Vážení sudetští Němci, milí krajané ze země svatováclavské koruny obou jazyků, vysoce vážený patrone a ministerský předsedo, vážená paní Seehoferová, vážení čestní hosté, milí krajané!
Tento sudetoněmecký sjezd má zase jednou velký počet zvláštností. Jednou takovou zvláštností je, že je to poslední sudetoněmecký sraz, kdy prezident na Pražském hradě se jmenuje Václav Klaus. Doufám, že mluvím celé národnostní skupiny, když panu Klausovi popřeji krásný a především klidný důchod. To znamená, že v příštím roce budeme mít v čele českého státu novou osobnost. Ještě nelze předvídat, kdo to bude. To je ale svobodné rozhodnutí českého národa, který hlavu státu bude poprvé volit v lidovém hlasování. Jsem si jist, že to bude osobnost, která věci bude chápat více evropsky uvolněně a nikoli křečovitě. A já mohu již nyní říci každému, kdo takový úřad bude vykonávat, že my, sudetští Němci, jsme srdečně pro dialog a spolupráci.
Toto je první sudetoněmecký sjezd po druhé cestě, kterou jsme s našim patronem Horstem Seehoferem podnikli do České republiky. Při první cestě šlo o otevření dveří. Při první cestě bylo vše diplomaticky velmi komplikované a plné léček. Děkuji Ti, Horste Seehofere, ještě jednou srdečně, že jsem směl být jedním z pěti členů Tvé oficiální státní bavorské delegace, čímž jsi jasně naznačil, že „čtvrtý kmen“ Bavorska nestojí někde na okraji. Za tyto jasné vnější znaky sounáležitosti, které je posilněno četným jednáním za kulisami, chtěl bych Ti ze srdce poděkovat.
Při druhé návštěvě jsme již došli dále. Malá oficiální delegace byla doprovázena velkou sudetoněmeckou delegací, která odrážela šíři národnostní skupiny a jejích organizací. Ještě nikdy státní host necestoval s třicetičlennou delegací, v níž bylo dvacet vyhnaných z vlasti. Tato velmi mladá, velmi kompetentní, velmi aktivní delegace, která zahrnovala všechny proudy a věkové skupiny, zanechala v ČR hluboký dojem. Při druhé návštěvě šlo již zcela konkrétně také o ožehavá témata dějin. Horst Seehofer však to již při první návštěvě v jednom velmi jasném a historickém projevu na českém ministerstvu zahraničních věcí u knížete Schwarzenberga řekl.
Na širší veřejnost pak pronikly obrázky z poslední cesty z Terezína, Lidic a Ústí nad Labem. A já jsem měl příležitost po položení věnců Horstem Seehoferem zmasakrovaným sudetským Němcům na mostě v Ústí nad Labem poskytnout české televizi rozhovor pro hlavní zprávy na téma nespravedlivé dekrety, jenž česká televize nezkráceně vysílala ve zprávách. Také to prokazuje novou otevřenost, z které mám radost.
Berhard Goldhammer, zástupce sudetoněmecké mládeže, mluvil o dětech z Lidic. Dnes je 70. výročí atentátu na Hendricha. Po čtrnácti dnech poté byla vykonána strašná akce pomsty v Lidicích na nevinných lidech.
Kdo před touto skupinkou dětí stál, byl uchvácen, ale nevěděl a nemohl vědět, že jedna z těchto figurek již před mnoha lety byla bez velkého povyku věnována sudetoněmeckými ženami.
Vždy jsme měli odpovědnost. Pán, kterého jsem předtím jmenoval, říkává rád, že dějiny máme přenechat historikům. Když dnes vedoucí činitelé českého státu připomínají události před 70 lety a poté za 14 dní v Lidicích, nedělají to jako historici. Když anglická královna při návštěvě v Irsku nejdříve uctila Iry, kteří padli v boji proti královskému dvoru a pak teprve britské vojáky, pak to neučinila jako historička. Věda o historii musí dějiny podle pravdy zkoumat, fakta dokumentovat.. Vyvodit z toho důsledky musí lidé dobré vůle a nikoli jen ti politicky odpovědní. Dějiny se týkají každého z nás, jsou důležité až moc, než aby se přenechaly jen historikům. Politika se v demokracii týká každého.
Říkám zcela jasně, nenecháme se v dialogu odsunout na témata minulosti. Tady je známá tendence některým lidem říkat: pro přítomnost a budoucnost jsou příslušní jiní. Jak však minulost odmítnout, když tato silně ovlivňuje přítomnost a samozřejmě také budoucnost.. Jsme žijící národnostní skupina v srdci Evropy, jsme jeden z obou národů českých zemí, jsme „Čtvrtý kmen“ Bavorska. Jako takoví jsme přirozený spojovací článek mezi Bavorskem a Čechami, mezi Bavorskem a českými zeměmi, mezi Německem a německým jazykovým prostorem a českými zeměmi. Jsme odhodláni se do všech témat sousedských vztahů dostat, a to ze žádného jiného důvodu, než právě z naší hluboké a neotřesné lásky k vlasti.
Této lásky k vlasti se nemusí nikdo obávat. Je to cenný statek. A když v Bavorsku jde o vztahy životního prostředí k ČR, pak se to týká většinou pohraničních území, které po vyhnání se zhroutily do ekologické katastrofy, a jejich obnova a opětovný rozkvět se hluboce dotýká naší lásky k vlasti. Jelikož to jsou oblasti vlasti naší národnostní skupiny. A když v bavorsko-českých vztazích jde o péči o společné dějiny a kulturu, pak jsme rozhodnuti se zapojit, jelikož především jde o naše sudetoněmecké dějiny a kulturu. A když jde o problémy jako např. přeshraniční dopravní spojení, pak kdo jezdí trvala sem a tam? Sasové ze Sedmihradska, také vyhnaní a vysídlení, trvale žijí v Německu, ale svou letní dovolenou tráví v Sedmihradsku.
Čechy jsou mnohem blíže, Morava je mnohem blíže, sudetské Slezsko je nohem blíže než Sedmihradsko. Hranice jsou volné a naši krajané jsou neuvěřitelně aktivní a mobilní. Máme již desetitisíce a dokonce statisíce víkendových sudetských Němců. Jsou přítomné ve své vlasti, dostávají se do diskuzí. Pracují jako pamětníci a tvůrci vztahů mezi lidmi. Proto jsme zainteresováni na tom, aby dopravní spojení fungovalo.
Pociťuji jako ostudu, že právě předevčírem bylo ohlášeno, že sesterská města Praha a Norimberk nebudou železnicí spojeny. To je zvrat. My potřebujeme samozřejmě rychlodrážní spojení z Mnichova do Prahy, z Norimberka do Prahy. Také však potřebujeme rychlodrážní spojení v politice a v morální oblasti
Důležitou zvláštností tohoto našeho sjezdu je přítomnost značného množství českých hostů. Jsou jich zde stovky, ale jen zlomek z nich byl oficiálně pozván. Jsou zde také čeští vystavovatelé. Jim, kteří prezentují svá města, samozřejmě s německými texty a německým místním pojmenováním, bych chtěl především poděkovat. Vzdělaní Češi již dávno naše města označují českými jmény, München se česky jmenuje Mnichov. Ale samozřejmě v německých textech je třeba uvádět Karlsbad a Eger, nikoliv Cheb. Vězte, že je to důležité. My i tak utrpíme kulturně utrpíme. Chápu jako skandální, že např. ADAC vydává atlas s českými místními názvy i pro místa, která byla založena Němci a po staletí byla jimi obydlena. Mohu vám doporučit příklad českých osobností, které říkají, že by bylo kulturní ztrátou, kdyby jednoho dne nikdo nevěděl, že Mariánské Lázně jsou Marienbad.
Jsme šťastni, že také na spolkové úrovni se něco pohnulo. A také za to děkuji Tobě, Horste, Tvé houževnatosti, o které se v Německu začíná mluvit. S vytrvalostí také naléháš na to, aby Spolek (SRN, pozn. red.) své povinnosti vůči nám, sudetským Němcům, plnil. Tobě můžeme děkovat, že zřízení Sudetoněmeckého muzea v Mnichově je v koaliční smlouvě. Nyní musí po slovech následovat skutky, milá spolková vládo! Já jsem velice vděčen, strašně šťasten, že spolková kancléřka před několika týdny při pouze čtyřhodinové návštěvě Prahy, kde se muselo především jednat o otázkách euro a měny, přesto vyslovila naše přání o přímých rozhovorech. Pofalla, ministr kancléřského úřadu, to v jednom dopisu, za který při této příležitosti děkuji, výrazně uvedl. Spolková kancléřka nám sdělila, že vidí nadějně, že v příštích letech budou uskutečněny kroky směrem k dialogu. Za to děkuji spolkové kancléře, že v tomto poskytla podporu bavorskému patronovi.
Již jsem mluvil o zvláštnostech našeho sjezdu. Před 14 dny se konal přípravný seminář sudetoněmecké rady v Mariánských Lázních. A na tomto ročním zasedání byli poprvé v dějinách všechny demokratické strany České republiky, tedy všechny kromě komunistů. To je bezprostřední důsledek obou cest, které jsme podnikli. Sudetoněmecká grémia navštívila Senát, parlament a ústředí českých politických stran, nikoli v doprovodu politiků, nýbrž jen sami členové sudetoněmecké delegace. Tam našli sdílné partnery k rozhovorům.
Když ty oficiální, nikoli soukromé, pověřence českých politických stran, kteří jsou na tomto sjezdu, sčítáme, pak představují podle nejnovějších výzkumů 60% hlasů v českém parlamentu. To musíme proměnit ve skutky. Mám radost z těchto hostů, jelikož oni jsou, jak se říká, následníky těch, kteří zde bývali již dříve jako pionýři. Oni jsou dnes skutečně oficiálními vyslanci svých politických stran. A já apeluji na jednu další demokratickou stranu, která zde ještě není zastoupena, která ale přesto byla v Mariánských Lázních, aby příště mezi nás určitě přišla. Kolegové ostatních frakcí jim sdělí, jak velkorysý je takový sudetoněmecký sjezd a co český politik vlastně postrádá, když není zde v naší společnosti.
Nejde o požadavky, jde o práci, o tvrdou práci. Máme cíle a musíme se těmto cílům přiblížit prací. Ti mezi vámi, a to jsou téměř všichni, kteří ve vlasti pracují, ti vědí, že jste si v oblastech vlasti již dávno získali vysoké uznání a máte dobré partnery, jelikož s nimi vykonáváte konkrétní práci. My jsme dnes sbírali na péči o Romy v severních Čechách. Zde naše pečovatelka o vlast, naše Eva Habelová, působí ve vlasti svých předků. Žije na Šluknovsku. Je důležité, a to bych chtěl vyzvednout, že to, co na nižší úrovni bývá vykonáváno jako praktická práce, vyústí do systematické práce mezi politickými stranami.
Při první cestě s H. Seehioferem jsme měli takzvaný stůl v podobě T. Došlo k velmi obsáhlé debatě o Evropě a hospodářské politice, do které jsem se zapojil. Dalším krokem musí být, že my konkrétně zachytíme, o jaké otázky a problémy jde.
Naše muzea, např. v Mnichově, a muzeum Němců v českých zemích v Ústí nad Labem, budou za dva či tři roky dokončena. Vznikají v úzkém partnerství – sudetoněmečtí historici z našich řad sedí v české vědecké radě, čeští historici zase jsou ve vědecké radě sudetoněmeckého muzea. Toto je třeba zajistit státními opatřeními, aby vzniklo oficiální partnerství, nejlépe bavorsko-českou kulturní dohodou. Něco podobného Bavorsko učinilo s Izraelem. Určité složky v ČR stále však tvrdí, že Bavorsko není nezávislé, nemůže být partnerem nezávislého státu.
Přesto chceme mít sudetoněmecko - bavorsko – českou kulturní dohodu na udržení a další rozvoj společného dědictví. Nedávno bylo výročí německo-českého díla mládeže „Tandem“. Bylo započato v r. 1986 sudetoněmeckou mládeží. Po převratu byla sudetoněmecká mládež vedoucí složkou v této mládežnické skupině. Naše národnostní skupina byla vedoucí částí v koordinační radě při rozhovorech ve správní radě fondu budoucnosti. My nejsme jenom mluvkové, my jsme ti, kteří jednají. My konečně chceme dát na stůl všechny těžkosti a ožehavé politické otázky bez jakéhokoliv tabu a mluvit o nich. Tak konečně chceme zděděná zatížení strašných bezprávních dekretů, která nás kolektivně stigmatizují, dostat ze stolu.
Jak vidíte, úkolů a práce je dost. Jsme však národnostní skupinou, která na práci je zvyklá. My jsme přemyslovská území přivedli k rozkvětu. My jsme po 800 let přinášeli svůj přínos k hospodářskému a kulturnímu bohatství zemí Svatováclavské koruny. Po vyhnání jsme měli masivní podíl na obnově Německa. Jsme také architekti vzniklé, nové, svobodné, sjednocené Evropy. Letos je to 90 let, co náš krajan hrabě Coudenhove – Kalergi, nositel Karlovy ceny, Panevropskou myšlenku v Ronšperku v Čechách uvedl v život. Letos to bude 100 let, co se narodil Otto Habsburský, který toto díle dále vedl. Byl to poslední český korunní princ a současně velký průkopník cesty jednotné Evropy. Pro nás je charakteristická houževnatost a tvrdá práce, propojená s vizemi, s představami budoucnosti, které jsou daleko přes jeden den. K tomu patří odvaha. Tu jsme měli a v budoucnosti také budeme mít. Musíme jít po neobvyklých cestách, které jsou mezi dvěma minovými poli. K tomu musíme mít též dobrou orientaci. Máme orientaci, která vychází z našich dějin, z naší kultury. A pane světici biskupe a pane sekretáři české biskupské konference, ta vychází z naší víry. Zpočátku jsme s krajany ze zemí Svatováclavské koruny mluvívali dvojími jazyky. To jsou naše dějiny, naše kulturní skutečnost a naše kulturní bohatství. Ale o Svatodušních svátcích bych chtěl říci, že jsme také lidmi jednoho jazyka, křesťanského jazyka. A když tímto jazykem mluvíme, pak nepotřebujeme mít obavy o naši budoucnost.
Volný a krácený překlad: Ing. Jaroslav Liška
Generace sudetských vnuků chce stavět mosty, ale trvá na nároku na vlast
Sudetských Němců je méně. Žádné statisíce lidí v sále norimberského veletržního prostoru, ale pouhých 20 000 návštěvníků.
Setkání menšiny se opakují, ačkoliv historická tvorba slov „národnostní skupina“, byla již dávno odhalena jako pojem „boje národního kmene“, který kdysi propagoval Adolf Hitler.
Svaz vyhnaných (BdV) dnes mluví o 1,3 milionech členů, ač kdysi míval 2 miliony. Kdysi silná mládež sudetských Němců má 3000 členů. Každoročně bývá stanový německo-český tábor v Gaisthal v Hornofranckém lese. Někteří mladí lidé nechtějí být dorostem landsmanšaftu. Jako důvod uvádějí Witikobund, který o srazu zasedá v sálu „Istambul“. Süddeutche Zeitung, 29.5.2012, str.5
Poznámka redakce:
Tzv. sudetoněmecká národnostní skupina nikdy nebyla národem, nýbrž pouze národnostní menšinou a jako taková byla uznávána v Československu, jež jí poskytovalo v tu dobu obvyklá menšinová práva i plná občanská práva.
Představa, že sudetoněmecká národnostní skupina se stane národem, když se za něj prohlásí, je zásadně mylná. V současnosti může se nazývat „čtvrtým bavorským kmenem“ či jinak, ale nemůže se pasovat na národ a požadovat, aby se stala v ČR druhým národem. To je, jak jsme přesvědčeni, požadavek, který se hodí asi tak do henleinovského období a nikoliv do současné doby. Je s podivem, že někteří „Češi“ toto vyhlášení Posselta s klidem přešli.
Platí Postupimská dohoda. Tzv, sudetští Němci byli na základě rozhodnutí vítězných Spojenců přesídleni z Československa, Polska i Maďarska. Toto přesídlení je nezvratné. Němce tzv.s sudetské nazpět nechceme!
Sudeti jsou občany SRN. Neměli by proto nijak zasahovat do našich vnitřních záležitostí. Bavorsko není plně suverénním státem. Má jen tzv, fragmentární suverenitu. Proto by ani ono se nemělo pokoušet o zasahování do našich vnitřních věcí. Pokud by tak činilo, porušovalo by jeden z principů mezinárodního práva.
Jediným partnerem ČR je Spolková republika Německo. Země spolku mají jen omezenou, částečnou svrchovanost. Nositelem plné svrchovanosti je Spolková republika Německo.
Pokud jde o tzv. nárok na vlast, ten drží snad všechny landsmanšafty, které existují. Pokud by jim všem toto takzvané právo mělo být přiznáno, mapa Evropy by se změnila, snad ještě více než po vítězství nacistického Německa na bojištích v druhé světové válce. Všude po Evropě by byla nějaká německá vlast. Němci by tak vládli Evropou. A to je pro většinu Evropanů, ale nejen těch, zcela jistě nepřijatelné.
PhDr. Eva Hahnová v diskusi na konferenci „Odsun Němců – 65 let poté“, která se konala v listopadu 2011 v Ústí nad Labem:
„Kontinuitu henleinovské strany drží sudetoněmecký landsmanšaft, diskutujme o tom
..Henleinova strana poté, co se přežila, se opětně v poválečném západním Německu etablovala, a dodneška sudetoněmecký landsmanšaft (SL) drží její kontinuitu. K této rekonstitucionalizaci došlo vinou politické situace. Do roku 1948 byly sudetoněmecké a jakékoli jiné aktivity, navazující na nacistickou éru, okupačními orgány striktně potírány. Po stažení železné opony se však Velká Británie a USA rozhodly podporovat revizionistické požadavky proti svým bývalým spojencům a v rámci toho se dostalo i podpory SL. Podpora pak trvala i po vzniku Spolkové republiky Německo, a to jak finanční, tak politická. To vedlo k tomu, že se SL nikdo nepokusil zreformovat. Dnes vymírají nositelé původních henleinovských idejí, ale přicházejí nové generace. Dokud bude SL existovat, najdou si ty ideje nové nositele. Toto je třeba učinit předmětem česko-německé diskuse!...“
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz