V nedávné době dr. Erika Steinbachová odešla ze své funkce předsedkyně Svazu vyhnanců (Bund der Vertriebenen, BdV), jíž zastávala předlouhou dobu. Svou nenávistnou politikou, zejména protipolskou, nadělal hodně zlé krve. Takže nebylo divu, že někteří polští politici, kteří přijížděli do Německa, si vyhrazovali, aby jednání se dr. Steinbachová nezúčastnila. Světe div se, k nim patřil údajně i Donald Tusk, jehož politická kariéra začala nejen wehrmachtovským dědečkem, jenž byl ve skutečnosti zřejmě v osobním svazku se Siicherheitsdientem, bezpečnostní službou SS, ale také značnou finanční a jinou pomocí Německa.
Snad pro zajímavost by bylo dobré dodat, že paní Steinbachová ve skutečnosti žádnou vyhnankyní nikdy nebyla. Byla dcerou německé úřednice a německého vojáka, jež se v době jejího narození nacházeli v říšském zájmu na polském území. .A jak neporazitelná wehrmacht z Polska ustupovala, tak svá obydlí opouštěli i Němci, kteří se v Polsku po jeho porážce zabydleli. Báli se Rudé armády, měli strach ze spravedlivých trestů, které by je za spáchané zločiny postihli. A tak odešla i malá Erika se svou matkou. Mohli bychom je označit za utečence, skutečně jimi byly, ale v žádném případě však nikoliv za vyhnance. A za vyhnankyni se dr. E. Steinbachová začala považovat a ve vyhnaneckém spolku, který od svého vzniku měl celá léta v ústředních svazových orgánech celou řadu nacistů, esesmanů udělala velkou kariéru.
Když v BdV došlo ke střídání stráží, domníval jsem se, že nový předseda bude moci dělat i novou politiku, která bude ve srovnání s tou steinbachovskou znatelně rozumnější a přijatelnější. Ale jak je vidět, asi jsem se mýlil. Dr. Bernd Fabricius, bavorský právník, který na svou „původní vlast“ ani nemůže vzpomínat, poněvadž v ní ani v době dětských let nepobýval, nastoupil na vyhnanecký trůn. Dr. Fabricius není tedy žádným vyhnancem, stejně tak jako jeho předchůdkyně též nebyla. Jak je vidět, pánům ze Svazu vyhnanců to při volbě nového svazového předsedy nevadilo dříve a nevadí to ani v současnosti.
Před několika dny Sudetoněmecká tisková služba sdělila, že dr. Bernd Fabritius, MdB, dne 19. ledna 2015 označil vyhnání za zločin. A tak to tady opět máme. Ale abychom byli spravedliví. Uteklí a odsunutí Němci z Pruska, Pomořan, Slezska, Polska, Československa i Maďarska od raných dob, co vytvářeli své spolky, záměrně užívali pouze jeden pojem, a to „vyhnání“, pod něj zařazují i utečence z různých evropských států, v nichž žila německá menšina. Samozřejmě byly určité nesnáze, aby s tímto pojmem se zbožnily i bonnské veličiny, ale brzy uvedený pojem v Německu téměř zevšeobecněl. K jeho prosazení napomohla silně i studená válka. Její atmosféra umožňovala přecházet pojmy „transfer“, „přesídlení“, „odsun“, zakotvené Postupimskou dohodou a jinými mezinárodněprávními akty vítězných velmocí, a mluvit jen a jen o vyhnání.
Naši historici, někteří politici se po léta snažili Němcům vysvětlovat rozdíly mezi pojmem transfer a vyhnání. K tomu napomáhali i někteří němečtí dějepisci jako např. Dr. E. Hahnová. Neuspěli ti i oni. Němci stále vedou svou. Možná, že někdo může tvrdit, že nás se tvrzení předsedy nějakého“ Svazu vyhnaných“ ani netýká, tak copak. O nic nejde. Ale to je velká mejlka. Složkou BdV je také sudetoněmecký landsmanšaft, který stejně jako celý svaz tvrdohlavě již celá léta užívá také pojem „vyhnání“.Doktrína sudetů, jíž převzalo i Bavorsko, navíc tvrdí, že Československo se při přesídlení německého obyvatelstva dopustilo porušení základních lidských práv vůči jednotlivcům i celé skupině sudetských Němců, čímž na nich byla spáchána genocida.
Abychom se nepohybovali jen od jednoho pojmu k druhému, je nutné uvést, že transfer (přesídlení, odsun) obyvatelstva probíhá na základě mezinárodní dohody, uzavřené mezi dvěma či více státy v souladu s mezinárodním právem. Oproti tomu vyhnaní je jednostranným právním aktem, jímž nějaký stát se násilně zbavuje určitá časti svého obyvatelstva.
Prof. JUDr. M. Potočný, DrSc., o rozlišení uvedených institutů říká: „Nejen právnímu a lingvistickému specialistovi, ale i prostému občanovi cosi vnitřně říká, že „vyhnání“ nemá nic společného s transferem. Institut přesídlení předpokládá předchozí mezinárodní dohodu zainteresovaných států o spořádaném a humánně uskutečněném transferu osob z jednoho státu do druhého. Vyhnání naopak bývá jednostranným aktem státu. Je-li provedeno svévolně a v rozporu s obecným mezinárodním právem nebo smluvními závazky dotyčného státu, představuje jeho protiprávní chování, které může mít za následek jednak jeho mezinárodní odpovědnost a jednak nárok takto vyhnaných osob na odčinění způsobené újmy.“ (Sborník: Právní aspekty odsunu sudetských Němců, Ústav mezinárodních vztahů, Praha 1996, str. 18)
Takže jsme opět o něco chytřejší. Pokud by odsunutí Němci uznali, že nebyli vyhnání, ale přesídleni v souladu s mezinárodními dohodami, pak by nikdy nemohli žádat o odškodnění, na nějž mají nárok pouze osoby státem neoprávněně vyhnané. A tak jsme zase jen u peněz. A aby pozice sudetů byly ještě silnější, pak k svému bezprávnému vyhnání dodávají, že jsme se vůči nim dopustili genocidy.
Sudeti mluví neustále o smiřování, údajně nám stále podávají ruce a my údajně nic. Tak jak to je? Žádné jednání se sudety nebo jejich zástupci není možné, pokud budou, v hrubém rozporu s dějinnou realitou, tvrdit, že byli vyhnáni a že jsme se na nich dopustili genocidy. Pravda je jiná. Vše je obráceně. Oni nás chtěli jako národ zlikvidovat, část postavit ke zdi a zastřelit, další germanizovat a některé vyhnat daleko na východ, snad až za Ural. Jejich cílem bylo plně germanizovat i naše území, které mělo být osídleno výlučně Němci. Tady můžeme mluvit o genocidě, která v době tzv. protektorátu již začala. Němci byli agresorem, „naši“ Němci nacistům pomáhali při rozbití republiky a při teroristické nadvládě nad námi v době druhé světové války. Mezinárodní právo stanovuje, že agresor je povinen nahradit oběti škody, které jí agresí způsobil. Německé reparace vůči nám, jakož i vůči dalším signatárním státům, zakotvila Pařížská reparační dohoda, která současně stanovila povinnost všech signatárních států konfiskovat německý majetek tak, aby již nikdy se nemohl vrátit do německých rukou, Nadto tato dohoda obsahuje ustanovení, podle kterého hodnotu německého konfiskovaného majetku jsme nemuseli odečítat od svého reparačního účtu. Německo je nám naopak povinno vyplatit zhruba 360 miliard předválečných korun, tj. asi 3,5 bilion korun současných.
Dr. O. Tuleškov
Sudetoněmecká tisková služba (SdP)
Rakousko
Vídeň/Bonn, 21. leden 2015
Maďarsko připomíná vyhnání Němců
Vyhnání je zločin, připomínaný maďarským památníkem zločinu vyhnání maďarských Němců, prohlásil dne 19. ledna 2015, prezident BdV (Svazu vyhnaných)
Maďarsko vzpomíná dnes důstojně všechny ty Němce, kteří odtamtud byli po konci Druhé světové války vyhnáni. To ukazuje empatii pro všechny oběti a jejich potomky a povědomí o všech aspektech jejich vlastní historie, to velmi vítám.
Bezprostředně po pádu železné opony - a tedy dříve než mnoho jiných evropských zemí – se Maďarsko zavázalo, že se začne zabývat zločinem vyhnání.
Již v roce 1995 se maďarská vláda příkladně omluvila za vyhnání Němců. Další významné kroky byly zřízení národního památníku a památníku v Budapešti v roce 2006, a realizace pamětní konference v Maďarském parlamentu v roce 2007, které se také zúčastnili předseda Spolkového sněmu Norbert Lammert Prof. Dr. MdB a bývalá prezidentka BdV Erika Steinbachová MdB.
Rozhodnutí o památníku bylo přijato v roce 2012 v maďarském parlamentu na všech stranických liniích jednomyslně. Rozsah, v němž maďarská vláda účast s osudem německých vyhnanců jako vytváření německo-maďarského porozumnění cítí, ukazují např. také posilované kontakty mezi BdV a mnohé návštěvy.
O Dni domova diskutoval ve svém projevu v poslední době, předseda maďarského Národního shromáždění László Kövér .
Tryzna v Maďarsku zahájí sérii mnoha akcí v letošním roce, které zřetelně vyjádří, že vyhnání je špatné dnes jako včera.
Bund der Vertriebenen (Svaz vyhnaných)
Vereinigte Landsmannschaften und Landesverbände e.V.
(Spojené svazy vyhnaných a národní asociace)
Godesberger Allee 72-74 53175 Bonn
Telefon (0228) 8 10 07 28/-30 Telefax (0228) 8 10 07 52
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz