Když si Strana zelených vybrala pana Karla Schwarzenberga za svého ministra (byl před tím v rámci „politické turistiky“ i u ODA) a on se stal ministrem zahraničí, lidé si možná říkali, že jako velmi bohatý nebude mít zájem o nelegální obohacování, vzhledem k svému rodu povede jakousi „rakousko-uhersko-německou“ politiku, jako člověk přivedený do politiky prezidentem Havlem bude jasně prosazovat zájmy USA, Německa (a sudeťáků ?), NATO. A zda teď, jako předseda TOP 09, bude mít snahu dodržovat i nějaké etické principy v politice?
Co když jeho západní mentoři provedou něco nekalého, bude to schvalovat? Nebude ministr zahraničí USA, agresivní paní Hillary Clintonova, ten, koho bude nejvíc poslouchat? Málo lidí si uvědomuje, že ona byla jednou z těch, které v roce 1999 nutili Billa Clintona bombardovat Svazovou republiku Jugoslávii, SRJ. Tou druhou byla Havlova „přítelkyně“ Madeleine Albrightová, vina za smrt tisíců. Je zřejmé, že paní Clintonová i teď patřila k straně, která nutila prezidenta Obamu k použití síly při útoku v březnu 2011 na Kaddáfiho Libyi. Nebude se jí jednou říkat „krvavá Hillary“? Stane se Česká republika, i díky Karlu Schwarzenbergovi, vzorovým satelitním státem, perfektním vazalem, který umí říkat jen ANO? Podobnou situaci jsme za minulého režimu dlouho prožívali.
Kdyby si pan Schwarzenberg přečetl a v posledních letech dodržoval smysl dvou významných mezinárodních dokumentů, nemuseli jsme teď de facto představovat poslušný vazalský stát. To neznamená, že jsme se měli zříct svých dnešních NATO spojenců, i když udělali závažné, tragické chyby až zločiny (např.agrese proti SRJ, Svazové republice Jugoslávii, v roce 1999), ale měli jsme si udržet rovnou páteř, nebát se ukázat své mínění a také věci prodiskutovat s občany republiky, s jejich volenými představiteli.
Při podvodném uznání 21.května 2008 samostatnosti Kosova, vedeného lidmi s přebohatou kriminální minulostí, pan ministr Karel Schwarzenberg, který o tom věděl, vystoupil k hanbě své i své země zcela proti Klauzuli IV. Deklarace o principech finálního aktu konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě v Helsinkách (1975):
-„Účastnické státy (byly mezi nimi i Německo a členové Evropského společenství) budou respektovat teritoriální integritu každého účastnického státu (patřila tam i Jugoslávie) a podle toho se zdrží jakékoli činnosti, namířené proti integritě, politické nezávislosti nebo jednotě kteréhokoli účastnického státu…“
A ministr Schwarzenberg postoupil takto už v r.2008. hanebně nejen proti závěrečnému aktu z Helsinek, ale i proti Rezoluci čís. 1244 Rady bezpečnosti OSN z června 1999, která zaručovala pro Jugoslávii (v té době Svazová Republika Jugoslávie, tj. Srbsko+Černá Hora, SRJ) i po okupaci jednotkami NATO, její svrchovanost nad provincií Kosovo. Kromě toho rezoluce uváděla i návrat určitého počtu vojska Jugoslávie (Srbska) do Kosova, bezpečný návrat všech uprchlých a vyhnaných (asi 250 000 lidí) Srbů, Romů, Goranců, jakož i projugoslávských Albánců, navrácení oloupených majetků, odzbrojení teroristů UCK (ne předání jejich zbraní podobné organizaci). Měla se dodržovat lidská práva. A nic z toho se nestalo. Rezoluce 1244 Rady bezpečnosti zatím nebyla od RB OSN oficiálně odvolána.
Okupační zpráva v měsících po okupaci nezabránila loupení, násilnostem i vraždám proti Srbům, Romům, Gorancům, projihoslovanským (prosrbským) Albáncům, nezabránila vyloupení, poškození až zničení kolem sta srbských pravoslavných, starobylých sakrálních objektů na Kosovu a dalších 40 pak za „Křišťálové noci“ v březnu 2004. V té době, v týdnech až měsících po okupaci Kosova, začaly vraždy zajatých Srbů, částečně i Romů, za účelem dobře organizovaného odebírání jejich některých orgánů (např.ledvin), aby byly pak prodány za veliké peníze k transplantacím v zahraničí. Referoval o tom konečně švýcarský senátor Dick Marty a Rada Evropy jeho zprávu 25.ledna 2011. rozhodujícím způsobem přijala. Situaci z doby po NATO okupaci Kosova popsal text na pozvánce na vernisáž výstavy „UKŘÍŽOVANÉ KOSOVO“ v Praze (prosinec 2001), v katedrálním chrámu Sv.Cyrila a Metoděje v Praze:
-„ Mírové síly KFOR přišly na Kosovo a Metohiji 13.června 1999 s cílem garantovat mír a bezpečnost všem obyvatelům provincie. Od jejich příchodu dodnes více než 250 000 Srbů a příslušníků ostatních nealbánských národů uteklo nebo bylo vyhnáno ze svých domovů. Albánští extrémisté odvlekli a pobili více než 3 000 lidí a spálili více než 40 000 srbských obydlí. I přes přítomnost 40 000 vojáků elitních jednotek NATO a civilní správy OSN, bylo během minulých dvou let více než 100 srbských pravoslavných církevních památek, kostelů a klášterů, zničeno, poškozeno či zneuctěno.“
Pan ministr by si měl přečíst 11.kapitolu z knihy Carly del Ponte („Lov: Já a váleční zločinci“. Bělehrad, Profil, 2008 – vyšla i v angličtině), bývalé prokurátorky Trestního tribunálu pro válečné zločiny /ICTY) v Haagu, o které ani pan ministr Schwarzenberg nemůže prohlásit, že nadržuje Srbům. Její obžaloba proti bývalému premiérovi Kosova (2005) Ramushi Haradinajovi zněla:
-„Před vámi jsou tři lidé, obžalováni za zločiny – hrozné, kruté a násilné zločiny, zločiny vraždy, vyhánění, mučení, znásilňování, únosů, násilného věznění až nejkrutějšího týrání…Nepochybujte ani trochu, a obžaloba to i dokáže, že tito tři lidé – tento pán války (tj.Haradinaj), jeho poručík a jeho vězeňský dozorce – že mají okrvavené ruce…“
Ale zločince Haradinaje při tom vychvaloval vysoký představitel OSN Sören Jessen-Petersen, německý generál v KFOR Klaus Reinhardt. A co říci o premiérovi Kosova (po zfalšovaných podzimních volbách v 2010) Hashemovi Thaci, vedoucímu kriminální Drenické skupiny, kterého i jeho lidé nazývají „Had“. O jeho výdělcích při prodeji orgánů povražděných Srbů a Romů pro transplantace psaly i švýcarské noviny Tagesanzeiger (26.září 2008), hlásil o nich Radě Evropy Dick Marty (viz výše). Oficiální USA, Britanie, Francie, Německo se všechno snaží zamést pod koberec. Nemohou přece trestat své blízké spojence, kteří jim, kromě jiného, zajistili existenci obrovské americké základny Bondsteel na Kosovu. Zločince Ramushe Haradinaje, jeho bratra Dauta Haradinaje, Fatmira Limaje (člen parlamentu Kosova) nemohl ICTY odsoudit, protože svědkové buď byli zabiti, nebo zmizeli, nebo si nepamatovali, nebo odmítli vypovídat.
Při aktu uznání Kosova za samostatný stát Karel Schwarzenberg nekonzultoval parlament, jednal proti vůli prezidenta V.Klauze, bagatelizoval (nevnímal ?) teror UCK, teroristické organizace kosovských Albánců, rozpoutaný v oblasti Kosova a Metohije proti Srbům, Romům, Gorancům, Albáncům, kteří nesouhlasili s teroristy UCK. Nepřemýšlel o postupu organizace NATO proti mezinárodnímu právu během NATO agrese proti Jugoslávii v roce 1999, kdy na základě dnes dobře známých podvodů o genocidě Albánců na Kosovu proběhla agrese proti SRJ, za 78 dnů barbarského bombardování země BEZ schválení Radou bezpečnosti OSN. Následné škody byly obrovské, tisíce civilistů byly zabity a zmrzačeny. Škody byly vyčísleny na 50 miliard US dolarů. NATO použilo kazetové bomby i ochuzený uran. Ministr Schwarzenberg dále vůbec nebral na vědomí Usnesení z 27.schůze poslanecké sněmovny ze dne 6.února 2008:
-Řešení statutu Kosova, přispívající ke stabilitě na Balkánu a k posílení evropské i světové bezpečnosti musí být v souladu s mezinárodním právem, vycházet z Rezoluce Rady bezpečnosti OSN č.1244 z 10.června 1999 a z její případné úpravy založené na konsenzu zúčastněných stran a rovněž na závěrečném aktu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě (Helsinky, 1975)“…
Podobně mu bylo jedno, když po podvodném uznání nezávislosti Kosova 21.května 2008, Zahraniční výbor sněmovny (Usnesení 136) 24.června vyjádřil svou nespokojenost s chováním ministra zahraničních věcí Karla Schwarzenberga vůči zahraničnímu výboru ve věci uznání nezávislosti Kosova Českou republikou. Pan ministr totiž vůbec tomuto výboru dopředu neřekl, co chystá udělat na výjezdním zasedání vlády v Teplicích toho ostudného 21.května.
Přes obrovský nátlak USA a větší části Evropské unie (EU), Kosovo zatím bylo uznáno jako nezávislý stát pouze 75 členy OSN, tj. necelými 40%. Nejlidnatější státy světa, kromě USA, tedy Brazílie, Čína, Indie, Rusko, Kosovo neuznaly.„Pět statečných z EU“, Kypr, Rumunsko, Řecko, Slovensko a Španělsko Kosovo také neuznaly. Díky panu Schwarzenbergovi mezi těmi „statečnými“ nejsme.
Ministr Schwarzenberg kdysi vtipně řekl během interview s A. Kramerem ((Právo, 19.dubna 2008):
-„Diplomati jsou na tom v lecčems podobně jako lehké děvy: také pracují o večerech a víkendech a taky si nemohou vybírat své partnery…“
Neukázal pan ministr při tom výběru nevhodných partnerů, jako „lehké děvy“, až příliš nezdravou iniciativu?
Náš ministr Schwarzenberg vůbec nereagoval na skutečnost, že NATO agrese proti SRJ zcela zesměšnila, pošlapala zakládající Chartu organizace NATO, jejíž článek I ze dne 4.dubna 1949 říká:
-„Strany se zavazují, jak bylo vyloženo v Chartě Spojených národů, že vyřeší jakýkoli mezinárodní spor, ve kterém by mohly být angažovány, mírovými prostředky takovým způsobem, aby nebyly ohroženy mezinárodní mír a bezpečnost a spravedlnost, a že se ve svých mezinárodních vztazích zdrží hrozby nebo užití násilí jakýmkoli způsobem, který by neodpovídal záměrům Spojených národů…“
Ministr Schwarzenberg zřejmě nepostřehl, jak „Západ“ proti vídeňské konvenci o smlouvách (1969 – platná od 1980) hrozil SRJ násilím a válkou v roce 1999:
-„Vídeňská Konvence o Zákonu o smlouvách uvedla, že smlouva je neplatná, byly-li její závěry uskutečněny pod hrozbou použití násilí“ – a to se právě vztahuje na hrozbu bombardováním (uskutečněným téměř obratem), pokud SRJ nepodepíše navrhovanou smlouvu v Rambouillet v roce 1999.
Ministr Schwarzenberg postupoval prostě zcela neeticky. Z jeho jednání vyplynulo, že pokládá významné mezinárodní mírové dokumenty za cáry papíru, jako by je vůbec nečetl. Jak mají pak vypadat vztahy mezi národy, když se základní principy mezinárodních mírových vztahů nedodržují. Nepostupovalo tak i Hitlerovo Německo ve třicátých letech? Ministr Schwarzenberg, aby byl poslušen svých „spojenců“, jednal proti Srbům v r.2008 zcela na úrovni dění mnichovské zrady z roku 1938. Tehdy proti nám vystoupili naši západní spojenci, zatím co v roce 2008 námi podvedení Srbové , nám chtěli v roce 1938 pomoct. Pan ministr nechce nějak dělat paralelu mezi mnichovskou zradou 1938 a kosovskou zradou 2008, i když je to zcela jasné.
V době Mnichova mi bylo 13 let, S rodiči jsem žil v Bělehradě. Otec mě odvedl koncem září 1938 před naše vyslanectví.Tísnili se tam veliké zástupy Srbů, hlásících se jako dobrovolníci do československé armády. Tisíce Srbů demonstrovalo tehdy v Bělehradě s hesly „Budeme bránit Čechy“! (Branićemo Češku), Ať žije Beneš! (Živeo Beneš). Já jsem to viděl na vlastní oči a nikdo mi to nevymluví. Ani pan ministr. Ví pan ministr Schwarzenberg, že statisícový dav, organizovaný studenty v Bělehradě, v Srbsku, demonstroval v srpnu 1968 proti okupaci Československa? Demonstrovali proti tomu bezpráví masy v Londýně, Bonnu, Washingtonu nebo Záhřebu, Lublani? Ministr Schwarzenberg nezodpovědně, lehkomyslně zradil tradiční bratrské vztahy Čechů a Srbů, platné i za Rakousko-Uherska a vnesl hanbu do naši zahraniční politiky. Zajistil nám vazalskou roli. Co by tomu asi řekl T.G.Masaryk?
Toto by si měli uvědomit ti, kteří z nepochopitelných důvodů volili a dávali vysoké preference panu Schwarzenbergovi. Na štěstí už přicházejí k rozumu a preference klesají. K vysokým preferencím by neměla stačit jen občasná vtipnost, archaická čeština, vhodně pronesené vulgární slovo, dostatek peněz, být trochu „gemütlich“ a „vonět“ Rakousko-Uherskem. Český ministr zahraničí by měl mít přece jen určitý etický přístup ke své politice a měl by případně hledat poctivou odpověď na otázku, proč americká, belgická, britská, francouzská, holandská, italská, německá (ta i před 60 lety) atd. letadla v roce 1999. během 78 dnů a nocí ničila SRJ a zabíjela srbské i albánské děti. Proč používala kazetové bomby a ochuzený uran, když generální tajemník NATO pan Javier Solana 24. března 1999 bez schválení Rady bezpečnosti „zmáčkl knoflík“ a zahájil na základě smyšlenek barbarský útok na SRJ, který bude představovat vždy hanbu pro Evropskou unii, NATO i USA. .
Pan ministr se opírá o sdělení Mezinárodního soudního dvora (MSD) ze dne 22.07.2010, že prý deklarace nezávislosti Kosova z února 2008 neporušila žádná pravidla mezinárodního práva, včetně rezoluce RB OSN č.1244 (1999). Dopomohlo tomu i samotné Srbsko pod vládou stále více nepopulárního prezidenta Borise Tadiće, které doslova v poslední chvíli, pod obrovským tlakem EU a ve snaze se za každou cenu dostat do EU, souhlasilo se stanoviskem EU i MSD, i když srbský ministr zahraničí Vuk Jeremić prohlásil, že Srbsko nikdy neuzná nezávislost Kosova. Brzy má nicméně začít dialog mezi představiteli Srbska a Kosova, za účasti EU, o jejíž nestrannosti mohou uvažovat jen nenapravitelní naivkové.
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz