Vraždění po německu, II.

II.


Němci od ledna do května 1945 povraždili nejméně 250 tisíc vězňů z pochodů smrti, jak uvedl týdeník Der Spiegel.

Jeden z nejotřesnějších případů se odehrál 8. dubna 1945, když spojenci už pronikli k dolnosaskému Celle u Hannoveru. Během bombardování nádraží v Celle začal hořet i vlak se stovkami vězňů, kteří se dali na útěk. ,,Lovu na zebry", jak jejich vraždění kvůli pruhovaným hadrům cynicky nazývali mladíci z Hitlerjugend, se neúčastnili jen členové nacistické strany, ale i „jinak slušní občané".

Některé postříleli už při "honu", ostatní - šlo o více než 300 vězňů - obklíčili v lese a postupně je popravovali většinou střelou do týla, jak konstatovala, britská zpráva. Kápo Hitlerjugend v Cellu měl takto sám na svědomí 20 životů.

Týž scénář se opakoval 11. dubna 1945 v Lüneburgu - policisté za pomoci "loajálních občanů“ uprchlíky z vlaku pochytali a námořníci je postříleli.


Americký plukovník: "Odpovědnost nese celý německý národ"

Američané o několik dnů později objevili v Gardelegenu ve vypálené stodole stovky zuhelnatělých a roztrhaných těl vězňů. Nahnali je tam předtím z jezdecké školy mladí nacisté. Pomáhali jim i další občané - zapálili pak slámu, naházeli tam granáty a stodolu uzavřeli. Kdo prchal, byl zastřelen. Pětadvacet vězňů přežilo, tisíc bylo zavražděno.

Američtí vojáci je pohřbili s vojenskými poctami a šéf štábu 102. pěší divize plukovník George Lynch tehdy řekl: "Někteří řeknou, že za zločin jsou odpovědní nacisté, jiní budou ukazovat na gestapo. Ale odpovědnost za to má celý německý národ."

"Čím víc se blížil konec války a pochody smrti byly stále častěji na očích německého obyvatelstva, tím pravidelněji se civilisté podíleli na masakrech," konstatuje studie.

Dálo se tak z místní iniciativy, ale po příkladu sadistických dozorců SS v koncentrácích, kteří se považovali za "frontové bojovníky proti vnitřnímu nepříteli, za ochránce árijské rasy a nadlidí před Židy a Slovany". Esesáci se také báli, že je spojenci uvidí vedle zmučených vězňů. Proto svědky svého řádění likvidovali.


Hroby podél cest

Civilisté, to byli místní funkcionáři, členově nacistické NSDAP, Hitlerjugend, ale i obyčejní lidé. Týrali a zabíjeli ve stále větším počtu vězně, kteří putovali železnicí nebo pěšky po Německu, uvádí studie. Masové hroby lemují cesty Dolního Saska, Bavorska i Meklenburska. Jsou všude, kde nacisté zřídili koncentráky.

Pochody smrti začaly v Polsku s největšími nacistickými lágry Majdanek, Gross-Rosen a Osvětim. Esesáci je s blížící se Rudou armádou kvapně likvidovali, mnozí vězni byli hnáni pryč jen v hadrech a dřevácích. Esesáci je cestou vraždili - jako například v Palmnickenu, 50 km od nynějšího Kaliningradu. Na tři tisíce vězňů tam po celodenním pochodu nahnali na zamrzlé pobřeží a dávkami ze samopalů je povraždili.

O několik týdnů později již vedly pochody smrti třetí říší například z lágrů Hessental u Schwäbisch Hallu směrem do Bavorska. Francouzští vyšetřovatelé tam po válce našli hromadné hroby např. v Sulzdorfu (17 vězňů), v Ellwangenu (36 těl) či v Zöbingenu (42). Z lágru v Dachau byli "häftlinci" hnáni kolem Mnichova až do Bad Tölzu. Ve Flossenbügu je povraždili přímo v lágru.

Zrůdnost se projevila i v případech, když vlak s vězni neplánovaně zastavil v nějaké obci - starosta, partajní funkcionáři a členové volkssturmu "pruhované cizince" povraždili, protože ~ jak to po válce zdůvodňovali chtěli ochránit bezpečnost svých obyvatel a zabránit tomu, aby vězni byli osvobozeni u nich, protože by se pak na místě mohli údajně mstít za všechna prožitá utrpení.

Z článku publikovaném v Právu 12. ledna 2011, (KOV)


Květnového povstání českého lidu se zúčastnilo asi 100 000 bojovníků, z nichž v bojích s Němci padlo nebo bylo jimi zavražděno asi 8000 osob. (Údaj převzat ze Stručného slovníku protifašistického boje českého lidu, str. 74, Praha 1983, ČSPB).


Suverenita - Zabíjení po německu

 

Třešť, 6. května 2011. Představitelé Suverenity (SBB) dnes uctili památku obětí nacistického běsnění v posledních válečných dnech před 66 lety v Třešti na Jihlavsku. Květiny na Vězeňském dvoře v Třešti k památníku obětí položili Jana Bobošíková, Jana Volfová a Vladislav Nechvátal, bývalý starosta města Třešť a kandidát Suverenity (SBB) na předsedu krajské organizace na Vysočině. „Jsme velmi znepokojeni tím, jak jsou některými médii interpretovány události roku 1945. A také tím, jak jsou autoři takových „dokumentů“ oslavováni a oceňováni těmi, kteří se odmítají smířit s poválečnými mezinárodními smlouvami, zakotvujícími odsun německého obyvatelstva,“ uvedla Jana Bobošíková.

Příčiny a důsledky II. světové války, rozpoutané německými nacisty, se často stírají, z obětí se dělají viníci, excesy při odsunu jsou stavěny na roveň válečným zločinům a medializovány více, než promyšlená, plánovaná nacistická zvěrstva,“ dodala Jana Volfová.

 

Jako politická strana, která bude vždy hájit historickou pravdu, uvádíme jako malou protiváhu nestoudným dokumentům typu „Zabíjení po česku“ některá fakta o obětech běsnění nacistů těsně před koncem války. Shromáždil je Ing. Ivan Frankel, předseda Českého svazu bojovníků za svobodu v Liberci.

 

Zabíjení po německu

      

Běsnění nacistů se koncem války stupňovalo. V roce 1945 byli tisíce zajatců a politických vězňů v lednu a únoru převáženi v otevřených vagonech nebo hnáni pěšky z koncentračních táborů do vnitrozemí Německa, aby je nemohli osvobodit postupující spojenecké armády. O hladu, bez ošacení a zdravotní pomoci. Nemocní a vysílení byli stříleni jako zvěř. Na trase zůstalo 124 hromadných hrobů obětí, okolnosti smrti 4 600 politických vězňů a 5 600 zajatců nebyly německou justicí nikdy objasněny a nikdo nebyl potrestán

Na našem území bylo spácháno množství zločinů na civilním obyvatelstvu a to těsně před skončením války.

Zde jsou některé z nich

 3.  4. 1945 - vypálen mlýn Jana Juřičky v Leskovci. Manželé se třemi dětmi upáleni ve vlastním domě

20. 4. 1945 - na oslavu Adolfa Hitlera zastřeleno v obci

Zakřov 19 mužů, z toho tři ve věku do 16 let

Obec Ploština vypálena, tři muži zastřeleni a 24 upáleno zaživa.

23. 4. 1945 - obec Pálov, vypáleno osm domů, tři muži zastřeleni a 18 upáleno. Gestapáci se zde vyzbrojili tyčemi, aby hořící oběti vraceli zpět do ohně.

29. 4. 1945 - falešní partyzáni v obci Salaš vylákali 20 mužů a za obcí je zastřelili.

  1. 5. 1945 - Přestavlky – gestapem zastřeleno sedm mužů a šest domů vypáleno.

  2. 5.  1945 - Lískovice, z 50 domů zůstalo nepoškozeno jen devět, zabito nebo

upáleno bylo 25 osob.

Obec Javoříčko lehla popelem, 38 osob zastřeleno

7. a 8. 5. 1945 - Velké Meziříčí, popraveno 57 osob

   Třešť, postříleno 50 rukojmí ve věku 18 až 57 let

6. – 9. 5. 1945 - Pražské povstání: Na Pankráci v Sobské ulici postřílela skupina esesáků 51 neozbrojených osob. Jednalo se především o ženy a děti staré i jen několik měsíců. Byly tam zavražděny i dvě těhotné ženy. Této akce se účastnily i německé nacistky, které braly matkám kojence a před jejich očima je přibíjely na dveře.

V Praze 3 nalezeno 13 zohavených mrtvol umučených českých rukojmí.

Na Žižkově padlo nebo bylo umučeno 292 občanů ve věku 17 – 40 let, mezi nimi i děti ve věku 7, 14 a 15 let.

 

Výčet obětí je jen kusý a namátkový, zaměřený jen na samotný konec války.


Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz