(Poznámka redakce: Zemské shromáždění Němců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (dále jen ZSN) vzniklo 7. listopadu 1992 v Liberci jen díky velkému úsilí Sudetoněmeckého landsmanšaftu a jeho tehdejšího mluvčího Franze Neubauera, který na místo jednání vyslal svého osobního tajemníka Heinze Löfflera. ZSN tehdy konstatovalo „že Němci žijící v Čechách, na Moravě a ve Slezsku jsou etnickým společenstvím, které je součástí sudetoněmecké národnostní skupiny.“)
Výňatky z Landes-Zeitung č. 8 z 15. 4. 2003, čtrnáctideník Zemského shromáždění Němců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, dále jen LZ.
Autorem titulního příspěvku Spisovatelé diskutují je Gerd Lemke. Píše: '"Byl by to velký den. kdyby to dnes byla poslední diskuse o Benešových dekretech", zalkal rakouský novinář Günter Traxler ze Standardu. Reakce publika během pražského Festivalu spisovatelů prokázala pravý opak Toto téma je tak jako dříve přímo hořlavé. Diskuse českých a německy hovořících intelektuálů prokazuje určitou asymetrii. "Češi poukazují většinou na českou vinu při vyhnaní Němců po skončení války, zatímco "Němci" na historické okolnosti a vinu nacionálně-socialistického režimu. Nejde o mateřskou řeč, ale o mentalitu.., uvedl Traxler, "Sudetské území bylo pramenem nacionálních socialistů již před uchopením moci."
Peter Demetz, v Praze narozený germanista, navrhl, aby jako gesto dobré vůle z české strany, bylo uděleno čestné občanství těm sudetským Němcům, kteří byli činní v antifašistickém odboji. Ostře se ohradil proti povzdechu spisovatele Josefa Nesvadby, ponechat diskusi vymřít spolu s dožívající generaci. Předseda českého PEN-klubu Josef Bunar sklidil ze strany většinou staršího publika tvrdou kritiku pro svůj smířlivý postoj vůči sudetským Němcům. Vina spočívá podle Binara v bezpráví totalitních systémů, které se u nás vystřídaly, nikoliv na konkrétních osobách.
V ten den. kdy se v Evropském parlamentě hlasovalo o přístupu kandidátských zemi do EU, připomenul poIitolog Jiří Pehe volební postoj mnoha pravicových německých či rakouských poslanců, kteří přístup České republiky odmítli kvůli Benešovým dekretům. „Ze všech kandidátských zemí obdrželo Česko nejméně hlasů".
Několik příspěvků v tomto čísle LZ je věnováno problematice dvojího státního občanství řady příslušníků německé menšiny v České republice, resp. právům menšiny. Horst Kostritza píše pod titulkem Konzulární den ve Slezsku: Již potřetí se v kravařském středisku setkávání tamního Německého kruhu přátel DFK konal pro obyvatele Hlučínska konzulární den německého velvyslanectví. Důvody spočívají v tom, že v Hlučínsku stále mnoho obyvatel žádá o vystavení německých průkazů o státním občanství a pasů. I když se v minulém roce počet žadatelů poněkud zmenšil, u mladých lidí naopak výrazně stoupl. Protože cesta do Prahy k návštěvě německého velvyslanectví je daleka, zvláště pro starší lidi, usiluje DFK již od svého založení být těmto občanům nápomocen. Díky DFK a německému zastupitelství se proto přijímací dny konzulátu konají přímo zde, na místě.
Letošní konzulární dny 26.-27. března navštívila řada zájemců z Ostravska, Frývaldova, Frýdku-Místku i dalších míst, celkem kolem 180 osob. Na místě se tak dověděli od zástupců německého velvyslanectví vše potřebné pro uděleni německého občanství a pasů.
David Wünsch v příspěvku Státní občanství zahraničních Němců: "Je všeobecně známo, že Němci za hranicí na Odře, Nise a v Česku mají za určitých okolností dvojí statní občanství, Počet takových osob stále ještě stoupá a nyní dosahuje v Česku 80.000 a v bývalých německých východních územích v Polsku a Rusku dalších 300.000 Němců. Tyto osoby však představují v uvedených zemích jen zlomek obyvatelstva. Protože Němci mezi ostatními národnostmi jmenovaných zemí žiji roztroušeně, vznikají často smíšená binacionální manželství. Mají-li partneři ve smíšeném manželství zpravidla dvě děti, tak v každé nové generaci se počet vlastníků pasů zdvojnásobuje. S ohledem na německého manžela však německý jazyk, výchova a kultura přicházejí v niveč.
Tento, pro Spolkovou republiku Německo neúnosný vývoj, byl vzat v úvahu v novele zákona o státním občanství. Proto je také ministerstvo zahraničí zapojeno do reformy státního občanství. Reforma se týká proto nejen cizinců v Německu, ale stejnou měrou i Němců v zahraničí. Pro zahraniční Němce to má důsledky v tom, že v zahraničí narozené děti, jejichž němečtí rodiče, resp. německá matka nebo německý otec, měli po 21. 11. 1999 oprávnění k pobytu v zahraničí, nemusí ze zásady dědit německou státní příslušnost. Autor příspěvku pak v dalším uvádí několik různých výjimek.
David Wünsch je podepsán i pod dalším článkem na toto téma: Brzy sto tisíc majitelů pasu. "Na jedné straně je zde klesající počet osob, které se hlásí ke svému německému původu. což je pro nás politováníhodné. Oproti. tomu stojí stále rostoucí počet těch, kteří vyhrabali své německé kořeny, aby získali německý cestovní pas. Rozvoj uznání německé státní příslušnosti Spolkovým správním úřadem, resp. zemskými úřady, nebere konce. V konzulárním okruhu pražského velvyslanectví bylo již dávno vystaveno 65 000 pasů. Podle demografického rozvoje žilo v České republice 18 % dětí, které vzhledem ke svému stáří nevlastní dosud žádný pas a jsou ale zapsány v pasech svých rodičů. Tím bylo dosaženo hranice 80.000!"
D. Wünsch dále uvádí, že od poslední novelizace zákona o státním občanství v roce 2000 byla pravidla vystavování zostřena a neúplné žádosti budou důkladněji zpracovávány, což může trvat až čtyři roky. Do toho spadá většina žadatelů z Hlučínska. jejichž nával z konce tisíciletí je teprve nyní vyhodnocován. K tomu přicházejí ještě obyvatelé plzeňského a karlovarského kraje, o jejichž žádostech bylo rozhodnuto často již do 14 - 18 měsíců a jejich nejvyšší konjunktura byla v letech 2000 - 2001. Neoficiální údaje Spolkového správního úřadu hovoří o 20 - 25 000 došlých žádostí. Konečný počet by se mohl proto zvýšit do konce příštího roku na devadesát až sto tisíc.
Kdo počítá s tím, že se počet německých státních občanů s každou generací skrze smíšená manželství zdvojnásobí, ten se mýlí. Německý zákonodárce připravil pro zahraniční Němce chytrácké řešení. Ten. kdo nově narozené dítě neohlásí zahraničnímu zastupitelství, ten bere svým dětem možnost obdržet německý pas. Někteří lidé si kladou otázku. zda se nyní před předpokládaným vstupem do Evropské unie vyplatí usilovat o německý pas. Pro občana,. který sotva překročí hranice svého vlastního dvora, má jistě mimo pocitu zadostiučinění sotva jakou cenu. Mladá generace, která ale ráda cestuje, brzy pozná, že v EU panují lepší podmínky pro vlastní občany, než pro cizince, kteří se musí podrobit určitým pravidlům. S druhým pasem bude člověk více doma ve větším prostoru a může vzít možnosti obou států v potaz. Navíc je stále ještě otevřeno, jestli referendum vysloví se vstupem do EU souhlas".
Pravidelný sloupek LZ o Evropské unii nese tentokrát název Ochrana menšin: EU měří rozdílnou mírou. Claudia Freilingerová píše: "Evropská unie nemá v principu žádnou vlastní menšinovou politiku, opírá se daleko více o mezinárodní dohody. Zdá se přitom, že u některých států a u kandidátů vstupu do EU nasazuje rozdílná měřítka. Ochrana menšin v EU je zaručena především článkem 6. smlouvy o založení Evropské unie. Ten se odvolává především na Evropskou konvenci k ochraně lidských práv a základních svobod. Autorka příspěvku dále uvádí, jak na státech, které mají vstoupit do EU, se požadují závazky, které neplní ani některé členské státy EU, např. Francie, Benelux, Řecko. V některých členských státech se situace národnostních menšin v posledních letech dokonce zhoršila. V Portugalsku se četní Portugalci obracejí proti zvláštním opatřením ke zlepšení sociálního soužití
různých etnických skupin a jsou především proti politickému spolurozhodování. V Lucembursku je souhlas s přistěhovalci kvůli pracovním místům příliš nízký a přání na odchod nezaměstnaných přistěhovalců příliš vysoký. Freilingerová končí konstatováním, že "Evropská unie na tento všeobecný trend odchodu přistěhovalců nereagovala. Zatímco EU přísně sleduje vývoj v kandidátských zemích, tak se zdá, že situaci v členských zemích spíše zanedbává".
Příspěvek Protesty proti kontaktní kanceláři Sudetoněmeckého landsmanšaftu nejdříve popisuje první demonstraci, kterou uspořádala Národní strana přímo v Tomášské ulici před touto kanceláří. Zúčastnilo se jí celkem 7 osob. Poté pokračuje: "Peter Barton, vedoucí kontaktního byra na to klidně reaguje. Teprve po chvíli se věnuje novinářům a kameramanům. Říká, že demonstrace ho nepřekvapila: „Reakci určitých kruhů bylo lze očekávat", zdůraznil, že kontaktní kancelář neprovádí žádnou poltickou propagandu. "My jsme jako agentura, kontaktní kancelář (SKS) je českou firmou, která stejně jako McDonald provozuje pobočky. Ve skutečnosti je SKS s.r.o., to znamená společností s ručením omezeným, zapsanou v českém obchodním rejstříku. SKS je dceřinná firma Sudetoněmecké nakladatelské společnosti, nepodléhá tudíž přímo Sudetoněmeckému landsmanšaftu. ten je ovšem 100 procentním vlastníkem nakladatelství. Chceme publikovat a organizovat výstavy", vysvětluje 46letý Barton, který má německé, české a maďarské předky. DáIe uvádí velký zájem mnoha českých občanů o kancelář, což se projevuje jak v přímých návštěvách kanceláře, tak v dopisech. Z těch, co dosud dostali, je většina pozitivních, jen dva byly kritické. Barton, vystudovaný historik a politolog, uzavírá: „zde se nebude konat žádná politika - i když někteří věří, že se za kanceláří SKS skrývá Sudetoněmecká strana".
V rubrice Dopisy čtenářů je otištěn dopis Helmuta Matejky Bernd Posselt je mi rovněž nesympatický. Je reakcí na příspěvek G. Lemkeho v minulém čísle LZ, ve kterém je kritizován Posselt za to, že odmítl přístup ČR do Evropské unie. Matejka píše: "Bernd Posselt mně také není zrovna sympatický. Ne z osobních důvodů, jsem ale principiálně skeptický vůči Sudetoněmeckému landsmanšaftu, který zdegeneroval v odložiště vysloužilých funkcionářů. Chci ale varovat před přeceněním Gerdem Lemkem citovaných výroků Václava Klause". Autor dopisu se v dalším věnuje některým vystoupením Václava Klause. včetně jeho postoje k „vyhnání" Němců v r. 1945. V závěrečném odstavci dopisu pak Matejka uvádí: „Požadavek na zrušení Benešových dekretů, ktere již v roce 1945 byly v rozporu s mezinárodním právem, je požadavkem, který poskytuje základnu pro Němce, kteří v Česku zůstali. To se odrazilo i do jarního zasedání zemského shromáždění Němců v ČR. které opětovně požaduje odškodnění a restituce. Přitom je nutno bezpodmínečně nastolit témata, která jsou české veřejnosti nepříjemná. Postoje, které zastává Gerd Lemke, vyplývají většinou z neznalosti, škodí však německo-českému smíření, stejně jako radikální výroky funkcionářů sudetoněmeckého Witikobundu.
Co je nutné, a zde mohou posloužit Landes-Zeitung, je kultivovaná diskuse o nepříjemných skutečnostech. Němci, kteří v této zemi zůstali (Verbliebene) potřebují podporu od vyhnanců (Vertreibene) - nejen finanční, ale také z morálního hlediska.
Zemské shromáždění Němců věnuje soustavnou pozornost životu českých Němců, resp. jejich organizací v různých regionech. V tomto čísle LZ je zařazen příspěvek Orlické hory: Toto pohoří je dlouhé 60 km a široké 30 km. Obě strany Orlických hor byly osídleny Němci ve 30 vesnících, jednom městě a řadě malých osad, bylo zde 16 kostelů a mnoho kapliček. Když jsme chtěli v tomto území založit náš svaz, píše autor příspěvku, hledali jsme Němce daleko široko. Po velkém úsilí se nám podařilo získat 15 členů a 30 přátel. Naše setkávání se dějí v různých vesnících, dnes jsou v celém okolí četné hotely, kde nacházíme místnosti pro setkávání i ubytování. V rámci naší činnosti organizujeme ubytování a odborný doprovod lidí, kteří sem přijíždějí na návštěvu, do své staré vlasti, ukazujeme jím naši krajinu. Mnozí si tak na místě vzpomínají na svůj bývalý domov, na své dětství.
Titulek dalšího příspěvku Spolek karpatských Němců má nového předsedu již napovídá, že příspěvek se bude týkat německé menšiny ve Slovenské republice. Od 1. dubna stojí poprvé v čele spolku (SKN), který byl založen před 10 lety, někdo, kdo není z Košic. Mj. z Košic je i slovenský prezident Rudolf Schuster, který se ale ve volbách před 3 roky ke svému karpatskému původu nehlásil. Nový předseda SKN Ondrej Poss, který je ředitelem Muzea Karpatských Němců v Bratislavě, přebírá spolek, který má 4 700 členů, přičemž německá menšina na Slovensku čítá (podle sčítání lidu) 5 400 osob. To zn. že 80 % slovenských Němců je členy spolku. Sídlem SKN jsou Košice, předseda ale z 300 km vzdálené Bratislavy. Při současných komunikačních prostředcích to však není žádný problém.
Pro německou menšinu a SKN nejsou Benešovy dekrety žádný problém, zato u maďarské menšiny hrají velkou roli. Přesto je nový předseda toho názoru, že tyto „dekrety a zákon o amnestii by měly být po vstupu Slovenska do EU zrušeny". Prioritou O. Pósse bude urovnat spory uvnitř SKN" mezí západoslovenskými Němci, spišskýmí Němci a Němci z Bratislavy. Problémem Spolku karpatských Němců je i přestárlost jeho členů. Mládežnický svaz IKEJA se od mateřského SKN" oddělil. aby mohl sám prosazovat lépe své zájmy a cíle. Poss by mohl hrát roli prostředníka mezí SKM a mládežníky, protože jemu samotnému je 52 let a tím stojí věkově někde uprostřed.
Summa summarum: Při nástupu do funkce šéfredaktora Landes-Zeitungu letos v lednu Martin Ježek uvedl, že se LZ budou více věnovat problémům německé menšiny v České republice, než tomu byLo dosud. Toto předsevzetí se v posledních
číslech LZ začíná skutečně výrazněji projevovat, byť někdy s protičeským nádechem. Německá menšina se i v tomto čísle dostává poněkud do popředí a s tímto trendem zřejmě budou čtenáři LZ počítat. Byť jde o poměrně malou menšinu (k německé národnosti se přihlásilo při posledním sčítání lidu necelých 40 000 osob), její význam je nepoměrně větší, než zlomek % obyvatel ČR. Především proto, že tato menšina je trvalým objektem zájmu revanšistického Sudetoněmeckého landsmanšaftu v jeho tažení proti České republice. Do tohoto kontextu spadá i trvalá pozornost LZ tzv. Benešovým dekretům, což se nemění ani přijetím ČR do Evropské unie.
Landes-Zeitung č. 9 z 29. 4. 2003
Claudia Freilingerová pokračuje ve svém seriálu o Evropské unii. Pod titulkem Ostudné rozdíly v ochraně menšin přináší rozhovor s poslancem Evropského parlamentu Míchl Ebnerem, příslušníkem německé menšiny v severoitalském Jižním Tyrolsku, který je současně členem interskupiny pro regionální menšinové jazyky v evropské poslanecké komoře. Ebner říká: "Dnes máme my, Jihotyrolané, v porovnání s jinými menšinami v Evropě, vcelku velmi dobrou ochranu menšin. Nikoli neprávem je Jižní Tyrolsko označováno za možný model. Pravě na evropské rovině a zvláště uvnitř EU existuje silná potřeba následování". Na poznámku redaktorky, že v EU nejsou žádná konkrétní pravidla pro ochranu menšin, poslanec odpovídá: "Evropská rada na svém zasedání v roce 1993 v Kodaní rozhodla, že přístup každé země může následovat teprve tehdy, bude.li v krátké době schopna splnit požadované politické a hospodářské podmínky a se členstvím spojené povinnosti. První kritérium z Kodaně, které se týká členství, má tři dílčí aspekty: institucionální stabilitu, zajištění lidských práv a ochranu menšin". Podle M. Ebnera všech deset zemí, které v příštím roce vstoupí do EU, tato kritéria splňuje. Rozšiřování o další kritéria pokládá v tomto okamžiku za nikoliv smysluplné a pokračuje: "Jsem však toho mínění, že po vstupu do EU by mělo monitorovaní situace v některých oborech pokračovat a eventuálně i ve "starých" členských státech EU... První kritérium z Kodaně bylo pro obhájce menšinových práv jasným a jednoznačným úspěchem. Poprvé byla EU zavázána věnovat v ročních zprávách o jednáních o přístupu uvedeným otázkám pozornost"'. Poslanec Ebner je toho názoru, že ochrana menšinových práv by měla být zakotvena v budoucí ústavě. Tím by byly i "staré" členské státy EU zavázány k lepší ochraně menšin. "Bohužel toto téma se zdá být v jednáních konventu, vzdor četným snahám, neprůchodné".
Lukáš Novotný informuje v příspěvku Nový dům setkávání pro Němce a Čechy o zahájení činnosti Centra Adalberta Stiftera v Horní Plané na Šumavě. Slavnostnímu otevřeni 11. dubna byli přítomní četní hosté, mj. prezidentka Zemského shromáždění Němců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku Irena Kuncová a předsedkyně druhého svazu Němců v Česku, Kulturního svazu občanů německé národnosti Rosemarie Knapová. Velkou zásluhu na zřízení tohoto centra, které bude otevřeno všem, zvláště však Němcům, Čechům a Rakušanům, má neúnavný Horst Löffler. Ten uvedl, že toto centrum má být místem dialogu v zájmu vzájemného porozumění. Tomu budou sloužit mj. semináře, galerie, výstavy, setkávání spisovatelů a umělců. Autor příspěvku pokračuje: "Protože v českém pohraničním území se často vyskytuje rozmrzelost proti takovým aktivitám, bude zajímavé, jak bude tento Dům přijat v obci a v regionu. První problémy vyvstaly s místními komunisty, mezitím však již byly odstraněny a v Horní Plané již nejsou žádným tématem. To je příslibem dobra pro budoucnost Domu". L. Novotný uzavírá tím, že prostory centra mohou být využívány i spolkem Šumavanů, tj. odsunutých Němců a budou prospěšné i šumavským Němcům, kteří zde zůstali (Verbliebene). Je to totiž vlastně jediné Středisko setkávání v jižních Čechách.
Dva příspěvky jsou - u příležitosti jeho 75. narozenin - věnovány prvnímu prezidentovi Zemského shromáždění Němců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku E. Scholzovi. První z nich Erwin Scholz obdržel vysoké vyznamenání uvádí: "Spolkovým záslužným křížem byl vyznamenán první prezident ZS Erwin Scholz. Velvyslanec SRN Michael Libal ocenil zásluhy Scholze o německou menšinu a vztah obou států po sametové revoluci...Libal vyzdvihl v laudaciu zásluhy, které Scholz získal pří výstavbě libereckého svazu a poté v Zemském shromáždění jako střechovém svazu regionálních svazů. Scholz byl v letech 1992 až 1996 nejdříve prezidentem ZS a poté zástupcem prezidenta dříve, než se ze zdravotních důvodů vzdal těchto funkcí". E. Scholz ve svém projevu mj. zdůraznil, že činnost ZS by bez pomoci Spolkové republiky Německo nebyla možná. Na tomto slavnostním aktu byli přítomní i zástupci domovského Kruhu odsunutých Němců z Augsburku. Čestný předseda kruhu Oskar Böse poděkoval Scholzovi za to, že umožnil, aby vyhnanci byli oficiálně přijati městem, které se dnes nazývá Liberec.
Druhý příspěvek Z Reichenbergu přes Itálii do Liberce: Život Erwina Scholze uvádí životní dráhu oslavence a cituje některé jeho názory, především ty, které se týkají svazů německé menšiny v České republice. Scholz chová dodnes skrytou nenávist vůči Kulturnímu svazu Němců, který byl založen ještě v duchu Pražského jara. ale až po jeho porážce v roce 1969. "Nebyl jsem členem Kulturního svazu, nevstoupil jsem do něho, ale měl jsem přednášky, protože jsem tím mohl vykonat něco pro naše lidi. Vstoupil jsem až v posledních dnech, již po (listopadovém r. 1989) obratu, kdy šlo o to, vnést do Kulturního svazu demokratické poměry... pokoušel jsem se na kongresu v Praze přímět představenstvo k odstoupení a provedení demokratických voleb". Scholz dodnes předhazuje Kulturnímu svazu, že zvlášť na počátku devadesátých let blokoval práci Zemského shromáždění.
Scholz dále vzpomíná na několik akcí, které pomáhaly lámat ledy mezi Němci a Čechy. "První německo-české kulturní dny nastartoval v Liberci a hlavním hostem byl tehdy Otto von Habsburg. Připomíná, že podle smlouvy o dobrých sousedských vztazích mezi SRN a ČR byla umožněna otevřená podpora německé menšiny z Německa. Zpočátku byly podpůrné prostředky poskytovány svazům přes Sudetoněmecký landsmanšaft. "To byla ale nešťastná konstelace, protože nás stále uváděla v podezření, že jsme byli novou pátou kolonou v republice".
Autorem příspěvku Sladká demagogie národních zájmů je český publicista Václav Žák. Mj. uvádí: „Kdy se rozhodneme prosazovat politiku, která se bude opírat o něco jiného, než o národní egoismus a strach? Němců se nemusíme obávat. Poválečný řád je nezměnitelný. O navrácení majetku mohou rozhodnout jenom české soudy. Jestliže jim nevěříme, můžeme to nechat prověřít naším parlamentem. Může nám být srdečně jedno, když Sudetoněmecký landsmanšaft otevírá svou kancelář. Ať jich otevře ještě víc. Jestliže budou říkat, že Češi připravili o život 250.000 Němců, sami se zesměšňují".
V. Žák dále pokračuje: "Část landsmanšaftu sází. na konfrontaci. Ze sudetoněmeckých řad odvolali moudrého ředitele Fondu budoucnosti Herberta Wernera. Franz Neubauer se vrátil zpět. Každá hysterická řeč na české straně pumpuje právě těmto lidem novou krev do žil - kdyby se česká politika chovala racionálně, byli by tito lidé zcela bezvýznamní. Česká média věnují těmto akcím prostor - ale, že se minulý týden v Jihlavě sudetoněmečtí katolíci od nich vysloveně distancovali a přivítali vstup ČR do EU, o tom se neobjevilo ani slovo.
V minulém čísle LZ byl uveřejněn příspěvek redaktora LZ G. Lemkeho, ve kterém ostře kritizoval předsedu landsmanšaftu B. Posselta za to, že on a další poslanci CSU v Evropském parlamentu budou hlasovat proti přijetí České republiky do Evropské unie. Na tento článek reaguje v tomto čísle LZ (v rubrice Dopisy čtenářů) prof. dr. Egon Jüttner, poslanec Bundestagu a člen Sudetoněmecké rady: K příspěvku Gerda Lemkeho "Posselt prokazuje menšině medvědí službu".
"Vyjádření Václava Klause k vyhnání sudetských Němců, oproti dřívějším postojům České republiky a zvláště ke svým vlastním nedávným výpadům, představuje ve skutečnosti pokrok. Na tento potěšitelný vývoj musí sudetští Němci smířlivě reagovat. To také Bernd Posselt učinil. Nicméně určitá skepse je nutná. Pozitivní signály z České republiky vůči sudetským Němcům v posledních letech byly ze strany českých představitelů vždy dodatečně relativizovány a nebo dokonce popřeny. Zcela nevhodné a nepřiměřené je proto srovnání Posselta s Henleinem, Hitlerem a populistou Heiderem. Ten, kdo Posselta zná a jeho politiku více let sleduje, ví, že podezření, že 'žral křídu a nyní ukazuje svou pravou tvář', je absurdní a nespravedlivé. Posselt se mnohokrát, při zlých vykolejeních českých politiků vyjadřoval smířenecky a umírněně. Ve svém politickém jednání se řídí základy Charty německých vyhnanců". V tomto duchu obhajoby Posselta Jüttner pokračuje dál a uzavírá: "Evropská unie je právním a hodnotovým společenstvím. Postoj České republiky k Benešovým dekretům je právě se zřetelem na Evropou položené základy dále neuspokojivý. Z tohoto pozadí pokládám Posseltovo oznámení, že bude v Evropském parlamentu v případě nutnosti hlasovat proti vstupu České republiky, za legitimní".
Čtyřstránková příloha LZ je věnována tématu, vyjádřenému v nadpisu Jihlavské rozhovory 2003. Již po dvanácté je uspořádaly ve dnech 11. - 13. dubna 2003 Ackermann-Gemeinde, Nadace Bernarda Bolzana a Ústav soudových dějin. Tématem jednání bylo "Němci a Češi - spoluodpovědnost za střed Evropy". Patronem byl předseda senátu ČR P. Píthart, zúčastnili se četní politici, vědci, novináři mj. i zástupci německé menšiny v ČR.
První pozdravný projev přednesl velvyslanec SRN M. Líbal. Mj. uvedl: "To, co se (v minulosti) stalo, nelze změnit ale všichni původně postižení, i mrtví, mají nárok na to, abychom my, později narození, události první poloviny 20. století posuzovali otevřeně, bez předsudků a se znalostí faktů a tak diskutovali". Ředitel Německo-českého fondu budoucnosti H. Werner kritizoval postoj těch účastníků, kteří nebyli pro vstup ČR do Evropské unie a označil to za propásnutou šancí pro sjednocenou Evropu : "Minulost nesmí ovládnout přítomnost a budoucnost".
Dále vystoupili se svými referáty představitelé pořádajících organizací. \Valter Rzepka z AG vyzdvihl brožuru českého ministerstva školství o německo-českých vztazích a označil ji za pokrok ve změně názorů české veřejnosti. Petr Pithart vyzdvihl nutnost postavit se proti narůstajícímu populistickému nacionalismu. Proto inicioval v roce 2002 spolu s bývalým prezidentem Maďarska A. A. Gönczem "Text z Prahy a Budapešti", kde byla jasná slova proti tzv. nacionální rétorice a populismu. Vyslovil se pro diskusi o ožehavých otázkách. "Nejde o to měnit minulost, ale měnit naše postoje k ní". Spisovatel a historik dr. Prouza se ve svém vystoupeni dotkl i německé menšiny v ČR. Výrazně uvedl, že Němci, kteří zůstali v po r. 1945 v Československu, se stali občany druhé kategorie. Kritizoval sudetoněmecké instituce, že se v době komunismu nedostatečně zabývaly zájmy této národnostní skupiny.
V příloze je zaznamenáno několik dalších diskusních vystoupení a také dva obsáhlé rozhovory, které poskytli Landes-Zeitungu prominentní účastnici konference. První s německým velvyslancem Libalem má titulek Nevěřím, že je německá menšina diskriminována. Redaktor LZ mu mj. položil otázku: ,Jak se díváte na otevření kontaktního byra Sudetoněmeckého landsmanšaftu? Jako na překážku či obohacení vztahů? Odpověděl: "V tomto okamžiku nevidím to ani ono. Teprve uvidíme, jak se vše vyvine. Nejde o věc, která by se týkala spolkové vlády. Nemohu proto akceptovat názor, že otevření byra má vést ke zhoršení nebo dokonce k zatížení vztahů. Proč?" Druhý rozhovor poskytl předseda senátu Pithart a má titulek Nepřeceňujme pokroky v česko-německém dialogu, jsou křehké. V souvislosti s německo-českým dialogem Pihart uved nutnost ujasnění si otázek také uvnitř české strany: „Mou hlavní starosti a znepokojením je, že stagnuje česko-německý dialog. Bez našich bývalých spoluobčanů, kteří museli opustit tuto zemi, není samozřejmě možné vést německo-český dialog. Ale bez česko-českého dialogu je plně nesmyslný. Velmi si přeji, abychom se skutečně dověděli, co se po válce stalo a abychom byli sto zaujmout k tomu vyvážené stanovisko. Jsem znepokojen českou scénou".
Summa summarum: V minulém čísle LZ byl uveřejněn příspěvek redaktora G. Lemkeho, kritizující ostře B. Posselta za jeho rozhodnuti hlasovat v Evropském parlamentu proti přijetí České republiky do Evropské unie. Byla to vůbec první kritika předsedy Sudetoněmeckého landsmanšaftu Posselta. která se kdy na stránkách Landes-Zeitungu (z vlastních řad) objevila...
Proto jsme mohli být právem zvědaví, jak na to budou reagovat představitelé Zemského shromážděni Němců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. tak SL a čtenáři. V tomto čísle LZ bylo zařazeno stanovisko člena vrcholného orgánu Sudetoněmecké rady, ovšem jen jako dopis čtenáře. Otázka, zda kritika B. Posselta od G. Lemkeho je náhodným míněním jedince, nebo náznakem širšího obratu v postoji k Posseltovi, tak zůstává otevřena. Žádný jiný příspěvek na toto téma se v novinách neobjevil.
Jinak se toto číslo LZ nevymyká obvyklé podobě. Lze snad jen zaznamenat více příspěvků. týkajících se příno německé menšiny v ČR než bývá běžně zařazeno.
Zpracoval PhDr. Vladimír Novák, redakce J. Řezniček, připravil JUDr. O. Tuleškov
Vydalo Křesťanskosociální hnutí ve spolupráci s OR KČP v Praze 10 pro vnitřní potřebu vlasteneckých organizací. Neprošlo řádnou jazykovou úpravou. Praha, květen 2003.
Do elektronické podoby převedli J. Skalský a dr. O. Tuleškov, Praha 31.3.2013
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz