O čem psaly sudetoněmecké noviny před deseti lety, Listy 21


Výňatky z Landes-Zeitung č. 6 z 18. 3. 2003, čtrnáctideník Zemského shromáždění Němců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, dále jen LZ.

Toto číslo vyšlo těsně po volbě nového prezidenta České republiky. Vzhledem k dlouhé redakční uzávěrce však neobsahuje žádné stanovisko Zemského shromáždění Němců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (ZS), ale jen tři příspěvky redaktorů a výtah z pravicového deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung ze SRN.

Georg Lemke nadepisuje svůj první příspěvek Klaus prezidentem díky komunistům a sám shrnuje jeho obsah takto: "Václav Klaus je novým prezidentem České republiky. Díky podpoře komunistů byl zvolen ve třetím volebním kole třetího volebního běhu. Zatímco se KSČM nachází na vzestupu, ČSSD cvičí své sebezničení".

Tentýž redaktor je autorem i druhého příspěvku Klaus obhajuje tlustou konečnou čáru. Nejdříve připomíná nedávný postoj poslanců českého parlamentu, ve kterém odmítli zrušení tzv. Benešových dekretů a pokračuje: "Ve své tehdejší funkci předsedy parlamentu Klaus vyzval parlament k jednomyslnému schválení rezoluce, jejímž obsahem byla obrana Benešových dekretů. Některé noviny tehdy psaly s odvoláním na komunistické praktiky o nové 'Lidové frontě'. A skutečně byla protiněmecká nenávist v předpolí třetího kola prezidentských voleb využita. Klausův protikandidát Sokol byl komunisty kvůli jeho smířlivému postoji vůči sudetským Němcům a odsouzení vyhnání diskreditován". G. Lemke dále cituje bývalého předsedu ZS H. Korbela, který byl pro Sokola a bývalého poslance federáIního parlamentu W. Piverku, který zdůraznil některé pozitivní rysy pro volby. Stanovisko Lemkeho k novému prezidentovi zní: ,,Klaus neplatí za přítele Němců. Nicméně je znám jeho nanejvýš korektní přístup. Ústupky lze ale od prezidenta sotva očekávat".

Claudia Freilingerová je autorkou pravidelné rubriky LZ o Evropské unii. Tentokrát se rozepsala o vztahu nového českého prezidenta k unii: Euroskeptlk na cestě do EU. Příspěvek uvádí: "Václav Klaus je novým státním prezidentem, jedním z jeho hlavních úkolů v příštích letech bude vést Čechy do EU. Klaus je ale vyhlášeným euroskeptikem". Závěrečný odstavec uvádí: "...přístup ČR do EU je stejně dobrý jako pevný. Václav Klaus bude ještě jistě jako nový prezident vrhat kritický pohled na vývoj státního společenství".

Gerd Lemke je i autorem úvodníku Tolerance klesá, předsudky a násilí rostou. V úvodu píše: "Rváči napadají tmavé pleti ve stanici metra - a cestující odvracejí svůj zrak...Průzkum konstatuje, že odpor proti Rómům opět vzrostl. Tyto události ukazují: S tolerancí se v české společnosti dosud příliš nepohnulo". Zajímavý je závěr obsáhlého příspěvku: "K Němcům není uvnitř českého obyvatelstva žádný zvláštní vztah. Většinou jsou posuzováni jako sympatičtí, za samotnými Čechy, Poláky, Francouzi., Angličany. Německy hovořící menšina, která v Česku zůstala, není v tomto průzkumu uváděna samostatně. To by mohlo být znamením toho, že zmizela z povědomí obyvatelstva".

Od nástupu nového šéfredaktora letos v lednu věnuje LZ velkou pozornost německé mládeži v ČR. V tomto čísle je mj. podrobněji hovořeno o mládežnické organizaci JUKON (Jugenkontakt-Organisation - Kontaktní organizace mládeže). Rozhovor na téma Máme vyhlídky na úspěch poskytl redakci Martin Dzingel, který stál u jejího zrodu a dnes zastává nejen funkci jejího předsedy, ale je současně i místoprezidentem Zemského shromáždění v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (ZS) a jeho úřadujícím tajemníkem. JUKON byl založen v prosinci 1999 na setkání 19 osob v Pardubicích. V současné době má 60 členů a 20 dalších pomocníků. Stal se právoplatným svazem mládeže německé menšiny v České republice, mimo východní Čechy je zvláště aktivní ve Slezsku. Na setkání JUKON v Pardubicích letos 14. - 15. února Dzingel uvedl, že v dubnu organizace podnikne vzdělávací cestu do jižních Čech a Vídně, v květnu dojde k setkání mládeže v Horní Plané, které uspořádá tamní Centrum Adalberta Stiftera spolu se ZS. V září po prázdninách se plánuje spolu s pardubickou univerzitou a Pracovním kruhem Sonnenberg z Německa jednotýdenní seminář, mj. k tématu Evropské unie.

Irena Kuncová se v příspěvku Svazový život v Schönhengstgau (tak nazývají Němci krajinu kolem Moravské Třebové a Svitav) rozepisuje o pěstování tradic, zvl. písní, tanců, krojů a zvyků v tomto území, kde žije německá menšina. Přitom akcentuje pozornost, kterou svaz věnuje mladé generací, např. zapojením mládeže do taneční skupiny.

Mladým lidem je věnována i čtyřstránková příloha LZ W.O.R.P. - West Ost Recherche Projekt. Tento projekt poskytuje mladým novinářům z německé i české strany jednotýdenní stipendium na pobyt v některé regionální redakci na druhé straně hranice v rámci Euregio Egrensis. Příloha pak publikuje výsledky jejich práce.

Např. redaktor T. Procházka navštívil několik firem v západních Čechách a v Horní Falci, které se zabývají těžbou dřeva u nás a exportem do Německa. Své poznatky shrnul v příspěvku Lépe je, když se se zákazníkem hovoří německy. Hovořil s představiteli úspěšné německé firmy u Tischenreuthu, která vyváží české dřevo do celého světa, mj. také o tom, že „zpracované české dřevo kupují Češi opět nazpět, ale mnohonásobně dražší". D. Kesslerová a M. Dienorová ze Zeulenrode nazvaly výstižně svůj článek Tři dny myškami na gymnasiu v Chebu - tak dlouho totiž tiše seděly ve školních lavicích a poslouchaly, ale také hovořily se studenty, učiteli í ředitelem gymnasia a také s novými přáteli poznávaly Cheb. Mj. došly k následujícímu poznatku: "Co nás hned napadlo bylo, že téměř denodenně se na gymnasiu objevovali noví školáci na výměnu...Škola usiluje o partnerství např. s Holandskem, Francií a Německem a tak žádného učitele už neudivuje, když se náhle objeví při jeho vyučování dvě dívky ze Zeulenrode, které si pilně zapisují poznámky.

Kam zamířila v Sasku Eva Bernarčíková, vyplývá z titulku příspěvku: Plauen je Plavno. Jela vlakem přes Cheb, kde nádražní hlasatel oznamoval příjezd jejího spoje česky a německy, ale křaplavým hlasem tak, že nebylo skoro nic rozumět. Na německé straně však všechna hlášení byla jen v němčině. Proč? Téma příspěvku mladé české redaktorky bylo ovšem závažnější: Krizová centra pro drogově závislé.

Město Sokolov navštívil fotograf M. Farkas. Výsledky jeho pobytu v redakci místních novin, řada fotografií, jsou otištěny pod titulkem „Paradoxní dějiny města Sokolova v obrazech"...

Příspěvek Školáci a senioři zpracovávají Zlatou cestu informuje o 4. ročníku bavorsko-české soutěže "Goldene Strasse - Zlatá cesta" (vedoucí z Norimberku do Prahy), kterou pořádá Podpůrný kruh německo-českých škol (FÖDISCH). Letošního ročníku se zúčastnilo 55 škol ze severního Bavorska, Česka, Lucemburska a Polska 200 obrazy. Slavnostní vyhlášení vítězů bude provedeno 27. května ve Weidenu. Soutěžní část škol z ČR zorganizovala plzeňská městská knihovna, která pak předala 70 nejlepších prací pořadateli soutěže. Nyní se také poprvé zúčastní soutěže, která zachycuje umělecky krajinu podél Zlaté cesty, vedle školáků i senioři nad 60 let. Budou mít ovšem vlastní kategorii. Již od roku 2000 je u obrazů dětí zpracován německo-český roční nástěnný kalendář a stejně tak tomu bude v roce 2004. Z obrazů namalovaných dětmi budou letos v létě uspořádány výstavy v Bärnau, Tirschenreuthu a Laufu.

V obsáhlém příspěvku Občanská iniciativa památník Hartmanice se uvádí: V česko-německém pohraničí se nezachovalo mnoho stavebních památek z minulých století, kdy zde žili společně Němci, Češi a Židé. Jednou z mála, která zůstala zachována, je někdejší synagoga v malé šumavské obci Hartmanice nedaleko Sušice. Na území Šumavy přitom kdysi bývalo více než pět tuctů synagog a židovských modliteben. Většina z nich byla za nacistické okupace nebo později za komunistického režimu zničena. Zachovány zůstaly necelé dva tucty, ty však byly houfně přestavěny k nepoznání v obytné budovy nebo v průmyslové objekty.

Hartrmanice byly těsně svázány se společnými dějinami Čechů, Němců a Židů. V příspěvku jsou popsány stručně dějiny osídlení tohoto někdejšího města od 13. století. V roce 1938 byly začleněny do Bavorska. Synagoga v Hartmanicích byla vystavěna v roce 1880, kdy zde žilo více než 100 Židů, plných 13 % obyvatel. Od roku 1938 už nikdy nesloužila svému účelu, zůstala však celkem zachována, zvláště v posledních letech se ale začala rozpadat. V roce 2002 byla založena Občanská iniciativa Hartmanice, která si předsevzala synagogu zachránit, obnovit její původní stavební stav a vytvořit z ni památník, připomínající bývalé zdejší soužití Čechů, Němců a Židů. Většina těchto Židů hovořila jak česky, tak německy. Někteří se hlásili ke svému židovskému původu, jiní se pokládali za Čechy nebo za Němce

Stálá výstava bude věnována dějinám zdejšího regionu a Hartmanicím s důrazem na uvedené soužití tří kultur. Expozice má připomínat kapitolu společných dějin, na které mají navázat současné česko-německé vztahy. Má připomínat nedávnou katastroťu, vyvolanou nenávistí, xenofobií a intolerancí. Památník bude sloužit výchovným programům pro školní mládež, má sloužit i setkávání různých společností v zájmu vzájemného porozumění, výstavám, koncertům i jiným kulturním akcím.

Ve výše zmíněném rozhovoru LZ Máme vyhlídku na úspěch, vedeném s místopředsedou a tajemníkem ZS Martinem Dzingelem je věnována jedna pasáž i rozporům mezi Zemským shromážděním Němců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku a Kulturním svazem občanů ČR německé národností (KS):

LZ : "Kdo má vinu na tom, že ZS a KS spolu nespolupracují, nebo jaké jsou pro to důvody? - Dzingel: "Nechtěl bych nyní nikoho obviňovat. My jsme vždy chtěli s KS spolupracovat a můžeme to skutečně prokázat tím, že Kulturnímu svazu byla dokonce rezervována místa delegátů. Dvakrát nebo třikrát byli jeho zástupci přítomní, ale v poslední době již nepřišli a bohužel musím říci, že KS někdy pracuje proti politice německé menšiny v České republice. Přinejmenším mi to tak připadá. "

LZ: "Jak se to projevuje?"

Dzingel: "Příklad: ZS bojuje za to, aby německá menšina obdržela mj. zpět svůj majetek. Přestože příslušníci německé menšiny jsou státními občany českého státu, nemají stejný nárok jako češti sousedé, a v tom my vidíme křivdu (Unrecht). Tvrdíme, že jsme byli poškozeni. Nejen pouze diskriminováni - německá menšina byla i fyzicky poškozena. Zda to takto vidí i Kulturní svaz, někdy pochybuji. Tuto pochybnost by bylo možné také doložit".

Jedna část rozhovoru je věnována problematice Evropské unie, konkrétně:

LZ: "Co se změní po vstupu Česka do EU pro německou menšinu? Říká se, že pro Maďary na jižním Slovensku po vstupu Slovenska do EU již nebudou žádné důvody učit se slovensky, protože budou mít možnosti pracovat v Maďarsku a tam také žit. Týká se to i německé menšiny u nás?"

Dzingel: "To je těžko říci. Nyní lze pouze spekulovat, co se stane. Jsou hlasy, které říkají, že všechno splyne dohromady a že my potom nebudeme muset dělat žádnou menšinovou politiku. Jiní zase říkají, my budeme muset potom menšinu víc vybudovat než dříve, protože teprve poté budeme moci vést způsob života, jaký etnická skupina potřebuje. Myslím, že to nebude tak tragické, jak někteří říkají. My budeme muset potom, tak jako nyní, pěstovat německou kulturu a německé dědictví, a potom nebude hrozit nebezpečí, že se německá menšina rozpustí v nějakém celku".

LZ: "Má Zemské shromáždění nějaký globální plán pro příští desetiletí nebo pro delší období?"

Dzingel: "My se řídíme naším cílem a stanovami. Chceme dále pracovat na politické úrovni, na kulturní úrovni a také např. na úrovni školství pro německou menšinu'".


Summa summarum: Toto číslo LZ potvrzuje trend, který nastoupilo Zemské shromáždění Němců v poslední době - výraznou orientaci na německou mládež, její získání pro své cíle a činnost. Nejde tu jen o plané moralizující výzvy, ale o zcela konkrétní aktivity. To se projevuje mj. i v tom, že se ZS nebálo před rokem svěřit funkci tajemníka a místopředsedy do rukou svého mladého člena a letos od ledna pověřit šéfredaktorem LZ rovněž mladého novináře.

Lze pozorovat, že LZ zmírnily svůj někdy až příliš ostrý, téměř protičeský kurz a problematiku údajné diskriminace českých Němců, požadavky na odškodnění apod. dávají do přijatelnějšího hávu. Kontakty ZS s revanšistickým sudetoněmeckým landsmanšaftem však zůstávají trvalým základem činnosti ZS.


Landes-Zeitung č. 7 z 1. 4. 2003.

Ve dnech 15.-16. března 2003 se konalo zasedání Zemského shromážděni Němců v Čechách. na Moravě a ve SLezsku (ZS). Podrobná informace o něm je podána v příspěvku Na jarním zasedání byly také odklizeny spory. Mezi hosty zasedání, které se schází 2x ročně, byli mj. předseda Rady národnosti Andrej Sulitka a Monika Pietrziková z německého velvyslanectví. "Sulitka přinesl dobrou zprávu: Petiční výbor českého parlamentu brzy projedná podání německé menšiny. V něm ZS požaduje v podstatě 4 body: Obě komory českého parlamentu se mají vyjádřit k loajalitě menšiny v České republice. Na německé menšině spáchané bezpráví má být zmírněno odškodněním, například neoprávněně vyvlastněný majetek má být v rámci možností navrácen. Také ti, kteří museli vykonávat nucenou práci, mají být bez časového průtahu odškodněni Německo-českým fondem budoucnosti. Mimoto má být německá výuka v regionech podle podílu německého obyvatelstva silněji podporována".

Právě k těmto otázkám zmírnění bezpráví se na zasedání rozhořela prudká diskuse mezi zástupcem ZS v Koordinační radě Německo-českého diskusního fóra Walterem Piverkou a pozorovatelkou Kulturního svazu občanů ČR německé národnosti (KS) na tomto zasedání Ingrid Pavelkovou (viz následující příspěvek).

Zasedání se zabývalo i kontroverzní situací mezi organizacemi německé menšiny v Brně, pulzující již delší dobu. Vedle nejstarší z nich. která je součásti KS, zde vznikl po roce 1989 Německý kulturní svaz regionu Brno v čele s Dorou Müllerovou a do třetice Německý jazykový a kulturní svaz Brno (NJKS) za předsednictví Siegfrieda Wanky. Spor je veden především mezi posledními dvěma svazy. Jeho podstatou je, kdo ovládne brněnské středisko setkávání, finančně štědře dotované mj. ministerstvem vnitra SRN. Delegáti zasedání se přiklonili na stranu Dary Müllerové, dlouholeté aktivistce německé menšiny v Brně.

Z dalších projednávaných otázek na zasedání ZS autor příspěvku Gerd Lemke vyzdvihuje sdělení o založení nové místní skupiny Svazu Němců severní Moravy a Orlických hor (SN) v Orlických horách, která má 45 členů. Zemské shromáždění Němců věnuje v poslední době mimořádnou pozornost německé mládeži. O činnosti mladých v rámci organizace JUKON (Mládežnická a kontaktní skupina) hovoru na zasedání její předseda Martin Dzingel, který je současně i tajemníkem a místopředsedou ZS. Seznámil účastníky zasedání s aktivitami JUKON a plánem na příští období. Jeho těžištěm jsou semináře, pořádané pravidelně každý měsíc. Některé z nich jsou realizovány ve spolupráci s Ackermann-Gemeinde.

Již zmíněný druhý příspěvek o zasedání Kontroverze mezi Zemským shromážděním a Kulturním svazem je uveden stručnou informací o referátu, který přednesl na zasedání bývalý prezident ZS a poslanec federálního parlamentu a nynější zástupce v koordinační radě W. Piverka. Nastínil vývoj německé menšiny v Československu, resp. v České republice po roce 1989. Zdůraznil především úsilí o nápravu křivd, spáchaných na Němcích v nedávné minulosti. Klíčovými roky jsou 1992 a 1997 - Smlouva o dobrých sousedských vztazích mezi Německem a Českou republikou a Německo-český fond budoucnosti, ustavený na základě Německo-české deklarace.

"Kontroverzí vyvolala Piverkova výtka Kulturnímu svazu Němců, že brzdí Zemské shromážění v zastupování existujících zájmů. Konkrétně Rosemarie Knappová, předsedkyně Kulturního svazu, nedávno v dopise Radě národností uvedla, že se Kulturní svaz vzdává všech humanitárních gest, je nutno se zabývat pouze perspektivami budoucnosti. Kulturní svaz tím vzbudil dojem, že německá menšina v Česku, organizovaná v Zemském shromáždění a v Kulturním svazu, je nejednotná. To oslabuje úsilí ZS, které již dosáhlo úspěchu v pořizování lázeňských pobytů, dětských prázdninových táborů nebo Nadace Bohemia Troppau, která podporuje středostavovské podnikatele. V polemickém ostří Piverka označil Kulturní svaz, že je jezdcem na stupátku, který sám za nic nebojuje, ale úspěchy ZS pro německou menšinu dosažené, bere na sebe. Kulturní svaz ignoruje již léta návrh na spolupráci nebo na přístup do ZS,.,".

Jménem Kulturního svazu odpověděla šéfredaktorka Prager Volkszeitungu Ingrid Pavelova. "Interpretace Piverky se zakládá na nedorozumění, které již Knappová vyjasnila s předsedou Rady národnosti Sulitkou. Knappová dosáhla nové interpretace sporného dopisu, Kulturní svaz se v žádném případě nestaví proti humanitárnímu gestu. Pavelová požádala o porozumění pro postoj Kulturního svazu, jehož členové jsou již stářím unaveni k boji a přimlouvala se za vzájemnou spolupráci. K tomuto závěru se připojili prezidentka ZS Irena Kuncová a Walter Piverka. Předseda SN severní Moravy a Orlických hor, Walter Sitte, bývalý člen Kulturního svazu, se nabídl jako zprostředkovatel mezi oběma tábory".

Otevření kanceláře sudetoněmeckého landsmanšaftu v Praze, které vzbudilo velkou pozornost všech médii v České republice, věnovaly Landes-Zeitung jen krátkou informaci Krajanské sdružení otevírá kontaktní kancelář. Mj. uvádí, že její zřízení bylo avizováno krátce před 1. dubnem 2002 (což je nepřesné, bylo tomu tak někdy v polovině roku 2001), sídlí ve dvou místnostech v Tomášské ulici na malé Straně. Z přítomných českých hostů slavnostního zahájení jmenuje pouze Rumla, jenž „jako místopředseda senátu oficiálně přijal Posselta a tim ho učinil 'salonfähig'. Pozváno bylo i několik představitelů ZS. O vedoucím kanceláře se uvádí: "Je jím Petr Barton, narozený v Pardubicích a potom exulant v Německu. Tam studoval dějiny a pracoval u Nadace Hannse Seidela, mající blízko k CSU, mj. i v Praze. Posledního půl roku Barton připravoval pražské kontaktní byro pro sudetoněmecký landsmanšaft".

Autorem všech tří výše uvedených příspěvků je redaktor LZ Gerd Lemke. Z jeho pera pochází i čtvrtý příspěvek Posselt prokazuje menšině medvědí službu. Mj. píše: ,,Zatimco se redakce Landes-Zeitungu ve svém 6. čísle 2003 dívá na úřední dobu Václava Klause spíše kriticky a starostlivě a poté se připravuje na jarní zasedání Zemského shromáždění, udeřil trpělivý tenisový hráč nádherným smečem - těsně po redakční uzávěrce Landes-Zeitungu" - takže se již nedalo v novinách nic měnit. Lemke pokračuje dlouhým citátem z Klause, který se objevil v českých sdělovacích prostředcích 15. března. Prezident v něm - podle redaktora - odsuzuje odsun Němců. Lemke pak pokračuje: "Tak zřetelné odsouzení vyhnání vlastně od Klause nikdo nečekal, tim mnohé pozitivně překvapil. To musel přiznat i Bernd Posselt, i když ve své první reakci připojil, že rozdílné právní názory co se týká vyhnáni a Benešových dekretů trvají dál. To se dalo od Posselta, předsedy sudetoněmeckého landsmanšaftu, očekávat.

Co se ale od CSU-politika a poslance Evropského parlamentu očekávat nedalo, byl jeho signál vůči České republice: Bude-li třeba, bude Posselt hlasovat proti jejímu mu přístupu do EL; Žral Posselt v minulých letech jenom křídu, když se pokoušel profilovat jako muž dialogu? Ukazuje nyní svou skutečnou tvář, když jde Česku o postavení politické výhybky pro následující desetiletí? Nebo chce Posselt vystřídat v poslední době vybledlého ultrapravičáka Jorga Heidera v roli bojkotéra přístupu do EU? Zemské shromáždění 15. března svým členům jednohlasně doporučilo hlasovat pro přístup do EU. Vkládá Posselt svým příznivcům do srdce pravý opak? Tímto postojem získá sudetoněmecký landsmanšaft v Česku sotva přátele, ani mezi Němci, kteří zde zůstali.

Závěr příspěvku Gerda Lemkeho je jasný: "Německé menšině Posselt prokázal svým vystoupením před zahraničněpolitickým výborem Evropského parlamentu v každém případě medvědí službu".

Několik příspěvků dává nahlédnout do života organizací německé menšiny v ČR. Např. Výroční shromáždění Těšínska. Konalo se 15. března v Havířově, kde sídlí Středisko setkávání (Begegnungszentrum - BGZ). Zúčastnili se ho členové svazů z širokého okolí, z Karviné, Oder, Ostravy, Frýdku-Místku a dalších míst. Vedoucí místní skupiny Těšín Zientek se ve zprávě zabýval také činností BGZ a plány do budoucnosti: "Tyto plány pro běžící rok 2003 nejsou nijak povzbudivé. V roce 2002 byly rozpočtové prostředky státního ministerstva SRN pro hranice překračující kulturní spolupráci podle § 96 vyhnaneckého zákona zkráceny o 1, 48 mil. Euro. V tomto roce rudo-zelená vláda kancléře Schrödera hodlá zkrátit o dalších 500.000 Euro. Proti tomu spolková frakce CDU/CSU rozhodně protestovala. Pokud by se úmysl vlády měl prosadit v praxi, byla by činnost všech středisek setkávání ochromena a pozvolna by byla zcela zastavena.

Autorem následujícího příspěvku Egerlandrlsch zůstalo na Chebsku samostatným jazykem je Miroslav Petr, do němčiny přeložil Richard Šulko: "Na západě Čech se v průběhu staletí promísili Němci a Češi. Ještě dnes dochází čas od času k nedorozumění ve vzájemných vztazích. Stále častěji se na Chebsku a v celém karlovarském kraji hlásí o slovo tamní občané německé národnosti. Německá menšina, která byla po válce značně zdecimována, obnovuje pomalu, ale jistě své kulturní statky - počínaje organizací a účastí na křesťanských slavnostech, až k různým vzdělávacím seminářům, např. o chebských krojích nebo nářečí. Již léta stojí v čele Svazu Němců - krajiny Chebska (SN) Richard Šulko, jehož předci pocházejí z Nečetína. Tato organizace sdružuje přes tisíc členů...Šulko, jeho rodina a také další členové svazu důsledně dodržují chebské tradice, jakož i chebský dialekt, který je od klasického německého jazyka daleko vzdálen. SN vydal před časem i CD s chebskými písněmi, jakož i knihu chebské poezie a prózy. Předseda připouští, že vzbuzuje u Čechů negativní emoce, když při svých vystoupeních nosí bílé punčochy a krátké kalhoty, protože si Češi vzpomínají na dobu nacionálsocialismu. "U některých máme jednoduše razítko sudeťák a já mohu jen těžko vykládat, že nejsme žádní revanšisté".

V další části příspěvku jsou uvedeny některé akce, které SN připravuje a pokračuje: "Němečtí Chebané mají také velký podíl na obnově kostela sv. Jakuba v Nečetíně, který byl upraven v roce 2001 díky státu, Německo-českého fondu budoucnosti, církvi a rodilým německým Nečetincům".

Ve všech číslech Landes-Zeitungu je pravidelně uváděn Seznam německých svazů a středisek setkávání v ČR. Podle tohoto čísla LZ je současný stav následující: Celkem působí v ČR 21 svazů (v Čechách 8, na Moravě 5, ve Slezsku 8 a 14 středisek setkávání (Čechy 7, Morava 3, Slezsko 4). Ne všechny svazy mají vlastní středisko a ne všechna střediska jsou vázána na svazy.

Na závěr: Část úvodníčku z titulní strany LZ, jehož autorem je šéfredaktor LZ Martin Ježek, patřící k mladé generaci novinářů: "Milé čtenářky a čtenáři, vědomě se v tomto čísle nevěnujeme válce v Iráku. K tomuto rozhodnuti mě přivedlo hned více aspektů. Jako noviny německé menšiny máme k tomu sotva co říci, v televizi lze všechno sledovat v přímých přenosech. Jestliže uděláme zvláštní přílohu, nesplníme nikdy naše poslání být novinami Němců v Česku. Válka v Iráku nemá téměř žádný německý aspekt. Třeba bychom mohli vysvětlit ústavní otázku, že Německo předalo Američanům práva přeletu a tím poskytlo protiústavně pomoc útočné válce. Je to ale jádro problému? Jádrem problému jsou daleko víc ženy a děti, které jsou stavěny před první linii, aby zamezily úderům spojenců..."


Summa summarum: V tomto čísle LZ je zařazeno několik příspěvků a zpráv, které nejsou nijak nápadné a přitom budou mít mimořádný význam pro další vývoj česko-(sudeto)německých vztahů. Je to především informace z jarního zasedání Zemského shromážděni Němců o petici, podané českému parlamentu. Jde o druhou petici., ta první byla předána v roce 2001 a přímo požadovala zrušeni tzv. Benešových dekretů a byla formulována proti Čechům. Petiční výbor s mocnou podporou veřejnosti ji odmítl, byť jen z formálních důvodů. Nynější petice je zřejmě formulována mnohem diplomatičtěji, její obsah se ale příliš neliší. Její podání však tentokrát proběhlo bez větší pozornosti, což může mít osudové důsledky pro další postoj Čechů a českých Němců.

Druhá zpráva v LZ se týká otevřeni kanceláře sudetoněmeckého landsmanšaftu v Praze. V LZ jde jen o okrajovou zmínku, o popsání vnější stránky zahájení činnosti, přitom obsah aktivit kanceláře zůstal nepovšimnut. Ten ale bude rozhodující pro budoucnost. Již samotné otevření sudetoněmeckého byra a tím spíše náznaky o jeho příštích aktivitách oprávněně vzbuzují obavy značné části české veřejnosti a ne náhodou se proto ozvaly četné protesty.

Třetí příspěvek v LZ jen naznačuje možnou změnu budoucího vývoje: Poprvé se na stránkách orgánu Zemského svazu Němců objevuje otevřená kritika nejmocnějšího muže sudetoněmeckého Landsmanšaftu Posselta, což si dosud nikdo netroufl. Jde o nahodilý názor redaktora novin, nebo náznak trendu budoucího vztahu k Posseltovi od širšího spektra osobností z řad německé menšiny v České republice? Je si tato menšina konečně vědoma, že tento poslanec Evropského parlamentu je hrozbou česko-německým vztahům, a to nejen proto, že v zahraničně-politickém výboru EP hlasoval proti vstupu ČR do Evropské unie?


Zpracoval PhDr. Vladimír Novák CSc., redakce J. Řezníček, JUDr. O. Tuleškov.

Vydalo Křesťanskosociální hnutí ve spolupráci s OR KČP Praha 10 pro vnitřní potřebu vlasteneckých organizací. Publikace neprošla řádnou autorskou a jazykovou úpravou. Praha, březen 2003.

Do elektronické podoby zpracováno 16. března 2013

Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz