České národní listy

září, říjen 2020

Z projevu prezidenta dr. E. Beneše na sjezdu Svazu osvobozených politických vězňů

„… Žádný z vás nezadal k útoku jejich té nejmenší příčiny. Žádný z vás neměl té nejmenší viny, stejně jako ji neměl váš tradičně demokratický národ. Všichni jste věděli, že ani naše vláda neměla viny na tomto politickém zločinu ze září roku 1938 sousedního početně velkého národa…

Ale nejen to. Přijde brzo chvíle, kdy tito viníci se budou před sebou samými a před světem očisťovat z toho, co v těchto letech napáchali. A budou tomu sami věřit, až tyto své nové lži budou přednášet.

Říkal jsem vám při jiných příležitostech, že máte všechno zaznamenat a povědět, co jste zažili ve svých vězeních a koncentračních táborech. Ne snad jen proto, abyste vyložili nám všem svá utrpení, ale proto, abyste se znovu mohli bránit, až oni začnou s touto kampaní. Neboť na válku z let 1938 – 1945 se nesmí nikdy zapomenout. A že začnou, o tom buďte přesvědčeni.

A konečně přijdou opět, aby od očišťování přešli k útoku. Bude to nová reakce, která opět spojí útok na pokrok sociální s útokem na naši svobodu národní a lidskou. Buďte na tento útok připraveni a mějte svá fakta, své záznamy, své vzpomínky, pohotově, neboť nikde se tolik nezapomíná, jako právě v politice. A proto bude zase nutno podržet všem našim odpůrcům z let 1938 – 1945 před očima to, co svět v jejich rukou zažil v Osvětimi, v Dachau, v Mauthausenu, v Ravensbrücku a v řadě jiných německých mučíren.

Opakuji: Na tuto válku se nesmí zapomenout, a aby se nezapomnělo, je ji nutno sebevědomě a důstojně, ve jménu práva a svobody, práva a pravdy, ve jménu lidskosti, živoucí, opravdové a správné lidskosti, stále a stále připomínat.

My. Češi a Slováci, máme na to plné právo…

V Praze 14. prosince 1945

Cíle sudeťáků jsou průhledně prosté

Jiří Jaroš Nickelli, Společnost L.Svobody Brno

Není to tak dávno,co českou veřejnost mystifikoval Herr Posselt a jeho společníci, že landsmané Německa i Rakouska (?) "už nemají žádné požadavky na vracení majetků v dnešním Česku", správně v České republice. Zemský soud v Mnichově pak prokázal opak. Posseltova skupina s návrhem na změnu stanov spolku landsmanů soud prohrála a dosavadní stanovy platí. Takže vše, co blábolili naši bývalí političtí předáci Nečas, Sobotka,exministr Herman, primátor Vokřál a jiní, o vstřícnosti sudeťáků, padlo do zapomnění dějin. Ponechám stranou kvaky našich obhájců sudetů i útoky zahraničních i našich politiků na odsun a na dekretální právo republiky.

Pokládám otázku - co skutečně chtějí landsmané?

Vidím jedinou odpověď - chtějí naplnit své prvotní zájmy. Jaké jsou jejich prvotní zájmy? Je to usmíření? V žádném případě. Je to vzdání se nároků na majetky a případný politický vliv na naši republiku? V žádném případě.

Landsmannschafty neustále usilují o revanš - o získání politického vlivu na republiku, a tím i na restauraci svých konfiskátů zabaveným dle mezinárodního práva Postupimi a Paříže, i dle dekretální normy státu.

Politickým vztahům mezi sjednoceným Německem a rozděleným Československem na dva státy, tedy na Českou republiku a Slovenskou republiku, neprospívají zajisté prohlášení vrcholných politiků Německa jako paní kancléřky Merkelové o to, že prý pro odsun nebyly žádné politické ani morální důvody(!)

Opak je pravdou, a je problémem paní kancléřsky její neznalost nebo dokonce nevstřícnost k daným historickým reáliím porážky III.reichu a  jeho následnému trestání. Odsun totiž nebyl pouhým politickým řešením porážky nacistické velkoněmecké říše, kdy vzorem byly odsuny Turků a Řeků v I.světové válce! Nikoli jen to. Odsun byl též politickým a morálním trestem té většiny tzv. sudetských čili československých Němců, kteří zradili svůj stát, v němž žili jak před ustavením republiky, tak i za jejího trvání. 

Útočníci landsmanů nechtějí pochopit - nemohou, neboť by museli své cile zahrabat do minulosti! - že trest odsunu spočíval v ocenění vlastizrady, vojenské velezrady a páchání masových zločinů na  slovanském a jinomenšinovém občanstvu státu ČSR. 

Landsmané nechtějí uznat, že republika trestala odsunem podle práva Postupimi a Paříže, jakož dle dekretů, vlastizradu čs. Němců k agresorovi, který rozvrátil a zničil republikánsko demokratickou podstatu státu ČSR, jak to definují právníci. A jak to definuje i Nález Ústavního soudu Colloredo-Mansfeld z roku 2004.

Republika tedy uznala pouze většinovou, nikoli kolektivní vinu. To prokázala vyviněním menšiny čs.Němců dle tolik nepřáteli haněných dekretů,a ponecháním občanství těm 220 tisícům čs.Němců, kteří se neprovinili vůči státu. Takže obvinění odsunu a presidenta Beneše od zahraničních i domácích politiků je vylhané, nepravdivé a a mezinárodně i vnitrostátně protiprávní.

Cíle landsmanů jsou tedy jasné. Neustále poštvávají proti dekretům presidenta a Národního shromáždění,aby je kolaboranti republiky sami zrušili. Pak by se jim otevřena cesta k nekonečným nárokům na právem zabavené majetky a na získání právem odebraného občanství. Tyto cíle jsou de facto plánované zločiny na dekretálním i mezinárodním právu.

Tomu všemu je třeba bránit, bránit, bránit. Pokud toto nedokáží nebo dokonce nechtějí naši političtí předáci, pak musí občanstvo ve volbách takové politiky strany a hnutí ze státní politiky odstranit. A to ve všech volbách na všech úrovních - v krajských, v senátních i a nejvíce v parlamentních a presidentských.

Národ již dvakrát dokázal v presidentské volbě ubránit dekretální republiku volbou pana presidenta Zemana. Proto tak řvou domácí i zahraniční nepřátelé dekretálního státu, proto plivou jedovaté sliny na hlavu státu. Plijí na presidenta, který veřejně prohlásil historickou pravdu - totiž, že "Odsun byl lepší než smrt!"

Je na občanech, aby ve všech volbách volili strany a hnutí státotvorné - ty,kteří hájí suverenitu státu, nikoli jeho rozpuštění v Unii nebo v protektorátu sjednoceného souseda. Je na občanech, aby podporovali politické strany, které hájí dekrety a bojují proti protektorátním restitucím,nemajícím oporu v dekretálním právu. Zatím to z organizací činí aktivně pouze Hraničáři a ANS, z politických stran pouze komunisté a SPD. V každých volbách  tedy občané znovu potvrzují budoucí osud republiky. Pokud toto odmítají nebo si to neuvědomují, připravují republice neslavný pohřeb. 

Důležitá poznámka nakonec. Stejné cíle mají landsmané vůči bratřím Polákům a bratřím Slovákům (tzv. karpatští Němci a Maďaři). Ohroženy jsou tedy tři slovanské státy, nejen my sami.

Sudeťáci jsou opět oficiálně vítáni v českých městech

V tomto týdnu přijali oficiálně na radnici představitelé města Cheb předáky sudetských Němců v čele s předsedou tzv. Sudetoněmeckého krajanského spolku Berndem Posseltem. Sudeťáci chtějí navštívit ještě Františkovy Lázně.

Stíny minulosti se vracejí

V roce, kdy si připomínáme 75 let od skončení druhé světové války, ve které bylo nacistické Německo poraženo, se stíny minulosti vkrádají opět do našich životů. Sudetští Němci se pod rouškou tzv. Panevropské unie vrací na místa zločinů jejich předků, aby se nás snažili přesvědčit o svých dobrých úmyslech. V pozadí slov je však pouze a jen touha po vrácení jejich majetků, které jim byly zabaveny na konci války Československým státem na základě tzv. Benešových dekretů.

Sudetští Němci byli pátou kolonou Hitlera v Československu

Sudetští Němci (zkráceně Sudeťáci) bylo německé obyvatelstvo, žijící na pohraničním území mezi Německem a Československem, označovaném zjednodušeně jako Sudety. Za druhé světové války podporovalo Hitlera a postavilo se proti samostatné Československé republice. Stále více sudetských Němců začínalo ve druhé polovině 30. let minulého století sympatizovat s krajně nacionalistickými názory, které představoval Konrád Henlein a jeho Sudetoněmecká strana. „Sudetští“ Němci za války povětšinou sloužili v německé armádě (Wehrmachtu), jen zanedbatelná část se stala aktivními odpůrci nacismu. Po skončení druhé světové války bylo v letech 1945-1946 na základě dekretů prezidenta Edvarda Beneše německé obyvatelstvo z Československé republiky vysídleno. Beneš byl o nutnosti odsunu německého obyvatelstva přesvědčen.

19. 7. 2020, Národní noviny https://bit.ly/39ngkEx Rudolf Hruboň

Poznámka ČNL: V tomto případě k nám přijel B. Posselt jako předseda německé Panevropské unie. Muži, kteří jej doprovázejí, mají sice německé „kroje“, ale v jejich čele je vlajkonoš s vlajkou Panevropy. Můžeme se pouze dohadovat, co je pro náš národ a naši státnost nebezpečnější, zda sudetismus nebo panevropské hnutí, či panevropské hnutí stříknuté sudetismem.

Národní noviny, bohužel, píší slovo sudetský a jeho další tvary bez uvozovek.

Bájí nám B. Posselt o novém státním útvaru?

Myslíme si, že ano. Dokonce své představy, které zatím nenabyly přesných geografických rozměrů, vytváří již několik let. Vzpomíná na zaniklou habsburskou monarchii a lituje rozbití této říše, která tak úspěšně fungovala, jak je přesvědčen.

Pravděpodobně by vůdčí roli v tomto novém státu, či soustátí, mělo hrát Bavorsko a Rakousko. České republice, zřejmě posílené „sudetskými Němci“, usídlenými v českém pohraničí, které by se opět nazývalo „Sudety“, by se dostalo také cti být součástí nového celku. Zatím s jistotou nevíme, kdo by byl dále ve střední Evropě vybrán, aby sdílel svou budoucnost v tomto „hodnotovém“ společenství.

Je možné, že hranice nového státního útvaru ještě nedozrály, jsou otevřené. Mohou být pro to různé důvody. Nechceme se jimi dále zabývat. Je pravděpodobné, že to nejdůležitější je, aby ČR se v tomto útvaru co nejrychleji rozpustila, ztratila svou státnost a byl nastartován proces zániku českého národa i českého jazyka.

Jen se podívejte na mapu střední Evropy, jak ČR se vklínila do těla německy mluvících států. V tomto případě užíváme mluvu některých německých politických činitelů. Ostatní již dávno ví, že původní hranice Slovanů v 6. a 7. století byly daleko na západě, Rakousko neexistovalo. Pak ovšem nastal Drang nach Osten. České království postupně získalo nové sousedy na jihu, západu a severu. Místo Slovanů to byli Němci.

Nabízenou alternativu považujeme za naprosto nepřijatelnou. Nic by nám nepřinesla, ale o vše bychom přišli. Ví to však i „čeští“ sudetomilové? Zřejmě ano a mlčky souhlasí. Kdo z českých politiků byl na sjezdu tzv. sudetoněmeckého landsmanšaftu v Řezně? SL nevydal v tomto případě ani seznam „prominentních“ Čechů, kteří na sjezdu byli a jistě slyšeli též plány B. Poselta na vytvoření nového státního útvaru. Nevíme nic o tom, že by některý z nich vyjádřil s posseltovskou vizí nesouhlas ještě na sjezdu, nebo po něm. Neprotestoval ani pan D. Herman, ani P. Bělobrádek nebo paní M. Marksová – Tominová a další. Kdo mlčí, souhlasí. Platí to i pro jmenované.

-red. ČNL

Dotuje Brusel ČR nebo naopak?

9.8.2020

Podívejme se jenom na strohá čísla bez rozkrádání, podvodů celého aparátu, který už nelze ani spočítat.

Z Bruselu máme možnost získat na další období 550 miliard Kč (dle kursu). Krásné číslo. Tyto peníze jsou rozpočtovány na 8 let.

Do Bruselu posíláme ročně přímo asi 40 miliard. Tzn. 8 x 40 = 320 miliard.

V dividendách jde na západ cca 260 miliard ročně.

Nazpět asi 20 miliard.

(Potvrdil to i Paroubek na Primě jako bývalý premiér.)

Tudíž na západ jde ročně cca 240 miliard. Za 8 let to je 8 x 240 = 1 920 miliard. Tzn., že z České republiky odchází 1920+ 320 = 2 240 miliard !!!!!! Tzn., že do České republiky přichází (z EU ) 550 miliard!

Takže jsme výhodný zlatý důl!

A pak proč náš dluh stoupá?

Je třeba připomenout, že kromě cca 40 miliard, které jsme poslali ze státního rozpočtu do rozpočtu EU ( informace uniklé za rok 2012, informace z následujících roků se „verifikují“ – proč asi?), neseme některé další náklady. Zde je přehled některých z nich:

• 6 miliard zaplacených cel v cenách zboží.

• 19 miliard – náklady na ko-financování evropských projektů.

• 10 miliard na úředníky EU oficiálně. (Skutečně cenu obsluhy nikdo nezná, nebo zná, ale tají!)

• 46 miliard na plán EU – do roku 2020, aby 40 % absolventů střední školy mělo vysokoškolský diplom.

• 10 miliard na biopaliva ( jak úsměvné).

• 40 miliard na dotování solární a větrné elektřiny (tak proto ji musíme mít tak drahou!)

• 4 miliardy na posílení elektrické sítě. (Kvůli nařízení, že musíme dopravu do Rakouska z Německa posílat zdarma.)

Zrůdnost non plus ultra – to z naší atomovky, proti které tak pitomci protestují!!

Je potom jasné, že Českou republiku se snaží udržet v EU stůj co stůj, přestože se stále tvrdí, že na nás prodělávají a peníze od nich tečou k nám. Lžou nám ráno, lžou nám v poledne, lžou nám večer, lžou nám celou noc, lžou a lžou a lžou.

…

Nebýt v EU, tak se máme jako prasata v žitě a důchodci z EU by sem jezdili v autobusech do hospod se nadlábnout, to by ekonomika a státní kasa mlaskala.

A co na toto říkáte vy, občané ČR? Zvědavec

(Článek je zřejmě z roku 2017, možná dokonce starší. Přišel mailem. Byl uveřejněn na řadě serverů. Pro osvěžení paměti jej znovu publikujeme)

360 tisíc pozůstalých rodin, poškozených německým nacismem, má právo na veřejný hlas

Jiří Jaroš Nickelli, Společnost L.Svobody Brno

Zvrácená doba, zvrácený režim? Pozůstalým po obětech velkoněmeckého nacismu se to tak v mnohém  jeví. Dnešní takzvané "hodnotící trendy II.světové války", úlohy poražených a vítězů, vyústily do dříve nemyslitelného paradoxu, který nejlépe vyjadřuje titul románu Franze Werfela : "Ne vrah,ale zavražděný je vinen".

O abstraktním "nacismu" dnes žvaní kdejaký politický předák, nebo zastupitel, a nejčastěji takový, jehož rodina prožila okupaci Velkoněmců v záhrobním klidu. Nebo dokonce v souběžectví s nacisty, jak tomu je například u rodin příbuzných s protektorátními ministry...

V této souvislosti připomeňme ohavné hodnocení paní profesorky Válkové o tom, že "v protektorátu se tu až tak nic moc nedělo". Takže  vyhánění z pohraničí i vnitrozemí  a potomní vraždění tisíců Čechoslováků III.reichem, transporty do koncentráků, popravy stanného práva za potlesku fanatických Němek, a všemožná utrpení československých vězňů způsobených okupanty, pochody smrti s lovením vězňů od Rakouska až po protektorát - to vše paní profesorce nic neříkalo. Je otřesné, jak akademička vůbec mohla vypustit tuto ohavnou lež ze svých úst.

Dále připomeňme lži pana exministra Hermana, vyslance sudetů, vpravdě většinových "synů Belialových", o tom, že za veškeré zlo a zločiny protektorátu mohou jen a jen národnostně nehmotní nacisté, a s tím spojenou další lež, že "sudeti jako entita byli svedenou obětí Hitlera"(!) 

Již jen proto nelze souhlasit s tzv. usmiřováním se sudety, tj. landsmany, dokud oni sami neučiní opravdová gesta, neuznají-li jako celek, že jejich "nároky"které jim nikdy nenáležely, jsou jen výmysl a blud,a pokud se ona většina odpovědná za zločiny proti českému národu a národům neněmeckým u nás, nepokloní a neodprosí je za věčný hřích předků. Toto je řečeno z našich kruhů pozůstalých po obětech velkoněmeckého a sudetského řádění na adresu usmiřovatelů, ať jsou z jakéhokoli politického tábora, ať dočasně  vládnou v Praze, v Plzni,v Brně, v Jihlavě, v Liberci, v Hradci, nebo kdekoli na území našeho státu.

Kdo to  tu odsuzoval na smrt? Byla to nějaká NSDAP, nějaké gestapo,nějaký SD, kdo ustavil volksgerichty,kdo zaplatil a postavil gilotiny, šibenice, a vyrobil popravčí pušky? Byl to velkoněmecký stát, byla to Grossdeutsches Reich, zvaná též III.Reich.

Kdo z našich východních a západních vojáků bojoval s kým? Letci nebo tankisté, pěšáci nebo ženisté,bojovali s členy NSDAP, nebo s Allgemeine SS? Nikoli, bojovali s luftwaffe wehrmachtu,kde přes polovina vojáků ani nebyla v nacistické partaji. Nebo bojovali s Waffen SS wehrmachtu, tedy Zbraněmi SS wehrmachtu. Ale nikoli s nacistickou stranou jako takovou. Bojovali všichni s Velkoněmeckým Reichem, ano s Reichem, jenž nacismus sice zplodil, ale jenž potom žil vlastním životem jako zplozený netvor, jako jakási státoprávní Godzila.

Celá desetiletí se západní historikové hádají o to,kdo vlastně vládl v Reichu, zdali NSDAP  nebo SS, nebo Wehrmacht, nebo gang samovládců atd. Avšak proti světu se nepostavily samy složky, nýbrž státní útvar Velkoněmecké říše. Taková je pravda dějin.

Proto když vidíme žvásty o "nacistické armádě", o zločinech "nacismu", o "obětech nacistického násilí", jak stojí nesmyslně napsáno na pomníku v Brně před krajským soudem, my pozůstalí po obětech velkoněmeckého násilí, budeme opakovat a hlásat věčnou pravdu - nacisté nebyli národnostně nehmotní!

Tak jako nebyli národnostně nehmotní ordneři, freikorpsové, ustašovci, banderovci, hlinkovští gardisté, šípové kříže nebo frankisté, atd. Všechny tyto tlupy byly organizovány na rasistickém šovinistickém principu. Stejně jako fašisté nebo nacisté.

Tu jsme se dostali k otázce, jak současné trendy směšují a zaměňují vlastenectví, národovectví, nacionalismus s šovinismem. Vlastenectví čili nacionalismus není totožné s šovinismem. To dnešní trendy  politických vykladačů minulosti záměrně zaměňují. Cíl je prostý. Dehonestovat, zneuctít jakýkoli pojem národa, národního státu a vlastenectví. Tím dosahují efektu záměny nacismu a fašismu s vlastenectvím - jak by pravil ústavní právník pan profesor JUDr. Václav Pavlíček,CSc. - tato tvrzení a rovnítka  "jsou ve své obecnosti nepravdivá".

Nacionalismus se nerovná šovinismu. Nacionalismus se nerovná fašismu ani nacismu. Fašismu a nacismu se rovná šovinismus. Rovněž xenofobie se nerovná ani fašismu,ani nacismu, je pouze blízká šovinismu ve vytčených případech. Proč?

Protože xenofobie může mít reálný základ v dějinných zkušenostech národů, nacismus ani fašismus nikoli.

Toto vše ovšem ideologové a novodobí politrukové zejména Západu zavrhují,aby mohli stavět své lživé konstrukty typu "nacismus je roven komunismu" "nacistické Německo se rovnalo komunistickému SSSR", "fašismus byl proti nacismu přijatelný", apod.

Proto je nutno vymazávat z dějin skutečné oběti velkoněmeckého nacismu, italského fašismu, španělského frankismu, chorvatského ustašismu, ukrajinského banderismu atd.

A proto je hlas pozůstalých po obětech velkoněmeckého nacismu zde v republice všemožně umlčován, bagatelizován, zpochybňován a znevěrohodňován.

Přitom  skupina 360 tisíc rodin pozůstalých po padlých a obětech německého nacismu je veliká a má přinejmenším stejná práva, jako ostatní menšiny ve státě, které jsou dnes z politických důvodů upřednostněny, jako například sudeti, což je vůbec největší hanba současného režimu státu.

Úkolem vlasteneckých spolků a sdružení by mělo být dávat především hlas zástupcům této skupiny pozůstalých. A nejen to.

Mělo by to být především úkolem státu, který toto zhusta nečiní - pouze často účelově preferuje určité vybrané skupiny (například dnes jen západního odboje proti zpochybňovanému východnímu odboji, a  stát zanedbává určité skupiny odboje, jako politické vězně, pozůstalé vězňů a určitých odbojářů, dává se hlas hanobitelům komunistického odboje, atd.).

Zas je tu účelové jednání politických a správních předáků. Počítá se s vymíráním přímých účastníků odboje a tudíž se zánikem historické paměti. Opak je pravdou. Historická paměť národa nezanikne s odchodem přímých účastníků,jak si to malují nepřátelé republiky, zvláště sudeti a jejich pátá kolona u nás. Historická paměť o zločinech okupace a německého nacismu nemizí s vymíráním pamětníků a účastníků. Rodiny těchto osob stále existují a paměť je sdělitelná. Dnes pouze pro neuvěřitelnou hanebnou censuru režimu hlas těchto rodin nemůže být slyšen v takzvaných oficiálních médiích. I proto je třeba neustále pracovat pro zachování této historické paměti - a proti uměle vytvářeným mýtům nových společností, falšujících naše a evropské dějiny postavit vzpomínky, paměti a fakta skutečné historie naši okupace, a osvobozovacího boje proti německému nacismu.

Merkelová vyzvala Evropu, aby se zamyslela nad světem bez vedoucí úlohy USA

27.06.2020

Evropské země se mají vážně zamyslet nad novou realitou, v níž USA možná už nebudou usilovat o vedoucí roli ve světě. Prohlásila to německá kancléřka Angela Merkelová v interview pro řadu evropských médií včetně The Guardian.

„Vyrůstali jsme s jistým pochopením toho, že Spojené státy chtějí být světovou velmocí. Chtějí–li se nyní USA této role dobrovolně vzdát, musíme se nad tím vážně zamyslet,“ řekla Merkelová.

Prohlásila, že americká vojska v SRN pomáhají bránit nejen evropské země, ale i zájmy Washingtonu, a slíbila, že bude i nadále zvyšovat vojenský potenciál Německa.

Kancléřka dodala, že jsou „pádné důvody“ k tomu, aby se zachovávala oddanost NATO a „společnému jadernému deštníku“.

„Evropa ale musí samozřejmě nést větší břímě (výdajů – red.), než v době studené války,“ podotkla Merkelová.

Německá kancléřka vystupovala i dříve s kritikou USA. Loni v září mj. prohlásila, že Evropa se musí sama postarat o vlastní bezpečnost, protože ji USA nebudou bránit „automaticky“, jak tomu bylo v době studené války.

Snížení počtu amerických vojáků

Prezident USA Donald Trump slíbil dříve snížit počet amerických vojáků v Německu z 34,5 na 25 tisíc lidí, protože Berlín promeškal termín zaplacení příspěvku NATO. Trump si také položil otázku, proč mají Spojené státy utrácet peníze na ochranu Německa před Ruskem, zatímco Berlín kupuje ruský plyn.

Polsko prohlásilo, že je ochotno financovat pobyt amerických vojsk na svém území, a navrhlo USA, rozmístit na stálém základě americkou tankovou divizi a přebrat všechny náklady – asi 1,5 až 2 miliardy USD. Přičemž byl tento návrh předložen mimo rámec NATO, na dvoustranném základě.

Ministryně obrany Německa Annegret Krampová–Karrenbauerová podotkla, že v případě možného přemístění amerických vojsk z Německa do Polska je důležité si pamatovat na Základní akt Rusko–NATO z roku 1997. Zdůraznila, že je důležité, aby zůstávaly členské země aliance „fyzicky jednotné“ a dodržovaly podepsané dohody. sputnik

Má současné Německo vlastní imperiální zájmy?

Pokud bychom nebyli informováni o některých skutečnostech, mohli bychom s odpovědí zřejmě váhat. Když však vezmeme na vědomí některá fakta, o nichž média spíše mlčí, než mluví, ale o nichž jsme informováni, situace se mění.

Připomeňme si např. vystoupení  pana Michaela Rotha, náměstka ministra zahraničí SRN pro Evropu,  který  v Berlínském Institutu pro evropskou politiku v části svého vystoupení, jež se jmenuje  „Je třeba nově definovat roli Německa v Evropě“,  zcela otevřeně, bez jakýchkoliv rozpaků mírně či více překvapeným Evropanům sděluje, že „jako největšímu členskému státu EU náleží Německu vůdčí role“.( www.klaus.cz/clanky, 8.6.2016).

Jen po několika měsících poté vystoupil B. Posselt se svou tezí, že Evropě patří vedoucí roli ve světě. Jak to do sebe hezky zapadá. Nejdříve  Německo ústy jistě autoritativního činitele prohlásí, že mu, jako nejsilnějšímu státu EU, náleží vůdčí role , a pak po několika měsících B. Posselt začne nezastřeně šilhat  po vedoucí roli Evropy ve světě. (Evropa by měla převzít vůdčí roli ve světě, myslí si Bernd Posselt, @PolakPavel @Radiozurnal1 lhttp://www.rozhlas.cz/radiozurnal/dvacetminut/_zprava/1676878

Imperiální plány Německo zřejmě má, jak vyplývá i z uvedeného. My je nepodporujeme. Němci by si však sami měli uvědomit, že ve 20. století jejich světovládné plány k ničemu dobrému nevedly. Německo nejdříve posílilo, šlo do války a prohrálo. Důsledky agrese nenesl jen německý lid, ale stamilionů Evropanů. Mnozí z nich na takováto dobrodružství doplatili i svými životy. Ostatní museli celá léta budovat to, co jim německá agrese vzala a zničila. Ale i Němci po prohraných válkách se probouzeli z krvavých imperiálních snů uprostřed trosek a hladu. A to vše by měli vědět i pánové  M. Roth a B. Posselt, samozřejmě i paní kancléřka A. Merklová. Ani plán Barbarossa II nebude pro Německo úspěšný. Hrozí však pohromou jak pro Němce samé, tak i pro Evropu a svět. J. Skalský

Německo a příští válka

Wolfgang Michal, Berlín, 1995

„…Musíme si být vědomi, že válce o své světové postavení se žádným způsobem nemůžeme vyhnout“. A proto ji bylo třeba vést „za nejvhodnějších možných podmínek“. Napsal Friedrich von Bernhardi, pruský generál a vojenský spisovatel, to doslova uvedl v roce 1912, když předpovídal blížící se válku. Jeho spis „Německo a příští válka“ (Deutschland und der nächste Krieg), vydaný po druhé Marocké krizi v hněvu nad váháním císaře zahájit konečně válku, vyvolal v Evropě velký rozruch a vedl ve Francii a Anglii k panice. Zahraničním čtenářům byla Bernhardiho kniha důkazem o bezpodmínečné vůli Německa k válce…

Dějiny Německa se opakují. A to je hlavní teze, vedoucí myšlenka této knihy. Události probíhají stejně jako po založení Říše v roce 1871. Znovusjednocené Německo chce narušit evropskou rovnováhu. Neboť národní scénář Němců nemá za cíl uspokojení demokratickým národním státem, ale vytvořením středoevropské velkoříše mezi Francií na západě a Ruskem na východě. Tak tomu vždy bylo a bude. Je to nutkavý sen Němců obnovit impérium Římské říše.

Program této mocenské politiky je jednoduchý a téměř stupidní. Jde o věčný trojskok: nejprve Evropa, pak svět a konečně válka. Tento program stojí na nevykořenitelné představě o ohrožení, vyplývající ze zeměpisné polohy, a odtud objektivně odvozené nezbytnosti stát se přední evropskou velmocí…

Co je překvapivé, je skutečnost, že německé zájmy zůstaly po léta a staletí stejné – jak politicky, tak geograficky. Neustále jde o jedno – stabilizace Německa v Evropě, ovládání Evropy, získání vlivu na východě, v Orientu, v Africe, na Dálném východě. Mnozí mohou namítnout, že se časy změnily. Proti teorii této knihy svědčí významné argumenty:

1) Němci se již nehodí k ovládnutí světa. Odvykli si a jsou rozmazleni.

2) Mnozí si myslí, že ekonomické a politické sítě již zamezí, aby již potřetí vztáhli ruku po světové moci.

Z druhé strany je však si třeba uvědomit, že Německo mírovou cestou dosáhlo, co chtělo. Je uznávanou velmocí a mistrem světa ve vývozu. Německo je na cestě stát se světovou velmocí. Také Německá říše potřebovala 25 let, než v roce 1896 mohl císař Vilém prohlásit, že „ z Německa se stala světová velmoc“. Teprve poté začala konkurovat obávané a mocné Anglii.Také nové Německo, až se stane světovou říší, vyzve svého posledního rivala, Ameriku, k měření sil. Dnes ještě Německo Ameriku potřebuje. Ruku v ruce obě mocnosti chtějí zničit ruské impérium – vzít ho do kleští. Amerika chce vládnout v Pacifiku a Němci Evropě. Někdo by mohl namítnout, že po válce prošlo Německo demokratizací, že návrat k prušáctví není proto již možný, 40 let demokracie se nedá zvrátit. K historii Německa však patří nespokojenost, touha po větší a větší moci, touha vládnout tak jako slepice vejci. Německo je zase zemí, kde „eros moci“ voní opět mužně…“

„Bývalá premiérka Velké Británie M. Thatcherová nevěnovala do podzimu roku 1989 anglicko – německým vztahům žádnou pozornost. . Poté však při slově „sjednocení“ slyšela houkat sirény. Na rozdíl od Gorbačova a Mitteranda byly jí důsledky německého sjednocení okamžitě jasné. Stejně jako jednomu z jejích předchůdců Disraeli, který v únoru 1871 řekl: „Sjednocení (Německa- red.) znamená úplnou změnu Evropy.“

Železné lady se přes všechno úsilí nepodařilo přesvědčit Gorbačova, že jeho proněmecké názory a jednání podkopou jeho autoritu v Rusku. Stejně bezvýznamné bylo její jednání s Mitterandem, který německou realitu vzal postupně na vědomí. Nepodařilo se ho přesvědčit, že má francouzsko – německou osu „vyhodit do vzduchu“ a tím zachránit Evropu. Lady Thatcherová již tehdy jasně viděla, že ve spojené Evropě se vliv sjednoceného Německa pouze zvýší, nikoli omezí. Lady Thatcherová prohlásila: „Německo je jednoduše řečeno moc velké a mocné, aby na evropské hrací ploše bylo pouze jedním z hráčů. Jenom úzká spolupráce mezi Francii a Velkou Británii může vytvořit rovnováhu k síle Němců“.

Mitterand bohužel nepochopil. Lady Thatcherová začala proto jednat sama, aby vyšlo na jevo, co Francouze a Němce dělí. V létě 1990 se k ní připojil ministr obchodu Velké Británie Nicholas Ridley. Ten poskytl rozhovor časopisu „Spectator“, který je velmi čten zejména konzervativní inteligencí. Ridley doslova řekl: „Němci přebírají Evropu a Francouzi jsou jejich pokojoví psíčkové. Evropská unie je gaunerským tahem Němců a Francouzi jsou tak hloupí, že to nepoznali. A teď jsou pudlíky Němců. To jsme se naší svrchovanosti mohli hned zříci ve prospěch Adolfa Hitlera.“

(Brožurku „Německo a příští válka“ jsme vydali 1. dubna 2018, tehdy šlo již o 4. vydání)

Poznámka ČNL: O vydání této knihy jsme se dozvěděli od svých přátel v Mnichově, kde jsem v. r. 1995 byli na opětovné návštěvě. Vybrali jsme mezi sebou zbylé německé peníze a s Karlem Permannem, německým antifašistou, který prožil druhou světovou válku v německém koncentráku, jsme se vydali koupit tuto knihu. Prošli jsme řadu knihkupectví, nikde ji neměli. Vrátili jsme se smutní. Němečtí přátelé to poznali. Slíbili, že nám knihu opatří a na mou adresu pošlou. Slovo dodrželi. Vbrzku jsem knihu dostal. Její překlad, přesněji řečeno překlad vybraných výňatků, nebyl problém. Tehdy ještě byla celá řada Čechů, kteří uměli dobře německy. A tak jeden z nich se úkolu ujal. Potřebné přeložil, aniž by si nárokoval jakoukoliv odměnu. Dnes nemůžeme najít nikoho, kdo by nám z němčiny zdarma překládal. Pokud někoho takového znáte, dejte nám, velmi prosíme, vědět.

Děkujeme vřele.

Nemci ohlasujú veľkolepý návrat a chcú opäť zvýšiť svoj politický a vojenský vplyv v Európe a vo svete, čo neveští nič dobré!

Publikované 10.01. 2018  

Minister zahraničných vecí Nemecka Sigmar Gabriel sa vo svojom nedávnom veľkom rozhovore pre časopis Spiegel okrem iného vyjadril aj k súčasnej geopolitickej situácii vo svete, keď povedal, že EU sa musí radikálne osamostatniť a musí sa tak udiať pod vedením Nemecka.

Ako Gabriel doslova povedal: „Nemecko a EU v minulosti zaspali. Príliš sa spoliehali na USA a ďalšie krajiny, že za nich vždy všetko zariadia. Je preto čas, aby sa Nemecko chopilo opratov a začalo robiť veľkú politiku. Má byť zameraná predovšetkým proti Rusku a Číne, ale aj proti USA!… Vo svete plnom mäsožravcov majú vegetariáni ťažké časy! Nemecko sa už nemôže spoliehať na to, že Francúzi, Briti a predovšetkým Američania presadzujú naše záujmy vo svete. Dôvera, že USA poskytne Nemecku pomoc v prípade vojny, by nemala byť prehnaná.“

Ako Gabriel ďalej tvrdí: „Nemecko je ignorované celým svetom! Ale v skutočnosti majú Moskva, Peking a Washington jedno spoločné: Vôbec si nevážia EU. Pohŕdajú ňou. Autoritatívne vedené štáty majú srandu z EÚ, pretože jej členovia neumiestňovali svoje národné záujmy nad záujmy svetového spoločenstva. My Európania to ale nerobíme. A to je dôvod, prečo sa nám tieto autoritársky riadené štáty smejú. Európa neprináša dostatočne viditeľné a hmatateľné výstupy sily, techniky, politického a vojenského vplyvu. Preto musíme dokázať, že tí, ktorí sa na nás pozerajú s pohŕdaním, sa mýlia. My ako spoločenstvo demokratických a slobodných štátov máme ekonomický úspech a politický vplyv. Európa musí tiež vyvíjať projekciu moci! Zahraničná politika Nemecka a EU by nemala byť toľko orientovaná na hodnoty, ale záujmy!“

Z posledného rozhovoru s nemeckým ministrom zahraničia teda vyplýva, že Nemecko sa začína prebúdzať a chce zo svojej krajiny a aj EU vytvoriť niečo na spôsob USA, teda spolok, ktorý bude nielen obchodne, ale aj politicky, mocensky a vojensky silný, tj. ako povedal, chce z „vegetariána“ urobiť „mäsožravca“. A to neveští nič dobré. Najmä preto, že Nemci budú chcieť opäť ešte významnejšie ovládnuť Európu a jej národné štáty. Okrem toho, Gabriel opäť naznačil, že vplyv USA upadá a táto imperialistická krajina sa postupne dostáva do úzadia geopolitického diania. Už začiatkom decembra sa vyjadril podobne, keď povedal, že svetový poriadok sa mení, úloha USA ako svetového lídra postupne zaniká a Nemecko si musí vybudovať svoju vlastnú pozíciu! To má Gabriel samozrejme pravdu, pretože USA naozaj strácajú na svojom vplyve a hlavné centrum svetového diania sa pomaly, ale isto presúva z euroatlantického do euroázijského priestoru, ale budovanie vlastnej pozície v poňatí Nemecka vždy doposiaľ znamenalo len jedno – ovládnutie Európy a jej národných štátov.

Samotný fakt, že sa Nemecko prebúdza a oznamuje svoj veľkolepý návrat na svetovú scénu by nás mal teda urobiť ostražitejšími, a to hlavne preto, že jeho dve veľkolepé „prebudenia“ viedli k dvom svetovým vojnám. Je čas zvýšiť ostražitosť a začať si dávať vo svojich rozhodnutiach pozor. A to napriek faktu, že celé územie Nemecka je v podstate ešte aj dnes obsadené americkými základňami. Vplyv USA ale ustupuje a práve preto je potrebné myslieť na staré známe: Nikdy nehovor nikdy! Chúťky ovládnuť a zlikvidovať samostatné európske národy sú stále tu a či už ich budú nemeckí a západní politici a elitári realizovať z vrcholu „pyramídy“ alebo budú v tomto procese stále len americkými podriadenými je v podstate jedno. Cieľ je jasný a ciest k jeho dosiahnutiu je vždy niekoľko. Dôležité pre nás ako národné štáty je, aký dopustíme, aby bol konečný výsledok…

Martin Bago, Hlavnespravy.sk

http://www.spiegel.de/spiegel/sigmar-gabriel-im-interview-ueber-europas-schwaeche-a-1186208.html

https://slobodnyvyber.sk/komentar-moskva-peking-washigton-pohrdaju-europskou-uniou-nemci-chcu-zmenit/

http://www.infovojna.sk/article/svetova-dominancia-usa-konci

https://www.rt.com/news/411981-germany-gabriel-relationship-washington/

http://www.dw.com/en/sigmar-gabriel-to-survive-the-eu-must-become-more-assertive/a-41654557

http://www.sueddeutsche.de/politik/sigmar-gabriel-nicht-auf-entscheidungen-in-washington-warten-1.3777661

Co k uvedenému dodat?

V roce 2016 proběhla v Německu diskuse, zda Německo má vlastnit jaderné zbraně. Závěr nepříliš známé výměny názorů byl, že Německo může spolupracovat s Francií na zdokonalování a rozšiřování jaderného arzenálu a tudíž nepotřebuje vlastní. –red.

Německo - Za pomoc při zabití 5232 lidí dva roky podmínky

Bruno Dey

23.7.2020 13:27

V Hamburku skončil soud s bývalým příslušníkem SS a dozorcem v německém koncentračním táboře Stutthof Bruno Deyem. Za pomoc při zabití 5232 lidí byl odsouzen podmíněně na dva roky. Prokuratura minulý týden žádala nepodmíněný trest v trvání třech let. Za poznámku stojí, že vzhledem k tomu, že v době činu byl Bruno Dey neplnoletý, bylo mu 17 let, probíhalo jednání u zemského soudu pro nezletilce.

V táboře sloužil jako dozorce od srpna 1944 do dubna 1945. Nepopíral, že jako příslušník SS v táboře vykonával službu, tvrdil ovšem, že o vraždění vězňů nic nevěděl a nepovažuje se za viníka či spoluviníka. Navzdory těmto tvrzením je prakticky jisté, že jako sloužící na strážních věžích, jichž bylo dvacet pět a ze kterých bylo vidět do celého tábora, musel o zacházení s vězni a jejich vraždění vědět. Stutthof byl vybudován jako civilní zajatecký tábor polských občanů z Gdańska, první sem byli přivezeni již 2. září 1939, v roce 1941 se stal „zvláštním táborem SS“ a od ledna 1942 byl oficiálně označen jako koncentrační tábor. Celkem táborem Stutthof prošlo asi 110 tisíc lidí různých národností, včetně také množství českých vězňů. Asi 65 tisíc lidí zde bylo zavražděno, ve velké míře v plynové komoře. Vězně hlídalo 3000 členů SS a ukrajinských kolaborantů s nacistickým Německem. Koncentrační tábor smutně proslul ukrutnostmi vůči vězňům, probíhaly v něm také pokusy s výrobou mýdla z lidského tuku. vaševec.cz

Na československých hranicích bylo zabito pět Němců. Při ochraně čs. hranic však padlo přes tři sta našich hraničářů

Zatímco u nás trestní stíhání již probíhá, je vedeno zatím proti třem vedoucím činitelům dřívějšího režimu, a to proti M. Jakešovi, ten v nedávné době zemřel, Lubomíru Šrougalovi a V. Vajnarovi kvůli možnému zneužití pravomoci úřední osoby v souvislosti se střelbou proti lidem, kteří chtěli opustit Československo. “ Dnes víme, že v blízké budoucnosti bude stíháno více, mnohem více osob, než je jmenovitě uvedených. Od těch funkčně nejvyšších k dalším níže postaveným. Na jaké úrovní se tato stíhání má zastavit, nevíme.“ Tomáš Jarolímek, dozorující státní zástupce, doplnil, že stíhání se opírá o nově nalezené archiválie a souvisí s trestním oznámením, které před dvěma lety podala Platforma evropské paměti a svědomí. Tato se v r. 2016 původně obrátila na německého nejvyššího státního zástupce s trestním oznámením pro vraždu – zabíjení z nízkých pohnutek, kterých se měli dopustit Milouš Jakeš, Lubomír Štrougal a Petr Colotka spolu s 64 dalšími českými a slovenskými občany. Na československých hranicích bylo zabito pět Němců.

Každému z nás při přečtení těchto informací zřejmě vyvstane otázka, proč má probíhat trestní stíhání našich předních předlistopadových činitelů a případně dalších desítek občanů ČR a SR, pro zabití pěti Němců, když nikdo z našich politických činitelů ani z orgánů činných v trestním řízení se nezmínil, o tom, že za zabití či vraždu přibližně tří set našich hraničářů, by měl být také někdo trestně stíhán, zřejmě ve značné části Němci, či občané jiných států, kteří přecházeli naše hranice směrem do vnitra Československa nebo naopak po splnění zpravodajského úkolu se vraceli přes čs. hranice do Německa, zejména do Bavorska.

Hranice, o nichž mluvíme, především ta čs.-německá oddělovala dva bloky, které si vzájemně hrozily válkou a dokonce se na ni s plnou vážností a vynaložením velkých sil připravovaly. Kdyby i výše jmenovaní chtěli ve své době změnit, především zmírnit, podmínky střežení blokové hranice, narazili by. Hranice nesměly být prostupné. Pokud by k tomu došlo, byť částečně, odezva by byla rychlá. Neprostupnost hranic by byla rychle obnovena. Jak by dopadli naši politici, kteří by chtěli hraniční režim zmírnit, všichni asi víme. Nadto nezáleželo jen na nich. V nedávné době se nedávno vyjádřil L. Strouhal, že o úpravách režimu na čs.-německých hranicích musel jednat tehdejší prezident A. Novotný přímo s Chruščovem. Pokud bychom hraniční režim uvolnili a druhá strana postupovala neměně, pak by docházelo ke střetům na hranicích, v němž by naši pohraničníci měli užší možnosti hájit hranice, než druhá strana je narušovat a procházet jimi. A na takový stav žádný z našich vedoucích politiků nemohl přistoupit. Je to logické a jasné. Co by se stalo s německými důstojníky či politiky, i na vysoké úrovni, pokud by chtěli změnit situaci na hranicích, které oddělovaly oba dva vojenské bloky? Myslíme si, že by museli svá místa rychle opustit. Co by dále bylo s nimi, nehodláme spekulovat. Nebyla to přece hranice jen čs.-německá, ale hranice, o níž enormní zájem měli jak Američané, tak Sověti a ti o ní a o všem, co se na ní dělo, zásadně rozhodovali.

Všichni víme, že v době, kdy svět byl oddělen „železnou oponou“ na dvě části, západní a východní blok, zemřelo či bylo raněno, především na hranicích, uvedené světy oddělující, hodně lidí. Všichni víme, že na čs.-německých hranicích, zvláště bavorských se celá léta střílelo. Oběti byly desítky a možná stovky lidí. Na hranicích však neumírali, nebo neprolévali svou krev, znovu připomeňme, jen a jen Němci, ale také Češi, včetně pohraničníků, kteří na hranicích plnili své povinnosti příslušným zákonem stanovené. O tom svědčí řada pomníčků, rozsetých podél naší hranice.

Dokumentaci těchto krvavých případů jistě máme. Můžeme hledat v archivech PS nebo i jinde a nalezneme. Pohraničníci se jistě nestříleli sami mezi sebou. Pokud viník/viníci nebyli odhaleni již dříve, měly bychom je pečlivě dohledat. A pokud vyšetřováním bude zjištěno, že zemřeli německou rukou, samozřejmě bychom měli požadovat za jejich smrt odpovídající trest pachatelů i příslušnou finanční náhradu od SRN.

V mezinárodním právu platí mezi rovnoprávnými státy zásada reciprocity (vzájemnosti). Pokud pozůstalí po německých obětech mají právo se dozvědět, kdo je a jak na hranicích zastřelil, či jinak připravil o život, pak toto právo mají i pozůstalí po našich mrtvých. Pokud naši lidé porušili tehdy platné zákony, pokud příslušní němečtí činitelé se dopustili téhož, je pochopitelné, že je stihne trest. I to by se měli dozvědět pozůstalí po našich či německých obětech. To je spravedlnost. I obyčejný český člověk chápe, že zřejmá současná jednostrannost vyšetřování má daleko ke spravedlnosti a proto se s výsledky takovéhoto vyšetřování jen ztěží ztotožní. Nový problém tak může spatřit v dohledné době světlo světa.

Proto navrhujeme, aby:

- čs. orgány činné v trestním řízení v době co nejkratší zahájily vyšetřování smrti a zranění též našich pohraničníků či jiných čs. občanů a prošetřily i zákonnost používání střelných zbraní na našich hranicích

- v případech smrti našich pohraničníků v důsledku zavinění jiných státních příslušníků, bylo jejich rodinám či příbuzným poskytnuto stejné odškodnění, které si nárokuje německá strana.

- do té doby, než bude zahájeno řízení i proti cizím státním příslušníkům, kteří se podíleli na smrti našich lidí, především příslušníků pohraniční stráže, na čs.-německých hranicích, přerušit dosud probíhající trestní řízení proti L. Šrougalovi a V. Vajnarovi.

Je podivuhodné, že dosud nikdo z osob blízkých trestně stíhaným, nedal podnět příslušnému státnímu zastupitelství k zahájení trestního stíhání i těch, kteří nesou odpovědnost za smrt našich tři sta lidí na čs.-německých hranicích. Nepůjde jen o ty, kteří na naše lidi stříleli, ale také i o ty, kteří k tomu vydávali rozkazy, kteří o tom na vysokých policejních či politických a státních postech rozhodovali.

To je spravedlnost! Jí musí být učiněno zadost!

Připravil dr. O. Tuleškov

Český svaz bojovníků za svobodu

V době před konáním první přímé volby prezidenta ČR a i po určitou dobu poté byl ČSBS uhelným kamenem Vlasteneckého fóra (VF), které sdružovalo řadu vlasteneckých organizací. Byl jsem po určitou dobu tajemníkem a později i místopředsedou VF. Měl jsem tak možnost do určité míry poznat existující vztahové problémy jak v ČSBS, tak i ve VF. Nebyl jsem přesvědčen, že žábou na prameni je Jaroslav Vodička, předseda ČSBS. Tomu bylo možné vytýkat jen jakousi slabost, někdy i nerozhodnost. Nechal si zřejmě vnucovat názory blízkým okolím do té míry, že se někdy vzdával svých původních. Proto jsem ze své funkce ve VF odešel. Rezignoval jsme. Neviděl jsem sílu, která by sestupnou úroveň činnosti zbrzdila a po čase opět dostala na potřebnou úroveň. Potřeba personálních změn ve vedení svazu byla stále zjevnější. Vnější tlaky na svaz sílily.

Další vývoj vedl k zeslabování aktivit ČSBS i VF. Po čase vznikla v rámci ČSBS Platforma „Vraťme vážnost ČSBS“ (https://www.vratme-vaznost-csbs.cz), která se snaží obnovit vážnost Českého svazu bojovníků za svobodu. Jde o činnost, která si zasluhuje podporu. Doufejme, že platformáci své cíle dosáhnou. Pro představu, jak boj platformy s vedením svazu probíhá, publikujeme některé články, či jejich části, členů platformy. Ale vraťme se nejdříve ke vzniku platformy. Citujeme:

„Tento web je informačním médiem platformy členů Českého svazu bojovníků za svobodu, kteří chtějí, aby se Českému svazu bojovníků za svobodu vrátila společenská vážnost.

Platforma je otevřená a hlásí se k ní další organizace i jednotlivci . Zájemci o připojení k platformě pište na vratmevaznostcsbs@seznam.cz

1. Současné předsednictvo Ústředního výboru Českého svazu bojovníků za svobodu (ÚV ČSBS) uplatňuje vůči vnitřním i vnějším podnětům ke změně činnosti svazu a zejména ke kritickým názorům členů svazu informační blokádu: Své názory jako členové svazu nemůžeme prezentovat na webu ČSBS ani v časopise Národní Osvobození. Členové ČSBS tak nejsou informováni o problémech, které je podle našeho názoru nezbytné ve svazu řešit.

2. Platforma, která zahrnuje oblastní organizace tvořící 20 % členů svazu, byla vytvořena jako reakce na aktuální hospodářské a politické problémy ČSBS. Kritické hodnocení je obsaženo v Otevřeném dopise členům ÚV ČSBS z 29. 4. 2019 (níže viz jeho text).

3. Současné předsednictvo ÚV ČSBS nedostatečně informuje veřejnost o vnitřním dění ve svazu.

4. Současné předsednictvo ÚV ČSBS nedostatečně a zejména nekvalifikovaně reaguje na aktuální politické dění, které se témat obsažených ve stanovách svazu týkají.

5. Web by tak měl plnit funkci informačního média členů ČSBS, protože současné předsednictvo ÚV ČSBS ho na „úředním“ webu a v časopisu Národní Osvobození neplní.

6. Web je otevřen pro příspěvky členů ČSBS a sympatizantů.

7. Redakční radu webu tvoří signatáři Otevřeného dopisu členům ÚV ČSBS z 29. 4. 2019.

8. Zástupce Platformy pro kontakt s veřejností PhDr. Vladimír Pelc.

Technický správce webu Platformy RNDr. Milan Vichta.

9. Kontakt na platformu: vratmevaznostcsbs@seznam.cz

Otevřený dopis členům ÚV ČSBS

Vážené sestry, vážení bratři,

jménem organizací, které zastupujeme, si vás dovolujeme požádat, abyste na klíčovém červnovém jednání našeho svazu podpořili snahu o záchranu ČSBS, jeho poslání a jeho myšlenek, a tím také zastavili jeho marginalizaci a ostouzení v očích veřejnosti, ale i další úbytek členů ČSBS. Základní podmínkou pro nezbytné změny uvnitř ČSBS i pro obnovení jeho prestiže navenek je personální výměna předsednictva ÚV ČSBS. Jednání na programové konferenci spojené se zasedáním ÚV ČSBS je svoláno současným předsednictvem na úterý 4. června 2019.

A. Odůvodnění nutnosti výměny předsednictva ÚV ČSBS:

1. Jsme si vědomi existence dlouhodobé, vytrvalé a agresivní kampaně vedené některými médii i některými politickými silami nejen proti ČSBS jako organizaci, ale také proti jejímu poslání, kterým je hájit nezkreslenou historickou pravdu a poválečné státoprávní uspořádání. Touto kampaní ale nelze omluvit vše.

2. Vyjadřujeme proto zásadní znepokojení nad nedostatečnou reprezentací ČSBS navenek, nad vnitřním organizačním chaosem, nad nejasnostmi kolem prodeje majetku ČSBS i jeho hospodaření a zejména nad některými kroky současného vedení ČSBS, které vedou k poklesu prestiže ČSBS v očích veřejnosti i orgánů státní správy a samosprávy, a v neposlední řadě též k odlivu členů. Vedení ČSBS tak nahrává kampani vedené těmi silami, jejichž cílem je ČSBS marginalizovat nebo zlikvidovat. Za nezanedbatelnou také považujeme velkou fluktuaci zaměstnanců ČSBS v současném volebním období tandemu br. Vodičky a br. Kulfánka. Vynikající lidé, jako hospodářka Bílá nebo bývalá tisková mluvčí Vrzalová, již nebyli ochotni dále snášet spolupráci s vedením. Dále opustili ČSBS šéfredaktor Daníček, tajemník předsedy Hradský, tiskový mluvčí Kučík, sekretář organizačního oddělení Čermák. Situace je velmi alarmující.

3. Považujeme za nepřijatelné a v rozporu s posláním a stanovami ČSBS, aby ČSBS vyznamenával medailemi ČSBS příslušníky represivních složek nedemokratického režimu, kteří se prokazatelně aktivně podíleli na represích nebo kteří jednají v rozporu se stanovami a posláním ČSBS.

4. Fakt, že čelní představitelé ČSBS, a někdy dokonce i ČSBS celý, pozbyli svého dlouholetého postavení váženého spolupořadatele i řečníka na klíčových pietních shromážděních v Terezíně, Lidicích a Ležákách, je smutným a ostudným vysvědčením činnosti současného předsednictva ÚV ČSBS. Ze stejného důvodu se někteří přední ústavní činitelé České republiky, včetně např. předsedy Senátu PČR, odmítají účastnit pietních akcí v přítomnosti předsedy ČSBS. Neutěšenou situaci dokresluje fakt, že kvůli některým krokům předsednictva ÚV ČSBS odmítají náš svaz finančně i jinak podporovat také některá města.

5. V ČSBS, který byl založen jako nestranický a nezávislý spolek, převážily osobní politické preference některých vedoucích funkcionářů, takže ČSBS je jimi zneužíván k prosazování zájmů zcela jiných, než jsou zájmy svazu.

B. Programová konference a jednání ÚV ČSBS: média, personální návrhy, tajná volba:

1. Jsme přesvědčeni, že není úkolem programové konference jakýmkoli způsobem měnit zaměření a poslání ČSBS, tedy že je v podstatě zbytečná. Pro činnost ČSBS plně postačuje, aby předsednictvo ÚV ČSBS současné poslání a hodnoty ČSBS důsledně a důstojně naplňovalo. Co je nutné změnit, je způsob prosazování myšlenek a hodnot, na kterých byl ČSBS postaven, budován a kvůli kterým byl až donedávna českou společností pozitivně vnímán.

2. Musíme dát najevo, že svaz rozhodně nejsou pouze mediálně viditelní členové předsednictva ÚV ČSBS, ale že svaz jsme my, řadoví členové a oblastní organizace. My pečujeme o odkaz těch, kdo trpěli a umírali za svobodu a suverenitu naší země. My se snažíme předávat nezkreslenou historickou pravdu. Proto si vás dovolujeme, vážení členové ÚV ČSBS, požádat, abyste podpořili maximální otevřenost našeho svazu vůči veřejnosti, tedy abyste svým hlasováním umožnili přítomnost sdělovacích prostředků v sále.

3. Za nutnou podmínku vyjádření svobodné vůle každého z nás pak považujeme tajné hlasování o personálních otázkách. Zatím veškeré pokusy o nezbytné personální změny narazily na nechuť vedení ČSBS uspořádat tajné hlasování.

4. Na jednání ÚV ČSBS budeme navrhovat, aby námi navržení kandidáti nahradili současné vedení, neboť to již prokázalo, že není schopno ČSBS důstojným způsobem reprezentovat, prosazovat jeho principy a hodnoty, ani odborně a manažersky vést a rozvíjet. Není schopno obhájit existenci samotného ČSBS, ani obhájit pozici předsedy v očích veřejnosti. Dovolujeme si vás proto požádat, abyste zvážili podporu navrhovaným kandidátům v tajném demokratickém hlasování.

5. Chceme vás dále požádat, abyste zvážili přijetí návrhu usnesení ÚV ČSBS potvrzujícího stávající hodnoty a principy ČSBS a rozšiřujícího je o zákaz vyznamenávání bývalých příslušníků represivních složek nedemokratického režimu, pokud se prokazatelně aktivně podíleli na represích, a osob, které jednají v rozporu se stanovami a posláním ČSBS.

Vážené sestry, vážení bratři,

obsah tohoto otevřeného dopisu nevznikl ze dne na den. Je podložen dlouhodobým znepokojením řady členů i celých organizací z toho, co se děje uvnitř ČSBS a jak ČSBS vystupuje navenek i jakým způsobem se chová současné předsednictvo svazu vůči organizacím svazu. Je také doložen písemnými úředními materiály a články z tisku. Kvůli nedemokratickým praktikám současného předsednictva, které nepřijímá žádnou kritiku, ani rozdílný názor, ze svazu vystoupilo mnoho společensky významných členů; kvůli nedemokratickému vedení také svaz není přitažlivý pro mladé spoluobčany. Převážná většina finančních prostředků ze státní dotace končí v Praze, v Legerově 22 – sídle předsedy a kanceláře ÚV ČSBS. Něco přes deset procent jde do všech zbývajících oblastí v celé republice. Stávající vedení není schopno provést taková ekonomická opatření, aby ve značné části každého roku v posledních obdobích se nežilo z úvěrů.

Český svaz bojovníků za svobodu je pro nás symbolem principů a hodnot, za které naši předkové umírali a které se od roku 1946 snažili oni – stejně jako my dnes − předávat novým generacím. Tento dopis je snahou o zastavení nedůstojného úpadku ČSBS.

Vážené sestry, vážení bratři, dovolujeme si vás požádat, abyste s obsahem našeho otevřeného dopisu seznámili členy svých organizací. Děkujeme.

V České republice dne 29. 4. 2019

Signatáři otevřeného dopisu:

za OV ČSBS Benešov PhDr. Vladimír Pelc

za OV ČSBS Brno-venkov Ing. Milan Fryčka

za OV ČSBS Břeclav Mgr. Václav Vaněk

za OV ČSBS Hradec Králové Luboš Groh

za OV ČSBS Lidice Pavel Horešovský

za OV ČSBS Plzeň Ing. Jaroslav Bukovský

za OV ČSBS Praha 6 RNDr. Milan Vichta

za OV ČSBS Svitavy PaedDr. Jitka Gruntová

za OV ČSBS Trutnov Danuta Šulcová

za OV ČSBS Boskovice Mojmír Pečinka

Připojili se:

za OV ČSBS Jihlava Dagmar Jedličková, předsedkyně, dne 19. 11. 2019

za ZO ČSBS Brno-jih PhDr. Vít Příkaský, předseda, dne 21. 6. 2020

Individuálně se připojili:

Petr Hlubinka, člen OV ČSBS Brno-venkov, dne 21. 6. 2020

Mária Hlubinková, členka OV ČSBS Brno-venkov, dne 21. 6. 2020

Zpráva o průběhu pléna ÚV ČSBS 23. 6. 2020

28. 6. 2020

Účast na něm nebyla nikterak vysoká, kolem čtyř desítek členů, což lze vzhledem k celkové situaci pochopit, i když témata, jež byla předmětem jednání, se jevila z hlediska situace svazu životně důležitá.

Prvním bodem v programu byla kontrola plnění usnesení 11. zasedání ÚV ČSBS ze dne 19. 11. 2019 a hlasování per rollam, jež bylo i přes zjevnou nezákonnost uskutečněno. Předseda ÚV ČSBS Jaroslav Vodička se snažil postup obhájit s poukazem na občanský zákoník,mimořádnou situaci a zákon, který byl v souvislosti s koronavirem schválen PSP PČR. Podpořil ho JUDr. Hais a nový právní poradce ÚV ČSBS místo JUDr. Kissewetera. Nicméně i on konstatoval, že je to vše a to cituji jeho slova „na hraně“. Oponentem byl bratr Josef Kredba, který citoval stanovisko právníka F. Boldta (viz)

Předseda ÚV napadl bratra Kredbu, že označil zesnulého předsedu EK (ekonomické komise) bratra Kalivodu za defraudanta, a obvinil ho z podvracení a rozbíjení svazu. Došlo k hádce mezi nimi, během níž bratr Vodička častoval bratra Kredbu křikem a emočními výlevy.

Poté se zmínil o pořadu Reportéři ČT (viz), který se zabýval současnou především ekonomickou situací ve svazu a obvinil ty, kteří poskytli rozhovor, že sami dluží svazu nemalé částky z důvodu chyb v účetnictví a neoprávněného nakládání s rozpočtovými prostředky. Konkrétně se zmínil o OV ČSBS Benešov − 65 000 Kč a OV ČSBS Brno-venkov 67 000 Kč. Konstatoval, že tím jsou porušovány závěry sjezdu ČSBS a úkoly z nich vyplývající.

Poděkoval sestře Bobošíkové, že rozhovor redaktorům neposkytla. Zvažuje se prý podání stížností na jednání redaktorů. Velkou pozornost a následnou diskuzi vzbudil i návrh rozpočtu svazu na rok 2020, v němž se stále rozděluje podle počtu členů nikoli dle aktivity oblastních organizací. Předsednictvo zmínilo kritiku, malé množství konkrétních návrhů a konstatovalo, že nelze pokrýt všechny požadavky a dále že vázne podpora ze strany magistrátů.

Opětně vystoupil bratr K. Kredba s grafem, ze kterého bylo patrno, jak malá část finančních prostředků jde do jednotlivých oblastí ve srovnání s ústředím. V této souvislosti kritizoval bratr Kulfánek hospodaření OV Valašské Meziříčí bratr Kredba se ohradil a obvinil ho ze lži.

Zásadní připomínku k rozpočtu vznesl bratr Vaněk s poukazem, že chybí k němu komentář a nelze jej proto považovat za relevantní. Proti rozpočtu v této podobě hlasovalo 6 přítomných členů (vzhledem k celkovému počtu přítomných členů ústředního výboru tak bylo hlasování neplatné).

Zpráva předsedy ÚKRK bratra Cincibuse, jež byla poté přednesena, dovršila obraz katastrofální situace, jež ve vrcholných orgánech svazu panuje. V převážné míře byla věnována výsledkům kontroly MF ČR. Vyplývá z ní, aspoň dle bratra Cincibuse, že nebyla zjištěna žádná úmyslná trestná činnost, nikdo se nemusí z ničeho obviňovat a nikdo není viněn. Dlužná částka byla splacena z výnosu prodeje. Požadovat po oblastních výborech, aby zaplatily škody, by mělo likvidační dopad nejen na svaz ale i na oblastní organizace. Zpráva mlčky přešla, lépe řečeno nevyjádřila se k pochybení předsednictva − neoprávněné vydané částky na odměny, náklady na časopis Národní osvobození, muzeum Josefov, muzeum Waldemara Matušky atd., jehož podíl na celkové částce činí přes 600 000 Kč.

Bratr Bukovský uvedl, že část viny nese i bývalá účetní firma, která byla pověřena za nemalé roční náklady vést účetnictví a je tudíž i ona odpovědna. Vyplývá z toho, že ÚKRK, jež má dbát na úzkostné dodržování pravidel, zakrývá zjištěné nedostatky a pochybení způsobené i vrcholnými orgány svazu. Za hospodaření svazu je odpovědný předseda a místopředsedové a měly by nést odpovědnost za náhradu takto vzniklých škod. Stejné je to ovšem i v případě oblastních organizací. Zpráva byla ÚV vzata na vědomí.

Další témata projednávaná na plenárním zasedání, i když v zásadě důležitá, nejsou v tomto komentáři zmíněna, neboť by na celkovém, a přiznejme si znepokojivém obrazu stavu vedení svazu, zásadním způsobem nic nemohla změnit, spíše jen dokreslit. Situace je velmi vážná a je řešitelná pouze tehdy, pokud nejen vedení, ale i podstatná část členů ústředního výboru najde odvahu nazvat věci pravými jmény a podívat se nelítostné pravdě přímo do očí a to bez růžových skel a příkras a nejen bez zájmu pasivně přijímat a poté stejným způsobem pro ně hlasovat

Žádný z návrhů Platformy „Vraťme vážnost ČSBS“ ke 13. zasedání ÚV (viz) nebyl na jednání zařazen. Milan Vichta

Zprávu Milana Vichty členové Platformy „Vraťme vážnost ČSBS“ schválili jako svou informaci členům ČSBS a veřejnosti.

ČSBS, jakmile dojde k obnovení jeho plné funkčnosti, může opět působit jako sjednocující centrum všech nestranických vlasteneckých organizací. Jeho společenská autorita českým vlastencům znatelně chybí. -red.

Vlastenci v Příčovech odmítli EU. Pryč od Bruselu a NATO!

Podpora Matteu Salvinimu. Státní i národní existence je v ohrožení. Skvělé příspěvky významných osobností. Bez duchovních hodnot to nepůjde

Radek Pokorný

16. 8. 2020

Radek Pokorný přináší zprávu i videozáznam ze sobotního setkání vlastenců, které pochopitelně téměř všechna média hlavního proudu okázale ignorovala

Jedinou šancí, jak uchovat národní a státní suverenitu českého státu, je co nejrychleji vystoupit z Evropské unie. Shodli se na tom účastníci v pořadí již druhého vlasteneckého setkání v Příčovech u Sedlčan. V malebném prostředí zahrady Příčovského zámku si stovky českých vlastenců vyslechly příspěvky více než dvaceti osobností našeho politického a veřejného života, kterým není osud naší země lhostejný.

Kromě politických diskusí panelistů i mezi účastníky setkání navzájem byl součástí kulturní program, na místě byla také řada stánků, kde si mohli přítomní zakoupit literaturu, kterou v obchodech běžně nekoupí nebo si odnést měsíčník MY, který byl jedním z mediálních partnerů celé akce.

Velmi příjemným osvěžením bylo rovněž vystoupení legendárního písničkáře a nositele vyznamenání za Třetí odboj Pepy Nose i jeho dcery Lucie, která jde v otcových stopách. Přítomné rovněž na dálku pozdravil prostřednictvím svého mluvčího prezident Miloš Zeman, který poskytl vlasteneckému rokování záštitu.

Situace a perspektivy

V prvním panelu věnovaném zahraniční a bezpečnostní politice vystoupili poslanec Jiří Kobza (SPD), velitel Národní domobrany podplukovník v záloze Marek Obrtel, bývalý náměstek ministra obrany Jaromír Novotný a bezpečnostní expert a předseda hnutí BOS Ladislav Petráš. Všichni přítomní se shodli na tom, že v současnosti není pro zachování suverenity naší vlasti jiná cesta než odchod z EU. Podle Jiřího Kobzy je situace natolik vážná, že v současnosti balancujeme na velmi tenké hranici další existence národa. „To, za co naši předkové bojovali a za co krváceli v boji proti nacistům, tak na to můžeme zapomenout, neboť jako národ přestaneme pod EU existovat.“ Příští parlamentní volby budou podle něho referendem o EU. „Každý kdo chce czexit volí SPD, každý kdo chce zůstat volí ostatní strany, nebo nevolí.“ Jsme v přelomovém období, kdy se rozhoduje o budoucnosti našich dětí a vnuků.

Druhý panel, který moderoval jeden z pořadatelů setkání Petr Hampl, byl věnován civilizačním perspektivám. O této otázce v něm spolu diskutovali místopředseda KSČM Josef Skála, předsedkyně Aliance národních sil Vladimíra Vítová, místopředseda poslanecké sněmovny a předseda SPD Tomio Okamura a šéfredaktor internetového magazínu Protiproud a měsíčníku MY Petr Hájek. Vladimíra Vítová ve svém příspěvku upozornila na nebezpečí nadnárodních globálních struktur jako je například Římský klub, které se snaží vytvořit nový pořádek ve světě po druhé světové válce.

Tomio Okamura připomněl, že bychom se měli poučit z historie. Poukázal přitom na historické paralely mezi rozpadem velkých říší a současností. „Jen útvar spojený nacionalismem má šanci na přežití.“ Zatímco Masaryk je podle něho symbol národovectví Václav Havel je symbol odnárodňování. Prvním cílem ke zničení vlastenectví je podle něho útok na rodinu, který dnes můžeme sledovat všude v západním světě. „Vlastenectví je protijed na šílené ideologie, které jsou dnes hybnou silou Evropské unie,“ uvedl Okamura. Podle něho jsme dnes svědky rostoucího občanského vzdoru v Evropě. „Je třeba se poučit z tragédie Evropy, která je dnes ohrožována menšinami a také islamismem,“ zakončil své vystoupení místopředseda sněmovny.

Dobyvatel a barbar

Petr Hájek upozornil ve svém vystoupení na civilizační hrozby, kterým dnes čelíme a z nichž je většina lidí překvapena. „Rozpad civilizací vždycky charakterizoval rozpad mravních systémů. Říká-li Dostojevský, že není-li Bůh je dovoleno vše, pak to právě prožíváme. Čemu se tedy divíme, že je tady Black Lives Matter, LGBT a podobné záležitosti.“

Dobyvatel, tedy barbar, což je v našem případě Islám, je podle něho dnes silnější proto, že má náboženskou kotvu a vztahuje se k vertikále, kterou Západ pod vlivem ateismu a vědeckého světového názoru ztratil. „Z Evropské unie je nezbytné odejít. Je nezbytné odejít i z NATO to je úplně elementární. Musíme se ale rozhodnout, kam chceme patřit. Nemůžeme pravděpodobně vytvořit vlastní civilizaci uprostřed Evropy.“ Boje o Mariánský sloup, který byl právě v sobotu vysvěcen, podle něho ukazují, že patříme spíše k zanikajícímu dekadentnímu západu. „Souboj o naši národní existenci bude daleko komplikovanější, než si dnes dokážeme přiznat,“ uzavřel své vystoupení Petr Hájek.

V panelu na téma vzdělání, kultura a rodina, který moderoval Petr Žantovský, vystoupili předseda Akce D.O.S.T. Petr Bahník, vysokoškolský pedagog a kandidát za Trikolóru do Senátu na Praze 1 Ivo Budil, překladatelka a dramatička Viktorie Hradská a lékař Pavel Kalvach. Petr Bahník poukázal na nebezpečí odzbrojení autorit, ke kterému dnes v našem školském systému dochází. Jako příklad uvedl školu s průhlednými skly, která byla nedávno na našem území jako experiment otevřena. Obdobný útok na autority podle něho vidíme i v politické rovině. Jako příklad uvedl bezmocnost vlády ve vztahu k veřejnoprávním médiím, na které nemá ani premiér téměř žádný vliv a proto mohou vysílat cizí propagandu i proti vlastnímu státu.

Tekutá pravidla

Poslední panelová diskuse, kterou moderoval publicista a místopředseda Akce D.O.S.T. Michal Semín, byla věnována otázkám rodiny a právního státu. Se svými příspěvky v ní vystoupili: spisovatel Benjamin Kuras, publicista žijící v Berlíně Zdeněk Chytra, bývalý ministr Igor Němec a ambasadorka Ligy severu v ČR Monika Pilloni. Benjamin Kuras ve svém příspěvku, který tak jako jeho mnohé knihy nepostrádal prvky černého humoru, uvedl, že dnes může být na Západě odsouzen kdokoli za cokoli, co se během doby označí za nepřijatelné.

Tento „tekutý“ právní multilkulturní řád charakterizoval na několika výstižných příkladech a na činech vykonaných před několika lety nebo i staletími. „Termín diverzitokracie charakterizuje nejen politickou ideologii EU, ale celý současný západní způsob vládnutí,“ uvedl Kuras. Tento systém vzniká podle Kurase mimo vládní struktury, ale přitom tyto struktury zvenčí ovládá a to způsobem, ze kterého se nedá identifikovat, kdo vlastně vládne a podle jakých pravidel.

„Pravidla se den ze dne mění a s nimi roste počet příkazů a zákazů a nikdo si není jist, kdy se to, co bylo včera pozitivním stane zítra negativním, a co bylo povoleno se náhle zakáže a bude se retroaktivně trestat,“ uvedl. Rozdělení společnosti podle marxistického klíče na ohrožené menšiny a ty které jsou ohrožovateli vytváří zvláštní systém, neboť umožňuje jednotlivcům přihlašovat se podle potřeb z důvodů výhod a karierismu, k jednotlivým utlačovaným menšinám i když prokazatelně s těmito menšinami nemají tito přihlašovatelé nic společného. „Ke skupinám klasifikovaným jako ohrožovaní dnes patří ženy, homosexuálové a lesbičky, osoby barevné pleti, emigranti, muslimové, transsexuálové, transgenderisté, tělesně postižení, senioři, junioři a internacionalisté. Všechny tyto skupiny tvoří společnou frontu proti většinovému obyvatelstvu.“

Monika Pilloni, která zastupuje zájmy Mattea Salviniho v ČR a snaží se pravdivě informovat naši veřejnost o dění v Itálii, seznámila účastníky setkání se situací bývalého italského ministra vnitra, který se postavil přílivu imigrantů do své vlasti a dnes mu za to hrozí několikaleté vězení. Za bouřlivého potlesku přítomných rozvinula šálu s nápisem OI STO CON SALVINI (Jsem se Salvinim), čímž přítomní vyjádřili podporu tomuto italskému politikovi hájícímu hranice Evropy před imigrantskou invazí.

Právě toto závěrečné poselství bylo zřejmě nejsilnějším vzkazem českých vlastenců, kteří se sešli na zámecké zahradě v Příčovech, aby spolu diskutovali o existenčních i existenciálních hrozbách, kterým naše vlast i celý západní svět čelí.

Protiproud.cz

Zahradil vyzval k českému nacionalismu

11:45 09.08.2020

Europoslanec ODS Jan Zahradil se postaral o další kontroverzi. Na svém Facebooku totiž vyzval k vytvoření nacionalistické opozice vůči liberálnímu „progresivismu“. Někteří uživatelé však představu českého nacionalismu neunesli.

Ve svém stručném příspěvku se Zahradil zamyslel nad tím, jaké politické hnutí se může stát hlavním oponentem současné liberální levice. Podle něj upínání k tradičním katolickým hodnotám je v sekulární české společnosti bezperspektivní. Proto se domnívá, že je nutné postavit se za umírněný nacionalismus.

„Představa některých pravičáků, že soudobé vlně politicky korektního liberálního progresivismu bude hlavním politickým oponentem jakýsi revival konzervativně-katolického tradicionalismu, je zcela mylná. V ateistické, sekulární a do značné míry rovnostářské (nemyslím to pejorativně) české společnosti to může být pouze nějaká umírněná verze ‚soft‘ nacionalismu,“ napsal europoslanec. Sputnik

Češtino, braň se!

Ve Zlíně proběhly po odstoupení Tomia Okamury doplňovací senátní volby za účasti 16% voličů. Ve druhém kole byl zvolen šedesáti třemi procenty lidovecký kandidát Patrik Kunčar. Na jeho plakátku našla šokovaná televizní redaktorka 11 pravopisných chyb.

Vzpomínám si na vyjádření jedné moudré a vzdělané dámy, bohemistky a rusistky, která miluje a ctí svou mateřštinu. Prohlásila, že velmi trpí tím, jak je čeština deptána a ubíjena ve veřejném prostoru, a to i ze strany mnoha politiků. A že jazyk má svá práva a měl by se bránit.

Zajímavé bylo, jak se ke kupě chyb postavil spisovné češtiny neznalý politik. Kritice redaktorky se bránil tvrzením, že plakát připravoval na horách, že neměl možnost ho zkontrolovat, že se jedná o tiskařské šotky atd. Na argument, že se jedná o hrubky, které by neprošly ani dětem ve škole, už neřekl nic.

Asociacemi se mi vybavily dvě vzpomínky. Tou první byl dialog otce a syna v Obecné škole: „Tati, pan Chroust je lidovec?“ „Pan Chroust je blbec. “ A druhou byly do omrzení opakované výroky Václava Havla o Biafře ducha. Já tvrdím, že pravá Biafra ducha probíhá teprve teď.

Za minulého režimu se lidé smáli politikům. Dnes je to opačně, někteří politici se smějí úplně nestoudně občanům. A nemusí jít jen o neúctu k našemu jazyku. Z článku PhDr. M. Ransdorfa, CSc., O Biafře ducha, 2014

Vezměme si i my svou suverenitu od EU!

Pakliže Německo tak učinilo rozhodnutím ústavního soudu, učiňme i my tak! Snad se i u nás najdou poslanci, kteří otevřeně prohlásí, že EU není federálním státem a jakákoliv její svrchovanost je odvozena od svrchovanosti členských zemí EU, tak jak to již dříve zdůraznil poslanec německého Spolkového sněmu Klaus-Peter Willsch. Citujeme jeho slova: „Nikdy bychom neměli zapomenout na jednu věc: Evropa není federálním státem, nýbrž právním společenstvím vytvořeným z původního jádra Evropského hospodářského společenství s jasně omezenými oblastmi národní suverenity. Jakákoliv svrchovanost Evropské unie je odvozena ze suverenity členských zemí Evropské unie."

Nechceme být hospodářskou kolonii, ani protektorátem SRN nebo EU. Musíme usilovat, abychom atributy svrchovanosti nejen již dále neztráceli, ale abychom je získávali. Jen tak můžeme svou svrchovanost obnovit.

Vše uvedené je pro obyčejného českého člověka samozřejmé a žádoucí. Žije mezi námi však početná skupina germanofilů a sudetomilů, kteří budou zřejmě odporovat všemu uvedenému. Je to pochopitelné. Někteří z nich dokonce žijí v představách, že bychom se měli stát 17. zemí Německo, jiní se označují za sudetské Čechy, další se cítí být böhmy, nikoliv Čechy a někteří mluví o sobě jako o Evropanech. Nejde o hrstku lidí, ale o silnější společenskou skupinu, vymezenou uvedenými kritérii. K tomu všemu jej zřejmě budou podporovat média hlavního proudu. S tím počítejme!

Demokracie je však vybudována na principu většiny. My jsme tou většinou, ne oni! Většinu vždy potvrzují volby nebo referendum. Proto musíme žádat vypsání voleb, případně i dřívějších, nebo vyhlášení celostátního imperativního referenda. A naše většina se tak zcela demokraticky projeví. A nově potvrzená většina bude v uvedených intencích demokraticky vládnout a usilovat o obnovení naší státnosti a jejich svrchovanosti.

To vše si zřejmě uvědomují i Poláci a Maďaři. I oni činí kroky k obraně své svrchovanosti, k její obnově. Máme před sebou jejich příklady. Jděme společně s nimi po této cestě. Tak můžeme být úspěšnější. Dr. O. Tuleškov

Zničí fanatický a netolerantný neoliberalizmus európsku civilizáciu? Uvedomujú si ľudia na Slovensku o čo tu v skutočnosti ide? V USA a západnej Európe proces zániku tradičnej a kresťanskej civilizácie naberá obrátky. Vzniká aj odpor. Má ešte šancu proces skazy zvrátiť? Ako to dopadne v USA?

Bratislava 9. júla 2020

Neľútostný boj prebieha medzi národným štátom a globálnymi finančnými, mediálnymi a kultúrnymi elitami. Fanatickí neoliberáli a hlavne tí čo ťahajú nitky bábok v pozadí, chcú ovládnuť svet a vytvoriť nového globálneho človeka. Bez koreňov, ukotvenia, historickej pamäte a teda ľahko ovládateľného a manipulovateľného. Keď sa odtnú korene, je naivné si myslieť, že lístie nezvädne.

Jedným z nástrojov na dosiahnutie cieľa je najprv zničiť národný štát a vlastenectvo akéhokoľvek druhu. Proces odnárodňovania mladých ľudí v západnej Európe a v USA značne pokročil.  Mladí ľudia sú už dávno vychovávaní, že majú len práva a pomaly žiadne povinnosti. Vzbúriť sa proti „nespravodlivému systému“  je „cool“ (módne, moderné) a opodstatnené. Všetky tradície, zvyklostí, tradičná morálka a normy správania sú zrazu zastarané a aj reakčné. Objavujú sa nové a nové skupiny ľudí s ich novými a novými právami. Byť vlastencom sa stalo trápnym a staromódnym.

Už sa pomaly pretláča myšlienka, že pôvodní Európania sa majú hanbiť aj za to, že sú bieli. A ešte aj všetkých na svete utláčali a vymysleli a praktizovali otroctvo. Faktom ale je, že otroctvo existovalo od napamäti. A napríklad Arabi sa vôbec nehanbia za to, že dobili silou pôvodne kresťanský Blízky východ a severnú Afriku a že obchodovali oveľa skôr s čiernymi otrokmi. A keby len s africkými otrokmi, ale aj s európskymi a spolu s Turkami aj so Slovanmi.

Koľko žien a detí zotročili Turci a Tatári v Rusku, dnešnej Ukrajine, Bulharsku, Srbsku, Chorvátsku a aj na Slovensku? Západ môže mať ešte nejaké výčitky svedomia, ale my? Aké? Veď sme boli obeťou! Paradoxom je, že v angličtine dnes slovo otrok je „slave“, čo je veľmi blízke k „Slav“ (Slovan). Po nemecky zase  otrok je „Sklawe“ a Slovan je „Slawe“.

My Slováci, Chorváti, Srbi, Bulhari, Rusi, Poliaci a aj Maďari sme prelievali krv pri obrane Európy a kresťanstva. Našich predkov predávali masovo na trhoch s otrokmi v Istanbule (bývalom byzantsko-kresťanskom Konštantínopole) a všade na Blízkom východe. A vo väčšine prípadov pri rabovaní a zabíjaní sa vyznámenávali janičiari (z tureckého jeni čeri, to jest nové oddiely), ktorí tiež boli pôvodne naši unesení chlapci, ktorých obrátili na islám a vycvičili na elitnú tureckú armádu. A namiesto vďaky nám prischlo, že sme vlastne “otroci“. My nemáme azda tiež právo v rámci politickej korektnosti žiadať aby sa prestali používať „hanlivé a rasistické“ slová o Slovanoch?

Ďalším nástrojom na dosiahnutie cieľa je že pod páčivymi heslami o humanizme a láske k blížnemu sa podporuje masová (ilegálna) migrácia z častokrát cudzích a neprispôsobivých kultúr. Je predsa rozdiel, či príde menšie množstvo napríklad Ukrajincov alebo Rusínov a či nastane riadená migrácia väčšieho množstva ľudí z Afganistanu alebo Sudánu. Ukrajinec je nám ďaleko bližší jazykom, kultúrou, náboženstvom, zvykmi a životnými postojmi. Ľudia sú samozrejme všade dobrí aj zlí. Ale priemerný Ukrajinec alebo Srb sa jednoducho ďaleko viac a rýchlejšie prispôsobí a adaptuje. To nie je rasizmus, to je fakt. A každá výnimka len potvrdzuje pravidlo.

Svetový finančný kapitál a nadnárodné spoločnosti tiež nemajú záujem o prežitie silných národných štátov. Finančný kapitál plynule a neustále prúdi po celom svete. Nadnárodné spoločnosti, vrátane bánk, neobľubujú národný štát. Centrály majú v jednom mieste, vyrábaju v druhom mieste (častokrát viacerých), výskum a vývoj je sústredený v treťom, produkcia je kupovaná hlavne vo štvrtom, a dane sa platia na úplne inom mieste. Volá sa to legálna daňová optimalizácia, to jesť zaplatiť minimum daní v napríklad offshore spoločnostiach v daňových rajoch. Odhaduje sa, že okolo 60 percent svetových financií je priamo alebo nepriamo držané v daňových rajoch.

Európska (pôvodne) kresťanská civilizácia (kam patrí aj USA a Rusko a iné krajiny európskej kultúry ako Austrália alebo Kanada) prežíva krízu identity a hodnôt. Skutoční lídri, ktorí ovplyvnili chod histórie ako napríklad de Gaulle, Churchill, Adenauer, Mitterand, Kohl, Kennedy alebo Reagan sa akosi vytratili. Moc získali šedí a nevýrazní byrokrati. Alebo predstavitelia rôznych menšín, ktorí vstúpili do politiky aby presadzovali svoje partikulárne záujmy.

Mnohí z nich nemajú žiadnu víziu a strategické myslenie. Ich myslenie je ohraničené maximálne dĺžkou ich volebného obdobia a tým ako získať čo najväčšie výhody. Čo je to služba národu a ľuďom? Voľakedy to bolo časté. Samozrejme sú aj výnimky, ale sú zriedkavé.  Zaujímavé tiež je, že mnohí dnešní politici nemajú deti. Každý rodič myslí na budúcnosť vlastných detí a preto asi majú tendenciu byť viac zodpovednými. A bezdetní politici?

Pozorujeme krízu multikultúrnych štátov, masovej migrácie a vznikajúcich sociálnych, rasových a kultúrnych protirečení. Materiálna nerovnosť sa neustále zväčšuje. A politici opakujú tie isté frázy. Kde sú nové myšlienky? Nemôžu byť. Lebo politická korektnosť, lebo jediný správny názor víťaznej liberálnej demokracie. Lebo Fukuyama napísal v roku 1992  knihu „End of History and the last Man“ (Koniec dejín a posledný človek), kde tvrdil, že rozšírením do celého sveta liberálnej demokracie a voľnotrhového kapitalizmu Západu sa história prakticky skončila. A dnes táto nová dogma je až taká „silná“, že musí byť vynucovaná kriminalizovaním iných názorov. Takýto netolerantní a fanatickí sú nasledovníci zakladateľov skutočného liberalizmu ako John Locke a John Stuart Mill, ktorí, na rozdiel od nich,  hlásali toleranciu a slobodu slova?  Tí by boli prekvapení akí nepodarení nasledovníci sa k nim hlásia!!

Pozornosť celého sveta je dnes upútaná na predvolebnú kampaň v USA, sprevádzanú masovými demoštráciami, rabovaním, strhávaním sôch (okolo 170 sôch, vrátane Krištofa Columba) a snahou kompletne prepísať históriu. Ale udalosti sa nezačali tragickým zabitím pri zatýkaní černocha Floyda v Minneapolise. Začali sa ešte pred prezidentskými voľbami v USA  v roku 2016. Trump bol kandidát, ktorý sa síce prihlásil o boj byť nominantom za republikánsku stranu, ale nebol obľúbený vo vedení republikánskej strany. Nakoniec Trump vyhral „primárne voľby„ v republikánskej strane a vstúpil do boja o zvolenie za prezidenta USA. Od samého začiatku bol sledovaný FBI na základe vykonštruovaného obvinenia, že spolupracuje s Rusmi. Celé obvinenie nakoniec spľaslo ako bublina, ale medzitým dva roky trvalo vyšetrovanie špeciálnym vyšetrovateľom Muellerom o možnom sprisahaní Trumpa s Ruskom (2017-2019). Neskoršie boj pokračoval odvolávaním Trumpa Snemovňou reprezentantov, ale znova to skončilo oslobodením Trumpa americkým Senátom. Tu treba pripomenúť, že Demokrati majú väčšinu v Snemovni a republikáni v Senáte. Najnovšie nepokoje sú len pokračovaním zápasu o odstránenie prezidenta Trumpa. Je to vlastne boj medzi časťou elity tradičných konzervatívnych  vlastencov presadzujúcou národný štát („America first“) a dominujúcou elitou liberálnych globalistov. Dospelo to až do štádia kultúrneho rozkolu, kedy kompromis je prakticky nemožný.

„Progresívci“ sú reprezentovaní „demokratickými“ liberálnymi globalistami, ale majú podporu väčšiny „Establishmentu“ (vládnucej triedy), finančného kapitálu a čo je dôležité, absolútnej väčšiny mainstreamových médií  ako napríklad CNN, MSNBC,  ABC, CBS, New York Times, Washington Post, Facebook, Twitter  a Google. Na strane Trumpa je časť priemyselnej elity a  malá časť médii ako Fox News. V nekompromisnom boji za odstránenie nenávideného Trumpa sa používajú všetky spôsoby, vrátane otvorených klamstiev a manipulovania. Je príznačné, že väčšina „slovenských“ mainstreamových médii oduševnene cituje a prekladá polopravdy až klamstvá amerických mainstreamových médii o dianí v USA a aj vo svete.

Posledné nepokoje v USA zaskočili mnohých svojou nevídanou anarchiou a ľavicovým radikalizmom. Zaujímavé ale je, že tam kde oprávnené pokojné demonštrácie prerástli do násilia, sú štáty a miesta kontrolované demokratickou stranou. A lídri demokratickej strany najprv otvorene podporili násilných ľavicových radikálov a znova obvinili Trumpa z rasizmu.

Problém ale je, že akcie ľavicových radikálov sa vymkli spod kontroly. Zdá sa, že po počiatočnom váhaní sa Trump spamätal a prešiel do protiútoku. Stalo sa to v prejave, ktorý predniesol 4. júla na výročie dňa nezávislosti na hore Rushmore v južnej Dakote pri vytesanom na hory pamätníku veľkým Američanom ako Washington, Jefferson, Lincoln a Roosevelt.

Trump začal „vyhlásením pred celou krajinou a svetom, že tento pamätník nikdy nebude znesvätený, jej hrdinovia nikdy nebudú zhanobení, jej odkaz nebude zničený…a hora Rushmore bude stáť navždy ako večný prejav úcty našim predkom a našej slobode“.

Pripomenul hrdinstvo vlastencov, ktorí sa zišli pred 244 rokmi  vo Philadelphii a podpísali deklaráciu nezávislosti. Pokračoval, že „zakladatelia USA vyhlásili že máme Bohom dané práva a nikomu nedovolíme nám ich zobrať. Západná civilizácia je tisícky rokov stará, ale dnes „náš národ je svedkom neľútostnej kampane vymazať našu históriu, zhanobiť našich hrdinov, vymazať naše hodnoty a indoktrinovať naše deti.

Rozzúrené davy sa snažia zbúrať pomníky našim zakladateľom, znesvätiť naše najsvätejšie pamätníky a rozpútať vlnu násilného zločinu v našich mestách. Mnohí z týchto ľudí nevedia prečo to robia, ale niektorí dobre vedia čo robia… Myslia si, že americký ľud je slabý, mäkký a poddajný. Ale nie, americký ľud je silný a hrdý a nedovolí im zobrať našu krajinu a všetky jej hodnoty, históriu a kultúru.

Jednou z ich politických zbraní je odstrániť kultúru, zobrať ľuďom ich prácu, potupiť odporcov a žiadať úplné podriadenie sa každého kto nesúhlasí. Toto je ale definícia totality, ktorá je úplne cudzia našej kultúre a hodnotám a nemá absolútne žiadne miesto v USA. Tento útok na našu slobodu musí byť zastavený a bude zastavený veľmi rýchlo. My ochránime naše deti od tohto útoku radikálov a zachováme náš milovaný americký spôsob života. Do našich škôl, médii a zasadačiek správnych rád spoločností vnikol nový ľavicový fašizmus, ktorý žiada absolútnu poslušnosť. Keď nehovoríte ich jazykom, nevykonávate ich rituály, neopakujute ich posvätné slová (mantras)  a nevykonávate ich príkazy, tak budete cenzurovaný, vyhnaný, prenasledovaný, potrestaný a dostanete sa na čierny zoznam. Ale nám sa to nestane… Táto ľavicová kultúrna revolúcia chce zničiť USA a jej civilizáciu…A preto sú odhodlaní zbúrať každú sochu, symbol a pamäť o našom národnom dedičstve“.

Trump ďalej oznámil, že „posiela federálne bezpečnostné sily na ochranu pamätníkov. Súčasne budú zatýkať výtržníkov a súdne stíhať páchateľov. Na základe prezidentského výkonného príkazu (executive order) páchatelia ničenia pomníkov pôjdu na minimálne 10 rokov do väzenia… Násilný chaos v uliciach a mestách, ktoré sú spravované liberálnymi demokratmi sú výsledkom mnoho rokov extrémistickej indoktrinácie a zaujatosti vo vzdelávaní, novinárstve a iných kultúrnych zariadeniach. Proti každému zákonu spoločnosti a prírody sa naše deti učia v škole nenávidieť ich vlastnú krajinu a veriť, že muži a ženy, ktorí ju vybudovali, neboli hrdinovia, ale boli darebákmi. Tento radikálny pohľad na americkú históriu je plný lži  a každý nedostatok ja zveličený až nakoniec história je znetvorená na nepoznanie“.

Následne detailne objasňoval záslužné činy jednotlivých amerických hrdinov. Tiež uviedol, že „žiadne hnutie, ktoré sa snaží odstrániť drahocenné americké dedičstvo, nemôže ľúbiť Ameriku. Radikálna ideológia, ktorá útočí na našu krajinu pod zástavou sociálnej spravodlivosti, v skutočnosti zničí aj spravodlivosť, aj spoločnosť samotnú. Chcú nás umlčať, ale my sa nedáme umlčať… Osud  Ameriky je v našich rukách  a americkí hrdinovia sú pevne vrytí do našich sŕdc“, končil svoj príhovor Trump.

Alea iacta est. Kocky sú hodené. Kto vyhrá neúprosný boj medzi radikálnymi demokratmi a Trumpovými vlastencami v USA? Medzi globalistami a národným štátom? Medzi tradičnými hodnotami a tzv. novými založenými na vymazaní  minulosti, koreňov a historickej pamäti? Komunisti chceli vytvoriť nového ideálneho človeka. Nepodarilo sa. Človek zostal človekom zo všetkými plusmi aj mínusmi. Podarí sa to netolerantným neoliberálom? Závisí to od každého jedného z nás! Dezider Štefunko

Desatero zničení českého národa

1) Nejprve se zesměšní celý národ. Jste nevzdělanci. V Nepálu je každý pasák jaků bakalářem. Tak se založí v každé opuštěné stodole soukromá vysoká škola, aby i holka tančící u tyče, či líný a hloupý synek čilého podnikatele měli alespoň Bc. Nejde o kvalitu, jde o statistiku. Klasické university opustí svou tradici Alma mater a zaplevelí se obory, o kterých uvažoval kdysi v Haliči Jára Cimrman. Názory a práce univerzitních profesorů, které titul ctí, převálcují mediálně nejrůznější buzno exhibicionisté.

2) Ze státních základních škol se inkluzivními a jinými věčnými experimenty vytvářejí budoucí školy pomocné, na nichž hlavní slovo budou mít nejrůznější metodičky z oborů inkluze, integrace, imigrace, a vypravěčky korektních pohádek o princi Bajajovi z Ugandy a jeho partnerce Popelce z Damašku.

3) Pak je třeba zničit národní ekonomiku, hlavně průmysl. Nic neumíte, všechno, co jste kdy vymysleli a vyrobili, byl neprodejný šunt. Nikdo ve světe nestojí o vaše nákladní tatrovky, motorky, sigma pumpy, letadla, obráběcí a textilní stroje, sklo a bižuterii. Zavřete vaše továrny a místo nich otevřete montovny. Aby se neřeklo, na chvíli necháme zazářit pár vašich slovutných „kapitánů průmyslu“. Ti se nakonec za pár let se svými Titaniky propadnou do septiku, protože nevěděli, že správný kurz určuje kompas, a ne teploměr.

4) Vy jste tak neschopní, že si ani neumíte načerpat minerálku z vaší země, vy si dokonce neumíte ani nahnat pitnou vodu do vodovodních trubek. Ještě, že jsme tu my a za mírný bakšiš to pro vás uděláme sami. Rozinky vyzobeme, ze zbytku uděláme sklady ojetých pneumatik, a co by nám mohlo jó konkurovat, odkoupíme, utlumíme a zavřeme.

5) A pokud se to českému „proletariátu“ nelíbí, tak bacha. Stačí jeden letecký most z Ulánbátaru a můžete se pakovat. Za devět měsíců se nám počet budoucích zaměstnanců ze země Olgoje Chorchoje zdvojnásobí.

6) Zvláště důležité je zlikvidovat zemědělství a potravinovou soběstačnost. Začne se žvaněním, že celá desetiletí jsme jedli jedovaté potraviny. A s námi se trávili Rakušáci luxující cukrárny ve Znojmě či Slavonicích a dalších nejen příhraničních městech. A kolony Němců, kteří se v Karlových Varech či Mariánkách cpali kachnou se zelím a vzdychali Mein Gott, ta kachna voní po kachně.

7) K čemu vlastně potřebujete zemědělství? V Maroku je brambor a jahod, že vám je levně dovezeme a draze prodáme. K čemu sady? V Chile a Jihoafrické republice je tolik hrušek, že se pod nimi lodě prohýbají. Na Novém Zélandu je jablek jak euromravenců. Po Evropě bloudí kamiony s tunami kuřat, prasat a skotu a vy byste se chtěli mořit nějakou samovýrobou. Mléko je navíc nezdravé a jogurt dnes dokážeme udělat i z bramborového škrobu. Pěstujte naftořepku a budete druhý Kuvajt. A opuštěné kravíny a vepříny jsou přece nejlepší skleník pro pěstování bylinek typu Hanojská majoránka.

8) Ta nejdůležitější etapa je pak znesvéprávnění národa. Zformuje se banda speciálních věrozvěstů, kteří nám začnou vyčítat, jak jsme nemultikulturní šovinisté, kteří utlačují své spolubližní. K nim se připojí i saudskoarabský komisař a prohlásí „u vousu Prorokova, u nás se mají ženské líp, než ta vaše vykořisťovaná etnoskupina“. Neúspěch desítky let trvajících snah o integraci se vysvětlí tím, že při integrování byla pošlapána jejich práva na zachování specifických rysů jejich obohacující odlišnosti.

9) Zásadou likvidace národa je ustupování rostoucím požadavkům všech exotických odlišností a označování opravdových hodnot za měšťácký přežitek staré Evropy.

10) Pochod anální hrdosti se povolí se vší slávou, demonstrace proti němu se zakáže jako vyvolávání třídní nenávisti proti pavím pérům v rektu. Poslední etapou, je vstup do celoevropské organizace, protože v jednotě blbosti je síla. Když ze samostatných přiblblých jedinců dokážete vytvořit uřvaný dav, pak ze samostatných států nakonec dokážete vytvořit sebedestruktivní unii. Současný příliv obžerných uprchlíků je jen poslední sloka unijní hymny „Óda na radost“. Jmenuje se „Rekviem za zbabělost“.

Je těžké pochopit a rozumově vysvětlit takovou hlubokou a zrychlující se degradaci Evropy, která se sama žene do zkázy, a ještě se u toho usmívá.

novarepublika.cz

Očkováni socialismem

Autor: Václav Umlauf - Zveřejněno 15.08.2020 14:20

Jestliže "farmy" vydělávají více na korupci celých států, aby jimi uplacení lékaři dávali lidem opiáty místo léků, pak se nelze divit, že vývoj očkovacích látek ustoupil do pozadí. Lidé tomuto systému lží a nikým nekontrolovaných podvodů přestávají věřit.

Korporátky do nekonečna opakují mantru nakažených covidem, kterou zpestřují mediální kampaní proti Číně. Tento mediální růženec už lidi otravuje, ale hlavně neříká vůbec nic o zajímavých okolnostech spojených se šířením této nemoci. Nesleduji presstituty zcela pravidelně, protože život je přece jen i o jiných věcech než o lžích fakturovaných a fabrikovaných na mocenskou objednávku. Ale asi před dvěma měsíci jsem si dal práci a podle statistik jsem zjišťoval, zda se u nás vůbec kdy plošně testovalo na covid-19. Vyrábíme polotovary pro Říši míru, takže je jasné, že jsme si museli dovést testovací kity ze zemí jako komunistická Čína, oligarchické Rusko či perská teokracie Írán. Tyto kapitalismem nakažené země prodávají humanitární produkty za nelidskou cenu podobnou Západu. Takže bylo čím testovat, ale podle mezinárodních statistik k tomu v Česku nedošlo. Pokud vím, náš mainstream k tomu nic nenapsal, tak proč? Podívejte se na graf testování v kritickém období šíření nemoci.

V plošném testování ve stejném období podle zemí je uvedena i Bangladéš, ale Česko nikoliv (graf ZDE). Takže co se stalo s těmi nakoupenými testovacími kity? Testovalo se plošně, nebo ne? Leží ty krámy ve skladech až do znehodnocení, nebo se mezitím někomu prodaly? Kdybych byl presstitutem, tak bych věděl, co mám dělat. Ale je jasné, že bych nedělal nic. Brát peníze za prefabrikované lhaní je mnohem jednodušší než hýbat zadkem.

Další velmi zajímavá věc je ne/šíření covidu v zemích bývalého socialistického tábora. To je tak markantní jev, že se o něm musí mlčet. Klikněte si na mapu EU v Daily Mail a hned vidíte rozdíl v počtu výskytu na milión obyvatel. Britové celou věc vysvětlují tím, že zaostalejší a autoritativnější východ EU nařídil karanténu okamžitě a zavřel hranice, zatímco civilizovaný a demokratický Západ nemůže své občany jen tak omezovat. Tato lež praskne v momentu, kdy se podíváte na statistiku sjednoceného Německa.

882px COVID 19 Outbreak Germany Per Capita Cases Map.svg

Jedna země, jeden zákon a dvě různé oblasti výskytu covidu na 100 tis. obyvatel pro "Ossies" a "Wessies". Takže je jasné, že příčiny rozdílu mezi Východem a Západem je třeba hledat jinde. Zejména ve zdravotnickém systému socialismu, který nás naočkoval do zdraví skrze kvalitní systém lékařské péče a prevence. A tento systém byl a je tak robustní, že není zcela zničen ani za 30 let zlodějen a tunelovávaní českého mafiánského kapitalismu. Podle článku v časopisu Science (ZDE) se ukazuje, že klasická a sto let stará vakcína proti TBC má ochranný účinek i proti Covidu. Takže my všichni ze staré generace, máme za sebou očkování ve státem kontrolovaných podmínkách výroby, skladování a distribuce vakcín. A také nás očkovali klasičtí socialističtí doktoři podle racionálně prováděného a státem kontrolovaného systému prevence. Takže nám bude 60-70 let a mnohem hůře dostáváme zápal plic, na který se při covidu umírá. Mluvili jsme s obvodními lékaři, kteří pod rouškou anonymity tvrdí, že nové očkování kupované na neoliberální a nekřesťanské peníze (sorrry, katoličtí biskupové) od farmaceutických společností není spolehlivé. Podle nich se vyskytly případy infekčních nemocí i v oblastech s vysokou proočkovaností proti nim, tj. okolo 98-99%. Takže staří socialističtí doktoři se vůbec nediví hysterii kapitalisticky deformovaných rodičů. Ti byli sice byli očkováni za socialismu, ale dnešnímu mafiánsky spravovanému očkování pro jejich děti věří asi tolik, jako mafiánské politice a ekonomice. A to je bohužel oprávněný závěr, protože jde o stejné agenty stejného systému.

Další paradox je dán postavením USA a Kuby, ano, toho totalitního státu vedeného komunisty. Čísla nakažených covidem v USA už naši presstituti raději ani neuvádějí, protože to je stejná katastrofa, jako roztavení atomovky ve Fukušimě. A už vůbec to nelze publikovat v situaci, kdy americký ministr zahraničí přijel na inspekci zdejší kolonie. Spojené státy dávají na zdravotnictví z rozpočtu absolutně i procentově nejvíce ze všech zemí. Takže podle peněz vražených do zdejšího zdravotnictví by tam ani žádná epidemie neměla vypuknout. Leč známý výsledek ukazuje, že první vakcínu proti covidu jménem Sputnik V od tohoto týdne začali průmyslově vyrábět Rusové, nikoliv Západ. Takže Spojené státy správně a zcela podle neoliberální logiky otevřely masová pohřebiště pro New York a další velkoměsta, která byla naposledy využívána na začátku 20. století během epidemie tzv. "španělské chřipky" (1918-20). Co tě nezabije, to tě posílí, což bohužel neplatí úplně. A určitě to neplatí pro zaměstnance otrokářských US-firem, kde došlo k úplné vlně masových nákaz. Korporace tyto nákazy ve svých pobočkách nejprve tajily a když to už nešlo, tak čísla nemocných manipulovaly pro tisk.

A nyní pojďme k té komunistické Kubě. Na rozdíl od USA platí v jižní Americe staré známé heslo, že když už se má člověk narodit chudý, tak ať je to alespoň na Kubě. Socialistická Kuba si vytvořila doslova průmysl tím, že vyváží své lékaře a personál do celého světa na požádání států, které bojují s nějakou epidemií. Kubánští lékaři letos aspirují na Nobelovu cenu míru, protože bojovali proti covidu v desítkách zemí. Itálie jim

při jejich odjezdu ze severu země uspořádala ovace ve stoje. Fašistický evangelikál a spolupracovník CIA, nějaký Bolsonaro v Brazílii, kubánské týmy pracující v nejchudších oblastech země nejprve vyhostil jako "komunistické agenty". Pak je marně lákal zpět, když mu teklo do bot. Inu, jiná země, jiný mrav. Kubánské lékařské expedice musí odevzdávat polovinu výdělku vládě (VŠ studium, organizace zdravotnictví, léky..). Ale tento výdělek je za prvé v US-dolarech a za druhé se druhou polovinou platí socialistické, ergo bezplatné zdravotnictví na Kubě, včetně vývoje a výroby léků. Proto bude Kuba vyrábět ruskou vakcínu Sputnik V jako jedna z prvních zemí. A kubánský lék proti virové chřipce byl používaný v Číně jako jeden z prvních, které vykazovaly nějakou účinnost proti covidu.

Četl jsem v případě covidu různou pseudomystiku o tom, jak matičce Zemi lezeme někam a rušíme její hranice. Jestli lezeme někomu do zadku, tak jednomu procentu oligarchů, kteří si ze Země udělali vlastní dojnou krávu. Tito covidoví zločinci u nás zničili socialistický systém racionální a funkční prevence tím, že zdravotnictví rozkradli a zprivatizovali. Pak začali manipulovat průběh nemoci v jimi vlastněném a manipulovaném tisku, takže pomohli vytvořit neskutečný bordel různých spikleneckých teorií. A protože lidé už přestali věřit mainstreamovým žvástům, tak nenechávají očkovat děcka vakcínami, které vyrábí farmaceutické koncerny. Ty korumpují celé vlády a státy, viz příklad USA a šíření legálně vyráběných opiátů typu OxyContin (výrobce Purdue Pharma). Tím je začarovaný kruh uzavřen. Jestliže "farmy" vydělávají více na korupci celých států, aby jimi uplacení lékaři dávali lidem opiáty místo léků, pak se nelze divit, že vývoj očkovacích látek ustoupil do pozadí. A také se nelze divit, že lidé přestávají věřit tomuto systému lží a nekontrolovaných podvodů. My, očkovaní socialismem, jsme na tom o mnoho lépe, než dnešní pohrobci neoliberalismu. e-republika.cz

Kdo nyní řídí diverzní jednotku na ministerstvu zahraničí?

Erik Best,15. srpna 2020 - 09:01

V rozhovoru pro Radiožurnál se pochlubil bývalý velvyslanec v USA a Rusku, diplomat Petr Kolář, že na ministerstvu zahraničí spoluzaložil diverzní jednotku…

„Když už Petr Kolář odhalil, že na ministerstvu zahraničí spoluzaložil diverzní jednotku, která měla za úkol podporovat občanskou společnost v nedemokratických zemích, nabízí se otázka, kdo má nyní takovou jednotku pro neliberální ČR? Kdo ji řídí v poli a kdo po telefonu?,“ ptá se na facebooku Erik Best.

„Když jsem byl náměstkem ministra zahraničí (září 2005), tak jsme založili na ministerstvu zahraničí takovou trošku diverzní jednotku , která měla mimo jiné za úkol podporovat občanskou společnost v těch zemích , kde ještě demokracie nebyla na vzestupu a dělali jsme to s vědomím toho, že je to náš vlastní zájem, že čím víc se bude svoboda a demokracie šířit Evropou, tak my se budeme cítit bezpečněji ,“ řekl bývalý velvyslanec v USA a Rusku, diplomat Petr Kolář v rozhovoru pro Radiožurnál. (rp,prvnizpravy.cz,fb,radiozurnal)

Která sametová revoluce?

19. 08. 2020 – E. Best

Kterou sametovou revoluci má český premiér Andrej Babiš na mysli, když říká, že by ji Evropská unie měla v Bělorusku pomoci uskutečnit? Tu, již bývalý předseda české vlády Petr Pithart nazval v polovině ledna 1990 a znovu v České televizi v listopadu 2014 „vyjednaným předáním moci“? „Ať si kdo chce nazve Listopad podle libosti,“ uvedl, „ale já si myslím, že to revoluce nebyla.“ Starý režim se zhroutil sám, vysvětloval.

Anebo chce Babiš pomoci k provedení takové běloruské sametové revoluce, jež by se blížila popisu v knize muzikanta Michaela Kocába z roku 2019 „Vabank“? Kocáb tvrdí, že „smrt“ studenta Martina Šmída byla pravděpodobně operace KGB, o které smělo vědět a zapojit se do ní jen pár nejspolehlivějších československých představitelů. Nikoli, Babiš patrně chce opakování oficiální verze událostí. Abychom si vypůjčili slovo od New York Times z 8. listopadu 1989, zmanipulované volby „galvanized“ (vyburcovaly) běloruský národ, podobně jako Šmídova „smrt“ tady, a nyní je to jen otázka udržení tlaku na Alexandra Lukašenka, než odejde, zatímco tajná policie a Moskva bude nečinně přihlížet.

Premiér Babiš bojovníkem za lidská práva v cizích zemích?

Návštěva Mikea Pompea v ČR počátkem týdne tak udělala z Andreje Babiše doslova největšího bojovníka za lidská práva v cizích zemích, až by Mikuláš Minář z toho musel hanbou zavřít své milionové “chvilky” a najednou to vypadá, jako kdyby to byla hlavní priorita české vlády, aby v Bělorusku proběhla další Sametová revoluce, i když jde o revoluci “barevnou” a stejně jako ta sametová v roce 1989 je řízena ze zahraničí. Pouze se změnily řídící světové strany. Doufám, že teď už všichni chápete, co je to americká proxy-politika v praxi. AE 17.8.2020

Zajímavé, jak všichni vědí, že volby byly zfalšovány. Pan premiér by si měl uvědomit, že se svými výroky zařazuje mezi jisté komunální politiky. Přišlo e-poštou

Dopis z Austrálie

Važení páni!

„…Nasim cielom musi byt demokraticka unia Slovanov na cele z Rusmi. Treba vsak len chiet aby v Rusku boli pri moci proslovanske osobnosti a nie turkicke. Potom mozno dojde aj k obnove Juhoslavie a aj k obnove CSR  sucastou budu aj Luzice avsak navrhoval by som nazov Stredoslavia, Madarov treba dostat von zo Slovenska za kazdu cenu, lebo vzdy sa najde niekto kto podnieti madarsky sovinizmus a revionizmus pokial tam bude dost velke mnozstvo madarov. Nie vsetci ludaci za I CSR boli proticesky Ferdis Juriga povedal: "Bratia Cesi stahujte sa a juzne Slovensko, tam vas potrebujeme najviac to by platilo aj do buducna. Ako Slovaci pomohli osidlit Sudety po 2 svetovej vojne.“

S pozdravom Vanio

(Výňatek z dopisu, psaného nikoliv na slovenské klávesnici. Pan Vanio žije v Austrálii, kde taková či podobná klávesnici se nedá ani koupit. Tolik na vysvětlenou. Naše dřívější kontakty s Austrálii, stejně tak jako Kanadou, přirozenou cestou již dříve zanikly. ČNL)

Redakce: J. Skalský, připravil: dr. O. Tuleškov

Vydalo Křesťanskosociální hnutí ve spolupráci s Nezávislou skupinou Věrni zůstaneme a Českým národním sdružením jako svou 695. publikaci určenou pro vnitřní potřeby vlasteneckých organizací. Praha, 20. srpna 2020

Webová adresa: www.ceskenarodnilisty.cz

e-mail: vydavatel@seznam.cz

Estránky: www.ceske-narodni-listy.estranky.cz

FB: https://www.facebook.com/%C4%8Cesk%C3%A9-n%C3%A1rodn%C3%AD-listy-107618950706191/?modal=admin_todo_tour