František Kříž
V podstatě je tomu tak, že po posledních volbách se ujali vlády hned tři králové: Schwarzenbergova TOP 09, dvě véčka Radka Johna (není liž pravda, vole,vole, mládež volá) a do třetice modří Petra Nečase. I když podle posledního průzkumu veřejného mínění tu máme dvě dvacátníkové vládní strany „topky“ (22,8%) a modráky (21,1%) a do třetice desátníkové „věci veřejné. To jsou zmíněné tři korunované hlavy. K nim přibyla ještě jedna dvacetníková „palice“ oranžových, (22,6%), jíž se o skutečné vládě může nejvýš jen snít. Ve skutečnosti však poslouchá Petr Nečas „topku“ a trucovitého Radka Johna. Nemluvě o tom, že vedoucí hlas nemá jeho knížecí jasnost, ale vnitro a vedle něj držitel státní kasy, Miroslav Kalousek. S těmito „králi králů“ si modří ještě užijí. A příští rok, až počne provětrávání našich peněženek, si ostatně novou tříkrálovou vládu vychutnáme všichni.
Hlavní slovo bude mít ovšem kancléř státní kasy, který nás již nyní vyučuje, jakpak bychom měli hospodařit. Již nyní soudí, že „co děláme není populární. Jako vždy, když odmítneme žít nad poměry, ale zajistí to dostatečnou ochranu a pomoc pro potřebné. Společnosti to dá jistotu, že se nikdy nedostaneme do neřešitelné situace. Nic více, nic méně.“ A dále si u Kalouska přečteme, že „Já doufám, že se nám podaří většině veřejnosti vysvětlit, že nejsme v situaci, kdy bychom se mohli těm krokům vyhnout. Když je uděláme hned, tak budou bolet méně. Anebo je odložíme a budou bolet více. Je to stejné, jako když vás začne pobolívat zub. K zubaři nejde nikdo rád, takže když to budete léčit brufenem a slivovicí, protože se bojíte vrtačky, budete mít za 14 dní oteklá ústa. Bude vás to bolet víc a k zubaři budete muset stejně.“ Není divu, že se Kalousek inspiroval zubařem Jiřím Bessrem, jinak ministrem kultury, ale nescházelo mnoho a byl by tento Kalouskův kolega ministrem zemědělství.
Jinak ovšem nevěřím, že se podaří občany přesvědčit, že jsme se ocitli v úzkých jen proto, že jsme si žili nad poměry. Lidé totiž nejsou naivní, natož tak hloupí, že by snad zapomněli na kuponovou privatizaci, kdy z nás nakrátko Václav Klaus vyráběl národ akcionářů. Nakonec se z některých majitelů privatizačních fondů stali milionáři, v případě Petra Kellnera, který začínal v čase velkého listopadu co by kramář, prodávající počítačovou techniku, dnes dokonce jeden z předních světových dolarových miliardářů. Vzpomeňme na další kapitálovou veličinu, druhého největšího prodejce hnojiv, Andreje Babiše, který rovněž exceloval pekárnami, kosteleckými uzeninami a nakonec opět co by dolarový miliardář. Dnes zaměstnává 18 tisíc lidí, vlastní na 120 firem. Jaký div, že má již dávno blízké kontakty se Stanislavem Grossem, multimilionářem, který ještě před nedávnem nedokázal vysvětlit, jak přišel k bytu za pět milionů. Jiný dobrodruh Tomáš Pitr začínal po listopadu s krámkem, kde prodával zeleninu a nitěnky pro krmení akvarijních rybiček. Proto se mu říkávalo nitěnkán. Dnes je napůl uvězněný ve Švýcarsku, a mnozí zbohatlíci se obávají, že by tento podnikatel mohl dát k dispozici archív svého odstřeleného přítele, krále našeho podsvětí, Františka Mrázka. Připočtěme si zhruba bilion, který utopili dobrodruzi v bankách, a připomeňme si, že velká většina někdejších českých firem se dnes nachází v cizích rukou, a jejich roční vývar podnikání v Čechách končí v cizině, ne-li rovnou v bankovních rájích.
Nezapomínejme ani na „drobné detaily“, mezi něž náleží finanční podfuky a podvody - rozkvět byrokracie, kdysi pro české území stačilo 7 krajů, dnes tu ovšem máme dvojnásobek, přičemž skoro v každém okresním městě zakládáme státní i privátní vysoké školy. Nelze se ovšem divit, že nejsme s to naplnit učebny kvalitním profesorským sborem, a tudíž doktoráty získáváme pomalu přes prázdniny a bakalářské tituly za pár šupů. Nebudeme se tudíž divit, že v první stovce mezinárodně uznávaných vysokých škol není jediná česká univerzita, respektive ve třech jejích stovkách se nacházejí nejvýše dvě. A potom nám rostou jak houby po dešti nejrůznější kanceláře. Odborník, který nosí v hlavě přehršel statistických čísel například uvádí, že v předlistopadovém období nás, jako občany a daňové poplatníky stály rozpočtové výdaje 666 korun ročně na osobu. Před deseti lety , na přelomu století to však stálo každého ke 20 tisícům (19.810 Kč) a dnes ještě mnohem více. Tudíž si nenechme namluvit, že jeden každý je zadlužen do výše 170 tisíc korun, a to jen proto, že jsme si žili nad poměry. Je to hrubá lež nejen k vašemu oblbování (není liž pravda, vole,vole), ale hlavně k prosazení „koaličního programu“.
Mimochodem naším jménem si žil nad poměry i náš finanční znalec a ministr Miroslav Kalousek. Máme-li mu věřit, kdysi chudák, nyní bezpochyby multimilionář. „Moje rodina“, vypráví, „byla tak chudá, že kdybych se nenarodil jako chlapeček, tak bych si ani neměl čím hrát.“ Později si ovšem někdejší chudobu vynahradil. Vstoupil (1984) do strany lidovců, kteří vytvářeli dojem, že poměry v Čechách jsou na výsost demokratické, navíc katolicky vypolstrované a stranicky obohacené. Pravá Kalouskova doba nastala ovšem po listopadu 1989, zejména když pronikl do vládních služeb. „Považuji se za úředníka, který se svými spolupracovníky odvedl obrovský kus práce a dosáhl velmi úspěšné transformace armády… Že při této práci došlo k chybám, to došlo v armádě v každém případě“, dodal. „k tomu při každé práci dojde.“ Podstatnější ovšem je, co říká MUDr. Rath, že je totiž Kalousek „bohatý člověk a je známý tím, že nebere drobné.“ Náš Miroslav se revanžoval Rathovi tím, že na něj namířil ve sněmovně svůj ztopořený prostředníček, zatímco Jiří Topolánek tímto gestem ukázal ve sněmovně na dnešního ministra financí se slovy: „Kalousku jsi jednička.“ K tomu Miroslav Kalousek dodává, že „nakonec bychom si všichni mohli vyplatit debilné a jít se oběsit, aby to za nás dělal někdo chytřejší “, což lze pokládat sice za poměrně objektivní sebekritiku, nicméně zcela neefektivní.
Co se týče drobných chyb při práci a životě nad poměry, potom bychom měli připomenout právě současného ministra financí, který si svého času objednal ve spolupráci s izraelskou a italskou firmou (Oficcine Galileo a Nimda) modernizaci tanku T 72. Tento obchod byl zprvu velkorysým projektem, který se týkal 353 tanků – z celé zakázky zbyla nakonec objednávka nečítající víc než 30 bojových vozidel. K tomu dodejme, že se pan ministr netají přátelskými vztahy se zbrojařskou firmou Zenit, a jejím provozovatelem Richardem Hávou. Jindy objednal (1994) 2310 padáků od firmy Anex-Cirus (Jiřího Andrlíka). Tato výrobna přitom ani nebyla zapsána v obchodním rejstříku, avšak její padáky (VTP-100) měly drobnou vadu – že se totiž neotevíraly, takže při seskoku šlo o život. Zakázka byla zrušena a firma se soudila o stovky milionů korun. K první smrtelné nehodě došlo roku 1997. Opravdu velkorysý byl ovšem štábní informační systém zadaný (1997) firmě EDS (Elektronic Data Systém) za více než miliardu. Elektronika nebyla dodána v požadované úrovni, a v tomto smyslu je dodnes nefunkční, avšak pracovník EDS Jan Březovský prozradil, že společnost musela lidovcům vyplatit 50 milionů korun. Ruské stihačky MIG 29A, které mohly plnit roli dnešních gripenů byly vyměněny za levnější polské vrtulníky Sokol.
Ovšem podobných transakcí proběhla celá řada, nejskvostnějším obchodem byl prodej kasáren (1997) na náměstí Republiky, v nichž mimochodem sloužil J.K.Tyl, který v těchto místech složil text naší národní hymny. Kupcem se stala developerská firma EPF, jíž se podařil vskutku kšeft století. Původně dohodnutá cena ve výši 900 milionů korun nikdy zaplacena nebyla, protože obchodní podmínkou bylo vyprázdnění objektu. K tomu nedošlo včas, neboť zde ještě nějaký čas pobývala Akademie věd. A protože nebyly dodrženy smluvní podmínky, doplatila státní pokladna ještě dalších 500 milionů odškodného za zpoždění projektu. Takže navštívíte-li obchodní centrum Palladium, neopomeňte vzpomenout na Miroslava Kalouska, vlajkonoše v tažení proti křivárnám, podfukům a dalším skvělým metodám sebe obohacování.. Je to tedy pravý muž na pravém místě. A nezbývá než si vzpomenout na slova filozofa Václava Bělohradského, pronesená rovněž v pravý čas. „Lidé jsou nespokojeni s tím, jak funguje kapitalismus, ale nemají odvahu vidět, že kapitalismus jinak fungovat nemůže, zaměřují proto svou kritiku na ´špatnou pravici´, po níž přijde ´pravice pravá´ a ta zavede ´kapitalismus s lidskou tváří…´“ A dále: „Lidé se bojí kritizovat to, co by měli kritizovat – fungování globálního kapitalismu, protože se raději zlobí na ´zkažený kapitalismus.´ Na ten nezkažený ale čekají marně, žádný nepřijde, nezbývá než se naučit kritizovat a napravovat ten kapitalismus, který máme“.
Tudíž nezbývá než vyčistit „tříkrálovou koalici“, zbavit se stran těchto , ne-li všech barev. Máme totiž co vyčítat nejen předákům, ekonomickým křivulím typu Miroslava Kalouska, který si vysloužil výmluvnou přezdívku „lidovecký hroch“ nebo „Kalous ušatý“, ale také si máme co vyčítat sami sobě a hlavně své pasivitě. Herci české politické scény si ovšem nic nevyčítají, pro Věci veřejné je Kalousek dokonce politickým dinosaurem, a ministr financí tyto rádoby urážky přijímá s hrdostí „lidoveckého hrocha“. Sám říká: „Jsem zkušený a vyzrálý dinosaurus a jsem na to hrdý. Zkušený a vyzrálý dinosaurus je důstojný veleještěr, který ví, co má dělat a dělá to. Pro mě je to poklona.“ Ovšem daleko důležitější je otázka, jak dlouho náš lid hodlá tolerovat dinosaura či trucovitého pidižvíka, případně jak dlouho si od nich všech nechá vymývat mozek a užírat vydělaný chleba.
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty,cz , E-mail: Vydavatel@seznam.cz