České národní listy

květen, červen 2018

Útok USA na Sýriu je agresiou proti suverénnemu štátu

USA podporujú teroristov

Moskva 14. apríla 2018 HSP/Sputnik

Ruský prezident Vladimír Putin považuje útok USA a spojencov za akt agresie proti suverénnemu štátu, ktorý je v prednej línii boja proti terorizmu. Podľa hlavy štátu RF, USA ešte viac zhoršujú humanitárnu katastrofu v Sýrii, uviedol Vladimír Putin v sobotňajšom vyhlásení.

“14. apríla USA s podporou svojich spojencov raketami zaútočili na objekty ozbrojených síl a civilnej infraštruktúry Sýrskej arabskej republiky. Bez sankcií Bezpečnostnej rady OSN a porušením Charty OSN, noriem a princípov medzinárodného práva bol spáchaný akt agresie proti suverénnemu štátu, ktorý je na prednej línii boja proti terorizmu, ” oznámil.

“Svojimi akciami USA prinášajú utrpenie civilnému obyvateľstvu, v podstate podporujú teroristov,” oznámil Putin v špeciálnom vyhlásení, ktoré zverejnila tlačová služba Kremľa.

Putin dodal, že útok mal “deštruktívny vplyv na celý systém medzinárodných vzťahov”.

Ruský prezident opätovne potvrdil postoj Ruska, že údajný chemický útok v sýrskom meste Dúmá, ktorý tieto útoky vyvolal, bol falošný. Putin dodal, že ruskí vojenskí experti v Dúme nenašli akékoľvek stopy po chemickom útoku. Kritizoval USA a ich spojencov, že sobotný útok podnikli bez toho, aby počkali na to, kým experti z medzinárodného vyšetrovacieho tímu oblasť navštívia.      hlavnespravy.sk

Boh je s nami, pochopte to!

Vyhlásenie patriarchátov Antiochie a celého Východu po útokoch v Sýrii

Damask 15. apríla 2018 (HSP/screenshot antiochpatriarchate)

Prinášame vám vyhlásenie gréckého pravoslávneho patriarchátu Antiochie a celého Východu gréckych pravoslávnych, sýrskych pravoslávnych, a grécko-melchitských katolíkov v súvislosti s útokom voči Sýrii. Vyhlásenie bolo zverejnené na oficiálnej stránke patriarchátu a patriarchovia tento útok odsudzujú. Ich vyhlásenie prichádza po tom, čo patriarcha John X vydal pred útokom na Sýriu osobné vyhlásenie namierené voči prezidentovi Donaldovi Trumpovi, kde kritizoval jeho výzvy a hrozby k útoku

Vyhlásenie patriarchátu Antiochie a celého Východu

Boh je s nami. Pochopte to, vy všetky národy, a podriaďte sa!

My, patriarchovia, John X, grécky pravoslávny patriarcha Antiochie a celého Východu, Ignatius Aphrem II, sýrsky pravoslávny patriarcha Antiochie a celého Východu a Joseph Absi, melkitsko-grécko katolícky patriarcha Angiochie, Alexandrie a Jeruzalemu ostro odsudzujeme brutálnu agresiu, ktorá sa udiala dnes ráno (včera, pozn. red.) proti našej drahej krajine Sýrii zo strany USA, Francúzska, a Veľkej Británie na základe nepodložených tvrdení o tom, že sýrská vláda použila chemické zbrane.

Zdvíhame naše hlasy, aby sme potvrdili nasledujúce:

1. Táto brutálna agresia je jasným porušením medzinárodného práva a Charty OSN, pretože to bolo neoprávnený útok na zvrchovanú krajinu, člena OSN

2. Obzvlášť nás bolí skutočnosť, že útok prichádza zo strany mocných krajín, ktorým Sýria nijak neuškodila.

3. Nepodložené obvinenia USA a iných krajín o tom, že sýrska armáda používa chemické zbrane a že Sýria vlastní takýto druh zbraní sú vyhlásením, ktoré nie je podložené ani podporované dostatočnými a jasnými dôkazmi.

4. Načasovanie tejto nespravodlivej agresie voči Sýrii, kedy nezávislá medzinárodná komisia pre vyšetrovanie mala práve začať svoje práce v Sýrii, podkopáva práce tejto komisie.

5. Táto brutálna agresia ničí šance na mierové politické riešenie a vedie ku eskalácii a ďalším komplikáciám.

6. Táto nespravodlivá agresia dodáva odvahu teroristickým organizáciám a dáva im pohnútky na pokračovanie v terorizme.

7. Vyzývame Bezpečnostnú radu OSN, aby hrala svoju prirodzenú rolu a prinášala mier namiesto toho, aby prispievala ku eskalácii vojen.

8. Vyzývame všetky cirkvi v krajinách, ktoré boli účastné na tejto agresii, aby napĺňali svoje kresťanské povinnosti podľa učenia Evanjelia, aby odsúdili túto agresiu a aby vyzvali svoje vlády ku zaviazaniu sa chrániť medzinárodný mier.

9. Vzdávame hold odvahe, hrdinstvu a obetám Sýrskej arabskej armády, ktorá hrdinsky chráni Sýriu a zabezpečuje bezpečnosť pre jej ľud. Modlíme sa za duše mučeníkov a za uzdravenie ranených. Sme presvedčení, že armáda sa neskloní pred vonkajšími či vnútornými agresiami a že budú odvážne bojovať proti terorizmu, až dokiaľ nebude vyčistený každý centimeter sýrskej zeme z terorizmu. Rovnako chválime hrdinský postoj krajín, ktoré sú priateľské voči Sýrii a jej ľudu.

Modlíme sa za bezpečnosť, víťazstvo a oslobodenie Sýrie zo všetkých vojen a terorizmu. Tiež sa modlíme za mier v Sýrii po celom svete a vyzývame k zosilneniu snáh národného zmierenia, aby bola zabezpečená ochrana krajiny a zachovanie dôstojného života všetkých Sýrčanov.                                                hlavnespravy.sk

Chcete válku?

Ne? A vy? A vy? A vy tam vzadu, chcete válku? Také ne? Kdo tady chcete válku? Nikdo? Znáte vůbec někoho, kdo chce válku? Myslím osobně, ne jako účet na sociální síti nebo podpis v novinách. Že neznáte? Já také ne.

Takhle to vypadá, že válku nikdo nechce, a přesto k ní celý svět směřuje. Znamená to snad, že nás, co nechceme válku, je reálně menšina a někde existuje většina, která po válce touží, se kterou se ale mentálně i fyzicky zcela míjíme? Nebo je válečných štváčů menšina, hrstka psychopatických jedinců, kteří jsou ale víc vidět a slyšet, protože jsou vlezlí a agresivní a usurpují si právo mluvit i za nás, prostě proto, protože jsou to psychopati?

Nevím, jak to zjistit, ale pevně věřím, že přesně tak to je, že normálních, mentálně i morálně normálních lidí, kteří nechtějí válku, je většina a válčit chce jen defektní menšina tvorů, kteří jsou lidmi jen podle anatomie. Co to ale znamená, pokud jich je menšina? To znamená, že reálnou moc máme my, že oni bez nás nic neudělají, že oni ke svojí válce potřebují nás. Mohou stokrát dávat rozkazy, když my je neposlechneme, žádná válka nebude. Stačí odepřít poslušnost, odmítnout loajalitu a svět bude mít naději. A také by se to mělo těm válečným štváčům říct.

Měli by dostat jasný vzkaz: „Nechceme vaši válku. Nebudeme pro vás zabíjet a nebudeme pro vás umírat.“ A ten vzkaz by měl zaznít tak hlasitě, aby ho slyšeli až v Londýně a Washingtonu, tak zřetelně, aby mu rozuměli i v Paříži a Rijádu. Dostanou elity ten vzkaz včas? A dostanou ho vůbec? Nebo se, stejně jako v roce 1914, necháme zblbnou kecy o národu, cti a povinnosti, žvásty o svobodě, demokracii a lidských právech? Lidé jsou blbí, zlí a nepoučitelní a já mám strach, že animální cit opět zvítězí nad humánním rozumem a válka bude. Ne proto, že by byla nevyhnutelná, ale právě proto, že je úplně hloupá a zbytečná. Ale pokud se tak stane, tak to bude zřejmě definitivně naposledy.

Převzato z blogu Tribun, outsidermedia.cz

Naši zločinci

Pavel Letko

Náš premiér, ministryně obrany a ministr zahraničí podpořili napadení Sýrie Spojenými státy, Velkou Británií a Francií a tím podpořili zločin proti míru. USA nám poděkovaly za spoluúčast na zločinu. Máme z toho mít radost?

Co říci k současné situaci? Náš premiér, ministryně obrany a ministr zahraničí podpořili napadení Sýrie Spojenými státy, Velkou Británií a Francií a tím podpořili zločin proti míru. USA nám za toto spojenectví ve zločinu oficiálně poděkovaly. Není to poprvé a zřejmě ne naposledy. Dokud bude tato planeta obývaná lidmi, zločinci budou páchat své zločiny s omluvenkami a vyznamenáními opatřenými razítky momentální moci. Nic nehledí na právo, nic nehledí na spravedlnost.

V televizi jsme viděli slzet děti a oni tam šoupnou bombu. Toť řešení skutečných zločinců bez skrupulí a svědomí. Šoupnou tam ovšem bombu ne ledajakou, ale úžasně chytrou. Mnohem chytřejší než byly ty svržené na děti Hirošimy a Nagasaki. Mnohem přesnější než byly rakety, které v roce 1999 zasáhly Čínské velvyslanectví v Bělehradu. Jde o bomby „nové, chytré a krásné“ jak nás ujistil president Impéria Donald Trump.

A já naproti tomu věřím, že spravedlnost nejvyšší jednou sevře srdce těchto pánů a dam jako do svěráku a budou hledět v hrůze na to, co způsobili. Dočkají se svého pekla. Ti šťastnější stanou před pozemským soudem České republiky, aby se zpovídali ze zločinů proti míru dle § 405a a následujících Trestního zákoníku.

e-republika.cz

Poznámka ČNL: Podle toho co slyšíme na naší politické scéně, je těch podporovatelů agrese v Sýrii mnohem a mnohem více. Snad téměř celý tzv. Demokratický blok se staví po bok útočníků. Stojí za to si přečíst, jak kdo z nich perlí. A samozřejmě si též zapamatovat jejich válečnické nadšení.

Váleční šílenci

Václav Klaus ml.

V sobotu ráno jsme stáli na prahu globální války. Teď (v neděli večer) to vypadá, že ještě má smysl psát nějaké komentáře na pondělí. Ale co bude zítra, nikdo neví. Abych to shrnul. Naprosto odsuzuji roli bývalého „svobodného světa“, jakou sehrává na Blízkém východě v posledních letech. Sobotní raketové údery však definitivně přestavěly hodnoty dobro vs. zlo v tomto konfliktu. A zatáhly celý svět na kraj války.

Nejsem pacifista jako Ernest Hemingway, přesto jsem si na jeho slova vzpomněl: „Věřím, že všichni ti, kteří těží z války a přispívají k jejímu vzniku, by měli být zastřeleni hned první den občany své země.“

Všichni jsme před lety v televizi viděli a slyšeli o jasných důkazech, jak Irák disponuje zbraněmi hromadného ničení. Vznikla z toho vleklá válka, rozvrat několika zemí, masové vraždění, migrace do Evropy a vše možné. Žádné takové zbraně v Iráku vůbec nebyly.

Teď nějací Syřané zabili jiné Syřany (předtím se tam zabíjeli několik let masově). Neví se ještě přesně kdo a proč. Ale demokratické země obratem vyšlou rakety, aby pozabíjely zase jiné Syřany?

Situace v Sýrii je strašná. Na severu země zcela bez skrupulí operuje turecká armáda a likviduje Kurdy. Reakce západního světa – nula. Půlka Sýrie byla pod nadvládou „opozičních skupin“ – často vyzbrojovaných a podporovaných Západem. Záběry z hromadného řezání hlav křesťanů a jiných a ničení tisíciletých památek na tomto území oblétaly svět. Nepřehledný chaos v řadě oblastí země, masové vraždění, etnické čistky, utrpení dětí, otroctví žen…

Víte, když chcete páchat dobro a vyvážet demokracii vojenskou silou – musíte tam poslat vlastní vojáky. Aby převzali kontrolu nad oblastí a pomohli demokratům chopit se vlády. Ovšem místní normální obyvatelstvo to musí chtít. Jako třeba Němci na konci války.

Tisíce vašich vojáků tam budou umírat, což si doma budete muset obhájit. Dobro a zlo musí být proto jasné a burcující. Jenom shazovat bomby z bezpilotních letadel a vystřelovat rakety z nějakých lodí sto kilometrů daleko – tím žádné dobro ani demokracie nevznikne, jen zabijete lidi a vytvoříte chaos.

V oblasti se kříží zájmy Turecka, Íránu, Ruska, Izraele, bohatých ropných států, kdekoho.

Píšu to nerad, ale kdyby Rusko bylo stejně bojechtivé a šílené a v sobotu reagovalo sestřelováním raket a likvidováním jejich odpališť, už jste si třeba tento článek taky nečetli.

Část amerického establishmentu se nijak netají ambicí eskalovat vztahy ve světě několik let. Zvolení Donalda Trumpa vypadalo na uklidnění těchto neokonzervativců, ale realitou je, že jeho pozice je slabá. Mediálně obklíčen, vyšetřován za vše možné, bez politických spojenců. Kdyby vládla Clintonová – tak už asi válka reálně zuří, takhle se ale také uklidňovat moc nemůžeme.

A komentovat české hlupáky, kteří nad tímto vývojem jásají a obhajují ho (všichni stejně) prefabrikovanými formulacemi? Spousta z nich si to ani v koutku duše nemyslí, jsou jen konformní a bojí se říkat něco jiného.

Hemingway: „Dávejte si pozor, co předstíráte, neboť se tím časem stanete.“                                                                                             Novinky.cz, 16.4.

Váleční zločinci - Trump, Mayová, Macron

Michal Brand

Koalice ke všemu ochotných – USA, Británie a Francie zahájily útok proti Sýrii. Prý odvetný. Za údajný útok údajně chemickými zbraněmi.

Údajný útok chemickými zbraněmi v Dumá se přitom zřejmě vůbec nestal. Videa natočená Bílými přilbami, propagandistickou složkou Islámského státu, ukazují údajné oběti - ale nic nesedí, tvůrci záminky k válečnému zločinu NATO naplánovanému jako přímá vojenská pomoc NATO ve prospěch islámských teroristů v Sýrii ukazuje, že si teroristé špatně nastudovali informace o příznacích útoku chlórem a namaskovali údajné oběti takového útoku jen nedbale. (Detailní a fundovaná analýza zde.)

Západní a teroristická propaganda se dlouho nedokázaly ani jasně vyjádřit, jaká chemická otravná látka vůbec měla být použita k údajnému útoku. Nejprve mělo jít o sarin, ale údajné oběti tak očividně nesplňovaly ani ty nejzákladnější příznaky otravy sarinem a celá komedie „záchranáři zachraňují holýma rukama a bez masky oběti z místa, kde je sarin“ byla tak trapná, že válečná teroristická propaganda od této verze rychle ustoupila. A přešla rychle na oblíbený model „lžeme tak rychle a tak nesmyslnými kombinacemi, které se navzájem vylučují, až jsou všichni uondáni a naprosto ztratí přehled“. Model propagandy a lhaní založený na tom, že nelze ani logicky vyvracet nesmysly, které se samy navzájem vylučují, ale jsou všechny bez rozdílu prezentovány jako pravda.

Je to model známý i z kauzy Skripal, další lži propagandy „Západu“. Toho Západu, kam se po pádu komunismu přestěhovaly a luxusně zabydlely ty nejhorší orientální despotické manýry, ta nejhorší pošlapávání základních principů slušného fungování lidského společenství v mezinárodním měřítku, ta nejhorší licoměrnost žvanění o lidských právech, svobodě a demokracii při souběžném a neustálém nejhrubším porušování lidských práv, svobod i principů demokracie.

Nejnovější verze kauzy Skripal zní, že Skripal a jeho dcera přežily, protože jim život nezachránilo britské zdravotnictví „nejvyspělejší na světě“, ale britská mlha.

Přeběhlík Mirzajanov prohlašuje, že Novičok mohl v britském počasí použít prý jedině idiot, protože ve vlhkosti se rychle rozkládá. Dále prohlašuje, že když Skripalovým někdo namazal Novičokem kliku u dveří Novičokem, ale Skripalovi šli nejdříve na oběd do restaurace, tak během těch několika hodin vyspělá britská mlha rozložila Novičok na klice.

A díky tomu se Skripalovi neotrávili, když na tu kliku sáhli při odchodu do restaurace, ani když se na ně Novičok vyvalil z tajného zařízení z kufru Julie Skripalové, ani když se na ně vyvalil Novičok z klimatizace auta a dokonce ani když jim někdo stříknul Novičok do obličeje v parku. To už je asi tak desátá zaručená verze událostí – tentokrát tedy Skripalovi vybalili kufr, odjeli do restaurace, najedli se, sedli si na lavičku v parku, zkolabovali, vrátili se domů, sáhli na kliku, přiotrávili se, odešli do parku, rozdali dětem chleba na krmení kachen, sedli na lavičku, zkolabovali. Nebo tak nějak. A Novičok se zcela rozložil, takže nikoho neotrávil. Otrávil jen morčata, která pošla žízní.

Ale zároveň se Novičok vůbec nerozložil, takže ho na klice bylo enormní množství, jak tvrdila předchozí verze, a také ho do krve Skripalových přešlo tolik, že byl zcela bezpečně identifikován i po minimálně 18 dnech, kdy prý teprve mohly být odebrány vzorky krve, resp. minimálně něco přes měsíc, kdy byly vzorky krve analyzovány. Bojové otravné látky je velice obtížné detekovat při jejich bojovém nasazení – vyžaduje to znalosti, schopnost z minimálního množství určit látku. Z množství hluboko pod smrtelným. Takové množství bylo nalezeno všude možně – na klice, doma, v autě, v parku, na lavičce. Ale nikomu se nic nestalo. Jen ta morčata chcípla žízní. Novičok se rozložil, takže nikoho neotrávil, ale zároveň se vůbec nerozložil a byl v enormním množství úplně všude. Obě varianty pak prý platí zároveň.

Další verze západní a teroristické propagandy tak zněla „chlór“ a „nebo možná směs chlóru a sarinu“ a „nebo možná směs chlóru a neznámé nervově paralytické látky“. Namíchat směs nervově paralytické látky a chlóru by mohl jedině idiot. S největší pravděpodobností by chlor jako silné oxidační činidlo neutralizoval nervově paralytickou látku a sám sebe ve vzájemné chemické reakci. Chlór je mezi sloučeninami, které se používají při dekontaminaci od jiných bojových chemických látek.

Už zbývá jen, aby idiotská propaganda přišla s verzí „chlór, novičok, pohanka a chlupy ze Skripalových morčat“. Solidní a seriózní rozbor jak zoufale nesedí teroristická a NATO propaganda ohledně útoku chemickými zbraněmi, ke kterému zřejmě nikdy nedošlo, je zde a zde .

Připomeňme si, že před měsícem byly zveřejněny informace o skladech chemických zbraní Islámského státu a jeho různých dceřiných společností pod různými jmény. (Západní zločinná podpora islámských teroristů prostě potřebuje být trochu maskována – tak se stále mění jména a AlKajda je na chvíli přejmenována na AnNusru a vyhlášena jako samostatná skupina demokratické opozice, než se provalí, že je to stará „dobrá“ AlKajda atd.) Tyto sklady chemických zbraní (vyrobených v Německu, Británii, Francii – objeveno i s dodacími listy) objevily ruské jednotky bojující v Sýrii proti islámským teroristům podporovaným USA a Británií a dalšími zločinnými pro-teroristickými režimy. Ruská armáda zveřejnila tyto informace a upozornila celý svět, že podle informací ze Sýrie (zřejmě od zajatých teroristů) plánují islámští teroristé s podporou „demokratického“ Západu útok pod falešnou vlajkou, útok chemickými zbraněmi jako záminku k vojenské intervenci NATO na pomoc islámským teroristům. (I zde)

Ruští specialisté v Dumá nenašli žádné stopy po jakémkoli použití jakýchkoli chemických zbraní. Nenašli se žádné oběti, natožpak stovky obětí. Podle sdělení Červeného půlměsíce, žádné oběti žádné chemické otravy nebyly v Dumá nalezeny.

Syrská vláda vyzvala mezinárodní společenství k vyslání odborníků přímo na místo a k vyšetřování přímo na místě. Ale „Západ“ i teroristé zřejmě až příliš dobře vědí, že k žádnému použití chemických zbraní v Dumá nedošlo. Proto bez vyšetřování zahájily další zločinný akt ozbrojené agrese. Adolf má své následovníky.

Také prý mají USA k dispozici vzorky krve a moči. Údajně od obyvatel z Dumá. Údajně tyto vzorky obsahují stopy chlóru a „neznámé nervově paralytické látky“. Co se týče obsahu chlóru, pokud vůbec tyto vzorky existují a nejde o zcela otevřené lhaní USA, dokazuje to fakt, že v Dumá vodu pro pitné účely dezinfikují chlórem (SAVO apod.) – to je prostě způsob dezinfekce vody v krizových situacích. Chlór pak samozřejmě je přítomen i v moči. A „neznámá nervově paralytická látka“??? Jak mohou vědět, že je nervově paralytická, když ji vůbec neznají?

USA prý mají – zřejmě nějaké další - důkazy, ale jsou tajné, takže je nemohou zveřejnit. USA také možná mají důkazy, že Putin osobně zastřelil Abrahama Lincolna, potopil Titanic. A pak ještě Putin osobně Novičokem a pohankou vyhubil dinosaury. Důkazy jsou ale tajné, tak je USA nemohou zveřejnit. Ale bombardovat Moskvu by USA rády začaly co nejdříve.

Dokonce i Emanuel Macron prý má důkazy. Zřejmě mu je dodala jeho kosmetička. Nebo ta paní, co ho adoptovala, když on sám nenašel nikdy dost odvahy začít žít vlastní život jako dospělý muž. „Odvahu“ bombardovat a vraždit nevinné lidi na základě vylhaných obvinění ale zřejmě našel v pohodě.

Není to k smíchu. Není to už ani k pláči. Je to na zvracení.

Zvědavec, 14.4.2018  

Kdy budou Islámský stát a AlKajda přizvány do NATO? Už je stejně podporujeme – i vojensky, tak co?

V jednom filmu české klasiky je hláška „Slezte z toho lustru, Donalde“. Já bych spíše zvolil parafrázi hlášky z filmu Pelíšky – „Víš co, Donalde? Jdi do p….le!“

Ale ona už to vážně není legrace. Doufám jen, že tím tito naši „spojenci“, váleční zločinci a spolubojovníci islámských teroristů nezačínají třetí světovou válku. Buďto oni skončí takto, nebo my všichni skončíme takto.

Proč nám říkají tak průhledné lži?

P.C. Roberts

Američtí činitelé a presstitutky nám sdělují, že nezákonný americký raketový útok na Sýrii zasáhl sklady chemických zbraní, ve kterých byly uloženy chlor a sarin.

Kdyby to byla pravda, nevzal by si smrtonosný mrak, který by výbuchy raket uvolnil, za oběť daleko víc životů, než kolik jich bylo usmrceno v domnělém syrském chemickém útoku v městě Duma? A nestal by se tím americký raketový útok stejně zločinným, jako domnělý útok syrský, a nepostavil by USA a jeho vazaly do stejné kategorie škůdců, do které oni sami už zařadili Asada a Putina?

Co říkáte vy, experti na chemické zbraně? Uvolní chemické zbraně svou smrtící látku jen když explodují při úmyslném použití, anebo též když vedle nich bouchne raketa? V Sýrii nezaznamenávají žádné stopy po chemických látkách v ovzduší, které by tam ovšem byly, kdyby rakety skutečně zasáhly sklady chemických jedovatých látek. Nikdo nehlásí, že by do nemocnic přijížděly sanitky s lidmi postiženými chemickou otravou. Ale jak tomu tak může být, když do skladů s chemikáliemi padly rakety?

Když jsem býval redaktorem deníku Wall Street Journal, pracovali tam tehdy ještě kompetentní lidé, které by takové otázku jistě napadly.Což už je dnes jen vzpomínka. Noviny přestaly být zdrojem informací a staly se propagačními megafóny.                                                                                  Překlad: Lubomír Man

Prokázané lži USA a Západu, které vedly k válkám a převratům. Tady je máte pěkně přehledně...

Autor: Oto Jurnečka

Dospět může člověk asi v jakémkoli věku. A vždy je to bolestivý proces, něco jako když se dozvíte, že dárky nenosí Ježíšek.

Když se díky internetu a tomu, že zprávy na něm, nejsou pod kontrolou jednoho centra, člověk dozvídá alternativní verze příběhů, uvědomí si, že lež je všudypřítomná.

Nemluvím tady o nějakých přistáních na měsíci a podobných blbostech. Hovořím o každodenních darebnostech a zločinech, užívaných jako nevyčerpatelná záminka pro kořistění nenažraných chamtivců a chorých psychopatů.

- Tonkinský incident? False flag! Nebyl, nestal se. Válka ve Vietnamu přesto proběhnout musela.

-  Mrtvý Martin Šmíd? Nebyl!

- Zbraně hromadného ničení v Iráku? Nebyly! Sadám se uvolil splnit všechny podmínky ultimáta, přesto válka musela proběhnout.

-  Rezoluce č. 1973 Rady bezpečnosti OSN z roku 2011 o vytvoření bezletové zóny nad Libyí? Využita k bombardování a tím svržení Kaddáfího a jeho režimu.

 - Při proti Asadovských demonstracích v roce 2011 bylo prý režimem zabito 1600 lidí. To bylo důvodem pro zahájení snah svrhnout Bašára Asada. Zdrojem informace byla BBC, která se odkázala na „nepotvrzené zdroje“.

- Rok 2013. Bašár Asad obviněn západem ze tří chemických útoků. Členka vyšetřovací komise OSN Carla Del Ponteová se k útoku vyjádřila takto: "... jsou silná, konkrétní podezření na použití sarinu rebely, žádné důkazy nenaznačují použití syrskou vládou“. Nic naplat, západ trvá na tom že: "Asad musí jít!"

- 4. dubna 2017 se odehrál chemický útok v Chán Šajchúnu. Chán Šajchún v době útoku ovládali povstalci z koalice Tahrír aš-Šám.

- 7. dubna 2018 došlo k útoku na město Dúmá, které bylo poslední baštou povstalců v oblasti východní Ghúta nedaleko Damašku.

- K útoku došlo jeden den po oznámení prezidenta USA že má v úmyslu ukončit americkou vojenskou přítomnost v Sýrii a během dobrovolného odchodu rebelů z oblasti.

- Západem milované a na Nobelovu cenu míru nominované Bílé přilby, jsou k vidění spolu s bojovníky Al Nusrá, mávající jejich prapory.• Statečné Bílé přilby vytahují ze závalu muže. Při shlédnutí celého videa je vidět celý příběh. Muž povídající si s přilbami a připravující se na závěrečný srdceryvný řev raněného zvířete.

- Holčička zachráněná Bílými přilbami, je jimi zachráněná opět při dalším "plynovém útoku". Žádná z těchto věcí ale neruší západní politiky v jejich naříkání nad tím, že to zvíře Asad vraždí maminky a děti.

- Skripalovi jsou otráveni jedem na který neexistuje protijed. Za dva týdny jsou oba zdraví. Jed prý neutralizovala britská mlha (vlhkost). Diplomaté však byli vyhoštěni i tak.

- Zabíjení Kurdů Turky bez povšimnutí.

- Zabíjení Jemenců Saudy bez povšimnutí.

- Zabíjení křesťanů bez povšimnutí. Nikdo nekřičí o překročené červené linii ani humanitární katastrofě.

Co není ve zprávách se neděje i když se to děje. Co ve zprávách je, se děje i když se to neděje.

Informační toky nejsou pod kontrolou, protože společnost je dnes příliš komplexní, než aby byla kontrolovatelná. Člověk se ovšem neubrání myšlence, jak to asi bylo u podobných kauz v minulosti? V dobách kdy lidé byli stoprocentně závislí na tom, co se napíše v novinách a řekne v televizi. Nebo ještě před tím? Když začínala první světová válka? Nebo jiné války a revoluce? Bylo vůbec něco z toho pravda? Byli ti zlí vždy těmi zlými a hodní těmi hodnými? Nebo byla „pravda“ vždy na straně těch, kdo informační toky ovládal?

Nyní je tedy neovládají a systém důvěry v to co provádí se jim hroutí (což jistě nenechají dlouho jen tak). Jistě, pořád je hodně těch kteří prostě „nesnáší rusáky“ a tak emočně tíhnou k těm verzím, které jim tento pohled posilují. Jsem si ale jist, že i oni dnes cítí, že ty příběhy, nám předkládané k věření, skřípou. Je jen otázka času kdy klapky spadnou i jim a kdy pro svoji duševní pohodu nebudou potřebovat komfortní: „Raději se mýlit s Usáky, než mít pravdu s Rusáky“.

Dalo by se uvést mnoho dalších příkladů false flag operations majících ospravedlnit mocenský zásah, nebo prostě jen příkladů událostí k takovému zásahu využité. Některé jsou po letech již přiznané (například zmíněný Tonkinský incident), jiné jsou spekulativní, jako například útok na Pearl Harbor, jež sice neměl být falešný, ale podle amerického kontraadmirála Roberta A. Theobalda, Rooseveltem i Brity očekávaný a využitý ke vstupu do války.

Jistě si mnozí vybaví další historické paralely u kterých se dnes ví, že byly tak trochu jinak. A nám nezbývá než unést poznání, že dárky nenosí Ježíšek a že my se můžeme ocitnout na straně těch špatných. Těch, jejichž proradnosti se vyrovná snad jen hlasitost jejich moralizování.

Čas nevinnosti je pryč. Představa solidního žurnalisty BBC v buřince, který s bločkem v ruce a nasazením života pátrá po pravdě, bere definitivně za své. Žurnalista je pouhý propagandista vyrábějící pro veřejnost stafáž pro páchané zločiny. To je dnes jediná jistota. A kdo ví, jestli to tak nebylo vždy.

EUportal.cz, 16.4.2018 

BZ toxin z kauzy Skripal nepochází z Ruska, ale používaly jej USA a Britanie

P.C. Roberts

Jak oznámila švýcarská chemická laboratoř v městě Spiez, byl Skripal zasažen plynem, nazývaným BZ. Tento plyn nebyl vyroben v Rusku, ale používaly jej USA, Britanie i další státy NATO.

Sergej Skripal, někdejší ruský dvojitý agent a jeho dcera byli otráveni znehybňující látkou, známou jako 3-Quincucnidinyl benzilat, nebo BZ, prohlásil ruský ministr zahraničí Lavrov, když citoval výsledky zkoušky, provedené švýcarskou chemickou laboratoří, jež zkoumala vzorky, předané Londýnem Organizaci pro zákaz chemických zbrani (OPCW).

Švýcarské centrum poslalo své výsledky (OPCV), avšak hlídací pes v OSN se ve své zprávě o švýcarském šetření omezil pouze na to, o jakou látku šlo, ale to nejzajímavější, co švýcarský dokument obsahoval (že tato látka nepochází z Ruska, ale byla používaná v USA a Britanii), taktně zamlčel.

Lavrov řekl, že Moskva hodlá položit OPCW otázku, co vedlo k tomu, že právě tato důležitá informace švýcarské laboratoře se v její zprávě neobjevila.

Laboratoř ve švýcarské městě Spiez je mezinárodně uznávanou institucí a patří k pěti centrům, jež jsou oprávněny s OPCW spolupracovat.

Vybral a přeložil Lubomír Man

Ruské ministerstvo obrany prinieslo podrobný report z útoku na Sýriu.

Sýrčania zostrelili 71 zo 103 vypálených rakiet.

Moskva 15. marca 2018 

Sýrska protivzdušná obrana vyškolená ruskými špecialistami zostrelila 71 zo 103 rakiet vystrelených na Sýriu, na tlačovej konferencie ruského ministerstva obrany to potvrdil generál Sergej Rudskoj.

Zo vzdušných a morských nosičov USA a jeho spojencov bol uskutočnený raketový útok. Ruskými systémami protiraketovej obrany na základniach Hmeimim a Tartus boli pozorované a kontrolované všetky vypustené rakety ako z morských tak i vzdušných nosičov USA a Veľkéj Británie.

Ohlásená účasť Francúzskeho letectva nebola potvrdená. Nad Stredozemným morom sa útoku zúčastnili  lietadla letectva USA, F15, F16 a lietadla Veľkej Británie Tornádo. Z Červeného mora sa zúčastnili lode amerického námorníctva Labun a Monterey. Strategické bombardéry B1B zalietavali na objekty útokov cez oblasť nezákonné držanej USA, Al Tanf.

Raketové útoky smerovali proti sýrskym vojenským letiskám, priemyselným a náučno-vedeckým komplexom. Pretože útok bol očakávaný, neboli obete ani medzi civilným obyvateľstvom ani vojakmi.

Dokopy bolo použitých 103 kusov rakiet s plochou dráhou letu vrátane Tomahawkov a riadené letecké bomby GBU 38 z  lietadiel B1B. Lietadla F 15 a F 16 použili rakety vzduch zem, lietadla Tornádo britskej armády vypustili 8 rakiet Skalp a J. Sýrskymi prostriedkami protivzdušnej obrany ktorých základ tvorili  systémy sovietskej výroby, boli úspešné odrazené útoky leteckých aj  námorných prostriedkov.

Bolo zachytených 71 rakiet. K odrazeniu raketového útoku boli zapojené prostriedky sýrskej protivzdušnej obrany (PVO) S 125, S 200, Buk, Kvadrát a Osa. To svedčí o vysokej efektívnosti zbraní ktoré má Sýria a výbornej výuke sýrskych vojakov v službe, pripravených našimi špecialistami. Za posledný rok a pol Rusko plne vybudovalo systém protivzdušnej obrany Sýrie, a pokračuje s jeho zdokonaľovaním.

Chcel by som poznamenať, že pred niekoľkými rokmi, keď sme brali v úvahu prosby niektorých našich západných partnerov, sme Sýrii odmietli dodať systém S 300. S ohľadom na to, čo sa práve odohráva, považujeme za možné prehodnotiť túto otázku nie len vo vzťahu k Sýrii, ale aj k iným štátom.

Údery boli smerované na letecké základne sýrskeho letectva. Údaje objektívnej kontroly hovoria nasledovné :

Proti letisku Duvali sa úderu zúčastnili 4 rakety, všetky boli zničené.

Proti letisku Dumair 12 rakiet, všetky zničené

Proti letisku Blej 18 rakiet, všetky zničené

Proti letisku Šajrat 12 rakiet, všetky zničené

Letiska neutrpeli žiadnu ujmu.

Z 9 rakiet vypustených na nevyužívané letisko Mezze bolo zničených 5, a zo 16 rakiet na letisko Holmes bolo zničených 13 rakiet.

Z 30 rakiet použitých pri útoku na objekty v osídlených oblastiach Barza a Džaramani bolo 7 zničených. Tieto objekty, ktoré akože mali vzťah k takzvanému vojenskému chemickému programu Damašku sú čiastočne poškodené, pritom sa ale dávno nepoužívajú a ľudia ani zariadenia tam neboli.

Ruské sily protivzdušnej obrany boli prevedené do bojového režimu. Stíhacie letectvo uskutočňuje službu vo vzduchu. Ani jedna z  rakiet nevstúpila do zóny ruskej PVO. Naše protivzdušné komplexy neboli použité.

Myslíme si, že daný úder nebol reakciou na domnelý chemický útok, ale reakciou na úspech sýrskych ozbrojených síl v boji za oslobodenie svojho územia od medzinárodného terorizmu. Preto bol útok vedený práve v deň, keď mala v Damašku začať prácu zvláštna misia na vyšetrenie incidentu v meste Dúma, kde akože boli použité chemické zbrane. Chcem vás upozorniť na to, že v Sýrii žiadne objekty pre výrobu chemických zbraní nie sú, čo bolo potvrdené organizáciu pre zákaz chemických zbraní.

Tento fakt americkej agresie dokazuje nezáujem USA na objektívnom prešetrení udalosti a snahu potlačiť proces mierového urovnania v Sýrii a destabilizovať situáciu v regióne blízkeho východu. A nemá nič spoločné s vyhlasovanými cieľmi o boji s medzinárodným terorizmom. V súčasnosti považujeme situáciu v Damašku a iných osídlených oblastiach Sýrie za pokojnú.

Tlačová konferencia ruského ministerstva obrany.                             hlavnespravy.sk

Naše nebohá vládo

Spojené státy ti ústy svého zahraničního ministra poděkovaly za podporu, kterou jsi jim vyjádřila za jejich zločinný raketový útok na Sýrii.

Ani se tomu nedivím. Ať už je doba, v níž žijeme, jakkoli vymknuta z kloubů, přece jen zloduch stále ještě za svůj zločin očekává spíš odsouzení a výčitku. A když se tedy namísto nich dočká pravého opaku, to je, že je z mnoha stran za zlo, které spáchal, plácán pochvalně po zádech, jak jsi to ve svém otrockém hlubosklonu učinila i ty, naše vládo, ví jedno: že teď je mu svět pro jeho paličské jednání otevřen naplno.

Jak jsi naše vládo mohla svou pochvalu zločinu tak ohavnému, průhlednému a nezpochybnitelnému vyslovit? Vždyť přece víš, jak to všechno bylo. Někdo prý v syrském městě Duma provedl chemický útok, který zasáhl civilisty, mezi nimi i děti. To slovo prý není na začátku předcházející věty náhodou, protože neexistuje žádný důkaz, že k nějakému útoku v městě Duma vůbec došlo (ruští experti, kteří na místo přispěchali žádné známky po plynovém útoku v městě nenalezli – a ty by se přece daly těžko schovávat).

Ale naše vládo, i kdyby se ten plynový útok skutečně stal, cožpak je myslitelné, aby jej provedla ta strana, která v syrské válce vládních sil proti americkým žoldnéřům na celé čáře vítězí, a zůstává jen otázkou času, kdy vyžene ze země i žoldnéře v americkém žoldu posledního? Cožpak ty vládo nečteš detektivky a nesleduješ je v kině či v televizi, a nevíš, že první věcí, o kterou se detektiv při vyšetřování zločinu zajímá, je, kdo z daného zločinu mohl mít prospěch, či komu mohl posloužit? Říká se té zásadě Cui bono nebo Cui prodest, a v městě Duma, i kdybychom připustili, že tam k plynovému útoku skutečně došlo, nenašel se dosud nikdo, kdo by dokázal ukázat na původce tohoto útoku prstem. Neexistuje jediný důkaz o vině, a to o vině ať už na straně vládních syrských sil či na straně žoldnéřů – a  v takovém rovnovážném případě je snad nastolení úvahy Cui bono tím naléhavější a potřebnější, ne?

A nebylo a není ti má vládo proto prapodivné, že tuto otázku, v dané situaci tak naléhavou nikdo, ani jediný politik ze široké americkoevropské a protisyrské a protiruské koalice na stůl dosud nepoložil? Že je Cui bono prostě nezajímá? A že všichni do jednoho sdílejí vyslovený názor amerického ministra obrany Mattise, že on sice nemá důkazy o vině syrské vlády v Duma, ale že ji věří.

Jistě, proč jakési úvahy Cui bono, proč hledání důkazů o tom, jestli ke zločinu vůbec došlo, a když k němu došlo, proč únavně pátrat po tom, kdo jej spáchal, když přece i ty, naše vládo, můžeš do svého srdce, hlavy i úst vložit víru o syrské vině a americké spravedlnosti – a věc máš vyřešenu. Krátce, pohodlně a ještě tě za to zpoza Atlantiku pochválí. A co tvoje svědomí, naše nebohá vládo? To tě netíží? A máš vůbec nějaké svědomí?                                                                   Lubomír Man

Stydíme se za "našeho" ministra zahraničních věcí Martina Stropnického.

V celém velkém Ministerstvu zahraničních věcí ČR není člověk, který by znal Chartu OSN? Budova ministerstva, Černínský palác, je velká, impozantní. Kolik lidí je v ní zaměstnáno? Kolik čs. diplomatů je v zahraničí? Kolik poradců má pan ministr? A to mu nikdo z nich neřekl nic o úloze Rady bezpečnosti OSN v mezinárodním dění? K čemu tyto lidi republika vlastně platí? Nebo mnozí z nich ví, jaká je pravda a bojí se o ní mluvit? Pak také na naše ministerstvo zahraničních věcí nepatří! Co o útoku na Sýrii udiveným občanům ministerstvo řeklo? Dnešní vojenský zásah USA a spojenců vnímáme jednoznačně jako jasný vzkaz komukoli, kdo by chtěl v chemických útocích v Sýrii pokračovat.   Novinky.cz

"Stropnický novinářům řekl, že kdyby mezinárodní společenství čekalo se zásahem v Sýrii na mandát RB OSN, stalo by se pasivním svědkem až spolupachatelem chemických útoků." Novinky.cz

Za toto prohlášení pana ministra Stropnického se můžeme stydět. Dokonce si pan ministr dovolil prohlásit, že kdyby mezinárodní společenství čekalo na mandát RB OSN, stalo by se až spolupachatelem chemických útoků. A tak dal korunu svým nezapomenutelným slovům. Byli bychom velmi rádi, kdyby pan ministr zvědavým a nespokojeným občanům sdělil, o jaké normy mezinárodního práva se v tomto výroku opíral. Pokud jde výlučně o jeho inovativní chápání mezinárodního práva, pak měl sdělit, že jeho slova pocházejí výhradně z jeho myšlenkové dílny. V tom případě bychom oněměli údivem, jakého vědátora to v Černínském paláci máme.

Podle jeho slov není třeba čekat na rozhodnutí RB OSN. Zaútočit je nutné i bez tohoto mandátu. Jinak by mohlo jít, jak pan ministr scestně prohlásil, i o spolupachatelství. Údiv nás nad jeho slovy jímá, až do oči se derou slzy hořkosti.

Tak takového ministra zahraničí mít je terno. Člověk však musí mít hroší kůži, aby okřídlená slova pana ministra přežil bez zdravotní újmy. Na rozdíl od ministra zahranična si myslíme, že podporou útoku proti Sýrii jsme se naopak stali spolupachateli tohoto agresivního postupu. Podpořili jsme ty, kteří hrubým způsobem porušili mezinárodní právo. Jejich pochvala je nám k necti

Panu ministrovi Stropnickému bychom mohli ještě v dobrém vzkázat, že pro společnost je lepší dobrý herec, než špatný ministr zahraničních věcí.
                                                                                                                      -red. ČNL

Prezident republiky k útoku na Sýrii

Útok na Sýrii byl „kaubojský” projekt, Západ Střední východ rozvrtal, prohlásil Zeman

Ozbrojený útok na jakoukoli zemi může být proveden pouze se souhlasem Rady bezpečnosti OSN. Podle prezidenta Miloše Zemana šlo v případě sobotního spojeneckého útoku na Sýrii o „kaubojský” projekt, který byl špatný. Zeman to v neděli řekl v Pressklubu na Frekvenci 1.Dnes 18:17
(Aktualizováno: 18:57 ), Novinky.cz, 15.4.2018

„Zastávám jednoznačný názor, že ozbrojený útok na jakoukoli zemi může být proveden pouze s mandátem, nebo souhlasem Rady bezpečnosti OSN. Jediná výjimka je, když se jedná o islámské teroristy, jako je tomu například v Afghánistánu. To samozřejmě není případ Sýrie, protože tam za prvé islámští radikálové bojují proti prezidentovi Asadovi a za druhé už jsou vytlačeni do kouta, tak nemají valnější význam,” prohlásil Zeman.

„Do Sýrie se začínají vracet první uprchlíci, což je pozitivní zpráva. Pokud nějaký „kaubojský“ projekt tuto pozitivní zprávu mírně řečeno brzdí, tak je to samozřejmě chyba,” dodal.

Západ Východ rozvrtal

„Západ neuvěřitelně rozvrtal Střední východ. Začněme vstupem do Iráku s tvrzením, že jsou tam zbraně hromadného ničení. Žádné se tam nenašly,“ uvedl Zeman. „Chtěl bych ocenit svého předchůdce Václava Klause, který už tehdy říkal, že ten útok je nesmyslný. Místo toho, abychom se z toho nesmyslu poučili, udělali jsme druhý nesmysl, a ten se jmenuje Libye,” dodal Zeman.

„Inteligent udělá jednu chybu a pak ji neopakuje, člověk s průměrnou inteligencí, spíše debilitou, udělá dvě chyby za sebou. A co říci o těch, kdo udělají tutéž chybu třikrát? Abych se vyhnul nějaké mezinárodní žalobě, budu pouze konstatovat, že je to hloupost,“ řekl.

K nedělnímu jednání s premiérem v demisi Andrejem Babišem, který v sobotu uvedl, že útok na Sýrii byl nevyhnutelný, Zeman sdělil, že mu Babiš vysvětlil, že chtěl být solidární se svými dvěma ministry. Ti podle Zemana „málem organizovali tiskové konference, jak milují útok na Sýrii”. „Já bych těm ministrům chtěl vzkázat, jste, alespoň zatím, ministři vlády České republiky, nikoli vlády Spojených států, nebo Británie, nebo Francie,” prohlásil Zeman.

Rusko je pripravené poskytnúť sýrskej armáde účinnú vojenskú pomoc

Sergej Lavrov

Moskva 17. apríla 2018 (HSP/RusVesna/Foto:TASR/AP-Alexander Zemlianichenko)

Portál RusVesna prináša slová Sergeja Lavrova, ruského ministra zahraničných vecí.

Údery západnej koalície na Sýriu, ktoré sú v rozpore s medzinárodným právom presvedčili Rusko, že Sýria potrebuje moderné zbrane, aby dokázala brániť svoju celistvosť a územie. Sergej Lavrov pre britský BBV uviedol, že Rusko poskytne Sýrii ďalšiu vojenskú pomoc, ktorá bude spočívať v dodávkach moderných zbraní. Rusko plánuje Sýrii dodať niekoľko batérií systému S-300, ktoré zlepšia úroveň sýrskej protivzdušnej obrany.

Sergej Lavrov uviedol, že v minulosti Rusko na žiadosť západných partnerov nedodalo tieto systémy Sýrii. Útok koalície Západu na základe vymyslených chemických útokov sýrskeho režimu, ktorý je v rozpore s medzinárodným právom však úplne mení situáciu.

Sýria potrebuje moderné ruské zbrane, aby zvýšila svoju schopnosť brániť sa pred útokmi. O moderné ruské zbrane majú záujem aj iné krajiny v regióne, najmä Turecko, Irán a Irak.

hlavnespravy.sk

Humanita a morální svědomí Ruska vedou k válce

Paul Craig Roberts

17.4.2018 

Svědčí to o lidskosti a morální velikosti ruské vlády, vedené Vladimirem Putinem, že Rusko souhlasilo s předstíraným útokem, aby si Donald Trump mohl zachovat tvář. Bohužel pro nás pro všechny důsledky ruské velkorysosti nepovedou k tomu, abychom mohli Rusům, kteří si to zaslouží, poděkovat. Rusko a Putin nezískají žádné uznání za to, že zachránili Trumpa před tím, aby musel ustoupit, nebo měl potopenou námořní flotilu a sestřelené bombardéry.

Rusko je rozhodnuto vyhnout se konfliktu, ne však proto, že by se obávalo americké armády, ale protože Rusko chápe, že má co do činění s vládou psychopatů, kteří nejen, že byli ochotni během posledních 17 let zcela nebo zčásti zničit sedm muslimských zemí, ale jsou ochotni zničit i celé lidstvo. Proto se Putin vyhýbá každé organizované konfrontaci a trvá na mezinárodním právu a právních normách. Výsledkem ovšem není to, co by humánní člověk očekával. Výsledkem ruské humanity je to, že provokuje zlo, tedy Západ, k dalším a dalším provokacím.

Dnes ráno jsem navštívil kamaráda, který měl puštěnou televizi. Nemohl jsem uvěřit lžím, které Trump, členové jeho vlády, a presstituti říkali Američanům a vlastně celému světu. Bylo to udivující. Zde je zpráva Stephena Lendmana o některých těchto lžích.

Pouze čtenáři mých webových stránek a několika dalších budou znát pravdu - že jediný důvod, proč tisíce amerických námořníků a desítky amerických pilotů jsou stále naživu, je ten, že Rusko ušetřilo jejich životy.

Ačkoli má ruská vláda dobrý záměr, morální svědomí Ruska a ohled na druhé přivádí svět k Armagedonu. Důvodem je, že neokonzervativci, kteří řídí americkou zahraniční politiku, nepřestanou organizovat akce, z nichž vzápětí obviní Rusko. Čím déle bude Rusko čekat, než se do toho konečně vloží, tím silnější budou provokace. Následné provokace zredukují reakci Ruska - buď kapitulace, nebo jaderná válka.

Syrská provokace byla ideální k tomu, aby se do toho Rusko vložilo. Rusko mělo veškeré vojenské výhody. Rusko mohlo snadno zničit každou loď a každý letoun. USA by si předem ujasnily následky pro svět, a vzdaly by se. Porážka Ameriky bez výstřelů by podkopala sebevědomí šílených neokonzervativců, kteří hodlají zachovat americkou hegemonii.

V důsledku takového jasného prohlášení Ruska, že americké síly budou úplně a zcela zničeny, by američtí náčelníci štábu zabránili útoku. Dokud bude Rusko prokazovat laskavost vůči agresivitě Washingtonu, agresivita se bude i nadále zvyšovat.

Někdy si myslím, že Rusko spoléhá na to, že se západní národy probudí a uvědomí si neopodstatněné a nebezpečné konfrontace, které jsou vyvolávány jejich jménem. Ve skutečnosti jsou západní národy bezmocné. Ani Washington, ani vlády britských a francouzských vazalů se neradí s lidem nebo se zvolenými zástupci lidu ohledně zahájení vojenského útoku na jinou zemi. Tato skutečnost přesvědčivě ukazuje, že USA, Spojené království, ani Francie nerespektují právo a svou vlastní údajnou demokracii, a že tyto země mají vlády, které se nezodpovídají svému vlastnímu národu. Britská a francouzská vláda jsou zodpovědné vůči Washingtonu, a Washington se zodpovídá vojenskému/bezpečnostnímu komplexu a Izraeli, což, jak ukazuje historie, může stát funkci jakéhokoliv amerického senátora a představitele.

Pokud by se dnes ruská vláda dívala na americkou televizi, pochopila by, že bylo zbytečné vyhýbat se provokacím Washingtonu. Nejen, že by ruská vláda byla svědkem lží, která hlásá Washington o velkém úspěchu jednoho fiaska, ale zjistila by, že na jedné straně bylo učiněno prohlášení o velkém americkém vítězství, ale na druhé straně spojenci Johna Boltona v řadách neokonzervativců tvrdili, že útok nebyl dostatečně velký na to, aby došlo k podrobení Sýrie a Ruska.

Vítězství a zároveň jeho nedostatečnost povedou k horším provokacím. Další provokace bude zorganizována tak, aby situace byla mnohem příznivější pro americké, než ruské zbraně. Washington již nebude riskovat takovou konfrontaci, jako tomu bylo v Sýrii, kde by zjevně prohrál. Znamená to jednu věc, že humanita a morální svědomí Ruska vyústí v konfrontaci, která bude mnohem nebezpečnější pro Rusko, i pro nás všechny.

Jak jsem již dnes napsal v jednom článku: „Bylo by chybou vyvozovat závěry, že diplomacie zvítězila a zdravý rozum se vrátil do Washingtonu. Nic nemůže být dál od pravdy. Problém není zdaleka vyřešen. Válka zůstává na obzoru.“

Russia’s Humanity and Moral Conscience Are Leading to War vyšel 15. dubna 2018 na Global Research. Zvědavec.

Rada bezpečnosti OSN rozhoduje o otázkách války a míru

Funkce a pravomoc

Článek 24

1. Aby byla zajištěna rychlá a účinná akce Organizace spojených národu, svěřují její členové Radě bezpečnosti základní odpovědnost za udržování mezinárodního míru a bezpečnosti a jsou zajedno v tom, že Rada bezpečnosti, vykonávajíc své úkoly, jež vyplývají z této odpovědnosti, jedná jejich jménem.

2. Vykonávajíc tyto úkoly, postupuje Rada bezpečnosti podle cílu a zásad Organizace spojených národu. Zvláštní pravomoc, která se dává Radě bezpečnosti, aby mohla plnit tyto úkoly, stanoví kapitoly VI, VII, VIII a XII.
3. Rada bezpečnosti předkládá Valnému shromáždění k projednání výroční zprávu a podle potřeby i zprávy zvláštní.

Článek 25

Členové Organizace spojených národu se shodují v tom, že přijmou a provedou rozhodnutí Rady bezpečnosti v souladu s touto Chartou.

Článek 26

Aby bylo usnadněno nastolení a udržování mezinárodního míru a bezpečnosti za nejmenšího odčerpávání lidských a hospodářských zdrojů světa na zbrojení, ukládá se Radě bezpečnosti, aby za pomoci Vojenského štábního výboru, zmíněného v článku 47, vypracovala plány na zavedení systému úpravy zbrojení a předložila je členům Organizace spojených národu

KAPITOLA VI

Pokojné řešení sporů

Článek 33

1.Strany v každém sporu, jehož trvání by mohlo ohrozit udržení mezinárodního míru a bezpečnosti, budou nejprve usilovat o jeho řešení vyjednáváním, šetřením, zprostředkováním, řízením smírčím, rozhodčím nebo soudním, použitím oblastních orgánů nebo ujednání nebo jinými pokojnými prostředky podle vlastní volby.
2. Rada bezpečnosti, uzná-li to za nutné požádá strany, aby řešily svůj spor takovými prostředky.
Článek 34

Rada bezpečnosti muže konat šetření o každém sporu nebo každé situaci, která by mohla vést k mezinárodním třenicím nebo vyvolat spor, aby určila, zda trvání sporu nebo situace by mohlo ohrozit udržení mezinárodního míru a bezpečnosti.
Článek 35

1.Každý člen Organizace spojených národu může upozornit Radu bezpečnosti nebo Valné shromáždění na každý spor nebo každou situaci povahy zmíněné v článku 34.
2. Stát, který není členem Organizace spojených národu, muže upozornit Radu bezpečnosti nebo Valné shromáždění na každý spor, v němž je stranou, přijme-li napřed pro tento spor závazky pokojného řešení stanovené touto Chartou.
3. Jednání Valného shromáždění ve věcech, na které bylo upozorněno podle tohoto článku, řídí se ustanoveními článku 11 a 12.

Článek 36

1. Rada bezpečnosti muže v každém období sporu povahy zmíněné v článku 33 nebo situace obdobné povahy doporučit vhodné řízení nebo způsoby postupu při úpravě.
2. Rada bezpečnosti přihlíží ke každému řízení pro řešení sporu, které strany již přijaly.
3. Činíc doporučení podle tohoto článku, Rada bezpečnosti přihlíží rovněž k tomu, že spory právní povahy by strany mely zpravidla vznášet na Mezinárodní soudní dvůr podle ustanovení jeho statutu.

Článek 37

1. Nepodaří-li se stranám urovnat spor povahy zmíněné v článku 33 prostředky v něm uvedenými, vznesou jej na Radu bezpečnosti.

2. Má-li Rada bezpečnosti za to, že trvání tohoto sporu by mohlo vskutku ohrozit udržení mezinárodního míru a bezpečnosti, rozhodne, zda bude jednat podle článku 36, anebo doporučí takové podmínky úpravy, jaké považuje za přiměřené.
Článek 38

Aniž jsou tím dotčena ustanovení článku 33 až 37, Rada bezpečnosti muže, žádají-li to všechny strany ve sporu, činit jim doporučení pro pokojné řešení sporu.

KAPITOLA VII

Akce při ohrožení míru, porušení míru a činech útočných

Článek 39

Rada bezpečnosti určí, zda došlo k ohrožení míru, porušení míru nebo útočnému činu, a doporučí nebo rozhodne, jaká opatření budou učiněna podle článku 41 a 42, aby byl udržen nebo obnoven mezinárodní mír a bezpečnost.

Článek 40

Aby předešla zhoršení situace, Rada bezpečnosti muže, dříve než učiní doporučení nebo rozhodne o opatřeních stanovených v článku 39, vyzvat strany, o které jde, aby splnily taková zatímní opatření, jež považuje za nutná nebo žádoucí. Taková zatímní opatření nejsou na újmu práv, nároku nebo postavení stran, o které jde. Jestliže taková zatímní opatření nebudou splněna, Rada bezpečnosti k tomu náležitě přihlédne.

Článek 41

Rada bezpečnosti muže rozhodnout, jakých opatření nezahrnujících užití ozbrojené síly má být použito, aby jejím rozhodnutím bylo dodáno účinnosti, a muže vyzvat členy Organizace spojených národu, aby taková opatření provedli. Tato opatření mohou zahrnovat úplné nebo částečné přerušení hospodářských styku, spojů železničních, námořních, leteckých, poštovních, telegrafních, rádiových a jiných, jakož i přerušení styku diplomatických.

Článek 42

Má-li Rada bezpečnosti za to, že by opatření podle článku 41 nedostačovala anebo že se ukázala nedostatečnými, muže podniknout takové akce leteckými, námořními nebo pozemními silami, jaké považuje za nutné k udržení nebo obnovení mezinárodního míru a bezpečnosti. Takové akce mohou zahrnovat demonstrace, blokádu a jiné operace leteckými, námořními nebo pozemními silami členů Organizace spojených národů.

Článek 43

1. Aby přispěli k udržení mezinárodního míru a bezpečnosti, všichni členové Organizace spojených národu se zavazují, že Radě bezpečnosti na její výzvu a podle zvláštní dohody nebo dohod dají k disposici ozbrojené síly, pomoc a služby nutné k udržení mezinárodního míru a bezpečnosti, čítajíc v to právo průchodu.
2. Taková dohoda nebo dohody určí počy a druhy sil, stupeň jejich pohotovosti a všeobecné rozmístění i ráz služeb a pomoci, jež mají být poskytnuty.
3. O této dohodě nebo dohodách bude jednáno co nejdříve na podnět Rady bezpečnosti. Uzavře je Rada bezpečnosti se členy nebo skupinami členů Organizace a budou podléhat ratifikaci signatárních státu podle jejich ústavních předpisů.
Článek 44

Rozhodne-li se Rada bezpečnosti použít síly, pak dříve než vyzve člena v Radě nezastoupeného, aby poskytl ozbrojené jednotky k splnění závazku převzatých podle článku 43, pozve ho, jestliže si to člen přeje, aby se účastnil rozhodování Rady bezpečnosti o použití kontingentů ozbrojených   sil tohoto člena.

Článek 45

Aby Organizace spojených národu mohla provádět naléhavá vojenská opatření, budou členové udržovat okamžitě použitelné národní letecké kontingenty pro sdruženou mezinárodní akci donucovací. Jejich sílu, stupeň pohotovosti a plány pro jejich sdruženou akci určí Rada bezpečnosti za pomoci Vojenského štábního výboru v mezích stanovených zvláštní dohodou nebo dohodami zmíněnými v článku 43.
Článek 46

Plány na použití ozbrojených sil vypracuje Rada bezpecnosti za pomoci Vojenského štábního výboru.

Článek 47

1. Zřizuje se Vojenský štábní výbor, aby radil a pomáhal Radě bezpečnosti ve všech otázkách týkajících se vojenských potřeb Rady bezpečnosti při udržování mezinárodního míru a bezpečnosti, při použití sil jí poskytnutých a jejich velení, úpravě zbrojení a případném odzbrojení.

2. Vojenský štábní výbor se skládá z náčelníků štábu stálých členu Rady bezpečnosti nebo jejich zástupců. Jestliže účinné provádění úkolu vyžaduje, aby se jeho prací zúčastnil některý člen Organizace spojených národu v něm trvale nezastoupený, vyzve jej výbor k účasti.

3. Vojenský štábní výbor odpovídá pod pravomocí Rady bezpečnosti za strategické řízení všech ozbrojených sil Radě bezpečnosti poskytnutých. Otázky, které se týkají velení těmto silám, budou upraveny později.

4. Vojenský štábní výbor muže se zmocněním Rady bezpečnosti a po poradě s příslušnými oblastními orgány zřídit oblastní podvýbory.

Článek 48

1. Akce nutné k provedení rozhodnutí Rady bezpečnosti pro udržení mezinárodního míru a bezpečnosti podnikají všichni nebo někteří členové Organizace spojených národu, jak Rada bezpečnosti určí.

2. Taková rozhodnutí provádějí členové Organizace spojených národu přímo i svou akcí v příslušných mezinárodních organizacích, jichž jsou členy.

Článek 49

Členové Organizace spojených národu se spojí, aby si poskytli vzájemnou pomoc při provádění opatření, o nichž rozhodla Rada bezpečnosti.

Článek 50

Jestliže Rada bezpečnosti podniká preventivní nebo donucovací opatření proti některému státu, pak kterýkoli jiný stát, ať člen či nečlen Organizace spojených národu, jemuž vzejdou z provádění těchto opatření zvláštní hospodářské problémy, má právo poradit se s Radou bezpečnosti o řešení těchto problému.

Článek 51

Žádné ustanovení této Charty neomezuje, v případe ozbrojeného útoku na některého člena Organizace spojených národů, přirozené právo na individuální nebo kolektivní sebeobranu, dokud Rada bezpečnosti neučiní opatření k udržení mezinárodního míru a bezpečnosti. Opatření učiněná členy při výkonu tohoto práva sebeobrany oznámí se ihned Radě bezpečnosti; nedotýkají se nikterak pravomoci a odpovědnosti Rady bezpečnosti, pokud jde o to, aby kdykoli podle této Charty podnikla takovou akci, jakou považuje za nutnou k udržení nebo obnovení mezinárodního míru a bezpečnosti.

                                                  Podle http://antiskola.eu, připravil JUDr. O. Tuleškov

Stanovisko ANS k aktuální situaci ve světě

ANS vyjadřuje hluboké rozhořčení nad tím, že USA, Francie, Velká Británie, Německo a další členové nové „koalice ochotných“, kam bohužel patří i vládou podporovaná účast ČR, osočují a vojensky ohrožují způsobem známým z dob nejhlubšího kolonializmu Syrskou arabskou republiku a Ruskou federaci, tedy ty státy, které proti mezinárodnímu terorizmu na území Sýrie bojují. Rozhodně protestujeme proti západní parodii na tzv. boj s terorizmem, který není nic jiného než mýtickou legitimací vojenských intervencí za účelem změny nepohodlných režimů po celém světě a odbourávání demokratických práv a svobod na vlastní půdě. ANS zásadně odmítá snahy české vlády, senátorů a poslanců PS PČR a parlamentních politických stran – stát se součástí protiruského vojenského tažení.

Kauza Skripal a nejnovější obvinění Syrské arabské armády z použití chemických látek v Dumě (východní Ghúta) ze strany tzv. atlantického společenství, agresívní rétorika, kterou neznáme ani z dob studené války, stupňování napětí, systematická eskalace již tak napjaté situace a nyní přímé vojenské ohrožení SAR ze strany USA, Velké Británie, Francie a Německa zcela jasně prokazují nejen agresívně-válečnický charakter těchto států, ale i psychopatologické rysy jejich vůdců. Koordinované válečné šílenství na základě uměle vykonstruovaných obvinění a průhledných, neustále se opakujících lží nemohou být produktem „omylů“. Naopak: jedná se o cílenou kampaň proti uměle konstruovanému nepříteli, jejímž cílem je zachovat světovou nadvládu USA a naprostou poslušnost jejich satelitů uvnitř NATO a EU. Aktuální situace v sobě tři nebezpečné komponenty.

1. Transatlantičtí militaristé si zahrávají s válečným ohněm, který se velmi lehce může vymknout kontrole. Již dvakrát v moderní historii si lidé do poslední chvíle mysleli, že šílenství vůdců a těch, kteří je drželi u moci, má své meze. Odpovědí jim byly dvě světové války. V této souvislosti bychom chtěli poukázat na psychologický faktor věci, který je v diskuzích více či méně opomíjen. „Mladá“ generace evropských politiků nepoznala na vlastní kůži hrůzy války a jejich privilegované postavení sugeruje pocit nedotknutelnosti. Umírat budou pouze jejich poddaní. A USA s výjimkou války Severu proti Jihu nepoznaly válečné hrůzy na vlastním území. Navíc se zde nejednalo o útok zvenčí. Všechny ostatní „boje“ byly buď genocidou původních indiánských obyvatel, nebo intervence a válečná tažení v cizích zemích.

Naopak politici 1950 - 70. let patřili k válečné generaci zničené Evropy; osobní prožitky ovlivnily jejich snahy o deeskalaci napjatých momentů během tzv. studené války. ČMF / ANS vyjadřuje hlubokou obavu nad dalším počínáním Mayové, Macrona, Merkelové a dalších asistentů globálního amerického amoku. Nic nedemonstruje propad evropské politické kultury tak přesvědčivě jako fakt, že se v této brizantní situaci nenašel jediný západní reprezentant státu, jediný hlas rozumu, který by řekl 'stop, zasedněme konečně k jednacímu stolu'. Jde o jasný důkaz toho, že Evropa v podobě EU není nic jiného než americkou kolonií, která bude kdykoliv obětovaná zájmům USA – politickým, ekonomickým i vojenským.

2. Bezpříkladné pohrdání mezinárodně-právními normami i základními pravidly právního státu zcela evidentně dokazují, že se právo i demokracie nacházejí v akutním ohrožení. Postup transatlantických válečných struktur již od napadení Jugoslávie v roce 1999 budí vzpomínky na nejtemnější kapitolu moderních evropských dějin – na zahájení II. Světové války. Na jejím počátku je požár „Reichstagu“, intervence ve prospěch „utiskovaných“ sudetoněmeckých soukmenovců bez ohledu na řádění henleinovských „rebelů“, dobrovolných ozbrojených korpsů v československém pohraničí, údajné přepadení rozhlasového vysílače v Hlivicích Poláky. Nyní máme co do činění s chemickými „červenými čarami“. Kosovo, Irák, Libye a Sýrie – veškeré vojenské intervence atlantických válečníků se konaly pod vylhanými důvody a před zmanipulovanou veřejností. Jejich umělá konstrukce je evidentní a historické paralely zřejmé. Proto je na místě otázka: co to vypovídá o západních „demokraciích“? Zamyslet se nad touto otázkou je povinností každého občana, kterému není osud Evropy a světa lhostejný.

3. Z hlediska funkčnosti demokratického a právního státu je nutné zaměřit se na následující fakt. Je-li možné mobilizovat vojenskou mašinérii a během několika dnů zahájit válku na základě neověřených informací v sociálních médiích takzvané „záchranné“ organizace, které bylo dokázáno propojení na džihádistické odnože al-Kajdy (tzv. bílé helmy), potom buď selhaly veškeré kontrolní mechanizmy demokracie, nebo právní stát již prostě neexistuje. Stejné platí pro tzv. masová média včetně těch veřejnoprávních, která slouží výhradně válečné propagandě a navíc budí dojem, jakoby od sebe vzájemně opisovaly. Pro tento fenomén existuje pouze jedno racionální vysvětlení: jejich „informace“ pocházejí z jednoho jediného zdroje. To však již není mainstream, ale Orwell.

Existují pouze dvě možnosti podoby světa: závazná platnost mezinárodního práva nebo džungle a barbarství.

Petr Schnur, Vladimíra Vítová, Jaroslav Tichý, v Praze dne 12. 4. 2018

Idiocie přináší světu zánik

P.C. Roberts

Kdybyste byli francouzským prezidentem nebo britskou premiérkou nechali byste se kriminálně choromyslným Washingtonem vléct do konfliktu s Ruskem?

Myslím si, že ne.

Takže co je to s Macronem a Mayovou. A co je to s francouzskou a britskou vládou? A co je to s francouzskými a britskými médií?

Nedávno jsem četl, že hodnota někdejšího britského premiéra Blaira činí 100 milionů dolarů, což je výše amerického všimného, které dostal za lež, jíž podpořil invazi Bushe ml. do Iráku. Bylo totéž slíbeno Macronovi a Mayové?

Učinit ze sebe cíl vojenské moci, proti níž neexistuje možnost obrany, nedává žádný smysl. A je též beze smyslu, když lidé i média sedí a mlčí, zatímco jeden francouzský prezident a jedna britská premiérka ohrožují nejen Francii a Britanii, ale celou Evropu.

A co je to s Evropskou unií? Je mlčení to pravé, co provází Evropu a Svět na jejich cestě k okraji zkázy?

Lidé v Ghoutě, lékaři v Ghoutě a ruští experti, kteří přispěchali na místo, tvrdí, že zde nejsou žádné známky po chemickém útoku. Nejenže tedy Sýrie nepoužila chemické zbraně proti civilistům, které osvobozuje, ale on tam žádný chemický útok ani neproběhl, dokonce ani ne takový, který by zde pod falešnou vlajkou provedli američtí žoldnéři. Zkrátka je to celé jen vymyšlený příběh.

Aby zabránily nezávislému vyšetřování, vetovaly USA v Radě bezpečnosti rezoluci, navrhující vyslat na místo neutrální experty, kteří by zprávu o chemickém útoku ověřili. Proč to učinily, je snad každému jasné.

Neexistuje tedy žádná pochybnost o tom, že tvrzení Washingtonu o chemickém útoku je falešné a bylo jej využito jen jako záminky k dvojímu: Buď vyprovokovat Rusko k boji, anebo ho přimět k uznání washingtonské hegemonie nad Středním východem.

Ale co kdyby o chemický útok skutečně šlo? Cožpak záleží lidem, zda je zabíjí kulka, raketa nebo chemikálie? Proč je tak špatné použít chemikálie namísto raket? Proč je pro Washington a Izrael OK vyhazovat do povětří školy, nemocnice, svatby, pohřby, tržnice a domy plné žen a dětí, ale není OK zabíjet je chemikáliemi?

Proč považuje Svět za oprávněné spustit 3. světovou válku kvůli chemickému útoku, ať už smyšlenému, či skutečnému?

Američané, ve své většině prostoduší a naivní lidé, si riziko, které jim od jejich vlády hrozí, neuvědomují. Ale co, když tentokrát Rusové to, co říkají, myslí vážně. Tzn. že tentokrát neobrátí i svou druhou tvář k dalšímu políčku, ale postaví se na odpor?

A jak se mohlo, probohaživého, stát, že tahle otázka je k vidění jen na internetu?

Zde je Jason Ditz o probíhajícím konci Světa:

https://news.antiwar.com/2018/04/10/trump-builds-coalition-for-war-against-syrian-government/  A A zde Vladimir Solovjev o neúspěchu Putinovy politiky appeasementu:

https://russia-insider.com/en/breaking-defining-moment-putin-stand-usisrael-empire-chaos-or-fold/ri23052 Překlad:Lubomír Man

Máme již dost přepisování dějin!

Každý rok se v tzv. sudetoněmeckém tisku objeví celá řada článků o „právu sudetských Němců“ na sebeurčení nejen v době po první válce a následně pak také o desítkách obětí českého teroru počátkem roku 1919.

Tak jak to bylo ve skutečnosti? Ano, prezident Wilson skutečně usiloval, aby národy, které neměly dosud svůj stát, žily v rámci Rakouska-Uherska, mohly rozhodnout o své budoucnosti v rámci svého práva na sebeurčení. To učinily. Tak vzniklo např. Československo a Jugoslávie.

Tzv. sudetští Němci byli nikoliv národem, ale národnostní menšinou. Proto neměli právo na sebeurčení. Po vzniku ČSR mohli jej opustit a přestěhovat se do Rakouska či Německa. I s penězi utrženými za prodej nemovitostí. Neučili tak. Pozdější zákon upravoval tuto problematiku pozbývání státního občanství a poskytoval možnost volby (opce) občanství - v případu oblasti bývalého Rakouska-Uherska to bylo možné do lhůty jednoho roku, v případě Německé říše do dvou let od nabytí účinnosti zákona. Údaje o tom, kolik Němců v ČR optovalo pro Rakousko či Německo, neznáme. Šlo však zřejmě jen o nepatrný zlomek z celkového počtu.

Landsmanům asi chybí obyčejný selský rozum. Šlo snad v první světové válce o to, aby nakonec poražené Německo bylo územně zvětšeno o části vzniklého Československa, které patřilo k vítězným spojeneckým státům, a Rakouska, aby tzv. sudetští Němci, kteří litě bojovali za Rakousko-Uhersko, se stali z národnostní menšiny samostatným národem, jenž by měl sám rozhodnout o svém osudu na úkor ČSR, jehož část historického sídelního území si chtěli přivlastnit a odtrhnout od republiky? Pokud takovéto představy se honí v hlavách landsmanů a dokonce jsou někteří z nich přesvědčeni o jejich správnosti, pak sami sobě škodí.

Ano, v březnu 1919 zahynulo několik desítek lidí. Řekněme jen krátce, že demonstrace sudetů se někde zvrhly. Z jejich řad zazněly první výstřely. Československé ozbrojené složky odpovídaly. A tak zcela zbytečně došlo k lidským obětem. Mezi mrtvými byli i Češi. Připomínat si to však se dost dobře nehodí do „historického krámu“. Škoda každého života, který při těchto srážkách vyhasl.

Mezi obvyklá tvrzení landsmanů patří bájení o tom, jak jsme je vyhnali v r. 1945 a kolik set tisíc z nich připravili o život. „Samotní sudetští Němci byli v roce 1945 vyhoštěni ze své staleté vlasti a dokonce se to neobešlo bez stovek tisíc mrtvých - konečného řešení po česku!“ (Z článku „Kultura připomínání“). Takové a podobné výroky jsou nepravdivé, protičeské. Česko-německá komise historiků mluví v těchto souvislostech asi o 15 až 30 tisíci mrtvých, z nichž více než 5000 bylo sebevrahů. A. Hitler, Goebbels a jeho manželka, která sama zavraždila před svou smrtí vlastní děti, dali svým soukmenovcům „pěkný příklad“.

Ale zabývat se touto a podobnými otázkami považujeme za kontraproduktivní. Stačí si uvědomit, že Němci, mezi kterými byli i tzv. sudetští, vyhnali ze života 360 tisíc našich spoluobčanů. V případě vítězství ve válce měli v plánu likvidovat český národ a naše území osídlit Němci. Byl to plán, který schválil sám A. Hitler. Mezi těmi, kteří takovýto postup schvalovali a jej plánovali, vynikal i K.H. Frank, jeden z představitelů znacizovaných henleinovců. Nacistický státní terorismus měl však ještě mnohem širší rozměry. Na východě mělo dojít v průběhu času, jak předpokládal Generalplan Ost, k vyvraždění více než 30 milionů Slovanů, další miliony z nich měly být vyhnány někam až za Ural, aby východní území mohla být poněmčena.

A ještě jedna věcná poznámka. Kolikrát od představitelů „sudetoněmeckého landsmanšaftu“ slyšíme o tom, jak sudeti hrdinně bojovali snad na všech frontách druhé světové války za novou Evropu, v níž by panským národem byli Němci a ostatní jejich otroky? Kolikrát slyšíme od nich, že za „Vůdce a vlast“ padlo téměř 200 tisíc „sudetských Němců“?

To všechno, a ještě i další, by si měli být vědomi Němci, ti či oni, kteří o vyvražďování téměř pravidelně mluví. Dějiny je usvědčují z činů, které můžeme charakterizovat jako genocidu, a to nejen Židů, ale i Slovanů. Připomeňme si, že Rusů, Ukrajinců a Bělorusů zahynulo v boji s Němci pravděpodobně kolem 20 milionů (celkové ztráty Sovětského svazu v druhé světové válce dosahují téměř 27 milionů padlých, zavražděných), Poláků zahynulo přes 6 milionů, Jihoslovanů kolem 1,5 milionů, Čechoslováků na 360 tisíc. Nebýt nacistické agrese, tito lidé mohli žít!

J. Kovář

Proces vzájemného porozumění mezi Čechy a tzv. sudetskými Němci byl navržen tak, aby byl nestranický, tvrdí B. Posselt

„Kritici procesu porozumění nyní triumfovali. Sudetští Němci již nemají na české straně partnera. Ale triumfovali marně, protože proces vzájemného porozumění byl navržen tak, aby byl nestranický. Začali jej před pěti lety tehdejší předseda vlády Petr Nečas a tehdejší ministr zahraničí princ Karl Schwarzenberg. TOP 09 ho hnala dopředu a ODS mu nebránila. Totéž platí pro předchozí vládu pod vedením sociálního demokrata Bohuslava Sobotky - za druhé vlády v České republice, která měla úplné volební období. Posselt vyjádřil Sobotkovi poděkování za jeho přínos k porozumění. Navíc je možné, že předchozí vládní strany znovu vytvoří vládu, i když se změní většina. Posselt také zdůraznil, že Babiš není pravicový populista, a že v Evropském parlamentu je ANO součástí liberální skupiny. A pod místopředsedou ANO Petrem Vokřálem byl podporován brněnský „Pochod smíření“. „Měli bychom dát Babišovi šanci." Z článku Budoucnost bude napínavá, Nadira Hurnaus, Sudetendeutsche Zeitung, 19.1.2018, str. 1, pro České národní listy kráceně a volně přeložil P. Rejf

Z uvedené citace však vyplývá, že to by byly vždy určité české politické strany, které se velmi rády s landsmany smiřovaly. Někteří představitelé těchto stran, zejména TOP 09, ODS, KDU a ČSSD, to dopracovali až k přejímání nejen některých termínů, ale dokonce i k akceptaci důležitých programových částí tzv. sudetoněmeckého landsmanšaftu (SL). Uvedeme  jeden příklad za všechny. V roce 2016 vystoupil na sjezdu SL ministr vlády ČR, Daniel Herman, který zde zastupoval vládu ČR, nikoliv tedy jen sám sebe nebo pouze KDU. Co řekl? Vyhnali jsme Němce, někteří z nás se dopustili vůči nim trestných činů. Vyhnání byla ve skutečnosti jedna velká etnická čistka, provedená na základě kolektivní viny. B. Sobotka, předseda ČSSD, prohlásil, že sudety nemůžeme považovat za pohrobky nacistů a že sudetští Němci, zjednodušeně řečeno, patří k našim spojencům.

A právě za tuto vysloveně sudetofilní politiku dostaly strany vládní koalice velký výprask od voličů. Nejvíce byla zdecimovaná ČSSD, KDU měla štěstí, že se vůbec do parlamentu dostala. ANO sudety celostátně viditelně nepodporovalo.

Co dělal a dosud vyvádí P. Vokřál (ANO) v Brně, kde je primátorem, je obecně známé. Nyní dal B. Posselt A. Babišovi šanci, aby se ukázal. Když odpovídal předseda vlády na náš dopis, výslovně uvedl, že jeho vláda nebude jednat s landsmany. Pokud toto slovo dodrží, vznikne nová situace. Ale i na tuto je SL zřejmě připraven, jak jsme přesvědčeni. Má další želízko v ohni. V některých tzv. vlasteneckých organizací se již nějakou dobu mluví o tom, že by bylo vhodné jednat se SL. A nějak zvlášť se tímto úmyslem netají.

Tak kdo nakonec bude jednat se SL? Vláda, či některý její ministr nebo některý vlastenecký spolek, či spolky?  Nebo nikdo z české strany? Čas nám ukáže.

Jednat však se SL, který jen založen na platných původních programových dokumentech a stanovách, nikoliv těch novelizovaných, o nichž mluví od roku 2015, aniž by však došlo k jejich registraci  příslušným rejstříkovým soudem, můžou podle našeho názoru jen lidé, kteří o SL téměř nic neví nebo lidé, kteří o vlastenectví sice mluví, ale v jejich skutcích se neprojevuje.

Pro osvěžení paměti uvádíme dva výňatky ze základních dokumentů SL.

§3 stanov Sudetoněmeckého landsmanšaftu zní takto:

"a) zachovat přes tři miliony sudetských Němců, kteří byli po druhé světové válce vyhnáni ze své vlasti v Čechách, na Moravě a v sudetském Slezsku, a rozptýleni po celém světě, a jejich potomky, jako politické, kulturní a sociální společenství, a hájit jejich záležitosti ve vlasti jakož i na územích, kde nyní žijí;'

b) spolupůsobit za spravedlivé národní a státní uspořádání, ve kterém budou celosvětově zažehnána vyhánění, vraždy národa nebo ,etnické čistky' a diskriminace, a kde bude zaručeno zejména právo na vlast, práva národních skupin a právo na sebeurčení pro všechny národy resp. národní skupiny;

c) prosazovat právní nárok na vlast, její znovuzískání a s tím spojené právo národní skupiny na sebeurčení;

d) hájit právo na navrácení resp. plnohodnotnou náhradu nebo odškodnění za zkonfiskovaný majetek sudetských Němců;

e) pečovat o krajany hospodářsky a sociálně;

f) pečovat o kulturní a myšlenkové dědictví vlasti jako součást německé a evropské kultury, toto podporovat a dále rozvíjet;

g) přispívat k porozumění mezi národy v Evropě na základě pravdy a práva, zejména k nastolení partnerských vztahů mezi Němci a Čechy".

Bod 16 z Programu dvaceti bodů SL:

Hlásíme se k právu sebeurčení jako právu národů a národních skupin určovat si svobodně svůj politický, hospodářský, sociální a kulturní status. O osudu sudetských Němců a jejich území může být totiž rozhodováno jen s jejich výslovným souhlasem.

Podle našeho názoru je zcela vyloučené, aby někdo z českých vlastenců se SL skutečně jednal, pokud vychází z uvedených základních dokument. Snad bychom mohli ještě připomenout, že na podzim 2015 mluvil B. Posselt ve Vídni v „Domě vlasti“ a zde přítomným členům a funkcionářů rakouského SL slíbil, opět zjednodušeně řečeno, že restituce i náhrady škod budou. Jen se na Čechy musí diplomaticky a postupně na ně působit a vznášet požadavky.

Na sjezdu SL v r. 2015 B. Posselt ze sjezdové tribuny prohlásil, že vyhnáním německého obyvatelstva z Československa jsme se dopustili válečných zločinů. Patron SL, Horst Seehofer šel ještě dál. Několik vět z jeho projevu citujeme.

„…70 let od války také znamená 70 let od počátku vyhnání. Vás, sudetské Němce, to zasáhlo s plnou silou. V květnu 1945 začala v Čechách jedna z největších a nejbrutálnějších etnických čistek 20. století. Sudetští Němci byli zbaveni práv, cti, stali se psanci. Vyhnáni  z jejich vlasti, země předků, která byla kolonizována Němci již 800 let. Zasáhlo to ženy, děti, starší osoby. Násilí v Ústí a Brně se staly symboly nelidskosti, utrpení, mučení a smrti.

Dovolte mi, abych se vyjádřil velmi jasně: vyhnání sudetských Němců bylo a zůstává pro historii zločinem proti lidskosti, velkou a obrovskou nespravedlností.

Krátce po válce přijely první vlaky ze sudet do Bavorska. Náhodní ztroskotanci, bez bytu, bez práce, domov jim byl ukraden.

Ale přinesli věci, které jim nemohli vzít: podnikatelské dovednosti, odvahu a tvůrčí sílu. A především: Vzali jim domov, ale ne jejich identitu, ne jejich hrdost…“

A o několik měsíců později ve Vídni na Dni vlasti byla řeč i o genocidě, jíž jsme se měli dopustit na přesídlovaných Němcích.

Co k tomu říci? Opakovaně a s důrazem říkáme, že žádný skutečný český vlastenec nemůže se SL jednat, pokud jeho základní dokumenty jsou beze změny. Dosud obsahují původní znění, nikoliv zásadním způsobem novelizované. A i některé projevy funkcionářů SL jsou pro nás zcela nepřijatelné.

Dále nevidíme žádný důvod, proč bychom se SL měli jednat. Sám SL prožívá již několik let trvající vnitřní krizi. Saský SL  opustil mnichovský SL  a od 1.1.2018 působí samostatně. Jednotlivé složky SL se soudí. Žádný efekt však soudní spory dosud nemají.  Nejde jen o novelizaci stanov. Některé skupiny SL tvrdí, že určitá zasedání Spolkového shromáždění SL, rozhodla o některých otázkách v rozporu se stanovami, že Posselt nemůže být mluvčím sudetoněmecké národnostní skupiny atd.  Členská základna SL taje. Snad bychom si měli připomenout, že to není ani tak dávno, co zanikl dříve silný a sebevědomý  „Slezský landsmanšaft“. Na sjezdy SL, jak tvrdí Witikobund, jsou lidé, zvláště mládež, sváženi  i autobusy. Přesto účast na sjezdech se již nepočítá na desítky tisíc lidí, ale na jednotlivé tisíce, mezi nimi bývá v poslední době i více než 100 Čechů, stoupenců „sudetoněmecké věci“.

Uvědomme si též, že B. Posselt je předsedou německého Panevropského hnutí, založeného na myšlenkách pana Calargiho. Ale nejde mu jen o federální Evropu, ale i o svět. V jedné besedě, jíž uspořádalo zahraniční vysílání Čs. rozhlasu, Posselt prohlásil, že Evropa by měl hrát vedoucí úlohu ve světě. Představy  o novém německém impériu, jak vyplývá i z uvedeného, se již sní veřejně a nahlas.

Kdysi pan prezident E. Beneš prohlásil, že můžeme s Němci žít v poklidu jako sousedé, ale každý na svém. My v republice a oni v Německu. Myslíme si, že to řekl naprosto správně. My dodáváme, že s Německem můžeme mít dobré vztahy, pokud budou založeny na principu rovnosti a dodržování dalších zásad mezinárodního práva. Jakékoliv představy, že bychom se stali německým protektorátem, či dokonce 17. zemí SRN, nebo polokolonii či německou kolonií, třeba jen fakticky působením ekonomiky, jednoznačně odmítáme. Odsuzujeme dřívější prohlášení dr. V. Špidly a nedávné Mgr. D. Hermana, že bychom se mohli stát jednou ze zemí SRN.                                                                             J. Skalský

Národnostním menšinám menšinová práva!

Kdy Německo přizná polské, české a slovenské menšině menšinová práva?

Pomoci menšinám, zvláště těm v Evropě, můžeme  bez zakládání různých výborů, bez shánění podpisů, bez dlouhodobých procedur. Budeme-li skutečně chtít, můžeme tak učinit  snad i během několika málo měsíců.

Co si musíme nejdříve uvědomit? Kde takové menšiny, aniž by se těšily menšinovým právům, žijí? Jedním ze států, jak jsme přesvědčeni, které neplní své povinnosti, týkající se menšin, je Německo. Aniž bychom se pídili po statistických údajích, můžeme říci, že na německém území dlouhodobě žije snad statisíce Poláků, Slováků a Čechů, aniž by jim Němci dosud poskytli menšinová práva. Zatímco Němci v Polsku, Slovensku a v České republice mají téměř privilegované postavení, založené i na více zdrojovém financování ze SRN, Polákům, Čechům a Slovákům Němci neposkytli menšinový statut. Tato skutečnost je i v rozporu s principem vzájemnosti mezinárodního práva. Němec v Polsku, v ČR a ve SR by měl mít tolik práv, kolik jich má Polák, Čech a Slovák v Německu. My víme, že tomu tak není.  Náprava tohoto stavu nemusí trvat dlouho, pokud na německé straně bude dostatek dobré vůle.

Velmi lehce mohou landsmani v Německu, dokonce i s podporou svých patronů, pomoci k odstranění uvedených nerovností a nedostatku menšinových práv. Stačí si uvedené skutečnosti ověřit a poté se obrátit na příslušné orgány SRN s žádostí, aby všem národnostním menšinám, žijícím v Německu, byla poskytnuta menšinová práva. Jistě při té příležitosti nezapomenou ani na Turky, Kurdy a i jim pomohou k menšinovým právům. Rozhodující jsou a budou nikoliv slova, ale konkrétní potřebné činy.

Ano, Němci se mohou ohánět zákonem, který určuje podmínky, na jejichž splnění je závislé poskytnutí menšinových práv. Např. zmíněný zákon požaduje, aby příslušníci národnostní menšiny žili delší dobu na určitém území. Na první pohled zcela pochopitelný předpoklad. Když se však podíváme do minulosti, zjistíme, že Němci rádi germanizovali, považovali to snad za zcela přirozené, příslušníky národnostních menšin, zvláště těch slovanských. Můžeme zjistit, že tito museli chodit do německých škol, mluvit německy. V určitou dobu v některých německých zemích platily při nedodržování těchto i dalších pravidel určité sankce. Co vše se odehrávalo v té době zvláště v Prusku a později v nacistickém Německu, byla  tvrdá germanizace, která sahala až ke genocidě Slovanů. A právě tyto a podobné skutečnosti by si Němci měli uvědomit a v souladu s nimi podstatně reformovat svůj zákon o národnostních menšinách. Snad až milionům z nich by se dostala  menšinová práva, na něž mají nárok.

A ještě jeden problém v Německu je. I landsmani při jeho řešení mohou pomoci, pokud to myslí s právy nejen pro národnostní menšiny skutečně vážně. Němci uznávají Lužické Srby za národnostní menšinu. Je zbytečné mluvit o tom, co si všechno Lužičané při „soužití“ s Němci zažili. Jsou to skutečnosti obecně známé. Lužičtí Srbové se však vyznačují jednou zvláštností. Žijí na zbytcích svého původního sídelního území již někdy od 5. či 6. století. Němci je silou zbraní podmanili a postupně většinově germanizovali. Byli to však přesto Němci, co přišli a žijí na původním lužickosrbském území. Lužičané jsou zde doma. I když v průběhu staletí germanizace probíhala, někdy silně, jindy přijatelněji, lužickosrbský národ existuje, přestože  je málo početný. Zastáváme stanovisko, že lužickosrbský národ má právo, stejně tak jako jiné národy, na sebeurčení. V souladu s tímto právem by měli Lužičtí Srbové sami rozhodnout o své přítomnosti a budoucnosti, o  svých vztazích ke SRN a k okolním státům.

 Je totiž velmi lehké pro landsmany se prohlašovat za čtvrtý bavorský kmen nebo dokonce za druhý státotvorný národ v zemích koruny české, přestože vždy byli v českých zemích jen národnostní menšinou. A při tom poklidně se dívat, jak z lužickosrbského národa se dělá národnostní menšina, která v současnosti bojuje o svůj jazyk, školy, kulturu a vlastní instituce, o svou existenci. Není to tak dávno, co na sociálních sítí probíhala petice lužickosrbských rodičů, kteří se dožadovali práva na to, aby výuka jejich děti probíhala v jejich rodném jazyku. Lužičané nemají v Německu na růžích ustláno.

Lužičtí Srbové si zasluhují naši podporu. Jsou našimi menšími bratry. Jak jim bez velkých problémů zpočátku pomoci? České školy a české kulturní instituce z pohraničí blízkého sídlům Lužičanů by měly navázat spolupráci se odpovídajícími lužickosrbskými institucemi. A pomáhat jim podle svých možností.  Na celé této problematice je zajímavé, jak naše školy se druží s německými a ty lužickosrbské, které neustále zápasí o svou existenci, jako by ani neexistovaly. A jim musíme pomáhat. Postupně jistě může dojít i na další formy spolupráce a i konkrétní pomoci Lužičanům. Žádná propaganda by neměla takovýto vývoj zastavit.

Menšinový problém má rozměr evropský. V závěru se jen zmíníme ještě o tom, že v pobaltských státech žije ruská menšina, dva či tři miliony lidí. Ta je zčásti bez občanských práv, nejen tedy bez menšinových práv, na které má právo. Když jsme se  o jejich situaci zmínili tehdejšímu ministru zahraničních věcí ČR, Karlu Schwarzenbergovi, odpověděl nám, že postavení ruských etnik v Pobaltí se studuje. Jak to dnes vypadá s jejich právy po dalším několikaletém studiu? I zde by šlo celkem lehce pomoci. Ovšem museli bychom již konečně překonat  „dvojí metr“. Jedním se měří německým menšinám, tím druhým, v praxi značně odlišným, menšinám především slovanským.

Když si uvědomíme, že Evropská unie, jak sama o sobě neustále a opakovaně s důrazem tvrdí, je společenstvím především hodnotovým, pak nutně nám vyvstane otázka, známe-li současnou praxi v postavení národnostních menšin a lužickosrbského národa, jak je to s jejími hodnotami ve skutečnosti?

J. Skalský

Co bylo Německem ukradeno musí  být Německem vráceno, co Němci u nás zničili, musí nám nahradit!

Jak se prokousáváme k pravdě 5

Náš dotaz:

V. Kdy začneme na Německu vymáhat reparace?

Odpověď Úřadu vlády ČR:

Na Vaši pátou otázku, kdy ČR začne vymáhat na Německu reparace, jak jsme Vám opakovaně sdělovali, česká strana považuje tuto otázku za uzavřenou a vyřešenou, jak ostatně naznačuje i výše zmiňovaný text Česko-německé deklarace.

V naší petici ze 7.12.2016, kterou jsme postoupili B. Sobotkovi, předsedovi vlády ČR, jsme dále uvedli k tomuto bodu:

Pokud byste, pane předsedo vlády, plnil svůj ústavní slib, byla by Vaše povinnost ještě dodat, že jsme to my, kteří máme nárok na reparace, které nám Němci dosud nezaplatili a dluhují. O reparace se hlásí v současnosti Poláci i Řekové. Místo toho, abychom se k nim přidali, zastáváte stanovisko, že jsme se jich vzdali.

Česko-německá deklarace, jíž se dovoláváte, nemohla změnit a také nezměnila naše nároky na reparace, založené rozhodnutím spojenců v Postupimi a Pařížskou reparační smlouvou. Změny těchto mezinárodních smluv mohou být uskutečněny pouze všemi signatáři, pokud se jednomyslně dohodnou na změnách. Nejen proto náš nárok na  reparace, jak jsem přesvědčen  spolu s dalšími,  např. i s prof. JUDr. Václavem Pavlíčkem, CSc., vůči Německu trvá.

Nelze přehlédnout, že někteří němečtí politici, zvláště ti tzv. sudetští, vznášejí vůči nám nejrůznější nároky, a to vysloveně i finanční. Sudeti tak činili celá desetiletí. Dnes nejsou již tak přímočaří, ale jak vyplývá z výroků řady jejich známých činitelů,  svých „nároků“ se nevzdali.

Ostatně Česko-německá deklarace neměla a ani  nemá takovou právní sílu, aby negovala nebo podstatně změnila  jeden ze základních principů mezinárodního práva, a to, že agresor je povinen své oběti nahradit všechny škody, které jí agresí vznikly. Že Němci byli agresory a my jejich obětí snad nikdo, kromě hrstky kolaborantů, nepochybuje. Postupimská dohoda i Pařížská reparační smlouva, již jsme byli signatáři, z uvedeného principu mezinárodního práva vychází.

Němci jsou nám povinni zaplatit na reparacích přibližně přes 3 biliony korun. A Vy se ani nesnažíte tyto peníze získat, přestože víte, v jakých podmínkách žije značná část českého národa.  Máme desítky tisíc bezdomovců, další lidé, včetně některých rodin, bydlí v otřesných podmínkách na ubytovnách, máme desítky tisíc, možná, že jich je kolem 100 tisíc, dlouhodobě nezaměstnaných, kteří bídně žijí jen ze sociálních dávek, máme neúplné rodiny, rodiny s větším počtem dětí, z nichž některým, údajně kolem 100 tisíc, rodiče nemohou zaplatit ani obědy ve školních jídelnách. Máme důchodce, zvláště ty, kteří žijí osamoceně, někdy nemají ani na léky. Ostatně asi 40% našich domácností žije z měsíce na měsíc. Už i u nás jste ztratili část mladých lidí. Ztracená generace Vám to nezapomene. Náš stát je těžce zadlužený, jsou silně zadlužení i někteří naši spoluobčané. Kolik bilionů korun stát a jednotlivci dluhují?  Tři či čtyři biliony?  Částka více než 3 biliony, kterou nám Němci dluhují na reparacích, podstatně uvedené zadlužení může snížit. Může celkově značně vylepšit bilanci státu i život lidí. A ke všemu tomu do republiky ročně plyne asi 80 miliard korun, zatímco z republiky až 400 miliard.

Kolik politiků u nás ještě nedávno křičelo, co bylo ukradeno, musí být vráceno. Copak nám Němci nevykradli v průběhu druhé světové války republiku? Kolik našich zdrojů použili k vedení jejich barbarské války a dokonce i proti nám?  Co všechno u nás zničili ještě v posledních dnech války? Jde o desítky, stovky miliard korun. Především však zabili, zavraždili na 360 tisíc našich lidí, sudetští Němci se na všem uvedeném podíleli. Obecně je naší předkové považovali za zavilejšího a nebezpečnějšího nepřítele než říšské Němce.

ČSSD již jednou hluboce zklamala, pokud šlo o církevní restituce. Volební sliby, že vše po vítězství ve volbách přezkoumá, dokonce byly slyšet hlasy, že o církevních restitucích by měly rozhodnout občané v referendu, po volbách vše  postupně odsunula. Naděje skončily v zapomnění. Připravili jste republiku, zvláště ve spolupráci s KDU, takto o miliardy korun, nyní chcete připravit republiku o biliony korun?  Je na nich krev a oběti statisíců našich vlastenců, našich otců a dědů. Jejich práv a nároků se nemůžete, viděno i z lidského hlediska, vzdát. My, jejich pokračovatelé, na  dědictví po nich  trváme!

Náš komentář:

Pokud však, pane premiére Sobotko, trváte na tom, že „česká strana považuje tuto otázku za uzavřenou a vyřešenou, jak ostatně naznačuje i výše zmiňovaný text Česko-německé deklarace,“ je však třeba  řádně a plně doložit Vaše tvrzení.

Prosím proto o sdělení:

kdo, jaký ústavní činitel či činitelé, prosím o uvedení jména, či jejich jmen, jejich funkčního zařazení, konkrétně se vzdal, či vzdali, našeho mezinárodně schváleného práva na reparace od Německa,

kdy, den, měsíc a rok, tak učinil či učinili,

jakou právní formu použil, či použili, a plný text tohoto tzv. vzdání se práva ČR na reparace s odvoláním se na konkrétní smlouvy, na konkrétní  jejich ustanovení.

Vzhledem k tomu, že nejde o miliony, ale o biliony korun, považujeme za Vaši nevyhnutelnou povinnost řádně právně doložit toto vzdání se práva na reparace.

Kdyby vše bylo v případě prodeje OKD řádně právně ošetřeno, nemusel jste být v současnosti podezříván, pane předsedo vlády, že jste stát, tedy nás všechny, připravil zřejmě o desítky miliard korun.

Jste dále silně kritizován, že jste před parlamentními volbami sliboval upravit restituční nároky církví, a nic jste neučinil. 

Dějiny by Vás proto neměli spojovat alespoň s tím, že jste se vzdal nároků na německé reparace a tím jste hrubě nenapravitelně poškodil náš lid. Stačí, že se  zapíšete nechvalně tím, že jste sudety, kteří nám nadávají do zločinců proti lidskosti, válečných i genocidních,  označil za naše spojence.  Když neumíte, nechcete či se bojíte na Německu vymáhat reparace, odejděte. Udělejte místo tomu, kdo bude zásadně jinak hájit zájmy republiky a jejího lidu, než jste schopen Vy.

Je politováníhodnou skutečností, že v této tak zcela mimořádně významné záležitosti pro nás všechny, máte tak kvalifikované pracovníky, které pověřujete vyřízením petic, jimž řádné právní postupy jsou  cizí a stačí vše odbýt doslova několika  strejcovskými slovy. Předpokládáme, že napříště Vámi pověřený pracovník vyřízením petice nebude již zaměňovat dopis s peticí a v souladu s petičním zákonem  bude postupovat při jejím vyřízení.  Ing. P. Rejf, CSc., ČNL

EÚ ako výtvor Hitlerových nacistov

Nemecká ekonomika a vlastne aj celá Európska únia sú produktom nacistického plánovania. Donedávna to možno bola konšpiračná teória, ale odtajnenie amerických spravodajských archívov ju potvrdilo. Súhlasí s tým aj Gerrard Williams, jeden zo spoluautorov knihy a filmu Sivý vlk, kde je na základe dobových novinových článkov, výpovedí svedkov a odtajnených amerických archívov opísaný Hitlerov útek a život v Južnej Amerike. Nemecko sa pokúsilo dobyť Európu v dvoch svetových vojnách, ale neuspelo. Po roku 1945 Nemci pochopili, že skutočnú moc nezískajú pomocou tankov, ale peňazí. Vďaka tomu sú dodnes dominantným hráčom v Európe. Všetko sa začalo v roku 1943 po porážke nemeckej ofenzívy v Rusku.

Šedá eminencia Tretej ríše, minister a vedúci hlavnej kancelárie NSDAP a Hitlerov osobný tajomník Martin Bormann pochopil, že Nemecko onedlho prehrá vojnu. Preto vytvoril záložnú stratégiu, ako udržať nemeckú nadvládu. Zvolal schôdzku čelných predstaviteľov ríšskeho priemyslu a bankárov. Tajné stretnutie s dôstojníkmi SS prebehlo 10. augusta 1944 v hoteli Maison Rouge v Štrasburgu, ktorý existuje dodnes. „Bormann im povedal, že treba presunúť peniaze a priemyselné patenty do zahraničia, aby sa odtiaľ spustila obnova vojnou zničenej krajiny,“ hovorí Gerrard Williams. Americká vojenská spravodajská služba odtajnila dokument, ktorý toto stretnutie popisuje. Jeho účastníci neplánovali ekonomický vývoj po vojne len preto, aby sa obnovilo Nemecko, ale aj tak, aby sa rozšíril nemecký imperializmus. Niekto môže byť skeptický, ale nikto nemôže poprieť fakty. A tie sú jasné.

Autor: Ratko Sudecký http://zemavek.sk/eu-ako-vytvor-hitlerovych-nacistov/

Vzestup Německa mezi světové velmoci?

Německý ministr zahraničí Steinmeiera  o  velké moci   k velkému businessu

Při své zahajovací řeči na ekonomickém summitu SZ apeloval německý ministr zahraničí Frank-Walter Steinmeier na vůdce businessu, aby podpořili vzestup Německa mezi světové velmoci. Shromáždění se sice nekonalo v Parkhotelu v Düsseldorfu, nýbrž v berlínském hotelu Adlon. Ani v auditoriu neseděl Fritz Thyssen s Gustavem Kruppem von Bohlenem und Halbachem, nýbrž jen CEO Thyssen-Krupp Heinrich Hiesinger a další současné těžké váhy německých velkopodniků. A samozřejmě, že ani současný sociálně demokratický ministr zahraničí Frank-Walter Steinmeier není Adolf Hitler.

Steinmeierovo vystoupení nicméně Hitlerův proslov v Průmyslovém klubu z 26. ledna 1932 v Düsseldorfu dost připomínalo. Podobně jako někdejší nadcházející Führer i Steinmeier přímo apeloval na německý velký business, aby podpořil vzestup Německa mezi světové mocnosti. Výslovně velký business vyzýval, aby jej a vládu podpořil s protlačováním militaristické zahraniční politiky i proti vůli lidu. Steinmeierův program silně připomínal německou touhu po moci, o které se kdysi věřilo, že je věcí minulosti. „Německo by mělo ‚vést Evropu, aby vedla svět, evropanizovala Rusko a multilaterizovala US‘,“ žádal je Steinmeier s citacemi s odkazem na spis vystavený tento měsíc na oficiální webové stránce ministerstva zahraničních věcí. K tomu dodal: „Není to malý úkol!“

Význam těchto slov lze těžko nerozpoznat. Návrat Německa k agresivní zahraniční politice probíhá podobnými kanály, jako k tomu došlo v první polovině 20. století. Německá elita zase jednou vidí svůj „úkol“ v dominanci nad Evropou, aby se stala světovou mocností. Dnes, stejně jako tehdy, znamená tento program německého imperialismu konflikt s Ruskem a se Spojenými státy. „Evropanizace Ruska“ neznamená nic jiného než podřízení Ruska Evropě pod kontrolou Německa. „Multilateralizace US“ znamená zpochybnit roli Spojených států jako světového hegemona. Jinými slovy německá zahraniční politika se bude v budoucnu v narůstající míře rozvíjet v opozici k těmto dvěma mocnostem, proti nimž už vedla dvě světové války.

Po zločinech nacistického režimu zkouší německá elita, přinejmenším prozatím, svůj program třetího „úchvatu moci“ prezentovat, jako kdyby na ni byl uvalen zvnějšku. Každý den, protestoval Steinmeier v Aldonu, se střetáváme „s očekáváními německého zapojení od našich partnerů v zahraničí.“ On proto „požádal velkou skupinu mezinárodních expertů, aby formulovali svá očekávání od německé zahraniční politiky.“

Z mnoha odpovědí, které na tuto žádost obdržel, zdůraznil Steinmeier jen jednu nadepsanou „Německý úděl: vést Evropu, aby vedla svět.“ Ta pochází z pera v Indii narozeného profesora Kishore Mahbubaniho z Národní university v Singapuru, z tohoto místního autoritářského státu s jednou stranou.

Tento text lze spolu s dalšími voláními po agresivnější německé zahraničí politice nalézt na webu „Review 2014“ německého Ministerstva zahraničí. O těchto Mahbubaniho klíčových požadavcích řekl Steinmeier stroze: „A víte, kdo mi to řekl? Ne žádný Francouz ani Američan, nýbrž tohle nám napsal indický profesor.“

Steinmeierův projev byl pozoruhodný ne jen kvůli jeho volání po německém vůdcovství ve světě. Rovněž v něm otevřeně vyjádřil program imperialismu. V jeho jádru byl závěr, že ve světě, kterému čím dál více dominují národní konflikty, nemůže Německo už dále prosazovat své národní zájmy výlučně ekonomickými prostředky, nýbrž že musí vycházet i ze zahraniční politiky a vojenské síly.

Steinmeier ve svém úvodním slově řekl, že to není žádná náhoda, že zrovna „na konci toho turbulentního roku 2014“ otvírá tento business kongres „projevem o rozhodné zahraniční politice.“ On „za celý svůj politický život nepamatuje dobu, kdy by mezinárodní krize propukaly v tak velkém počtu, na tolika místech světa s tak rozdílnou povahou, jako je to s jejich souběžným propukáním dnes.“

Německý ministr zahraničí nastínil obrázek globální situace, která silně připomíná svět před Druhou světovou válkou. Svět, v němž převažuje „zápas o vliv a dominanci a krize je už novým normálem,“ kdy jasně do popředí vystupují „trhliny a rozkoly“ a „zíráme na rozmíšky mezi státy, lidmi a kulturami.“ Dokonce i „v jednání s našimi nejbližšími partnery, zvláště Spojenými státy, ve veřejné debatě dominují rozdílnosti, nikoliv společná základna.“

Ekonomicky je po finanční a ekonomické krizi vidět „návrat k silnějším národním hranicím.“ Tento vývoj je jak ekonomickou, tak zahraničně politickou výzvou, zvláště pro Německo, řekl. Tato „recese globalizace“ tuto „exportem taženou ekonomiku“ ohrožuje, přičemž „vyhrocené rozpory“ podvrací „diplomatické nástroje.“ Steinmeier dospěl k závěru, že je v zájmu velkých podniků podporovat agresivnější zahraniční politiku, i kdyby to přineslo krátkodobé ekonomické nevýhody.

„První krok k zotavení“ přichází „s uvědoměním těch, kdo vědí, že my Němci přeci nemůžeme při krizi globálního řádu stát opodál! My vůdci politiky a businessu musíme, kdykoliv můžeme, probudit nás Němce z izolacionistického myšlení a pocitu uspokojení!“ Ti, kdo to rozpoznají, musí rovněž „přistoupit i k dalším krokům: My jako nejvíce v sítích propletená země závisíme na mírovém a na pravidlech spočívajícím řádu světa, a tak se za něj musíme také zasazovat! A to ne jen v Evropě, nýbrž celosvětově…“

Steinmeier na zástupce velkého businessu dělal dojem myšlenkou, že vzestupu Německa mezi globální mocnosti nepůjde dosáhnout čistě pomocí mírumilovného obchodování: „Samotná ekonomická globalizace negarantuje politickou konvergenci…! Více BMW v ulicích Moskvy a více závodů VW v čínských metropolitních oblastech nepovede nutně ke zvětšení společné politické základny.“

Business se tudíž musí zúčastnit sankcí uvalených Západem na Rusko. Rusko „svou anexí Krymu a svými akcemi na východní Ukrajině“ zpochybnilo „mezinárodní právo a na pravidlech založený řád,“ a tudíž „rozvrátilo základy jak naší bezpečnosti, tak i našeho blahobytu.“ Západní mocnosti na to reagovaly sankcemi, „na které i samy doplácí.“ Avšak „náklady z trvalého ohrožení Evropy“ jsou „daleko vyšší“ a tak jsou ty sankce „také v dlouhodobém zájmu businessu,“ argumentoval Steinmeier.

Současně s tím ale zdůraznil, že cílem sankcí by nemělo být „ekonomické podmanění Ruska.“ To by bylo extrémně nebezpečné. „Destabilizované nebo dokonce kolabující Rusko by samo pro sebe i pro ostatní bylo daleko větším rizikem. Kdokoliv by mluvil o něčem takovém, slouží evropské bezpečnosti špatně.“ K tomu Steinmeier dodal: „Ti, kteří říkají: ‚Už jsme s nimi skončili!‘ mohou z určitých kruhů sklidit potlesk – my s nimi ale nikdy neskončíme! Pořád vzpomínám na začátek ukrajinské krize, kdy na jedné schůzi řekl kanadský ministr zahraničí: ‚Teď se rozhodneme, jestli je Rusko přítel nebo nepřítel, partner nebo oponent.‘ Já mu řekl: ‚V Kanadě si můžete takto otázky možná pokládat. Pro Evropu ale Rusko vždy zůstane ohromným sousedem a ten má vždy buď dobrý, nebo špatný vliv na náš rozvoj‘.“

Tohle bylo otevřené dloubnutí do Spojených států. Steinmeier uváděl Kanadu, ale ve skutečnosti kritizoval Washington, který v konfliktu s Ruskem zaujímal nejagresivnější kurz. Kanada, jako menší imperialistický soused US, podporuje jejich zahraniční politiku, v níž jsou připraveni riskovat otevřenou vojenskou konfrontaci s Ruskem, jen aby dosáhli změny režimu v Moskvě.

Německo za svou stranu chce zahnat sice Rusko do defenzivy, ale nechce úplný kolaps svých bilaterálních ekonomických vztahů. Spolu s tím ale není (ještě) připraveno k otevřené konfrontaci se Spojenými státy. Avšak už začíná své imperialistické zájmy prosazovat daleko nezávisleji a rozhodněji vystupovat proti dalším mocnostem. Steinmeier nenechal nikoho na pochybách, že stejně jako v minulosti k tomu patří i vojenská síla a válka.

Celý Steinmeierův projev dal jasně na srozuměnou, že vládnoucí elita v Německu už není ochotna se dále „schovávat“ za jakýmikoliv „principy“ nebo restrikcemi, které musela po porážce ve II. světové válce akceptovat. Připravují se na německý lid uvalit nový zahraničně politický program. Na závěr své promluvy Steinmeier zmínil průzkum Körberovy nadace, v němž se Němců ptali, „zda by se Německo mělo více mezinárodně angažovat než v minulosti.“ Jen 38 procent odpovědělo: „Ano,“ 60 procent řeklo, „ne, držme se, prosím, nadále zpátky.“

To ministr zahraničí komentoval následovně: „To je, dámy a pánové, mezera rozestupu mezi vnějšími očekáváními a vnitřní připraveností je naplnit, se kterou se musíme vypořádat. Abych byl upřímný, kdybych byl inženýr, tak bych nemohl s dobrým svědomím stavět most přes propast s takovýmto rozestupem. Ale jako politik musím! A moc by mě potěšilo – pokud jsem se ve své prezentaci nemýlil, a je to opravdu i ve vašem zájmu – kdyby mi v tom německý business trochu pomohl! Mnohokrát děkuji.“

To, co Steinmeier navrhuje, je aliance státu s velkokapitálem proti obyvatelstvu, které je k novému válečnému kurzu převážně nepřátelské. Takováto aliance spojující bohaté a mocné proti většině je hluboce nedemokratická. Po strašlivých zkušenostech ze dvou světových válek je opozice vůči válce už dost hluboce zvláště v Německu zakořeněná. Nicméně vládnoucí elita se rozhodla se k politice války vrátit a na obyvatelstvo ji uvalit. Když Steinmeier skončil, vypukl v sále Hotelu Adlon bouřlivý potlesk.                                         Vyšlo na Reformy.cz

By Johannes Stern, Global Research, December 07, 2014

Zdroj: http://www.globalresearch.ca/german-foreign-minister-steinmeiers-great-power-speech-to-big-business/5418514

Redakce: ing. P. Rejf, CSc.,   připravil: dr. O. Tuleškov 

Vydalo Křesťanskosociální hnutí ve spolupráci s Nezávislou skupinou Věrni zůstaneme a Českým národním sdružením jako svou 607. publikaci určenou pro vnitřní potřeby vlasteneckých organizací. Praha, 19.4.  2018  

Webová adresa: www.ceskenarodnilisty.cz                                   e-mail: vydavatel@seznam.cz