O co by měli především usilovat poslanci?


Není tajemstvím, že v republice je celá řada nazrálých, ne-li přezralých, sociálních problémů. Nedávno se mluvilo o tom, že lidí, kteří žijí z existenčního minima, tj. z 2200 Kč na měsíc, nebo ze životního minima, tj. z 3410 Kč na měsíc, by mohli získat měsíčně asi 200 Kč navíc. Ani tak by tyto sociální dávky nebyly ani k životu, ani ke smrti. Kolik stojí ten nejobyčejnější pohřeb? 10 tisíc a snad ještě více. A přesto ani toto lidské gesto nevyšlo. Paní ministryně sociálna se vyjadřovala asi v tom smyslu, že si to nemůžeme dovolit. Snad by republika po tomto zvýšení dokonce mohla krachnout. Na přetřes se dostalo i zvýšení studentských stipendií, ale se stejným výsledkem.

Je to samozřejmě především otázka hluboce lidská a přerozdělení potřebné finanční částky v prospěch těch nejpotřebnějších lidí by nemělo být problémem. Kolik nás stála ebola? Snad již 25 milionů. Kolik jsme dali do Ukrajiny? Snad již téměř 100 milionů. Kolik se rozkrade milionů ze státních peněz za rok? Jsou to zřejmě stamiliony. Neklaďme si již zbytečné otázky. Všem nám je jasné, že peníze pro ty nejvíce potřebné lidi by se jistě našly. Stačí chtít. To by však předpokládalo určité sociální cítění. A to, jak se mi zdá, na určitých místech chybí.


Připomeňme si, že páni poslanci po svém zvolení slibují na svou čest na první schůzi Poslanecké sněmovny, „že svůj mandát budou vykonávat v zájmu všeho lidu…“. Ale čeho jsme posledních měsících svědky? Páni poslanci, jistě téměř značná část z nich, hrají hru o zvýšení svých platů. Aktuálně se mluví o deseti procentním či o tří procentním jejich navýšení. Pokud by však páni poslanci si vzpomněli na svůj slib, nejdříve by museli zvýšit předmětné sociální dávky a teprve poté by měli jednat o svých platech. Ale tento pohled obyčejného člověka jaksi nesdílí, bohužel. Nejen výkon Poslanecké sněmovny není takový, jaký by měl být, ale někdy je docházka poslanců taková, že nemohou ani řádně jednat.


Vzpomínám si na nepříliš dávné postýskání jednoho poslance, že s poslaneckým platem nemůže vyjít. Dokonce jsme byli svědky toho, že movití funkcionáři jedné strany dávali svým poslancům peníze v řádu desítek tisíc, aby mohli, chudáci, vyžít. Pokud je u nás v řadách poslanců podobná morálka, pak sami budou mít stále malý plat, ale těm, co dostávají k životu jen nějakou tisícovku, to musí stačit.


Takovéto poměry jsou ostudné pro republiku, zvlášť ostudné by měli být pro ty, kteří jsou profesionálními křesťany nebo profesionálními sociálními demokraty. Nejhorší snad je, když někdo, třeba z poslanců, je křesťanem nebo sociálním demokratem, či tím i oním. Pak je velkou otázkou, když nezaujímá výslovně sociální pozici, jaké je jeho skutečné vnitřní smyšlení. Premiéra Sobotku šlechtí, že těmto nehezkým poslaneckým choutkám se staví na odpor. Prezident Zeman poslancům rovnou dal vědět, že zákon o vyšším zvýšení poslaneckých platů nepodepíše.

A tak mi napadá. Neměli by lidé, spíše než proti prezidentu republiky, demonstrovat proti tomu, že se nezvyšují sociální dávky, že poslanci chtějí nepřiměřeně navýšit své platy a proti těm, kteří za těmito nesociálními kroky stojí? Vždyť téměř každý den se můžeme na vlastní oči přesvědčit o chudobě mezi námi. Za tuto chudobu jistě pan prezident nemůže. Dokonce i část sociálních demokratů má dobrou vůli řešit sociální problémy. Dlouho vládla u nás pravice. Především TOP 09, jejímu přednímu bijci, J. Drábkovi, mistru sociálna, a ODS můžeme děkovat za posuny značné části našeho obyvatelstva k chudobě. A je to právě TOP 09, která zřejmě za útoky proti prezidentovi stojí. A tak, lidičky, nebylo by lépe, a více v souladu s našimi zájmy, demonstrovat proti nim? Pak samozřejmě by Novinky.cz, včetně ČT, takovým demonstracím asi nevěnovaly svou pozornost. Ale to by nevadilo. Ledy by se však prolomily a šli bychom k lepšímu. J. Kovář

Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz