Obě strany rozhodujícím způsobem přispívaly k asociálním škrtreformám. Všichni víme, co pro život dolních 10 milionů občanů znamenaly.
Když konečně jejich koaliční vládnutí skončilo, čekali bychom, že uvedené strany se nad nedávným vývojem zamyslí a vyvodí, po určité době tápání, ze svých chyb důsledky. To je přirozený vývoj u normálních společenských subjektů, který každý rozumný člověk by očekával. Ale – je to trochu jinak.
Žádná ze stran se za zcela mimořádně hrubé chyby, kterých se dopustily, neomluvila, ač těm stovkám tisíc chudáků, kteří díky jejich asociální politice jen s bídou přežívaly, by to jistě bylo na místě. Nestalo se a ani se zřejmě tak nestane. Ba, naopak. Opět se jejich kandidáti usmívají, slibují, ač by se měli stydět. Pro naše média, zvláště ČT, jakoby tyto strany neměly ani nedávnou ostudnou minulost. Pravice se těší obvyklé podpoře našich médií.
ODS se nijak výrazně od nečasovské éry vládnutí nedistancovala. Bezprostředně po demisi P. Nečase spíše očekávala, že prezident Zeman jmenuje novou předsedkyní vlády paní Němcovou. Novou vládu bez Nečase, ale na stejných základech, si však nikdo vážně ani nemohl přát. V době předvolební ODS tápe, jak by se měla prezentovat. Čas jejích volebních mobilizací pominul a tak strana opatrně přešlapuje před svými voliči a snaží se nepřipomínat minulost. Jaksi se k ní ani moc nehlásí. Je to pochopitelné. Strana bojuje především o to, aby se dostala do parlamentu. Vše ostatní již bude pro ni úspěch.
Když ODS přebíral M. Topolánek, byla to strana silná, početná, která měla i vlastenecké křídlo. To Topolánek svou prosudetskou politikou téměř znuloval, když současně trhal stranu z kořenů. V tomto díle pokračoval P. Nečas. Této dvojici se podařilo stranu téměř zničit. Vkrádá se otázka, zda toto zadání od někoho měli, nebo vše dosáhli vlastní iniciativou. V Praze úklidové práce ve stranických řadách dělal do nedávna bývalý primátor Svoboda. Úspěšného Chalupu, který při posledních volbách přinesl pro ODS nebývale vysoké procento hlasů v Praze 6, z kandidátky vyškrtl. A tak nám vlastně v ODS jde o tři krále a jednu královnu, Němcovou. ODS máme takovou, jaká je. Naděje, že se vzmátoží v dohledné době, jsou nepatrné.
TOP 09 nahlas mluví o chybách, kterých se dopustili její koaliční partneři. Chudák Topka nebude přece za ně nést odpovědnost. Lamentuje nešťastně Kalousek. Oprávněně? Nikoliv! Vláda rozhoduje ve sboru. Na všech hrubých vládních přešlapech se Topka tedy podílela. Její ministři byli dokonce průkopníky ve svých rezortech, zvláště pak Drábek, Heger a nezapomenutelný Kalousek. Ve vládě byla Topka iniciátorem řady asociálních opatření. Vzpomeňme jen některých – Skarty, na něž sociální dávky přicházely i více než měsíc se zpožděním, nucené tzv. veřejné práce pro nezaměstnané, povinné jejich hlášení na poštách, třetinová valorizace důchodů, tzv. druhý důchodový pilíř, krácení sociálních dávek, úhradová vyhláška, jež navedla na cestu krachu řadu nemocnic.
Tedy je toho více než dost, proč by voliči Topku neměli volit. Místo poučení z chyb K. Schwarzenberg připravuje další přešlapy. Je přesvědčen, že účast v soukromých penzijních fondech by měla být povinná, ač zdrcující většina našich občanů o tom již hlasovala svou neúčastí v těchto fondech. Je zajímavý i jeho postoj k církevním restitucím. Domnívá se, že většina českého národa si chce ponechat, co si nakradla. Proto s těmito restitucemi nesouhlasí. Ještě nám však principál Topky neřekl, zda chce ponechat majetky těm, kteří je mají ze skutečné zlodějny, privatizační či jiné, a je jedno zda z velké či menší. Že se jedná o desítky miliard korun, ví každý z nás, tedy i vůdce Topky. V těchto případech by měla být neměnitelná zásada, co bylo okradeno, musí být vráceno. Zakotví tento princip TOP 09 do svého programu? Samozřejmě ne! Udělá něco proto, aby nám nakradený majetek byl vrácen? Nikoliv!
Obviňování českého národa ze zlodějny je sice „knížecí“ specialitou, ale podívejme se, zda oprávněnou. V demokratických státech je lid zdrojem veškeré státní moci. Jestliže lid kdysi rozhodl, prostřednictvím svých zástupců – poslanců, o nějakém majetku, že jej znárodňuje či konfiskuje, i v souladu s mezinárodními normami, pak tento majetek nebyl ukraden, ale zákonným způsobem se stal národním majetkem. Pokud lid rozhodne v referendu o tom, že církevní restituce ruší, pak není zde jiná právní síla, která by toto všelidové rozhodnutí mohla zvrátit. Proto také pravicové vlády se bály uzákonění referenda jako čert kříže. A dosud ústavní zakotvení všeobecného imperativního referenda nám chybí. Ale věřme, že strany, které jej mají ve volebním programu, jej v poslanecké sněmovně prosadí.
O krádežích či loupežích majetku mluví pan K. Schwarzenberg ne zřídka. Tím, že majetek, který dříve patřil tzv. sudetským Němcům, považuje za ukradený, jde na ruku sudetům. Ale nejen to! Tím myslí i na bývalý majetek rodu Schwarzenbergů, který mu byl znárodněn tzv. Lex Schwarzenberg v roce 1947. Diskuse v Ústavodárném Národního shromáždění se zúčastnila i dr. Milada Horáková, která zákon uvítala. Ano, ta později popravená. A tak již nyní víme, jak K. Schwarzenberg bojuje za rodový majetek. Jde na to zřejmě oklikou i přes sudety.
Ale nyní k topákovi číslo dvě, M. Kalouskovi. Kde jsou ty doby, když na otázku redaktorky o preferencích odpověděl, že kdyby mu měly preference stoupat, hned by se pídil po tom, co udělal špatně. Tím jasně vyjádřil své „demokratické“ cítění. Nemůže být o něm pochyb.
V současnosti je však šéfem volebního štábu strany. Také, když ji trochu naskočí preference, se stará o zjištění stranických chyb a jejich odstranění nebo má radost, že preference narostly? Politická schizofrenie je nemoc, jíž nemusí být ušetřen ani mnohaletý financministr republiky. Kde jsou ty doby, kdy se Kalousek oháněl v televizi silným povolebním mandátem. Nyní o takový, i když ani dříve nebyl tak silný, jak řečnil, již se nebude moci opřít, pokud bude vůbec zvolen.
V nečasovské vládě se Kalousek dobře uplatňoval. Když P. Nečas udělal se zvolenými poslanci kšeft - za mandát výnosné místo – horlil Kalousek v televizi, jak je to správné. Je přece nutné využít jejich vysokou kvalifikaci. Podle mého názoru však nešlo tolik o kvalifikaci jako o směnný obchod, který vládě umožnil na nějakou dobu přežít. A v tomto smyslu nemohlo jít o nějaký běžný, zcela obvyklý krok. Ale o porušení celé řady právních norem, včetně demokratických principů. Pokud bychom nečasovskou praxi uznali za politickou normu, pak stačí po volbách se zvolenými poslanci obchodovat a tak vytvářet většinu. Takto lze se obejít, samozřejmě ne najednou, i bez vládní koalice. Stačí, když poslance, kdo na to má, si koupí. Vůle lidu sem, vůle lidu tam.
Jsou pobavující útoky na Haška z mnohoobročnictví, je hejtmanem a současně poslancem. To nejde dohromady. Je to pravda. ČSSD tento problém již vyřešila. Po volbách si Hašek bude moci vybrat funkci, již upřednostní.
Současně nám však problémy v tomto směru narostou. Jedním z jejich iniciátorů je horlivý pan Gazdík. Formuje své starosty do topáckého volebního peletonu. Snad 10% z kandidátů této nejpravicovější strany ze všech pravých politických stran chce být poslanci PS PČR a současně zřejmě starostovat či místostarostova nebo být primátory. Tak máme na mnohoobročnictví zaděláno v mnohem větším měřítku, než jsme ho dosud měli.
Jsem však přesvědčen, že takto tuplovat funkce by mělo být nepřípustné. Poslanec po svém zvolení by si měl vždy vybrat, zda bude poslancovat nebo v místě starostovat. Zákon by měl přísně stanovovat, že funkce poslance je slučitelná pouze s jeho pedagogickou, spisovatelskou činností nebo správou vlastního majetku. Tak mnohoobročnictví bychom mohli odstranit. Ovšem k tomu bude zapotřebí potřebná většina hlasů poslanců. Někteří z nich z té minulé poslanecké sněmovny se však považovali za podfinancované a byli tudíž lační různých prebend, které by jim nějaký groš přinesly.
Před několika měsíci si „upřímně“ postěžoval Marek Benda, jak poslanci jsou vlastně velcí chudáci. Uživit rodinu z příjmu za poslancování měli velký problém. I z Veverek by někteří z poslaneckých platů nepřežili, jak tvrdili, a proto dobrák Bárta jim poskytoval půjčky. A tak zabránil, aby se z nich stali žebráci či, nedej bože, bezdomovci. To by je pak po Praze mohli nahánět hudečkovci.
Jistě je proto velmi udivující, že tito poslanci - chudáci, kteří nemohli ze svého poslaneckého platu lidsky vyžít, hlasovali pro podstatné snížení každoroční valorizace důchodů, většinou již tak malých. Jak je to možné? Dostali jsme však i odborné vysvětlení od jedné poslankyně za TOP 09, že důchodci se s tím vyrovnají. Nebudou problémy. A slavní asociální poslanci sahali i na sociální dávky, krátili příjmy zdravotně postižených a dalších. Netrápili si hlavu tím, jak tito lidé přežijí. Za jakou cenu? Tuto otázku si nepoložili. A tak miliony lidí museli vyjít se svými bídnými důchody a nižšími sociálními dávkami i za cenu skutečného živoření, chudoby. Z ušetřených peněz mohl pak pan premiér podporovat milionovými částkami svou milenku a budovat novou domácnost. Pan financministr mohl dále hlásat vodu a pít víno a celá rozpočtově odpovědná koalice republiku dosud nevídaným tempem dále zadlužovat i zvyšovat nezaměstnanost.
A tak, vážení voliči, pokud hodláte volit uvedené strany, uvědomte si dříve, jaké důsledky i pro vás osobně může tato volba přinést. Uvědomte si, jaké dopady takováto volba může mít pro republiku. Pokud berete do úvahy všechna potřebná fakta, i to, že principál topistů nyní mluví o tom, že to zvorali, a dobře uvažujete, pak zřejmě do volební urny vhodíte hlasovací lístek s jiným číslem, než má ODS a TOP 09.
J. Skalský
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz