Chodorkovskij byl v nedávných dnech pasován na vůdce všech „demokratických“ Rusů, doma i v zahraničí žijících. Cílem těchto opozičníků je nejen svrhnout Putina, ale i změnit Rusko a učinit z něj neoliberálního přítele Západu. Šance na dosažení těchto cílů jsou v současnosti mizivé. Ale ruská „opozice“, podporovaná Západem, to nevzdává. Svoje kroky koordinuje s protiruskými aktivitami USA, NATO i EU a těch je přemnoho. Opozičníci se staví proti velké většině svého národa. Pro mnohé Rusy jsou pátou kolonou Západu. Čím Rusku bude hůře, tím lépe, nemůže být programem žádného racionálně uvažujícího Rusa a ani ruské opozice.
Brzy budeme vzpomínat, jak jsme před 25 lety cinkali klíči. Pamatujeme si nejen na 17. listopad 1989, ale i na dobu, která mu předcházela. Chartisté v čele s V. Havlem se těšili stoupající pozornosti Západu. Hlavy států či vysocí diplomaté, kteří k nám jezdili, si snad vždy dovedli zajistit čas pro setkání s tzv. demokratickou opozicí. Kolem těchto setkání se dělal velký humbuk. Západní rozhlasové stanice i ostatní média informovala „svět“ o těchto rozhovorech. Venku vycházela „díla“ V. Havla, články a projevy dalších chartistů. Takovouto reklamou, můžeme říci snad i klamavou, se i ze špatného zboží stalo dobře prodejné.
Různé zahraniční subjekty pečovaly též o to, aby chudáci naši „demokraté: netrpěli materiálním nedostatkem. A tak proudilo tisíce dolarů, marek do jejich kapes. Pro některé z nich byla „demokratická opozice“ dobrou a vynášející profesí, spojenou však s nebezpečím hrozícího kriminálu. Mnozí jej poznali na vlastní kůži. A nebylo to lehké. Jiní museli opustit svoji vlast a emigrovat. I to bylo těžké, přestože řada z nich postupně získala dobře placená místa.
Proč o tom mluvíme v souvislosti se situací „demokratické opozice“ v Rusku? Tak nějak by Západ mohl pomáhat i jí. Dnes však jeho prostředky jsou mnohem pestřejší a bohatší. Vše je ulehčeno existencí tzv. nestátních organizací v Rusku, jichž jsou tisíce. Pomáhají opozičníkům, jak mohou. Důležité pro vznik a upevnění řad opozice je nyní i internet. Ten tehdy u nás neexistoval. Nynější velvyslanec USA v Rusku je údajně jeden z nejvýznamnějších amerických specialistů na barevné revoluce. Technika vnitřní destabilizace států, jejich rozložení a svržení vládnoucího režimu se mezi tím velmi zdokonalila.
Jak se situace v Rusku může asi vyvíjet, lze si domyslet. Ovšem nepůjde to tak lehce jak na Ukrajině či v jiných státech, i když protiruský útok může být veden i z Kavkazu, tedy nejen z Ukrajiny. I část Němců je protiruská. Nemohou zapomenout, kromě dalšího na to, že Putin jim sebral Krym, který Hitler kdysi daroval německému národu s tím, že bude jeho novou riviérou. Drang nach Osten probíhá i nyní. Se vší pravděpodobností však k vnitřnímu rozkladu Ruska nedojde, Putin svržen nebude a Rusko z této války vedené zatím „měkkými prostředky“ vyjde posílené. Jeho jaderné zbraně jsou dostatečně odstrašující již dnes.
Ale jaká úloha je v této nehorké válce určena ČR? Budeme podporovat nejen stále více hnědnoucí Ukrajinu, jež v podstatě je bankrotářským státem, ale též protiruské sankce, ruskou opozici. Její moudra budeme šířit a vydávat téměř jako zjevenou pravdu. Naši někteří činitelé budou Rusko za živa pohřbívat všude tam, kam přijedou. Bude to smutný pohled. Ke všemu připravujeme zákon o povinné vojenské službě, který se má vztahovat i na ženy. A tak opět armádu rozšíříme o desítky tisíc vojáků. Proč? Je tento krok činěn v souvislosti se situací na Ukrajině, s ruskou „agresí“? To by snad naši vojáci měli umírat někde v ruských stepích, tak jako voláci tzv. Slovenské štátu za druhé světové války, pokud by ovšem Rusko při agresi proti němu nepoužilo rovnou jaderné zbraně? Co by mohlo zbýt z republiky i z dalších evropských států? Lépe vše nedomýšlet!
Řešením problémů na Ukrajině, občanské války, jež se tam vede, není válka, nejsou sankce, ale diplomatická jednání, pokud ovšem není „našim cílem“, tedy NATOvským, zničení Ruska, aby nemohlo konkurovat Americe a ohrozit její světovou dominanci. Je-li tomu tak, pak by musela proběhnout i válka Západu proti Číně a zřejmě i dalším státům BRICS. Místo vítězství Západu by však války mohly vést ke zničení lidstva. Domýšlejí naši politici takovéto a podobné možnosti nebo jen slepě poslouchají pokyny rozhodujících činitelů USA, NATO a EU?
J. Skalský
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz