Studijní texty, volné a krácené překlady z německého tisku
Pocta pro japonskou přítelkyni Poběžovic
Cena „Stavitel mostů“ Centra Bavaria Bohemia
Masumi Böttcher-Muraki, čestná občanka Poběžovic, nositelka vyznamenání z Furth in Wald a ceny japonského ministerstva zahraničí, znovu obdržela poctu. Centrum Bavaria Bohemia (CeBB) v Hornofalckém Schoensee ji udělilo cenu „Stavitel mostů“. Předal ji Wolfgang Kunert, úřadující starosta. Celkově byly CeBB oceněny v tomto roce tři jednotlivci a čtyři partnerské projekty.
Proslov na 10. udílení cen měl nový hejtman Plzeňského kraje Josef Bernard. Ten vyhlásil poctu za velmi důležitou, ať už pro klub nebo školu, komunitu, nebo na městské úrovni, nebo dokonce i mezi státy a regiony. Poukázal na to, že Plzeňský kraj a Bavorsko byly odděleny po dlouhou dobu. Bylo jen málo zemí, které tak úzce souvisí nejen kulturně, ale také z historického hlediska, jako Bavorsko a Čechy. Rodák z Plané v bývalém okrese Tachov, Bernard, hovořil velmi otevřeně o svých osobních zkušenostech z mládí. Po roce 1945 byly „pohraniční oblasti“ zdecimovány vyhnáním sudetských Němců. „Musíme si přiznat, že je to na úkor obou stran - Čechů i Němců“, řekl představitel regionu. Do té doby bohaté regiony zaostaly, když byli lidé v Československu ovládáni komunistickou propagandou.
Mezi čestnými hosty obřadu také byl Generální konzul České republiky v Mnichově, Milan Čoupek. Ten ocenil ve svém úvodním projevu význam Centra Bavaria Bohemia pro přeshraniční spolupráci a blahopřál oceněným k udělení cen.
O každém oceněném informovala krásná filmová sekvence. Při velebení bylo zdůrazněno, že žena ze země vycházejícího slunce, Masumi Böttcher-Muraki, bude poctěna cenou „Stavitel mostů“ poprvé. Narodila se v Tokiu, v mladém věku cestovala, aby prozkoumala „socialistický ráj“, Sovětský svaz, Polsko a Československo, ale našla pravý opak. Nakonec ji cesta zavedla do Mnichova, kde se musela vypořádat s interkulturním manželstvím, v neposlední řadě s osudem japonských žen v Evropě. Při častých cestách mezi Karlovými Vary a Mnichovem poznala v roce 1989 také Poběžovice.
Při pohledu na zámek, kde bývala Mitsuko Coudenhove-Kalergi, japonská matka Richarda Nikolause Coudenhove-Kalergiho, zakladatele Pan-Evropské unie, byla Masumi Böttcher-Muraki zděšena stavem budovy. Spolu s tehdejším starosta Furthu Reinholdem Machem zřídila v roce 1991 nadaci Schloss Ronsperg (zámek Poběžovice). Böttcher-Muraki se okamžitě letecky vydala do Japonska, sbírat dary pro nadaci zámku. Získanými penězi bylo možné financovat rekonstrukci střechy a části jižního a východního křídla. Také mohlo být z darů zřízeno ve vedlejší budově informačního centrum.
Velké úsilí museli věnovat výstavbě japonských skalek. Jednotlivé projekty financovali převážně pomocí hlavních sponzorů, ne ale velký zvon. První Zen zahrada byla slavnostně otevřena v roce 1998 v Karlových Varech. Další japonská zahrada vznikla ve Furth im Wald. Za své zásluhy získala čestné občanství Karlových Varů v roce 2013 a Poběžovic v roce 2014. Její usilování o vybudování japonské zahrady při zámku v Poběžovicích bylo úspěšné v roce 2015, vytvořením zenové zahrady míru Coudenhove-Kalergi.
Jedněmi z charakteristik, kterými se Masumi Böttcher-Muraki obzvláště vyznačuje, jsou její odvaha, houževnatost, idealismus, její jemnost, velkorysost a tolerance. Za její přínos k mezinárodnímu porozumění a míru, ze všech zmíněných důvodů, byla poctěna cenou „Stavitel mostů“ Centra Bavaria Bohemia. Masumi Böttcher-Muraki byla viditelně velmi potěšená, že na obřadu byla delegace z Poběžovic, vedená Janou Podskalskou. Nicméně, starosta Hynek Říha tam nebyl.
Karl Reitmeier, Sudetendeutsche Zeitung, 14.4.2017, str. 14
Poslanci chtějí větší přiblížení k České republice
V Berlíně také myslí na jihovýchodní sousedy
Členové německo-českého poslaneckého klubu v Bundestagu budou usilovat o ještě intenzivnější přeshraniční spolupráci mezi Německem a Českou republikou.
„Pro blízkost k sousední zemi a neustálou přeshraniční výměnu je zájem lidí v našem volebním obvodu o tento aspekt parlamentní činnosti vysoký,“ říká Petra Ernstbergerová (SPD). Je předsedkyní německo-české parlamentní skupiny, která je poslankyní Bundestagu za volební obvod v severovýchodní části Bavorska. „V našem regionu se musíme neustále, každý den, zabývat naší sousední zemí. Česká republika je fascinující země, mám ráda tamější lidi.“
Hlavním úkolem parlamentní skupiny je především ekonomická výměna mezi oběma národy. Ernstbergerová požaduje: „Chceme vytvořit větší blízkost ve všech aspektech.“
Přibližně 40 členů poslanecké skupiny se cítí být povoláno pečovat o vztahy mezi Berlínem a Prahou a prohlubovat je. Kromě toho chtějí poskytnout nový impuls, kontaktní místo pro politiku, hospodářství, vědu, kulturu a média v obou zemích. Tyto programy jsou zaměřeny na udržitelný hospodářský růst, rozšiřování přeshraničních infrastruktur, setkávání mezi občany, podporu cestovního ruchu a jazykové vzdělávání.
Pro regionální spolupráce je Česká republika významným politickým partnerem Německa v Evropě, s nímž si vyměňuje názory v řadě otázek. V takových otázkách, jako jsou například přenos energie, až po problém uprchlíků, jsou Německo a Česká republika v úzkém kontaktu, informuje Ernstbergerová. Mnoho podobností mezi Německem a Českou republikou – od kulturní blízkostí až k ekonomické propojenosti -usnadňuje spolupráci.
„Mám dojem, že Češi podporují své demokratické struktury, což činí jejich politiku předvídatelnou,“ řekla předsedkyně. Pro Německo je Česká republika desátým nejvýznamnějším obchodním partnerem. Pro Českou republiku je Německo nejdůležitějším.
http://landesecho.cz/index.php/politik/1452-parlamentarier-wollen-mehr-naehe-zu-tschechien14.4. 2017 , LandesECHO , Časopis Němců v České republice.
830.000 eur na financování
Česko-německý
fond budoucnosti (ČNFB) schválil podporu dalších 184 německo-českých projektů.
Představenstvo fondu na svém pravidelné setkání na začátku dubna v Praze
rozhodlo o prostředcích ve výši zhruba 830 tisíc eur.
Mezi projekty, schválené v tomto čtvrtletí, patří několik projektů zabývajících
se účinky totality. „Vyrovnávání se s minulostí - a to i když se takový termín
v českém jazyce nepoužívá - může fungovat pouze tehdy, pokud zasahuje co
nejširší vrstvy společnosti,“ podtrhla předsedkyně představenstva, Kristina
Larischová. „Je žádoucí, když jsou citlivé otázky vyrovnávání se s
minulostí svěřeny aktérům z občanské společnosti na obou stranách hranice
společně, nejen politikům a historikům, zdůraznila poslankyně Petra
Ernstbergerová, místopředsedkyně rady ČNFB. Mezi schválenými jsou projekty k
tématu roku ČNFB - „Podpora mediálních kompetencí (Media. Kompetenz. Fördern)“.
Některé z projektů, v současné době financovaných:
• Nikdo. Opera brémské režisérky Kathariny Schmittové, která měla premiéru na konci března v Praze, se zabývá vlivem totalitních struktur na kolektivní vědomí společnosti. A to na Nové scéně Národního divadla v Praze, s hudbou Jiřího Kadeřábka, dramaturgií Lukáše Jiřičky. Jedná se o tragický osud českého sochaře Otakara Švece, kterému byla proti jeho vůli zadána v roce 1949 zakázka na zhotovení obrovské Stalinovy sochy na pražské Letné. Stavba 30 metrů vysoké sochy trvala šest let. Mezitím Josef Stalin zemřel. Švecova žena spáchala sebevraždu, a také sochař si tři týdny před odhalením pomníku v květnu 1955 vzal život. V roce 1962 byl památník odstřelen, v reakci na politické změny v Sovětském svazu. O tom, že stopy totality nebyly zahlazeny, se pojednává v poslední části opery. Představení se objeví v listopadu na „Festival globale" v německé premiéře v Brémách. ČNFB podporuje projekt 8.500 eury.
• Vyrobeno z ticha. Bohuslav Reynek, překladatel, básník, a jeden z nejvýznamnějších českých grafiků, se stal už během svého života v období Československa pojmem. Systematické ponižování komunistickým režimem, potlačení Pražského jara, zákaz výstav, snášel s pozoruhodnou pokorou a přinášel sílu svou vírou a radostí z estetického prožitku. Výstavou jeho vášnivých cyklů v Rosenheimu, přibližuje majitel galerie Alfons Rockl Reynkovo dílo a život poprvé bavorskému publiku, s ním i poznatky o sociálně-politickém kontextu, v němž dílo vzniklo. Při otevírání výstavy bude uveden dokument o Reynkovi a bude přítomna vnučka umělce. ČNFB podporuje projekt 3.000 eury.
• Proudy 2017. Kulturní centrum Groß Tschochau / Řehlovice, které se nachází přímo na hranicích Saska, se stalo místem setkávání německo-české výtvarné scény. Od roku 2000 pravidelně organizovaná a dlouhodobě ČNFB podporovaná umělecká sympozia „Proudy (Strömungen)“ se setkávají u milovníků umění v obou zemích po mnoho let s pozitivním ohlasem. Předmětem sympozia je společná tvůrčí činnost s tématy na křižovatce umění, historie a politiky, které jsou stejně zajímavá pro Čechy a Němce. Současný 17. ročník přináší téma „Oběť a obětavost“, jako alternativ k nenasytnosti a sobectví věku „post facto“. Kromě nových umělců budou tentokrát poprvé zapojeny děti z místní mateřské školky. ČNFB přispěje financování projektu 180.000 korunami.
• Berlín-Praha: Kulturní výměna. Studenti pražské a berlínské organizace Euro-Schulen-Organisation (ESO) - jednoho z největších poskytovatelů soukromého vzdělávání v Německu - uskuteční „tradiční“ studentské výměny s poznávacími zájezdy, jazykovými a kulturními programy s tematickým zaměřením na téma roku „Podpora mediálních kompetencí.“ Studenti navštíví během jejich výměnných setkání významné mediální společnosti, jako je ARD-studio a Deutsche Welle v Berlíně, Českou televizi a rádio Svobodná Evropa v Praze. Tím, že budou diskutovat s novináři získají znalosti o tom, jak jsou informace a zprávy shromažďovány, hodnoceny, připravovány a odesílány. Poté bude organizována diskuse a analýzy na téma „spotřeby, použití a působení médií“. Rovněž vlastní mediální konzumace bude kriticky zkoumána. ČNFB podporuje projekt 123,600 eury.
Sudetendeutsche Zeitung, 14.4. 2017, str. 3, bez autora a značky
Peter Rojik poctěn
Koncem
března byl Peter Rojik v Hornofalckém Schoensee poctěn cenou Stavitel mostů
mezi národy Centra Bavaria Bohemia (CeBB). Je předsedou Kulturního sdružení
občanů německé národnosti (KSONN) v ČR v Kraslicích.
Porota jej hodnotí: „Peter Rojik je místopředseda
KSONN a vyškolený geolog. Zasazuje se o zachování kulturního dědictví německé
menšiny v České republice. Také inspiruje lidi přednáškami a prohlídkami v
oboru geologie a hornictví. "
O několik dní později byl zvolen předsedou KSONN v
Kraslicích. Je to působivý start v tomto regionu nejen pro Němce zůstavší ve
vlasti, pro dobré vztahy s vyhnanými sudetskými Němci, ale také pro české
občany. Peter Rojik, syn nezapomenutelné kraslické předsedkyně KSONN Edeltraud
Rojikové, se může prokázat širokým a působivým rozsahem své činnosti.
Ve svém projevu při volbě předsedy, vyjádřil, proč zůstal věrný kulturnímu sdružení, které obhajuje téměř půl století ve vlasti zůstavší Němce. Tato práce byla v mírné formě zahájena již v době Pražského jara a trvá až do dneška. Ačkoli dotace z různých orgánů jsou pro sdružení důležité, ještě důležitější je harmonie mezi členy a věrnost programu a principům.
V odborné oblasti pokračuje v tradici spolupráce mezi českými a německými orgány, stejně jako v práci s mladými lidmi, v oblasti partnerství, sponzorství a ve všem, co spojuje postižené skupiny obyvatelstva. Proto nezbývá než říci: „Drahý Peter, děkujeme za všechno, co děláte pro naši vlast“.
rn Sudetendeutsche Zeitung, 14.4. 2017, str. 6
Populismus a síla slova
26. brněnské sympozium „Dialog uprostřed Evropy“, 1.část
Více než 300 účastníků se zaregistrovalo na 26. brněnské symposium „Dialog ve středu Evropy“ na víkend Květné neděle, které bylo organizováno Sdružením Ackermann-Gemeinde a Společností Bernanda Bolzana.
Důvodem popularity bylo pravděpodobně aktuální téma - „Síla slova (Die Macht des Wortes). Bylo orientované na společnost a zneužívání komunikace populisty“. Výrazně se však lišily zkušenosti a hodnocení tohoto mediálního jevu, na jedné straně německých účastníků, na druhé straně účastníků ze střední a jihovýchodní Evropy.
Po uctění památky obětí teroristického útoku ve Stockholmu, zahájil tematickým úvodem Martin Kastler, spolkový předseda Ackermann-Gemeinde. Odkazoval se na „brutalizaci jazyka a chování k sobě navzájem“ a apeloval na účastníky, aby se intenzivněji zabývali informačními procesy ve společnosti, v asociacích a v sociálních médiích. Moc lov nabývá „velkého, důležitého významu“ míní. „Brutalizace jazyka a zhoršení jednání začíná u nás samotných. Každý by měl reflektovat kriticky sám sebe. "
Zazněly uvítací projevy řečníků k tematické konferenci. Brněnský starosta Petr Vokřál mluvil o zlu, které působí populisté. „Proti modernímu populismu se musí bojovat,“ zaujal jasnou pozici pro pravdu a rozum, stejně jako pro bezkonfliktní řešení problémů.
„Kvalita je často nahrazována množstvím. Falešné zprávy jsou zlem naší doby, „zahájil Tomáš Jan Podivínský, velvyslanec České republiky v Německu, a mají silný vliv na kulturu a společnost. Jako urážející pro Čechy nazval použití slova „Tschechei" (Československo) v německém jazyce, zejména proto, že výrazně připomíná nacistickou éru. „Ale termíny nesmí stát vztahům mezi státy a lidmi v cestě“. Velvyslanec žádal o jednání o podpoře vhodných programů a institucí. „V dobách rychlých informací a polopravd roste význam důvěryhodných zdrojů informací.“
Důležitost dialogu a význam Česko-německé deklarace, přijaté před 20 lety, zdůraznil v jádru svého pozdravného vystoupení rakouský velvyslanec v Praze, Alexander Grubmayr. Ale také dal jasně najevo, že je dnes velká snaha dávat jednoduché odpovědi na složité otázky a vyvolávat strach. Vždy bylo důležité „poslouchat slova a vnímat záměry ostatních.“
Na význam slova v Česko-německé deklarace z roku 1997 a související možnosti „nového světa, soužití obou národů a prohloubení spolupráce,“ upozornil český ministr kultury Daniel Herman. Informoval také o negativních reakcích v České republice na svůj pozdrav na Sudetoněmeckém dni 2016 v Norimberku.
Pro zaneprázdnění nebyl přítomen spolkový ministr pro výživu a zemědělství a spolupředseda Česko-německého diskusního fóra, Christian Schmidt - jeho pozdrav přednesl Martin Kastler. Podle Schmidta je Česko-německá deklarace z roku 1997 „mimořádným výkonem německé a české diplomacie“ a znamená rozhodující průlom ve vztazích mezi oběma národy. Jako méně pozitivní „vidí aktuální dění v Evropě i mimo ni: uprchlická krize, terorismus“, „Brexit", válka na Ukrajině, politika Donalda Trumpa. S Velkou Británií musí EU interně najít schůdné řešení,“ ale ne rovné zacházení. Evropa nesmí podléhat populistům. Populistické aberace musíme odhalovat a mluvit jedním hlasem", říká Schmidt.
Na téma "Síla slova : protiklady národních vyprávění ve střední Evropě" vystoupil s úvodním projevem rakouský právník a politolog prof. Dr. Anton Pelinka, úřadující od roku 2006 v Budapešti. „Slova nejsou neutrální,“ řekl na začátku svého projevu, a proto jim také musíme věnovat velkou pozornost.
Sudetendeutsche Zeitung, 28.4.2017, str. 1
Populismus a síla slova
26. brněnské sympozium „Dialog uprostřed Evropy“, 2. část
Slova „Střední Evropa“ a přesně „Centrální Evropa“ jsou interpretována různě, v závislosti na regionu nebo zemi, a často spojována s historickými pozadím. Kromě toho se síla slov často projevuje u slova „národní oběti a u špatných mýtů“ - zřejmě s redukcí na etnické otázky. Jako pozitivní příklad uvádí Pelinka Švýcarsko, kde je „schopnost sdílení moci a demokracie“ dobře definovaná. Přemýšlejme jako mluvčí o nové definici „národa“ - o vnímání sebe sama nebo občanů bez etnického zúžení, je to otázka diferenciace. Pelinka navrhuje s ohledem na nové evropské struktury, čtyři visegrádské země, Maďarsko, Českou republiku, Slovensko a Polsko, doplněné o Německo. Podle hodnocení Pelinky ovlivňoval vždy Evropu islám. Evropské hodnoty jsou univerzální a kontinent je sekulární. „V Evropě je svoboda náboženského vyznání.“ Střední Evropa je pro Pelinku integrační koncept a má význam, „když budou opuštěny tvrdé limity myšlení národ-stát. Střední Evropa bude v nebezpečí, když se „bude spoléhat na národní přístup“, bilancoval. Jako řešení doporučil přijetí několika identit.
Panelová diskuse „Populismus 21. století a jeho prameny“, byla vedena v sobotu ráno profesorkou Barbarou Krauseovou. Koncepční definici poskytl politolog Marcel Lewandowsky: „Populismus je v nějaké formě součástí politické ideologie,“ vysvětlil, a odkazoval se na aspekty „obhájce lidu“ a „mobilizace lidí proti politickému establishmentu“. Lidé, kteří přijímají populistické názory jsou, jak politolog uvedl, kromě nezaměstnaných a nepřizpůsobivých ti, kteří byli tzv. modernizací poraženi, nízkopříjmové skupiny. Důvodem je, podle Lewandowskeho, pocit relativní deprivace. Deprivace, nízký politický zájem, dojem, že právo a politici nemají o ně žádný zájem. Pocit, že jednotlivec nemůže dělat nic a odvolání nahoru ničemu nepomůže. „Úkolem je sdělovat lidem s těmito pocity, že individuální aktivita něco přináší“ zdůraznil Lewandowsky. Reformy jsou však potřeba. Významné změny v přijímových charakteristikách a jejich hodnoty popsal Lewandowsky od doby šedesátých a sedmdesátých let, kdy byla významně zvýšená prosperita.
Dnes se často šíří neonacionalismus jako opozice vůči liberální globalizaci, uvedl společenský vědec profesor Pavel Barsa souvislosti populismu. Ale elitářství v reakci na populismus představuje, podle Barsy, hrozbu. Kromě toho podmínky jsou velmi odlišné, když se podíváte na současné prostředí ve Spojených státech.
„Moderní populismus se také stal spikleneckým“, uvedl slovenský spisovatel Michal Hvorecký. Je od něj jen malý krůček k nebezpečným trendům, jako je antisemitismus, pod dojmem fiktivních hrozeb. V současné době se daří mobilizace lidí, kteří myslí, že hrozí bezprostřední nebezpečí, řekl Hvorecký. V jeho zemi, Slovensku, je levicový populismus pevně usazen, a to zejména v důsledku stále se šířící chudoby. Ta má zase svůj základ v zásadní systémové změně v posledních dvou desetiletích. Ale také strach z cizích lidí a uprchlíků je důvodem pro růst populismu. Jako sjednocující slovenské myšlenky a hodnoty jmenoval tři klíčová slova francouzské revoluce „Liberté, Egalite, Fraternite“ (svoboda, rovnost, bratrství). „Nové univerzální ideje pravděpodobně nelze nalézt “. Sjednocující ale může být také tolerance.
Důvtipný postup populismu osvětlil novinář Peter Techet. „Prostřednictvím demokracie má být liberální, reprezentativní demokracie zrušena.
Často je postoj vůči institucím a hodnotám liberální demokracie zřetelný a argumentuje se zájmy lidu. Populismus není přímo použitelný k diktatuře, ale k neliberální demokracii. „Voliči AfD jsou například, podle Techeta, převážně ze segmentu s nadprůměrným příjmem a jejich výběr je dán strachem - ale ne v osobní oblastí – pro volbu jejich rozhodnutí.
To, že násilí a nenávist se z politické diskuse neztratily, uvedl Marko Schiemann, poslanec saského parlamentu, člen CDU - a to i na základě zkušeností v jeho rodném městě Bautzenu. Také citoval dopady globalizace jako možný ukazatel nebezpečí pro hodnotovou strukturu křesťansko-židovských prvků v evropských zemích, se kterými jsou v ohrožení hodnoty demokracie. „Demokracie musí v hodnotové struktuře všech a v sociálním diskursu zůstat“, požadoval Schiemann. Zdůraznil ale význam domova - „hodnot, které udržují soudržnost a vytvořily se v důsledku hořkých zkušeností z minulých stoletích“. Ale je také důležité sledovat nový vývoj - především globalizaci.
Závěrem setkání se zabývala panelová diskuse centrálním problémem na téma „Co dělat? Hledání léku proti zničení našeho světa prostřednictvím populismu. „Její moderování bylo povinností historika Ondreje Matějky. Předsedkyně Nadace Hannse Seidela, profesorka Ursula Männleová, vyzdvihla tři charakteristiky populismu „zjednodušování, démonizaci, svádění“ a doporučila popřípadě odstranit nároky na absolutnost v pedagogické práci či v každodenním životě, aby bylo jasné, že v mnoha případech absolutnost nedává jednoduchá řešení. Vzestup populistických skupin může také přinést, podle Männleové, ztrátu důvěry v demokracii a v politiky. Ale „dezorientace v rozmanitosti informací“ přispívá k nejistotě, zde by bylo třeba nabídnout pomoc v oblastech hodnot, demokracie a právního státu – a ty také bránit.
Bývalý český premiér a evropský komisař Vladimír Špidla uvedl populismus zejména v souvislosti s technologickým pokrokem a budoucími změnami, s využitím umělé inteligence a internetu a zčásti se selháním institucí. „Z lidí se stanou masy,“ poznamenal sociální demokrat, je třeba bojovat za důležité hodnoty. Pro demokracii, tvrdí Špidla, jsou důležité fungující lidové strany. Klíčové úkoly mají podle něj média a školy, které jsou nejvýznamnějším univerzálním vzdělávacím a socializačním systémem.
Nezařazená poslankyně Bavorského zemského sněmu Claudia Stammová měla na mysli zejména populismus na pravém křídle, který ale není tak silný, jak se chová. „Nemluví pro Němce. Většina Němců se cítí v bezpečí. Ale musíme poskytnout menšině hlas,“ aby nechyběl sluch pro menšiny, varovala Stammová. Často chybí jasný postoj lidí či politiků proti populistům. Řeč s jasnými fakty a proti vyprávěcím aspektům – je pro dialog důležitým nástrojem. Stammová ukázala na pět úkolů v boji proti populismu: vytvoření demokratické Evropy, prosazení mladých lidí, odstranění sociální a ekonomické nespravedlnosti, slušné jednání s ostatními i s tvrdými argumenty, žádný strach z pravicových populistů - „spíše proti nim bojovat“.
Aktivity občanské společnosti zdola favorizoval polský historik Robert Zurek. Ale také vidí nejistoty vzhledem k velmi rychlým změnám, a tím k nutné obraně hodnot. Z tohoto důvodu je třeba posílit občanskou společnost a informovanost občanů. Podobně Zurek navrhuje řešit změny v komunikaci přes internet a v rychlosti přenosu informací. Zacházení s nimi a design nového světa komunikací musí být ošetřeny ve škole, stejně jako v neformálním vzdělávání. „Dokonce i historické vzdělání je důležité,“ ukázal na další opatření a velký význam seniorů - svědků.
Vymezení populismu, extremismu a míry populismu k demokracii patří, diskutoval v Rusku narozený a nyní na Slovensku pracující politolog Grigorij Mesešnikow. „Na Slovensku byly od převratu populistické a autoritářské strany, které rozkládají demokracii, u moci. Ale slovenská liberální demokracie přežila,“ bylo jeho hodnocení. Také poukázal na selhání politických elit, které často ani nekomunikovaly s obyvateli.“ Sociální narušení musí být vnímána. Populisté a extremisté uspívají, protože znovu a znovu kvasí nespokojenost", popsal Mesešnikow tyto důležité faktory. Skutečnost, že téměř ve všech státech a společnostech v Evropské unii existují populisté, je výzvou. „Proti tomu se musíme postavit,“ řekl. V opačném případě hrozí nebezpečí, že populisté demontují EU zevnitř. Sudetendeutsche Zeitung, 28.4.2017, str. 3, Markus Bauer
Mariánskolázeňské rozhovory 2017
Vídeň/Marianské Lázně, 2. května 2017
Mariánskolázeňské rozhovory Sudetoněmecké rady od 28. do 30.4. 2017
Toto tradiční setkání v Mariánských Lázní se konalo na téma „20 let Česko-německé deklarace - 25 let sousedské smlouvy – Jak to bude dál“ Účastníci se skládali z příslušníků Sudetoněmecké rady, politiků a hostů z Německa, Rakouska a České republiky. Po ukončení Mariánsko lázeňských rozhovorů účastníci jednomyslně rozhodli přijmout následující
Mariánskolázeňské prohlášení Sudetoněmecké rady ze dne 30. dubna 2017
„Evropou obchází strašidlo.“ Dlouho překonávané fantazie o národním hospodářství, náboženská nesnášenlivost, či různé formy skupinově zaměřených nepřátelství, získávají na popularitě. Antievropští populisté slibují jednoduchá řešení, která vedla v minulosti mnohokrát ke katastrofám. Generace žen a mužů se zkušenostmi, které zažily hrůzy druhé světové války, nebo dobu krátce po ní, varují před oživením nacionalismu v Evropě. Budoucí generace vidí budoucnost ve společně rostoucí Evropě. Nejmladší mezi námi znají jen jednu společnou Evropu bez hranic a v ní vidí naději pro budoucnost. Politici ze všech stran, jako byli Kurt Schumacher, Konrad Adenauer, Bruno Kreiský, Olof Palme, Willy Brandt, Helmut Kohl, Helmut Schmidt a Hans-Dietrich Genscher, kteří zažili hrůzy druhé světové války, stejně jako autoři Charty vyhnanců a Wiesbadenské dohody mezi sudetskými Němci a exilovými Čechy, prosazovali sjednocenou Evropu, aby se zabránilo další válce. Dnes se znepokojením vidíme, že politici a lobbisté z různých zájmových skupin si znovu začínají ve „společném evropském domě“ hrát s ohněm na všech stranách a koncích.
Je naší povinností varovat Evropu, v nynější fázi evropské historie, kde je stále méně a méně svědků a pamětníků mezi námi, před rozpadem a hrůzami války.
Trváme na:
- Evropě svobodného lidu, přátelství, míru a dobré sousedské spolupráci
- ochraně základních práv a občanských svobod, realizaci evropského práva etnických skupin, svobodě slova, tisku a náboženské svobodě v Evropě, jakož i právu na informace
- zachování míru, odzbrojení a zachování armády za účelem obrany
- posílení demokraticky voleného Evropského parlamentu
- Evropě bez diskriminace, žijící v pluralismu, toleranci, spravedlnosti, solidaritě a rovnosti mezi ženami a muži.
Už žádnou válku, žádná vyhnání! www.sudetendeutscher-rat.de
Velký rozdíl
Porovnávat a stavět na roveň je možné, jak je známo, dva různé páry bot. Že jsou názory současníků vytrvale popírány, ať už z jakéhokoli důvodu, a paralely mezi Němci vyhnanými ze své vlasti a žadateli o azyl a „uprchlíky“ dnes vytrubovány do světa: co bylo možné tehdy, neměl by být ani v současné době žádný problém! Fatální omyl. V té době byli lidé stejného jazyka a přibližně stejné kultury a náboženství. Většina z nově příchozích má ale všechny ideologické zmatky společnosti arabského či afrického původu v zavazadlech. Integrace, toto magické slovo, se stalo politickým a ekonomickým mamutem.
Východní a sudetští Němci se
bránili všem pokusům o radikalizaci zvenčí, i když o „uvítací kultuře“ byla
sotva řeč. Prosperitou rozmazlená generace vymazala ze své mysli vzpomínku na
„homo barakensis“ vyhnance nebo uprchlíky, kteří až do šedesátých let museli
žít v táborech, kasárnách či nouzových stavbách na okraji německých měst se
svou rodinou. Byli to obvykle pracovití a výkonní krajané, kteří neměli vysoká
očekávání, ale často pocítili rasistické předsudky vůči lidem „z východu“. A to
na rozdíl od dnešních „uprchlíků“, kteří jsou soudy a orgány velmi zřídka
stíháni. O svou integraci museli bojovat s houževnatou pílí.
Je pravda, jak by to mohlo být jinak, že ne vše
bylo svaté, v poválečné společnosti, která se snažila v objevujícím se
„hospodářském zázraku“ o osobní štěstí a uspěla. Ale píší nám v těchto dnech
informovaní, věrní čtenáři „Sudetenpost“: „Mezi vyhnanci nebyli žádní
potížisté‚ nebo agresivní pachatelé, kteří by museli být elektronicky
označováni, nebo zavíráni do vězení. Neplánovali, ani neprováděli žádné útoky.
Nebyli ani drogovými dealery, ani nepoužívali různé identity. Stručně řečeno,
jakékoliv jejich srovnávání se současným stavem představuje zneužití osudu
německých vyhnanců. Není to nic jiného než maximální výsměch.“
Gernot Facius, Sudetenpost, 4.5.2017. str. 1
Volný a krácený překlad ing. P. Rejf, CSc., připravil dr. O. Tuleškov
Vydalo Křesťanskosociální hnutí ve spolupráci s Nezávislou skupinou Věrni zůstaneme a Českým národním sdružením. Praha, 9. června 2017.
Webová adresa: www.ceskenarodnilisty.cz e-mail: vydavatel@seznam.cz