Sudeti si nevzpomínají na genocidu

českého národa?


Když mluví sudeti či sudetomilové o životě Čechů v tzv. protektorátu, říkají, že jsme se měli jako v ráji, že se nám žilo dobře, že se nám vcelku nic nedělo. Kdo jim odporuje, potáže se se zlou.

Tak jak jsme žili v tom pozemském ráji, který se nazýval protektorát? Za dobu, co nás Němci ochraňovali, povraždili statisíce našich lidí, vyjedli a vykradli republiku a kdyby vyhráli válku, o čemž v prvních válečných letech ani nepochybovali, tak plánovali, že část našeho národa zlikvidují, část vyženou z vlasti a zbývající poněmčí. Během krátké doby tak náš národ měl být zničen a česko-moravský prostor měl být osídlen jen Němci.

Protektorátní realitou byla i celková podvýživa českého národa, zvláště mládeže. České potravinové příděly byly menší než ty německé. Byli jsme ve své zemi kmány, Němci byli páni. O tom, co se dělo v protektorátu zásadně nerozhodovala protektorátní vláda, ale německý protektor.


Značná část sudetů byla netrpělivá a žádala urychlení procesu likvidace českého národa, který nejdříve měl být zbaven protektorátu a pak válka neválka mělo být přistoupeno ke konečnému řečení české otázky. Přejít do útoku proti českému národu a změnit státoprávní strukturu protektorátu byly požadavky, které byly na pořadu dne. Jedním z autorů Pamětního spisu, který se problematikou likvidace češství zabýval, byl i Karel Herman Frank, přední funkcionář Sudetoněmecké strany (SdP). I tento řezník českého národa počítal, že vhodnou politikou cukru a biče přivede několik milionů Čechů ke změně národnosti.


Aby tento cíl byl dosažen, věnoval  Pamětní spis především značnou pozornost české mládeži a její výchově. Česká škola měla především pomoci vymýtit český dějinný mýtus a vychovávat k říšské myšlence.

Je zajímavé, že i v současné době sudeti a sudetomilové bojují proti českému pojetí dějin a vedou k podpoře „evropské“ myšlenky. Ostatně i Hitler, jak vytruboval do světa, bojoval za novou Evropu. O evropskou federaci, samozřejmě pod německou taktovkou, usilují v současnosti mnozí čeští politici, především z TOP 09, KDU-ČSL a Zelení a z ODS ne nemnozí. Pan Fiala, předseda ODS, je starým zasloužilým panevropanem a bývalým spolupracovníkem O. Habsburka a v současnosti zřejmě též B. Posselta. Místo třetího rajchu, který je nenávratně pryč, máme strčit hlavu do chomoutu rajchu čtvrtému. Musíme však doznat, že metody odnárodňování nepřipomínají ty hitlerovské. Jsou méně drastické, ale přesto účinné, především proto, že demytizací a denacionalizací se zabývá téměř celý český tisk, rozhlas i televize, svým způsobem všemu napomáhá i naše školství. Je to jednotný a již dlouhodobý postup celé řady subjektů, který vyvolává řadu otázek, např. kdo a kdy o tomto procesu rozhodl a vyvolal jej, kdo jej koordinuje, určuje jeho tempo, jaké dílčí a následně konečné cíle tento proces sleduje. Kdo za tím je? Není přece přirozené, aby mnohé české subjekty nejen přecházely české národní a státní zájmy, ale dokonce i občas vystupovaly proti nim, a to v souladu např. se sudety a jejich viděním našich dějin a jejich cíli.

Ale vraťme se myšlenkám Pamětního spisu! České vysoké školství již nemělo být nikdy obnoveno, říká K.H. Frank.. Přechodně mělo existovat Collegium Bohemicum při německé univerzitě v Praze. Postupně měly být zavírány české střední školy a později i nižší. Nepřítelem germanizátorů byla i čeština. Ta měla především zaniknout jako úřední jazyk a stát se pouze hovorovou řečí, nářečím. Česká mládež měla být vychovávána nejen Kuratoriem, ale postupně měla být odváděna na dvouletou povinnou pracovní službu a později na povinnou vojenskou službu. Čechům, oddaným říšské myšlence a schopným „překabátění“, se mělo dostat cti stát se německými důstojníky.

Složení obyvatelstva v Čechách a na Moravě se mělo měnit. Německé národní území mělo pronikat ze severu až k předměstím Prahy. V samotné Praze měla být rozšiřována německá menšina. Nábor pro němectví měl v protektorátu probíhat neustále. Ti z Čechů, kteří by se rozhodli změnit národnost, měli získat lákavé výhody

Samozřejmě bylo pamatováno i na ostré donucovací prostředky, které měly být používány proti těm, kteří by dobrodiní germanizace odmítali. Češi měli být vypovídáni ze své země. Zvláštní zacházení s odpůrci germanizace, sabotéry mělo být také prostředkem germanizace. Jinak řečeno: Ti, kteří by se plánům na germanizaci protivili, měli být postaveni bez dalšího ke zdi a zastřeleni. A to germanizátorům, jak víme, šlo obzvlášť dobře.


Závěrem bychom mohli ještě uvést, že těmito a podobnými myšlenkami se zabývali i henleinovci již v roce 1937 a později. Byli to oni, kteří jasně prohlásili, že Čechy a Morava jsou původním říšským územím, na kterém oni, tj. sudetští Němci, nemohou žít společně s Čechy. A v řadě materiálů se zabývali i tím, jak by se co nejlépe Čechů zbavili. V roce 1938 v období pomnichovském, to byla doba, která jim obrovsky přála, vyhnali desítky tisíc Čechů z pohraničí, tekla česká krev, a to dokonce již dříve mnozí Češi Němcům museli zaplatit svým životem. aniž by to dnes nějak připustili.. Takže můžeme říci, že sudeti se léta zabývali otázkou, jak uskutečnit genocidu českého národa. O způsobu, jak germanizovat česko-moravský prostor mluví podrobně v Pamětním spisu K.H. Frank. A R. Heydrich pak o něco později, když se stal zastupujícím říšským protektorem, již naplno mluvil o tom, že v česko-moravském prostoru Čech nemá co dělat.


Když si ještě vedle uvedeného připomeneme slova dr. E. Hahnové, že sudetoněmecký landsmanšaft je dědicem henleinismu, pak se nám zdá, že všechny nářky sudetů o tom, jak tvrdě jsme s nimi jednali, jak jsme je oloupili a další hořekování o zranění duše, jejich právního cítění, jsou ve srovnání s tím, co nám oni činili a co nám připravovali, jen řadou nepříjemností, byť někdy i tvrdých, drsných, spojených bohužel v řadě případů i se ztrátou života, celkově však přesto vůbec nesouměřitelných. Hrobařem sudetoněmectví nebyli jsme my, ale hitlerismus. Až si to sudeti uvědomí, současně s tím, jakých zločinů se dopustili proti našemu národu, pak teprve nakročí správným směrem. Kdy to bude?

Dr. O. Tuleškov


Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz