Autor: Karel Berka
Již v roce 1995 uvedly londýnské Timesy, že Česká republika spadla do mocenské zóny německé marky. A v roce 2010, to je po 15 letech, to opakoval prezident České republiky. Samozřejmě o tom věděl již tehdy. Ale v mocenské hře to může národu sdělit, až když všichni vědí, že „král je nahý“.
V praktické realizaci tohoto mocenského rozdělení vyváží Česká republiky do Německa 50 % svého exportu. Za totality nám západní sdělovací prostředky tvrdily, že našich 30% vývozu do tehdejšího Sovětského svazu nás dělá kolonii. Nyní v Evropě jsou prostě státy vládnoucí a státy ovládané.
Samozřejmě, pokud chci ovládat jinou zemi, musím v prvé řadě vlastnit tisk. A tak vlastníkem novin s monopolním pokrytím regionů s názvem „DENÍK“ v České republice je pan Axel Diekmann, se sídlem v Pasově (SRN). Největší české celostátní deníky, Mladou Frontu a Lidové noviny, vlastní pan Karl Hans Arnold, se sídlem v Düsseldorfu (SRN).
Francouzský tiskový zákon stanoví, že vydávat ve Francii denní tisk může i zahraniční vlastník. V tiráži ale musí být uvedeno, že se jedná o zahraniční tisk, vydávaný ve francouzském jazyce. Při aplikaci francouzského tiskového zákona v České republice (a Francie je v EU) se vlastně jedná o to, že Junge Fronte HEUTE (Mladá Fronta DNES), VOLKSZEITUNG (Lidové noviny) a Tageszeitung (DENÍK) jsou německé noviny, vydávané v českém jazyce.
Proto, když každé ráno Česká televize uvádí čtení z českých deníků, mělo by správně znít:
„Německé noviny Junge Fronte HEUTE, vydávané v českém jazyce pod názvem Mladá fronta DNES,v dnešním vydání píší, že…“
Najednou by domorodci, pardon, vlastně občané České republiky, viděli všechny ty aféry a pseudoaféry, uváděné německými vlastníky, v jiném světle.
Nejzajímavější je ale, že když se v říjnu 2005 prodávaly německé noviny „Berliner Zeitung“ britskému investorovi, tak němečtí novináři stávkovali. Hlavním argumentem bylo, že britský vlastník bude hájit svoje vlastní zájmy a poškodí německé zájmy. Taková je v Německu skutečnost.
Naprostou porážku České republiky v oblasti tisku vyjádřil pro Revue Politika novinář a spisovatel Petr Hájek v prosinci 2007: „Tištěná média jsou dnes výhradně v rukou vydavatelů z německy mluvících zemí. Do uvažování managementu a praxe žurnalistů to přineslo nebývale silný cizorodý prvek, který je nejen v protikladu k našim kulturním tradicím, ale, jak se stále jasněji ukazuje, také v protikladu k našim národním politickým zájmům“.
Zatímco čeští lékaři, přestože jsou většinou profesně individualisté, se dokázali spojit a hájit svoje profesní zájmy, ať již přes Lékařský odborový klub, nebo Českou lékařskou komoru, českým novinářům to nebylo umožněno. V pracovně-právních vztazích jsou čeští novináři až na předposledním pomyslném žebříčku. Za nimi jsou z hlediska prosazování svých pracovních práv již pouze námezdní sezónní zemědělští dělníci.
Stačí se podívat, jak prosazují zahraniční novináři svoje zájmy. To, že ve Francii stávkují běžně, se nám zdá normální. Ale novináři stávkuji i ve Velké Británii a v Německu. Největší ostudou a nemožností českých novinářů prosadit svoje oprávněné profesní zájmy je „náhubkový zákon“. Když jeho obdobu přijali v Itálii (viz příloha), byla z toho ihned celodenní stávka novinářů. Naprostá většina Italů jejich stávku podpořila.
Buďte ujištěni, že kdyby čeští novináři stávkovali proti náhubkovému zákonu, tak by je bezprecedentně naprostá většina obyvatel České republiky podpořila. Ale ihned by následovala odezva majitelů novin: novináři, co by vyhlásili stávku, by skončili na dlažbě. Vždyť jejich zahraniční zaměstnavatelé dokázali zařídit, že čeští novináři jsou naprosto bezbranní.
Co je největší nespravedlností, spáchanou na českých novinářích? Nejprve je jejich vládní představitelé prodají jako otroky zahraničním vlastníkům českého tisku, a pak českým novinářům spílají, že je to novinářská žumpa, že jsou hloupí a neschopní atd, atd. Ale že novináři musejí poslouchat svého zahraničního vlastníka, jinak by ztratili zaměstnání, o tom ani slovo.
Vážení spoluobčané, uvědomte si, v jaké situaci se nacházíme. Pomozme novinářům, pokud si sami založí organizaci, hájící jejich oprávněné zájmy. Nezávislé působení českých novinářů je i naším společným zájmem!
Ing. Karel Berka, Pražané za svá práva, politické hnutí občanských iniciativ, 11.5.2011, freeglobe
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz