Nedávno náš pan prezident prof. Václav Klaus výstižné osvětlil činnost jistého koryfeje naší morálky, když pravil, že mezi ním a Koniášem leží pouze tři století. Ve stejném duchu se nese činnost dcer rájeckého knížete. Žalují knihu o restitucích, kde se zcela přesně píše o chování se knížete za okupace, o jeho podepsání přihlášky k reichu, o jeho vstupech do tří složek nacistických, o jeho darech wehrmachtu a jiné příběhy protektorátní éry z jeho panství.
Autorka knihy CUl BONO RESTITUCE, která vyšla za podpory Českého svazu bojovníků za svobodu a emeritní europoslankyně Jany Bobošíkové, je žalována za osm prý nepravdivých urážlivých výroků na adresu knížete. Výroky mají například podobu věty, že kníže "pozbyl čs. občanství podle dekretu 33/1945 Sb." A podobně. Věty absolutně pravdivé, podložené archiváliemi a dokumenty československého státu. Autorka je ani nevytvořila, ani nefalšovala, ani nepozměnila. Pouze je pravdivě a přesně citovala. Dcery knížete to tak rozezlilo, že požadují - vymazat těchto osm výroků z celkem jednoho tisíce pětiset knih!
Od doby, kdy Koniáš pálil bible kralické a dupal po nich okovanými botami. se ani v Českém království za bývalé rakouské monarchie, ani v Československé republice - s výjimkou spisů Havlíčkových - nedála taková cenzura. Pravda, za I.světové války se vymazávaly z českých novin celé odstavce. Ovšem to tady řádil katan českého národa arcivévoda Bedřich Habsburský, který za maličkosti hned Čechy střílel a věšel.
Zřejmě tato cenzurní cesta se zalíbila dcerám knížete z Rájce. Je třeba tu českou luzu naučit moresům a zakázat všechno, co by mohlo upomenout na kolaborantskou éru jejich vznešeného tatíka.
Jako ten, kdo zažil na vlastní kůži pět procesů s těmito knížecími dcerami, si dovedu představit. jak asi bude pracovat žaloba. Od obvinění. že prý autorka nařkla knížete z členství v NSDAP. až po tvrzení, že nikdy nebyl v třech nacistických organizacích, protože prý "nikdo nikdy nepřinesl jeho přihlášky s podpisy." Podpisy totiž existovaly - byly však, jak je v u nás zvykem. ukradeny. I s příslušnými přihláškami, legitimacemi a protokoly. Knížecím dcerám je totiž zcela buřt, že existuje protokol hned pěti komisařů místního národního výboru v Rájci, kteří museli jako orgánové státní moci a správy svými vlastními podpisy stvrdit jeho členství a doložili to - mimo jiné i dnes ukradeným protokolem sepsaným se samotným knížetem. A je toho daleko víc, co by se dalo povědět o kolaboraci pana knížete, včetně toho, že byl fotografován v albu nacistického spolku válečníků - které se našlo světe div se právě u jeho vrchního účetního, nacisty a místostarosty německé části Rájce, s nímž byl pan kníže - opět se divme - zapsán ve spolku válečníků. Dnes ovšem je album ukradeno a na státu leží zanedbaná povinnost takový dokument ochránit. Stejně jako protokol pana knížete a dokonce i prapor válečníků, který byl zase pro změnu ukraden z rájeckého zámku ještě v padesátých letech.
Rájec může být zapsán do Guinessovy knihy rekordů v počtu krádeží pro pana knížete - po převratu 1989 se zde ukradly i dvě protokolní knihy za 340.000 a až za šest dlouhých let - pochopitelně po soudech - se jedna z nich lurdským zázrakem zas zjevila tam, kde ji nikdo nečekal. Samozřejmě obsahovala údaje o členství pana knížete v německých organizacích a dokonce i návrh lidu, aby pan kníže za to. že za války žádným Čechům nepomohl, patří z Rájce ven i s rodinou! Jo, ta pravda je někdy moc tvrdý chlebíček. Hlavně pro restituenty.
Dovedu si představit ten obraz - odsouzená redaktorka knihy bude v Blansku upoutána u kůlu řetězy. Kolem bude poskakovat blanenský obhájce knížete a přihazovat chrastí na hranici. Poté postupně předstoupí oněch tisíc pět set kajícníků se zločinnou knihou a za rachotu bubnů nechají vymazat osm kacířských výroků z čarodějnické knihy o nacistických restitucích. Na věčné časy uloží autorce věčné mlčení, anobrž "silentium perpetuum". Poté blanenský pomocník zapálí hranici, když předtím autorce nasadí kacířskou čepici, poněvadž vymítání ďábla bylo bezúspěšné. Načež druhý den v tom samém městě upálí mne jako autora kacířské desky z Doubravice, která praví totéž.
Uvidíme, zdali demokracie v Česku pokročila natolik daleko, aby se to stalo skutkem.
Pak bude jásot nacirestituentů oprávněn.
My, odbojáři, se tážeme - jak dlouho se ještě české soudy budou zabývat nesmyslnou a prolhanou cenzurou? Jak dlouho ještě se bude porušovat Listina základních práv a svobod a její články 15 a 17 o svobodě vědeckého bádání a o svobodě projevu a informací??
Poznámka redakce: České národní listy společně se všemi českými národními organizacemi, jak jsme přesvědčeni, stojí za PhDr. Jiřím Jarošem Nickellim i za Mgr. Nečasovou v jejich odporu proti neoprávněným restitucím, proti nactiutrhačným útokům potomků nacišlechty.
Odsuzujeme nejen fyzická napadání, ale i výhrůžky fyzickým napadením a všechny formy psychického nátlaku i vydírání. Je zajímavé, že objektem takovýchto útoků jsou především lidé, někdy i jejich rodiny, kteří se angažují v zápase s agresivním sudetismem, nacišlechtou za naše národní a státní zájmy.
V této souvislosti si připomeňme též na útoky na brněnského profesora dr. Jaroslava Hrocha, CSc., kterému po publikaci článku „Odboj proti nacismu, Česká televize a pokusy o zkreslování dějin“ vulgární anonymy vyhrožovali mj. i fyzickou likvidací.
Věříme, že přes určitou „vyprázdněnost“ archivů, zřejmě také v důsledku snah o zahlazení důkazů proti nacišlechtě, paní Mgr. Nečasová i pan PhDr. J. Jaroš Nickelli
u soudu uspějí a budou se moci opět věnovat činnosti na národním poli.
Nově tak podnícený zájem o publikaci CUI BONO si pravděpodobně vyžádá i dotisk tohoto díla.
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz