a severozápadních Čech
druhé poloviny 30. a první poloviny 40. let
XX. století
I.
Úvodní slovo autora
Od osvobození republiky od fašistické nadvlády v r. 1945 došlo k převratným geopolitickým změnám jak na evropské, tak i světové scéně. Ty se nevyhnuly ani naší Československé federativní republice. Zda rozchod tak blízkých národů i nastolený směr, kterým se Česko i Slovensko ubírají, bude ku prospěchu obou našich národů, ukáže až budoucnost.
Od listopadu 1989 se řada našich významných politiků, politologů, historiků i publicistů snaží "přehodnocovat" výsledky 2. světové války i "přepracovávat" úlohu, kterou jednotlivé mocnosti protihitlerovské koalice sehrály. V neposlední řadě se to týká i hodnocení konkrétních událostí a příčin, které 2. světovou válku vyvolaly. Tak se dostávám k událostem na Karlovarsku z údobí nástupu Hitlera k moci, až po květen 1945. Jsem si vědom, že jde o velmi rozsáhlý a náročný úkol, který by si vyžádal týmovou spolupráci erudovaných historiků, politologů, vojenských odborníků i dalších specialistů. Protože tyto množnosti nemám, musím se spoléhat sám na sebe. Tuto práci mě zčásti usnadňují moje archivní dokumenty, včetně různých historických i vojensko-odborných publikaci, které se mi podařilo shromáždit od roku 1945 až po současnost. V době mého působeni na FMV ČSSR jsem měl možnost se seznámit s řadou dokumentárních poznatků z této problematiky, která se tehdy nacházela v Archivním a studijním ústavu FMV. V současnosti získávám řadu zajímavých a podnětných poznatků z pohnuté historie Karlovarského regionu z archivních fondů Státního okresního archivu v K. Varech… Jsem si současně vědom, že mohu publikovat pouze nepatrnou část těchto novodobých dějin Karlovarska. Z mé strany je to pokus o rekonstrukci některých události, které ovlivňovaly a určovaly osudy zde žijících Čechů a Němců. Chci se též zmínit o úloze těch, kteří se v letech 1938 -1945 stali neomezenými vládci našeho pohraničí. Chci věřit, že generace budoucích historiků, která nebude poplatná současné mocenské garnituře a nebude též korumpována zahraničními "sponzory", podá pravdivý a již nikým nezpochybnitelný obraz všech významných událostí XX. století. Aby naši vnuci a pravnuci se ještě za svého života dozvěděli skutečnou pravdu o podílu svých předků při osvobozování republiky a poválečné výstavby našeho pohraničí a to jak jejich pozitiv, tak i negativ.
V těchto souvislostech bych chtěl uvést citát W. Churchilla: "Jestliže přítomnost se bude snažit soudit minulost, ztratí budoucnost." Domnívám se, že tento významný britský politik měl ze svých bohatých celoživotních zkušeností pádné důvody pro tento výrok. Právě naši někteří současní představitelé, pro které se stala osobnost W. Churchilla takřka modlou, by se měli nad jeho obsahem zamyslet a vzít si z něho náležité poučení. Že i oni budu jednou za své skutky stát před "soudem dějin".
I.
Nyní se již zaměřím na události z třicátých a prvé poloviny čtyřicátých let Karlovarska. Abychom lépe pochopili tento vývoj události po roce 1933, kdy se Hitler dostává k moci, musím se alespoň ve stručnosti vrátit do doby vzniku ČSR v roce 1918… Sudetští Němci se tak rázem stali občany nově vzniklého československého státu. Uvědomili si, že tak přicházejí o určité výsady a privilegia, která měli jejich předci po staletí, že budou muset respektovat a dodržovat povinnosti občanů nového státu, který jim byl bytostně i národnostně cizí. Především pak bývalí frontoví vojáci v souvislosti s projevy nespokojenosti se radikalizují a utvářejí bojové skupiny tzv. Heimwehr, které usilovaly o odtržení svých regionů od nově vzniklé republiky. Domáhají se vlastní autonomní samosprávy, resp. o připojení k Rakousku či Německu. A tak již v prvých měsících roku 1919 dochází k ozbrojeným střetům mezi nimi a nově se tvořící čsl. armádou, tehdy převážně složenou z legionářů a Sokolů. K rozhořčeným střetům docházelo právě v severozápadních Čechách, které si vyžádaly oběti na obou stranách. K jednomu z největších konfliktů došlo v Kadani a blízkém okolí, kdy tehdy přišlo o život kolem 40 Němců. V průběhu dvacátých let docházelo k částečnému uklidnění a postupné normalizaci poměrů. V té době byla u nás a ve většině evropských států hospodářská konjunktura a tudíž téměř plná zaměstnanost jak Čechů, tak i Němců. Až teprve po propuknutí celosvětové krize počátkem roku 1929, dochází zde k závažným sociálně-národnostním konfliktům. Krachující továrny, doly a různé podniky masově propouštěly své zaměstnance. V krátké době se ocitlo bez práce téměř milion občanů ČSR. K největšímu nárůstu nezaměstnanosti docházelo právě v pohraničí, kde byla vysoká koncentrace průmyslu. Proto také nezaměstnanost plně postihla většinu zdejších Němců, kteří to považovali především za národnostní diskriminaci. Nezaměstnanost však postihla i značnou část českých dělníků. Společně se jak Němci, tak i Češi zúčastňují různých protestních akcí, stávek a demonstrací. Tomu bylo např. na mohutné demonstraci nezaměstnaných horníků v Duchcově, proti kterým tehdy s plnou razancí zakročovala četnická asistence. Její výsledek: řada mrtvých a raněných, jak Čechů, tak Němců. Obdobně tomu bylo ve Frývaldově na severní Moravě a v některých dalších pohraničních oblastech.
Na přelomu dvacátých a třicátých let se v Německu, které bylo zvláště postiženo hospodářskou krizí, objevuje na scéně nový fenomén: Adolf Hitler se svojí vizí národního socialismu. Během několika let se Hitlerova NSDAP stává rozhodující silou ve státě a Hitler je dne 30.1.1933 jmenován kancléřem. Tyto události jsou bedlivě sledovány i sudetskými Němci, pro které jsou Hitlerovy ideje o národním socialismu, zbavující dělníky obavy z nezaměstnanosti i o vůdčí úloze germánské rasy, velkým lákadlem.
Již počátkem 30. let, ještě než se Hitler dostal k moci, se v některých našich pohraničních regionech projevují snahy sudetských Němců o jejich aktivní zapojení do určitých společenských, tělovýchovných, nebo kulturních akcí a to výhradně na národnostním principu. A tak v létě 1930 se na scéně objevuje tehdy neznámý 32letý učitel tělocviku z Aše Konrád Henlein, který tam organizuje roční tzv. Turnlehrer kurz, z kterého pak vycházejí instruktoři a učitelé tělocviku pro německou populaci. Organizace tohoto kurzu byla tehdy široce publikována ve všech německých časopisech vydávaných v ČSR. Výběr jeho uchazeče byl velmi náročný a frekventanty se stávají fyzicky zdatní a trénovaní sportovci, kteří. museli projít velmi náročnou sedmidenní zkouškou pod přímým vedením K. Henleina. Kurz byl organizován jak pro muže, tak ženy a dospívající mládež. Prvý běh byl ukončen koncem července 1931. Součásti výuky byly i dějiny tělocviku, německé dějiny, všeobecné vzdělávání, lyžování, bruslení, plavání, národní tance atd. Tato "turnerská" škola se v průběhu několika let stala základnou budoucích kádrů sudetoněmeckého hnuti. Především po roce 1933 dochází ke kvalitativním změnám ve výuce a zaměření těchto kurzů. Veliký důraz byl kladen na ideovou výchovu v duchu všeněmectví a idejí národního socialismu, dále ke zvyšování fyzické zdatnosti a odolnosti posluchačů. Výuka je postupně rozšiřována o různé "bojové" discipliny. A tak z absolventů těchto kurzů se rekrutují budoucí SS a SA-mani, ordneři, členové Freikorpsu, gestapa, dozorci v koncentračních táborech apod. V roce 1933 předává K. Henlein řízení těchto kurzů svému vrstevníkovi W. Brandnerovi. Henlein se pak plně dává na dráhu profesionáIního politika, organizátora - SdP (Sudetendeutsche Partei). V roce 1934 zakládá další organizaci tzv. Sudetendeutsche Heimatfront, která již požadovala plnou autonomii pro sudetské Němce v rámci ČSR
Mužem č. 2 se v SdP stává karlovarský knihkupec K. H. Frank, který odpovídá za úsek výstavby strany, včetně propagandy a má na starosti i většinu zahraničních kontaktů na vedoucí činitele Německa. Henleinovi i Frankovi se podařilo v krátké době shromáždit větší počet aktivistů, především z řad absolventů turnerských kurzů, pomoci kterých zahajují velké agitačně-propagační taženi v našem pohraničí.
Až do té doby byla značná část německých dělníků a horníků organizována v sociálně demokratické straně, která zde měla silnou tradici ještě z dob c.k. mocnářství. Za pouhé 3 roky.se podařilo agitátorům SdP získat na svou stranu více než polovinu dosavadní členské základny sociální demokracie. Do září 1938 to bylo více než 95%. Obdobně tomu bylo i s členy ostatních politických stran. SdP získává širokou finanční a materiální podporu jak z Německa, tak i od sponzorů ze sudetoněmeckých podnikatelských kruhů. Agitátoři SdP při získáváni nových stoupenců používají taktiku "cukru a biče". Své krajany přesvědčují, že jedině SdP bude po vítězných volbách a změně státoprávního uspořádání schopna vyřešit neutěšenou ekonomickou situaci sudetských Němců, tak i získání plné národnostní autonomie. Vůči dosud váhajícím či nerozhodným používají různé formy nátlaku, denunciace, až po fyzické napadání, výhružky apod. A tak není divu, že při volbách do zastupitelstev v roce 1938 se SdP stává nejsilnější politickou stranou v rámci celé ČSR. Pro ilustraci v Karlovarském regionu získala SdP 92,2 % a sociální demokracie cca 3%.
Vracím se opět k událostem let 1936 -1937. Naše vláda na projev dobré vůle přijímá řadu opatření na úseku školství, kultury, veřejné správy a samosprávy ve prospěch sudetských Němců na národnostním principu. Vedení SdP to však považuje za stále nedostatečné a vznáší další a další ultimativní požadavky, které vláda v rámci svrchovanosti a územní celistvosti státu musela odmítat. A tak zhruba od poloviny roku 1936 přistupuje SdP k novým formám své činnosti. V té době již měla podporu většiny sudetských Němců a vybudovanou pevnou a rozvětvenou organizační síť v celém pohraničním regionu. Své postupy konzultuje a koordinuje s vedoucími činiteli fašistického Německa. Dochází k častým osobním kontaktům K. Henleina, K. H. Franka s HitIerem, Goebelsem, Himmlerem a dalšími čelními představiteli Třetí říše. SdP se tak stává "pátou kolonou" v rámci ČSR. Z Německa jsou do našeho pohraničí ilegálně vysílány početné skupiny zkušených vojenských a zpravodajských instruktorů, které připravují budoucí ordnery pro jejich diverzní a špionážní činnost. Současně i nemalá část sudetských Němců se legálně, či ilegálně dostává do Německa. kde prochází tvrdým a náročným výcvikem u speciálních jednotek WH, SS, SD, Abwehru atd. Tato zvýšená aktivita SdP současně se stupňujícími se konflikty s orgány naši státní moci vyvolává znepokojení jak u naší vlády, bezpečnostních a zpravodajských orgánů MV a MNO i Čechů v pohraničí.
Druhá část
Vláda i prezident (od konce roku 1935 Edvard Beneš) si uvědomují eskalující nebezpečí ze strany fašistického Německa. Proto E. Beneš, ještě jako ministr zahraničních věcí, hledal spojence pro kolektivní bezpečnost. lniciuje vytvoření tzv. "Malé dohody" mezi ČSR, Rumunskem a Jugoslávií. Snaží se pro tuto myšlenku najít podporu i u některých mocností. Po řadě složitých jednání vzniká další protifašistická aliance států Anglie, Francie, SSSR a ČSR. Bohužel ani jedna či druhá varianta se později neukázala jako funkční a tak naše republika musela v letech 1938-39 vypít svůj "kalich hořkosti" až do dna a vydat se tak na milost a nemilost svému úhlavnímu nepříteli.
Hovoříme však stále o událostech let 1936-37. Vláda i vedení armády jsou si dobře vědomy jaké nebezpečí by nám hrozilo při případné agresi Německa a jeho snadného vpádu na území republiky. Proto se vláda rozhodla vybudovat na nejohroženějších úsecích naší hranice s Německem pás mohutných opevnění, nejenom v bezprostřední blízkosti hranic, ale i systém tzv. "řopíků" umístěných ve druhé, či třetí obranné linii. Tato iniciativa vlády se setkala s velkým nadšením většiny Čechů a Slováků, kteří se zapojili do celostátní sbírky na jejích financováni. Ačkoliv v té době bylo u nás ještě mnoho nezaměstnaných nebo špatně placených dělníků, každý se snažil přispět dle svých možností k jejich výstavbě. Další desetitisíce se podílely na jejich výstavbě. Toto opevnění, které mělo být jakousi čsl. Maginetovou linií, se stalo předmětem zájmů všech německých zpravodajských služeb. Do této špionážní činnosti byla zapojena značná část členů SdP. Přes přísná státně-bezpečnostní opatření naší vojenské i civilní kontrarozvědky, se našla řada českých "Jidášů", kteří se dali zverbovat ve prospěch fašistického Německa. Především zásluhou druhého (zpravodajského) oddělení Generálního štábu, se podařilo mnoho těchto zrádců odhalit a předat je ke spravedlivému potrestání. Avšak i na německé straně se v řadách "vyvolených" vyskytovali jedinci, kteří byli ochotní za peníze zaprodat i vlastního "Vůdce".
A právě 2. odděl. GŠ se podařil takový "husarský" kousek. Počátkem roku 1936 získali na materiální bázi jednoho z nejvlivnějších pracovníků drážďanského Abwehru Paula Thümella, který měl přistup k nejtajnějším říšským záležitostem. Jeho skutečnou totožnost i jeho tehdejší pracovní zařazení se podařilo zjistit až dlouho po válce. Pro naše zpravodajce vystupoval zpočátku pod krycím .jménem René nebo Franta a později též Voral a Eva. V kartotéce 2. odděl. GŠ byl veden pod šifrou "A-54". V průběhu jeho spolupráce od roku 1936 do března 1942 (kdy byl po třetí a již definitivně zatčen gestapem), se stal jedním z nejcennějších agentů naší vojenské kontrarozvědky. Jeho poznatky měly nedocenitelný význam nejen pro státně-bezpečnostní zájmy ČSR, ale i pro vlády mnoha evropských zemí, na které zpravidla tyto vlády včas a účinně nereagovaly. O některých těchto senzačních sděleních dotyčného agenta se zmíním později. Pro zajímavost, většina kontaktů našich zpravodajců s tímto pro ně záhadným agentem, se uskutečňovala až do konce září 1938 zpravidla v našem regionu. K prvému přímému kontaktu došlo na předem písemně domluveném místě na silnici mezi Českými Hamry a úsecích zdejšího hraničního regionu. K navazování mimořádného spojení mezi ním a jeho řídícími orgány byla vybudována speciální přepážka na poštovním úřadě ve Vejprtech.
Mezi prvními agenturními zprávami tohoto nového agenta z dubna 1936 byly závažné údaje o našich občanech. kteří se stali agenty Abwehru. Na základě těchto poznatků byl postupně velký počet zrádců odhalen a odsouzen k dlouholetým trestům odnětí svobody.
Od roku 1937 SdP rozšiřuje svoji aktivitu. Roste počet vycvičených ordnerů a stoupá jejich agresivita. Události z jara 1938 ještě více prohloubily už již tak výbušnou situaci. Karlovy Vary se stávají místem, kde K. Henlein a K.H. Frank vyhlašuji před davem zfanatizovaných stoupenců tzv. 21 bodů karlovarských požadavků. Jejich ultimativní ráz znemožňuje jakýkoliv rozumný dialog s naší vládou. Těmito projevy byla odstartována vlna násilí a nepokojů v celém pohraničí. SdP tak vyhlašuje kolektivní neposlušnost sudetských Němců a nerespektování československého právního řádu. Zvyšuje se i přímá pomoc při vyzbrojování sudetských Němců. Z Německa se k nám různými formami a způsoby dopravují zbraně, munice, trhaviny atd. K jejich přepravě se používá různá "kamufláž". Mnoho zbraní a střeliva se k nám dostává v originálním balení plechovek s označením marmelády či kompotů. Na řadě míst v pohraničí se budují tajná skladiště zbrojního arzenálu. Tak tomu bylo např. v Liberci, Mimoni, Ústí n. L., Kadani a v několika místech na Karlovarsku, které mají sloužit jako základny pro teroristickou a záškodnickou činnost.
22.5.1938 se měly v celé ČSR uskutečnit volby do všech orgánů. Právě toto datum bylo vybráno nacistickým vedením, v úzké součinnosti s K.H. Frankem a K. Henleinem k rozpoutání "velké hry". V jejich předvečer 21.5.1938 mělo dojít k masovým nepokojům sudetských Němců, které měly vyvrcholit protistátním pučem. Jeho uskutečnění se mělo synchronizovat, až v říšskoněmeckém rozhlase zazní heslo Amtsverwalter. Toto mělo být povelem, aby v přesně určené době mohly tyto akce vypuknout. Pro sudetské Němce to bude signál k zahájení sabotáží, destrukcím na železnici, k ničení komunikací, mostů, přepadáváni úřadoven finančních stráží, četnických a policejních stanic i malých vojenských jednotek. Akce měla vyvrcholit 22.5., kdy "týraní" sudetští Němci zavolají na pomoc své "bratry" z Německa. V této době budou soustředěny poblíž čsl. hranic německé bojové oddíly, jejichž posláním bylo v určeném termínu vpadnout na čsl. území. Jádrem těchto jednotek byly tzv. "oddíly sudetoněmecké legie", složené z uprchlých sudetských Němců, kteří. byli v republice stíháni za protistátní činnost. Centrum puče bylo naplánováno v prostoru Děčín - Bílina, kam se též měly bleskově přesunout tyto německé bojové oddíly, podporované formacemi SS. Jak bylo později zjištěno, v pozadí celé akce byl Heydrichův bezpečnostní úřad, který měl být koordinátorem této "šachové partie". Celá tato dobrodružná akce byla důsledně naplánována a propracována do všech detailů a nesla stupeň nejvyššího říšského utajení. Velkou úlohu zde měli sehrát i tzv. Truppenführeři, rovněž pocházející z řad uprchlých sudetských Němců, kteří měli koordinovat. součinnost německých bojových oddílů se sudetskými ordnery.
Nejvyšší říšská místa, včetně Hitlera, však v té době (květen 1938) ještě nepočítala, že by tento lokální konflikt vyvolal rozpoutání války mezi ČSR a Německem, především z obavy, že by do ní mohly být vtaženy i Francie a Anglie. Německá generalita navíc varovala Hitlera, že Německo není stále připraveno po vojenské stránce, aby mohlo vést déle trvající válku na více frontách. Celá tato tak důmyslně naplánovaná akce měla sehrát úlohu. jakéhosi "průzkumu bojem", který by prověřil akceschopnost, účinnost a obranyschopnost čsl. ozbrojených sil. Současně i stupeň připravenosti, bojeschopnosti a odhodlání sudetských Němců v boji za své "sebeurčení". V neposlední řadě, jak na to bude reagovat Anglie, Francie, evropská i světová veřejnost. Celá tato akce měla zapadat do cílené Goebbelsovy propagandy, která měla připravit evropskou veřejnost na to, že další existence ČSR v dosavadním národnostním složení je naprosto neudržitelná a musí dojít k zásadnímu řešení, které již nesnese dalšího odkladu.
Tehdy v květnu 1938 však tento záměr nacistického vedení ještě nevyšel. Naše vláda byla o chystané akci předem informována a spolu s prezidentem republiky přijala rozhodná a energická protiopatření. 20.5.1938 ve večerních hodinách se ve společném prohlášeni vlády a prezidenta vyhlašuje částečná mobilizace, kdy se. do mimořádné vojenské služby povolává jeden ročník záložníků. a větší počet specialistů. Vyhlašuje se mobilizační heslo "ostraha". a."kryt". Následující den 21.5.1938 zaujímá pěchota a dělostřelectvo obranné postavení v ještě nedokončených .pevnostech i na dalších úsecích hranice s Německem, kde se měl vpád německých vojsk uskutečnit. Zdrcující většina občanů české a slovenské národnosti, bez rozdílu politické příslušnosti, přijala toto rozhodné opatření vlády a prezidenta s nadšením. Především pro Čechy v pohraničí to bylo velké povzbuzení, že bude učiněno zadost přítržím a řádění zfanatizovaných ordnerů a bude nastolen klid a pořádek v jejich domovech.
Tato nenadálá protiakce naší vlády zaskočila jak nacistické vedení, tak i vedení SdP. Henlein, Frank i velká část vedoucích kádrů SdP i stovky řadových ordnerů se okamžitě uchylují pod ochranu svých krajanů v Německu. Naše bezpečnostní orgány, posílené o své kolegy z vnitrozemí, jsou uváděny do stavu plné pohotovosti. Provádějí se prohlídky bytů u funkcionářů SdP, ordnerů a dalších podezřelých osob. Prohlídky jsou i v kancelářích a dalších zařízeních SdP. Při těchto prohlídkách jsou zabavovány různé kompromitující písemnosti, zbraně, střelivo apod. Řada funkcionářů SdP, u kterých je podezření z protistátní činnosti, je zadržena a vazebně vyšetřována.
Rozezlený Hitler dává příkazy Himmlerovi, Heydrichovi a Canarisovi, aby prošetřili kdy a kde a jakým způsobem došlo k "provalu" tak důmyslně naplánované akce, do které byl zasvěcen velmi úzký okruh říšskoněmeckých i sudetských špiček V té době neměli nacističtí představitelé ani nejmenší tušení, že za tímto "provalem" je agenturní zpráva "Reného" z 12.5.1938, kterou předal svým řídícím orgánům v budově lounského četnického velitelství, když krátce před tím ilegálně překročil hranice v našem regionu poblíže hraničního mezníku Neugeschrei. Věrohodnost ústních poznatků "Reného" byla doplněna svazkem listin a dokumentů s označením nejvyššího stupně utajení o připravované akci Amtsverwalter. Možná s trochou nadsázky lze konstatovat, že právě naše květnová částečná mobilizace alespoň načas zbrzdila a zkomplikovala Hitlerovi jeho plány na "konečné řešení sudetské otázky“.
Jaroslav Honzák
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz