PhDr. Jiří Jaroš Nickelli, Takzvané církevní restituce - zdroj krize státu

(Pohled historika)


Církevní restituce jsou tématem zahlcujícím pozornost nejen aktérů a specialistů, ale celého národa. Oprávněně. Dotýkají se totiž svým způsobem nás všech - občanů věřících i nevěřících. Jejich naplnění v předkládané podobě poškodí občany státu na několik generací dopředu. Navíc vzbudí takovou nepřízeň, ba odpor i sociální nepokoje většiny národa zejména proti dominantní církvi, že se to bude podobat husitské renesanci. Možná i s těmi cepy a sudlicemi...

Premiér Nečas tyto restituce obhajuje tvrzením - "Musíme je provést, aby nedocházelo k nekonečným sporům o majetky." Toto tvrzení je pyramidální nesmysl. Opak je pravdou. K nekonečným právním sporům dojde právě po jejich naplnění. Pes je zakopán již v samé obecné podstatě navrhovaného zákona o tzv. církevních restitucích. To je též podstatou trestního oznámení osvícené spisovatelky Lenky Procházkové. Ta velmi výstižně nazvala současnou situaci republiky jako stav "mršiny, z níž jsou rvány poslední zbytky". Jestliže poslanec Benda tvrdí národu nonsens, že " navrhujeme obecnou právní normu, která nemůže obsahovat výčet majetku", pak prostě jen chabě, doslova diletantsky zakrývá panující stav. I jiní, než podavatelka trestního oznámení na církevní restituce, jsou přesvědčeni o nezbytnosti exaktního výčtu restitučního majetku církvi - jinak dojde ta takovým nekonečným soudním sporům "o jakých se ani sociálistům nezdálo". Správně tvrdí profesor sociolog (nesnáším termín politolog- jde opolitruckou pavědu !) Oskar Krejčí, že tyto soudy v případě církevních sporů se mohou dovléci až na úroveň evropských soudů. Jaké škody přitom vzniknou, se nechce ani domyslet.


Zkrátka a dobře, vláda, která prosadí takzvané církevní restituce - ve skutečnosti církevní restaurace pobělohorského charakteru ! - připraví národu taková právní martyria, která mohou vést ve svých důsledcích ke zkolabování celého soudního systému republiky. Jen si představme, že zdaleka ne všechny povinné právnické osoby - to jest obce, města, organizace a podniky - které dodnes v dobré víře vlastní a užívají to, co se má stát tzv. církevním majetkem - automaticky vydají církvím vše, oč požádají. Opět bude pravdou opak. Vydávat se samozřejmě bude tam, kde pro to bude především nikoli právní, ale politický důvod, to jest tam, kde povládne starosta či ředitel straník TOP, KDU - ti samozřejmě bez zaváhání majetky vydají podle tendenčního ultralživého sloganu " Co bylo ukradeno, musí být navráceno !" Nikdy si ovšem nepoloží otázku - Co a komu bylo ukradeno ? Co a komu musí být skutečně navráceno ?? A přitom se vydají v nebezpečí, že právně pochybili, že se dokonce dopustí trestného činu zneužití pravomoci při ochraně veřejného či cizího majetku - pokud nebude naplněn restituční titul, tj, pokud nebude podán pravý doklad o legitimním vlastnictví církve tohoto majetku před 25.únorem 1948 ! Církev byla v drtivé řadě případů pouhým správcem státního či postátněného majetku. Záměna správcovství za vymyšlené "vlastnictví" je oním vylhaným argumentem současných navrhovatelů zákona, jenž byl doslova protlačen pouze díky politické mocenské přesile.

Pravdu má spisovatelka Procházková, když poukazuje na zamlčování právní podstaty správy majetků, označovaných tendenčně za "církevní". Nejméně od josefínských reforem šlo o státní vlastnictví těchto majetků - s výjimkou těch, které byly reformami ponechány církvi, tj. především nemocničních a některých školských řádů ! - a toto vlastnictví znovu potvrdily reformy I. ČSR a poválečné ČSR po roce 1945 ! Tento historický fakt nevyvrátí snad ani Ústavní soud. ČSR jako stát zakládací listiny Washingtonské deklarace měl být budován jako světský, laický, sekulární stát, který právě porazil většinou lidu nenáviděnou a skrz naskrz prohnilou habsburskou teokracii, na principu odluky církve od státu a na potvrzení vyvlastnění velkostatků do rukou lidu, pro domácí kolonizaci, jak se to v deklaraci nazývá !

Jak daleko se dnešní vláda a navrhovatelé církevně restitučního zákona odchýlili od zakládací listiny státu, je mimo diskuzi !

Proto je tak důležité předem stanovit, co byl majetek církví před i po roce 1948 - a stanovit to ne na základě výmyslu a falšování, ale na základě exaktně prokázaných skutečností ! A to je právě to, čemu se takoví pánové Bendové, Nečasové a další tak zuřivě brání. Prostě a jednoduše - tady se připravuje druhý velký pobělohorský lup. Ale díky současné právní džungli i tento lup paradoxně zabředne do takové právní bažiny, že se z ní nevyhrabe po celá desetiletí - pokud bude naplněn. Že to poškodí všechny účastníky - od povinných osob, přes široké vrstvy občanstva, až nakonec i církve samy - to ať spadne na konto programátorů a vykonavatelů tohoto vpravdě středověkého zákona !

Nakonec jen toto - za takový právní středověk legionáři, a s nimi odbojáři, kteří vybojovali a obhájili dvakrát v dějinách republiku, vskutku nebojovali. Za takový právní středověk jsou odpovědni nepřátelé, odpůrci a zrádci republiky. Obhajovat tyto takzvané restituce jakousi "morálně nápravnou ideologií nápravy křivd tolik společensky potřebným církvím" je pouhý goebbelsismus - který je, co se skutečných dějin naší země týče, zcela "mimo mísu".

ČSOL Brno

Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz