Studijní texty, volné a krácené překlady z německého tisku
Výroční konference oceňuje Česko-německou deklaraci
Alexandra Mostýn, šéfredaktorka pražského německy psaného periodika LandesEcho, 1. února 2017
Mimořádně dobře navštívená byla konference a slavnostní akt ve večerních hodinách při vyvrcholení oslav 20. výročí podepsání Česko-německé deklarace.
Má především pomáhat formování vztahu založeného na důvěře mezi Německem a Českou republikou, na jehož základě může být společně reagováno na výzvy, kterým dnes čelí Evropa a celý svět. Řekl to premiér Bohuslav Sobotka ve svém úvodním projevu na této konferenci, která se konala v Lichtenšteinském paláci v Praze na Malé Straně. Neoklasicistní velkolepá budova na břehu Vltavy je pro německo-české vztahy téměř historickou lokalitou. Bylo to totiž právě tady, kde bývalá vláda Německa a České republiky, Helmut Kohl a Václav Klaus, podepsali Česko-německou deklaraci dne 21. ledna 1997.
"Vysoce kvalitní německo-české vztahy jsou důležitou součástí úspěšného a pokojného vývoje ve střední Evropě a v EU, jako v našem společném kulturním a politickém domě", uvedl Sobotka.
Motivace namísto setrvačnosti
Sobotka sám, zvolen jako mladý zástupce českých sociálních demokratů v roce 1997, byl sice proti deklaraci. Ale dnes je plný chvály: "Považuji Česko-německou deklaraci, vedle Visegrádské skupiny, za základní kámen česko-německých vztahů", uvedl Sobotka.
Nicméně jako předseda vlády varoval, že by nikdo neměl brát vynikající bilaterální vztahy mezi Německem a Českou republiku jako samozřejmost. "Naopak by nás měly povzbudit, abychom se v budoucnu snažili o udržení této kvality", uvedl Sobotka. Německý ministr zemědělství Christian Schmidt, spolupředseda Česko-německého diskusního fóra, byl obzvláště potěšen tím, že v německo-českém dialogu nejsou žádná tabu. "Také se ukazuje, že mladší generace se již neřídí starými strachy", řekl Schmidt, poukazuje na to, jak dlouhou cesty vykonaly v posledních 20 letech německo-české vztahy.
Nepřítel v hlavě
Josef Zieleniec, český ministr zahraničí, který podepisoval deklaraci, ji vidí jako největší úspěch svého působení ve funkci. Na rozdíl od zapojení do EU a NATO, smíření s Německem není nic, co se bude dít samo od sebe. "Česko-německé vztahy byly komunisty používány, aby nás držely za železnou oponou. Abychom byli obelháni, že neexistuje jiná možnost než komunismus a komunistický blok. Že bychom jinak znovu byli obětí německých ambicí", uvedl Zieleniec. Takže v české psychice byly zakotveny obavy. Česká média v předstihu často mluvila o ohrožení české identity nebo národních zájmů. To byl další důvod, proč tato jednání byla provedena především v tajnosti, řekl ex-ministr zahraničních věcí.
Ale sudetští Němci měli s deklarací své problémy, připomněl mluvčí sudetských Němců Bernd Posselt. Cítili se být opomenuti, protože jak Německo, tak Česká republika, chtěli jednat pouze na vládní úrovni. Mezitím však sudetští Němci vyhodnotit deklaraci jako pozitivní krok, řekl Posselt.
http://landesecho.cz/index.php/kolumnen/1416-jubilaeumskonferenz-wuerdigt deutsch-tschechische-erklaerung
Pro dialog bez dvojznačnosti
Březen: osudový měsíc sudetských Němců. Dne 4.3.1919 střílela česká armáda v sedmi městech na spoluobčany, demonstrující za své právo na sebeurčení. Na bezbranné a neozbrojené lidi. Bylo 54 mrtvých, včetně 24 jen v Kadani. Březnová tragédie není vymazána z kolektivní paměti etnické skupiny. Znamená bod zlomu v sudetoněmecko-českých vztazích až po současnost. Od ní je přímá cesta k otevřené nebo skryté diskriminaci, které byli podrobeni v letech 1919-1938 sudetští Němci. Skupina, které byla odepřena práva, po kterých volali Češi v zaniklé rakouské říši.
Byly stížnosti Němců v Čechách, na Moravě a v rakouském Slezsku. Selhal experiment "aktivismu" – zapojení německých politických stran (sociálních demokratů, křesťanských sociálů a svazu rolníků) do vlády. Brzy se ČSR stala snadnou kořistí "Třetí říše". Chybou je popírání, že to bylo důsledkem kritických let z obou stran. Proto dnes nejsou oprávněné jednostranné úvahy a složité problémy viny, které se nashromáždily od té doby. "Samozřejmě, že nacisté zřetelně začali" a "nejprve byli nacisté, pak vyhnání", bylo slyšet v rozhovoru mluvčího sudetoněmeckého landsmanšaftu (SL) Bernda Posselta pro Radio Praha. Je to pochopitelné, protože pro některé, zejména starší krajany, bylo vyhnání výhradně důsledkem nacionálně-socialistické politiky? Takto byl Posselt v každém případě interpretován. Tento příklad ukazuje, jak snadno lze bezmyšlenkovitou poznámkou způsobit zmatek v řadách SL. Protože formule "Nejdříve nacisté, pak vyhnání" je součástí propagandistické výzbroje na Vltavě. Protože dnes jsou v politickém vědomí čeští demokraté k nerozeznání od svých komunistických předchůdců.
Pro budoucnost vztahů je proto ze sudetoněmeckého pohledu potřeba - vyvarovat se úhybným nebo historickopolitickým nejasnostem. Jen upřímný dialog je cestou dopředu. Gernot Facius, Sudetenpost, 9.3. 2017, str. 1
Jeden úsek historie
"Vyžadujeme vyslyšení": Apel k OSN bez odezvy
Toto datum je široce zapomenuto: 1. března 1947, tedy před 70 lety, dorazila signatářům Postupimské konference petice, požadující odškodnění za protiprávní vyhnání Němců z jejich domovských oblastí na východě. Odesílatelem, setrvávajícím ještě v exilu v Londýně, byl bývalý předseda sudetoněmeckých sociálních demokratů Wenzel Jaksch a někteří z jeho spolupracovníků. Identická petice byla adresována tajemníkovi Organizace spojených národů, založené v roce 1945. Později se objevila pod názvem "Vyžadujeme vyslyšení (Wir erheischen Gehör)" v mnichovském nakladatelství „Das Volk“.
Tehdejší naděje na kolektivní návrat vysídlených osob do jejich původních domovů se brzy ukázala jako nerealistická. Nicméně jsou části dopisu stále politicky relevantní. Jmenovitě, jak připomíná Jaksch a další přední sudetoněmečtí sociální demokraté, vlastnická práva vysídlenců nebyla při Postupimské konferenci zmíněna, jsou tedy doposud platná. Jaksch a jeho spolustraníci také vyslovili tezi, že zbavení práv - a vyvlastňovací dekrety českého prezidenta, který se navrátil z exilu, jsou v rozporu s duchem ústavy ČSR z roku 1920. Tento pohled byl dokonce sdílen některými českými právníky.
Jaksch osobně distribuoval, před konferenci Labour Party v prosinci 1944, letáky s názvem "Masový přesun menšin („Mass-Transfer of Minorities) " a "Sudetský problém za války a v míru (The Sudeten Problem in War and Peace)". V té době se již objevila sudetoněmecká tragédie, i když ještě nebyla v plném rozsahu. "Propaganda přesunu vyhrává jako harmonika", poznamenal Jaksch. "Střídají se názory, jako že by mělo odejít jen několik set tisíc viníků, nebo že jen menšina mohla zůstat úplně nevinná." Jaksch a jiní sudetoněmečtí sociální demokraté, emigranti v Londýně, se marně snažili být vyslechnuti na konferenci vítězů ve druhé světové válce v Postupimi."O našich lidech bylo v Postupimi rozhodnuto v jejich nepřítomnosti" litovali. "Rozsudek o našich lidech tomu odpovídal, aniž by byla slyšena, či si vůbec všimli, některých dokonce mimořádně příznivých svědectví ze strany spojenců, která byla na dosah ruky." Rozbití Československa v roce 1938/39 nebylo výsledkem národního spiknutí menšin proti státu, ale bylo způsobeno vnějšími silami, uvedl nedávno historik - profesor Rudolf Grulich, který nedávno přednášel v „Haus Königstein“ ve středohesenském městě Nidda. Citoval pražského ministra Huberta Ripku, který podíl českého nacionalismu a šovinismu na selhání česko-sudetoněmeckého porozumění před mnichovskou dohodou jasně shrnul: "Naše kardinální chyba podle mého názoru byla, že jsme se nesnažili vyrovnat se spíše se sudetoněmeckým lidem, namísto s Henleinem. "
To měla Jakschova skupina vyzvednout. Kteří politici, zeptal se profesor Grulich ve své přednášce v Nidda, mají v době takzvané politické korektnosti odvahu, vysvětlit jako Wenzel Jaksch, že "všechny známé ďábelské praktiky hitlerovských koncentračních táborů, včetně fyzického týrání a bití žen, úmyslného týrání hladem, nebo odmítání lékařské pomoci, byly v koncentračních táborech Československa běžné."
Sociální demokrat Peter Glotz, spolu s Erikou Steinbachovou, ideovou původkyní Centra proti vyhánění, neuvedli jednoznačně ve své knize "Čechy jako lekce (Böhmen als Lehrstück)" v roce 2003, zda to, co se stalo jejich sudetoněmeckým krajanům, musí být považováno za genocidu. Ale nenechali nikoho na pochybách, že každé vyhnání je zločinem proti lidskosti. "V posledních letech nedochází k rozvoji mezinárodního práva", napsal již zesnulý Cheban Glotz. "Dokonce i Mezinárodní vojenský tribunál Norimberk se tak rozhodoval právě v době, kdy Češi vyháněli sudetské Němce. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno Valným shromážděním OSN usnesením č. 95 (I) ze dne 11. listopadu 1946.
V roce 1950 byly principy Norimberku kodifikovány Komisí pro mezinárodní právo Organizace spojených národů. Ovšem nemůže být žádná pochybnost, že ... masové deportace (Článek 20) jsou obzvláště závažnými válečnými zločiny". Bohužel předčasně zesnulý Peter Glotz vyvozuje: "vyhnání (jeho krajanů) bylo porušením mezinárodního práva - včetně tehdejší - protizákonné etnické čistky". Téma vyžaduje nový - otevřenější - jazyk: jen tak je možné dojít k porozumění. Budoucnost ukáže, kdo následoval tuto radu a kdo mlčí pod záminkou diplomacie. (fac), Sudetepost, 9.3. 2017, str. 9
Nová cesta je potřebná
Sdružení vyhnanců a navrátilců zpět do vlasti na novoročním přijetí v Hesenské zemské kanceláři
Předseda hessenské vlády Volker Bouffier pozval znovu k tradičnímu novoročnímu rozhovoru landsmanšafty vyhnanců a navrátilců do vlasti. Spolu s ministrem kultury Ralphem Alexanderem Lorzem a vládní pověřenkyní pro vyhnance a navrátilce, Margarete Ziegler Raschovou se opět konala neformální výměna názorů.
Od roku 1999 je dobrou tradicí hessenskéh země ministerské pozvání hesenských sdružení vyhnanců na novoroční recepci. Počalo od Od Rolanda Kocha, pozdějšího nositele ceny Karla Velikého. Volker Bouffier zmínil původ s pozadím vyhnání, jeho matka je z Banátských dunajských Švábů, ke kterému se hlásí i po nástupu do úřadu od roku 2010.
Letošní pozvání využilo 50 funkcionářů Svazu německých vyhnanců (SNV), landsmanšaftu Němců z Ruska (LNR) a Německé mládeže z Ruska (NMR). Kromě zemského předsedy SNV Siegberta Ortmanna a zemského předsedy NMR, Johanna Thiessena, přišli také místopředseda SNV Reinfried Vogler, který je také předsedou Spolkového sudetoněmeckého shromáždění. Z parlamentu se zúčastnili předseda podvýboru pro otázky vyhnanců z vlasti, uprchlíků a restitucí, Hans-Jürgen Irmer a Ullrich Caspar.
Ve svém uvítacím projevu předseda vlády Bouffier zejména poděkoval zemské pověřenkyni za její obětavost a vynikající práci. Margarete Ziegler Raschdorfová nasazuje celé srdce a velké nadšení v této věci. "V Hesensku a Bavorsku jsou vyhnanci zvláště ceněni. Slibuji vám, že v budoucnu to v Hesensku bude i nadále.
Den památky obětí útěku, vyhnání a deportací od roku 2014 to zdůrazňuje. Objevily se však určité kolize s Dnem dědictví ve druhé neděli v září, protože datum byl rozhodnutím vlády přesunut ze dne 6. února na třetí neděli v září.
Vloni na Novoroční recepci Bouffier slíbil, že se budu starat o domovské oblasti. "Slib byl dodržen." Loni byl v Rumunsku a navštívil tam také Transylvanii. V Sibiu a Kluži poznal nejen rozkvět měst, ale také kulturně rozmanitý německý život. Společně s rumunským prezidentem německého původu Klausem Johannisem byla uzavřena dohoda o úzké spolupráci v budoucnu v otázkách vzdělávání, kultury a ekonomiky. Vzhledem k obtížné politické a hospodářské situaci v mnoha bývalých socialistických zemích střední a jihovýchodní Evropy je taková úzká spolupráce s mladšími členy Evropské unie zvláště důležitá. "Transformační proces s sebou přinesl mnoho problémů, které dosud nebyly úplně vyřešeny. Po roce 1990 přišly velké naděje, ale také mnohá zklamání. Některé výsledky vývoje jsou znepokojující," řekl Bouffier.
Vzhledem k tomu, že vyhnaní mají v těchto zemích často své kořeny, mohli by být, jako věrohodní stavitelé mostů k oblastem svého původu, cenným přínosem ke vzájemnému porozumění a partnerství. To platí zejména pro Němce z Ruska, jejichž význam v této souvislosti zvláště zdůraznil.
S ohledem na rozdělení práce do budoucnosti premiér naznačil, že je třeba nastoupit "novou cestu". Klíčovou otázkou, kterou musíme odpovědět, je, proč se dnešní mladý člověk musí vypořádat s tématem". Najít odpověď na tuto otázku je možné, ale projeví se to v budoucnosti. "Kultivace tradic není uctívání popela, ale převzetí pochodně", je přesvědčen premiér. V novém světě není možné uspět se starými odpověďmi.
Podle Bouffiera je kultura pro společnost to, co paměť pro jednotlivce. Ten, kdo ztratí paměť, nemá žádnou šanci orientovat se a najít svou cestu. Avšak právě ve stále matoucím a nestabilním světě je orientace nepostradatelná: "Aby bylo možné přežít globální výzvy, potřebujeme pevný základ." Z tohoto důvodu je třeba udržovat tradice a snažit se mladé lidi učit, co bylo základem, aby jim to mohlo pomoci lépe pochopit současnost.
Zemský předseda SNV Siegbert Ortmann poděkoval premiérovi za zvláštní pozornost k těm, kteří začínali bez domova a repatriováni. Totéž platí i pro podporu zachování kulturního dědictví a paměti. V návaznosti na otázky kladené národům v turbulentních dobách, které právě panují, Bouffier odkázal na motto, pod kterým se letos vzpomíná 60. výročí vyhnání: "60 let závazku v oblasti lidských práv, domoviny a porozumění - naše motto je dnes důležitější než kdykoliv předtím". Totéž platí o důležitosti porozumění a výměny. Jako každý rok organizuje Německo-evropské školící středisko (NESS) - dceřinná společnost hesenského SNV - i v r. 2017 opět jednodenní výlety vyhnanců a navrátilců do oblastí původu. Ortmann výslovně pozval představitele z oblasti politiky a správních orgánů k účasti na letošních cestách do Polska, Rumunska a Slovinska.
Dále Ortmann poděkoval všem, kteří přispěli k tomu, že bývalí němečtí nuceně nasazení mohou od loňského léta podat žádost o odškodnění. To byl po mnoho let požadavek vyhnanců. I kdyby to byla jen symbolická částka kolem 2500 eur, je třeba uvítat, že utrpení bývalých nuceně nasazených tak bude minimálně uznáno.
Také v tomto roce byl zvláštní význam spojen s problematikou útěku a vyhnání ve školách. K radosti přítomných oznámil profesor Alexander Lorz, ve zprávě o vzdělávací politice, chvályhodný vývoj. Jak bylo oznámeno v roce 2016, byla nyní do základních učebních osnov historie pro SŠ pevně začleněna problematika útěku a vyhnání Němců po druhé světové válce. " Je to velký skok," řekl Lorz.
Potěšující je dále, že v programu "Svědci ve školách" budou ve školách účinkovat svědkové. SNV sestavil seznam svědků, který bude pravidelně aktualizován. DVD "Útěk - Vyhnání - Smíření 1945 -2015" "Weilburgerské forum“ v roce 2015 poslalo vítězům hessenských cen "Útěku, vyhnání, integrace" s dopisem ministra do všech středních škol v zemi. A. Lorz přinesl kopie DVD s sebou pro distribuci v hale. Digitalizace a aktualizace školitelů Ministerstva kultury, pro "Přesídlení, útěk a vyhnání Němců jako mezinárodní problém", bude realizována na DVD, které budou k dispozici.
Zemská pověřenkyně Margaret Ziegler Raschdorfová tato opatření uvítala, nazvala je "velkým krokem". Poděkovala vládě a ministrovi kultury za pokračující podporu potřeb vyhnanců a navrátilců.
Navazovaly rozhovory mezi účastníky a zástupci zemské vlády o různých politických otázkách. Ziegler Raschdorfová vyslovila velkou spokojenost s recepcí: "Opět se ukázalo, že náš premiér, stejně jako celá zemská správa, potřebuje intenzivnější dialog a úzkou spolupráci s uprchlickými svazy. To ukazuje, že téma vyhnanců a repatriantů zůstává v Hesensku jednou z priorit."
Sudetendeutsche Zeitung, 10.3.2017, str. 1,2, bez autora a značky
Morální? Nemorální!
Postupně začínají obhájci naivní „uvítací kultury“ chápat realitu. Rostoucí počet komentátořů otevřeně říká: Trvat na čisté morálce v otázce uprchlíků bylo nemorální, protože její důsledky budou takové, že nekontrolovaná imigrace milionů „nakonec zničí demokracii“ ( „Welt“). Něco k tomu. Etika by neměla mít přednost před zodpovědností, varoval „Sudetenpost“ na přelomu let 2015/16, a přitom citoval nositele Karlovy ceny sudetoněmeckého landsmanšaftu z roku 2009, Günthera Becksteina (CSU). Ti, kteří chtějí zachovat právo na azyl v dlouhodobém horizontu, nesmí ignorovat, že to nebude možné bez účinné kontroly hranic. V tom není, jak řekl bývalý pražský prezident Václav Klaus, žádné dohodnuté univerzální lidské právo, libovolně se stěhovat do jiné země. Je zde limit – je třeba trvat na konkrétních důvodech. To znamená, že údajné pronásledování ve své domovské zemi musí být opodstatněné.
Politici a veřejné mínění používali v minulosti nedbalý jazyk. Je nepřijatelné, schovávat za termín „uprchlík“ všechny formy migrace. Jazyk se nesmí používat pro účely politické manipulace. Jedná se o dar rozlišování. Musí být možné říci, bez osočování za xenofoba, že nekontrolovaná imigrace do Německa a Rakouska je neúnosná pro rozpočty místních samospráv. Docela seriózní výpočty docházejí k závratné sumě 60 miliard eur dodatečných ročních nákladů. Takové částky zničí šanci na slíbené snižování dluhové zátěže. A napínají sociální síť pro příští generace, a činí ji plnou děr.
(To je slovo!) A půl miliarda eur spojená s „azylovou krizí“ by měla být odebrána z rezervy německého zákonného zdravotního pojištění. Tato zátěž pro veřejné finance, jak tvrdí experti, dělá povahu problému očividně výbušnou. Občané si uvědomují, že je to něco, co je mimo kontrolu. Tím se snižuje důvěra v ty „nahoře“. Proto není na místě, podle odborníka na východní Evropu Karl Schlägela, znovu připomínat podezření z xenofobie. Profesor Schlagel dospěl k poznání, že kontinent jako Evropa nemůže dopadu imigrace, jejíž jsme svědky v dlouhodobém horizontu, odolat. Nemělo by tedy jít o zrušení hranic, ale o úpravu hraničních režimů, aby bylo možné elementární velikost takovýchto toků „nějak“ usměrňovat. Maastrichtská smlouva v Evropská unii byla před 25 lety uzavřena pro přechod z formálně čistě ekonomicky orientovaného společenství do politického. Nyní se zdá, že tato smlouva již neodpovídá současné době. Velký cíl mizí v mlze národní sobeckosti. Je to patrné především v otázce uprchlíků. Odcházející německý prezident Joachim Gauck proto vyzval: Důvěra veřejnosti v Evropu se vrátí jen tehdy, když vlády otevřeně deklarují, co chtějí. To znamená, že je problém přesně popsán.
Gernot Facius, Sudetenpost, 9.3.2017, str. 2
K 4. březnu 1919
Nyní je již 98 let mezi 4. březnem 1919 a dneškem. Český historik František Chocholatý Gröger píše - bylo nevysvětlitelné, že v sedmi městech dostali čeští vojáci příkaz střílet na protestující bezbranné a neozbrojené lidi: 54 mrtvých a 750 raněných (včetně 112 vážně zraněných) bylo v Hostinném, Ústí nad Labem, Chebu, Kadani, Karlových Varech, Mži a Šternberku. Mezi mrtvými bylo 20 žen a dívek, 80-letý muž, 16 mladých mužů 19-letý a 14-, 13- a 11-letý. Vážení spoluobčané, budeme ale vzpomínat nejen tyto oběti, ale také 29 obětí těch, kteří před tím přišli o život během čtyř měsíců. Zemřeli, když se statečně stavěli na odpor proti obsazování naší domoviny českou armádou. Jejich jména A. Ciller uvedl v „pamětních listech obětí boje za svobodu a německou jednotu“ a zveřejněny byly v roce 1928 v Sudetoněmeckém nakladatelství ve Vídni. Zde je možné přečíst:
Mrtví před 04.03.1919:
1918: 18.11. : Louka u Litvínova, při boji proti invazi českých vojsk Josef Langer (22, desátník milice), Franz Wanek (43, seržant milice)
23.11.: Hoštka u Litoměřic, boj proti invazi českých vojáků: Rudolf Pokorny (19, pomocník zámečníka), Franz Worlitschek (19, účetní);
28.11.: Most, boj proti invazi českých jednotek:. Emil Mathiasch (24, číšník), Catherine Podschadka (56, dělnice), Josef Trotz (42, dělník), Elsa Cihla (22, dělnice);
29.11.: Moravská Třebová, za vztyčení německo-rakouské vlajky:. Aloisia Schober (51, tovární dělnice), Anna Prims (54, manželka truhláře), Hermine Fischer (15, nekvalifikovaná dělnice), Alois Tauschinsky (14, učeň);
3.12.: Josef Neubauer (32, hasič);
06.12:. Kaplice, boj proti českým vojákům: Katharina Sekora, (53, dělnice);
20.12. : Znojmo, při rozhánění německého shromáždění: Johann Schmid (26, sazeč);
Kromě toho, devět nejmenovaných Němců, kteří byli pohřbeni v českých regionech.
1919: Bratislava, Násilí českých legionářů u příležitosti sociálně-demokratického lidového shromáždění: Franziska Soß, Karl Albrecht, Gustav Lanzer, Georg Kovacs, Franz Heringes, Wilhelm Kubisek (13, student), a dva neznámí Němci;
23.2.: Bruntál, při rozhánění shromáždění Němců při německé národním dni: Karel Fischer (38, tkadlec). Sudetenpost, 6.3.2017, str. 6, bez autora a značky
Tomáš Randýsek (tra): Kulturní jaro rozkvétá
Dne 30. března, začíná slavnostním otevřením v Ostravě Česko-německé kulturní jaro. U příležitosti 20. výročí česko-německé deklarace a 25. výročí okolí smlouvy mezi oběma zeměmi je připraven rozsáhlý kulturní program v České republice a Německu, který oživí staré spojení a podpoří od konce března novou spolupráci v letošním roce .
Jako logo pro kulturní jaře sloužit různým kombinovatelné emotikony - Foto: LE / tra
Velká Richterova retrospektiva
Již uznávaným vrcholem kulturního jara bude velká výstava Gerharda Richtera v Praze. První hlavní retrospektivu 80 děl nejvýznamnějších současných německých umělců ve střední a východní Evropě proběhne v Národní galerie ve spolupráci s německým velvyslanectvím a Goetheho institutem v paláci Kinských od 26. dubna do 3. září.
„Richter rozumí složitému světu, v němž žijeme,“ říká Milena Kalinovská, kurátorka výstavy, při představení výstavy. Jeho krásné obrazy jsou tedy nejen krásné. To znamená, že vystavené práce se vypořádávají s historií i aktuálním děním, a poskytují přehled o německé historii od roku 1960 až po současnost. Aby bylo možné navštívit výstavu milovníky umění z jiných regionů, je také plánovány kyvadlová doprava z větších měst.
Tísnivá historie
Zvláště stresující součást společné historie odráží dětská opera „Brundibár“ od Hanse Krásy a Adolfa Hoffmeistera napsaná v r. 1938. Hans Krása byl schopen zachránit svou partituru v terezínském ghettu, kam byl deportován v r. 1942. Zde byla opera provedena 55-krát a dala mladým hercům krátké rozptýlení. Nicméně skladatel a většina mladých účinkujících byli deportováni v roce 1944 do Osvětimi a zavražděni. Jako součást kulturního jara studují nyní operu dětské sbory z Prahy a Mnichova, a budou ji předvádět v Mnichovském Prince Regent Theatre 12. června a ve Stavovském divadle v Praze dne 8. července.
České Braniborsko (i jiné)
České kultuře v Německu jsou určeny jednotlivé programové body. Bude to třeba připomenutí útěku českých protestantů po bitvě na Bílé hoře v sedmi představeních. Kotevním bodem je Berlínský Rixdorfský obvod, který rostl v důsledku přílivu emigrantů a má německou a českou čtvrť. Dokonce i dnes je v erbu české městské čtvrti Neukölln husitský kalich, připomínající tu dobu.
Regionální zaměření na německou menšinu
Německá menšina v České republice se účastní na dvou velkých projektech Kulturního jara. Společně s Institutem pro zahraniční kulturní vztahy budou organizovány v červnu v Hlučíně, Trutnově a Jablonci nad Nisou. Kromě toho se bude konat celodenní kulturní festival „Pestrých 20“ ( „Bunte 20“) v Liberci a Opavě, jako mnohožánrová akce pro všechny obyvatele regionu. Zapojeny budou i školy, školky, Technická univerzita a Vědecká knihovna v Liberci.
Regionální zaměření je jednou z hlavních charakteristik Kulturního jara. Hansjörg Haber, chargé d'affaires velvyslanectví, zdůraznil silné regionální identity v Německu a České republice, které budou při programu přínosem. Ministr kultury Daniel Herman také mluvil o základu pro další rozšíření spolupráce. „Vždycky se najdou nové impulsy, potřebné k udržení živého soužití a nedovolící, aby staré zášti vstaly z hrobu.“ 22. března 2017 http://www.landesecho.cz/index.php/kultur/1442-kulturfruehling-blueht-auf
Merkelová poděkovala německým vyhnancům
Spolková kancléřka Angela Merkelová uznává úspěchy německých uprchlíků a vyhnanců. Zúčastnila se v úterý (28.03.) každoročního přijetí spolků vyhnanců, aby vyhnancům a jejich potomkům poděkovala, jak sdělila v televizní informaci. Poděkovala za to „co vykonali pro naši zemi a za to, co stále ještě vykonávají pro bývalou vlast“.
„Naši budoucnost můžeme vytvářet pouze tehdy, když si budeme vědomi naší historie,“ řekla kancléřka. K této minulosti patří bezpráví, „které jsme spáchali národním socialismem“, patří k ní ale i vyhnání z bývalých německých území, „které prostě příliš nespravedlivě zasáhlo miliony Němců“. Mnozí zahynuli. Bylo důležité udržet tuto historii živou, a tak být poučením pro mírové soužití a řešení konfliktů prostřednictvím dialogu.
Merkelová nazývá „Chartu německých vyhnanců“ z roku 1950 velkým dokumentem. Samotní vyhnanci vzali svou budoucnost do vlastních rukou a v novém domově ji vybudovali, aniž by zapomínali na vlast, odkud přišli. Charta byla průlomová v tom, že vyhnanci ji již v té době koncipovali pro budování sjednocené Evropy. Dnes, 60 let po Římské smlouvě, se ukazuje, „že se nám podařilo mnoho věcí.“ „Evropa“, říká Merkelová, bylo „velké požehnání“ – protože zajišťovala mírové soužití, přijetí práv menšin a proto, že „kulturní rozdíly mezi zeměmi se samozřejmě mohly udržovat, abychom se vzájemně učili.“ Setkáváme se, například v Polsku, se zástupci německé menšiny „a mluvíme s nimi o tom, jak jim můžeme pomoci.“ Kancléřka doslova řekla: „Jsou problémy, které nemůžeme přeceňovat, a kde musíme dávat pozor, aby se kvůli nim nikdy znovu mírové soužití neztratilo .“
Vlast, říká Merkelová, je „ta, která mne tvarovala v dětství, a druhá vlast je také ta, kde jsem pracoval na tom, čím jsem.“ Obě podoby vlasti by neměly stát proti sobě navzájem. To je potřeba také říci lidem, kteří dnes přicházejí, například ze Sýrie, do Německa: „Nesmíte zapomenout na svůj původ, ale očekáváme od vás, že posílíte novou vlast, nejen budete respektovat zákony, ale také přispějete k dobrým životním podmínkám v zemi. To by bylo nejkrásnější a nejlepší. Samozřejmě věnovat pozornost zákonům, ale rovněž aktivně přispět, to by bylo velmi krásné. "
www.bundeskanzlerin.de .Tisková a informační kancelář spolkové vlády, 25. března 2017
Volný a krácený překlad ing. P. Rejf, CSc., připravil dr. O. Tuleškov
Vydalo Křesťanskosociální hnutí ve spolupráci s Nezávislou skupinou Věrni zůstaneme a Českým národním sdružením. Praha, 12.. dubna 2017.
Webová adresa: www.ceskenarodnilisty.cz e-mail: vydavatel@seznam.cz
Facebooková adresa: https://www.facebook.com/pages/%C4%8Cesk%C3%A9-n%C3%A1rodn%C3%AD-listy/490810227709170?ref=hl