Nezadržitelný vzestup Petra Fialy aneb Dědictví kpt. Krále

„…Z toho všeho lze však dedukovat, že se Petr Fiala profiloval už v 80. letech jako tzv. mladý, bojovný katolík, což možná vysvětluje i vzájemné sympatie s Nečasem, který mj. v té době rovněž studoval v Brně, byť fyziku. Možná měli společné známé v církevních kruzích.

Komplementární k této profilaci Fialy je i jeho profesní vývoj na počátku 90. let, kdy se dal společně se studiem politologie na novinářství. Začal jako elév v tehdejší Lidové demokracii, v oficiálním deníku lidovců. Brzy přešel do měsíčníku radikálně orientovaných mladých katolíků Proglas, kde působil jako zástupce šéfredaktora. Obě tato média měla společný znak – patřila k oporám fundamentálně orientovaných katolíků. Příslušnost k této skupině poskytovala lidem jako Fiala nepochybné výhody, zvláště v oblasti kariéry. Měla však i jisté nevýhody. Obory, které měly být jako vědní disciplíny nezávislé na jakékoliv ideologii (a to je u politologie zvlášť žádoucí), příslušností svých prominentů k něčemu takovému trpí. Stávají se z nich silně ideologizované obory, tedy žádná věda.

Je jasné, že k nezajímavějším charakteristikám každého kurikula nepatří jen to, co tam je, ale to, co tam záměrně chybí. U Fialy nejde jen o vysvětlení toho, jak se z češtináře-historika mohl v takovém tempu stát renomovaný politolog, ale chybí tam třeba informace, kdo jej k tomu inspiroval, kdo jej k tomu přivedl. Z jeho životopisů by se dalo dedukovat (a jsou tam i některé odkazy tohoto druhu), že významnější roli v tom měl sehrát pozdější profesor V. Čermák, který se v r. 1993 stal jako právník ústavním soudcem (zemřel 2004). V letech 1990-1993, tedy před svým zvolením do Ústavního soudu, byl na FF MU vedoucím katedry politologie. Své sebrané eseje o otázkách demokracie vydával (šlo o více dílů) v průběhu 90. let a získal za to i další profesuru. Lze odůvodněně pochybovat, že právě on by byl iniciační osobností, která Fialu „svedla“ k politologické orientaci. Bylo to jinak, ale o tom není v životopisech ani V. Čermáka, ani P. Fialy zmínka. Souvisí to totiž s jiným příběhem. S příběhem, který sehrál v jeho dalším životě mnohem větší a zásadnější roli.

Začátkem 90. let se na vedení univerzity v Brně nakontaktoval z USA jeden velmi prominentní emigrant z konce 40. let. Jméno dr. Vlastimila Chalupy ve Fialových životopisech neobjevíte, tedy ani zmínky o roli, kterou tento člověk v jeho kariéře sehrál a možná i nadále – byť už jen nepřímo - hraje. Zprostředkoval pro svoji někdejší Alma mater vytvoření politologického centra (v podobě Mezinárodního politologického ústavu-dále MPÚ, jehož ředitelem se později Petr Fiala stal) za peníze ze zahraničních zdrojů. V té době pod jeho gescí probíhaly v Brně na univerzitě i letní politologické školy, vznikaly edice překladové politologické literatury (často velmi kvalitní) a vytvářely se tzv. sítě. V některých ohledech šlo i z dnešního hlediska o velmi pozitivní aktivity, ale byly tam i jisté zvláštnosti. Bez přístupu k univerzitnímu internetu a archivu je dnes obtížné rekonstruovat, jak to vše probíhalo. Souvisí to totiž nejen s postavou V. Chalupy, z jehož aktivit se na internetu zachovala jen jeho fotografie z května 1991 (viz), kde přebírá titul Dr.h.c. z rukou prominentů tehdejší university. Jedním z nich byl tehdejší děkan práv, který sehrál velmi zvláštní roli v tehdejším období v souvislosti s jeho neochotou akceptovat nový lustrační zákon. V. Chalupa byl tím skutečným guru mladých brněnských zájemců o politologii, tedy i P. Fialy. Lze konstatovat, že bez něj by nikdy brněnská politologická obec nevznikla.

V poúnorové době pro StB bylo důležité však monitorovat i struktury českých emigrantů. Na sklonku r. 1949 byl proto Chalupa převelen na práci v zahraničí. V době, kdy se tam propracoval do jejich vrcholných orgánů, bylo čsl. vnitro lépe o jejich činnosti informováno, co se tam děje, než emigranti sami…

Dnes je obtížné posoudit, s jakým hlavním úkolem V. Chalupa přijel v r. 1990 do tehdejšího Československa. … V každém případě pobyty Chalupy v letech 1990-1993 sloužily něčemu jinému, než tomu, aby zde vznikla nezávislá, rozvojeschopná věda podporující transformaci české společnosti na demokratický vývoj. O tom však brněnští politologové působící pod jeho dohledem od 1. 7. 1990 v tehdejším MPÚ v Brně, ani ti ostatní, kteří prošli brněnskými letními školami pro politology, ve svých později napsaných studiích, mlčí. Lze se jen dohadovat o tom, že mohlo jít i o přípravku (aspoň některých z nich) na budoucí úkoly. Chalupa a jeho brněnští mladí i starší kolegové se zapojili nejen do práce na návrhu ústavy, ale zakládali první politologické časopisy, vydávali skripta pro výuku oboru a také připravovali k vydání publikace s dezinformačním zaměřením jako např. „Tři roky 1945-8“ cíleně deformující výklady soudobých dějin.

To, že ve svých životopisech P. Fiala postavu a vliv Chalupy opomíjí, nepřekvapuje, stejně jako to, že fakta, které se k tomu vysoce pravděpodobnému učiteli dnešního předsedy ODS vztahují, byla jaksi pozapomenuta. To nic nemění na tom, dáme-li dohromady občas popíraná tvrzení o příklonu Fialy (i Fialou samým) k radikálním katolíkům se současným vývojem na domácí politické scéně spjatým se vzestupem tzv. starých ( z dob NF) lidoveckých struktur. Nejde jen o KDU, ale i o TOP 09, v jehož čele stojí bývalý předseda KDU Kalousek a ochránce církve Schwarzenberg. Souvisí s tím i možnost, že dnešní ODS je zvolením Fialy do svého čela naprogramována k postupnému splynutí s těmito kryptoklerikálními stranami, resp. mocenskými uskupeními. Vůbec by nemělo překvapit, kdyby již existoval projekt jak v dalších letech integrovat všechny tyto strany pod vedením Fialy do nové, tentokrát křesťansky (čti radikálně katolicky) orientované velkopartaje, včetně kapitálů (hmotných i intelektových) uchovaných ve strukturách ODS.

Dedukovat, jaký úkol zde plnil kapitán StB Král, resp. JUDr. Vlastimil Chalupa, co jeho mise sledovala, je ale obtížnější. Ví to jen on (pokud ještě žije) a možná i Petr Fiala. Odésáci se to možná dovědí postupně, i když v trochu zakamuflované podobě. Možná to vše souvisí i s pozoruhodným vzestupem lidí původem z katolických moravských rodin v politických strukturách ČR (i v jiných partajích, včetně socanů). V Čechách je totiž ateistů výrazná většina. (Výňatek z článku, Outsider Media.cz)

Vladimír Čermák

Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz