i nadále růst. Práce v této souvislosti nebude snadnější, ale obtížnější. Ještě před pěti až deseti lety úřady zaměstnávaly ženy a muže, kteří kvůli svým rodinným kořenům měli silné spojení se sudetskými Němci. Tyto znalostní nosiče dnes v této míře neexistují. Spíše je pravda, že tam byli dobře vzdělaní lidé, kteří studovali historii nebo politiku, ale pro které sudetoněmecké téma není tak důležité. Tito nositelé znalostí dnes v této míře neexistují.
Předsednictvo Sudetoněmecké rady pracuje na tom, aby bylo v Berlíně slyšet sudetoněmecké hlasování. Rada v současné době připravuje novou mnohojazyčnou výstavu o historii sudetských Němců. První místo by mělo být po dokončení kolem 4. března v bavorském státním parlamentu a pak by mělo být uvedeno na sudetoněmecký den v Augsburgu. Je důležité udržovat kontakt s politikou a nit rozhovoru s Berlínem znovu posilovat, až bude nová spolková vláda.
Významnou výzvou pro sudetoněmecké občany, řekl Hörtler ve své krátké závěrečné analýze voleb, je najít po volbách, ve výrazně změněné stranické krajině v Německu a v České republice, kontaktní osoby pro sudetoněmecké požadavky. Politika, ať už v Berlíně, v Mnichově nebo v Praze, bude utvářena jednotlivci. Sudetští Němci by měli sledovat, jak k nim bude každý z těchto lidí přistupovat. Co nevyšlo bylo to, že jsme tyto lidi vylekali nároky, uzavřel Hörtler své politické úvahy.
Zvláštní poctu dostal Adolf Ondratschek. Steffen Hörtler, také místopředseda sudetoněmeckého landsmanšaftu (SL), mu udělil medaili Adalberta-Stiftera za příspěvek k předávání znalostí o sudetoněmecké kultuře. Ondratschek předává poznatky svých výzkumných cest do českých, moravských a slezských archivů. Jako učitel v důchodu dal Ondratschek své síly do služby sudetským Němcům.
Jako častý řečník na Sudetoněmeckých dnech a na seminářích jako je tento, referuje na téma „Po stopách německé historie v České republice - výzva pro historiky a genealogy“, o své výzkumné práci a přispívá k dalšímu odstraňování bariér mezi sudetskými Němci a Čechy. Ondratschek také letos podal zajímavá fakta o německých stopách v rodné zemi sudetských Němců. Nachází je všude, v archivech, matrikách, osobních dokladech, osvědčeních, architektuře, památkách, hřbitovech, kuchařkách, literatuře o Němcích, filmech, a dokonce i v reklamě. Jen je třeba dívat se pozorně, jako Ondratschek, sledující stopy německých dějin v českých zemích. Hildegarda Schusterová, Sudetendeutsche Zeitung, 1.12.17, str. 5
EU nesmí zůstat k menšinám slepá
Evropský politik Bernd Posselt, mluvčí sudetoněmecké etnické skupiny, kritizoval EU pokud jde o slepotu k minoritám. Členové tradičních etnických skupin a menšin dosahují počtu téměř 60 milionů občanů EU, takže po Německu a před Francií jsou „druhým největším členským státem“.
V současné době lze na příkladu Katalánska ukázat, že takové jazykové menšiny jsou buď tmelem nebo výbušninou v základech Evropy. Proto jsou společná evropská práva národnostních skupin a menšin, na něž naléhá sudetoněmecký landsmanšaft po celá desetiletí, zásadním stavebním kamenem pro evropský boj proti centralismu na jedné straně a separatistickému nacionalismu na druhé straně.
To bylo poselství pana Posselta pro letošní Den lidských práv (10. prosince). Proto se sudetoněmecký landsmanšaft (SL) rozhodl spolu s týmy ostatních zemí a Pan-Evropskou unii, jako nejstarším evropským sjednocovacím hnutím, k podpoře občanské iniciativy „Minority Safepack“ na základě Smlouvy o EU. Iniciativa byla zahájena všemi významnými menšinovými skupinami v Evropě, vedenými Federální unií evropských národností (FUEN). Do 3. dubna 2018 je potřeba shromáždit milion podpisů (72.000 jich již pochází z Německa), v sedmi členských státech. Iniciativa žádá orgány EU, aby se konečně staraly o nahrazení dosud centralistických národních států. Sudetští Němci, jako skupina vyhnaných osob, které žily po staletí v míru s ostatními národy v mnohonárodním státě, se stala obětí nacionalismu ve všech ohledech. Cítí se být průkopníky vytvoření pestré Evropy národů a národnostních skupin, do níž vstoupí státy a regiony. Kde menší národnosti a menšiny budou moci plně využívat lidská a menšinová práva.
Nemusíte být příslušníkem menšiny: každá osoba může připojit svůj podpis. Můžete se přihlásit na internetu na adrese www.minority-safepack.eu nebo na seznamech, které jsou k dispozici například v Sudetoněmeckém domě a v Domě německého východu v Mnichově, stejně jako v Heiligenhofu, školícím pracovišti SL v lázních Bad Kissingen. Bylo by užitečné, kdyby všechny domy vlasti v Německu a Rakousku předložily podpisové listy. Kromě toho mohou být podpisové listy vyžádány od Spolkové kanceláře SL nebo staženy z internetu ze stránky www.sudeten.de , vytištěny a množeny pro individuální distribuci.
Sudetendeutsche Zeitung, 15.12.2017, str. 1, bez autora a značky
Pro České národní listy volně a kráceně přeložil Ing. P. Rejf, připravil dr. O. Tuleškov
Vydalo Křesťanskosociální hnutí ve spolupráci s Nezávislou skupinou Věrni zůstaneme a Českým národním sdružením. Praha, 9. ledna 2018
Webová adresa: www.ceskenarodnilisty.cz e-mail:vydavatel@seznam.cz