Vadim Truchačov
Srbsku hrozí nové separastické hnutí - tentokrát slovansko-muslimské. Ve Švédsku zahájila činnost první "oficiální reprezentace" oblasti Sanžak, nacházející se na jiho-západě Srbska poblíž hranic s Černou Horou. Srbští analytikové jsou toho názoru, že množství radikálních islamistů mezi muslimy Sanžaku je značně vyšší, než mezi Albánci v Kosovu.
Jak nedávno psal bosensko-muslimský časopis Dnevni Avaz, v Göteborgu se objevila první vláda Sanžaku v zahraničí. Slavnostního zahájení jeho činnosti se zúčastnili představitelé islámské společnosti Švédska, v které značnou roli hrají občané s původem z bývalé Jugoslávie - z Bosny a srbského Sanžaku. Mezi hosty byli prezident výkonného komitétu Národní veče (parlamentu) Sandžaku Sead Šačirovič a hlavní mufti islámské společnosti v Srbsku Muamer Zukorlič.
„V našem boji za navrácení autonomie Sandčaku, ohlásili jsme otevření reprezentace v Brusselu a v Washingtoně, ale velice nás potěšilo, že skandinávští bosno-muslimové nám umožnili otevřít hlavní reprezentaci zde”, prohlásil Šečirovič. O problémech islámského společenství v Srbsku hovořil Zurkorlič, zaostřiv pozornost na Sanžak.
Chceme-li pochopit otázku, jak daleko může zajít situace v Sandžaku, stačí si vzpomenout na tento případ: Dne 28. října jistý Mevlid Jašarevič, rodák z této oblasti, střílel na vyslanectví USA v hlavním městě Bosny - v Sarajevu. Po tomto incidentu srbská policie zahájila pátrání na jihozápadě země, kde zatkla 17 islámských extremistů, s nimiž „sarajevský střelec” spolupracoval. Srbský rozhlas pro zahraničí hlásil, že Sandžak je hlavní oporou wahhabitů v zemi. Je jich tam mnohem více, než v sousedním Kosovu.
Co je Sandžak? Oblast, nacházející se částečně na jihozápadě Srbska, částečně na severovýchodě Černé Hory. Do konce 14. století byla centrem srbského středověkého státu Raška. Poté, za doby osmánské okupace, mnozí obyvatelé této zóny přijali islám. Když v roce 1878 jako výsledek rusko-turecké války Srbsko se opět osamostatnilo, Sanžak byl okupován Rakousko-Uherskem. Roku 1913 po první balkánské válce tato oblast byla rozdělena mezi Srbskem a Černou Horou hranicí, která přetrvala do dnešních dnů.
65% obyvatel srbského Sandžaku jsou muslimští Slované (jejichž množství v Srbsku čítá 200 tisíc), ostatní jsou pravoslavní křesťané. Muslimové převládají v třech krajích na jihovýchodě regiónu (u hranic s Kosovem), pravoslavní v třech severozápadních, u hranic s Bosnou. Během 20. století došlo k národnostnímu uvědomění muslimů Sandžaku, kteří víc a více pociťovali svoji příbuznost s muslimy Bosny a Hercegoviny. Mnozí Sandžaklii (tak je nazývali v Jugoslávii) se přestěhovali do Sarajeva a dalších měst Bosny.
Když na přelomu let 1980-1990 Jugoslávii zachvátila vlna nacionalismu, nevyhnula se ani muslimům Sandžaku. V oblasti fakticky existovala filiálka bosensko-muslimské Strany demokratického hnutí (PDD). Do ní vešli všichni dnešní lídři sandžako-muslimského hnutí - Rasim Ljajič, Sulejman Ugljanin i mufti Muamer Zukorlič. Orientovali se na lídra bosňáckých muslimů a prvního prezidenta Bosny a Hercegoviny Aliju Izetbegoviče i na hlavního musftiho Bosny Mustafu Periče.
Sandžaklii se aktivně zúčastnili krvavé války v Bosně a Hercegovině 1992-1995. Podle očitých svědků, bylo mezi nimi vyšší procento islamistů-fundamentalistů, než mezi muslimskými obyvateli Bosny. Muslimové Sandžaku se vyznačovali výjimečnou krutostí k pravoslavným Srbům, s nimiž historicky žili vždy v napětí.
V socialistické Jugoslávii Sanžak neměl žádné autonomie, což kategoricky nevyhovovalo muslimským obyvatelům kraje. V říjnu 1991 v Sandžaku prošlo referendum, v němž se většina vyjádřila pro autonomii „s právem připojit se k jiné republice”. Chápejte, k muslimské Bosně. Brzo poté bylo založeno Muslimské národní veče Sandžaku (MNVS), ale vláda Srbska i prezident Slobodan Miloševič nátlaku nepodlehli.
V lednu 1992 MNVC přijal Memorandum o speciálním statutu Sanžaku, v němž vyžadoval založit v kraji parlament, vládu a policii. Západ tyto požadavky verbálně podpořil, ale jak USA, tak i EU se spokojily slovy. Do kraje vešla srbská vojska i část policie, nad 45 viditelnými muslimy ze Strany demokratického hnutí se konal soud. Ale západ, zaujatý válkou v Bosně a poté v Kosovu, problémům Sandžaku nevěnoval pozornost.
Dnes v Sandžaku působí několik muslimských stran a organizací. Nejradikálnější z nich je Bosenská Kulturní aliance vedená muftim Zukorličem. Tento nedávno vybízel spoluobčany bojkotovat sčítání lidu v Srbsku. Cítí se rovněž uražen formulací „srbská státní přislušnost” v oficiálních dokumentech.
Jednání muslimů v Sanžaku v mnohém je řízeno z Bosny a Hercegoviny (BH), konkrétně nejvyšším mufti tohoto státu Mustafou Ceričem. Jestli někdo může se stát faktorem stability v kraji, obzvlášť v Sandžaku, tak jsme to my v Sarajevu. My, bosňáci z BH, říkáme bosňákům ze Srbska, že stojíme za nimi, oni nejsou zapomenuti, my jsme jeden národ, který žije ve dvou státech. My jsme v Bosně, oni v Srbsku, řekl před dvěma roky.
Další osobnosti nacionalismu Sandžaklijů jsou lídr Sandžakské demokratické strany Rasim Ljajič a Bosenského memoranda za evropský Sandžak Sulejman Ugljanin. Jsou mírnější, než mufti Zukorlič, ale i v jejich programu je vidět znak separatismu. Oba žádají teritoriální autonomii. Pravda, neodmítají spolupráci s srbskými úřady. Nejen že neodmítají, ale jak Ljajič, tak Ugljanin mají dnes ministerská křesla.
V posledních letech žádostem muslimů Sandžaku stále pozorněji naslouchá Západ. V dubnu navštívila Bělehrad německá kancléřka Angela Merkel. Vyžadovala zajištění práv menšin srbskými úřady a v případě neuposlechnutí pohrozila, že Srbsko nebude vpuštěno do EU. Kromě toho, v září se konalo v regionu setkání představitelů ministerstev zahraničí Srbska i Turecka (Vuk Eremič a Achmet Davutoglu). Davotoglu otevřeně nabídl zprostředkovat uregulování problémů Sandžaku.
Přičemž těžko říct, že muslimové Sandžaku jsou v něčem zkráceni. Mají své poslance v Skupštině (parlamentu), dva ministry, své politické strany i náboženské svazy. Jejich Národní rada jedná na základě zákona a má právo veta na veškeré otázky, týkající se islámské komunity. Jediné, co jim prozatím nedali, je teritoriální autonomii v tom ohledu, že na oficiálních dokumentech Sandžak nese svůj původní srbský název "Raškská oblast".
Prozatím srbským úřadům se dařilo zadržovat plíživý separatismus v Sandžaku. Ale vše mluví o tom, že Bělehrad bude muset se utkat s vnějším vlivem. Otevření reprezentace ve Švédsku, prohlášení Angely Merkel a Ahmeta Davitoglu vypadá jako seriozní výstraha. Od které není daleko do kosovského scénáře...
Zdroj : win.ru/informatsionnye-vojny/1323758641, CFP
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz