Náměstí 14. října 2188/9
150 00 Praha-Smíchov
V Praze dne 6. března 2014
Věc: Žádost o přezkoumání
V souladu s § 16 a/7 zák. č. 203/1993 Sb., o státním zastupitelství, žádám o přezkoumání rozhodnutí o založení mého podání z 15.1.2014, které učinilo Okresní státní zastupitelství v Berouně dne 24.2.2014, č.j.1 ZN 203/2014.
Především chci vyjádřit svůj zásadní nesouhlas s tvrzením pana JUDr.Josefa Beka, státního zástupce, že Němci genocidu českého národa pouze plánovali. Němci genocidu českého národa též prováděli, jak vyplývá z následujícího.
A)
1) Období plánování genocidy českého národa spadá ještě i do období předválečného. Jde zejména o memorandum Hergel a Grundplanung, O.A. První text v pořadí výslovně uvádí: „… boj na život a na smrt… V konečném důsledku nejde o nic jiného, než kdo zde zůstane, Čech či Němec.“ Tuto zemi „si přejeme jako německou půdu, proto i konec existence české národnosti na této půdě… k čemuž může dojít buď vyhubením či vyhnáním. (Žádná pochybná humanita!)“ Citováno podle Kurala, V., „Memorandum Hergel“ a formování strategických sudetoněmeckých a německých cílů v české otázce, in: Historie okupovaného pohranič 1938 – 1945, Univerzita Jana E. Purkyně v Alois international, Ústí nad Labem 2005, str.237-243
2) Je znám i Pamětní spis, který vypracovali společně Neurath a K.H. Frank, o germanizaci, vystěhování a likvidaci českého národa, z 28. srpna 1940.
„Cílem říšské politiky v Čechách a na Moravě musí být úplná germanizace prostoru a lidí. K jejímu dosažení jsou dvě možnosti:
I. totální vysídlení Čechů z Čech a Moravy na nějaké území mimo říši a osídlení uvolněného prostoru Němci, nebo
II. zůstane-li většina Čechů v Čechách a na Moravě, současné použití rozličných metod sloužících germanizaci podle stého plánu
Taková germanizace předpokládá:
1. přenárodnění rasově vhodných Čechů;
2. vysídlení rasově neúnosných Čechů a říši nepřátelské vrstvy inteligence, příp. zavedení zvláštního zacházení a těmito a se všemi rozvratnými živly
3. nové osídlení takto uvolněného prostoru svěží německou krví.“ (Citace z Dokumentů moderní doby, nakladatelství Svoboda, 1978, str. 363 – 364)
3. Z projevu Reinharda Heydricha, zatupujícího říšského protektora, v Černínském paláci 2.10.1941:
„Tento prostor musí být jednou definitivně osídlen Němci. Tento prostor je srdcem Říše a nemůže trpět, to ukazuje německý vývoj v historii, aby z tohoto prostoru přicházely znovu a znovu rány dýkou proti Říši. Nechci však snad říci o konečném poněmčení tohoto prostoru: pokusíme se tedy teď podle staré metody poněmčit českou verbež, nýbrž říkám docela střízlivě: začíná to věcmi, s nimi můžeme už dnes maskovaně začít. Abychom získali přehled o tom, kdo z lidí v tomto prostoru je schopen poněmčení, musím provést soupis v rasově národnostním smyslu. To tedy znamená, že musím získat nejrůznějšími metodami, nejrůznějšími oklikami příležitost, abych jednou ohodnotil veškeré obyvatelstvo z hlediska rasového a národnostního. Ať už pomocí rentgenu, prohlídkami ve škole, nebo tím, že rasově přezkoušíme mládež při zdánlivém uložení pracovní služby. Musím mít celkový obraz národa a pak mohu říci, tak a tak vypadá obyvatelstvo. Jsou to takovíto lidé: jedni jsou dobré rasy a dobře smýšlející, to je pak jednoduché, ty můžeme poněmčit. Potom máme ostatní, co stojí na opačném pólu: jsou to lidé špatné rasy a špatně smýšlející. Ty musíme dostat ven. Na východě je hodně místa. Uprostřed zůstává střední vrstva, kterou musím přesně vyzkoušet. V této vrstvě jsou dobře smýšlející lidé špatné rasy a špatně smýšlející lidé dobré rasy. U těch dobře smýšlejících špatné rasy se to asi musí udělat tak, že je nasadíme do práce někde v Říši jinde a budeme se starat o to, aby už neměli děti, protože je nechceme v tomto prostoru dále rozvíjet. Ale nesmíme je odradit. To vše je řečeno jen teoreticky. Pak zůstávají špatně smýšlející lidé dobré rasy. Ti jsou nejnebezpečnější, poněvadž je to rasově dobrá vůdcovská vrstva.
Musíme uvážit, co s nimi uděláme. U jedné části špatně smýšlejících lidí dobré rasy nezbude nic jiného, než se pokusit usídlit je v Říši, v čistě německém prostředí, poněmčit je a převychovat jejich smýšlení nebo, když to nepůjde, postavit je nakonec ke zdi; poněvadž vystěhovat je nemohu, neboť by tam na východě vytvořili vedoucí vrstvu, která by se postavila proti nám.“
B.
Je mimo diskusi, že Němci, představitelé nacistického Německa i sudetských Němců, plánovali genocidu českého národa. I když konečné a tedy úplné řešení české otázky bylo odloženo z válečných důvodů na dobu po vítězné válce, samozřejmě pro Němce. Genocida českého národa však již v době existence tzv. protektorátu postupně probíhala. Probíhala i v dalších zemích okupovaných Němci, zvláště ve slovanských.
I.
Některé genocidní činy spáchané Němci na území tzv. protektorátu Čechy a Morava:
1. Pronásledování, mučení a vraždění našich lidí v pohraničí, Čechů, Židů a Němců, občanů Československa, v roce 1938 sudetskými Němci, jejich ozbrojenými jednotkami a následně i Němci z říše.
V druhé polovině třicátých let se neustále stupňovaly nejen požadavky českých Němců vůči československé vládě, ale docházelo i k formám otevřeného nepřátelství vůči Čechům, kteří byli slovně i fyzicky napadáni, kterým bylo odmítáno poskytování služeb a prací ze strany Němců, či znemožňováno své služby a práce Němcům poskytovat. Stále častěji se konaly pochody německých hajlujících výrostků, Čechům a Židům bylo vyhrožováno, byla jim rozbíjena okna, ničen majetek. Mnoho smíšených česko-německých manželstvích bylo z důvodu německé nenávisti k Čechům rozvráceno. Nenávist se též projevovala i vůči českým dětem, které byly svými německými vrstevníky napadány a bity, přičemž docházelo i k těžkým zraněním.
Tato situace vyvrcholila 12. září 1938, když Adolf Hitler na sjezdu NSDAP v Norimberku nevybíravě zaútočil proti Československu, což podnítilo sudetské Němce k vyvolání puče. Ještě téže noci došlo v pohraničí k útokům henleinovských bojůvek proti čs. policejním stanicím, celnicím a poštám, při nichž bylo zavražděno několik desítek úředníků a vojáků. Byli zavražděni a zraněni i čeští civilní občané.
Podle dostupných údajů bylo vyhnáno z pohraničí kolem 200.000 občanů republiky. Mnozí z nich po téměř celou válku žili v úděsných podmínkách. Rodiny např. v jedné místnosti. Část rodin se rozpadla. Vyhnanci ve své většině jen přeživali .
Násilná germanizace Čechů, kteří zůstali v pohraničí po jeho násilném připojení k Německu, je součástí tohoto genocidního případu. Byli jim postupně odebrány české školy, střední české vůbec neexistovaly. Češi nesměli být bráni ani do učebního poměru. Byli určeni k těžké práci. Čeština nebyla na veřejnosti mnohde ani trpěna.
2. Rozsáhlá zatýkací akce Albrecht I byla vyhlášena 31. srpna 1939. Zatčeno bylo několik set lidí, kteří byli posláni do koncentračních tábora Dachau a Buchenwald. Další Češi byli zatčeni, podle kartotéky A 2, později. Značná část z nich se z koncentračních táborů vůbec nevrátila, jiní po osvobození byli provázení silnými zdravotními potížemi. Např. z koncentračního tábora se vrátil i mons. Bohumil Stašek, ale v roce 1946 zemřel na následky svého věznění.
3. V říjnu a listopadu 1939 Němci stříleli do demonstrantů v Praze. Zastřelili dělníka Václava Sedláčka a těžce zranili medika Jana Opletala, který na následky zranění zemřel.
Devět studentských a vysokoškolských funkcionářů (Josef Adamec, Jan Černý, Marek Frauwirth, Jaroslav Klíma, Bedřich Koula, Josef Matoušek, František Skorkovský, Václav Šaffránek a Jan Weinert) bylo popraveno.
Vyvrcholením bylo uzavření českých vysokých škol, což vzbudilo nevoli a protesty na celém světě. Jedním ze smyslů této akce bylo znemožnit Čechům získání vyššího vzdělání a postupně je dostat do pozice nevzdělaného a neplnoprávného národa, neschopného starat se o svou vlastní správu.
Do koncentračních táborů Němci poslali asi 1200 vysokoškolských studentů, z nichž v době věznění zahynulo 35. Část ze studentů, která se vrátila, byla postižena různými duševními i jinými zdravotními poruchami.
4. Během okupace Němci průběžně zatýkali, mučili, posílali do koncentračních táborů a věznic tisíce Čechů. Soustřeďovali se zvláště na českou vlasteneckou inteligenci.
5. Reinhard Heydrich, když nastoupil do funkce tzv. zastupujícího říšského protektora, vyhlásil 28.9.1941 stanné právo, která trvalo do 20.1.1942. Během stanného práva bylo odsouzeno k trestu smrti až 500 Čechů, asi 6000 bylo postiženo jiným způsobem.
Po popravě R. Heydricha bylo vyhlášeno druhé stanné právo (27.5.1942 – 3.7.1942)
Bylo zatčeno 3188 osob české národnosti, zastřeleno 1327 Čechů. Oběti Lidic a Ležáků nejsou započítány.
6. V letech 1941 až 1944 probíhalo vnitřní vyhánění českého obyvatelstva z vesnic jimi obývaných. Jednalo se o Vyškovsko, Sedlčansko, Benešovsko a Neveklovsko. Na Vyškovsku Němci hodlali udělat německý koridor sahající od jihu až na sever Moravy a oddělit tak české území, aby se dalo lépe germanizovat. I jinde skutečným cílem vyhánění českých zemědělců z jejich usedlostí i jinde bylo nakročení ke germanizaci. Jednalo se o hrubý zásah do života několika tisíc lidí.
7. V Lidicích, které byly srovnány se zemí, Němci zastřelili173 mužů starších 15 let , dalších 19 dodatečně zastřelili v Praze. 196 lidických žen bylo odvlečeno do koncentračního tábora Ravensbrücku a 104 dětí do Lodže a Chelma. Do znovu vybudovaných Lidic se po válce vrátilo jen 144 žen a 17 nalezených dětí.
8. Ležáky byly Němci 24. června 1942 též vyhlazeny. 22 mužů, 21 žen bylo zastřeleno. Zahynulo též 11 dětí. Pouze dvě děti se vrátili po osvobození domů.
9. Akce Sokol byla zamířena proti vedení Sokola na různých úrovní. Započala 8. října 1941. Postiženo bylo celkem 1500 Sokolů, většina z nich byla poslána do koncentračních táborů, mnozí se už domů nevrátili.
10. Totální nasazení české mládeže do nacistické říše se týkalo asi 50.000 našich chlapců a dívek.. Více než 5000 se domů již nevrátilo. Odhaduje se, že na práci do Německa bylo celkově posláno asi 600.000 našich lidí.
11. Protipartizánské akce v širším rozsahu organizovali Němci na rozkaz K.H. Franka na podzim 1944. Příkladmo lze uvést následující případy. V prosinci 1944 odvlekli z obcí Litoměřice a Lipovec 102 mužů a odvlékli je do terezínské Malé pevnosti. V lednu 1945 bylo odvlečeno taktéž do Terezína 23 osob z obce Krucemburk (Křížová). 3. dubna 1945 vyvraždili gestapáci celou rodinu mlynáře v Leskovci a mrtvé těla naházeli do zapáleného mlýna. V dubnu 1945 Němci zavraždili 19 obyvatel obce Zákřov. 19. dubna 1945 vypálili domy v pasekách Ploština a Rybiska a zavraždili 23 osob. 23. dubna přepadli obec Prlov u Vizovic, zavraždili 23 osob a jejich domy vypálili. 5. května vypálili obec Javoříčko a postříleli 38 mužů os 15 let do 76 let.
12. Pochody a transporty smrti probíhaly od ledna do konce dubna 1945, a to i na protektorátním území. Jejich oběťmi bylo asi 250.000 lidí, z nichž mě neznámá část byli i občané republiky. Zubožení, hladoví, zmrzlí a neustále biti vězňové KT a zajatci, zejména sovětští, byli oběťmi německé zvrhlosti a sadismu již zcela zbytečnou. Konec války se blížil.
13. V nacistických koncentračních táborech, i v Malé pevnosti v Terezíně, probíhali popravy ještě v prvních květnových dnech. Němci vyvražďovali své odpůrce, mezi kterými byli i Češi, ještě na samém konci války. V Terezíně bylo takto zavražděno asi 40 českých vězňů. Po osvobození vypukly v Terezíně infekční choroby, při nichž zemřely možná i stovky lidí.
14. Květnové povstání českého lidu probíhalo od počátku května až do 9. května 1945, kdy poslední německý odpor v Praze i jinde zlomily jednotky sovětské armády. V této době v boji padlo nebo bylo zavražděno asi 8.000 našich lidí.
Je třeba si připomenout praktiky německých vojáků, které prováděli v Praze. Německé letecké síly bombardovaly část Prahy. Před kolonami svých tanků hnali civilní obyvatelstvo. Přestali, až když jim české velení oznámilo, že pokud tuto barbarskou praktiku okamžitě neopustí, najdou na další barikádě připoutané německé civilisty. Jednotky SS při postupu Prahou stříleli civilní obyvatele, ženy, dokonce i těhotné, děti v krytech nebo ve sklepích domů.
Poslední boje probíhaly ještě 11.5.1945 na Slivenci a okolí. Němci postříleli partyzánské parlamentáře a v boji proti našim jednotkám použili i děla a tanky. Jejich odpor zlomila až sovětská armáda v noci z 11.5. na 12.5.1945.
Německé jednotky tehdy ještě bojovaly, i když nejpozději do 24. hod. 8. května měly kapitulovat, a to na místě, kde se nacházely.
Je nutné podotknout, že asi 360.000 našich lidí padlo v boji s Němci nebo bylo Němci zavražděno. Náš národ německou okupací velmi trpěl. Naše výživa v porovnání s německým obyvatelstvem byla značně chudší. Část naší mládeže trpěla tuberkulózou. Vysoké školy jsme neměly. Němci je zavřeli. Postupně omezovali i české střední školství. Vysávali nás ekonomicky. Z prosperující republiky nám zanechali opotřebované hospodářství, které nebylo schopno zajistit ani základní potřeby obyvatelstva. Neměli jsme ani potřebné léky a jiný zdravotnický materiál. Chyběli nám vysokoškolsky vzdělaní lidé, které Němci zčásti vyvraždili. Zavřením našich vysokých škol jsme ztratili možnost vychovávat si novou inteligenci. Němci chtěli náš národ zbavit vedoucí vrstvy, aby germanizace mohla proběhnout rychleji.
Z uvedeného vyplývá, jak jsme zcela přesvědčen, že Němci nejen připravovali genocidu našeho národa, ale v průběhu války ji i realizovali. Genocida českého národa Němci probíhala po celou dobu tzv. protektorátu. Trestný čin podle § 405 tr. zákona je naplněn. Podle mého právního názoru pánové W. Habermann, T. Pecina a J. Šinágl popírali a zpochybňovali a ospravedlňovali genocidu českého národa Němci a měli by za toto jednání nést i trestní odpovědnost.
Je mi velmi líto, že dosud žádný příslušný soud, československý, český či mezinárodní, pravomocně neodsoudil nějakého pachatele za spáchání genocidy na českém národu. Může se tak stát poprvé.
C.
Pokud jde o jednání výše jmenovaných, které se týká hanobení národa, rasy nebo jiné skupiny osob podle § 355/1 a tr. zákona, uvedl jsem potřebné podklady již ve svém podání ze dne 15.1.2014. Pánové hanobí národ, republiku, její dobré jméno, náš právní řád a některé naše představitele takovým hrubým a sprostým způsobem, že to nemá obdobu. Žádný stát, národ si nemůže dovolit nechat se tak tupit.
Vzhledem k uvedenému jsme přesvědčen, že panové Wolfgang Habrmann, Tomáš Pecina a Jan Šinágl se dopustili jednání, které naplňuje skutkovou podstatu § 405 tr. zákona a § 355/1 a tr. zákona.
Přes odložení mého podnětu panem JUDr. Josefem Bekem děkuji jmenovanému za snahu celou problematiku mi právně přiblížit a vysvětlit. Je jisté, že pan dr. Bek vynaložil hodně úsilí při vyřizování mého podnětu.
Ing. Pavel Rejf, CSc.
Sluštická 16
100 00 Praha 10
Okresní státní zastupitelství v Berouně
Wagnerovo nám. 1249/2, 266 01 Beroun
tel.: 311 630 410 fax : 311 622 132 e.mail: podatelna@osz.ber.justice.cz
1 ZN 203/2014 V Berouně dne 24.2.2014
Ing.Pavel Rejf Sluštická 16, Praha 10, podání ze dne 15.1.2014
Vážený pane,
cestou Vrchního státního zastupitelství v Praze jsem obdržel Vaše podání ze dne 15.1.2014.
Ohledně skutečnosti, že Wolfgang Habermann, Tomáš Pecina a Jan Šinágl hodlají založit spolek se sídlem Žebrák, bří. Nejedlých 335, Vám sděluji, že zdejší státní zastupitelství Vámi předložené materiály a to stanovy spolku, stanovy sdružení a vyřízení petice na obranu republiky a jejího právního řádu Ministerstvem vnitra ČR včetně Vašeho trestního oznámení v kopiích postoupilo Městskému státnímu zastupitelství v Praze, které může vstoupit do řízení podle § 77 zákona č. 304/2013 Sb. o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob.
Dále Vám musím sdělit, že Vaše trestní oznámení jsem přezkoumal z hlediska možného spáchání přečinu popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia podle § 405 tr.zákoníku. Po pečlivém prostudování Vašeho oznámení jsem dospěl k závěru, že ve věci se nejedná o podezření ze spáchání přečinu popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia podle § 405 tr.zákoníku, neboť zde není naplněna skutková podstata tohoto přečinu. Pojem genocidia je definován Úmluvou o zabránění a trestání zločinů genocidia, která byla publikována pod č. 32/1955 Sb. Dále je třeba konstatovat, že není žádný rozsudek československého, českého nebo mezinárodního soudu, kterým by byl pravomocně odsouzen pachatel za spáchání zločinu genocidia ve smyslu Úmluvy o zabránění a trestání zločinů genocidia, pokud se jedná o české etnikum. Nelze však popřít fakt, že nacistická moc genocidium vůči českému národu plánovala a v uskutečnění těchto plánů jí zabránila jen porážka nacistického Německa ve 2.světové válce. V této souvislosti je třeba si připomenout projev R.Heydricha na Pražském hradě dne 4.2.1942. Pokud tedy pánové Habermann, Pecina a Šinágl na svých internetových stránkách přebírají cizí názor nebo vyslovují na tzv. „sudetoněmeckou otázku“ jakýkoliv svůj vlastní názor, nelze z důvodu neexistence genocidia vůči českému obyvatelstvu ve vlastním slova smyslu, spatřovat v takovém jednání popírání, zpochybňování, schvalování nebo snahu o ospravedlnění genocidia.
Dále Vám musím sdělit, že ve Vašem oznámení nelze spatřovat ani přečin hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob podle § 355/1 a tr. zákoníku, neboť ani zde nejsou naplněny znaky skutkové podstaty tohoto přečinu. V této souvislosti je třeba odkázat na výklad skutkové podstaty zveřejněný v Komentáři k trestnímu zákoníku autorů Šámal a kol. V tomto výkladu je pojem „hanobení“ vyložen tak, že se jedná o subjektivní hrubě urážlivý projev směřující k hrubému znevážení některého národa, jeho jazyka, některé etnické skupiny nebo rasy anebo skupiny obyvatel republiky pro jejich politické přesvědčení, vyznání nebo proto, že jsou bez vyznání. „Hanobením“ je každé úmyslné snižování vážnosti.
Na druhou stranu je však třeba konstatovat, že názory pánů Wolfganga Habermanna, Tomáše Peciny a Jana Šinágla ať již jimi vyslovené nebo reprodukované (publikované na webových stránkách) na předmětné historické události jsou nestandardní. Avšak i přes jejich zcela zjevnou pochybnost z hlediska historiografického je nelze považovat za tak extrémní, tj. zcela stojící mimo historicky nepochybně doloženou realitu, že by bylo možno dospět k závěru o tom, že je ve smyslu čl.17 odst.4 Listiny základních práv a svobod pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti nezbytné, aby takové názory nebyly vyslovovány. Proto je třeba odkázat na čl.17 odst.l Listiny základních práv a svobod, kde se konstatuje že „svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny“.
Po provedeném rozboru a studiu nezbylo než konstatovat, že Vaše oznámení nenaplňuje znaky žádného trestného činu a proto bylo Vaše oznámení založeno.
Současně Vás poučuji, že podle § 16a/7 zákona č. 283/1993 o státním zastupitelství nejste-li s vyřízením Vašeho podání spokojen, můžete požádat o přezkoumání vyřízení podání Krajské státní zastupitelství v Praze, jehož rozhodnutí v téže věci je konečné.
Státní zástupce : JUDr.Josef Bek
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz