"Dne 13. února došlo k náletu na Drážďany, při němž zahynulo mnoho politických vězňů. Zahynuli při něm ze Šumvaldu Jaroslav Konečný a pravděpodobně i Stanislav Bartl, z Troubelic Josef Malínek a několik jiných severomoravských krajanů. Josef Kryl přežil bombardování jak pravým zázrakem v táboře staré cihelny, jež snad pro svůj kulovitý tvar odolala náporu tlaku a vydržela téměř nepoškozena na okraji města. Šťastně uprchl také F. Kropáč z Troubelic z pověstné věznice Matylda.
Krátký souhrn jejich zážitků:
V celách byli vězňové po čtyřech. V jedné z nich byli V. Šenk ze Šumvaldu, F. Kropáč a J. Pospíšil z Troubelic a J. Dubový z Lazců. Ve vedlejší cele Jar. Konečný ze Šumvaldu, Jos. Malínek z Troubelic a dva neznámí.
K tomu na osvětlení výňatky ze severomoravského týdeníku z roku 1947 od politického vězně ing. C. R. Petříka: "Zkáza věznice Matyldy".
..."Člověk je tvor, který se smíří se vším" říká se, i se šibenicí, nebo po našem vězeňském způsobu se sekyrou, která nás většinou čekala. Ať si to hrál, jak chtěl, vždy to stejně skončilo. Za rozšiřování tajné protistátní organizace, za získání členů, za podporování nepřítele, vše byla příprava k velezradě a končilo to vždy stejně.
Ale zde v kobce ti nezbylo nic než vzpomínky a snad plány. A o domově se mluvilo v kobce č. 116 právě večer, kdy jsme ani netušili, že je to náš poslední večer ve věznici Matyldě, 13. února 1945. Hovořilo se dlouho do noci, každý o svém domově, o Šumvaldu, Troubelicích, Václavově a...
Ztichla věznice, venku byla jasná únorová noc, zdálo se, že už bude v Drážďanech jaro. Ztichla i cela 116.
Blížilo se k půlnoci, když ticho porušily poplašné sirény. "Nálet!" Budí nás Jenda a ostatní se probírají ze spánku, protahují si údy, ono se na podlaze nespí nejlépe, máš-li boty pod hlavou.
Spíše ze zvědavosti než z povinnosti hlásané vězeňským řádem vstávají, aby se podívali na tu krásu. Padáčků přibývá, světla s nimi, vidíš krásně celé město slavnostně osvětlené a všichni jsme němí tou nádherou ohňostroje, za který měly Drážďany zaplatit tak draze. I červená světýlka se objevila a klidně plavala nad námi po obloze….A už je sypou! Ale daleko!", ulevuje si kterýsi. Cítíš, jak napjatě a tiše očekává velkoměsto, skryto kdesi pod zemí, tvrdé rány války.
Vlny výbuchů se blíží. Dunivý rachot v dáli je provázen třeskotem skla v okolí. To tabulky se vysypávají tlakem vzduchu. Sypou se zápalné bomby kolem nás. Spokojeně a stejnoměrně hučí ve výši letadla. Před námi ukazuje jedna zápalná bomba, co dovede. Usedla si na půdě těsně u komína. Vztekle prská svoje sliny do okolí. Kštice její zapálila již mansardu a zavrtává se do stropu pod sebou. Zřejmě touží po zařízeném bytě, v 5. poschodí již si posvítila na veškerý nábytek v pokoji, který zhltla v okamžiku. Ještě nepohltila zcela dveře, když se propálila do ložnice ve 4. patře, kde si ustlala v peřinách, možná ještě teplých.
Zatím siréna oznámila konec náletu a lidé se odkudsi vynořují a spěchají do svých bytů. Ale zdá se, že ještě visí něco ve vzduchu. Slabé hučení vzbuzuje nedůvěru. Tu naráz bomba, druhá, třetí a dále vlna za vlnou. Uvědomujeme si, že skončila přestávka po prvním dějství.
Teď letadla nalétávají, vlna za vlnou, ke zničení pyšných Drážďan, hrdých na svoje obchodní úspěchy i v zámoří. Slyšíme zřetelně svištění padajících bomb, snažíš se vypočíst výšku letadel, ale nedaří se ti to, protože se nemůžeš za nic na světě soustředit.
Svištění je stále jasnější, slyšíš ho v přestávkách mezi strašlivými detonacemi. Cítíš, jak se pomalu metr za metrem přibližuje smrt. Okno dávno vypadlo, střechy dříve zasklené jsou pokryty oblohou. Vítr způsobený požárem nám věje prach a písek oknem do cely. Vzduch je plný kouře a tepla a padá símě války. Musí to být strašné rány, když dubové dveře praští a vyletí nakonec i sám železný rám ze zdi!
Cosi nás vmáčklo do rohu ke dveřím, tlačíme se tam, jako ovce v bouři. Kolem svět hoří, silná Matylda z pískovcových kvádrů, spjata hustými stěnami kobek, odolává zřícení, svíjí se, praská v bocích, houpe se údery, jež zasahují i ji. Letecký motor, hvízdnutí, mohutný výbuch, cítíš, že tě cosi vy¬zvedlo od podlahy. Žiješ? Zdá se, že ano, protože sleduješ další peklo. To si právě střecha té vysoké budovy sedla na dvůr. Teď padají na stropy nad námi zápalné bomby a slyšíš, jakoby někdo házel hrách na tenkou desku nad tebou.
Z cel je slyšet zoufalé volání, praskot rozbíjených dveří, lámaných stolů a laviček. Demolovali jsme též své chudé zařízení, bohužel dveře jsou pevnější, než si myslíme. Vzduch je horký k zalknutí, věznice celá hoří. Nadarmo bušíme na dveře. Prožíváš dlouhé vteřiny před smrtí a čekáš, kam dopadne teď ta bomba, která tak zřetelně hvízdá, a kam ty další...
Před očima ti probíhá tvůj život, tvojí drazí a tvé potřebné plány. Kdosi otevírá cely klíčem dozorce, který zaplatil horlivost ve službě životem, když nechtěl vydat klíče Některé cely není ale možné otevřít, zámky jsou pokřiveny, nelze jim pomoci. Tam jsou také naši. Sbohem!
Již hoří podlahy a schody, plamen šlehá odspodu, šplháme po traverzách, zápalné prskavky poskakují z místa na místo. Jen dolů, někam do sklepů, ven! Jsi v přízemí, probíháš plameny, mříže brány jsou rozevřeny, ale za nimi jeden plamen, jako rozdmýchaná pec, jako výheň. Kam?
Někteří vbíhají do plamenů, buď smrt, nebo svoboda. Couváme do podzemí věznice, kde řádí požár na chodbách, skladištích materiálu. Klopýtneš přes omdlelé. Za tebou plamen, ty s mokrým kapesníkem na tváři, bez kabátu, vše jsi zahodil, hrstka lidí je stlačena v podzemní místnosti, dále to nejde. Kouř tě zbavil rozumu. Všichni již leží na zemi, ústa na chladivém betonu. Češi, Němci, Italové, Francouzi, vězňové, vojáci a dozorci pohromadě pod sesutou věznicí.
Uvědomuji si, že mačkám v ruce malou fotografii z domova. Ta jediná mi ze všeho zbyla. Posunul jsem se na zemi a narazil hlavou na železný rám vzduchového větracího kanálu podzemí. Závěr poklopu je zabetonován do podlahy. Spolu s přítelem z Litovle pokusíme se malou pumpičkou vydrolit beton kolem závěru. Máme málo sil, beton se drolí pomalu a závěr je zabetonován železným křížem v podlaze. Kříž je přichycen šroubkem. Když se pumpička přerazila, zdála se situace zpečetěna. Beton nepovolil. Ale zázraky se dějí, poznal jsem to, když se uražený vzdušník pumpičky svými vnitřními závity dal nasadit na hlavici šroubu a šroub se otočil. Rychle byl poklop otevřen a nastal silný tah větracího komína, kde nahoře všechno hořelo.
Nasával se sice horký kouř z okolí, ale chladný čerstvý vzduch se táhl při podlaze. Téměř všichni omdlelí se za krátko probrali a začali uvažovat, jak ven. Vzdušným kanálem to nešlo, řítil se do něho shora horký popel. V okolních skladištích nalezeno nářadí a jím dozorci a vojáci vylámali otvor ve zdi svým "spoluvězňům".
A když se již šeřilo nad hořícími Drážďanami, vyklouzlo vylámaným otvorem na svět několik přátel početné družiny zatčených členů organizace, zatímco Matylda pohřbila v sobě řadu našich nejlepších přátel.
Tento zázrak zachráněni si každý náležitě uvědomil při pozdějším útěku městem mezi hořícími budovami a ohořelými mrtvolami. Cítil se jak znovuzrozen, s novou nadějí a na svobodě, ačkoliv se nad ním vznášel trest smrti, třebas jen pro útěk z věznice za bombardování, a kul další svoje osudy, které se v tak mnoha případech rozplynuly na obsazených hranicích Protektorátu. Ukázalo se, že to byl jen článek řetězu, který byl pak ještě nekonečně dlouhý.
Čest budiž všem a obzvláště přátelům z Nemile, Troubelic, Šumvaldu, Písařova... "Vzpomínáme na vás a nezapomeneme!"
Tolik úryvek z pamětí účastníka ing. C. R. Petříka.
K tomu krátký popis osudu dvou šťastných krajanů, Fr. Kropáče a Josefa Pospíšila z Troubelic, jimž se přes uvedené překážky po pěti dnech plných obav z prozrazení podařilo šťastně se vrátit do rodné obce. Cestou byli třikrát vyšetřováni z podezření z útěku, kdy František Kropáč mluvící dobře německy se hrubě dožadoval ochrany jako "bombesschadigt" - poškozený bombardováním.
Měli štěstí obyvatelé cely František Kropáč, Josef Pospíšil z Troubelic, Václav Šenk ze Šumvaldu a Jaroslav Dubový z Lazců, že se jim společným úsilím podařilo vyprostit proraženými dveřmi na chodbu. Zabouchali na pevné dveře cely nešťastných sousedů a pádili mezi prvními do neznámých hořících Drážďan.
Opáleni žárem snažili se dostat neznámými ulicemi ven z města, z "Hirošimského pekla". Zahynulo zde o 50 tisíc lidí více než v Hirošimě. Shodou okolností byl jedním letcem nad Drážďanami již zesnulý Franta David z Bohuňovic, tehdy pilot anglického letectva, známý zemědělcům jako výkupčí a odhadce dobytka při svodech v Uničově.
V hrůzném tom pekle se první z uvedené čtyřky ztratil V. Šenk. O něco později Jaroslav Dubový. Byli zachyceni a domů se vrátili až po 9. květnu. F. Kropáč a J. Pospíšil se velmi těžko dostávali z neznámého velkého města. Časované bomby a hořící asfalt, to vše jim ztěžovalo orientaci. Částečně si oddechli do rána na hřbitově, schováni za pomníky. Ráno se vydali směrem na Pirnu.
Předtím svlékli zahynulé civily, by nebyli nápadní trestaneckým oděvem. Vydávali se dle okolností za nasazené na práci v Drážďanech, jimž vše shořelo a chtějí se vrátit domů. Za ukradené prodané rukavice získali 10 RM. V hostinci byli jako podezřelí udáni hostinskou, zatčeni a ubytováni ve škole, kde je hlídali Hitlerjugend.
Využivše pochůzky stráže na opačné straně, uprchli do lesa. Odtud cestovali do přístavu Köpitz při Labi. Na parníku s různými vystěhovalci vzbudili účast dobrého vlivného činitele, který jim vydal průkaz od NSDAP jako poškozeným válkou. Tím získali právo na stravu, ubytování a výhodu při pasové prohlídce na hranicích. Z Podmoklí se dostali autostopem a vlakem do Prahy. S krátkou zastávkou v pražské restauraci, kde byli dobře pohoštěni, přes Českou Třebovou, Olomouc a Šternberk se šťastně vrátili 18. února 1945 kolem 3 hodiny v noci domů.
Ale ještě téměř tři měsíce se museli dobře skrývat na různých místech, aby nebyli prozrazeni. Bylo třeba být ve střehu, jak dosvědčila tragédie po¬vražděné skupiny odbojářů z Troubelic, Pískova, aj. na Bílou sobotu 30.-31. března 1945 u Bratrušova u Šumperka."
Výňatek z knihy "Zapomenuté pohraničí", PhDr. Jaroslava Čajová.
www.ceskenarodnilisty.cz , rubrika Publikace základní řada, Zapomenuté pohraničí I.-IV. část
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz