V patnáctém čísle našeho Národního Osvobození, jediného vpravdě českého listu u nás (pomineme-li internet a několik speciálních periodik) jsem uvítal rozsáhlý fejeton našeho redaktora bratra Karla Śtusáka o Ležákách. Bratr Karel Štusák podle mne nasadil s br. dr. Jiřím Daníčkem našemu časopisu vysokou laťku jak po tematické, tak po odborné stránce, a to se nám boskovickým odbojářům líbí a oceňujeme to. Dále oceňujeme skutečnost, že redakce pracuje s maximálním nasazením,a jak se říká ve filmu "Midway" , "z nuly dělají maximum". To vše jsou klady mimo diskuzi, a navíc tam platí onen slogan o "nezaplacené dělníkově práci". Rovněž v tom fejetonu (jak to sám nazývám) je nutno ocenit všechno to nadčasové, co platí jak o Ležákách, tak o všech hrůzách nacismu nejen u nás.
Zde bych se jen pozastavil nad charakteristikou, kterou mi přisoudil bratr Karel Štusák. Vtipně a takřka rabelaisovsky tam zobrazil různá setkání v Ležákách, a mimo jiné i s mou maličkosti a s mou dcerou, kterou požádal, aby mne "krotila" v mých ostrých článcích,jež všichni čtenáři našeho listu znají. Přitom mi přisoudil charakter "věčně rozčileného rebela z Brna". To ovšem potřebuje jistou korekci, kterou mi čtenáři snad dovolí učinit.
Ve svazu funguji od roku 1998 a to v boskovické organizaci. Od počátku jsem pracoval v historicko dokumentační komisi a později to vedlo i k mému zvolení předsedou okresní organizace, kterým jsem doposud po několikerých volbách. Za celou dobu své činnosti, jako člen komise, i jako člen okresního výboru a později předseda, jsem vždy dbal na to, aby všechna má veřejná vystoupení i publikace byly ve shodě s kolektivním názorem naší organizace, Stal jsem se uznávaným i pověřeným mluvčím této okresní organizace.
Jestliže jsem šel do brněnské TV s panelem s dvaceti fotografiemi letovického masakru Čechů roku 1945, bylo to se souhlasem organizace. Jestliže jsem u Benešova pomníku v Brně nesl transparent "Kníže lže o Benešovi,lže o dekretech", bylo to se souhlasem organizace. Jestliže jsem u ústavního soudu nesl transparent "Církevní restituce=II.velká pobělohorská loupež", bylo to se souhlasem organizace. Jestliže jsem roku 1998 uspořádal ve dvou okresech petici proti restituci Salmů, bylo to se souhlasem 440 petentů pro parlament. Atd. Totéž platí o mých "ostrých článcích" v Národním Osvobození.
Jsem
už taky kluk přes čtyřiašedesát (našim nestorům pochopitelně mohu
chodit pro pivo!), a mám školu staré socialistické univerzity. (Máš
dve, kříčí bratři Slováci - jednu moravskú,jednu slovenskú!) Tam nás
učili takové zaostalosti, jako kritické myšlení, ověřování dokumentů,
a zejména zákaz jakéhokoli historického lhaní. S Werichem říkám, já
prosím nemám "školu politické korektnosti", jsem oběť
humanistické blbosti "socialismu.Jestliže si mohu ověřit, že
brněnské Němky chodily s dětmi na popravy v Kounicových kolejích a
křičely "jen tři, jen pět", a doložili to hodnověrní
svědkové, vězňové, zapsaní v seriózních publikacích, pak nevidím
důvod, proč to nehlásat veřejně. Když zjistím, že ten a ten hrabě byl
na Nových hradech a tiskl si ruku s Henleinem, a uspořádal mu
hostinu, považuji za samozřejmé to zveřejnit jako danou věc. Jestliže
mám doloženo, že bylo vyhnáno mnoho tisíc Čechů nejen z pohraničí,
ale i z vnitrozemí, publikuji to. Jestliže hájím českého lva na
Moravě proti nesmyslnému odporu jistých Moravanů, nejsou to výkřiky
rozčileného. Jestliže vidím, že někdo lže a tají fakta o nacismu,
označím to. Prostě staročesky nazývám věci pravými jmény - a také
schytávám zášť a někdy i nenávist protivníků - přirozeně. Jestliže
protestuji proti lžím o prezidentech Benešovi a Svobodovi, opírám to
o zjištěná fakta, nikoli o mýty a bláboly.
Jestliže se takové mé aktivity a fakta uváděná v mých článcích se
jeví jako výkřiky "věčně rozčileného rebela z Brna", pak
"pak je něco špatně s danou látkou nebo s učitelem"jak říká
propuštěnec v římském senátu ve filmu "Pád říše římské".
Takže to musím zopakovat takto nyní - jako bych to naléval
norimberským trychtýřem. Nebo jak se říká po našem " pěkně po
lopatě".
Zkrátka
a dobře, toto vše, co píši do Národního Osvobození "nejsou
výkřiky věčně rozčileného rebela z Brna". Jednak "kopu za
boskovické mužstvo ČSBS" a moravská metropole je ošetřována
jinou bratrskou organizací ( s níž jinak samozřejmě máme vztahy úzké
a bratrské), ale nejsem osamělý soukromník. Nekonám ani z osobní
zášti, ani z podjatosti. Vždy jsem ve svých článcích a výzvách
prezentoval kolektivní stanoviska a názory celé naší organizace. Pak
se ovšem musí psát o nás všech boskovických odbojářích jako o
rebelech.
Další
věc potřebující vyjasnění, je termín "věčné rozčilení".
Doufám,že to není chápáno jako "věčné mlčení"
( to by mi rádi udělili různí
restituenti a vůdkyně brněnských Němců, ale nezadařilo se...)
My z Boskovic nejsme věčně
rozčilení odbojáři - my jsme nesehnutí odbojáři. A myslíme, že v
celém našem svazu jsou nesehnutí odbojáři ! My prostě nesouhlasíme s
moresy, které se zahnízdily ve státě od "přicházení" sudetů
k nám, a od omluv různých našich státních předáků sudetské lži. A my
to mým prostřednictvím dáváme najevo ve svých článcích nejen v
Národním Osvobození,ale i v jiných periodicích. Naši odbojáři mi
říkají na výborových schůzích : "Jirko napiš to za nás a pěkně
jim to vylož". Já to činím a nikdy mi nikdo z nich nevyjádřil
nedůvěru. Ostatně
všechny naše činnosti, zejména se sdružením Linie práva, které bojuje
za odstranění protektorátních restitucí a státu tak zachránilo státní
zámky Opočno, Choltice a Blansko ( o další se bojuje), nelze
označovat za "výkřiky rozčilených rebelů".
Masaryk říkal - "Rozčilení
není program".
My
se zbytečně nerozčilujeme. Náš
program je boj - proti sudeťáctví, boj proti protektorátní lži, boj
proti protektorátním a církevním restitucím, boj proti lhaní o našich
dějinách, boj proti pomluvám republiky, boj proti hanobení našich
prezidentů odboje. A
nikdo by si, myslím, neměl přát, aby se odbojáři skutečně rozčílili.
Pak by určitě na samet nedošlo. A rebelové proti současným zlořádům a
sudetomoru by měli být vlastně všichni členové ČSBS. Bez toho by
členství v našem svazu ztratilo význam.
"Co
takhle defenestrace, to zde má tradici" - tak to říká má dcera,
na kterou se obrátil bratr Štusák. Poznámka nakonec. Teď si užíváme
nové prohry protektorátních restituentů. Rusové měli po Stalingradu
také oprávněnou radost - nevidím důvod, proč bychom my boskovičtí
nesehnutí odbojáři neměli mít radost též. Správně by se měl radovat
celý náš svaz. Takže žádný strach - rozčilení se nekoná. Akorát na
ten ohňostroj stále ještě nemáme - holt nemáme ty správné
sponzory...
Jiří
Jaroš Nickelli za odbojáře Boskovic
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz