JAK BYL POSTUPNĚ PROHRÁVÁN MíR Z ROKU 1919
Úryvek z Pamětí z druhé světové války
Po podepsání mírové smlouvy versailleské a po vzpamatování se Německa z porážky v roce 1918, tj. hned asi v letech 1920-22, začalo se v Evropě veliké a vzrušující drama: boj o revizi versailleského systému. Byl to jeden z největších a nejdramatičtějších zápasů v politické historii Evropy. Skončil se novou velikou zničující tragédií - druhou světovou válkou.
Boj ten se nejdříve týkal reparací. Začal se brzo po určení přesné výše německého placení v květnu roku 1921 a byl zakončen vítězstvím Německa a likvidováním reparačního dluhu na konferenci v Lausanne, zahájené 2. července 1932. Tam byly německé reparace sníženy ze 162 miliard marek na 3 miliardy a tam také - ještě během konference - říšský kancléř F. von Papen prohlásil svým známým a přátelům, že Německo ani z toho už nic nezaplatí.
Pak přišly na řadu klauzule mírových smluv o odzbrojení. Boj se začal v Ženevě po podepsání závěrečného protokolu smluv v Locarnu ze 16. října 1925, kdy bylo rozhodnuto o svolání konference, na níž měly být stanoveny způsob a míra všeobecného odzbrojení pro všechny mocnosti, a konečně v říjnu roku 1933, rovněž v Ženevě, když Německo 14. října opustilo odzbrojovací konferenci; 16. března pak obnovilo říšskou armádu.
A nakonec přišla revize klauzulí územních: Začala se v letech 1932-33 Mussoliniho iniciativou k uzavření tzv. Paktu čtyř velmocí (18. března 1933) a válkou o Habeš, pak Hitlerovou anexí Rakouska a dohodou mnichovskou, až konečně vyvrcholila druhou světovou válkou.
Edvard BENEŠ, Paměti. Od Mnichova k nové válce a k novému vítězství. Praha, Naše vojsko 2004 (páté vydání), s. 1-2.
NACISMUS JE JED A ZKÁZA!
(Z rozmluvy s dvěma poslanci nacistické Henleinovy strany - Kundtem a Sebekowským - 2. září 1938)
Oba poslanci sudetoněmecké strany se ke mně dostavili dne 2. září dopoledne. Měl jsem s nimi čtyři hodiny trvající rozmluvu (od 10.30 do 2.30 hodin), otevřenou, jasnou a rozhodující. Oznámili mi, že třetí plán je pro stranu nepřijatelný a že dohoda je možná jen na základě karlovarských bodů a jejich plánu ze dne 7. června. Nedojde-li k ní, nemohou říci, co se stane...
Přitom Kundt dlouze mi vykládal, že my v Čechách vůbec nevidíme, co se děje v Německu. Nechápeme německou epochální revoluci nacionální a sociální. Nevidíme a nechceme vidět, kam Německo a německý národ jde a co chce. A nechceme také vidět, že naši Němci nemohou nejít s Německem. A jestli se Československo včas nerozhodne všemu tomu se přizpůsobit a změnit svou vnitřní a mezinárodní politiku, dojde brzo k událostem, za něž vina nebude spočívat na Němcích.
Odpověděl jsem oběma poslancům svým výkladem:
"Já sám osobně a převážná většina našeho národa je demokratická, totalismus nikdy nepřijmeme a to, co se děje v Německu, velmi dobře vidíme a chápeme. Německo prožívá strašnou nemoc. Nacismus je jed a zkáza. V Německu to nemůže skončit jinak než novou velikou revolucí vnitřní nebo katastrofální válkou. V této válce, dojde-li k ní, to ale odnesou především naši Němci a vůbec všechny minority. Velmi jim a jejich straně proto radím, aby si to dobře znovu zvážili. Nejde jen o nás. Jde o veliký ideový a mocenský zápas v celé Evropě a nebude to nacismus, který tento boj nakonec v Evropě vyhraje. Bude to jeho hrozný pád a s ním všech těch, kteří za ním dnes jdou. Německo, které skutečně prochází velikým převratem, prožije ještě hroznou krizi, a vyvolá-li přitom novou válku, pád jeho bude strašný."
Edvard BENEŠ, Mnichovské dny. Praha, Naše vojsko 2003 (čtvrté vydání), s.198-199.
BUDEME-LI PEVNI, HITLERA ZARAZíME
Z poselství prezidenta Beneše francouzské vládě 16. září 1938
Soudě, že cesta Chamberlaina do Berchtesgadenu [15. září] povede k dalším jednáním britsko-francouzským a že se tudíž schyluje k rozhodné mezinárodní akci v celém našem konfliktu s Německem, obrátil jsem se v pátek dne 16. září na vládu francouzskou možno říci s rozhodujícím vzkazem. Zavolav v pátek dne 16. září francouzského vyslance de Lacroixe k sobě na Hrad, předal jsem mu své možno říci rozhodující poselství k jeho vládě. Bylo krátké, bylo jen ústní a znělo takto:
"Dochází k rozhodné chvíli v boji mezi námi a Berlínem. Nejde o naši minoritu. Jde o odvěký boj, o německou nadvládu ve střední Evropě. Máme být smrtelně zasaženi, tím bude zasažena celá střední Evropa, celá dosavadní politika Francie, a tím Francie sama. Budeme-li však pevni, Hitlera zarazíme. Prosím, aby francouzská vláda všechno to uvážila. Zůstali jsme Francii věrni a věrni jí v nejtěžších chvílích zůstaneme. Činíme tento důrazný apel na vládu francouzskou a věříme, že i ona v duchu naší spojenecké smlouvy zůstane s námi v tomto boji, ať se stane co se stane. Budeme-li pevni my, půjdou s námi nakonec všichni ostatní v Evropě proti nacistickému Německu. Je to dnes jediná cesta pro nás všechny."
Edvard BENEŠ, Mnichovské dny, s. 243.
PŘIJDE VELIKÁ EVROPSKÁ VÁLKA
Z projevu ke skupině československých generálů, kteří při své návštěvě na Hradě žádali ozbrojený odpor proti Hitlerovi 29. září 1938
Já nejsem jen vrchním velitelem armády, jsem také prezidentem a politickým exponentem národa jako celku. Já nemohu brát v úvahu jen to, co cítí lid a armáda. Já musím vidět celou naši situaci vnitřní i mezinárodní, všecky složky toho, oč nyní jde, o všechny důsledky, které by naše eventuální kroky měly za následek. Především se mýlíte, že by se Anglie a Francie k nám připojily, půjdeme-li do války sami. Dle mých zpráva dle toho, co sám vidím ve Francii a v Anglii, dnes obě tyto země do války kvůli českým Němcům nepůjdou a vůči nám budou postupovat jako vůči viníkům války, půjdeme-li do ní sami. Řekli mi to opětovně ústně i písemně, úředně a multivativně už dne 21. září, a vše, co od té doby podnikly, toto jejich rozhodnutí jen zesílilo. Nedělám si o tom žádných iluzí. Je faktem, že nás ve věci našich smíšených krajů definitivně opustily už před zářijovou krizí a že Francie své smlouvy nyní už nesplní. Vidíte přece, že i Polsko nám nyní poslalo své ultimátum. Bylo by ode mne lehkomyslné, kdybych chtěl vést národ na jatka v této chvíli v izolované válce.
Ale pamatujte na to, co vám nyní říkám: Ano, je to hrozné, čeho se na nás obě tyto země dopustily. To, co nyní přichází, je však jen začátek velké evropské tragédie. Válka - veliká válka evropská - přijde, dojde k velkým rozvratům a revolucím. Nechtějí nyní bojovat společně s námi a za lepších okolností; budou musit bojovat těžce a za nás, až my bojovat nebudeme moci. Dostanou všichni těžkou odplatu. Já sám musím postupovat tak, abych zachránil stát aspoň do nejbližší války. Připravujte se na ni, budeme v ní hrát ještě svou roli...
Edvard BENEŠ, Mnichovské dny, s. 341-2
ZŮSTANU VĚREN IDEÁLŮM LIDSKOSTI, SVOBODY, PRÁVA A SPRAVEDLNOSDTI
Z rozhlasového projevu po abdikaci 5. října 1938
Koruna stromu naší vlasti je osekána, ale kořeny národa tkví pevně v jeho zemi. Sestupme ke kořenům, soustřeďme všechnu svou starou rodovou sílu do nich, jako jsme to ve svých dějinách učinili již tolikrát a koruna opět vyrazí novými ratolestmi. Mějme na paměti, že to, co nám po všech obětech zůstává jako jádro naší vlasti, jako ono dědictví, jež musíme zachovat budoucím generacím, je stále ještě statek věčné hodnoty; že i nyní zůstáváme státem nikoliv z nejmenších, národem s kulturou, jež se rovná kultuře větších národů světa, a kulturu mnohých z nich i převyšuje. To vše nás zavazuje, abychom drželi toto nejvlastnější dědictví v klidné a pevné ruce.
Vlast Čechů a Slováků je opravdu v nebezpečí a byla by v nebezpečí větším, kdybychom v této chvíli nestáli všichni navzájem při sobě, ve svornosti, v jednotě a v plné mravní síle sobě navzájem oddaných lidí...
Věřím ve věčnou sílu a pevnost našeho národa, v jeho energii, houževnatost, vytrvalost a hlavně v jeho víru v ideály lidskosti, v ideály svobody, práva a spravedlnosti. I já jsem pro ně bojoval. A zůstanu jim věren. Neopouštím také loď v bouři. Věřím naopak, že v této chvíli je tato má oběť politicky nutná, i když neznamená, že bych zapomněl na svou povinnost pracovat jako občan a vlastenec dál...
Edvard BENEŠ, Evropská krize 1938. Pět projevů. Praha 2003, Knižnice Společnosti Edvarda Beneše, sv. 26, s. 35-6.
TRAGiCKÁ PROHRA DEMOKRACIE
Z dopisů bratru Vojtovi z Londýna 3. listopadu a 9. prosince 1938
Francie a Anglie si připravovaly obě eventuality: jít s námi i opustit nás, nepůjde-li jim to do počtu. Já sice jsem se této eventuality obával, ale že to učiní tak cynicky a s takovým nechápáním svých zájmů, jsem přece nečekal. Nezakrývejme si fakt: Demokracie to svou neschopností a neschopností svých vedoucích lidí v Evropě prozatím naprosto prohrály. A my s nimi. Je to smutné, je to tragické, ale je to fakt. Vím, že to s naší věcí pořád bylo 50 - 50 a že to mohlo dopadnout také opačně. Hitler to sám znovu řekl. Ale nakonec zbabělost v demokracii vyhrála.
Vida to, postupoval jsem tak, abych zachránil pro stát a národ, co se zachránit dalo. Připravil jsem před svým odchodem vše, aby se mohli naši přizpůsobit středoevropské situaci, zachránili stát, sklonili šíje, nějakou dobu sloužili, a pak, abychom se mohli zase vzchopit. Po přípravě všeho jsem odešel, bera na sebe vědomě zodpovědnost také za všechnu tu neschopnost naší demokracie a všech těch lidí, co to vedli. Já sám jsem si vědom toho, že jsem dělal vše, že jsem se pokusilo nadlidské a vypjal energii do nemožnosti. Sám jsem to však zachránit neměl sil, proti obtížím doma a proti čtyřem velmocím. Válka byla by bývala nakonec také konec státu ...
Moje vina - jediná. Zůstal jsem pevný, věrný tradicím národa, věrný danému slovu. Odmítl jsem zradit, lhát, podvádět. Odmítl jsem být v ničemném a mravně zpustošeném světě ničemou.
Edvard BENEŠ, Dopisy bratru Vojtovi 1938-1944. Praha 1998, Knižnice Společnosti Edvarda Beneše, sv. 16, s. 14 a 19-20.
Pozvánka
V sobotu 28. května 2011 ve 14 hodin se koná shromáždění u sochy prezidenta Beneše na Loretánském náměstí, Praha-Hradčany u příležitosti 127. výročí jeho narození.
Poznámka redakce: Každý pozorný čtenář může učinit závěr o myšlenkové bohatosti a předvídavosti pana prezidenta Beneše, o jeho velikosti, přesahující v mnohém tehdejší politiky a státníky z různých evropských států, již z uvedených citátů.
Dr. E. Beneš, prezident Budovatel, je celou svou činností spjat s českým národem a státem. My, čeští vlastenci, proto vysoce oceňujeme vše, co vykonal pro republiku.
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz