Ve 30. letech minulého století připravily USA, VB a Nizozemsko 2. světovou válku v Pacifiku tím, že konspirovaly proti Japonsku. Tyto vlády tehdy zmrazily japonské účty ve svých bankách, které Japonsko používalo pro platby za import, a odřízly tak Japonsko od ropy, gumy, cínu, železa a dalších životně důležitých materiálů. Nebyl Pearl Harbor japonskou odvetou?
Nyní Washington a jeho souputníci v NATO používají stejnou strategii vůči Číně.
Protesty v Tunisku, Egyptě, Bahrajnu a Jemenu vznikají mezi lidmi, protestujícími proti loutkovým tyranským vládám, které jsou podporovány z Washingtonu. Ale protesty proti Kaddáfímu (který není prozápadní figurkou) ve východní části Libye, kde je ropa a kde má Čína velké investice do energetiky, se zdají být organizovány CIA.
Osmdesát procent libyjských ropných rezerv je v Syrtském zálivu ve východní Libyi. Teď jsou pod kontrolou povstalců podporovaných z Washingtonu. Protože 70 % libyjského HDP tvoří příjmy z ropy, úspěšné rozdělení Libye by zanechalo západní část, věrnou Kaddáfímu, v bídě.
Čínský Lidový deník (Žen-Min-Ž-Pao) 23. března uvedl, že Čína realizuje 50 velkých investičních projektů v Libyi. Vypuknutí nepokojů tyto projekty zastavilo a výsledkem byla evakuace 30 tisíc čínských expertů a dělníků z Libye. Čínské společnosti očekávají ztráty ve výši stovek miliónů jüanů.
Co se týče budoucích potřeb energie, spoléhá Čína na Afriku, hlavně na Libyi, Angolu a Nigérii. Washington se, v reakci na čínské ekonomické angažmá v Africe, na tomto kontinentu angažuje vojensky, a to zřízením Afrického velitelství (AFRICOM), které vytvořil president George W. Bush v roce 2007. Čtyřicet devět afrických zemí odsouhlasilo, že se bude na tomto velitelství podílet, ovšem Kaddáfí odmítl a tak vytvořil další důvod pro to, aby se Washington na Libyi zaměřil.
Třetím důvodem soustředění se na Libyi je to, že Libye a Sýrie jsou jediné dvě země ve Středomoří, které nejsou pod vlivem Washingtonu. A tak si připomeňme, že protesty proběhly i v Sýrii. Ať si Syřané o své vládě myslí cokoliv, po té, co vidí osud Iráku a nyní Libye, není pravděpodobné, že by si připustili americkou vojenskou intervenci. Jak CIA, tak Mossad používají internetové sociální sítě pro podněcování protestů a šíření desinformací. Tyto zpravodajské služby jsou zřejmými konspirátory, kteří vlády Sýrie a Libye obviňují z podněcování protestů.
Ačkoliv byl Washington na protesty v Egyptě a Tunisu nepřipravený, uvědomuje si nyní, že je lze využít ke svržení Kaddáfího a Assáda. Humanitární záminka pro intervenci v Libyi není věrohodná, pokud si uvědomíme, že Washington nebránil saúdské armádě v zásahu na Bahrajnu, kde je základna americké Páté flotily.
Pokud Washington uspěje a svrhne Assádovu vládu v Syrii, ztratí Rusko svou středomořskou námořní základnu v syrském přístavu Tartus. Proto může Washington svržením Assádovy vlády v Sýrii velmi získat, protože by pod zástěrkou lidové rebelie vypudil jak Rusko, tak Čínu ze Středozemí. Římské Mare nostrum (naše moře) by se stalo mořem Washingtonu.
“Kaddáfí musí jít,” vyhlásil Obama. Kdy uslyšíme “Assád musí jít?”
Americký oportunistický tisk pracuje a démonizuje jak Kaddáfího, tak Assáda. Je to oční lékař, který se vrátil do Sýrie z Londýna, aby po smrti svého otce vedl vládu.
Je to vrchol pokrytectví, když Obama nazývá Kaddafího a Asáda diktátory. Od počátku 21. století je americký president Césarem. President Bush byl postaven na základě pouhého memoranda Ministerstva spravedlnosti nad americký zákon, nad mezinárodní zákon i nad moc Kongresu, pokud vystupuje v roli vrchního velitele „v boji s terorem“.
César Obama si vede lépe než Bush. César Obama zavedl USA do války proti Libyi, aniž podle zákona požádal Kongres o odsouhlasení. To je přestupek zralý na obžalobu presidenta, ale impotentní Kongres není schopen uchránit svou moc. Tím, že ponechal bez protestu konání exekutivy, sklonil se Kongres před Césarem. Americký lid už nemá pod kontrolou svou vládu, stejně tak jako ji nemají lidé v zemích, řízených diktátory.
Snaha Washingtonu po světové hegemonii vede svět směrem ke třetí světové válce. Čína je stejně hrdá, jako bylo Japonsko ve třicátých letech a není pravděpodobné, že se nechá donutit a ovládnout tím, co považuje za dekadentní Západ. Ruská nespokojenost s vojenským obkličováním roste. Americké přehnané sebevědomí může vést k fatálnímu přecenění svých schopností.
Převzato z Global Research, překlad: onlooker, OM
Země BRICS podepsaly Akční plán rozvoje spolupráce
V čínské Sanji skončil summit BRICS – regionální organizace, jejímiž členy jsou Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jihoafrická republika. Vedoucí činitelé zemí BRICS, kteří se summitu zúčastnili, podepsali Akční plán rozvoje ekonomických styků a spolupráce struktur občanské společnosti. Důraz se v tomto plánu klade na rozvoj ekonomických styků a součinnost v rámci G20, a kromě toho na aktivnější zapojování struktur občanské společnosti do spolupráce. Ve společné deklaraci vedoucích činitelů zemí BRICS, která byla rovněž přijata v Sanje, se praví, že země jsou plny odhodlání realizovat politické vidění v konkrétních skutcích.
Prezident Dmitrij Medveděv prohlásil ve svém vystoupení po skončení summitu BRICS, že země této organizace by měly aktivněji využívat potenciál partnerství, aby mohla být zvýšena efektivnost usnesení Rady bezpečnosti OSN. Když Dmitrij Medveděv hovořil o událostech v Libyi, řekl, že Rusko je stejně jako ostatní země BRICS hluboce znepokojeno vývojem událostí v této zemi a tím, že tam umírají civilní obyvatelé, a má za to, že problémy by se neměly řešit silovými prostředky. Rusko navrhlo, aby byl vytvořen mezinárodní mechanismus vzájemné pomoci za mimořádných situací, takových jako technogenní katastrofa v Japonsku. Prezident Medveděv rovněž oznámil, že země BRICS předloží na summitu G20 v Cannes návrhy týkající se reformování mezinárodního měnového a finančního systému.
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz