Výňatky ze Sudetendeutsche Zeitung č. 38 z 29. 9. 2002 (dále jen SdZ), týdeníku Krajanského sdružení Němců odsunutých z Československa po 2. světové válce.
Titulní příspěvek, doprovázený řadou fotografií, Kříž smíření vysvěcen, podrobně popisuje přípravy a průběh této akce v Teplicích nad Metují, která nemá v dosavadním působení sudetoněmeckého landsmanšaftu vůči České republice obdoby: "Stále intenzivnější je vnitročeská diskuse o vyhnání a různých činech s tím spojených. Zřetelné to bylo obzvláště v těchto dnech při příležitosti vysvěcení památníku pro sudetské Němce, zavražděné při vyhnání z východočeských Teplic nad Metují na Broumovsku. Na jedné straně jde o průlom, když se ceremonie odhalení památníku zúčastnili vedoucí čeští politikové, mezi nimi předsedové obou komor českého parlamentu, prezident senátu Petr Pithart a prezident poslanecké sněmovny Lubomír Zaorálek společně s předsedou sudetoněmeckého landsmanšaftu a členem Evropského parlamentu Berndem Posseltem. Na druhé straně předhodili mluvčí české mládežnické iniciativy lNEX, kteří podnítili výstavbu památníku, některým českým představitelům, jmenovitě sociálnímu demokratovi Zaorálkovi, že jednostranně tuto slavnost zpolitizovali".
V dalším tento titulní příspěvek popisuje události kolem zavraždění 22 sudetských Němců a jedné Češky na tomto místě koncem června 1945 a líčí vznik iniciativy k postavení památníku na místě vraždy. Vyzdvihnuty jsou hlavně zásluhy starostky města Teplice n. M. Věry Vítové. Článek dále připomíná i nesouhlas řady občanů a jmenuje řadu vysoce postavených hostů, kteří se odhalení památníku a mše zúčastnili. Z německé strany vedle Posselta např. předseda Ackermann-Gemeinde Rzepka, velvyslanec W. Libal a další, zvláště církevní hodnostáři. Z české strany bývalý velvyslanec v SRN F. Černý a nynější B. Lazar, Dienstbier, P. Uhl, někdejší chartisté J. Ruml a P. Šustrová aj. Poslankyně a herečka Táňa Fischerová četla texty o vyhnání. V několika řádcích je uveden projev Pitharta a Zaorálka, který „jednostranně obsáhle vylíčil historický česko-sudetoněmecký konflikt". Písemný pozdrav zaslal i prezident Václav Havel, vyzdvihl v něm obzvláště nové myšlenky mladé české generace. Příspěvek pak věnuje větší pozornost projevu B. Posselta. Ten hovořil o Zaorálkovi a uvedl, že "zde není místo pro historicko-politickou diskusi,. ale o vysvěcení kříže smíření", za což sklidil velký potlesk. "Každá forma bezbožného tříštění a dělení je hřích, proto nacionalismus je hřích, každý totalitní systém je hřích, vyhnání je hřích, ale také relativizace a zastírání zločinů je hřích...". Posselt v závěru zdůraznil, že čin, který vykonali INEX a starostka Teplic nad Metují je vlastně zázrakem... "Iniciátoři památníku vykonali velké dílo nejen pro sudetské Němce a pro vlastní lid, ale také pro Evropu".
Toto číslo SdZ vyšlo dva dny před volbami do spolkového sněmu SRN, kterým je určen i příspěvek, vlastně poslední výzva před volbami, od Bernda Posselta, předsedy sudetoněmeckého landsmanšaftu Před rozhodnutím. Píše v něm: ,,22. záři bude zvolen nový Bundestag, který poté rozhodne o složení příští spolkové vlády. Oba dva kancléřští kandidáti se jasně vyjádřili i k otázce vyhnanecké politiky. Svaz vyhnanců BdV i sudetoněmecký landsmanšaft SL jsou sice stranickopoliticky neutrální, ale nikoliv nepolitické. Měří uchazeče o křeslo kancléře podle jejich programových vyjádření a podle jejich činů. Každá strana a každý kancléř tak sami rozhodují o své blízkosti nebo vzdálenosti k německým vyhnancům. Proto postačí věcná konfrontace. Posselt poté uvádí asi deset příkladů odlišných, ba přímo protichůdných stanovisek kandidátů Schrödera a Stoibera k otázkám vyhnanců, ze kterých jasně vyplývá, že jejich zájmy hájí jedině Stoiber: "Gerhard Schröder (SPD) v průběhu svého čtyřletého kancléřství jednoznačně prokázal, že nechce žádosti vyhnanců vnést do nastávajících závěrečných jednání o rozšíření Evropské unie na východ a také neplánuje tyto žádosti intenzivně vnášet do bilaterálních jednání s příslušnými státy. Edmund Stoiber (CDU/CSU), již deset let bavorský ministerský předseda a patron sudetských Němců, jenž je sám oženěn se sudetskou Němkou, při sudetoněmeckém dnu oznámil, že z minulosti pocházející otázky, to zn. především žádosti vyhnanců proti našim východním sousedům, intenzivně vnese do jednání a i na evropské úrovni bude vystupovat pro řešení těchto otevřených problémů. Otázku dekretů bezpráví pokládá Schröder od svého setkání se svým českým kolegou Zemanem za vyřízenou, protože dekrety vyhasly, Stoiber požaduje jejich zrušení. Schröder drasticky redukoval prostředky pro kulturní práci vyhnanců, Stoiber jako ministerský předseda tyto prostředky v rozpočtu Svobodného státu Bavorsko plně zajistil a jako spolkový kancléř bude prostředky pro vyhnance v celém Německu opět krok za krokem zvyšovat..." V tomto srovnávání obou kandidátů na nového kancléře Posselt pokračuje dál a svou výzvu uzavírá: "Rozhodnutí 22. září nebude přirozeně závislé jen na vyhnanecké politice. Vyhnanci však musí co možná nejvýrazněji vnést své rozhodnutí. Proto moje výzva: Rozhodněte se podle svého nejlepšího vědomí a svědomí - a především, jděte k volbám! Kdo nevolí, rozhoduje se pro toho, kterého chce co nejméně!"
V podobném duchu jako píše Posselt je i informace Při vítězství Stoibera více peněz pro vyhnance. Jde o rozhovor, který poskytl Stoiber listu východopruského landsmanšaftu Ostpreussenblatt. Je uzavřen konstatováním, že "Předseda CSU opakoval v tomto interview svůj požadavek čekatelům vstupu do Evropské unie, aby konečně prohlásili za neplatné zákony a dekrety, které zbavily Němce kolektivně jejich práv".
SdZ věnuje pozornost dvěma českým publikacím, které vyšly v ČR k česko-sudetoněmecké tématice. První z nich, knize Rozumět dějinám, je určena recenze Josefa Weikerta Kdo rozumí českým dějinám? Autor recenze uvádí, že tato kniha, kterou vydalo české ministerstvo kultury v létě 2002 jako antitézi k tzv. sudetské lži (viz Právo 27. 3. 2002), vyvolala v českém tisku nejen souhlas. Obsáhle pak jako důkaz cituje článek Jiřího Loewyho v Lidových novinách 22. 7. 2002, který vytýká knize řadu obsahových i technických chyb. Odpověď autorů knihy necituje, jen uvádí, že vyšla v těchže novinách 26. 7. a poté opět dává slovo J. Loewymu - viz Lidové noviny 1. 8. 2002. Weikert pokračuje uvedením faktických chyb v datech a jménech, které se v publikaci vyskytují. Slovo pak opět dostávají česky psané německé Lidové noviny, konkrétně celý odstavec o příspěvku M. Churáně z 30.7.2002: "Kniha Rozumět dějinám je tkanivem, složeným z pravdivých událostí, zamlčených skutečností, nepřesností, polopravd a lží...". V čem tyto lži a polopravdy spočívají, historik Churaň ani Weikert neuvádějí, protože "...s knihou se v masových médiích již proto nedá polemizovat, protože taková polemika by musela být široce obsáhlá". Druhé publikaci je dokonce věnována celá 6. stránka SdZ. Recenze, opět od R. Weikerta, nese název Štvavý spis lžibarona a má podtitulek "Na 151 stránkách trpělivého papíru šíří věčně včerejší extrémista dějinnou faleš a slepou nenávist". Jde o publikaci Pavla Macháčka Cesta Čechů a Němců k dnešku, vydanou v nakladatelství Aventinum. Autor recenze nejdříve připomíná, že P. Macháček již vedl v minulosti polemiky k otázce sudetských Němců v různých tiskovinách, mj. v čtrnáctideníku Landes-Zeitung, vydávaným Zemským shromážděním Němců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Poté se recenze dotýká několika podstatných pasáží knihy a poměrně obsáhle přitom uvádí celé pasáže publikace, samozřejmě s vlastním stanoviskem. Tak např. si všímá Macháčkovy charakteristiky ideologie sudetoněmeckého landsmanšaftu, Macháčkovy kritiky výrazně prosudeťácké brožury "Sudetšti Němci - Etnická čistka - Vyhnání", polemizuje s popisem odstoupení československé vlády v souvislosti s Mnichovem 1938 apod. Weikert vytýká Macháčkovi některé faktické chyby, jako je funkce W. Jaksche v sudeťáckém hnuti po r. 1945.
J. Weikert, známý jako jestřáb sudetoněmeckého hnuti, věnuje pozornost i Kruhu občanů vyhnaných v roce 1938 z pohraničí, jehož je Macháček tajemníkem, jeho funkci a poslání a snaží se snížit jeho význam. A závěr recenze? Z publikace prý vyznívá Macháčkova "nezakrytá nenávist a tím říká Macháček skutečně celou pravdu". K tomu lze jen dodat: Ten, kdo říká pravdivé skutečnosti o sudetoněmeckém revanšismu tak jako Macháček, ten je podle Weikerta nacionalista a nepřítel všech Němců.
Summa summarum: Blížící se volby do spolkového sněmu SRN se pochopitelně odrazily na stránkách SdZ v poslední době a vyvrcholily v tomto 38. čísle výzvou předsedy Sudetoněmeckého landsmanšaftu Posselta. V této výzvě je ve zkratce přesně vyjádřena celá současná politika SL, pohybující se v rámci již dávno daných a dosud platných stanov SL a navazující na pověstných 20 bodů SL z roku 1961. Tato výzva přesně definuje rozdíl v politice SPD a CDU/CSU k tzv. vyhnání Němců, nezávisle na výsledku voleb. Proto si tuto výzvu dobře zapamatujme - jde o linii Sudetoněmeckého landsmanšaftu v nastávajících letech, včetně jeho odnože v České republice tj. Zemského shromáždění Němců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.
Sudetendeutsche Zeitung č. 39 z 27.9.2002
Toto 39. číslo SdZ je prvním, které vyšlo po volbách do německého spolkového sněmu, ve kterém zvítězila., byť jen těsně, rudozelená koalice SPD/Zelení. Titulní stránka tohoto čísla se porážce unionistů CDU/CSU šalomounsky vyhnula, když zařadila příspěvek šéfredaktora Gernoda Wildta o výrazném úspěchu CSU v Bavorsku: Mathias Schling je poslancem Bundestagu s podtitulkem "Vítězství CSU zajistilo ve Svobodném státě Bavorsko nečekaný úspěch na beznadějném místě volební listiny". Wildt píše: "S tímto výsledkem kandidát vůbec nepočítal. Mathías Schling, zástupce předsedy sudetoněmeckého landsmanšaftu, může napříště připojit ke svému jménu zkratku MdB (to zn. poslanec spolkového sněmu). Přestože byl na volební listině CSU na beznadějném 30. místě, výrazný volební úspěch jeho strany způsobil hluboký zásah v kandidátské listině: Zástupce předsedy sudetoněmeckého landsmanšaftu Bernda Posselta bude poslancem spolkového sněmu." Po vyjmenování různých funkcí, které Schling zastává, titulní článek pokračuje: ".. .CSU se vyšplhala na 60 % získaných hlasů a uštědřila bavorské SPD přímo zdrcující porážku: Soudruzi. ve Svobodném státě Bavorsko dosáhli po velikém úsilí jen něco přes 20 % hlasů... V samotných domnělých rudých dědičných dvorech, jako v Mnichově, v prostoru Norimberk-Fürth nebo v Horním Francku, mohli kandidáti CSU své protivníky z SPD ve volebním okrese odehnat...CSU bude mít v příštím spolkovém sněmu 58 poslanců a tím se stane, byť jako jen regionální strana, třetí nejsilnější parlamentní stranou - před Zelenými a FPD. Zatímco v téměř všech bavorských volebních okresech zaznamenala CSU dvoučíselný přírůstek hlasů, spadla SPD široko-daleko o 11 %. Ostatní strany nehrají ve Svobodném státě bavorském žádnou významnější roli".
Šéfredaktor Wi1dt je autorem i druhého příspěvku vztahujícího se k volbám v rámci celého Německa: Po volbách. "Tak přece jen všechno dobře neklapalo se sudetoněmeckou First Lady. Docela těsně, ale přece jen dál budeme muset žít s rudozeleným diletantismem". Dál následuje, pro Wildta typická, pomluva vítěze voleb kancléře Schrödera a konstatování, „je pro TV-pořad Stanoviště Německo byl výsledek voleb z 22. září spíše neštěstím, než důvodem k euforii". Wildt věnuje poté pozornost Zeleným a FDP. Pokud jde o bavorskou Stoiberovu CSU uvádí, že na ní volební prohra stran opozice CDU/CSU vůbec nezávisela. "Tragika volebního večera spočívá v tom, že tzv. Stoiberův efekt sice dopřál CSU neočekávaný let vzhůru, který přípomínal zlaté časy éry Alfonse Goppela, nicméně toto vítězství nevedlo k očekávanému cíli."
G. Wildt pokračuje: "Pro vyhnance je volební výsledek trpkou porážkou, protože oni nemohou od rudo-zelených - především v důsledku vzrůstajícího vlivu Zelených tak dobře jako nic očekávat. Lze jen doufat, že k vůli těsné většině bude koalice Schrödera a Fischera nucena chovat se vůči vyhnancům zdrženlivěji. Již nyní se ozývají hlasy, že toto nové vydání rudo-zeleného vládnutí nevydrží celé čtyři roky úřední doby. A konkrétně: Nejpozději příští rozhodnutí o nasazení bundeswehru mimo území NATO, by mohlo kancléřskou většinu vést ke scvrknutí jako led na Sahaře." Wildt uzavírá svůj komentář: "Pro sudetské Němce jako nejlépe organizovanou a aktivní vyhnaneckou skupinu výsledek voleb znamená, že musí stát solidárně pospolu a pracovat na instalaci přátelsky nakloněné vlády v Berlině všem vyhnancům".
TV-diskuse s Lazarem a Vollmerovou je název obsáhlého příspěvku J. Weikerta o televizní debatě v Hannoveru za účasti prominentních hostů z České republiky (velvyslanec v SRN B. Lazar) a Německa (místopředsedkyně spolkového sněmu Antje Vollmerová, prezidentka Svazu vyhnanců – BdV, E. Steibachová, a další) na téma "Němci a Češi - ve stínu minulosti". Část diskusních příspěvků uveřejnily SdZ již 6. září, nyní si všímají hlavně vystoupení B. Lazara a A. Vollmerové. K tomu jen dvě poznámky. V debatě nejdříve vylíčila hrůzy tzv. brněnského pochodu smrti, jak si je zapamatovala přeživší účastnice, tehdy patnáctiletá lngeborg Neumeyerová. Na to reagoval velvyslanec Lazar: "Podívejte já bych mohl vyprávět o jiných hrůzných událostech, které způsobili Němci, dokonce v mé vlastní rodině...Celá moje rodina ze strany mého otce zahynula v Osvětimi. Tak bych mohl vyprávět o mnoha jiných podobných událostech, chci ale rozlišit dvě věci: mezi osudy lidí a mezi politickým instrumentalizováním těchto osudů, jak to dělají politici jako Haider nebo paní Steinbachová". Velvyslanec Lazar v průběhu debaty hovořil i o některých dalších otázkách a reagoval na názory, týkající se např. prezidentského dekretu o amnestii z r. 1946 apod.
Pokud jde o Vollmerovou, tak tu autor příspěvku Weikert zřejmě z duše nenávidí, nemůže zapomenout její návrh z r. 2000, aby se Sudetoněmecký landsmanšaft přeměnil na kulturní spolek. Na závěr pak Weikert uvádí, že by se v budoucnu všichni měli zříci účasti v diskusi (v televizi i jinde), jestliže by tam měla být i paní A. Vollmerová.
Do třetice Gemot Wildt s poněkud kuriózním příspěvkem Jan Hus a česká vlajka: "V evangelické církvi jsou zřejmě leví" faráři, kteří oslavují Jana Husa coby reformátora a nechtějí vidět, že přinesl do Čech smrt a zkázu. Lze vlastně jen doufat, že farář v bádensko-württemberském Königsfeldu je jen výjimkou. Tento farář totiž uveřejnil v dopise evangelické církevní obce a bratrské obce příspěvek k výročí úmrtí Husa. Tento sluha boží z Königsfeldu to zdůvodnil tím, že kořeny Jednoty bratrské sahají až k Husovi, jenž nebyl jen velkým reformátorem Čechů. Dopis končí tím, že 6. července se koná v pohoří nedaleko našeho partnerského města Turnova i tento rok vzpomínková bohoslužba. Tento den pak v Königsfeldu na náměstí na domě čp. 9 bude vyvěšena česká vlajka.
Na protest se nemuselo dlouho čekat. Přišel od sudetského Němce, žijícího nyní v Königsfeldu, pana Helmuta Reitera.Ten připomněl farářovi, že Hus zemřel 503 let před vznikem českého státu v roce 1918 a proto nemá žádný vztah k české národní vlajce. Pro Němce žijící v tehdejším Československu představuje tento prapor nejhorší dobu jejich života. Vyvěšení české vlajky tak představuje nedostatek citlivosti. Odpověď evangelického faráře byla šokující. V podstatě zněla: "Držím se Jana Husa a Jana Amose Komenského, kteří vystupovali pro mír a smíření a nestarám se o bezpráví, které Němci způsobili jiným".
Wildt poté znovu evangelického faráře napadá, odsuzuje kacíře Husa a husity, kteří prý přinášeli české zemi jen samou zkázu. V každém čísle SdZ jsou pravidelně uveřejňovány příspěvky o shromážděních odsunutých Němců různých regionů.
V tomto čísle je to např. - pod nadpisem Evropa potřebuje vzpomínky - o 42. setkání bývalých občanů Duchcova v patronátním městě Mittenberg. Obsáhlý projev na něm měl starosta Mittenbergu J. Bieber. Ten mj. uvedl: "Vyhnání celých národních skupin se nesmí stát prostředkem politiky. S tímto varováním jste vy, vyhnanci, stáli osamoceně. Po dlouhá desetiletí bylo toto téma v Německu umlčováno. Vyhnání bylo jedním z největších tabu v poválečné době... . Prezidentka Svazu vyhnanců Erika Steinbachová koncem května ale řekla, že tyto časy jsou bohudík jíž pryč". J. Bieber poté uvádí konkrétní příklady toho, jak se vyhnání dnes dostalo do popředí celé veřejnosti, že nezůstává už jenom záležitostí vyhnanců... Toto téma je dnes na denním pořádku, nyní se o něm může mluvit", uvádí potom změny v myšlení a v přístupu k vyhnanecké tématice u spisovatele G. Grasse či politika SPD Petera Glotze. Přímo k účastníkům pak říká: "Evropa potřebuje vzpomínky. Zde v Mittenbergu jste právě vy pěstovali vzpomínky, vy jste udržovali vzpomínky na vyhnání, vzpomínky na starou vlast."
V bavorském Kronachu se konala koncem srpna 27. Chebská zemská slavnost a 50. Slavnost chebské mládeže Bavorska. Byla pro to připravena řada různých akcí a předneseno několik projevů. Téměř v každém se hovořilo o tzv. Benešových dekretech. Tak např. zemský rada J. Doppel uvedl: "Česká vláda musí konečně uznat bezpráví odsunu a se zpětnou účinností zrušit Benešovy dekrety. Nejde tu o požadavky, ale o morální přiznání bezpráví". Státní tajemník K. Fraller podobně požadoval zrušení Benešových dekretů a omluvu české vlády za bezpráví odsunu. "Jestliže v Evropě roku 2002 jedna demokratická země pokládá vyhnání tří a půl milionů lidí za oprávněné a trvá na Benešových dekretech a tím oficiálně potvrzuje učiněné bezpráví, pak si musí všichni Evropané položit otázku, jak je tato země - Česko - pro Evropu připravena" .
Summa summarum: Vítězství koalice SPD/Zelení ve volbách do spolkového sněmu
sudetoněmecký landsmanšaft a jeho noviny Sudetendeutsche Zeitung očividně zaskočilo. V předchozí euforii z dílčích úspěchů s vlastní porážkou nyní nepočítali. A tak místo svátečně barevné titulní stránky SdZ zůstala jen běžná denní černá, místo oslavných článků byly zařazeny jen dva příspěvky a víc na stránkách SdZ o volbách ani slovo. Velkou útěchou nebylo ani výrazné vítězství CSU v Bavorsku - celé Německo je přece jen něco víc, než regionální Bavorsko.
Nedělejme si ale iluze, že se politika Sudetoněmeckého landsmanšaftu a dalších revanšistických spolků nyní změní k většímu realizmu, spíše naopak. Důkazem toho jsou zesílené požadavky na zrušení tzv. Benešových dekretů se zpětnou platností, důkazem je i agresivnější tón na sudetoněmeckých akcích a zřejmě bude následovat ještě větší tlak a úsilí přenést sudetoněmecké akce víc přímo na naše území, do České republiky.
Výňatky z Landes-Zeitung č. 22 z 22.10.2002, čtrnáctideník Zemského shromáždění Němců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (ZSN).
Titulní příspěvek Benešovy dekrety: Dobrozdání proti dobrozdání je uveden tím, že přijetí České republiky do Evropské unie již nestojí nic v cestě a pokračuje: "I tzv. Benešovy dekrety již nejsou žádnou překážkou pro přístup. Tohoto názoru je přinejmenším odborník na mezinárodní právo Jochen Frowein, který z pověření Evropského parlamentu vypracoval o tom studii". LZ dále uvádí podstatné pasáže z této studie, která je ukončena konstatováním, že "...český přístup do Evropské unie nevyžaduje zrušení Benešových dekretů či jiných zákonů, které jsou v tomto kontextu uváděny" .
Gerd Lemke, autor titulního příspěvku, pokračuje: "Bemd Posselt, předseda sudetoněmeckého landsmanšaftu a člen Evropského parlamentu, obratem ohlásil vysoce kritické přezkoumání tohoto dobrozdání. Mimo to Sudetoněmecký landsmanšaft zadal u odborníka na mezinárodní právo Dietera Blumenwitze vypracování protidobrozdání a toto krátce po Froweinově dobrozdání také předložil". Následuje stručný výtah z dobrozdání Blumenwitze. Závěr příspěvku G. Lemkeho zni: "Dobrozdání Blumenwitze bude poslancům Evropského parlamentu předloženo jako protidobrozdání k Froweinovi, aby tak měli vyvážený podklad k vytvoření vlastního názoru pro jednaní zvláštního zasedání zahraničně politického výboru Evropského parlamentu dne 21. října, sdělil Posselť'.
Úvodník předsedkyně Zemského shromáždění Němců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku Irene Kuncová podává kritický pohled na činnost různých organizací německé menšiny v České republice a upřesňuje jejich vzájemné vztahy: "My, jako německá menšina, vidíme každý den, že nás je v České republice stále méně - tak tomu bohužel je a nelze to změnit. Přesto vzdor tomuto malému počtu se přeme o hloupostech, nedokážeme se sjednotit, ačkoliv by to při troše tolerance a dobré vůle bylo možné... .
Nesmíme zapomínat, že každý svaz má vlastní suverenitu, že každý svaz má jiné stanovy a vlastní demokraticky zvolené předsednictvo. Zemské shromážděni je jen střechovou organizaci, kde působíme všichni dobrovolně, abychom pečovali o německý jazyk a kulturní bohatství a zastupovali zájmy menšiny. Zemské shromáždění nemá právo vměšovat se do práce svazů.
Ve střediscích setkávání (Begegnungszentrum) ptali stejná pravidla, každé středisko pracuje podle svých možností s cílem rozvíjet kulturní činnost., péči o kulturní bohatství a péči o seniory, a přirozeně, péči o jazyk a zvyky. Střediska setkávání jsou většinou německo-česká, mají sloužit porozumění a spolupráci". Úvodník se dále zabývá posláním čtrnáctideníku Landes-Zeitung, mj. úkolem spojovat příslušníky německé menšiny, roztroušené po celé České republice.
Komentář Davida Wünsche se zabývá otázkou, zda Lze německou menšinu ještě zachránit? Nejprve uvádí výsledky sčítání lidu v r. 2001 pokud se týká německé menšiny, k niž se přihlásilo 39 238 občanů ČR. Mj. konstatuje, že stále méně osob německého původu ovládá německý jazyk coby mateřský jazyk, přitom "bez jazyka není vlastni národní kultura a výchova a konečně ani národ". Dále popisuje situaci německé menšiny v roce 1945 a později, resp. špatné zacházeni s ni. ,,Zacházení s německou menšinou po roce 1945 a z toho vyplývající a rodinou podporovaná asimilace přinesla osudné následky. Lze německou menšinu dnes ještě vůbec zachránit?" a pokračuje: "Diky sametové revoluci se situace německé menšiny v uplynulém desetiletí změnila...". D. Wünsch dále uvádí různé mezinárodni dokumenty, které naše republika podepsala a tím přispěla k výraznému zlepšeni postaveni německé menšiny u nás. Zvláště pak připomíná na tom podkladě přijatý zákon o právech příslušníků národnostních menšin v ČR z 10. července 2001. Podle něho práva menšin odpovídají evropskému standartu. Přitom jsou zdůrazněny hlavně dva dokumenty Evropské unie: Rámcová dohoda o ochraně národních menšin a Českou republikou dosud neratifikovaná Charta regionálnich a menšinových jazyků.
Pocity méněcennosti nebo strachu ze strany německé menšiny zasazovat se o svá práva proto nejsou na místě. Všechny zákony jsou však jen pokusem přiblížit se morálním úmyslům světového pořádku, nejsou ničím víc než cárem papíru, pokud veřejné míněni nevdechne mrtvým písmenům dech života. Přitom se však postiženi musí sami aktivně podílet. Příslušníci německé menšiny by se měli, při využiti zákona, zaměřil především na realizaci:
- práva na více jazyčná topografická jména a označení jimi obydlených obci, na ulice a náměstí (skupinová práva pro 8 obcí v okrese Sokolovo 4 karlovarské obce, 3 chomutovské obce a 1 teplická obec);
- právo na používáni jazyka v úředním styku a před soudy (právo každé jednotlivé osoby);
- právo na vzdělání v jazyce národnostní menšiny (možné jako skupinové právo);
- právo na sdělení a přijímání informací v jazyce menšiny.
Příspěvek D. Wünsche se ještě zmiňuje o zprávě vlády ČR k situaci národnostních menšin v České republice z roku 2001, která je značně sebekritická a mj. konstatuje: "Ve veřejném životě a v úředním styku nebyla bohužel dosud vytvořena potřebná atmosféra pro bezproblémové používání mateřského jazyka, přestože toto právo menšinám přísluší".
David Wünsch je autorem i dalšího komentáře Kostky padly s podtitulkem ,,Rudozelená koalice bude další čtyři roky sedět u kormidla". Zabývá se důsledky voleb do spolkového sněmu SRN pro "vyhnance" a také pro německou menšinu v ČR. "Volby do Bundestagu, pro Němce, kteří zůstali ve své domovině, nejvýznamnější v celých poválečných dějinách, jsou rozhodnuty. Vítězi voleb jsou SPD a Zeleni...". Wünsch dále uvádí počty získaných hlasů jednotlivými stranami a zdůrazňuje, že vítězství dosavadní koalice bylo jen velmi těsné: "CDU/CSU získaly jen o 8.800 hlasů méně, než SPD/Zelení". Každý hlas tak hrál mimořádně významnou úlohu. Oprávněni voliči - v domovině zůstavší Němci v Česku, tak mohli volby rozhodnout. Jejich účast zůstává dosud nejasná".
Autor klade otázku: "Co to znamená pro Čecha-Němce (Böhmen-Deutsche)?“ - a odpovídá: "Ve vztahu Spolkové republiky k Česku se tím nic nemění. Němci, kteří zůstali ve své domovině (Heimatverbliebene), byli ponecháni svému osudu a musí se proto sami prosadit proti většině. Zrušení diskriminujících Benešových dekretů, přinejmenším pro zůstavší německé obyvatele, zůstává tak jako dosud nedosažitelným cílem, který zmizí s konečnou platností eventuálním přístupem České republiky do Evropské unie.
Závěr komentáře je více než jasný: „Kdyby vyhrály pravicové strany, pak by se kancléřský kandidát Stoiber jako kancléř zasadil o diskusi o poválečných dějinách Němců v Česku... . jeho porážkou tak stojí němečtí krajané na listině ztrát".
Kmenový autor LZ Hans Kostritza je autorem příspěvku Šance pro budoucno, pro německý jazyk v Hlučínsku. Sotva který region v České republice přispěl k rozvoji německého jazyka a kultury tolik jako Hlučínsko. Po téměř 200leté příslušnosti k Prusku, resp. k Německu, bylo ryze německým jazykovým územím. Když je Češi 4. února 1920 obsadili, zdálo se, že se na stávajících poměrech nebude nic měnit Dále následuje popis změn, ke kterým ale došlo v neprospěch hlučínských obyvatel, v potlačování německého jazyka apod. Poté Kostritza pokračuje: "Teprve v roce 1938, po začlenění do staré říše (Altreich), mohla německá školní výuka opět pokračovat. Po dalších sedmi letech byla ale opět v roce 1945 zastavena“. Znovu následuje popis příkoří, které pro německé občany a jejich jazyk nastalo. Cestu ke změnám otevřel rok 1989: "Teprve po založení německých svazů a jejich iniciativ k ochraně zájmů německé menšiny, k udržení německé identity, péče o německý jazyk, zvyky a kulturu, mohly být ve střediscích setkávání s finanční podporou německého velvyslanectví, zavedeny jazykové kurzy...Pozornost německých svazů v Hlučínsku platí především péči o německý mateřský jazyk, aby se dostal zpět do německých rodin...Mnozí obyvatelé, především ti mladší, pracující v Německu, přinášejí po dvou- nebo tříleté práci v zahraničí domů do svých rodin i německý jazyk. Zde by mohl být položen základní kámen pro další zachování německé řeči v Hlučínsku. My chápeme jako svou povinnost německý jazyk, toto dědictví našich předků, předávat dál svým dětem. Německá menšina má velkou šanci na cestě do Evropy".
Summa summarum: Pročítáme-li příspěvky LZ v poslední době, pak můžeme nabýt přesvědčení, že mnohé mají daleko blíže k revanšistickým postojům sudetoněmeckého landsmanšaftu, než k zájmům a potřebám občanů České republiky, nezávisle na jejich národnosti. Referování LZ o expertize vyžádané Evropským parlamentem k prezidentským dekretům, či o výsledcích voleb v Německu, nás v tom jen utvrzují.
A k Hlučínsku: Téměř každé druhé číslo LZ přináší příspěvky o Hlučínsku. To naznačuje, že nejde jen o ojedinělý názor autora příspěvku, ale o problém, dotýkající se velké části německé menšiny v ČR. Proto zasluhuje i větší pozornost naší širší veřejnosti, především zajímající se o česko-německé vztahy.
Přeložil a zpracoval PhDr. Vladimír Novák, CSc., redakce J. Řezníček, připravil JUDr. O Tuleškov.
Vydalo Křesťanskosociální hnutí ve spolupráci s OR KČP Praha 10 pro vnitřní potřebu vlasteneckých organizací. Neprošlo řádnou autorskou a jazykovou úpravou. Praha, listopad 2002.
Do elektronické podoby připravil: J. Skalský, dr. O. Tuleškov, 2. února 2013
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz