vlády národní zrady P. Nečase
Podlézavý a historicky falešný projev P. Nečase, tehdejšího předsedy vlády ČR, v Mnichově před bavorským zemským sněmem ze dne 21.2.2013, byl aktem kapitulačním, plným sudetoněmeckého vidění minulosti. Pan premiér mluvil o lítosti nad vyhnáním tzv. sudetských Němců, nad konfiskací jejich majetku jako by neexistovala Postupimská dohoda, ani Pařížská reparační smlouva. Mohli bychom říci, že premiér Nečas byl nucen rezignovat a s ním padla i jeho nepředstavitelně vstřícná, patolízalská politika vůči Bavorsku a, jak se nechal slyšetl, i vůči bývalým československým občanům německé národnosti.
Je tomu však jinak. Sám velký B. Posselt, nyní již nejen mluvčí sudetoněmeckého landsmanšaftu, ale i jeho předseda, se vyjádřil v tom smyslu, že Sobotkova vláda pokračuje v cestě, jíž vyšlápl P. Nečas se svými věrnými. Když si uvědomíme několik nedávných sobotkovských kroků, můžeme říci, že B. Posselt má zřejmě pravdu. Na rozdíl od P. Nečase, který směr osobně nastavoval, B. Sobotka je skromnější a hlavně opatrnější. Po nečasovské cestě zcela viditelně kráčí D. Herman, ministr kultury a předseda Sdružení Ackerman-Gemeinde, složky mnichovské Ackermann-Gemeinde, jež je částí sudetoněmeckého landsmanšaftu. V Německu, hlavně v Bavorsku, je téměř jako doma. Mluví tam či onde. Dokonce prosí, aby nám sudeti dali ještě trochu času. Zřejmě ví, oč jde. Premiér Sobotka se dokonce nechal zastupovat ministrem Hermanem při jedné akci v Bavořích, jíž se zúčastnil, jak by ne, i pan Horst Seehofer, bavorský předseda vlády.
Hodnotíme-li akce Sobotkovy vlády, nemůžeme nevidět, že hlavní osobou v česko-sudetských vztazích je právě D. Herman. Mohli bychom říci, že je nejen ministrem kultury, ale i ministrem krajanem sudetů, samozřejmě v tom faktickém smyslu. Tím také bere část rizik se Sobotkových beder na svoje. Ostatně co by křesťan neudělal pro křesťana. A jsme u dalšího zajímavého momentu. Česká katolická církev je silně prosudetská. Výroky některých jejích oudů jsou téměř nerozeznatelné od projevů sudetů samých. A tak všechny uvedené proudy „organicky“ v sobě spojuje D. Herman. Pokud si dobře pamatuji, pak na zasedání jednoho českého orgánu prohlásil před jeho účastníky, že kdyby osobně poznali B. Posselta, že by si ho oblíbili, že je to dobrý člověk. Jak je dobrý, se můžeme přesvědčit, když si přečteme některé jeho projevy, třeba i ty, které pronáší na sjezdech odsunutých Němců z Československa.
„Rozvíjení“ česko-bavorsko-sudetských vztahů by jaksi míjelo bez velkých vzrušení, kdyby nedávno nedošlo k otevření stálého bavorského zastoupení v ČR v Chotkově paláci v Praze. Při této příležitosti se dobrý Bavorák, H. Seehofer, vyjádřil, že si umí představit společné zasedání vlády bavorské a české. B. Sobotka, který si slavnostní okamžiky nenechal ujít, ihned přislíbil, že při své první cestě do Bavorska v prvním pololetí příštího roku vezme sebou i některé své ministry. Ale přesto uronil, že za primárního partnera pro společné zasedání vlád považuje berlínský kabinet. A to je velmi důležité!
Myslíme si, že než by došlo k nějakým společným zasedáním vlád, české s tou německou a následně bavorskou, že by bylo vhodné nejdříve odstranit problémy, které do česko-německých vztahů vstupují. Velmi rušivým způsobem do nich zasahují sudeti a jejich tisk, obzvláště Sudetenpost a Sudetendeutsche Zeitung. V téměř každém jejich čísle můžeme najít protičeské články, které z určitého časového nadhledu připomínají štvanice. Všichni víme, že tento a podobný tisk má určité finanční problémy. Kdo je pomáhá překonávat? Sudetoněmecký landsmanšaft má příjmy jak z rozpočtu SRN, tak i bavorského, ten druhý zdroj je zřejmě vydatnější. Poukazování na to, že vláda ta či ona do tisku sudetů nemůže zasahovat, je pouze výmluvou. Bude stačit, když své finanční příspěvky bude vázat na slušnost a vyváženost tohoto tisku, na vyváženost projevů představitelů sudetoněmeckého landsmanšaftu. Pokud to však německá či bavorská vláda neudělají, nesou spoluvinu na současném útočném stylu uvedených novin a zástupců sudetů.
Jsou však ještě mnohem vážnější nedostatky, o nichž bychom měli mluvit. Jde o zasahování do našich vnitřních záležitostí i o nepřímé zpochybňování hranic našeho státu, Stačí, když se podíváme na některé mapky landsmanšaftu, které znázorňují vlast odsunutých. Její hranice jsou v podstatě totožné s těmi mnichovskými. Ano, jsou skupiny v SL, které jsou realističtější. Jsou zřejmě méně mocné. Nepřijatelný program a stanovy SL jsou stále v platnosti. Co musíme požadovat? Aby změnily tyto své základní dokumenty. Pokud tak neučiní, neměli bychom s nimi udržovat žádné kontakty a už vůbec ne třeba jen potichu akceptovat účast někoho ze SL na nějakých jednáních.
A pak je zde ještě jeden problém. Naše reparace vůči Německu. SRN, která je nástupnickým státem třetí říše, nám má zaplatit na reparacích cca 360 miliard předválečných korun, v přepočtu na dnešní měnu jde asi o 3,5 bilionů korun. Máme problémy.. Řada našich dětí se ani nenají, nemohou chodit ani do školní jídelny na obědy, rodiče nemají na jejich zaplacení, Na okraji společnosti živoří chudí i důchodci.
Naše vláda byla statečnější při vymáhání dluhů vůči Rusku. To nám dluhovalo několik miliard korun ještě z doby SSSR. Pokud vím, tak celý dluh, nebo téměř celý, nám Rusko již zaplatilo. Nemohla by naše vláda a další ústavní činitelé ukázat stejnou neohroženost jako v případě sovětského dluhu? Naposledy naši diplomaté s požadavkem na zaplacení dluhů přišli někdy v roce 1990. Německá strana, přestože jsme měli plno slibů, že jakmile Německo bude sjednoceno, zaplatí nám reparace. A to se nestalo. Chtějme alespoň postupné splácení dluhu. Nestatečné ústavní činitele nepotřebujeme.
Další problémem je nevyrovnaná čs.-německá smlouva z roku 1992. Je nutné ji upravit. Zatímco německá menšina je u nás privilegovaná, Němci českou menšinu v Německu neuznávají.
O tom všem bychom měli jednat s cílem dosáhnout oboustranně přijatelného řešení uvedených problémů a tak nastoupit cestu k dobrým sousedským vztahům. Dnes o nich můžeme básnit a rozplývat se nad nimi, podíváme-li se však hlouběji do jejich struktury, vše je jiné. Přesto si však myslím, že na české straně není nikdo, kdo by si skutečně zlepšení česko-německých vztahů nepřál. Musíme je však narovnat!
Dr. O. Tuleškov
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz