Listy č. 213

Studijní texty, volné a krácené překlady z německého tisku

 

Otevřeno muzeum Ferdinanda Porsche v Maffersdorfu

V poslední době bylo otevřeno nově postavené muzeum Ferdinanda Porsche v jeho rodišti ve Vratislavicích nad Nisou (Maffersdorfu), asi tři a půl kilometrů jihovýchodně od centra Liberce. V minulosti opakovaně přestavovaná budova byla rekonstruována z vnějšku věrně do původního stavu. Myšlenka obnovení historického domu do původního stavu a zpřístupnění veřejnosti, přišla od automobilky Škoda Auto v Mladé Boleslavi, která v roce 2011 zakoupila historickou budovu, ve které se Ferdinand Porsche narodil 3. září 1875.

"My jsme rekonstruovali dům do původního stavu, i když by pravděpodobně bylo snazší jej strhnout a vystavět znovu," řekl mluvčí Škody - Vitězslav Kodym.

V rodišti slavného a světově proslulého automobilového designéra jsou tři místnosti, které ukazují působivou historii a vynálezy českého průmyslu a život a dílo automobilového designéra. Moderní komunikaci s exponáty nabízejí návštěvníkům iPady (elektronická tablety), které obsahují údaje, fotografie a krátká videa návštěvníkům.

Skutečným vrcholem výstavy je jistě replika automobilu "Porsche Semper Vivus Lohner", na jehož vývoji se podílel Ferdinand Porsche. Vybaven byl benzínovým motorem a elektromotorem. Na výstavě v Paříži roku 1900 získal Lohner-Porsche mnoho ocenění a chvály. Je to 3,40 m dlouhý a 1,85 m vysoký čtyřmístný vůz s elektromotory v nábojích kol, tedy první hybridní automobil na světě. Řízení vozu bylo pracné. Ferdinand Porsche je také tvůrcem Volkswagenu. Volkswagen Brouk se vyráběl v letech 1938-2003 a byl do června 2002, s více než 21,5 miliony kusy, nejprodávanějším automobilem na světě.

"Je to nádherný dům a jsem rád, že je tady. Jsem rád, že muzeum bylo založeno, a věříme, že to přitahuje turisty", uvedl starosta Vratislavic Lukáš Pohanka.

Ve dvoře nového muzea je moderně zařízené kavárna a obchod, kde si návštěvníci mohou nakoupit muzejní suvenýry. V muzeu je vždy otevřeno o víkendech (od pátku do neděle) v době od 9 do 17 hodin. Sudetenpost, 7.12.2016, str. 6, bez autora a značky

 

Centrum Bavaria Bohemia funguje jako koordinační místo pro česko-bavorskou kulturní spolupráci

Dohoda mezi bavorským Ministerstvem pro vzdělávání a kulturu, vědu a umění (StMBW) a spolkem Bavaria Bohemia e.V., zřizovatelem Centra Bavaria Bohemia (CeBB) byla podepsána dne 12. prosince 2016 bavorským ministrem Dr. Ludwigem Spaenlem, Irenou Träxler, předsedkyní spolku Bavaria Bohemia e.V. a Hansem Eibauerem, ředitelem CeBB.

Přeshraniční kulturní spolupráce mezi Českou republikou a Svobodným státem Bavorsko získá své koordinační místo. Dohoda podepsaná dne 12. 12. 2016 se opírá o prohlášení podepsané dne 4. května 2015 bavorským ministrem Dr. Ludwigem Spaenlem a českým ministrem kultury Danielem Hermanem o budování a prohlubování spolupráce mezi oběma zeměmi ve všech oblastech kultury - od muzeí a galerií přes knihovny a památníky až po divadlo, operu, tanec, balet, kinematografii a hudbu. V prohlášení o záměru jsou jako faktory úspěchu pro přeshraniční spolupráci uvedeny kooperace uměleckých tvůrců, kulturních aktérů a kulturních institucí. 

Aby bylo zájemcům o kooperace usnadněno navazování vzájemných kontaktů, funguje Centrum Bavaria Bohemia (CeBB) v Schönsee jako koordinační místo pro kulturní spolupráci a je pro přeshraniční zájemce z řad kulturních aktérů k dispozici jakožto kontaktní místo.   

Zodpovědnost za koordinační místo nese Hans Eibauer, ředitel CeBB    Dalšími kontaktními osobami jsou Tereza Pechová,  David Vereš 

19.12.2016, Tisková zpráva Centra Bavaria Bohemia v Schönsee ze 13.12.2016, další informace na webu www.bbkult.net

http://www.mzv.cz/munich/cz/bilateralni_vztahy/centrum_bavaria_bohemia_cebb_funguje.html

 

Umělecká cena česko-německého porozumění 2016 pro Daniela Hermana a Bernda Posselta

Udílení cen 12. prosince 2016 v Sulzbach-Rosenbergu v Bavorsku.

Umělecká cena česko-německého porozumění je každoročně od r. 1994 udělována Spolkem Adalberta Stiftera (Mnichov) společně s Nadací Brücke/Most, Pražským literárním domem, arte videndi Berlin a Collegiem Bohemicem Ústí nad Labem. Je určena významným osobnostem, které se zasazují o porozumění mezi Čechy a Němci, odstranění předsudků a angažují se na poli zlepšení česko-německé spolupráce. Jako ceny nejsou udělovány finanční prostředky, ale umělecká díla.

Letos byli vyznamenáni Daniel Herman, ministr kultury České republiky (Praha) a Bernd Posselt, politik zastupující vyhnance, MdEP a.D. (Mnichov). Čestná ocenění putují za spisovatelem Radkem Fridrichem (Děčín) a Alicí Scholze z česko-německého rodinného spolku (Berlín).

Kontaktní osobou pro další informace je Peter Baumann (Brücke/Most-Stiftung).

Tisková zpráva (v něm. jazyce) Údaje z: http://www.ackermann-gemeinde.cz/news/umelecka-cena-cesko-nemeckeho-porozumeni-2016-pro-daniela-hermana-a-bernda-posselta/

 

Evropa by měla převzít vůdčí roli ve světě, myslí si Bernd Posselt

Dvacet minut Bernda Posselta

Velká Británie opouští Evropskou unii, Francie má ekonomické problémy, stejně jako státy jižní Evropy. Německo ale sílí. Má bývalý dlouholetý europoslanec a šéf Sudetoněmeckého krajanského sdružení Bernd Posselt ze silného Německa uprostřed Evropy strach?

„Budete se divit, ale ano, obávám se toho. Jsem přesvědčený evropský federalista. Čím silnější jsou evropské instituce, tím slabší jsou státy, a čím slabší státy jsou, tím je to lepší pro ty malé. Proto nerozumím českým euroskeptikům, kteří jsou proti institucím, jako třeba pan Klaus, a kteří tvrdí, že instituce dávají Německu příliš velký vliv,“ odpovídá Posselt.

„Evropu vidím jako nadnárodní společenství. Evropa by měla převzít vůdčí roli ve světě, to chci, nikoli však samotná a nějakým agresivním způsobem. My Evropané představujeme 7 % světové populace s klesající tendencí, na konci století nás budou už jen 3 %. Pokud se chceme ve světě prosadit, tak to musíme udělat společně. “Dodává, že Evropa institucí dělá velké státy menšími a malé většími – proto je přesvědčený federalista. Také je proti národní dominanci a pro posílení institucí. Německo by se podle něho nemělo stát lídrem Evropské unie.

Za několik týdnů se bude připomínat 20. výročí Česko-německé deklarace o vzájemných vztazích a jejich budoucím rozvoji. Oslavovat bude i Bernd Posselt, který bude v Praze na oslavách Česko-německého diskusního fóra – je jedním z mála členů poradního sboru, který v něm je od samotného počátku.

Za nejdůležitější historickou událost mezi Čechy a Němci od 2. světové války považuje Posselt vystoupení Daniela Hermana na sudetoněmeckém sjezdu. Důležité podle něho bylo, že nepřijel jako soukromá osoba, ale s pověřením vlády. A s kterými politiky z české strany lze smíření prohlubovat? „S každým, kdo neuvažuje čistě materialisticky,“ odpovídá Bernd Posselt. Silné Německo není pro EU dobré. Vztahy mezi Čechy a sudetNěmci jsou stále psychotické. Posselt, od 17h @Radiozurnal1  @PolakPavel

http://www.rozhlas.cz/radiozurnal/dvacetminut/_zprava/1676878

 

Jaroslav Šonka: Debata povzbuzuje -"20 minut Bernda Posselta" v Českém rozhlase

 V "Radiožurnálu" Českého rozhlasu byl v posledním týdnu vysílán 20-minutový rozhovor s mluvčím naší národnostní skupiny Berndem Posseltem. Ačkoli bylo oznámeno téma "Bernd Posselt k Česko-německé deklaraci“, rozšířil korespondent v Německu, Pavel Polák, diskusi na témata od Štrasburku a Bruselu přes Berlín až po Prahu. Rozhovor vyvolal velký ohlas u stálých posluchačů. Náš pražský dopisovatel, Jaroslav Šonka, informuje.

Bernd Posselt chtěl očividně stimulovat českou debatu. Jeho rozhovor přinesl pro českou politickou scénu neznámé argumenty. Česko-německou deklaraci z roku 1997 prohlásil za zastaralou - překonanou pozitivním vývojem od roku 2015. Zatímco iniciátoři deklarace chtěli udělat tlustou čáru za minulostí, dnes vytvořené vztahy jsou mnohem otevřenější.

Posselt ukázal současný stav na příkladu ministra kultury Daniela Hermana. Ten udělal rozhodující pozitivní kroky směrem k sudetským Němcům. V Norimberku si získal publikum již oslovením "milí krajané" a tím způsobil negativní reakce u části české populace. Ale stále jsme pouze jen na začátku porozumění. Znovu hrála v rozhovoru roli otázka hodnot účastníků. Zajímavý byl popis debaty s Václavem Klausem. Pro bývalého prezidenta vycházejí všechny akce z konkrétních zájmů. Nicméně Posselt zdůraznil význam hodnot a odmítl čistě materialistické motivy.

Mluvil také o historii posledních 20 let. „Ano“, řekl, „byl to Horst Seehofer, kdo vykonal první historickou návštěvu v České republice“. Ale tento krok měl v úmyslu Edmund Stoiber; zejména organizační obtíže v té době mu v něm zabránily.

Pozitivně hodnotil Posselt rakouské prezidentské volby a byl spokojen s Alexandrem van der Bellenem jako "evropanem". „Brexit“ nepovažuje za příliš významný, protože Británie stejně patří jako ostrovního stát zcela na okraj Evropy.

Německo je v EU svou ekonomikou a obyvatelstvem důležitým členem, ale využití struktur EU především posiluje význam menších zemí. A větší integrace zabraňuje dominanci silných členských států. Posselt je "eurofederalista" : "Čím silnější budou struktury Unie, tím méně budou silné země dominovat druhým." O osudu Evropy se nerozhoduje v "Brexitu", ale v prezidentských volbách ve Francii v roce 2017, kdy by se měly vyhnout krajní pravici Marine Le Pen za každou cenu. Je třeba poznamenat, že ve francouzském populismu, stejně jako v německé AfD, má nástroje politika Vladimíra Putina.

Posselt jistě překvapil mnoho českých posluchačů svou chválou kancléřky Angely Merkelové. CSU nebude stavět vlastního kandidáta na kancléře pro parlamentní volby v příštím roce. Kancléřka začala na začátku uprchlické vlny reagovat správně. Posselt připomněl scény v Maďarsku a Makedonii, kde masy uprchlíků živořily bez podpory a byla nutná asistence zvenčí. Kriticky viděl počátek uprchlické vlny v Řecku. Současně také zdůraznil pozici bavorského premiér Horsta Seehofera, který se zabývá praktickými obtížemi při jejím zvládání. Nelze přijmout každý rok jeden milion uprchlíků, z nichž mnozí by pak měli být integrováni.

Pro zpravodajství v České republice je toto hledání kompromisu mezi sesterskými stranami CDU a CSU je neznámé. Seehofer je jednoduše prezentován jako někdo, kdo je proti přijímání uprchlíků, i když Bavorsko je všechny přijalo a docela dobře to zvládlo v republikovém srovnání. Kancléřka je viděna českým mediálním publikem jako naivní člověk, který přijal s "Welcome kulturou" špatné rozhodnutí a nyní překvapivě stále usiluje o další kancléřství. Posselt kontroval citací od Henryho Kissingera, který obdivuje Merkelovou, protože je tak "vášnivě objektivní". Angelu Merkelovou jako opětovnou kancléřku považuje Posselt za docela myslitelnou.

Jeho hodnocení je důležité pro českou mediální scénu. Rozhovor byl také projednáván u pivních stolů. Korespondent rádia Pavel Polák se vzdal v sofistikovaném stylu hanlivých výrazů jako "landsmanšaft", položil citlivý sled otázek, které osvětlily Posseltovy myšlenky.      Sudetendeutsche Zeitung, 17.12. 2016, str.3

 

Hildegarda Schusterová: Německo-česká kultura paměti, IV

Týdenní seminář v Heiligenhofu v lázních Bad Kissingen

Sudetoněmecko-evropské historii a jejímu vnímání se věnovali Jan Šícha a Steffen Hörtler i v průběhu týdenního semináře pro sudetoněmecké činitele a milovníky historie. Téma "německo-česká kultura paměti" a "paměť a dějiny politiky" jim umožnilo množství kontaktů, setkání a soukromých i obchodních vztahů mezi Čechy a Němci. Dialog podporují  veřejné instituce, nadace a programy, ale také mnohé soukromé iniciativy.

Historik, novinář a diplomat Jan Šícha, který žije v Praze, se věnoval ve svém příspěvku  německo-české kultuře vzpomínání aktivních svědků sametové revoluce v roce 1989. Zakládající ředitel Českého centra v Mnichově a bojovník za muzeum v Ústí objasnil různé kultury paměti v integrující se Evropě. Šícha je spoluautorem knihy "Osvícený panovník v době katastrofy - po stopách císaře Karla IV. mezi Prahou a Norimberkem.", která byla představena na Sudetoněmeckém dni v Norimberku.

Šícha, pamětník česko-německých vztahů, pochází z Ústí. Jeho dědeček byl sudetský Němec. Nikdy jej neviděl, protože odešel ze zajetí v Řecku přímo do Německa. Jeho babička byla Češka a zůstala v Ústí. Popisuje, jak dnes různé kultury vzpomínání ovlivňují česko-německé perspektivy.

Ve svém ohlédnutí z historie Bohemie (?) vyznačuje dva vrcholy politiky paměti: rok 1929, tisící výročí Svatého Václava, kdy byli Němci a Češi sjednoceni ve společném připomínání, a rok 1997, kdy bylo po dlouhých a náročných jednáních rozhodnuto o Česko-německé deklaraci. Ale spor české strany o slovo "Vertreibung" (vyhnáni) trvá. "V tomto kontextu bych procesy popsal jako pomalý návrat sudetských Němců do české politiky vzpomínání." O politice paměti (vzpomínání) se mluví od šedesátých let, když byl v diplomacii zaveden pojem "veřejná diplomacie", neboli "měkká síla". "To znamená, aby se politika prováděla nejen vojensky, ale také argumenty a státní interpretací dějů. Státní interpretace dějů v Německu po válce bylo oddělení od nacistické minulosti a výklad ústavního patriotismu. "Češi nikdy nenapsali oficiální politiku paměti, rozhodně ne takovou politiku paměti jako Německo. Ve svém profesním životě nyní zjišťuje, že také v české politice dochází k vývoji v určitých rituálech, týkajících se problémů minulosti, který slouží komunikaci a usmíření.

Sametová revoluce měla předehru v politice paměti. Charta 77 - českoslovenští bojovníci za lidská práva se také zabývali historií. V té době signatář Charty 77, Jan Mlynárik, napsal práci o vyhnání sudetských Němců pod názvem Danubius". Ta vyvolala první velkou debatu o vyhnání z Československa. Mlynárik byl potom vypuzen a žil v sudetoněmeckém městě Waldkraiburg v Bavorsku. Tato politika paměti "zdola" měla vždy zástupce. Po smlouvě s Prahou v roce 1973 a zřízení západoněmeckého velvyslanectví v Praze, bylo poprvé možné, aby opozice ze strany občanských práv skutečně otevřela téma: "Ztratili jsme jako Češi něco vyhnáním?".

Pokud byste chtěli popsat politiku paměti "z nadhledu", pak se po přelomu v roce 1989 střetly dva různé světy s různými politickými idejemi. Ackermann-Gemeinde koná méně odborné Mariánskolázeňské rozhovory, ale na druhé straně "politická" vede jednání, na která pravidelně přicházejí zástupci vlády, iniciovala Jihlava. Těmito kroky, "zdola" a pomalými změnami, se sudetoněmecká politika prosazuje. Oficiální politický postoj Čechů v devadesátých letech byl, že landsmanšaft je spolek a není partnerem pro vládu. Díky Ackermann-Gemeinde a Antikomplexu byly ustaveny další iniciativy a tlak zdola etabloval novou kulturu vzpomínání (paměti).

Začlenit sudetské Němce do jednání, nebylo snadné. Zřízení německo-české komise historiků v roce 1991, pro otázky minulosti a politiku paměti, byla první oficiální platforma pro sudetské Němce. Na základě Česko-německé deklarace byl před téměř 20 lety vytvořen Česko-německý fond budoucnosti (ČNFB). Původně byl sjednán na 14 let a poté prodloužen o dalších deset let. S vysokou pravděpodobností bude prodloužen o dalších deset let pro zájem obou vlád. 

V sestavě ČNFB byli zastoupeni od začátku sudetští Němci, v politickém pokusu, etablovat se jako oficiální partner. Na základě ČNFB bylo vytvořeno diskusní fórum, ve kterém zasedali s Berndem Posseltem tři čeští ministři. Česká pozice "Nechceme jednat s landsmanšaftem" byla tak krok za krokem různými orgány relativizována a byly vytvořeny oficiální platformy pro dialog.

Kultura paměti zezdola pochází od iniciativy občanů, kteří se věnují sportu nebo hudbě. Kroky politiky paměti v České republice tvoří také umělecké reflexe. Například před dvěma lety v Praze výstava fotografií "Umění zabíjet" Lukáše Houdka, ztvárňující brutální scény vyhánění Němců. Důležitá je jasná politická podpora sudetoněmecko-českých témat  a příležitosti poskytované prostřednictvím četných institucí.

To, co opravdu funguje zezdola, jsou církevní opravy, které rovněž podporuje ČNFB finančně. Místní skupiny jsou symbolicky doma v kostele. Tato vzácná práce zezdola vytváří symboly pro současnou populaci, symbolickou obnovu vlasti krajany předává dalším generacím.

Usmíření má jiný význam v českém kontextu, než v němčině. Jeden symbolický jazyk ve společnosti není. Když je nalezeno správné slovo v Německu, nastaví se správný symbol, vytvoří se něco, co v České republice není. Ale navzdory všem rozdílům byl proces usmíření schválen.

Steffen Hörtler, ředitel sudetoněmeckého vzdělávacího a setkávacího místa  Heiligenhof v lázních Bad Kissingen, je známý svým úsilím ve věci česko-německého porozumění. Němci a Češi se tam setkávají v příjemné atmosféře, zvyšují své znalosti o sobě a diskutují o aktuálních otázkách každodenní politiky. Hörtler, také zemský předseda sudetoněmeckého landsmanšaftu (SL) v Bavorsku a spolkový místopředseda SL, chápe naslouchání krajanským oporám jako politický základ. Můžete cítit jeho nasazení a kompetenci, když mluví o svém oblíbeném tématu "vzájemném uznávání a porozumění sudetských Němců a Čechů".

Pochopení na vzdělávacím místě funguje podle Hörtlera výborně. Nedávné příklady jsou Brněnský pochod života a akce v Praze "smíření 2016", kde se společně zúčastnili  němečtí svědci vyhnání po válce a jejich potomci, stejně jako mladí Češi. Byl učiněn pokrok v procesu (sudeto)německo-českého porozumění. Politický základ vidí v Česko-německé deklaraci z ledna 1997. Pohled na německé, sudetoněmecké a české straně je jiný. V této deklaraci je také původ ČNFB. Při výročí "20 let Česko-německé deklarace" v lednu je nutné řešit kritický bod. Jde zejména o formulace, které dříve, stejně jako dnes, mohou sudetští Němci obtížně pochopit, nebo ani nemohou. Zejména formulace "Nechceme, aby otázky budoucnosti byly zatíženy minulostí" k nim patří.

V žádném případě nelze prohlásit "hotovo" - právě naopak, na obou stranách stále existuje mnoho nezodpovězených otázek a problémů, které je třeba eliminovat. Sudetští Němci by měli zájem o jejich dnešní českou vlast a konstruktivně by přispěli a nadále jí posílili  ve všech oblastech společnosti. Zejména v politické oblasti, kde je to obzvláště obtížné. S politickou odpovědností má dnes problémy mnoho těch, kteří vyhnání nezažili. Sudetští Němci budou muset svou historii a těžké a složité souvislosti bezpráví vyhnání opakovaně vysvětlovat znovu, ale na jejich vystupování záleží ochota jejich přijetí ve společnosti.

O akceptování sudetských Němců se úspěšně stará mluvčí a spolkový předseda SL Bernd Posselt. Jeho práce a kontakty často přispívají k řešení problémů.

Hörtler ukazuje, že díky mnohým komunikačním iniciativám lidé v České republice téma vyhnaní sudetských Němců přijali (?). Vyjádřil své přesvědčení, že řešení problému přijde. "Sudetští Němci udělali své, modernizovali své stanovy a zakotvili své neměnné zásady ve vlastním politickém programu," uzavřel Hörtler.                                    Sudetendeutsche Zeitung, 17.12. 2016, str. 9

 

Soud mluví jasně. Rozsudek potvrzuje platnost rozhodnutí landsmanšaftu

Důležitého právního úspěchu dosáhl v minulém týdnu sudetoněmecký landsmanšaft.

Mnichovský okresní soud potvrdil ve svém rozsudku ze dne 12. prosince (34 O 11131/16) účinnost vyloučení spolkovým předsednictvem - člena SL, bydlištěm v Porýní ve městě Mönchengladbach, Ingolfa Gottsteina! Jeho stížnost je zamítnuta, žadatel musí nést náklady řízení. Gottstein se soudí s landsmanšaftem od roku 2015 v řadě sporů, týkajících se rozhodnutí XV. a XVI. sudetoněmeckého spolkového shromáždění k reformě stanov SL . Vyloučení bylo provedeno pro neplacení členských příspěvků a destruktivní chování k landsmanšaftu.

V rozsudku se uvádí, že "Spolkové předsednictvo bylo kompetentní k vyloučení žalujícího ... Není jasné, která jiná územní organizace by měla být kompetentní." Paragraf 5, odstavec 7 stanov by měl být vykládán, "že ve výjimečných případech je k vyloučení kompetentní přímo spolkové předsednictvo". Proti tomu žalobce Gottstein a jeho právník Heinz Veauthier tvrdí: protože XVI. spolkové shromáždění nebylo řádně svoláno, nemá proto právně platné složení. K tomuto je třeba konstatovat, "svolání prvního zasedání XVI. Spolkového shromáždění bylo řádně provedeno, pozváním ze dne 15. ledna 2016, řádně podepsaným předsedou Reinfriedem Voglerem.

Další výnos soudu k žalobci, který patří k předsednictvu Witikobundu a má zodpovídat za dodržování tiskového zákona na internetu, je hrubé porušování zájmů landsmanšaftu, konkrétně uvedené v rozsudku na několika příkladech. "Argumenty žalobce ...  mohou být ve jménu svobody projevu přijatelné u třetí osoby. To však neplatí, pokud je žalovaný vznáší nepřátelským způsobem jako člen ...“ Bylo také zjištěno, že Gottstein nedodržel svou povinnost platit členské příspěvky                                      hf , Sudetendeutsche Zeitung, 23.12. 2016, str. 1

 

Tilman Asmus Fischer: „Němčina není v Praze cizí řečí“ Německy mluvící katolická obec v Praze

 Německy mluvící katolické společenství v hlavním městě České republiky je významný signál církevní a politický.

Pražský arcibiskup Dominik Duka, stejně jako velvyslanec Spolkové republiky Německo a velvyslanec Rakouska, byli 4. prosince v kostele Svatého Jana Nepomuckého na Skalách na Novém Městě. Důvodem byla slavnostní bohoslužba místní německy mluvící katolické komunity, k pravidelné pastoraci v němčině, která vstoupila v platnost dne 1. října.

Po slovenské a polské komunitě jsou nyní němečtí katolíci třetí se svým jazykem v pražské arcidiecézi. Je to jasný signál církevní politiky: Katolíci německé národnosti nebo jazyka již tvoří paralelní organizační strukturu, jsou uznáváni jako pevně integrovaná součást zdejší katolické církve. Arcibiskup Duka to považuje nejen za posílení stability a růstu katolického společenství od roku 1990, ale také "staleté tradice německé kultury v hlavním městě České republiky."

"Vznik farnosti je dalším pozitivním signálem, který je součástí dlouhého řetězce pozitivních signálů v církevních, kulturních, politických a hospodářských oblastech," řekl otec Martin Leitgöb. Rodák z Rakouska, redemptorista, byl předtím obecním kaplanem komunity a nyní je farním administrátorem německé komunity.

Signál, který vyslala katolická církev je vnímán v České republice, "vyzvednutí farnosti zde vyvolalo značný ohlas. Uvádějí to náboženská a sekulární média, - a je vždy pozitivní“, informuje Leitgöb. V podstatě to ukazuje, že vztahy mezi Čechy a Němci jsou dost  normalizované, nebo že obě strany jsou ochotné se k sobě přibližovat a spolupracovat na usmíření v srdci Evropy. "

 Je to stará německá tradice, na kterou může společenství navázat, ale není to tak tradiční  po staletí zavedená německá menšinová komunita – jako protestantští transylvánští Sasové v Rumunsku.

Z Čech pocházející občané s německým mateřským jazykem jsou jen částí členů sboru. Kromě nich tam jsou – s relativně nízkým věkovým průměrem – dvounárodní rodiny a Němci, Rakušané a Švýcaři pracovně působící v Praze.

Nicméně vytvořená pastorace má význam především pro ve vlasti zůstavší Němce. Kardinál Duka při slavnostní bohoslužbě dne 4. prosince pronesl krásnou větu: "Němčina není v Praze cizí řečí", zdůraznil Leitgöb. "V pozvednuté farnosti je cítit zakotvení v staletí dlouhé německé tradici kultury České republiky", popřál aby přispěla k „další existenci této tradice“.

Za tím účelem obec spolupracuje s oběma skupinami, s ve vlasti zůstavšími a s vyhnanými Němci. Leitgöb zdůraznil dobré vztahy se Zemským shromážděním Němců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku a Kulturním svazem Němců v České republice. Úzké kontakty existují s Ackermann-Gemeinde a sudetoněmeckým landsmanšaftem.

"Já sám jsem vedle své funkce také Duchovní poradní Rady Tschechischen mann-Gemeinde," vysvětluje. Obec může dát německým katolíkům v Praze nejen kus domova, ale i přispět k navázání jejich identity. Také významně přispívá k porozumění mezi Čechy a Němci a posílení evropského povědomí, které je aktuálně vystaveno mnoha útokům.

V této souvislosti Leitgöb zdůraznil význam dialogu: "Jak důležitý je i nadále dialog jsem si uvědomil v posledních měsících pro různé názory mezi Čechy a Němci v politice uprchlíků. Zkoušel jsem, jak nejlépe jsem mohl, českým přátelům vysvětlit německé pozice a německým přátelům české pozice. To může být někdy únavné, ale neexistuje žádná alternativa. Snažím se udržet tento dialog v naší farnosti - konec konců, jsme komunita Čechů a Němců". V tomto smyslu chtějí obec a otec Martin Leitgöb působit v budoucnu -"Není pravděpodobně mnoho sdružení, ve kterých dochází ke konkrétnímu porozumění s tak vysokou pravidelností - neděli co neděli a často mezi nimi. Sudetendeutsche Zeitung, 23.12. 2016, str. 1,2. Z časopisu BDV "German Ostdienst" 6/2016.

 

České město Vejprty chce do Saska!

České Město Vejprty (Weipert) a saské město Bärenstein (obě s méně než 3.000 obyvateli) chtějí vytvořit jednu obec. "Je to opravdu jen logický důsledek naší dlouholeté dobré a úzké spolupráce s Vejprty", uvedl mluvčí bärensteinské radnice. Občané a také představitelé českého města se vyjadřují podobně.

František Pospíšil, mluvčí zastupitelstva Vejprty: "Podívejte se, obě naše města tvoří konzistentní osídlení oblasti a mají staletí staré, společné tradice a historii. Je zde mnoho rodinných vazeb. Máme společnou kanalizaci, společnou elektřinu a vodovodní sítě. S finančními prostředky z Evropské unie jsme roku 2013 vytvořili společné centrum, naše tržiště. Ve výčtu bych mohl pokračovat libovolně dlouho. Děti z Vejprt chodí do Bärensteina do školky, hasičské sbory obou míst přemýšlí o fúzi apod. Bärensteinští jezdí do Vejprt natankovat, protože široko daleko není žádná další čerpací stanice. Proč bychom měli být ještě stále v České republice?"

Je na saské státní vládě, s ohledem na probíhající jednání s českou stranou, zabývat se tím a ne jen nějakým prohlášením. Od člena české hraniční komise bylo zjištěno, že by bylo možné udělat s Prahou přátelskou výměnu území. Důraz je kladen na výměnu území. Vladimír Moravec ze Správy lesů v Ústí nad Labem k tomu řekl: "V případě, že se německá strana rozhodne rozdělit tzv Zechengrund, který se nachází na německé půdě a vystupuje jako výběžek do našich lesů, spolu s větší lesnatou oblastí mezi městy Tellerhäuser a Ehrenzipfel na jižní straně Fichtelbergu pro Českou republiku, tak bych si dovedl představit, že by Praha schválila převod Vejprt do Saska."

Dokonce ani ekonomické přínosy navrhované fúze nemohou být smeteny ze stolu. Vejprty byly až do roku 1945 průmyslovým centrem. K mnohým, po 2. světové válce pozůstalým firmám ve městě, se společnost obrátila zády. "Pokud k tomuto sloučení dojde, mohli bychom si představit opětné obnovení výroby ve Vejprtech", řekl manažer továrny na lovecké zbraně ze Sohlingenu, jejíž kořeny leží ve Vejprtech. Podobná je také informace od známého německého výrobce obytných vozů a karavanů, že by si mohl představit přemístění části výroby do Bärensteina-Vejprt.

Nejbližší plánované datum pro spojení je 8. květen 2020. Přišlo e-mailem

 

Volný a krácený překlad  ing. P. Rejf, CSc.,  připravil dr. O. Tuleškov

 

Vydalo Křesťanskosociální hnutí ve spolupráci s Nezávislou skupinou Věrni zůstaneme a Českým národním sdružením. Praha, 3. února 2017. 

Webová adresa: www.ceskenarodnilisty.cz         

e-mail: vydavatel@seznam.cz