Ze života jednoho tzv. sudetského Němce s českými kořeny

(Tři „sudetští“ králové - Karl Matzal a dva jeho pomocníci: Johann Drabek,

 Karl Janoschek)

Ing. Josef Mikš

 

Motto:

Konrad Henlein: Naším cílem vždy bylo zničení Československa

Z projevu ve Vídni 4. března 1941

Východní marka a Sudety měly po dlouhou dobu společné dějiny a byly spolu spojeny společným utrpením i společnými cíli.* Právě zde, v dunajské kotlině a v Sudetech, povstali první hlasatelé Velkého Německa, právě zde poprvé zapustila své kořeny idea pan­germanismu a po válce právě zde znělo hlasitě a jasně volání po anšlu­su Rakouska a po Velkém Německu...

Němci ze Sudet se snažili od roku 1918 paralyzovat tlak Čechů. Německá DNSAP, která dělala záslužnou práci a připravovala cestu hnutí sudetských Němců za politické sjednocení, byla však vystavena brutálním potlačovacím metodám, jimiž se české úřady na podzim ro­ku 1933 snažily zlomit politickou vůli sudetských Němců... 

Když mě během velkého pronásledování na podzim roku 1933 Vůdce DNSAP vyzval, abych převzal politické vedení sudetského ně­mectva, byl jsem postaven před velkou otázku: Má být národně soci­alistická strana vedena ilegálně, anebo má hnutí vést boj na přípravu k převedení do vlasti - do velkoněmecké říše - zcela legálně? Pro nás sudetské Němce zbyla pouze volba druhé cesty... Výsledek jejich bo­je tuto cestu stoprocentně a bezezbytku ospravedlnil. Abychom se vy­hnuli zásahům českých úřadů a rozpuštění, museli jsme zpočátku skrývat naši příslušnost k nacionálnímu socialismu. To byla nejtěžší psychická zatěžkávací zkouška, které jsem musel své následovníky vystavit.

Během několika let se sudetským Němcům podařilo ohrozit vnitř­ní stabilitu Československa tak zásadně a rozrušit jeho vnitřní pomě­ry tak dokonale, že bylo zralé pro likvidaci. To vše se mohlo stát jedině díky tomu, že všichni sudetští Němci se stali nacionálními so­cialisty.. .

Skutečnost, že německá otázka se stávala stále naléhavější, umož­nila přenést ji v jejím plném významu na forum mezinárodního ve­řejného míněnÍ...

Avšak bez ohledu na vše, co jsme my sudetští Němci dokázali svým vlastním úsilím, nebyli bychom nikdy mohli dosáhnout svého cíle bez pomoci Vůdce. Jeho idea nás inspirovala, jeho síla posilovala i nás, jeho Německo nám dávalo víru ve vítězstvÍ. Historie vynese jed­noho dne svůj soud: sudetští Němci vykonali věrně a dobrovolně svou povinnost.

Völkischer Beobachter, 5. března 1941, Der neue Tag, 6. března 1941

***

Po okupaci Čech a Moravy a zřízení protektorátu v březnu 1939 byli nacisté nuceni zatím ponechat v činnosti republikánskou volenou veřejnou správu, tedy obecní a okresní zastupitelstva i jejich představitele. Na různých úrovních nacistického vedení se však vedla jednání, jakou vnitřní politiku v protektorátu realizovat, aby byla v souladu se strategickým zámyslem germanizace tohoto prostoru.

Rozhodl však sám Hitler a stanovil, že jelikož pro vedení války je kapacita protektorátního zbrojního průmyslu nenahraditelná, řešení českého problému bude odloženo na dobu po vyhrané válce. Do té doby je však třeba provádět postupně všechny přípravy k závěrečnému řešení. Rozhodující slovo v tomto směru v protektorátu patřilo říšskému protektoru Neurathovi a oberlandrátům a landrátům (vrchním zemským radům a zemským radům), kteří měli ve svých regionech zabezpečit plnění rozhodnutí vydaných úřadem říšského protektora. Po nezbytných přípravách přišla reorganizace veřejné správy na pořad v roce 1940.

 

Týkala se i Vyškova . Starostou města byl několik let dr. Jan Hon, právník, sokolský funkcionář a vlastenec, který se v letech 1934-1938 angažoval při budování kasáren a výcvikového prostoru pro 2. pluk útočné vozby, jak byly nazývány tehdy tanky , který byl ve Vyškově dislokován. Nacisté si byli vědomi, že dosavadní česká správa s JUDr. Honem v čele plní své úkoly s malým nadšením pro německé snahy. Protože se po porážce Francie již cítili pány Evropy, chtěli realizaci svých germanizačních plánů urychlit. K tomu museli být na vedoucích místech vybraní nacisté a reorganizován správní aparát.

 

Proto věnují reorganizaci ve Vyškově zvláštní pozornost. Mají s městem zcela určité záměry. Má totiž být centrem německého osídlení, jež bude navazovat od vesnic německého jazykového ostrůvku, (což byla zvláštnost tohoto regionu) k prostoru, který bude vysídlen kolem německého vojenského cvičiště a střelnice a který bude postupně kolonizován německými osadníky. Jednotlivé navazující prostory mají vytvořit souvislé německé kolonizační pásmo napříč celou Moravou.

 

Vzhledem k tomu byl jmenován vládním komisařem (Regierungskomisar) ve Vyškově sudetský Němec Karl Matzal, který pak v dalším vývoji města sehrál neblahou roli. Matzal se narodil 24. ledna 1904 v Uničově ve smíšeném manželství. Jeho otec, vězeňský dozorce, původem Čech z Dědic (předměstí Vyškova), se tam uchytil koncem sedmdesátých let minulého století, vzal si za manželku Němku a žili stále v německém prostředí. Syn byl po matce veden jako Němec. Za první republiky se stal členem Henleinovy Sudetendeutsche Partei. Vychodil tři ročníky právnické fakulty a dva semestry obchodní akademie, ale žádnou ze škol nedokončil. Od roku 1939 až do roku 1940 byl zaměstnán jako tajemník obecního úřadu městečka Odry u Fulneku, kde žili většinou Němci. Po Mnichovu, po záboru tohoto území nacistickými vojsky, se stal členem NSDAP.

 

Ve svých 36 letech se objevuje ve Vyškově jako německý vládní komisař. Přichází s hlavou vztyčenou, sebevědomý, ale s ošoupanými kalhotami a proděravěnými lokty. Jak ho později charakterizovali, byl v osobním styku hrubý, neomalený a vůči Čechům sprostý. Jeho pánovitost a nadutost neznaly mezí. Později se ukázalo, že si také podal žádost o vstup do SS, ale zřejmě vzhledem k svému původu nebyl přijat. V jeho dokladech bylo uvedeno, že je přispívajícím členem SS, a měl tudíž právo při slavnostních příležitostech nosit černou uniformu SS. Většinou však nosil hnědou uniformu funkcionářů NSDAP, protože současně s jmenováním vládním komisařem byl určen jako „Propagandaleiter der NSDAP“ (vedoucí propagandy NSDAP) ve Vyškově. Na jeho činnosti je možno ukázat obecnou charakteristiku německého vládního komisaře. Je pravděpodobné, že tímto chováním a vystupováním chtěl zakrýt svůj smíšený původ a tvrdými opatřeními dokázat svoje pevné nacistické postoje. O tom svědčí i skutečnost, že po atentátu na Heydricha v roce 1942 si nechal změnit jméno na německé Matzal, ačkoliv předtím se psal Mazal.

 

Před nástupem do funkce byl podrobně informován o germanizačních opatřeních, která se ve vyškovském prostoru chystají, a také znal názory nacistického vedení na postavení českého obyvatelstva, které byly jasně vyjádřeny v brožuře, vydané v té době rasově politickým úřadem NSDAP. Podávala informativní přehled o národnostní politice vůči cizím národům.

 

O Češích se tu psalo: „Na Čechy je třeba pohlížet z rasového hlediska stejným způsobem jako na Poláky; převažují u nich ostické rysy, a proto je nelze poněmčit jako celek, i když pro poněmčení přichází v úvahu větší část Čechů než Poláků. V osobním styku se německý voják řídí podle týchž principů, jež jsou platné pro ostatní slovanské národy. Z národně politického hlediska je Čech pro Němce právě takovým nepřítelem, jako je Polák. Má-li Čech v dané chvíli poněkud odlišné postavení než Polák, je to pouze dočasný důsledek okolností, za kterých došlo k rozbití Československa.“

 

S těmito předpoklady přicházel Matzal do Vyškova. A tak se dne 9. srpna 1940 konalo na vyškovské radnici jeho slavnostní uvedení do funkce. Radniční síň byla slavnostně vyzdobena a zcela zaplněna. Byli zde přítomni všichni zaměstnanci městského úřadu, zástupci německé branné moci, starostové obcí německého jazykového ostrůvku, vedoucí Okresního úřadu ve Vyškově dr. Feike a konečně i sám brněnský Oberlandrat Hoffman, který Matzala uváděl do funkce. Do jeho rukou také složil Matzal slib, že bude důsledně prosazovat úkoly nacionálně-socialistické politiky. Sám v nástupním projevu prohlásil, že „Vyškov byl a bude německý“.Přitom v době jeho nástupu měl Vyškov podle úředních pramenů 8 340 obyvatel, z nichž bylo 7 800 Čechů a 540 Němců.

 

O něco později, 11. října 1940 se ujal svého úřadu i nový vedoucí okresní správy - okresní hejtman Johann Bergman, rovněž zuřivý nacista a nepřítel Čechů. Při jeho uvádění do funkce prohlásil vedoucí brněnské úřadovny Oberlandrat Hoffman, že: „obsazení vedoucích míst ve Vyškově německými úředníky je podmíněno dobovými okolnostmi a potřebami tohoto prostoru.“

 

Víme již, jaké dobové okolnosti a příčiny to byly. Samozřejmě, že současně s obsazením těchto rozhodujících míst bylo rozpuštěno jak městské, tak okresní zastupitelstvo, což byly volené orgány české správy. Kromě toho do vedení důležitých ústavů a zařízení města i okresu byli dosazeni němečtí správci a ředitelé. K uskutečnění germanizace bylo třeba, aby všechna vedoucí místa byla obsazena nacisty. To bylo nyní ve Vyškově splněno a mohlo se začít s konkrétní realizací zamyšlených opatření .

 

Podle hesla o novém koštěti začal Matzal zostra, vědom si skutečnosti, že systém vedení v říši je založen na vůdcovském principu /führerprinzip/, to znamená, že vedoucí - vůdce – nařizuje a jeho podřízení musí jeho nařízení bezpodmínečně plnit. Především nařídil, že všichni zaměstnanci radnice budou zdravit zdviženou pravicí a do tří měsíců musí zvládnout němčinu. Kdo nebude umět německy, bude propuštěn. Kdo zvládne slabě, bude mu snížen plat o deset a více procent. K tomu ihned zavedl kurzy němčiny, které si museli zaměstnanci sami platit. Konečně určil, že na radnici se bude úřadovat jen německy a zaměstnanci, byt' Češi, musí mezi sebou v úřední době mluvit německy. Po několika dnech však musel uznat, že je to absurdnost, a své rozhodnutí změnil. Tak se tedy ve styku s Němci úřadovalo německy a s Čechy česky. Avšak písemný styk se všemi úřady a institucemi byl veden jen německy.

 

Pak přikročil k prověrce zaměstnanců. Všichni postupně museli předložit árijské doklady - tzv. Ahnenpas s rodokmenem, potvrzujícím, že od roku 1850 nebyl nikdo z příbuzenstva žid. Několik židů, židovských míšenců a legionářů bylo propuštěno. U koho pak byl zjištěn německý předek, toho Matzal nutil, aby se přihlásil k Němcům. Přesvědčoval i ostatní úředníky, aby se dali zapsat k německé národnosti, a sliboval jim, že si tím hodně materiálně polepší a mohou získat i vyšší místo. Nenašel se však nikdo, kdo by se takto zaprodal.

 

Postupně zařídil nové vybavení vlastní kanceláře a do všech kanceláři byly vyvěšeny portréty Hitlera. Do zasedací síně byl pořízen vůdcův portrét velkých rozměrů. Úřední hodiny na radnici během svého působení několikrát bez zdůvodnění měnil. V době svátků a významných dnů svolával tzv. apely, při kterých byli zaměstnanci seznamování s vybranými články z novin nebo projevy nejvyšších nacistických funkcionářů a všichni pak museli podepsat, že byli s těmito materiály seznámeni. Od roku 1943 pak ještě zavedl na radnici služby určených skupin na každou sobotu odpoledne a neděli dopoledne.

 

Vedoucím funkcionářům jednotlivých úseků vysvětlil své záměry na vybudování „německého Vyškova“.V krátké době hodlal zahájit stavbu „domu NSDAP“, reprezentačního střediska Němců ve Vyškově, kolem kterého pak měla být vybudována úplně nová německá čtvrt'. Ve Vyškově měly být soustředěny německé školy, knihovna, kino a další kulturní zařízení. Součástí tohoto plánu bylo i přihlášení Vyškova do sdružení německých měst, které mělo za následek zatížení městské pokladny platbou 100.000 K členských příspěvků ročně. Oblíbeným Matzalovým výrokem bylo: „Ich lasse sie einsperren“ (Nechám vás zavřít). Používal jej při každé příležitosti, kdy se mu zdálo, že pracovníci neplní úkoly podle jeho představ.

 

Jeho nejbližším pomocníkem a „šedou eminencí“ se stal Johann Drabek - ortsgruppenleiter NSDAP (místní skupinový vedoucí NSDAP) ve Vyškově (pozn.red.: příbuzenské vztahy mezi tímto nacistickým zločincem a. J. Drábkem, ministrem práce a sociálních věcí, z TOP 09, nebyly zjištěny), který dobře znal poměry i lidi, protože již několik let před okupací pracoval ve Vyškově jako adjunkt v cukrovaru a později jako správce Mikulíkova dvora. Tato dvojice ruku v ruce připravovala všechna opatření, která se ve Vyškově realizovala. Dalším jeho častým výrokem bylo: „Kdo se postaví proti nám, toho vymažeme!“ (...Den werden wir ausradieren!).

 

3. září 1940 vydává Matzal vyhlášku zakazující židům ve Vyškově vstup do veřejných sadů a veřejných místností. Je to jeho vlastní iniciativa, protože v té době to ještě nebylo nařízeno celoprotektorátní vyhláškou. 20. září nařizuje Matzal po obhlídce města, aby všechny firmy, obchody, živnosti a dílny, i česky protokolované, byly označeny dvojjazyčnými německo-českými nápisy.

Ke konci měsíce Matzal zakládá společnost pro stavbu „německého domu“ a stává se sám jejím předsedou. Zahajuje také jednání s Ing. Schuriem z Brna, aby zpracoval regulační a zástavbový plán města Vyškova, kde by byly všechny úkoly zachyceny. Dnes víme, že Schurius žádným inženýrem nebyl a plán, který zpracoval, stál město mnoho peněz.

 

Ukázalo se však, že to nebyl nový plán, ale plán starý, jen částečně přepracovaný, který nechal zhotovit ještě bývalý starosta JUDr. Hon. Tam, kde chtěl Matzal stavět „německý dům“, byla plánována česká škola. a postupně také zástavba. Ale „Schuriův“ plán byl přijat a podle něho se mělo postupovat.

 

11.října 1940 vydává Matzal vyhlášku, ve které upozorňuje na přísné dodržování zatemňovacích opatření, protože prý se nedostatečně plní opatření nařízená již 1. září 1939. V dubnu 1941 opět ukázal Matzal svou moc. Bez ohledu na to, že takové opatření nebylo nařízeno nebo schváleno vyššími místy, rozhodl, že všichni čeští obyvatelé Vyškova musí odevzdat své radiopřijímače. Tím chtěl spolehlivě zabezpečit nařízení o zákazu poslechu cizího rozhlasu. Aparáty byly odebrány a uloženy na radnici až do roku 1942.

 

Koncem . dubna vydává další svérázné nařízení, které kromě Vyškova nikde v protektorátu neexistovalo. Nařizuje všem Čechům, že „jakmile potkají německého důstojníka nebo vojáka, musí mu udělat místo a řádně pozdravit“. Toto opatření, zavánějící švejkovinou, bylo zřejmě nepříznivě přijato, protože po osmi dnech bylo odvoláno.

 

22. června , v den napadení SSSR nacistickým Německem se udála velká aféra v gymnáziu. Při kontrole zde byly na za zadní straně jednoho obrazu nalezeny nalepené portrety bývalého prezidenta Beneše a vedoucího představitele SSSR Stalina. To bylo pro Matzala a Bergmana vítané svědectví o protiněmeckých názorech na gymnáziu, což využili později při zdůvodnění návrhu na zrušení gymnázia.

 

Stejně razantně se stavěl k řešení bytové otázky .Přesto, že Němců bylo ve Vyškově jen několik stovek, vyhradil si právo rozhodovat o přidělování bytů a 75% jich přidělil Němcům, zejména nově příchozím příslušníkům posádky. Zbylé byty, které Němci odmítali, pak přiděloval Čechům. Došlo i ke konfiskaci židovských bytů a vyvlastnění nemovitostí českých vlastníků . Nezapomněl ani sám na sebe. Vybral si vilu po židovské rodině Polákových, kterou nechal za obecní peníze upravit podle svých představ a pak se do ní s rodinou. nastěhoval. Rodina Polákových zahynula později v Osvětimi.

 

Cítil se být povolám mluvit do všeho. V září 1941 zasáhl do výstavby nového domu Spořitelny na vyškovském náměstí. Stavba byla zahájena před jeho příchodem a nyní se již stavělo třetí patro. Zanedlouho Matzal rozhodl, aby stavba byla zastavena, že prý narušuje vzhled města a jeho německý ráz a on nestrpí, aby proti radnice byla postavena stavba v západnickém slohu s komunistickými okny. Po neúspěšném jednání s vedením spořitelny, které nechtělo od dokončení stavby ustoupit, byla věc vyřešena výnosem oberlandrátu Brno, kterým bylo nařízeno stržení již postaveného třetího patra.

 

S cílem zabezpečit, aby se Vyškov stal centrem německého osídlení včetně německého jazykového ostrůvku rozhodl, že všechna významná výročí, slavnosti a shromáždění týkající se ostrůvku budou uskutečňovány na vyškovském náměstí. Sám takové akce při různých příležitostech ve Vyškově organizoval.

 

Těsně k Vyškovu přiléhaly samostatné obce Brňany, Křečkovice, Nosálovice a Dědice, které měly své samosprávy a které tak nemohl ovlivňovat „ v říšském duchu“. Proto s nimi zahájil jednání, aby se sloučily s městem jako jeho předměstské části. S tím však obce nesouhlasily a tak bylo sloučení nařízeno z moci úřední.

 

Po nástupu Heydricha do funkce zastupujícího říšského protektora a vyhlášení stanného práva, kdy jsou jako prvními odsouzenými k trestu smrti a popravenými ihned 28. září dva komunisté z Vyškovska Rudolf Pospíšil a Alois Trnečka a je zákaz vycházení, shromažďování, uzavření hostinců, biografů, divadel a veřejné dopravy se nálada vyškovských občanů pohybovala na bodu mrazu.

 

Krátce nato, 8. října začíná akce SOKOL – zatčení sokolských funkcionářů. Ve Vyškově komando gestapa z Brna zatýká sedm činitelů, mezi nimi bývalého starostu města dr. Jana Hona, s kterým měl Matzal spory o sokolský majetek. Všichni byli odvezeni do Kounicových kolejí a pak do koncentračního tábora Osvětim, kde byli postupně umučeni.

 

Když pak výnosem Heydricha ze dne 12. října byla Česká obec sokolská rozpuštěna a její majetek zabaven, přišla Matzalova chvíle. Zabírá sokolské kino a to se pod novým jménem Viktoria stává německým biografem, kde jsou promítány především německé filmy a také tzv. partajfilmy- určené pouze pro členy NSADAP.

 

Počátkem listopadu zasílá gestapo do Vyškova požadavek na vyjádření vládního komisaře k případu JUDr. Hona, zejména zda má být propuštěn, nebo dále až do konce války vězněn. Matzal po poradě s Drabkem zasílají písemné prohlášení, že vzhledem k postojům českého obyvatelstva není žádoucí, aby se JUDr. Hon do Vyškova vrátil. Tím je jeho osud zpečetěn. Na jeho průvodních papírech se objevuje značka RU (Rückkehr unerwünscht - návrat nežádoucí) a již 17. listopadu je mezi prvními odeslán do koncentračního tábora Osvětim, kde 8. dubna 1942 umírá. Při procesu po válce se Matzal hájil tím, že také vedoucí Vlajky Táborek se vyjádřil k Honovi, že se nemá vrátit.

 

O charakteru Matzala svědčí i skutečnost, že manželce umučeného bývalého starosty dr. Hona přikázal jako nájemnici do jejich bytu Němku se třemi dětmi, která se tam chovala jako ve vlastním, ničila inventář a znepříjemňovala Honové život. Stejně se postavil i k propuštění bratra starosty Hona Karla, který byl poprvé zatčen v roce 1942 na přímý popud Matzala a pak propuštěn. V roce 1943 na podzim byl zatčen znovu na udání pro nedovolené držení zbraní. Protože se Matzal k němu vyjádřil, že je politický nespolehlivý, byl převezen do koncentračního tábora v Plattingu .kde se sice dočkal osvobození, ale následkem útrap zemřel 13. května 1945.

 

Přistupuje i k vnějšímu poněmčování Vyškova přejmenováním názvu Pulic jmény význačných nacistů a válečných hrdinů. Mimo jiné byla jedna ulice nazvána Planette Gasse (Planetova ulice). Planeta byl totiž vyškovský rodák, který pak žil v Rakousku. Zde se v roce 1934 jako příslušník nacistické skupiny zúčastnil při neúspěšném pokusu o státní převrat a při přepadu sídla rakouského spolkového kancléře E. Dollfuse jej zastřelil. Byl pak popraven. A nyní vyškovská ulice nesla jméno tohoto sprostého vraha.

 

I když Heydrich 20. ledna zrušil výjimečný stav vyhlášený 28. září 1941 po jeho příchodu do Prahy, teror, zatýkání a popravy pokračuji dál, již skrytě. Matzal v jeho duchu postupuje i ve Vyškově. Svědčí o tom příhoda z 15. března 1942. Na tento den připadalo třetí výročí zřízení Protektorátu, který se měl podle nařízení ministra Moravce oslavovat. Ve stejný den vyškovští Němci s Němci z ostrůvku oslavovali Heldengedenktag (Den hrdinů). Táhli v průvodu s prapory městem a když se vraceli na náměstí, lidé právě vycházeli z kostela .

 

Aby nemuseli zdravit nacistické vlajky a symboly, utíkali zpět do Kostelní ulice. Některým SA-mani, kteří průvod doprovázeli, sráželi čepice a klobouky z hlav. Matzal, který stál u radnice a celé vystoupení pozoroval, se strašně rozčílil. Označil jednání českých občanů za nepřístojné a protistátní. Celý případ pak ihned hlásil oberlandrátovi v Brně i gestapu a žádal o přísný zákrok.

 

Zakrátko, 21. března přijelo do Vyškova zatýkací komando gestapa a podle seznamu, připraveného Matzalem a Drabkem zatklo 19 občanů, které pak odvezli do Brna a umístili ve vězení gestapa v Kounicových kolejích . Zpráva se brzy roznesla po celém okrese a vzbudila velké obavy zejména u rodin zatčených občanů. Po šestinedělním věznění a vyslýchání pak byli propuštěni.

 

K posílení německého vlivu přibírá Matzal do všech institucí další Němce. Tak na radnici byl přijat k 1. dubna 1942 Karl Janoschek, nacista, který se brzy stal Matzalovým důvěrníkem. Byl ustanoven vedoucím „Kulturamtu“ (Úřadu pro kulturu) a z titulu této funkce pak pořádal různé pronacistické akce, na kterých byla pro všechny příslušníky městského úřadu povinná účast. Kdo se nedostavil, byl potrestán. Přitom financování této instituce bylo prováděno z peněz určených rozpočtem na české kulturní účely.

 

Z radnice byl propuštěn učitel Habel a na jeho místo přijat Němec Kottner, nepříjemný nadutý člověk, který při každé příležitosti vyhrožoval gestapem. Takové lidi Matzal kolem sebe potřeboval. Ale na úřednická místa na radnici Němce nepřijímal. Zpočátku zde bylo zaměstnáno několik německých úřednic, které se však nenechaly od Matzala stále šikanovat a stěžovaly si na něj.

 

Líčily Matzala jako člověka nafoukaného a povýšeného a poukazovaly na jeho protěžování některých lidí, zneužívání služebního automobilu k soukromým cestám, pozdní příchody k služebním aktům, které byl povinen provádět, jako svatby a jiné.

 

Zařídil jejich propuštění, za což byl pokárán, ale dále již žádné nepřijal. Čeští úředníci a úřednice jeho výstřelky snášeli, aby neztratili zaměstnání, jinak by byli dáni k dispozici pracovnímu úřadu, který je mohl nasadit na práce i do Německa.

 

Později bylo také poukazováno na jeho neurovnaný soukromý život, kdy často i před svědky vyvolával v opilosti nedůstojné výstupy. Bylo to řešeno i okresním hejtmanem, který na něj vypracoval posudek, který byl značně negativní a byla mu v něm vytýkána řada věcí, jako zabavení vily pro své účely, zneužívání automobilu, návštěva hostince nevalné pověsti a úzký styk s jeho majitelkou, odběr množství potravin ze statku cukrovaru a styky s kádrově problematickými osobami.

 

Byl však z brněnského oberlandratu pouze napomenut a byly mu připomenuty jeho povinnosti jako vládního komisaře. Jeho postavením to nijak neotřáslo, protože zřejmě byl zapsán jako spolehlivý vykonavatel rozkazů a neoblomný protičeský činitel. Zřejmě proto také vydržel na funkci až do konce války, když na druhé straně se na funkcích v okrese se za tu dobu vystřídala řada funkcionářů, z nich mnozí byli odveleni na frontu.

 

A tak Matzal odjíždí do Prahy, kde se 22. května 1942 koná shromáždění vládních komisařů z celého protektorátu. Jsou zde seznámeni s novými opatřeními zastupujícího říšského protektora R. Heydricha k reorganizaci státní správy (správní reforma) a k zavedení služební povinnosti české mládeže ve věku od deseti do osmnácti let. Povede ji Kuratorium pro výchovu české mládeže jako nejvyšší ústřední úřad.

 

Krátce nato byla uveřejněna překvapující zpráva o atentátu na Heydricha. Okamžitě následovalo stanné právo, velké pátrací akce, zatýkání a popravy. Rozběhla se nová vlna teroru, která zasáhla i Vyškov. Za heydrichiády byla zatčena a popravena řada vyškovských občanů. Němci vyhrožovali nejtěžšími tresty pro celý český národ.

 

Každý občan a občanka Vyškova od patnácti let, stejně jako v celém protektorátu, museli vlastnoručně před úředním orgánem prohlásit a podepsat, že neznají věci nalezené na místě atentátu (podle fotografie) a že nevědí, komu patří.

 

Matzal vyhlašoval, že Češi si nezaslouží důvěru, kterou jim říše prokazuje. Od atentátu se podepisoval - Matzal - a změnu si nechal úředně potvrdit v průkazu. Městem procházely a projížděly oddíly vojska. Tato demonstrace síly měla Čechy ještě více zastrašit. U některých občanů, zřejmě podezřelých, byly vykonávány noční bytové prohlídky. Němci z ostrůvku žádali za smrt Heydricha potrestání všech Čechů.

 

Vyhláškami i rozhlasem je dáno na vědomí, že dne 10. června 1942 byla provedena trestní akce v Lidicích. Dospělí muži byli zastřeleni, ženy odvezeny do koncentračního tábora, děti do Říše k převýchově. Budovy v obci srovnány se zemí a jméno obce vymazáno. Je to zpráva, která budí děs a hrůzu, ale i nenávist k okupantům.. Tragédie Lidic se pojí s tragédií vyškovských občanů, manželů Jana a Karly Koutných, kteří byli 10. června v Kounicových kolejích v Brně zastřeleni. Potom následovaly Ležáky V průběhu měsíce byli pro schvalování atentátu na Heydricha zastřeleni další vyškovští občané. Matzal projevoval uspokojení, že Říše trestá Čechy, kteří chtějí narušit klidný vývoj v Protektorátu.

 

Potom se pustil do reorganizace školství. Aby v tomto směru získal potřebnou pravomoc, nechal se jmenovat do funkce s názvem „Obmann für tschechische Schulen“ (vedoucí pro české školy).

 

Byl vydán příkaz, že v budově české měšťanské školy ve Vyškově bude zřízena německá obecná škola pro chlapce. Měla sloužit pro Němce z celého okresu, celkem asi pro 200 žáků. Přitom ve Vyškově do té doby existovala jedna třída německé školy, která pro počet německých žáků naprosto stačila. Pro německé děti z ostrůvku existovala od roku 1918 škola v Lysovicích, tzv. Hauptschule.

 

Nyní se vše změnilo a začalo stěhování. 'Tak se 750 českých děti tísnilo nyní ve druhém patře měšťanské školy a 120 německých žáků mělo k dispozici celé první patro a ještě tři místnosti v přízemí. Aby se zdůvodnilo zřízení německé školy, musely německé děti dojíždět do Vyškova až z Blanska a z ostrůvku.

 

Teprve později se počet žáků zvýšil o děti německých vojáků a důstojníků, kteří ve Vyškově sloužili. Matzal nyní využil příležitosti i k vystěhování gymnázia. Pod záminkou, že v budově je nutno zřídit pomocnou polní nemocnici, nařídil, aby se gymnázium do tří dnů vystěhovalo. Jednotlivé třídy byly umístěny v ostatních školách, část i v měšťanské škole.

 

Poznamenejme hned, že to nebylo stěhování poslední. Matzal gymnázium doslova pronásledoval, a tak se v následujících letech stěhovalo celkem sedmkrát, jednou dokonce do Dědic a naposledy v březnu 1945 do Nosálovic. Že se přitom řada exponátů ze sbírek a učebních pomůcek poškodila i zničila, je nasnadě.

 

Postupně byly pro německé školy zabrány i budovy ostatních českých škol (obecné školy, školy pro ženská povolání, soukromá klášterní škola pro školení telefonistek wehrmachtu) a české školy umístěny v živnostenské škole v místnostech, kde dříve byly chlévy. Přitom finanční prostředky na školy byly rozděleny rovnoměrně. Stejná částka pro německé jako pro české školy, i když českých žáků bylo mnohonásobně více. A toto ještě vydával za rovnoprávnost.

 

Na podnět Matzala byl 17. září 1942 zatčen gestapem zaměstnanec obecního úřadu Kunz. Do 15. března 1939 sloužil jako poručík čs. armády ve Vyškově a pak byl převeden na radnici Neshody mezi Matzalem a Kunzem skončily Kunzovým uvězněním. Trvalo až do března 1943. Nebyl jediný. Matzal udal gestapu také autodopravce Sychru, který vozil německé děti do školy, že prý se k nim chová hrubě. Sychra byl zatčen a v Brně gestapem celé dopoledne vyslýchán. Nakonec jej propustili s výhrůžkou, že jestli se podobný případ bude opakovat, půjde do koncentračního tábora.

 

Matzal pokračuje v „pročesávání“, tj. odstraňování jemu nepohodlných jednotlivců. V poslední době se mu znelíbil jeden z obecních úředníků, Mader. Začátkem května 1943 na něm Matzal vyzvídal, co říká na poměry veřejnost. Často se takto vyptával podřízených v domnění, že mu budou donášet a něco prozradí. Ale Mader mu řekl, že se povídá, že kroměřížský blázinec se přestěhoval na vyškovskou radnici. To Matzala strašně rozčílilo a začal Maderovi vyhrožovat gestapem. Nakonec zařídil, aby byl prostřednictvím pracovního úřadu odeslán jako totálně nasazený do Německa. Tam Mader za krátkou dobu zahynul.

 

To Matzalovi nepřekáželo, aby potom ještě nevyhrožoval gestapem a totálním nasazením Maderově manželce, která rovněž pracovala na radnici.

 

Současně s Maderem byl nasazen do říše i referent Krob, bývalý poručík čs. armády, který byl v roce 1939 převeden do městské správy. Matzal jej obvinil, že se mu úmyslně vyhýbal, aby jej nemusel zdravit zdviženou pravicí, a to stačilo, aby šel. Brzy pak jej následovali další tři. Koncem srpna 1944 byli při zásahu gestapa proti ilegální organizaci Obrana národa zatčeni podplukovník František Ellinger a poručík Adolf Krob, oba z Vyškova.

 

Podplukovník Ellinger se stal velitelem Obrany národa na Vyškovsku po zatčení plk. Josefa Morávka v roce 1939. Díky tomu, že Morávek raději volil smrt, než by něco prozradil, byla organizace uchráněna zásahu gestapa. Až nyní, v roce 1944, vinou neopatrnosti jednoho z členů organizace, došlo k zatýkání, které mimo Ellingera a Kroba zasáhlo mnoho členů Obrany národa na Vyškovsku.

 

Poručík Adolf Krob byl jako důstojník po 15. březnu 1939 převeden na obecní úřad ve Vyškově jako účetní. Pro neshody s Matzalem byl od roku 1942 nasazen v říši, odkud se vrátil v roce 1944. Krátce nato byl pak s Ellingerem zatčen. Oba byli až do konce války vězněni v koncentračním táboře.

 

Sovětská vojska na jaře 1945 ukončila po 500 km postupu viselsko-oderskou operaci a dostala se částmi sil až na 60 km od Berlína. Vyškovští Němci jsou tím očividně znepokojeni, ale přesto stále věří ujišťování Hitlera, který 24. února znovu prohlásil: „Ještě v tomto roce nastane dějinný obrat.“ Matzal prohlašuje, že Vůdce má tajné zbraně, které rozhodnou.

 

Přes všechny problémy nacistický aparát udržuje vše v běhu a také gestapo neustále pokračuje v pronásledování odpůrců nacismu. Tak je ke konci února za pomoci konfidenta Dvořáka gestapem vypátrán a vzápětí ve Vyškově zatčen podplukovník Jan Kašík, velitel odbojové organizace Vela, a v souvislosti s ním celá řada dalších odbojářů na Vyškovsku.

 

Vrchní velitelství branné moci oznamuje, že byl odražen sovětský útok na Moravskou Ostravu. Bojuje se již také u Opavy. Matzal ale vystupuje nadále „z pozice síly“. Kvůli každé maličkosti pronásleduje české zaměstnance radnice a vyhrožuje jim. Na bývalého poručíka Antonína Kunze, který byl již dvakrát zatčen a pak propuštěn, řval koncem března: „Dávejte si pozor, po třetí se již určitě nevrátíte.“

 

Zanedlouho, 26. dubna, je osvobozeno Brno a také Slavkov. Fronta je téměř před Vyškovem. Nacisté a jejich přisluhovači, zrádci a kolaboranti, balí kufry a chystají se zmizet. Matzal již asi nevěří, že je vůdce zachrání nějakou novou zázračnou zbraní, protože 19. dubna vybírá z městské pokladny celou hotovost, která činila 205.000,- K. Čeká na rozkaz k vyklizení- „Räumungsbefehl“, který musí vydat K. H. Frank.

 

Má vše připraveno - peníze, důležité listiny a všechny své věci. Rodinu odsunul už dříve. Postaral se také, aby po něm nezůstaly důkazy jeho činnosti. Zničil včas všechny spisy a dokumenty, které by jej mohly kompromitovat, zejména pečlivě spálil všechnu svoji korespondenci s brněnským gestapem.

 

Ale ještě se nevzdával. Ještě 28. dubna, kdy se bojovalo téměř na okrajích Vyškova, si nechal nastoupit veškeré osazenstvo radnice a vyhrožoval jim válečným soudem. Vykřikoval, že ať si nikdo nemyslí, že když jsou Rusové tak blízko, že si každý může dělat, co chce. Ať se prý nikdo neodváží něco podniknout proti říši, protože každého takového nechá hned pověsit!

 

Konečně 29. dubna dal Frank souhlas k evakuaci německých úřadů z Vyškova, a tak za rachotu dopadajících bomb sedl Matzal do služebního vozu a ujížděl směrem k Olomouci. Tak neslavný odchod si asi nikdy předtím nepředstavoval. S ním zmizeli i ostatní nacisté. Karl Janoschek si ještě stačil vyzvednout v pokladně 3.790,- K. Okresní vedoucí Vlajky J. Táborek zmizel do Rakouska. Ostatní prchali na západ a všichni chtěli jen k Američanům. Příštího dne, do večera 30. dubna 1945, byl již Vyškov svobodný.

 

Epilog

 

Život se vracel pomalu do normálních kolejí. Současně s tím československé orgány pátraly a zatýkaly nacisty, zrádce, kolaboranty a přisluhovače nacistů, kteří se provinili proti československému lidu.Ve Vyškově byl vydán zatykač na 24 takových delikventů, z nichž většina byla nalezena a spravedlivě souzena.

 

Také vyškovský vládní komisař Karel Matzal neunikl spravedlnosti. A tak se již 6. června 1946 sešel ve Vyškově v Besedním domě mimořádný lidový soud z Brna a podrobně posoudil jeho činnost a vinu.

 

Uznal jej vinným, že využíval svého postavení, aby podporoval a propagoval nacistické hnutí, aby tak rozvrátil mravní, národní a státní uvědomění čs. lidu, že zavinil ztrátu 17 životů vyškovských občanů a způsobil městu i značné hmotné škody. Za tyto zločiny proti státu, osobám a majetku, jakož i za zločin udavačství byl Matzal odsouzen k doživotnímu těžkému žaláři, ke ztrátě občanské cti a k náhradě nákladu trestního řízení s tím, že trest bude odpykán v pracovních oddílech. Současně bylo vysloveno propadnuti jeho majetku ve prospěch státu. Tím byla uzavřena jedna z nejdramatičtějších historických kapitol Vyškova.

 

Proces s Matzalem probíhal stejně jako s ostatními válečnými zločinci v té době. Prostě nic nevěděl a nic, co mu nebylo průkazně dokázáno, nepřiznal. Sám podle výpovědi nečetl Mein Kampf, nevěděl, že Hitler prosazuje germanizační politiku proti Slovanům, neznal program SdP ani NSDAP, jejichž byl členem, nečetl nacistické noviny a přitom byl propagandaleiter - prostě on nic - on muzikant – to všechno ti druzí.

 

Také ti však přišli na program. Postupně se konaly procesy s oběma vyškovskými okresními hejtmany a dalšími nacisty a také s místními kolaboranty. Nebylo jich mnoho, ale i tak byli skvrnou na čistém štítu Vyškova. Není nutné se k jejich jménům a činům vracet. Matzal si ale celý trest neodpykal. V polovině padesátých let byl s mnohými dalšími nacisty předán do NSR, kde byl samozřejmě propuštěn na svobodu. Tam také před několika lety zemřel.

 

Tak skončil jeden z mnoha malých „vůdců,“ členů a funkcionářů nacistické strany, kteří rozhodovali často i o životě a smrti českých občanů a byli připraveni poslušně a důsledně plnit zločinné plány a rozkazy vyšších vůdců až do konečné likvidaci českého národa.

Svým každodenním, často nepředvídaným a nepochopitelným rozhodováním a jednáním stupňovali napětí a znepříjemňovali životní podmínky českého obyvatelstva již tak postiženého těžkými podmínkami válečných let. Přes veškerou snahu se jim však cíle germanizace nepodařilo naplnit a konec všem zrůdným plánům učinilo vítězné zakončení války spojeneckými armádami a potrestání vedoucích činitelů německé říše.

 

Poznámka redakce:

Nemáme informace o tom, že by se alespoň několik tzv. sudetských Němců dobrovolně přiznalo, že v době před druhou světovou válkou a v jejím průběhu páchali zločiny na Češích. Víme o tom, že mnozí ze sudetů byli ve Freikorpsu, gestapu, SS, SD, NSDAP, tedy ve zločineckých organizacích. Dokonce někteří členové HJ v tzv. protektorátu, přes svůj chlapecký věk, se zúčastnili vraždění českých vlastenců na více místech. Němci, za pomoci sudetských Němců, chtěli náš národ zničit. Genocidu na našem národu nemohli dokončit. Byli poraženi na všech frontách. 360 000 obětí jejich zločinů nesmíme nikdy zapomenout.

 

V době po válce bylo hodně  tzv. sudetských Němců, kteří se dopustili zločinů proti republice a jejím občanům, propuštěno z vazby nebo nebylo proti nim vůbec zahajováno trestní stíhání, pokud jim za spáchané zločiny nehrozil trest deset let a více.  Byli vráceni svým rodinám a s nimi také šli do odsunu. Nevíme, že by za takovéto vysoce humánní jednání čs. orgánů, některý z takto omilostněných Němců tehdy poděkoval a později se veřejně  i podělil o radost z  jemu takto darované svobody.

 

B. Sobotka, předseda vlády ČR, tzv. sudetské Němce prohlásil za spojence. Skutečně se chovají jako spojenci? Podíváme-li se na jejich současný program, pak můžeme lehce zjistit, že jeho plná realizace by mohla nás dovést až k novému Mnichovu.  Čteme.li projevy některých předáků „sudetoněmeckého landsmanšaftu“ nebo jejich německých ochránců či stoupenců, zjistíme, že z nás dělají zločince, a to jak válečné, tak i proti lidskosti či dokonce genocidní.  Tak se spojenci nechovají. A to by měl vědět i předseda vlády ČR. On i jeho vláda by se měli rozhodnout, zda jejich spojenci jsou sudeti nebo český lid a podle toho jednat.

 

Redakce: ing. P. Rejf, CSc.,   připravil: dr. O. Tuleškov 

 

Vydalo Křesťanskosociální hnutí ve spolupráci s Nezávislou skupinou Věrni zůstaneme a Českým národním sdružením jako svou 558. publikaci určenou pro vnitřní potřeby vlasteneckých organizací. Praha, 30. listopadu 2016.  

 

Webová adresa: www.ceskenarodnilisty.cz                 e-mail: vydavatel@seznam.cz

Facebooková adresa: https://www.facebook.com/pages/%C4%8Cesk%C3%A9-n%C3%A1rodn%C3%AD-listy/490810227709170?ref=hl