(Zpráva Metra 8.1.2011: Süddeutsche Zeitung: "Kazimíra z Hradu žene nenávist".Převzato od ČTK!)
V poslední době tisk zaplavují bláboly, pomluvy a lži o našem prvním prezidentu v dějinách republiky zvoleném legitimně přímou volbou lidu. Skvělý příklad poskytuje jihoněmecký tisk. Inkvizitorsky kvalifikuje našeho prezidenta jako "zlého ducha a levicového populistu", dokonce jako "Kazimíra na Pražském hradě"! Copak to podle hlásných trub jižních Němců vyvedl pan prezident Zeman? Prý se snažil klást novopečenému premiéru do cesty překážky. A pak vypočítává páně prezidentovy hříchy: vznik SPOZ, jež prý měla odvést voliče od ČSSD, a "lánský puč protisobotkovského křídla strany". Trošku moc málo na inkviziční proces, jen co je pravda. Tím končí neslavný výčet jihoněmeckých novin. A tak jihoněmecké médium dodává obvyklou profesní lež o údajných motivech prezidentova jednání: "Kazimír na Pražském hradě hrozí tím, že odmítne jmenovat některé kandidáty na ministry". No to je,pravda, věta jak z delfské věštírny.
Pánové ze Süddeutsche Zeitung asi našli zalíbení v delfské věštkyni, když praví o prezidentu: "Čisté motivy ho k tomu nevedou, spíše nenávist a touha po odplatě." Nakonec němečtí novináři stejně lámou hůl nad vzniklou koalicí a prorokují celému státu nestabilitu, oproti proti tolik potřebné stabilitě, kde prý je opět tolik potřebné státnické chování, které však prý je jen zbožným přáním.
Pravda, úhlavní přátelé ze Süddeutsche Zeitung nám svatě radí - posílají instrukce jako za protektorátu. To už tady vše jednou bylo - za reichsprotektora, za Háchy, Moravce, Goebbelse a Lažnovského, který za tiskové rady a instrukce nakonec zdechl na kolaborantské hostině jako krysa. My také neradíme německému prezidentu, jak se má nebo nemá chovat, a jak má nebo nemá jednat. Pokud náš pan prezident dodržuje ústavu, mezinárodní dohody a naše dekrety, tak může být každému vuřt (Wurst), jaké požadavky klade na kvalifikaci ministrů a na další podobné odborné otázky řízení státu, do kterých nemají co mluvit ani bratři novináři. Své rady si Süddeutsche Zeitung může strčit ... třeba za klobouk, vedle štětky nebo pérka tak, jak to nosívali sudeťáci, odsunutí podle mezinárodního práva. To naopak jihoněmecké novináře Kazimíry žene jiná a skutečná nenávist - nenávist k českému prezidentu, který není a bohdá nebude novým Háchou. Nakonec středně jedovatou poznámku k Süddeutsche Zeitung, - jediný pravý Kazimír v našich habsburských a rakousko-mocnářských dějinách byl premiér Kazimír Badeni - "nicht wahr, meine Herren"? A to byl slušný člověk, nikoli válečný nepřítel Slovanů. Hyperbola "Kazimíra Zemana" je vhodná tak leda pro ignoranty.
PhDr.Jiří Jaroš Nickelli , předseda OV ČSBS Boskovice
Majestát respektujeme
Dle slovníku „Majestát“, je výraz pro nejvyšší panovnickou moc. Dříve to byl kníže, později král, císař, prezident. V českých zemích se dříve za urážku majestátu, tedy panovníka, trestalo, dokonce i popravovalo. A není to zase tak dlouho. V řadě států, je dodnes urážka majestátu, tedy panovníka, nepřípustná. Občané i media to zcela dobrovolně respektují. K těmto zemím patří například Velká Británie či Japonsko. Urážka panovníka je tam naprosto nemyslitelná. Panovník je tam téměř posvátnou bytostí. Dříve tomu bylo i v českých zemích. Tedy i za císaře pána, či později za T.G.Masaryka. Doba se ale změnila, bohužel k naší škodě.
Prezident České republiky je nejvyšší představitelem státu. Reprezentuje stát, jak doma, tak v cizině. Je pokračovatelem historické tradice našeho novodobého státu. V posledním případě, byl dokonce zvolen v přímé volbě, občany České republiky. K úrovni kultury a demokracie každého státu patří, jak i my občané sami respektujeme právo, ústavu a v tomto případě i výsledek volby. S výsledkem volby nemusíme být vždy spokojeni, ale musíme jej respektovat. To je přece základ demokracie. Proto trapné pokusy degradovat, zesměšnit či dokonce ponížit nejvyššího představitele státu, jsou zcela v rozporu se zásadami demokracie.
Mnohdy k tomu negativně přispívají i media. Následně tento urážlivý styl přechází až do školních lavic. Začalo to hned po prezidentských volbách. Ředitelé škol se předháněli v odmítnutí vyvěsit, dle staleté tradice, obraz českého prezidenta. Následně studenti, mnohdy ještě školáci s brašnou na zádech, pobíhali s transparenty odmítající nově zvoleného prezidenta. Stala se z toho skoro zábava, tedy soutěž, kdo více urazí nově zvoleného prezidenta. Media tomu mnohdy napomáhala. Stranou nezůstávaly i některé význačné osobnosti z kultury. Heslem dne se stalo, kdo více urazí, ten je vítězem. Vítězem se nestal ale nikdo, prohráli jsme všichni.
Snad jsme nezapomněli na dobu, kterou mnozí ještě pamatujeme, kdy byli skandalizováni přední představitelé státu. Byly uráženy, skandalizovány za potlesku davů, nejvyšší autority našeho státu. Jejich sochy byly ničeny, byly strhávány pamětní desky, přejmenovány ulice a náměstí, byly páleny jejich knihy. Byly znevažovány zásluhy i odkaz zakladatelů našeho státu T.G. Masaryka a Dr.Edvarda Beneše prezidentů Československa.
Historie nás snad poučila. Užívejme si svobody slova, demokracie, ale i svobodné volby, ale zároveň respektujme výsledek volby, važme si i majestátu. Podle našich skutků, nás bude i vnímat vyspělý svět.
Přemysl Votava, České národní sdružení
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz