Listy č. 201

Studijní texty, volné a krácené překlady z německého tisku

 

Dialog bez tabu

Sudetští Němci propojují srdce Evropy, Bavorsko a Česká republika jsou spolu těsně spojeny. Tuto ústřední roli etnické skupiny podtrhl bavorský ministr vědy a kultury Ludwig Spaenle, člen sudetoněmeckého landsmanšaftu (SL) a manžel sudetské Němky, při setkání pracovní skupiny "dialog bez tabu"  Česko-německého diskusního fóra, která se sešla na jeho pozvání na ministerstvu na mnichovském náměstí Salvatorplatz.

Dva dny rokovali Češi, sudetští Němci a Bavoři na základě bavorsko-české kulturní smlouvy uzavřené minulého roku o sporných otázkách, které po dlouhou dobu rozdělovaly a nyní mohou lidi sdružovat: o historii, kulturních památkách, péči o památky, kulturní výměně a politice porozumění, které jsou ještě někdy, navzdory zlepšení vzájemných vztahů, podminovaným terénem.

Intenzivní diskuse vedli spolupředsedové pracovní skupiny, která byla oficiálně ustavena německou a českou vládou tento týden. Nositel Karlovy ceny Milan Horáček, jako nováček v předsednictvu Svazu vyhnanců a bývalý aktivista za lidská práva s moravskými kořeny, který je důležitým činitelem v české politice, a jeho dlouholetý kolega v Evropském parlamentu, mluvčí sudetoněmeckého etnika, Bernd Posselt.

Zaměřili se na úvahy o nové dohodě, která je koncipována jako "Memorandum o porozumění", aby byla praktická a co možná nejužitečnější. Mimo jiné spoluprácí byly řešeny  dva společné "vlajkové projekty", které se uskuteční v Sudetském muzeu v Mnichově a v budoucím muzeu Němců v českých zemích,  dále v Collegium Bohemicum v Ústí, vytváření sítě menších muzejních zařízení, archivů a knihoven na obou stranách.  Dále se jednalo o "zpřístupnění kulturního a historického dědictví" a stále choulostivých, ale proto tak  smysluplných pamětních místech. Mezi ně patří také památníky a pamětní místa, na kterých se členové pracovní skupiny shodli.

Velká práce vykonaná ve velkém konferenčním sále bavorského ministerstva vědy a kultury byla zaměřena na situaci národnostních menšin, politické vzdělávání, výměnu učitelů a studentů univerzit, společnou zemskou výstavu o císaři Karlu IV, který vykonal stovky českých, bavorských, sudetoněmeckých a evropských historických činů. Také se jednalo o roli církví a náboženských společností pro dialog a mírové soužití ve střední Evropě.

V textu memoranda je uvedeno, že cílem dialogu byla prezentace společného kulturního a historického dědictví pro veřejnost, jakož i výsledků vzájemné spolupráce, a to "na základě vzájemného poznání a porozumění, a se zapojením občanské společnosti". Účastníci se shodli, že sudetoněmecká menšina v Německu a německá menšina v České republice mají speciální překlenovací roli, která se odráží v mnohotvárných podobách.

V duchu memoranda se o "formách spolupráce" mluví jako o "činnostech k prohloubení vzájemných kulturních a historicko-politických znalostí jako základu pro vzájemné pochopení". Bohatství nápadů, které přinesli členové pracovní skupiny je třeba, co nejdříve použít a realizovat.

Mezi účastníky dialogu v bavorském ministerstvu vědy a kultury, který znamenal cenný vývoj oproti předchozím bavorsko-česko-sudetoněmeckým vztahům, byli, mimo Spaenleho, Horáčka a Posselta, oficiální zplnomocněnec Svobodného státu Bavorska pro kulturní dohody, Werner Karg - tajemnik bavorské organizace politické výchovy, se spolupracovnicí Katharinou Willimski, spolkový kulturní referent sudetoněmeckého landsmanšaftu Wolf Dieter Hamperl, Blanka Mouralová z Collegia Bohemica z Ústí nad Labem, mezinárodně známý novinář a vědec Jaroslav Šonka, který žije v České republice, vedoucí romské pastorace v severních Čechách se sudetoněmeckými kořeny - Eva Habelová, člen představenstva SL Raimund Paleczek ze Sudetoněmeckého institutu a Sudetoněmeckého muzea, Anna Knechtel ze Spolku Adalberta Stiftera, Daniel Meller z Kulturního asociace Němců v Praze a židovské komunity v České republice, Dorothea Greiner regionální biskupka z protestantské církve Horní Franky, Monika Žárská z Českobratrské církve evangelické, Stephanie Waldburg, výkonná vedoucí pracovní skupiny, Irene Nováková a Petra Laurinová z Kulturní asociace Němců v České republice, a John Kijas z Pan-Evropské unie Německa.

Sudetendeutsche Zeitung, 26.2.2016, str. 1, bez autora a značky

 

Hermann Kautzner: Prodáni a zrazeni

Posselt obětuje práva a zanedbává povinnosti. Když soudce registru sdružení odmítnul registraci nových a upravených stanov sudetoněmeckého landsmanšaftu (SL), bohužel omezujících účel SL, pouze na základě formální chyby, je nutné zopakovat zamýšlené hlavní věcné úpravy stanov:

- § 3b účel – Působit na národní a státní právo – aby respektovalo a bylo v souladu s  aktuálně platnou Listinou základních práv Evropské unie.

- nový § 3c ale formuluje konkrétní společný účel dosavadního § 3c se zcela novým pochybným obsahem, tak, aby odstranil trestné činy uvedené jako ubližování, vyhánění, zabíjení, zabavování majetku atd. jednoznačně na celém světě. Tato formulace je velmi obecná a právně zcela nezávazná v konkrétním případě - proti zločinnému státu!

Touto formulací opouští sudetoněmecký landsmanšaft obranu zájmů sudetských Němců proti vyhnání a zbavení práv, jejich primární účel, konkrétně právo na svou vlast a svou autonomii,  dříve formulovaný v § 3c - a právo na vrácení nebo ekvivalentní náhradu za jejich zabavený majetek, jak to bylo dříve formulováno v § 3d - v požadavkem na vymáhání a prosazení u českého státu.

Tímto zrazením našich nesporných právních pozic a tím svázáním požadavků proti ČSSR a bez uznání její zločinné viny a náležitých reparací, bychom poskytli České republice, ale i dalším státům volný prostor pro, podle mezinárodního práva, zločinné jednání. Kdo se tak velkoryse vzdá právních pozic, nevytváří bezpečný právní základ pro fungující společenství států!

Ještě poznámka k zanedbání povinnosti: Cílem v § 3a je, že sudetoněmecká etnická skupina a její potomci, jako politické, kulturní a sociální společenství, získají a budou mít  chráněny své zájmy ve vlasti  a rovněž tam budou přijati! Pokus o změnu stanov by určitě vzdal hlavní účel pokračování landsmanšaftu pro potomky a pro zachování jejich zájmů ve vlasti. Krajanům z generace pamětníků, kteří po desetiletí podporovali lansmanšaft, ale také jejich potomkům, by nové stanovy sudetoněmeckého landsmanšaftu prodaly jejich práva a zradily je!

Hermann Kautzner , D-Gilching                                   Sudetenpost, 10.3.2016, str.16

 

Dvacet historiků pracuje na společné učebnici dějepisu

Jedna historie a dvě interpretace, je vždy dost hlasitě slyšet, když se diskutuje o vztahu mezi Rakouskem a Českou republiku. A opravdu: obě země sdílejí společný osud až do 20. století. Dlouhé úseky dějin jsou však viděny a vykládány různě, v důsledku vzniku moderních národních společností.

Poté, co se rozpadla habsburská monarchie ve střední Evropě, mezi oběma sousedními zeměmi vznikly konkurenční vztahy, ale také pokusy o spolupráci. Československo se stalo národním státem Čechoslováků, který pro německou a maďarskou menšinu nevytvořil v dlouhodobém měřítku podmínky prosperity. V Rakousku zase nastalo, při ekonomické, sociální a společenské krizi v zemi, hledání identity mezi dvěma póly "velkoněmectví" a "velkorakouství".

Také když došlo k rychle rostoucí popularitě německého nacionálního socialismu v Rakousku a mezi Němci v Československu, nemohly se vlády dohodnou na užší spolupráci. Mnoho Rakušanů pak zařazení do německých "Sudet" v roce 1938 vítalo jako náhradu za pociťované křivdy, vzniklé v letech 1918-19. Zřízením Protektorátu Čechy a Morava se jim zdál být obnoven starý pořádek "německého pána a českého sluhy". Časy okupace a války byly velmi odlišné v obou zemích.

Po roce 1945 využívaly elity obou zemí od počátku nesporně symetrické obrazy: oficiální Rakousko se vidělo jako oběť nacistické německé agrese. Idea oběti nezávislého rakouského národa témuž "němectví" podporovala přehodnocení českého obrazu Rakouska. Při odmítnutí sudetských Němců, to bylo široce dohodnuto v Praze a ve Vídni. Zkušenosti s komunismem vyústily v české veřejnosti v další pozitivní hodnocení Rakouska, posílené začleněním uprchlíků po rozdrcení "pražského jara" v letech 1968/69. V souhrnu lze konstatovat, jak uvedl český prezident Václav Havel ve svém projevu na univerzitě ve Vídni v roce 1993: "Mohli jsme to udělat tak, jako Rakousko". Československo se naopak stalo v roce 1970 pro Rakousko oblastí "terra incognita" a symbolicky bylo chápáno jako špinavá šedá myš. Po roce 1989 se staly kontroverzními tématy "Temelín" a  "Benešovy dekrety", které dominovaly politickým diskusím mezi Prahou a Vídní a mediálně zprostředkovanému vnímání sebe navzájem.

Projektovaná kniha má přispět k nezploštělému pohledu na dějiny, aby se země chápaly. Spolupracuje na tom dvacet historiků z Rakouska a České republiky. Připravují asi pět set stran, nejen o nejdůležitějších událostech, ale i o dílčích otázkách, jako je vyprávění o stereotypech, nebo životě na hranici.

Kromě toho vytváří brožuru a výukové materiály pro použití ve školách. Tento projekt je koordinován členy Stálé konference rakouských a českých historiků pro společné kulturního dědictví ERBE (SKÖTH).

V Rakousku projekt financují Spolkové ministerstvo pro Evropu, integraci a mezinárodní záležitosti (BMEIA), Spolkové ministerstva školství a žen (BMBF), Spolková země Dolní Rakousy, Horní Rakousy a ve Vídni budoucí fondy Rakouské republiky. V České republice Ministerstvo zahraničních věcí ( MZV ČR), Ministerstvo školství (MŠMT ER) a kraje Jižní Morava a Vysočina.

Knižní dějepisný projekt sídlí na rakouské straně v Institutu moderních a soudobých dějin (INZ) Rakouské akademie věd (ÖAW), na české straně v Masarykově ústavu a Archivu (MIA) Akademie věd České republiky (AV ČR). V roce 2018, sto let po rozpadu společného státu, budou výsledky k dispozici.

Sudetenpost, 10.3.2016, str. 2, bez podpisu a značky

 

Otevřená debata v Praze Brně Znojmě a Jihlavě

V otevřené debatě prezentovali a diskutovali autoři své teze se zainteresovanou veřejností. Příspěvky z ní budou použity při přípravě textů. První akce se konala 1. března v Praze v Rakouském kulturního středisku. Příští (v německém a českém jazyce) se koná ve čtvrtek 31. března (v 18 hod.) v Moravské zemské knihovně v Brně. Na programu dne 7. dubna (v 19 hod) je projednání v Jihomoravském muzeu ve Znojmě a dne 12. dubna v oblastní galerii v Jihlavě - jen v češtině).

V Brně jde o téma "Druhá světová válka a poválečné uspořádání (1938-1948/55) na nepřátelské bloky studené války (1948/55-1968)", ve Znojmě na "Stereotypy a vyprávění / život na hranicích" a v Jihlavě na "Reforma, stagnace a krize (1968 až 1986) - revoluce, neoliberální převrat a evropská integrace (1986 až 2004)".

Sudetenpost, 10.3.2016, str. 2, bez podpisu a značky

 

Herbert Fischer: Setkání významné pro budoucnost

Český premiér Bohuslav Sobotka na státní návštěvě Bavorska

 

Návštěva předsedy vlády České republiky v Mnichově ve dnech 10. a 11. března dále podpoří bavorsko-české a sudeto-německo-české vztahy. Jednalo se o páté setkání Bohuslava Sobotky a jeho protějšku Horsta Seehofera.

Nejsou si již neznámí. Roste-li důvěra, lze řešit i citlivé otázky. Zatímco oficiální oznámení vymezuje bavorsko-české zájmy a soupis projektů, šlo při setkání mezi čtyřma očima také o zájmy sudetských Němců.

Bylo to opět tak dobře propojeno, že reportér listu "PRÁVO" Jaroslav Zbožínek kolísal mezi obdivem a šokem: Horst Seehofer byl jako "chytrá liška", když zastupoval zájmy sudetských Němců", ilustroval dvoudenní návštěvu Sobotky v Mnichově". Bavorská diplomacie jednoduše předvedla "neposlední perfektní souhru". A tak bylo "dosaženo, že Bernd Posselt se pod nenápadnou režií hostitelů objevil ve správném čase na správném místě, v cestě českého premiéra, který jej nemohl obejít."

To se stalo před mnichovskou Hudební akademií (Münchener Musikhochschule). V ní, jako v budově vůdce (Führerbau), dostavěné v roce 1937, byla dne 29. září 1938 podepsána Mnichovská dohoda mezi Francií, Anglií, Německem a Itálií, která zakotvila připojení Sudet k Německu. Datum s velkou důležitostí pro sudetské Němce.

Konečně, v Českém centru byl mluvčí etnické skupiny, doprovázený velkým davem kolegů z krajanského sdružení a sympatizujících skupin. S českým premiérem tak intenzivně jednal při večeři v Hornobavorském hostinci.

Příští den čekala na Sobotku pracovní snídaně s prezidentkou bavorského parlamentu a nositelkou Karlovy ceny Barbarou Stamm a recepce pořádaná parlamentní skupinou SPD. Přitom reprezentoval sudetské Němce Volkmar Halbleib, mluvčí a místopředseda frakce vyhnanců. 95letou Olgu Sippl, pocházející z Karlových Varů, zakladatelku a čestnou předsedkyni Seliger-Gemeinde, poctil Sobotka, který je také předsedou České sociální demokracie (ČSSD), medailí Karla Kramáře, pojmenovanou po prvním předsedovi vlády Československa.

"Předsedové vlád jsou si vědomi významu společné historie", uvádí společné prohlášení. "Shodli se na tom, že ze zkušenosti minulosti vzniká závazek pro budoucnost. Předsedové vlád zdůraznili význam, který má společné formování budoucnosti, vyplývající z tohoto závazku."

V roce 2014 otevřené zastoupení Bavorska v Praze charakterizuje toto prohlášení jako "viditelné vyjádření bavorsko-českého přátelství". "Přátelsky se žije každý den, a to zejména lidé v příhraničních oblastech". "Poskytují svým nasazením v přeshraničních aktivitách a kontaktech cenný příspěvek k mezinárodnímu porozumění", zdůraznili předsedové vlád.

To, že se otevře v roce 2016/17 bavorsko-česká zemská výstava o císaři Karlu IV. v Domě bavorské historie a 14. května v České národní galerii v Praze, je výsledkem dohod z roku 2013, s předchůdcem Sobotky Petrem Nečasem. Idea každopádně přežila dvojnásobnou změnu vlády v Praze. Nápad měl, a představil jej veřejnosti během sudetoněmeckého dne v roce 2014, mluvčí etnické skupiny Bernd Posselt. Již v té době oznámil landsmanšaftu, že při sudetoněmeckém dni v roce 2016 se bude konat v Norimberku, vedle Prahy druhém oblíbeném městě Karla IV. Památka společného krále Čechů a sudetských Němců, se oslaví přesně na jeho 700. narozeniny. Výstava bude doprovázena také programem s různorodou sudetoněmeckou účastí. Se zapojením bavorsko-českého pohraničí, metropolitní oblasti Norimberku a měst podél Zlaté stezky (Via Carolina) mezi Norimberkem a Prahou.

Sobotka a Seehofer také diskutovali o současné uprchlické krizi. Opakovaně se vyjádřili ve prospěch životaschopného evropského řešení, na které se dotazoval novinář Sebastian Kraft z bavorského televize, dlouhou dobu působící ve vedení Jungen Aktion der Ackermann-Gemeinde. Zda se dá očekávat praktické provádění rozhodnutí EU také od České republiky.

Hlavním bodem rozhovorů bylo nevyhovující dopravní spojení mezi Bavorskem a Čechami, kterým trpí zejména sudetští Němci. Železnice a dálnice nejsou v kompetenci Bavorska, přesto se Svobodný stát podílí na plánování na svém území, řekl Seehofer a připustil, že není se situací "jako v 19. století" spokojený: "Naléhavě potřebujeme moderní spojení železnicí východ - západ". Sobotka mu v rozhovoru mezi čtyřma očima připomněl, že Bavorsko má konec konců německého ministra dopravy (Alexander Dobrindt). Konkrétně se zaměřili na urychlení vlakového spojení z Mnichova do Prahy přes Furth im Wald a Marktredwitz Schirnding, stejně jako na rozšíření spojení po dálnici A93/B303/D6 z letiště z Prahy na Karlovy Vary a Cheb do Marktredwitz. "Mittelbayerische Zeitung" připomněly v této souvislosti ve svém úvodníku návrh mluvčího Bernda Posselta na "dopravní projekt evropské jednoty", který by měl začínat v bavorsko-české pohraniční oblasti.

Také průmysl, věda, ochrana životního prostředí (kooperace mezi Národními parky Bavorský les a Český les) a vnitřní bezpečnosti, mají pro sudetské Němce velkou důležitost, zejména partnerství ve školství a kultuře. Partnerství existuje mezi Bavorskem a Českou republikou, již 150 let. Umožňuje setkávání a výměnné programy, jakož i výuku jazyka sousedního národa. Společná zemská výstava musí být "jen prvním krokem trvalé spolupráce ve všech kulturních oblastech". Bavorsko-česká kulturní dohoda z května 2015, kterou Bernd Posselt prosadil společně s ministry kultury Danielem Hermanem a Ludwigem Spaenlem, je "základem pro spolupráci muzeí, divadel, galerií a památníků".

Při návštěvě tři památníků v Mnichově byl premiér Sobotka viditelně a slyšitelně zamyšlený. Před pamětní deskou na Hudební akademii připomněl, že Mnichovské dohody se tehdejší Československo neúčastnilo a vyzval k pokračování v postupu evropské integrace i přes současné problémy. Již předtím, v novém Dokumentačním centru nacionálního socialismu, vedle univerzity Ludwiga-Maximiliana, byl hluboce dojatý povahou a rozsahem práce, jakou Bavorsko věnuje temné kapitole své historie.

V hlavní budově univerzity se konalo společné připomenutí aktivistů hnutí odporu "Bílá růže", kteří ve vyhlášení 18. února 1943 odsuzovali marnost druhé světové války a byli odsouzeni k smrti a popraveni o několik dní později. Na pamětním kameni v univerzitním atriu položili Seehofer a Sobotka věnce. Za sudetské Němce byla přítomna profesorka Barbara Probst Polášek, členka sudetoněmeckého spolkového shromáždění, příbuzná popraveného otce rodiny Christopha Probsta, který patřil k vnitřnímu kruhu "Bílé růže".

Při všech událostech doprovázeli premiéra český generální konzul Milan Čoupek a velvyslanec Jan Tomáš Podivínský. K delegaci patřili místopředseda vlády a ministr pro vědu Pavel Bělobrádek a jeho náměstek Arnošt Marks, ačkoliv se také věnovali vlastním schůzkám. Odpolední setkání po dobu dvou a půl hodiny, v Českém centru, bylo speciálně věnováno "českým, sudetským a židovským krajanům", staré trojici národů Václavské koruny. To, že sudetští Němci jsou někdo jiný, než bavorští hostitelé, bylo při tomto interním setkání posíleno tím, že předseda vlády ve svém projevu zdůraznil sjednocující roli našich "bývalých německých občanů z českých zemí, kteří nyní žijí v Bavorsku". Byla zde i malá výstava na četných plakátech "Karel IV. v Praze a Norimberku“, která byla hostům představena Jiřím Fajtem, generálním ředitelem Národní galerie a Wolfgangem Jahnem z Domu bavorské historie.

Ze sudetoněmeckého zástupu hostů tak důkladně a dlouho mluvili se Sobotkou, že mnoho dalších již reptalo, že také chtějí mluvit s předsedou vlády. Byli to - mluvčí SL Bernd Posselt, předseda Sudetoněmeckého spolkového shromáždění, Reinfried Vogler, předseda sudetských Němců v Bavorsku, Steffen Hörtler, předsedkyně SL města a kraje Mnichova,  Johanna Slawik, předseda sudetských kněží  a bývalý Visitator Monsignor Karl Wuchterl, ze SL Zuzana Finger, předseda sudetoněmecké akademie věd a umění, profesor Rudolf Fritsch, předsedkyně pracovní skupiny sudetských akademiků, Gudrun Heissig, dva z vedení Seliger Gemeinde, Helmut Eikam a Albrecht Schläger, spolu s Olgou Sippl, poslanci Peter Becher, Volkmar Halbleib, představitel Ackermann-Gemeinde s národním manažerem Matthiasem Dörrem a mnoho dalších čelních představitelů. 

Po četných česko-sudetských setkáních a diskusi v pozadí se konala slavnostní večeře bez přítomnosti médií v pivovaru Aying s Horstem Seehoferem, se kterým (nesmíme zapomenout, že je od roku 2012 nositelem sudetoněmecké evropské Karlovy ceny) je si Bohuslav Sobotka jak lidsky, tak i politicky o další krok blíž. Seehofer se zmínil ve svém krátkém přivítání, vedle vrcholných představitelů Bavorska a České republiky, výslovně o  mluvčím etnické skupiny. Nazval jej "nepostradatelným stavitelem mostu" a pochválil čtvrtý bavorský kmen jako základ pro budoucí spojení mezi oběma zeměmi. 

Bernd Posselt byl velmi pečlivě umístěn a konal u stolu rozsáhlé debaty s vicepremiérem Bělobrádkem, který loni v létě v položil v Sudetském domě květiny obětem vyhnání, náměstkem Marksem a vysokými českými diplomaty pro vztahy s Německem. Země byla zastoupena v tomto kole patronkou sudetských Němců, státní ministryní Emilií Müller a Státní radovou Karolinou Gern Bauer, vedoucí státního kancléřství. Hlavním cílem všech důvěrných rozhovorů byly konkrétní kroky k dalšímu prohloubení českou-německého, česko-bavorského a česko-sudetoněmeckého konvergenčního procesu. 

Na závěr státní návštěvy Bavorska došlo ke konverzaci v Komoře řemesel pro Mnichov a Horní Bavorsko s euroministryní Beate Merk a k prohlídce Ludwig Bölkow- Campusu v Taufkirchen u Mnichova, s Marcelem Huberem, sudetoněmeckým státním ministrem v čele bavorské státní kanceláře.

Informace z této dvoudenní návštěvy, v níž byli sudetští Němci centrálními aktéry, byly nejen v českých novinách. Bernd Posselt také byl na půl hodiny přímo přenášen vysíláním České televize a diváky v České republice informoval o veškerých související otázkách.                  SdZ, 18.3. 2016, str. 1,3

Verdikt ve sporu o stanovy

Ve sporu o stanovy sudetoněmeckého landsmanšaftu (SL), vydal mnichovský soud 29. ledna verdikt. Jak se dalo očekávat, bylo dáno žalobci za pravdu: Rozhodnutí Spolkového shromáždění SL z 28.2.2015 je neplatné.

Záměr změnit účel tohoto sdružení selhal. Důvod pro zamítnutí byl formální. SL rada předložila spolkovému shromáždění psaný text pouze den před hlasováním 28.2. 2015. To bylo porušením vlastního jednacího řádu, vyžadujícího dobu dvou týdnů.

Pro cizince je rozdělení soudních výloh překvapující. Na SL připadá 75%, na žalobce 25%. Důvodem je, že dva další požadavky žalobce byly zamítnuty. Jeden požadoval  zakázat SL veřejně tvrdit, že stanovy byly změněny. Druhý požadavek byl konstatovat "věcnou neplatnost" navrhované změny. Oba však odmítl soud. Skoro se zdá, jako by to mělo být útěchou pro žalovanou stranu

Rozsudek závisí na přezkoumání

Podobný případ pro zvážení pro soudu: Týká se údajného veta SSSR na restituce bývalé NDR. Když se veto ukázalo být lží, řekl spolkový prezident Roman Herzog zapojený do procesu ústavního soudu: "Pak bychom hledali jiné důvody! ".

V projednávané věci je "věcná neplatnosti" o tom, zda navrhovaná změna je změna účelu. Soud řekl, že ne, protože klub údajně stále pečuje o sudetoněmecké zájmy. Kromě toho musí existovat kontinuita umožňující opakované "přizpůsobování měnícím se časům" "ústřední téma" svých stanov. Tuto úprava je však třeba považovat za změnu, která jednoduše nebude přijata "všemi členy". Ať už stačí procentní podíl ve výši 50% nebo 75%, soud to ponechal otevřené.

 Proti tomuto názoru je možno jedno říci. Změna stanov je předsedou SL nazývána "historickým bodem obratu" a proto nadchla shromáždění spolku k opuštění "historické cesty". Je to bezpochyby důkaz energických korekcí kurzu! Nyní k toku času! Klub  zahrádkářů může dobře běžet po změně módy. Na rozdíl od SL. Ten má  hlavní myšlenky  založené na principech, které trvají a budou trvat dlouho. Vražda zůstane vraždou a krádež  krádeží a bez těchto principů se nikdy doufejme nebudeme moci obejít. Ale je to tak lepší! Kdyby se kritéria měnila s během času, dalo by se dokonce přijít k opačnému závěru. Mezinárodní právo se v posledních desetiletích jednoznačně posouvá směrem k restitucím! Mnoho vyháněčských států proto také bude restituovat způsobené škody. V tomto smyslu také pracuje Dr. Bernd Fabritius, předseda transylvánských Sasů a prezident vyhnanců, když nabízí svým členům zprostředkování s rumunským ministrem zahraničí v obtížných případech reparací! Tak tohle skutečný "tok času", který by měl vést nejen k nalezení "jiných důvodů" pro Romana Herzoga.

Pochybné tiskové prohlášení

Krátce po celkovém neúspěchu vydal SL tiskové prohlášení o verdiktu soudu, kde s pomocí trapného vynechání sugeroval, že vyhrál při. Soud prý našel jen několik málo drobných technických závad, vytýkaných v rámci řízení, ale jinak body stanov shledal "politicky a právně" v pořádku. Bohužel bylo opět velmi nesportovní, protože mělo také přiznat porážku! Ale o klamech tohoto druhu víme již od Sudetoněmeckého dne v roce 2015, kdy návštěvníci obdrželi odmítnutí novely rejstříkovým soudem pět dnů předem. Závažné je něco jiného. SL neučinil laskavost zveřejnění této informace.

Zkouška pravdymilovnosti

Rozhodnutí vydané krajským soudem nyní umožňuje rejstříkovému soudu prosadit jeho odmítnutí ze dne 19. května 2015. Ještě zajímavější je však pravdivost slavnostních slibů některých poslanců učiněných 27. 2. 2016 na následujícím zasedání spolkového shromáždění, protože je to test. Musí pak totiž také učinit slib ti, co přislíbili změnu stanov, na platné stanovy. A budou platné ještě po dobu několika let ty, které jsou jimi zamítány. (Jiná verze viz str. 6) (F.V.)

 "Oni nevědí, co dělají"

Paralelně se soudním sporem o pozměňovacím návrhu se udála v prosinci předchozího roku v životě SL další devastující událost. Jejich vedení rozhodlo totiž krátce před vánoční přestávkou, že úloha Witikobundu je neslučitelná s funkcí SL. Totéž i pro funkce v nové "Alianci pro ochranu sudetských zájmů". O tomto vývoji informovaly Sudetendeutsche Zeitung dne 19. prosince 2015 pod nadpisem "Proti extremismu a štěpení".

Členové Witikobundu již vydrželi horší situace. Ti starší z nich mohou pamatovat, že proti nim byl veden útok v Jižním Tyrolsku pod obviněním, že údajně chtěli zřídit na Chebsku skladiště zbraní. Dokonce se ani neštítí udělat obvinění z extremismu předmětem diskusí v tisku, byť se snad Sarah Wagenknecht přestrojila za pravičačku (FAS, 17/01/16).

Takže teď nový spor.

Ale jakou sleduje logiku? Copak není možné alespoň počkat, dokud soud nerozhodne spor o změnu stanov? Na členy Witikobundu bylo zacíleno již na základě dosavadních stanov! A nyní, po vydání rozsudku, více než kdy jindy! Odůvodnění je potřeba nanejvýš pro druhou stranu! A pak Aliance na ochranu sudetských zájmů! Znamená to otočení směru? Že by se SL vzdal původních zájmů? To je velmi poučné pro soud! Budeme-li předpokládat, že důvodem těchto rozhodnutí není benevolentní zlomyslnost, ale naivita, pak se hodí jedno výstižné motto z populárního filmu (s Jamesem Deanem)  „Poněvadž nevědí, co dělají“ !

Ale teď vážně!

Úsilím o vyloučení členů vydal SL otřásající svědectví o své ubohosti (dokázal svou neschopnost).  Jedná se o politické metody z doby kamenné, bez zjevného náznaku demokratické zralosti. Ale koho chce Bůh potrestat, obdaří jej slepotou ! Nevidí pachatelé, že jejich útok na pravdu, v jedné skupině ochránců lidských práv, ve skutečnosti přímo slouží legalizaci vyhnání? Pouze zcela nic netušící lidé mohou zahodit svá práva jako cár papíru! Známe i další práva, označovaná za součást etického minima, jejichž přehlížení vede přímo do právního vakua. Bohužel, došlo k některým pohybům v SL v tomto směru za několik posledních let, a byly prostříhány stanovy landsmanšaftu, nebo příslušné odstavce BGB. Cílem jsou podle Posselta  "aktualizované" stanovy, tj více vyhovující době. My jsme však opět v právním vakuu, a ještě hůře, v morálce nedotčené myšlením ! Nicméně, sudetští Němci nejsou připraveni se touto cestou vydat. Postačí, pokud se vyháněči budou cítit pohodlně v tomto prostředí. Opíráme se do koule, která je vedlejší záležitostí, a do těch, jejichž moc je založena výhradně na machiavelistickém násilí. Dnes jsme v tomto kritickém bodě a musíme přemýšlet o tom, jak chránit práva a důstojnost naší etnické skupiny. (F.V.)                                                      Witikobrief, 1_2016, str. 4-5

 

Volný a krácený překlad  ing. P. Rejf, CSc.,  připravil dr. O. Tuleškov

 

Vydalo Křesťanskosociální hnutí ve spolupráci s Nezávislou skupinou Věrni zůstaneme a Českým národním sdružením. Praha, 2. dubna 2016. 

Webová adresa: www.ceskenarodnilisty.cz          e-mail: vydavatel@seznam.cz

Facebooková adresa: https://www.facebook.com/pages/%C4%8Cesk%C3%A9-n%C3%A1rodn%C3%AD-listy/490810227709170?ref=hl

http://www.conematevedet.cz/Index.htm