Trapná vzpoura rektorů

Prof. PhDr. Stanislava Kučerová,CSc.

Vzpomínáte si, jak jste byli na promoci? Jak za zvuku fanfár prošel průvod akademických hodnostářů v barevných talárech (rektor s hermelínovou pláštěnkou), birety na hlavách a zlaté řetězy na hrudích, pedelové se vztyčenými vzácnými insigniemi, symboly úctyhodné vznešenosti universitního vzdělání? Jak na vás dýchl středověk a doba Karla IV., který Čechům založil v Praze vysoké učení, první universitu ve střední Evropě, aby nemuseli za vzděláním do ciziny, aby je měli doma. Universita představovala středověkou obec učitelů a žáků, kteří společně hledají pravdu. Měla vlastní řád, který všichni museli zachovávat a samosprávu, která nad dodržováním řádu bděla. Po těch dobách jsme zdědili slávu promocí v historických kostýmech a honosné tituly děkanů (spectabilis, česky vážený, ctihodný, slovutný) a rektorů (magnificence, česky velkolepost, nádhera) a představu o nedotknutelných akademických svobodách. Universita dostala do vínku jistou autonomii, její členové měli mít svobodu bádat a umělecky tvořit a zveřejňovat výsledky své činnosti. Sama směla zčásti rozhodovat o svém působení a poslání.


všem ani akademická svoboda nikdy nebyla absolutní. Ať již jako středověká, stavovská, pak jezuitská, osvícenská - nikdy se universita nemohla vyvarovat jistým omezením a jisté služebnosti. Vždycky podléhala dobovým vlivům, mocensko-politickým, konfesionálně církevním, občansko-ideologickým. Tyto vlivy lze spatřovat v obsahu i formě výuky i v charakteru vztahů mezi členy akademické obce. Není tomu jinak ani dnes, kdy se 47 evropských i mimoevropských států účastní Boloňského procesu s cílem zvýšit přitažlivost a kvalitu vysokoškolského vzdělávání a vytvořit společnou Evropskou oblast vysokoškolského vzdělávání. Relativita svobodného rozhodování akademiků je dána přirozeně jak vnějšími vlivy mimo universitními (dnes jde o europeizaci a globalizaci) tak vnitřními ohledy na společenské zvyklosti, tradice, mrav, cit, vkus a takt.


V krátké době jsme konfrontováni s dvojím sporem presidenta republiky s představiteli akademické obce, kteří neváhají presidenta bojkotovat. Bez ohledu na to, je-li presidentem Petr nebo Pavel, je nejvyšším představitelem státu a jako takový má přirozený nárok na respekt a úctu, je autoritou. K prvnímu sporu presidenta s představiteli akademické obce došlo kvůli profesuře osobnosti, která se nedůstojným způsobem na veřejnosti prezentovala. Před hodnotiteli stála tehdy otázka: Je sexuální orientace věc vážná nebo to je jen příležitost pro karnevalové skopičiny a nightclubové vylomeniny? Je to věc vážná nebo je to jen další příležitost, jak si dělat blázny z dosavadní kultury? President zaujal stanovisko, že jde o věc vážnou. Jeho odpůrci se prohlásili za ochránce akademických svobod. I profesor má podle nich právo účastnit se karnevalových výstředností pod heslem boje proti diskriminaci homosexuality. Druhý spor vypukl, když se jeho magnificence rektor rozhodl nepustit presidenta na přednášku pro studenty pod záminkou, že by prováděl politickou agitaci. Rozhodnutí rektora je tak nehorázné, že se vymyká zdravému lidskému úsudku. Nikdo nemůže tvrdit, že naši presidenti v minulosti byli apolitičtí. Ať Havel, ať Klaus, každý reprezentoval určité politické přesvědčení. Pokládal-li pan rektor vystoupení současného presidenta za politicky nebezpečné, (ale v čem?), mohl takovému nebezpečí čelit koreferátem nebo diskusí. Odmítnout presidentovo vystoupení se nesrovnává s funkcí akademického hodnostáře, který ví, co se sluší vůči hlavě státu a nadto je - nepochybně - demokrat, takže také ví, že demokracie je diskuse. A co učinili další rektoři, když se dověděli, že president zmíněného rektora nepozval na státní oslavu 28.října? Opět se odvolali na akademické svobody. Rektor měl svobodu presidenta státu do přednáškové auly nepustit a oni na protest proti presidentově odvetě budou oslavu bojkotovat. Nedostaví se. Co říci? Co můžeme očekávat od budoucnosti, když sami rektoři postrádají elementární soudnost, cit pro situaci, vkus, míru pro to, co je hlavní a co vedlejší, čemu dát přednost a co pominout?! Není dnes hlavní oslava 28. října a nemají jít žabomyší vojny stranou? Jaké politické úmysly, jaké provokace, jaké hrubosti a bezohlednosti má zakrýt zástěrka "akademických svobod"?

Brno

Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz