Ing. Jiří Krutina
To, že současná naše mládež je z pohledu znalosti našich národních dějin velmi málo vybavená víme, to, že některé základní věci nechápou někteří současní politici takřka napříč celým politickým spektrem, je smutné a současně jistě alarmující. Nikoliv nadarmo říkal prezident Beneš, že nejrychleji se zapomíná právě v politice. Měl absolutní pravdu.
Součástí současné propagandy sudetoněmeckých landsmašaftů (SL) je prohlašování o dobrých vzájemných vztazích, usmiřování, příprava „společných“ projektů, atd. Současně jakékoliv připomínání pravé role „sudetských“ Němců při rozbití našeho státu v roce 1938, jejich působení za protektorátu a podílu na nacistických zvěrstev u nás, je považováno za nesmířlivý postoj „šovinistických Čechů“ a je pranýřován některými rádoby morálními autoritami, jako je třeba katolický kněz Halík. Současně se ve veřejnoprávních médiích doslova rozpoutala propaganda, která zkresluje pohled na naše dějiny zejména asymetrickým podáváním informací o nacistickém řádění u nás a poválečném odsunu Němců z ČSR.
Pro připomenutí si proto zopakujme základní fakta. Pravda je taková, že partnerem pro politickou reprezentaci českého státu je pouze Německo jako takové, nikoliv Bavorsko a již vůbec ne žádný spolek, který se netají svými revanšistickými nároky vůči našemu státu, který je má dokonce v základních dokumentech a stanovách. To je fakt, ověřitelný na oficiálních stránkách sudetoněmeckých organizací. Jinými slovy SL jako zastřešující organizace třech odnoží (Ackermann-Gemeinde, Witikobund, Seliger-Gemeinde) stále oficiálně vznáší požadavky vůči našemu státu zejména právo na sebeurčení jako druhý národ našich zemí, snaží se prosadit právní nárok na ztracenou domovinu a náhradu zkonfiskovaného sudetského majetku. Přitom je nutné si jasně připomenout opomíjené skutečnosti, že to bylo právě ono „právo na sebeurčení“, které sloužilo Hitlerovi jako tlak na Československo a vedlo k jeho rozbití. Právě tlak sudetské henleinovské strany v podobě páté kolony, jejích právní kontinuitu udržuje právě současný SL, byl nástrojem agrese a bezprecedentního nátlaku a agrese na demokratické Československo.
Zopakujme si oficiální program politiky SL (převzato http://cs.wikipedia.org/wiki/Sudetoněmecké_krajanské_sdružení):
„Sudetoněmecká rada 15. ledna 1961 schválila a 7. května téhož roku přijala „20 bodů“, které jsou dodnes stále v platnosti. Mimo jiné je v nich požadováno opětovné usídlení sudetských Němců na původních územích, s nímž smí být podle této deklarace disponováno jen s jejich výslovným souhlasem. Dále je prosazováno právo na národní sebeurčení, které vychází z principu kolektivní etnické a nikoliv občanské identity a nadřazuje takto kolektivní určení nad individuální sebeurčení. Je tím míněno právo sudetských Němců osídlit Českou republiku s tím, že jimi osídlená území mohou být od českého státu následně odtržena. Tyto body korespondují do určité míry s Karlovarským programem, který byl vyhlášen předválečnou Sudetoněmeckou stranou, podporovanou Adolfem Hitlerem. Tento názor prosazuje zejména Witikobund, který je převážně nacionalistickou organizací založenou bývalými nacisty a německými nacionalisty. Program „20 bodů“ nerespektuje výsledky, kterých bylo dosaženo ve vzájemném česko-německém dialogu, a je v rozporu s politikou evropské integrace i evropského pojetí moderní multikulturní společnosti.“
Dokud trvají tyto skutečnosti a SL dosud neodstranili tyto své základní body programu namířené proti našim národním a státním zájmům České republiky ze svých stanov a neustoupí od svých aktivit, pod jejichž hlavičkou se je snaží dále prosazovat, dotud nelze vůbec mluvit ani o počátku skutečného usmiřování a narovnávání česko-německých vztahů. Do té doby se jedná pouze právo propagandu SL s cílem získávat výhody v jednáních s českou stranou. Pokud mají představitelé SL ústa plná usmiřování a radují se z toho, že byly učiněny do budoucna kroky ke společnému dialogu, tak se nejedná o skutečné usmiřování, ale o setrvávající revanšistickou politiku SL, která je pro nás nepřijatelná. Dokud se SL nevzdá svých programových cílů zamířených proti našemu právnímu řádu a národním zájmům ČR, dotud nelze hovořit o žádném skutečném usmiřování. Pouze můžeme mluvit o novodobé kolaboraci některých našich politických představitelů, kteří buď přestali rozlišovat, ztratili politickou bdělost, nebo paměť a nebo jsou opravdu historicky pomýlení a zmanipulovaní propagandou SL.
Své cíle SL prosazuje pod pláštíkem těchto svých aktivit:
• Připomínáním a rozvíjením regionální příhraniční spolupráce s cílem uchovat kulturní a vědecké dědictví bývalé domoviny jako část evropské kultury a podporovat partnerský poměr mezi Němci a Čechy.
• Spolupráce s vysokými katolickými představiteli české biskupské konference (Duka, Graubner a další).
• Cílené odvádění pozornosti od vlastního zločinného podílu sudetských Němců na rozbití ČSR, zabíjení českých občanů, podílení se na nacistických zločinech v protektorátu směrem k židovským obětem nacistického holokaustu. Tak se snaží zbavit spojení s nacistickým režimem hitlerovského Německa. Používají k tomu nejrůznější ceny pojmenované po českém králi, nebo českých významných osobnostech. Tím jen dále zamlžují historická fakta, což je součástí jejich propagandistické strategie.
Pod pláštíkem „kultury“ a katolicismu se snaží získávat nástupní prostor pro své cíle. O nic jiného nejde, bohužel to zřejmě dnešní většinová politická reprezentace nevidí, nebo nechce vidět.
Nedávný květnový sjezd SL v tradičním místě Norimberku (odtud se plánovali křížové výpravy do husitských Čech, zde se konaly i sjezdy NSDAP) byl specifický tím, že na něm byla vysoká účast zástupců českých politických stran, všech vyjma KSČM a zřejmě i ČSSD. Bylo by jisté dobré vědět, kdo se účastnil, aby měli voliči přehled o této důležití informaci pro své rozhodování z pohledu českých národních zájmů. Někteří se o tom i sami chlubí, jako například Mgr. Michaela Marksová – Tominová. Již samu účast na sjezdu organizace, která ve svých stanovách má nepřátelské požadavky vůči našemu státu, je velmi těžké chápat jako ušlechtilou, spíše za zpozdilou.. Na sněmu zaznělo mimo jiné toto, že sudetští Němci jsou jeden z obou národů českých zemí a o německém jazykovém prostoru v Čechách. Zvedl se někdo z českých hostů a protestoval? Nebo zkrátka odešel? Nemáme zprávy. Pokud je pravda, co tvrdí B. Posselt, tak mají také právo na sebeurčení na našem území se vším všudy včetně možnosti odtržení od českého státu. Přesně tak začalo rozbití ČSR v roce 1938 a bezprecedentní útok Německa na náš stát s využitím právě sudetských Němců jako páté kolony. Pokud to tak chceme, tak prosím, ale ať to dotyční hosté z ČR jasně sdělí. Neexistují dvě pravdy, buď má pravdu pan Posselt, nebo ji nemá a my tvrdíme, že ji nemá. Protestoval proti tomuto prohlášení B. Posselta někdo ze zástupců české politické reprezentace na 63. sjezdu? Nemáme o tom zprávy. Dále na sněmu zazněla apelace na údajně jedinou stranu, která se nezúčastnila jejich sjezdu, což je cosi zlovolného a nic dobrého nevěstícího. Dále zazněl klasický požadavek na zrušení dekretů prezidenta republiky a oceňování „panevropana“, či spíše pangermána Otto von Habsburka atd. Celý projev je zde: http://www.ceskenarodnilisty.cz/clanky/z-projevu-b-posselta-na-63-sjezdu-odsunutych-nemcu-z-ceskoslovenska-norimberk-26-28-kvetna-2012.html.
Paní Michaela Marksová – Tominová si na svém blogu (http://www.cssd.cz/aktualne/blogy/boji-se-ceska-televize-sudetskych-nemcu/) stěžuje na veřejnoprávní ČT, že nezařadila do svých zpráv informaci o nedávném 63. Sněmu SL, když tam byla taková hojná účast hostů – kolaborantů z ČR. Velmi ji to podle jejích vlastních slov mrzí. Zřejmě souhlasí s tím, co na sněmu zaznělo. Pokud s tím souhlasí, nebo minimálně neodešla ze sálu, když tato slova zaznívala, tak můžeme říci jediné: plně souhlasí s programovými cíli SL. Každý má na to právo, ale měli by to občané ČR vědět. Paní Marksová hovoří o projevech v duchu „smíření“. Jak o tom může vůbec hovořit, když víme, co zaznělo na sněmu i víme, co stojí v programových cílech SL? O jaké usmíření se jedná? Opět se jen podařilo dalšího nebdělého „českého“ politika nachytat na praxi SL. Jako projevy usmíření uvádí vybudování společného muzea v Ústí nad Labem. To že expozice tohoto muzea svým výkladem překrucuje historickou zkušenost soužití Čechů a Němců ve vleku prosazování cílů SL, to zřejmě paní Marksová neví. Naopak v tom vidí akt usmiřování. Paní Marsková dáví k dobru, že prý nezaznělo nic o nárocích na majetek! A jak by také mohlo, když je to podle platného mezinárodního práva nesmyslné. Dnes se radujeme, když SL nevznášejí otevřeně své požadavky na odškodné a návrat konfiskovaného majetku, místo abychom stále trvaly zejména na splacení válečných reparací, které nám Německo dluží a odškodnění vyhnaných československých občanů v roce 1938 z našeho pohraničí. Tak jsme to našim nepevným ustupováním dopracovali, už jsem rádi, že aspoň nahlas nepožadují odškodné! Už to je pro nás úspěch?!
Paní Markosvá si dále stěžuje na veřejnoprávní ČT, cituji:
„Nedokážu proto pochopit a velmi mě mrzí, že veřejnoprávní Česká televize se v hlavních večerních Událostech v neděli 27. 5. o ničem z výše uvedeného vůbec nezmínila. V kratinké zprávě pouze podsunula sudetoněmeckému sdružení, že si letos pro kritiku naší hlavy státu záměrně vybralo pro setkání 70. výročí atentátu na Heydricha a v loňském roce výročí vyhlazení Lidic. Jedná se o hrubé zkreslení skutečnosti – setkání se tradičně konají na Svatodušní svátky, tedy 50 dní po velikonocích. Právě veřejnoprávní média musí pomáhat mosty mezi lidmi budovat a nikoli naopak. To, že se informace o poselství usmíření, o ceně pro Maxe Mannheimera, jeho osudu a celoživotních aktivitách v Událostech vůbec neobjevily a objevily se pouze informace budící velkou kontroverzi, považuji za vážné selhání veřejnoprávní služby.“
To, že nějaký projev tradičně vychází na určité pohyblivé datum spojení s velikonocemi, je jedna věc. Volba slov v daný den s vědomím, že v ten samý den si současně připomínáme významné událostí právě v česko – německých vztazích a historii je již druhá věc. Je to jako by nám paní Marksová chtěla namluvit, že onen útok na hlavu našeho státu a tím tedy i na naší svrchovanost jako takovou nebyl proveden na výročí 70. let od zabití zastupujícího říšského protektora? Chce nám dále tvrdit, že tomu loni nebylo na výročí vyhlazení Lidic? Může být někdo tak pomýlený a nerozlišovat? A zejména u stínové ministryně pro lidská práva a rovné příležitosti, je to alarmující. Máme mít rovné příležitosti s těmi, co zničili demokratické ČSR, zabíjeli naše lidi ze zálohy, vedli ozbrojený boj a puč proti našemu státu a jako pátá kolona jej také rozbili? Máme mít rovné příležitosti se spolkem, která drží kontinuitu henleinovské strany? Falešný humanismus a hájení rovných práv tam, kde to není na místě, je příčinou všech zel ve světě. Spojenci také tak dlouho ustupovali požadavkům Hitlera, až se to obrátilo proti nim. Nezapomeňme!
Abych byl upřímný, když pozorují postoje některých představitelů politického života u nás, mám vážnou obavu, abychom za nějaký čas skutečně neřešili nové hranice někde u Mělníka. Už se podařilo nám nepřátelským ne - a nad - národním zájmům katolické absolutistické teokracie prosadit odevzdání majetku, území a finančního daru Vatikánu a jeho římskokatolické církvi. Co přijde dále? Majetek a odškodnění „sudeťákům“? V našich podmínkách to není tak vzdálené, jak se myslí, zejména když je i naše politická reprezentace velmi nebdělá a nevzdělaná v historické pravdě.
Zatím tedy ani podle klamavé rétoriky politiků SL a nevědomě rozradostněné naivitě některých našich politických představitelů – nebo spíše jejich dnešních profesionálních „vyhnanců“ na plný úvazek v čele s Posseltem, dosud nedošlo ani k prvnímu kroku ke skutečného usmíření spravedlivě odsunutých Němců s našim státem a tedy i našim národem. K tomu může dojít až k odstranění idejí, které sdílí s původní henleinovskou stranou. Usmiřovat se musí oni, nikoliv my. Navíc Češi jako národ, mám za to, dávno odpustili, nejsou plni nenávisti, ani je nelze obviňovat z nepřátelství proti Německu. Nic takového. Pouze slovy prezidenta, nechceme, nemůžeme a nesmíme zapomenout na historickou skutečnost. Pokud jenom připustíme oprávněnost požadavků SL, kterých se nikdy nevzdali, jako právo na vlast, sebeurčení, tak se můžeme jednou dočkat nejen jiné mapy Evropy.
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz