Prof. JUDr. Karel Malý, DrSc.
Významné výročí University Karlovy je dobrým důvodem, abychom si připomínali osobnosti, které z ní vzešly a které se mimořádným způsobem zasadily o vědu, vzdělanost a spoLečenský rozvoj. Není pochyb o tom, že mezi ně patří i dr. Edvard Beneš.
Stěží totiž najdeme v moderních českých dějinách osobnost, která by tak zásadním způsobem ovlivnila politické zápasy své doby, zapsala se do vědomí svých současníků, podílela se tak výrazným způsobem na vytváření, uchování i záchraně české či československé státnosti, osobnost, která by v tomto smyslu mohla soupeřit s Edvardem Benešem. V řadě mužů, myslitelů i politiků, kteří se nesmazatelně zapsali do novodobých dějin českého národa, od Jungmanna k Palackému a Masarykovi, má Beneš mimořádné místo. Málokdo z jeho předchůdců i současníků měl tolik příznivců a obdivovatelů, ale i nepřátel, málokdo vyvolával a stále ještě vyvolává diskuse o svých zásluhách o obnoveni Československé republiky, ale i o smyslu, oprávněnosti i etice svého politického konání.
On to byl, který měl vedle Masaryka hlavní a rozhodující podíl na vzniku prvního samostatného státu československého, on to byl, který se tak významně podílel na stavbě meziválečné evropské a světové bezpečnostní soustavy ve Společnosti národů, on to byl, který musel podstoupit osudové rozhodnuti o podřízeni se mnichovskému diktátu, aby se pak stal nositelem a symbolem československé státnosti a jejím reprezentantem v zahraničí. A byl to opět Edvard Beneš, který v krátkém období poválečném podlehl v boji o další demokratický vývoj Československa.
Universita Karlova dala národu dva významné prezidenty – prezidenta T. G. Masaryka a prezidenta E. Beneše. Prvý z nich se významně podílel na univerzitním životě, vychoval řadu svých žáků, ve vídeňském parlamentu dokonce i jeho političtí odpůrci oceňovali jeho skvělou, doslova "profesorskou" připravenost v debatách a teprve jeho odchod do emigrace a politická činnost v osvobozené vlasti ho definitivně vzdálily univerzitnímu životu.
Edvard Beneš, který na Karlově universitě získal doktorát filozofie obhajobou doktorské disertace „Vznik a vývoj politického individualismu v dějinách moderní filosofie" se pak stal již před první světovou válkou jejím docentem a později, v roce 1922 jejím řádným profesorem pro obor sociologie, byl spojen s univerzitou spíše duchovně a svůj vztah k ní osvědčoval jak svými přednáškami, které na ní příležitostně konal, tak také jako hlava státu při osLavách 600. výročí jejího založení v roce 1948 obnovením zakládací listiny Karla IV. ze 7. dubna 1348.
Nelze ovšem pominout skutečnost, že právě vysokoškolská studia přivedla E. Beneše do úzkého kontaktu s předními univerzitními osobnostmi, mezi jiným i s T. G. Masarykem, který byl v roce 1909 posuzovatelem jeho doktorské disertace, o které ve. svém posudku napsal, že "vyhovuje plnou měrou požadavkům vědeckým i zákonným“ a že "autor ovládá svůj předmět a zná jeho literaturu". Dále Masaryk zdůraznil: "Filosofický ráz práce dán jest uvědomělým ukazováním, jak se individualism postupem doby stává vědomější a jak tudíž se připravuje a ustáluje synthesa vědomého índividualismu a jeho protivy, socialismu " a pochválil autora, že "svou posavadní literární činnosti dopracoval se již slohové dovednosti". Benešovi však nebylo dopřáno, aby se výrazněji věnoval na univerzitě či České technice, kde také získal veniam docendi, prácí učitelské. Jeho habilitace univerzitní, založená na spisu "Stranictví", konaná v roce 1913, mu sice k tomu otevřela cestu, ale odchod do emigrace v r. 1915 znamenal pro Beneše definitivní rozchod s dráhou univerzitní, na kterém už nezměnilo nic ani jeho poválečné jmenování profesorem.
Beneš státník a politik se však univerzitní akademické obci nikdy neodcizil a nikdy neztratil své hluboké pochopení pro význam vědy a vzdělanosti, pro poslání univerzit ve společnosti, pro univerzity jako střediska svobody a tolerance. To platí v plné míře i pro projev, který prezident Edvard Beneš přednesl ve Vladislavském sále 7. dubna 1948. Jeho slova o svobodě, tolerancí, svobodě víry, vědy, myšlení a vyznání byla zejména v této době, době nástupu komunistické totality, důležitým poselstvím a výzvou, které v době, kdy demokratické svobody byly již pošlapávány, měly svůj hluboký smysl. Jejich obecný význam však nepominul ani po padesáti letech, které uplynuly od doby, kdy byly vyřčeny: "Aby tato přirozená lidská touha, doprovázená svobodou víry, vědy, myšlení a vyznání, byla splněna, je třeba stále znovu pěstovat a uskutečňovat všestrannou duchovní svobodu, která je podmínkou každého opravdového duchovního života a duševní práce vůbec. Tato svoboda, založená na úctě člověka k člověku a na obecné snášenlivosti, jejímž sídlem naše univerzita už svou tradicí vždycky byla, dovede bohdá opět v míru univerzitu Karlovu a nás všechny s ní k šťastnému rozkvětu a opravdu šťastné budoucnosti.“
Je proto pro nás pro všechny mimořádným uspokojením, že přistupujeme k oslavám 650. výročí založení naší univerzity konečně v demokratické republice, která má všechny předpoklady aby v opravdovém míru nám všem zajistila rozkvět a šťastnou budoucnost, které si přál na sklonku svého života Edvard Beneš.
To je snad také dobrý důvod, abychom poděkovali těm, kdo se zasloužilí o to, aby širší čtenářské obcí byly zpřístupněny a připomenuty přednášky, které o univerzitě, pro ni či její studenty Edvard Beneš přednesl.
Z úvodního slova prof. JUDr. Karla Malého, DrSc., tehdejšího rektora Univerzity Karlovy, k publikaci „Edvard Beneš – Přednášky na Univerzitě Karlově 1913-1948“, jíž vydala Společnost Edvarda Beneše v roce 1998.
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz