Někdy na počátku 90. let minulého století se matka jedné potencionální studentky na německém gymnáziu v ČR dozvěděla, že nemusí mít vůbec žádné obavy, zda maturitní vysvědčení z tohoto gymnázia bude platné bez dalšího i v republice. Vzhledem k tomu, jak se v českých zemích vše rychle poněmčuje, nebude to vůbec žádný problém, prohlásila sekretářka této německé střední školy.
V tu dobu u nás již usilovně pracovalo Panevropské hnutí. Bylo k nám vneseno z Německa i z Rakouska. V republice však dost rychle zapustilo kořeny a šířilo se i do politických kruhů. Zasáhlo dokonce i některé tehdejší poslance. Ne jeden z nich časem prokoukl, jiní zůstali v jeho myšlenkovém objetí, či alespoň některých myšlenek, dodnes. Tyto lidi těžko můžeme identifikovat. Např. pan prof. Petr Fiala patřil dokonce k razícímu štítu Panevropy. Dnes se k ní však již veřejně nehlásí. Podle jeho dalších skutků, budeme moci časem usuzovat, co v něm z Panevropy dosud je.
Panevropané již tehdy nebyli žádní troškaři. Dokonce pro nás sepsali i historickou publikaci „Tisíc let česko-německých vztahů“, vydanou Panevropou Praha, 1995. Podkladem tohoto vydání však byl již dotisk z. roku 1990. Když se podíváme na autory, samá na první pohled úctyhodná jména, Franz Bauer, Horst Glassl, Hans-Joachim Härtel, Franc Machálek, Ernst Nittner, Rudolf Ohlbaum, Dieter Salomon. Nemusíme patřit ani k investigativním novinářům, abychom zjistili, že autoři jsou pouze Němci. To samo o sobě by však publikaci nemělo nijak ubírat na významu, pokud by šlo o skutečné historiky. V předmluvě od prof. dr. E. Nittnera z r. 1993 se však můžeme dočíst: „ Protož byl tento náš malý svazek – i jeho český překlad – přijat vlídně a se zájmem, je třeba ho vydat znovu. Zejména také, protože falšování a překrucování společných dějin Čechů a Němců, které už nemá vůbec nic společného s vědeckou seriózností, dosáhlo mezitím nepřijatelné míry.“
Takže co se z předmluvy dovídáme? Předně, že nejde o české dějiny, ale o společné dějiny Čechů a Němců, které autoři vydávají, poněvadž dochází v nebývalé míře k falšování těchto dějin.
Hned na prvních stránkách této „přísně vědecko-historické publikace“ se můžeme dočíst, že vlastně Slované, kteří přišli do Čech, sousedky sídlili v některých místech s dříve již tam usedlými Germány. Tuto niť pak „dějiny“ sledují i dále. Němci a Češi žili v Čechách vedle sebe celá staletí, a to dokonce již od dávných dob. Dějinný exkurz P. Nečase v Mnichově v r. 2013 se asi opíral o toto nové „chápání“ našich dějin. Nedivme se proto, že B. Posselt již dříve přišel s tvrzením, že sudetští Němci jsou druhým národem českých zemí. Jen falešní historici, kteří zavádějí česko-německé dějiny na slepou kolej, tvrdí, že tzv. sudetští Němci jsou jen obyčejnou národnostní skupinou, kontrují Němci. I dokonce právník P. Pithart se chopil péra, aby v „Podivenu“, historickém díle, který zplodil s dvěma souputníky, ukázal, jak Češi byli neschopní, jak proto museli podněty všeho druhu přebírat od Němců, aby uondaní historickým procesem je chytali alespoň za ocas. Vždyť i našim obrozencům čouhala sláma z bot, psali oni „historici“.
Ale přejděme k novějším dějinám v kapitole Vyhnání sudetských Němců na s. 233 a dalších, jejímž autorem je Franz Nittner. „Vyhnání (transfer, odsun) byl v zásadě krajní mocenskopolitický důsledek myšlení pohrdajícího lidskou důstojností a základními právy v podmínkách konce války… Myšlenka vyhnání (odsunu) byla v zásadě konsekventním domyšlením národně-státní myšlenky, nikoliv výsledkem konce války…“
V r. 1950 v Praze Československo a NDR společně prohlásily, že v souladu s povinností obou vlád udržet a zabezpečit mír je provedený odsun Němců z Československé republiky nezměnitelný, spravedlivý a definitivně vyřízený.
Co na tehdejší západní Německo? Spolkový sněm prohlásil na svém zasedání z 14. července 1950: „ …pražská dohoda je neslučitelná s nezcizitelným právem člověka na domov. Německý spolkový sněm proto slavnostně vznáší protest proti vypovězení domovského práva Němců z Československa, kteří byli dáni do péče Německé spolkové republiky a konstatuje neplatnost pražské dohody…“
Tak co nám pan F. Nittner vlastně řekl? Předně, že žádný odsun se nekonal. Šlo o vyhnání sudetů. Toto vyhnání nelze spojovat s koncem války, ale s domyšlením národně-státní myšlenky. Němce jsme vyhnali tedy proto, že jsme chtěli národní stát. O žádné zradě sudetů Československa a jejich spolčení s nacistickým Německem za účelem zničení republiky, vyvraždění našeho národa a germanizaci českého prostoru tedy vůbec nešlo!
Ale i Postupimská dohoda dostala své. Jakýpak odsun Němců v zájmu zachování míru ve střední Evropě, jakýpak transfer či přesídlení, šlo o vyhnání. Postupim ať si strčí své pojmy třeba za klobouk. Jednou Němci vybrali termín vyhnání a ten se musí užívat, i kdyby čert na koze jezdil.
Divme se pak panu B. Posseltovi, že plácá páté přes deváté, když němečtí „vědci“ odhalili, jak se věci ve skutečnosti měly. Jejich perly přebírá a můžeme se domnívat že i s nadšením.
Abychom dějinám česko-německých vztahů nekřivdili. Jistě vedle vytknutých hrubých nedostatků, které ve svém souhrnu představují snahu o přepisování českých dějin na česko-německé v německém pojetí a zřejmě i falšování našich dějin, obsahuje publikace i přijatelná historická sdělení.
Kdysi jsem od jednoho historika slyšel nebo četl, přesně se již nepamatuji, že po okupaci ČSR do přepisování českých dějin se dalo i gestapo. Jejich několikastránkový výtvor měl představovat naše dějiny v kostce. Co bylo nad něj, zbytečné bylo. Češi měli být přece porobeným národem, který v několika letech po vítězné válce, samozřejmě pro Německo vítězné, se měl stejně rychle rozplynout v germánském moři.
Myslím si, že výše uvedená, přece jen rozdílná díla, nelze srovnávat. Páni profesoři jistě píši mnohem a mnohem kvalifikovaněji než gestapáci. Jinak o nich smýšlet by bylo urážkou. A to bych si ani ve snu nedovolil. Přesto však musím říci, že mají společnou snahu podstrčit našemu národu dějiny, které v minulosti ani nežil. Vzít nám tedy naše skutečné dějiny a nahradit je jinými.
Dr. O. Tuleškov
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz