Studijní texty, volné a krácené překlady z německého a rakouského tisku
Martin Dzingel: Editorial
Čtenáři Landeszeitungu (LZ) dostávají koncem roku dvojčíslo LZ, které je německým tiskem zaměřeným na německou menšinu v ČR. Funkcí tohoto média (vydavatelem je Zemské shromáždění Němců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, jež zastřešuje 23 německých svazů) je péče o udržení naší mateřštiny a prezentace společenství svazů. Nezřídka bývá LZ používán k výuce ve školách a jazykových kurzech.
Landeszeitung je ze 70% podporován českým státem. Jak již jsme uvedli, subvence českého státu byly kráceny o 10%. Situace pro nás je o to těžší, že krácení přišlo neočekávaně. Dnešní dvojčíslo LZ je jedním z nutných opatření, které jsme museli podniknout. Čtenářům chceme poděkovat za jejich věrnost.
Vše nejlepší a Boží požehnání přeje Martin Dzingel, předseda Zemského shromáždění Němců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.
LZ, 14.12.2010, str. 1 a 10
Pozn. red. Vzhledem k tomu, že LZ je tak významně podporován českým státem, očekávalo by se od něj, že bude alespoň na svých stránkách používat termíny zakotvené v poválečných mezinárodních smlouvách. Bohužel se tak neděje, přestože jsme si o to dovolili poprosit paní Irenu Kuncovou, bývalou prezidentku Zemského shromáždění Němců, dopisem z minulého roku. Nedostali jsme na něj dokonce ani odpověď. A tak LZ dále píše o vyhánění, o genocidiu, které Češi spáchali na sudetských Němcích. V takových případech se nám LZ jeví jako hlásná trouba sudetoněmeckého landsmanšaftu.
Může si vůbec nějaký stát dovolit spolufinancovat kampaň namířenou proti němu? Zpravidla nikoliv. Česká republika je dosud výjimkou. Doufáme, že se tato situace změní. Buď dojde alespoň k používání mezinárodně zavedených termínů, např. odsun nebo vysídlení aj., nebo ve způsobu financování LZ. Dosavadní praxe by se měla konečně změnit.
Martin Munke: Odejít nebo zůstat
Polská obec Gusiniec (Husinec) patří k četným malým obcím v Dolním Sasku. Zvláštností je, že v 18. století se zde usadily stovky utečenců, pronásledovaných českých protestantů. Osud jejich potomků studoval po druhé světové válce Daniel Frankowski (27) ve své závěrečné práci na Technické univerzitě v Saské Kamenici (Chemnitz).
Babička Frankowského pochází z Husince. Potomci českých exulantů byli po válce považováni za „zcela germanizované“ a teprve po roce 1945 si vzpomínali na své české kořeny. To změnilo jejich osud. Třetina z nich zůstala v Dolním Slezsku. Přes 2000 německy mluvících bylo vyhnáno, někteří v letech 1945 až 1950 se vrátili do Československa. Jiná skupina přesídlila po roce 1958 do Německa.
Obec Husinec dnes patří k městu Střelín (Strzelin). LZ, 14.12.2010, str. 6
Posselt a státní ministr L Spaenie v Čechách na zlaté pěšině dobré vůle
Během menší kulturně historické exkurse navštívil bavorský ministr pro náboženské záležitosti Ludwig Spaenie CSU), Bernd Posselt a další doprovázející četná místa v Čechách jako „připravovatelé Seehoferovy cesty“.
Návštěva bavorského premiéra podle českého ministra K. Schwarzenberga „jistě nastane, otázkou je kdy“.
17. listopad si připravovatelé vybrali ke své cestě. Skupina s četnými věnci navštívila mnohá místa, nejen Prahu, ale i Lidice, Ústí nad Labem, Terezín. V Terezíně bavorskou skupinu vedl pražský židovský historik Toman Brod. V Lidicích byla skupina v kontaktu s historikem Vojtěchem Kynclem. V Ústí nad Labem došlo k rozsáhlejším rozhovorům s pracovníky odpovědnými za projekt „Muzea k dějinám německy mluvících občanů v českých zemích“. V Praze delegace navštívila Literární dům na Malé Straně, kde došlo k zajímavé diskuse. Mluvilo se o tvůrci filmu „Zabíjení po česku“, Davidu Vondráčkovi, o profesorovi Rudolfu Kučerovi. Vyvrcholením programu byla večeře na německém velvyslanectví u velvyslance Johanese Haindla, kde byli přítomní také Luděk Sefzig, Jaroslav Lobkowitz, prof. Rudolf Kučera. Bavorská delegace také mluvila s arcibiskupem Dominikem Dukou, . SdZ, 26.11.2010, str. 1 a 3
Martin Dzingel: JUKON v Lužici
Členové Jukonu navštívili v době od 19. do 21. listopadu Lužické Srby, pobyli v Budyšíně a v okolí. Účelem bylo zintensivnit spolupráci mládežnických organizací.
Lužičtí Srbové jsou potomky slovanských kmenů, které před více než 1400 lety obývaly území mezi Odrou a Labem. Po ztrátě politické autonomie zmenšilo se jejich území, docházelo k plánovité germanizaci. Ještě dnes žijí na Lužici skupiny Milčanů a Dolní Lužičané. Těžištěm jejich osídlení je Chotěbuz, Spremberg, Hojerovice, Lubenic.
O dějinách a současné situaci menšiny informoval Jurij Wušansky, kulturní referent lužickosrbské organizace Domovina. Jazykové středisko „Vitaj“, které se věnuje revitalizaci lužickosrbského jazyka, bylo v Budyšíně založena 1. ledna 2000. Večer se konal tradiční ples „Šadzovanka“.Skupina JUKON navštívila také Lužickosrbské muzeum.
Dík za úspěšnou akci patří sponzorům, jako Spolkovému ministerstvu vnitra SRN a Německo-českému fondu budoucnosti v Praze. LZ, 14.12.2010, str. 9
Pozn. red. Bohužel nevíme o akcích českých vlasteneckých organizací, které by Německo-český fond v Praze alespoň spolufinancoval. Jeho aktivity působí dojmem, že je zde proto, aby napomáhal německé menšině v ČR nebo proněmeckým aktivitám.
Erwin Schulz: Zasedání fondu budoucnosti
V Liberci 4. a 5. prosince 2010 zasedala jedna z forem koordinační rady Německo-českého fondu budoucnosti v sídle Svazu Němců v Liberci. V živé diskusi vystoupili pánové Knechtl, Lottenburger, Novák, Horáček, Posselt, Šonka, Schulz. Společně vypracovali návrhy pro příští zasedání koordinační rady fondu. Paní Straková ze Svazu Němců se postarala o obsluhu přítomných.
LZ, 14.12.2010, str. 8
mb: Český vánoční trh ve SRN
K nejhezčím vánočním trhům v Braniborsku patří český vánoční trh na náměstí Weberplatz v Postupimi. V Babelbergu předvedli řemeslníci, umělci, hospodští českou tradici.
V historické čtvrti tkalců v Postupimi-Bebelsbergu bylo za Bedřicha II. útočiště pro české emigranty. Před 260 lety přicházeli první čeští přistěhovalci. Založili vesnici Nová ves (Nowawes), později z ní vznikl Babelsberg. LZ, 14.12.2010, str. 1 přílohy
E. Scheld: Český režisér obdržel Cenu lidských práv
Nadace proti vyháněním propůjčila 28. listopadu 2010 ve Frankfurtu n.M. Cenu lidských práv Franze Werfla. Porota rozhodla jednomyslně, aby cela byla letos propůjčena mimo dvouletý rytmus odvážnému českému režisérovi Davidu Vondráčkovi, jehož poslední dokumentární film „Zabíjení po česku“ byl rozhodující pro udělení ceny. Jeho film se opírá o originální, soukromý filmový materiál a ukazuje mimo jiné zastřelení četných civilistů v Praze krátce po skončení války, jakož i amatérské snímky masakru na Němcích v severočeských Postoloprtech, kterého se dopustili čeští milicionáři a vojáci Rudé armády.
Film televizního novináře Vondráčka (47) byl v květnu 2010 promítán veřejným televizním vysílačem v nejlepší vysílací době.
V projevu při předávání ceny zdůraznila Erika Steinbachová, předsedkyně nadace, že touto cenou byl odměněn muž, který rozvířil veřejnou diskusi v ČR o vyhánění. Rozsáhlejší chvalozpěv (laudatio) přednesl Petr Uhl, zakládající člen Charty 77, který ocenil „opravdu evropského novináře“ D. Vondráčka. Patří mu dík všech, že filmovým dokumentem prolomil tabu. Uhl je přesvědčen, že v současné české společnosti jsou v menšině ti, kteří proti tomu filmu polemizují. Zejména mládež se ptá, jak je to možné, že nám pravda o hromadné vraždě byla zatajena. S pohnutím D. Vondráček vyslechl slova P. Uhla, poté poděkoval za vyznamenání.
LZ, 14.12.2010, str. 9 přílohy
Pozn. red. O tom všem je nutné mluvit. Vždy však v souvislosti s dějinnými příčinami, s kterými se spojují určité důsledky. Začínat dějiny až dobou těsně poválečnou bez návaznosti na předcházející události znamená zkreslovat historii a příp. ji i přepisovat. Tento postup je vlastní sudetským Němcům a jejich pomocníkům.
Šlechta ve Slezsku
Německé kulturní forum východní Evropy se Spolkovým ústavem pro kulturu a dějiny Němců (BKGZ) v Oldenburgu (Dolní Sasko) a se Slezským muzeem ve Zhořelci (Görlitz) zvalo na přednášky na téma „Šlechta ve Slezsku“ v prosinci do Berlína.
Historikové Joachim Bahlcke (Univerzita Stuttgart), Jan Harasimowicz (Univerzita Vratislav) a Arne Franke (Berlín) ve třech přednáškách přiblížili pohled na sociální a politické postavení šlechty, jakož i na význam této sociální skupiny na kulturu a umění ve Slezsku.
Pódiové diskuse na téma „Slezská šlechta v dějinách a dnes“ se zúčastnili také zástupci slezských šlechtických rodů, jako předseda Spolku slezské šlechty Ernst Johann princ Biron Kurlandský, Guidotto hrabě Henekel, Alžběta Küstermanová ze zámku Lomnica, Michal Smolorz, novinář z Katovic, svobodný pan ze Zedlic a Neukirchu. Ve Zhořelci navrhlo Slezské muzeum uspořádání velké německo-polské výstavy o šlechtě ve Slezsku. LZ, 14.12.2010, str. 6
M. Weiss: Odborné síly pro německo-české studium
Na univerzitě v Řezně je od roku 2007 dvounárodnostní bakalářské studium zvané „Česko-německá studia“. V Praze bylo obdobné studium zavedeno o rok později na Karlově univerzitě. Již od roku 1996 se na univerzitě v Řezně nabízí studium Bohemicum, ve kterém studující se mohou během jednoho roku naučit češtinu, kromě toho též hodně o české kultuře společnosti a hospodářství.
Toho času je v Řezně pro německo-česká studia imatrikulováno asi 40 studentů a dalších 60 je imatrikulováno v Praze. LZ, 14.12.2010, str. 5
M. Mrzek, M. Bobrowski: Z podnětu menšiny (bretonské)
Bretonec Emanuel Le Merlus by rád upozornil na problémy menšin ve Francii, a též v Evropě. Na kole jede po starém kontinentu od menšiny k menšině. Zastavil se také u Zemského shromáždění Němců v Praze. Trať 6500 km začal ve své domovské obci Pontivy. Bretonština patří ke keltským jazykům. Ještě před 100 lety mluvilo bretoňsky asi milion lidí. Dnes je nebezpečí, že by tento jazyk do 40 let mohl zahynout. Proti tomu chce Bretonec bojovat.
V r. 1978 byla v jeho vlasti vybudována síť dvojjazyčných škol. Úřady jako dříve upírají právo na vyučování v jazycích menšin. Vymírání jazyka jde souběžně se ztrátou kulturní identity. Ve Španělsku je katalánština oficiálním jazykem. V Bretoňsku existuje několik vydavatelství, které vydávají knihy, časopisy v bretonštině. LZ, 14.12.2010, str. 4
Pozn. red. Evropská unie předstírá péči o národnostní menšiny zřízením příslušné komise. Ta však netrvá na tom, aby při sčítání lidu byla uvedena rubrika národnost. Výsledky sčítání by dále měly být povinně uváděny ve statistických ročenkách jednotlivých států. EU zcela pomíjí, že v bezprávném stavu již téměř dvě desetiletí žije ruská menšina v pobaltských státech.
M. Bauer: Hlídači dobrých sousedských vztahů
Krátce po sametové revoluci vyměnily si během roku 1990 československá a německá biskupská konference své myšlenky o posledních událostech.
Na tento dialog vzpomněli si v projevech současní představitelé německé a české biskupské konference a ministr zahraničí ČR K. Schwarzenberg. Slavnostního zasedání se zúčastnilo na 200 Němců a Čechů.
Na úvod promluvil, vedle arcibiskupa Duky, Jaromír Talíř, bývalý český ministr kultury, jeden z vedoucích činitelů KDU-ČSL a současný předseda Sdružení Ackermann-Gemeinde. Období 1989/90 připomněl Martin Kastler, spolkový předseda A-G v Německu, zejména návštěvu Václava Havla počátkem r. 1990 v Mnichově, který při té příležitosti odsoudil vyhnání Němců. Jeho slova o nejtemnějších kapitolách obou národů biskupové pochopili. Začala nová éra.
Robert Zollitch, předseda německé biskupské konference, hodnotil v tomto směru přínos katolíků z Čech. V r. 1990 zahájená vesta usmíření je základem pro dobrou budoucnost Evropy. K. Schwarzenberg apeloval na kněze a laiky, aby měli více občanské odvahy. LZ, 14.12.2010, str. 4
Iris Riedl: Když věje východní vítr
Jednou za rok uveřejňuje Spolkový statistický úřad ve Wiesbadenu migrační statistiku. Také v r. 2009 opět opustilo Německo více lidí, než se přistěhovalo. Nejvíce Němců zamířilo do Polska a také i do ČR.
Do ČR se vystěhovalo 13 500 Němců, především kvůli nízkým životním nákladům nebo také proto, že získali místo u některých mezinárodních koncernů. V r. 2009 se do ČR přistěhovalo 7586 Němců, o 300 více než obráceně. LZ, 14.12.2010, str. 2
20 let Svazu Němců v Liberci
Po letech 1945/46, po genocidě na sudetských Němcích vyhnáním téměř 3 milionů lidí, zbylo v tehdejší Československé republice ještě asi 250 000 Němců. Léta po skončení druhé světové války byla poznamenána omezeními pro Němce, kteří přišli o státní příslušnost.
V naší republice ztratila německá menšina na početnosti postupným vysídlováním. V r. 1951 bylo při sčítání lidu napočítáno již jen 150 000 Němců. Budiž poznamenáno, že to nebylo jednoduché hlásit je v té době Němcem. Někteří neodolali tlaku.
Vnucené státní občanství – žádná rovnoprávnost
Byly vydávány německé noviny. Měly název „Aufbau und Frieden“ (Výstavba a mír). V r. 1953 bylo každému Němci vnuceno československé státní občanství, pokud jej některý již nezískal dříve na základě žádosti. Kdo odmítl toto občanství, mohl počítat se šikanou. Kdo se domníval, že získáním státního občanství dosáhne rovnoprávnosti s jinými občany, mýlil se. Diskriminace zůstala v oblasti pracovního práva i dalších, např. nový státní občan nesměl využít svého volebního práva.
V r. 1960 se z Československé republika stala Československá socialistická republika. V nové ústavě byla etnickým menšinám přiznána práva. Problém byl v tom, že tato práva se nevztahovala na německou menšinu.
Konec komunistické diktatury
Pro nás, kteří jsme po 50 let žili jen v diktaturách, se otevřely netušené perspektivy.
Budiž ještě poznamenáno, že období od r. 1945 do r. 1948, které v českých pramenech často bývá označováno jako demokratické, nemohu tak vidět. Znamenalo pro většinu z nás vyhánění a pro ty zůstavší bezpráví.
Založení Kulturního svazu
V době Pražského jara došlo v Sokolově k založení Kulturního svazu občanů německé národnosti (KS). K zakladatelům patřil též Walter Piwerka, Bernard Hunigen a další. Po odstranění reformního kurzu byli zakladatelé KS vyloučeni. KS však zůstal zachován.
V době 1989 existoval KS již 20 let. Měl své organizace v městech i na venkově. V Praze byl sekretariát KS
Demokratické hledání identity
V roce 1990 začíná nová éra. V Praze se Svaz Němců v Československu v tuto dobu zaregistroval na ministerstvu vnitra a vytvořil v rámci Občanského fóra jeho německou sekci.
Probíhaly rozhovory se zástupci vyhnaných krajanů, včetně sudetoněmeckého landsmanšaftu v Mnichově a s jednotlivými vlasteneckými kroužky. To vše bylo dříve nemyslitelné. Ocitli jsme se v jiném světě.
Na rozšířeném plenárním zasedání ústředního výboru Kulturního svazu, které se konalo 16. května 1990 v Praze, delegace KS Liberec se pokusila zapojit do nového demokratického proudu celý KS. Liberecká delegace vznesla kromě dalšího požadavek na okamžité zahájení jednání Kulturního svazu s nově založeným Svazem Němců v Československu (SN). Cílem bylo vytvoření jednotného svazu, který by zastupoval všechny Němce v republice. (Úplné znění diskusních příspěvků l¨na str. 35 36 knihy Waltera Piverky: Německá menšina v Československu 1989-1992). Požadavek zástupců KS z Liberce byl zamítnut poměrem hlasů 18:2.
Alternativa pro nás byla relativně jednoduchá. Vystoupili jsme z Kulturního svazu a 24. července 1990 jsme založili nový svaz, který byl též zaregistrován ministerstvem vnitra.
První opatření
Předseda našeho svazu si vytýčil vysoké cíle. Navázali jsme kontakty s vlasteneckým kroužkem Liberec, který měl své sídlo v Augsburku, kde po vyhnání z Československa našlo útočiště asi 30 000 Liberečáků. Vlastenecký kroužek nabídl následující: v srpnu 1990 (tedy měsíc po našem založení dětský tábor v Bad Kissingen v „Heiligenhofu“, v září účast na srazu Liberečáků v Augsburku, září, říjen koncerty v Liberci a v prosinci vánoční slavnost, při které byly rozdávány knihy libereckého spisovatele Otfrida Presslera. Koncerty v Liberci navštěvovali také naši čeští spoluobčané. Bez nich bychom mohli mluvit o fiasku.
Nový rámcový program
Zahrnoval následující kritéria: Chceme být a spojením a mostem k našim českým spoluobčanům; chceme také být mostem k našim vyhnaným krajanům v Německu, a také jinde; budeme intenzivně spolupracovat s vlasteneckým kroužkem Liberec; hodláme působit v humánním a sociálním okruhu; hodláme se angažovat v oblasti německé a evropské kultury pomocí seminářů ve spolupráci s univerzitami, se sudetoněmeckým landsmanšaftem a krajanským kroužkem; budeme spolupracovat se vzdělávacím a sociálním dílem sudetských Němců.
Nárůst členstva
Náš svaz vznikl z malého houfu 37 členů Kulturního svazu. Během jednoho desetiletí se vyvinul ve velké zájmové společenství, které v roce 2000 mělo 802 členů. Od té doby však zaznamenáváme pokles.
Za členy se také počítají členové z místních skupin v Rumburku, Krásné Lípy, Raspenavy, Haindorfu, Johannesbergu. Podporujeme zájmy těchto skupin, velké úkoly však plníme společně.
Německo-české kulturní dny
Připadla na nás jedna z největších úloh – pořádat německo-české kulturní dny, na čemž jsme se dohodli s vlasteneckým kruhem Liberec a magistrátem města Liberec. Již zapojení jedné sudetoněmecké organizace vyhnaných byla tenkráte zvláštností.
Bylo nám jasné, že kulturní dny, které měly trvat 4 až 6 dnů, nesmí být neúspěšné.
Museli jsme najít známé umělce, kteří by se spokojili s menším honorářem nebo dokonce žádný nepožadovali, popř. umělce pocházející z Liberce. Stejně náročné bylo obsazení přednášek a vědeckých příspěvků během kulturních dní. Důležitá byla spolupráce s primátorem Drdou a jeho štábem. Došlo k přijetí primátora Augsburku Menachera a delegace vlasteneckého kroužku. Při jednání byla dohodnuta podstata pozdější dohody mezi oběma městy.
Německo-české kulturní dny se pak ročně, až do roku 2000, konaly v režii města Liberec-vlastenecký kruh-Svaz Němců. Po uvedeném datu se organizují jeden rok v Liberci a druhý rok v Augsburku, zde pod vedením magistrátu obou partnerských měst.
Nová organizace
Před těžkými organizátorskými úkoly stál předseda Svazu, nejen pro své četné aktivity, ale také kvůli již nevyhovujícím prostorám. Klub byl přeměněn v místo setkávání (BZ), které mělo větší prostory potřebné i pro představení a větší knihovnu. Velmi nám pomohla Nadace Hermanna Niermanna, která podporuje menšiny mimo Německo, která také podpořila výstavbu jednoho křídla domova při přestárlé v u Liberce.
V oblasti organizační není nevýznamné, že náš Svaz byl v r. 1992 hostitelem při zakládání „Zemského shromáždění Němců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku“ (LV - ZS). I agendu LV jsme po určitou dobu vedli v Liberci. To si vyžádalo pomoc Věry Strakové a Lothara Porscheho, kteří byli také činní při vedení vzdělávacího a sociálního díla LV.
Hodně organizací, spolků, institucí (Červený kříž, spolková vláda, sudetoněmecký landsmanšaft, vlastenecký kroužek aj.) se angažovalo v sociální a humanitní oblasti, podporovaly domovy důchodců (Mattersdorf, Heinersdorf v Jizerských horách, Český Dub, Phillipsdorf), a nemocnice (Liberec. Frýdlant, Rumburk).
Četné podniky
Kulturní oblast byla velmi bohatá na různé akce. Kromě kulturních dní se konaly výstavy, divadelní představení, koncerty, např. i jízda ke karpatským Němcům na Slovensku u příležitosti folklorního festivalu (1997), a Německý taneční soubor z Brazílie (1998).
Také dětem byly nabídnuty různé možnosti. Lothar Porsche podnikl s nimi pět úspěšných cest do Německa, Dánska a na Slovensko.
Zapojení našich českých spoluobčanů se zdařilo díky zapojení magistrátu města Liberec. Tak bylo mimo jiné vždy pro 30 magistrátních úředníků uspořádány tři školící semináře (1992, 1994, 1996) v Augsburku, během kterých byli svými augsburskými kolegy zasvěceni do metod městské správy.
Velmi důležité je si připomenout mnohostrannou činnost našich místních organizací. V rámci Svazu je ještě dnes pět aktivních místních organizací. Šestá místní organizace, Johannesberg, se nedávno zrušila. Zbytek členů přešel do Liberce.
Uskutečněné akce svědčí o elánu i idealismu ve prospěch našich spoluobčanů. Jde o to, aby se německé zvyky a obyčeje pěstovaly (masopust, Velikonoce, Den matek, Vánoce).
Grottau, na hranici na rohu tří zemí, pěstuje dobré vztahy ke spolkům v Hirschfeldu (SRN), Rumburku a Krásné Lípě.. Větší akce organizují společně. Oberwittigtal pečuje i o bývalé okresní město Frýdlant a obce Raspenava, Haindorf a Weissbach. Značná je také cestovní činnost jednotlivých skupin.
Liberec je sídlem Svazu, který vykazuje i další činnosti. Je to místo exkurzí žáků, studentů z různých univerzit. Svaz má k dispozici velkou knihovnu. V místě setkávání se konají také kurzy němčiny, které vedou kvalifikovaní pedagogové.
Z Liberce a jeho okolí bylo vyhnáno asi 80 000 lidí, kteří pak v Německu zakládali různé vlastenecké kroužky, s nimiž spolupracujeme a o hodně radosti se s nimi dělíme.
Pozornost a obdiv zaslouží též výkony vzdělávacího a sociálního díla Zemského shromáždění a nadace Bohemia v sociální a hospodářské oblasti.
LZ, 2.11.2010, str. 1-3 přílohy
Nová cena na téma vyhánění
Hesenská zemská vláda založila novou cenu „Útěk, vyhnání, začlenění“, aby uctila Chartu německých vyhnanců z vlasti. Asi třetina obyvatel Hesenska jsou buď vyhnanci nebo postiženi osudem svých příbuzných, či zde žijí jako pozdní vysídlenci.
Cena je dotována částkou 7500 euro a bude od roku 2011 udělována vždy po dvou letech zejména mladým lidem, aby byli podníceni zabývat se dějinami Německa a územími v Evropě, kde sídlili Němci. SdZ, 19.11.2010, str. 1
Pozn. red. Je zarážející s jakou samozřejmostí mluví autor o vyhánění Němců z ČSR, nikoliv tedy o přesídlení nebo odsunu, a o tom, že jsme se na sudetských Němcích dopustili genocidia. Jak lehce chápe autor novou orientaci německé menšiny v Československu, nebo alespoň její části, na sudetoněmecký landsmanšaft, a to bez ohledu na to, že zdrcující většina delegátů Kulturního svazu se postavila proti jakékoliv spolupráci se SL. Tehdy na adresu těch, kteří o takovou spolupráci usilovali, padla slova o nové páté koloně.
Zatímco německý prezident Christian Wulff mluvil při své nedávné návštěvě Prahy o odsunu, německá menšina v ČR používá zásadně termín vyhnání. Je „němečtější“ než německý prezident? Spíše jde o terminologickou jednotu se sudetoněmeckým landsmanšaftem.
Volný a krácený překlad: Ing. Jaroslav Liška
Vydalo Křesťanskosociální hnutí ve spolupráci s Nezávislou skupinou Věrni zůstaneme, Kruhem občanů ČR vyhnaných v r. 1938 z pohraničí a Českým národním sdružením. Praha, prosinec 2010.
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz e-mail: vydavatel@seznam.cz