Prof. Dr. Rajko Doleček, DrSc.
Bezprostředně před minulými volbami radila voličům pohledná herečka a pohledný herec, aby podpořili pravici, svým známým vstupem „Přemluvte bábu…“ Ale jak ukázaly výsledky pravicové vlády z těch voleb vzešlé, radili jim blbě. Vláda zkazila co mohla, vystoupila docela surově proti těm nejslabším, ekonomiku země vůbec nezlepšila, naopak zhoršila, zapletla se do řady skandálů a korupcí, poškodila zdravotnictví a školství, náš státní dluh se výrazně a rychleji než dříve zvětšoval, přes surové restrikce, které nejvíce pocítili ti nejchudší a pak také vnitřní obchod. A strana T0P 09, která měla čtyři za toto velmi odpovědné ministry, slibuje dál a stále víc. Njegoš to ve svém Horském Věnci charakterizuje „Příště bych jim nic už neuvěřil, Ani tomu, mléko že je bílé…“ Lze dnes věřit vehementně se dopředu deroucí finančně předobře zajištěné nové pravicové straně, která proto neměla čas si udělat ostudu?
Když jsme letos poprvé přímo volili svého prezidenta, vystoupil úspěšný a populární herec pan Svěrák a další z jeho cechu s nebývalou podporou pro pana Schwarzenberga. Tentokrát jim to, na štěstí, nevyšlo. Ale podařilo se jím zmobilizovat mnoho ještě školou povinné mládeže (televize, tisk, rozhlas), aby nutila své rodiče volit člověka, který ještě zcela nedávno (2008) zostudil českou diplomacii vynuceným uznáním Kosova za nezávislý stát, i když většina občanů byla proti tomu, i když to neschválil náš parlament, i když bylo vedení Kosova velmi zatíženo svou všeobecně známou těžkou kriminální činností.
I teď lobují známí herci za různé kandidáty pravice. Pochopitelně, mají na to právo. A snadno se jím to uskutečňuje, obzvláště když ten, za kterého lobují, má téměř nevyčerpatelné finanční zdroje. Ale mnohý občan České republiky může cítit určitou tíseň, snad až strach, když si uvědomí, že i ten nejbrilantnější herec je přece zvyklý ztvárnit a říkat jen to, co mu přidělí v jeho roli, co dostane napsáno, za co pobírá svůj plat.
Naši voliči jsou někdy nepoučitelní, jako pravdu berou to, co jim různí lidé naslibují, aniž by si uvědomili, že zcela nedávno příliš mnoho lidí během voleb volilo jako super nadějnou „novou“ stranu Věci Veřejné, dalo jí celkem dost hlasů – a trapné výsledky té tak „nadějné“ strany a jejich guru jsme zažili všichni, až do poslední chvíle. Stačí mít dost peněz na vhodnou reklamu, mít prakticky bez omezení přístup do medií (obzvláště když kandidátům dokonce jejich část i patří), do tisku, televize, rozhlasu, k významným redaktorům, novinářům - a důvěřivý volič poslechne halasné pokřikování dopředu se deroucí nové, finančně dobře zajištěné strany, aniž by si dostatečně uvědomil, aniž by se zodpovědně informoval, jak k tomu nahromadění peněz té dopředu se deroucí strany a jejímu vůdci vůbec došlo. Kdo ji představuje? Lze tomu dosud celkem veřejně ne dost známému panu Andreji Babišovi věřit? I zde, jistě, platí presumpce „neviny“, tedy presumpce poctivě nabytého majetku. Ale je to skutečně pravda? Nebylo by lepší držet se jedné z hlavních zásad francouzského filosofa René Descarta, že o všem je třeba pochybovat (De omnibus dubitandum est). Jak ke svým nemalým penězům přišli někteří kandidáti? Kdo je případně platí? Jsou jejich třebas i „líbivá“ hesla a sliby realistické, nebo je to to obvyklé, že slíbit lze cokoli, ale splnění už vůbec nemusí být jisté. Na Balkáně je známé rčení SLIBY JSOU BLÁZNOVA RADOST.
Voliči by si měli uvědomit, že i vítězná strana (vítězné strany) to nebude mít dnes snadné, dostat se z nelehké situace, do které Českou republiku přivedly teď už dvě pravicové vlády. Myslím, že je na čase, přerušit „vítěznou jízdu“ těch, kterým je hlavním motorem pro ně „kouzelné“ slovo ZISK, kteří poškodili, doufejme, že ne nenávratně, naše zdravotnictví, školství, kulturu a slušné mezilidské nazírání světa. Za dnešní situace je naší největší naději sjednocená levice, bez vnitřních antagonistických rozporů, s dostatečnou většinou.
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz