Křesťanský sociál

březen, duben 2015 

Lvovský arcibiskup o situaci na Ukrajině

Vatikán. Svatý otec byl zaskočen zprávami o dění na Ukrajině, říká lvovský arcibiskup latinského obřadu Mieczyslaw Mokrzycký, dřívější dlouholetý osobní sekretář Jana Pavla II. a Benedikta XVI. Papež František ujistil ukrajinské biskupy, že bude v rozhovorech s představiteli zodpovědnými za mír ještě více naléhat na to, aby bylo zastaveno prolévání krve. Arcibiskup Mokrzycký to řekl Vatikánskému rozhlasu po setkání s Petrovým nástupcem, který přijal ukrajinský episkopát tvořený biskupy východního i latinského ritu v rámci kanonické návštěvy ad limina…

Tolik arcibiskup Mokrzycký o válce, kterou papež František během generální audience 4. února t.r. nazval „bratrovražednou“ z toho důvodu, že ji mezi sebou vedou lidé, kteří jsou navíc pokřtění.

Rádio Vaticana, 24.2.2015

Poznámka

Ač papež František označil válku na Ukrajině jako bratrovražednou,  pan arcibiskup tvrdí, že válka nemá takový charakter. „Nebojují tady Ukrajinci proti Ukrajincům. Většinou jde o naverbované žoldáky, propuštěné z vězení, obyvatele Ruska, kteří zde bohužel vedou brutální válku proti Ukrajině a obírají ji o mír, spravedlnost a také o právo na nezávislost.“  Takže Rusové vedou tu brutální válku proti Ukrajincům.

Takovéto podání reality, opět kulhá na obě nohy. Katolická církev zde zaujímá, jaksi kromě papeže, obvyklá protiruská a protipravoslavná stanoviska. V ČR tomu není jinak, o Polsku ani nemluvím.

Papež Jan Pavel II. jistě patřil mezi oblíbené představitele katolické církve. V určité době se nám zdálo, že  stojí nad stranami v probíhajícím geopolitickém konfliktu, ale přesto jsme se později dozvěděli, že s Reaganem připravoval mocenské změny ve východní Evropě, zvláště pak v Polsku.

V souvislosti s tím vzniká otázka, jakou pozici současný papež skutečně zaujímá. Je totiž jiná, než hlásá většina jeho kardinálů. Jde o zvláštní strategií nebo jen o dočasnou nevyjasněnost pozic v katolické církvi? Odpověď zatím neznáme. Sledujme proto další vývoj v katolické církvi! –red.

Hlava ukrajinských řecko-katolíků: Pomáháme obětem

a bráníme svoji zem

Řím. „Pastorační výzvy ukrajinské církve východního obřadu v kontextu války“ – takové bylo téma tiskové konference vyššího arcibiskupa Svjatoslava Ševčuka, nejvyššího představitele ukrajinské řecko-katolické církve, konané v sídle Vatikánského rozhlasu. Minulý pátek se spolu s Ukrajinskou biskupskou konferencí účastnil audience u papeže Františka, který biskupy řecko-katolického i latinského obřadu povzbudil, aby všemi možnými způsoby usilovali o mír. Podle údajů OSN je v zemi milion uprchlíků, ale podle arcibiskupa Ševčuka je toto číslo dvojnásobné. 600 tisíc lidí uteklo do zahraničí. Mezi uprchlíky, kteří zůstali na Ukrajině, je 140 tisíc dětí. Tato čísla ukrajinští biskupové sdělili také Petrovu nástupci, kterého pozvali k návštěvě Ukrajiny, což by podle hlavy tamějších řecko-katolíků bylo „prorocké gesto“. Vyšší arcibiskup Svjatoslav Ševčuk na tiskové konferenci prohlásil, že mluvit v souvislosti s Ukrajinou o „bratrovražedné či občanské válce zraňuje vnímavost Ukrajinců“. V rozhovoru pro Vatikánský rozhlas pak řekl: „Zasazujeme se o mír a zastavení války, k čemuž je zajisté třeba užít veškerých prostředků. Doufám, že také na diplomatické a mezinárodní úrovni se dojde k nějaké dohodě. Ujednání z Minska nebylo úspěšné, protože nedošlo ke skutečnému příměří. Doufáme, že apel papeže Františka dojde slyšení u všech, nejenom mezi oběťmi na Ukrajině, ale také u mocných tohoto světa.“

Řekl jste, že papež je mluvčím trpících Ukrajinců. Vzkázal papež něco vašim krajanům?

„Papež nám řekl: »Jsem s vámi!«. Je důležité ujistit také ukrajinský lid o blízkosti a otcovské starostlivosti Svatého otce. Toto poselství neseme našim věřícím na Ukrajině.“

Jak se projevuje mezilidská solidarita na Ukrajině?

„Existuje spousta iniciativ. Snažíme vytvořit fórum občanských iniciativ, abychom koordinovali činnost, protože mnozí - například – nakupují ošacení, léky a pomáhají s rekonstrukcí domů. Společnost již před mnoha lety naučila nečekat pomoc zvnějšku, ba ani od své vlády. Myslím, že je to projev zralosti občanské společnosti. Sami se snažíme nést svoji odpovědnost: pomáháme, zachraňujeme oběti a také bráníme svoji zemi.“

Řekl Svjatoslav Ševčuk, vyšší arcibiskup řecko-katolické církve na Ukrajině.

Poznámka

Řecko-katolická církev nejen  v období druhé světové války byla považována za církev silně blízkou banderovskému hnutí. Dnes opět stojí na protiruských pozicích. Asi nic jiného se od ní nedalo ani očekávat.

Aby náboženský život na dnešní Ukrajině jsme neviděli tak jednoduše, je třeba uvést, že na Ukrajině jsou dvě pravoslavné církve. Jedna nese název Ukrajinská pravoslavná církev Kyjevského patriarchátu a ta druhá pak Ukrajinská pravoslavná církev Moskevského patriarchátu.

Ta posledně uvedená  je v současnosti na Ukrajině v těžkém postavení, ač je stále církví převažující. Její kostely, farnosti jsou objekty, na které útočí ukrajinští nacionalisté, banderovci. Vyhánějí jejich kněze, v horším případě tyto objekty zapalují. Jak můžou pravoslavní Ukrajinci podléhat moskevskému patriarchátu, říkají. To nedovolíme! A tak válka zuří i mezi těmto dvěma církvemi, i když s přestávkami.

Výzva k míru

Na Ukrajině pokračuje občanská válka. Jen oficiální statistiky OSN udávají, že na Donbasu zahynulo asi 5000 civilních obyvatel, 10 000 bylo raněno, někteří přišli o nohy, z mnohých se stali doživotní mrzáci.

Muži z Ukrajiny jsou vyhlášením mobilizace 14. 1. 2015 nyní postaveni před volbu: buď se stanou zachránci národa, nebo jeho hrobaři. Odpovědí na mobilizaci ať je místní i celonárodní referendum – zda lid chce mír či válku.

Proč se nemůže záležitost řešit mírovou cestou? Jsou zde zájmy USA – udělat z Ukrajiny vojenskou základnu proti Rusku. USA má nesplacené dluhy. Pod nadvládou bankéřů, architektů NWO prosazují globalizaci i za cenu celosvětového konfliktu. Územím smrti s dodávkou živého masa se má stát Ukrajina. Navíc tím USA prostřednictvím loutkové vlády v Kyjevě provokuje Rusko k vojenské odpovědi!

Na Ukrajině se odmaskoval i zrádný duch Vatikánu, a to na kardinálu Huzarovi i na „papeži“ Františkovi. Ten sem poslal svého legáta, kardinála Schönborna, s antimírovým poselstvím: „Vydržte v boji!“ Pravděpodobně realizací tohoto poselství bylo i vyhlášení 4. vlny mobilizace pro 100 000 mužů, a to od 25 do 60 let, a rovněž pro ženy s vojenskou specializací a zdravotnice ve věku od 25 do 50 let. Kdo se nepodřídí, tomu hrozí 2 – 5 let vězení. V jednotě s Vatikánem i církevníci z UKU (katolické univerzity), tlačí na prezidenta, aby vyhlásil ne pouze mobilizaci, ale válečný stav (Hrycak J.). Světoví bankéři a Vatikán tvoří jednotu v prosazování globalizace a redukce lidstva.

Kardinál Huzar založil zednářskou skupinu „1. prosince“, která mění pravidla hry na Ukrajině. Prohlásil, že boj bude trvat několik let: Mír prý bude, až „zvítězíme nejen na Donbasu, ale i v Rusku“!

Muži Ukrajiny jste nuceni jít bombardovat a zabíjet civilní obyvatelstvo! Nejhorší na tom je – uvědom si to – že tím na Ukrajině i v Novorossiji prosazuješ vládu satana, a tedy morální a fyzickou autogenocidu. Ta je spojena s gender-homosexualismem a juvenilní anti-justicí. Už tvým dětem v mateřské školce i ve škole budou tvrdit, že tvůj syn není chlapcem, ale má právo se přeoperovat na děvče. Pokud budeš chtít dítě chránit před sexuální zvráceností, dítě ti odeberou (příklad – Německo), pokud budeš dítě vychovávat, obviní tě z násilí na dítěti, a rovněž ti je vezmou. Pak bude tvé dítě nuceno kočovat mezi antirodinami, které tvoří i pedofilové, homosexuálové a sadomasochisti. Uvědom si, že z takto ukradených dětí jen v Norsku 59 ročně páchá sebevraždu. Z Anglie utíká ročně 600 rodin, aby zachránily své děti. V Holandsku je už schválena eutanazie i pro děti. V Itálii z 1260 dětí prodaných k tzv. mezinárodní adopci, policie našla jen 5. Ostatní skončili u obchodníků s orgány. Přiznal to i bývalý ministr vnitra R. Maroni. Zločiny na dětech páchané juvenilní justicí jsou pro masmédia tabu a pravda je zde konfidentní. Tento ráj, naplánovaný USA ke zničení Evropy, obyvatelé Donbasu nechtějí!

Prober se do reality! Vzít zbraň a jít na východ, to je dnes upsání duše satanu! Buď v této době hrdinou! Bůh po tobě chce hrdinství a třeba i mučednickou smrt. Pokud ale ty či žena – zdravotnice nebo specialistka, nastoupíte na frontu, prosazujete tím satanizaci Ukrajiny a Novorossije a budete Bohem souzeni jako zločinci! Podporovat válku na východě je zároveň i provokací celosvětového konfliktu!

Toto je prorocké slovo pro Ukrajinu. Každý muž i žena z něj v hodině smrti bude před Božím soudem skládat účty. Zde se rozhoduje: buď budeš zločinec pod praporem satana a USA, anebo hrdina, mučedník, pod praporem Kristova kříže! Buď po smrti získáš věčný život, anebo padneš do věčného pekla. Jít na frontu a na Donbase zabíjet civilní obyvatelstvo a přitom křičet: „Sláva Ukrajině! Hrdinům sláva!“ je vrchol posedlosti a debility! Příklad: Chlapec z Haličiny telefonoval z východní fronty několik dní před smrtí: „Mámo, já už mám šedivé vlasy. Odmítl jsem bojovat, nyní mě ve vězení mučí jako dezertéra, nevím, jestli to vydržím.“ Za několik dní ho přivezli mrtvého. Když ho obmyli, zjistili, že má mnoho ran v následku krutého mučení.

Drazí muži Ukrajiny, nad ukrajinskou armádou už vládne duch smrti a satanizmu. Pokud se manifestací jednotně nepostavíte proti, pak se v důsledku pasivity dostanete do smrtícího mechanismu. Tam budeš už pouhým číslem, živým masem, obětí satanizace Ukrajiny a Donbasu. Je třeba se dnes rozhodnout být hrdinou. Ježíš řekl: „Kdo by chtěl svůj život zachránit, ztratí ho, a kdo ho ztratí pro mě a pro evangelium, ten ho zachrání pro život věčný.“ (Mk 8,35) Ježíš nám dal příklad: šel za nás dobrovolně na smrt. Chlapec odmítl zabíjet, a byl umučen! Kdo odmítne jít na frontu zabíjet, platí pro něj Ježíšovo slovo: „Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo dá život za své přátele.“ (J 15,13)

Nyní se můžeš zamyslet, zda začneš používat zdravý rozum a uvědomíš si základní pravdy, které ti heretická struktura Huzara a Filareta i ukrajinská masmédia zamlčují. Ti všichni ti lžou! A ty máš za tu lež zaplatit svým životem a máš připravovat smrt i druhým, a navíc i smrt věčnou v pekle, kterou prosazuje satanský systém USA. Stojí za ním světoví bankéři a zednáři, architekti NWO. Ve 33. stupni se zasvěcují satanu! Druhou variantou pro tebe je: Postav se pod prapor Kristova kříže i za cenu, že zemřeš zato, že jsi odmítl zabíjet! Tím ses postavil za Boží zákony, které už dekadentní EU a Vatikán zradili.

Abys měl v tomto duchovním boji Boží sílu, musíš konat pokání. Přiznej si své hříchy a skrze spasitelnou víru je dej pod moc Kristovy krve. Pak se ale musíš rozhodnout dál bojovat s hříchem v sobě. Pokud jsi alkoholikem, narkomanem, smilníkem, homosexuálem, otrokem současné hudby, otrokem věštění a magie či televizním maniakem, pak jsi pod vlivem ďábla. Když ti budou hříchy odpuštěny, musíš být ještě Kristem osvobozen! „Jestliže Syn (Boží) vás osvobodí, budete skutečně svobodní“ (J 8,36).

„Stůjte pevně ve svobodě, kterou vás vysvobodil Kristus, a nedejte si na sebe znovu vložit otrocké jho.“ (Gal 5,1) Jít na frontu je cesta k sebezničení národa. Odmítnout je pravé hrdinství a patriotismus. Příkladem hodným následování je rozhodnutí 500 policistů z Charkova, kteří odmítli nastoupit na frontu!

Co dělat?

1) Žádat o referendum, aby se ukázalo, zda lid chce válku či mír. K tomu je potřeba využít všechny prostředky, aby byl národ informován a sjednocen proti duchu smrti (využij sociální sítě, internet).

2) Oddělte se od manipulace lži ukrajinských masmédií a církevníků.

3) Pořádejte manifestace s gestem symbolického rozbití televizoru a spálení novin na znak bojkotování masmédií, která dnes propagují válku na východě.

4) Byla vyhlášena jedna hodina modlitby denně k boji za mír, a to od 20 do 21 hod., dokud nezvítězíme nad duchem lži a smrti! Jde o duchovně nejsilnější zbraň (viz modlitba jednoty a moci Mk 11,23, prorocká modlitba za vzkříšení Ukrajiny Ez 37).

+ Eliáš, patriarcha Byzantského patriarchátu

http://vkpatriarhat.org.ua/cz/?page_id=27936

Výzva předsedy Slovanského výboru Ukrajiny a Mezinárodní slovanské rady

Drazí naši bratři - Slované!

Dnes – 18. ledna roku 2015 ukrajinské Ozbrojené síly ostřelují z uraganů, tanků a děl předměstí Doněcka. Granáty vybuchují v obytných čtvrtích. Boří se domy, hynou pokojní civilní obyvatelé, a to i děti. Večer mi telefonovali z Doněcka příbuzní, asi hodinu jsem po telefonu slyšel lkaní žen. Mluvili o tom, že obyvatelé města jsou v panice. Kryty jsou přeplněny. Sem schovávají především děti a staré lidi. Obyvatelé se snaží ochránit před zabitím nevinné lidi i doma.

Ukrajinská vládnoucí místa použila příměří na to, aby sem přisunula vojenské posily. Plně je podporují hlavy vlád – zemí Evropské unie a USA. Mise OBSE je nečinná a licoměrná. Lidé, žijící v Doněcku, se mne ptají, proč na podporu Charlie manifestovalo v Paříži 1,5 milionu lidí, a za tisíce zabitých v Donbasu a Lugansku není pobouření ani ve Francii, ani v bratrských slovanských zemích. Na jihovýchodě Ukrajiny už zahynulo kolem deseti tisíc lidí. Ale tyto oběti, smrt dětí, žen a starých lidí nikoho v Evropě, zdá se, nevzrušují. Zato bohatství – zásoby břidličného plynu lákají sem mnohé.

Slovanský výbor Ukrajiny vždy odpovídal na výzvu svých bratrů-Slovanů, když proti nim byly rozpoutávány krvavé plány amerických jestřábů. My jsme demonstrovali u velvyslanectví USA a zemí, které jsou členy NATO. Nyní my, Slované žijící na jihovýchodě Ukrajiny, potřebujeme neodkladnou podporu z vaší strany. Je třeba přimět vedení Evropské unie a USA, aby žádali od vedení Ukrajiny okamžité zastavení války proti vlastnímu národu, aby ukončilo ostřelování města a osad v Doněcké a Luganské oblasti. Zde si lidé přejí mír.

Věříme, že u velvyslanectví USA, Německa, Francie, Velké Británie a dalších vlivných zemí můžete zorganizovat nelhostejné občany a uspořádat demonstrace, mítinky za ukončení války na jihovýchodě Ukrajiny – v oblastech Donbasu a Lugansku. Tím dokážete pomoci zastavit nechtěnou válku a oběti.

Velmi prosím o projev solidarity k porušení míru takovýmto způsobem. Také prosím o zasílání kolektivních žádostí, aby Ukrajinská vláda zastavila válku proti svým občanům, na Radu bezpečnosti OSN a velvyslanectví zmíněných zemí, včetně Ukrajiny.

                                                                 S úctou

Nikolaj Lavriněnko, předseda Slovanského výboru Ukrajiny, předseda Mezinárodní slovanské rady

Překlad Ing P. Rejf,CSc.

USA vedou skutečnou válku proti lidstvu

Global Research

V Global Research se objevil článek o tom, že USA vedou skutečnou válku proti lidstvu. Vláda této země je tlupa bláznů, kteří se neštítí používat takové metody, za které by se i diktátoři styděli. Washington je rozhodnut rozšiřovat hranice amerického impéria dotud, dokud nedosáhne absolutního panství nad světem. Kvůli tomu je ochoten riskovat i jadernou válku s Ruskem. To uvádí autor v Global Research. Dále: Americký prezident chce přimět Kongres k souhlasu s neomezenou válkou v celém světě pod záminkou boje s Islámským státem. Už od prvního dne své funkce vyhlásil válku všemu lidstvu. Takto nejedná žádný jiný stát na světě.

Na příkaz Washingtonu konají ukrajinští vojáci v Donbase společná tzv. americko-ukrajinská cvičení, která mohou být přípravou k regulérnímu válečnému útoku.

Ohledně Sýrie autor píše: „Zároveň se desítky amerických vojenských instruktorů připravují k odsunu do Sýrie. Mají vycvičit bojovníky tzv. umírněné opozice.“ Americký prezident bojuje podle autora v Sýrii rukama svých loutek, jako je radikální skupina Islámský stát. Agenti CIA a instruktoři ze speciálních oddílů je učí umění, jak lidem stínat hlavy a podobně. Američtí špioni fungují ve 150 zemích světa, kryti zastupitelskými úřady USA a ještě dalšími jinými složkami.

V TomDispatch.com je uvedeno, že za poslední 3 roky americké speciální síly zorganizovaly své operace ve více než 150 zemích. Jejich činnost nikdo nekontroluje a v tisku se o ní nehovoří. Cestou státních převratů, vražd, nebo přímo ozbrojenou intervencí destabilizují země, které se pokoušejí o nezávislou politiku.

Krutými prostředky vedou válku proti lidstvu i za použití zbraní hromadného ničení – chemických, biologických i radiačních. Dalšími způsoby jejich války jsou dezinformace. Pomocí nich zasahují i proti TV kanálu RT. Po celém světě jsou vedeny propagandistické agentury jako je Hlas Ameriky, Svoboda a další. Barack Obama slouží jen zájmům boháčů, nikoliv obyčejných lidí. Bush jr. začal měnit Ameriku na policejní stát, Obama to dovršil. Spojené státy se před ničím nezastaví a pro své světové panování jsou ochotny jít i do jaderné války s Ruskem. Nárokují si intenzívnější bojové akce v Sýrii, odstranění Asada a tvrdší postoj k Rusku. Chtějí zasadit preventivní úder Íránu.

Jestliže blázinec řídí blázni, může dojít k čemukoliv nejstrašnějšímu. Tím by byl válečný konflikt s Ruskem nebo s Íránem. Autor svůj článek uzavírá: „Pokud zahraniční politický směr určuje tlupa bláznů, nemůže nikdo předem vědět, čím to skončí.“                                                                        Zdroj: rt.com, outsidermedia.cz

Otevřený dopis arcibiskupu Graubnerovi

 Jan Graubner, arcibiskup, Olomouc

 Vážený pane arcibiskupe,

v titulku Vašeho rozhovoru pro Parlamentní listy je napsáno: Politici nechtěli podpořit Ukrajinu, tak se do toho pustila naše církev!

Koho vlastně mají ty tři kamiony, které jste spolu s Charitou v Olomouci nasbíral, podpořit? Lidi, kterým byly na Donbase rozbombardovány jejich domy a kteří ještě zůstali naživu? Ne! Ty lidi odstřeluje a bombarduje ukrajinská armáda s duchem fašismu. Pomoc katolíků z Olomouce je ve skutečnosti dána těm, kteří zabíjí civilní obyvatelstvo Novorossijské republiky, která se po referendu oddělila od Ukrajiny. Ptám se: Když se Slovensko oddělilo od Česka, šli tam na ně Češi s tanky a bombami? Anebo když se oddělila Ukrajina od Sovětského svazu, poslalo Rusko na Ukrajince trestné čety jako na teroristy? Nic takového. Vše se řešilo mírovou cestou. Vy ale tuto válku ospravedlňujete frází, že je nutno podpořit hospodářské sankce proti Rusku, které podle Vás okupovalo kus Ukrajiny. Vy podporujete nejen sankce, ale i samotnou válku! Zamlčujete, že jí předcházel nezákonný puč, který podle amerických technologií proběhl už asi v 10 zemích včetně Ukrajiny s cílem svržení zákonných vlád. Na Ukrajině šlo o svržení zákonného prezidenta před uplynutím jeho kadence. Proč nealarmujete, aby byly uvaleny sankce na USA?!

Oč v této válce jde? Je to boj za obnovu morálních hodnot a křesťanství, anebo za jejich totální likvidaci? Odpověď je jasná. Tam, kde je uzákoněna priorita homosexualismu, kde jsou rodičům kradeny děti a rodiče posíláni za to, že chrání své děti před homosexuály a pedofily do vězení, tam jde o zničení rodiny a křesťanství. Řeč o nějaké lásce a toleranci je pak jen pustou frází! Takže i Vaše fráze o lásce a početných rodinách jsou jen klamem, za nímž brzy nastoupí otřesná realita. Nyní kupujete lístky do divadla početným rodinám, ale zítra jim budou brát děti podle nových juvenilních zákonů a nové antimorálky „lásky“, která bude synonymem homosexuální diktatury a devastace.

Na Ukrajině tuto novou ideologii sebezničení a pohřbu katolické církve a křesťanství prosadil kardinál Huzar spolu se svou zednářskou skupinou „1. prosince“. Vy toužíte být českým Huzarem i s láskou k Lions clubu a jeho starším bratřím?! Místo toho, abyste vybízel Huzara a Vatikán k urgování mírového jednání, podporujete válku a navíc obviňujete politiky, že prý jsou lhostejní a bez ideálů, protože se neopičí po Vás a netancují, jak Vy pískáte.

Český národ a zřejmě s ním i katolíky nazýváte „stádem hlupáků“. Dovolím si v závorkách upřesnění Vaší citace: „Napřed se ptám, kdo je ten český (katolický) národ? (otrávený herezemi antievangelia, za něž dle Gal 1,8-9 dopadá Boží anathema.) (Katolická) společnost či obyvatelstvo se jeví tak, jak se chovají jeho (církevní) představitelé a jak ho manipulují a prezentují (církevní) média. Někdy vypadají jako stádo hlupáků, které se ovládá (náboženskými frázemi) a sliby a dojí prostřednictvím vychytralé reklamy (o ‚lásce‘ a ‚míru‘). Tento pohled (na katolíky) není moc radostný!“

Příklad neradostného pohledu: Do města X. na Ukrajině přivezli rakev tzv. hrdiny z fronty. Lidé, zfanatizovaní církevníky, hrob zasypali tisícem karafiátů a kněz o zemřelém tvrdil, že je svatý a mučedník a že už je v nebi. Jenže 5 dní po pohřbu se onen údajně padlý vrátil. On ještě se dvěma dalšími podle rozkazu čekali v mrazu v zákopech tři dny, až je zajali místní povstalci. Ti jim dali najíst, dali jim oděv a peníze na cestu domů. Jaká ale byla reakce zbožných katolíků, když se „padlý hrdina“ vrátil? I ti nejbližší se na něj dívali jako na zločince a dezertéra a raději by ho viděli mrtvého, a to dokonce i vlastní rodina! Opravdu, „tento pohled není moc radostný“! Nestala se Huzarova církev postavená na herezích a zombování nebezpečnou sektou?

Pastor Turčinov povzbuzován Huzarem začal válku a nyní připravil už čtvrtou mobilizaci. Dnes masmédia podávají informace: „Čtvrtou vlnou mobilizace se má získat 100.000 vojáků ve věku od 25 do 60 let. Nikdo nemůže odmítnout nastoupit ani ženy zdravotnice či specialistky ve věku od 25 do 50 let…“ To, že žena, matka, má doma dvě malé děti, nikoho nezajímá! Přece podle Huzara musíme bojovat, dokud nevyhrajeme!

Další citace z internetového zpravodajského portálu ZIK: „Při čtvrté vlně mobilizace už nebudou bosí či nazí vojáci…“ To prý před tím zavinila rodina, protože nedala dobré ošacení a nekoupila neprůstřelné vesty svému synu či manželovi. „Nyní tomu už bude jinak díky mezinárodní pomoci z Kanady.“ Ještě zapomněli doplnit: „A díky pomoci arcibiskupa Graubnera a Charity z Olomouce.“ Tímto gestem třech kamionů z Olomouce byla očištěna „nedobrá“ reputace před USA, kterou podle Vás zavinil český prezident. On odvážně ukázal na pravdu, že jde o občanskou válku. Dal najevo, že Česko nemíní podporovat toto nesmyslné vraždění na Ukrajině. Proč jste i Vy, pane arcibiskupe, neřekl jasné slovo: „Válečný konflikt je třeba řešit mírovou cestou!“? Vy ale podporujete demagogii kardinála Huzara: „Nevzdávat se, je třeba bojovat, dokud nebude vítězství!“ Podobné heslo i ducha měli fašisté. Tento „mírový“ program Huzara přišel na Ukrajinu podpořit i papežský legát, kardinál Schönborn. On ve jménu papeže povzbudil vládu: „Ukrajinci, vydržte v boji!“ I Vy v podobném duchu vyhlašujete: „Politici nechtějí podpořit Ukrajinu (v občanské válce), proto se do toho pustila naše církev…“

Jsem ale přesvědčen, že mezi biskupy v ČR je více než polovina těch, kteří nechtějí podporovat tuto vyvražďovací válku. Oni s Vašimi názory o „lásce“ nesouhlasí, protože jde o zločiny na lidech a prosazování celosvětového konfliktu.

Ptám se Vás, pane arcibiskupe: A co smrt, Boží soud, a věčné peklo za zločiny proti lidskosti, za zabíjení Krista v duších maličkých (Mt 18,6), za antievangelium (Gal 1,8-9)?! To peklo je místo pro církevní farizeje, kteří ukřižovali Krista i pro apoštola Jidáše, a to je připraveno i současným církevním farizeům, mezi něž patříte i Vy. Jak obstojíte před Božím soudem za Vaše masové klamání věřících duchem antikrista a mantrami o lásce? Tam knihy se skrytými záznamy z života budou odkryty (viz Zj 20,12). „Kdo není zapsán v knize života, bude vržen do ohnivého jezera.“ (Zj 20,15) Vy jste se „se svou církví pustil“ do časného i věčného pekla. Zastavte se! Probuďte se do pravdy a reality a čiňte pokání, dokud je čas! Vy před Božím soudem řeknete: „Copak jsem stále nemluvil o lásce?“ Nechtěl bych v hodinu smrti slyšet Kristův hlas: „Neznám tě, odejdi do ohně, který je připraven ďáblu a jeho démonům.“ (Mt 25,41)

+ Eliáš, patriarcha Byzantského všeobecného (katolického) patriarchátu

 Stanův komentář: Upozornění pro pravověrné české katolíky. Podle Wikipedie i podle arcibiskupa Graubnera je Byzantský všeobecný (katolický) patriarchát schizmatická sekta. Podle mého názoru mohou nastat situace, kdy je i pro pravověrného katolíka zajímavé poslechnout si i názor patriarchy „schizmatické sekty“. Natož pro všechny ostatní…                                                  outsidermedia.cz

Ne válce!

Ukrajinští poslanci Nejvyšší rady či jiní političtí činitelé otevřeně mluví o válce za osvobození Krymu a Donbasu. Někteří z nich dokonce odmítli zastavit bojové akce, jak oběma stranám faktické občanské válce na Ukrajině ukládala Minská dohoda. Mezi tyto výtečníky patřil především pravosektorovec D. Jaroš a někteří velitelé polobanderovských praporů.

Mnozí tito pánové nejen válku slovně podporují, ale také se osobně zúčastní bojů, jsou na frontě, nikoliv na ukázku, ale bojují. Domobranci naproti tomu touží po míru. Nemohou se však smířit s neustálým ostřelováním jejich domovů ukrajinským dělostřelectvem. A tak i nyní bojují. V nedávných hodinách byl zraněn .Alexandr Zacharčenko, přední činitel Doněcké lidé republiky. Také na frontě nebyl poprvé. Dokonce šel do bojů o Děbalcevo.

Tak vážení pánové, přátelé války, zejména mám na mysli ty z TOP 09, K. Schwarzenberga, M. Kalouska a M. Ženíška, kteří neustále mluví o tom, abychom dodali Ukrajině zbraně. Pokud jejich úmysly jsou tak jednoznačné, jistě by mohli následovat příkladu některých ukrajinských politiků a jít bojovat na Ukrajinu. Stačí, když na Ukrajinu přijedou v maskáčích. Zbraně dostanou na místě. Pak je nějaký zupák pohoní po cvičišti, naučí zacházet se zbraněmi a potom rovnou na frontu. Schwarzenberští dobrovolníci by jistě svým vojenským uměním strčili domobrance do kapsy a možná, že by vleklé boje k vítězství přiblížili. A po několika týdnech na frontě si jejich přání můžeme vyslechnout znovu. Pokud by z bojů vyvázli zdraví, zřejmě by mluvili jinak.

A pokud jde o naše generály, nedivíme se, že mluví o válce a dokonce říkají, že jsme na jejím prahu. Řemeslem všech generálů je, zjednodušeně řečeno, smrt. Ne samozřejmě jich samých, ale těch druhých, vojáků a důstojníků. Mohou jistě i oni rozmnožit řady ukrajinské armády a bojovat ne ve štábech, ale v tomto případě v první bojové linii. Pak i je si rádi vyslechneme.

Nesdílím s nimi názor, že jsme již již na prahu války. O otázkách války a míru rozhoduje Rada bezpečnosti OSN a ta zatím o válce nerozhodla. A pokud ona nerozhodla, pak ve válce nejsme, nejsme asi na jejím prahu.

Našim politikům, našim válkychtivým generálům bych rád řekl, že žádné zbraně bychom nikam neměli vyvážet. Jednak bychom tím přispívali k válce a jednak bychom finanční prostředky, které potřebujeme při řešení celé řady sociálních problémů u nás, vyplýtvali až téměř zločinným způsobem. Místo vývozu zbraní, dejme peníze do naší ekonomiky, Postavme nové mateřské školky, sociální byty, dálnice, železnice zvyšme platy učitelům, přidejme důchodcům, matkám samoživitelkám. Zvyšme minimální mzdy. Naši lidé si to zaslouží. I ti nezaměstnaní vytvářeli dříve hodnoty, jimž se těšíme všichni. Mír znamená rozvoj, válka znamená smrt a zhoubu.

Dejme si pozor na lidi, kteří troubí do války, ženou nás na jatka. Neposlouchejme je! Pokud sami chtějí válčit, nechť válčí. Na Ukrajině i pro ně dost místa v zákopech. Politici, jejichž programem je mír, nechť usilují o něj důsledněji Jistě se jim  dostane masové podpory..Účelové a často prolhané výzkumy, které vypovídají o naší „válkychtivosti“ berme s rezervou, a  s politováním, kam až někteří redaktoři jsou schopni až dojít.                                                                                               J. Kovář

V NATO rozhodli o možném leteckém úderu na domobranu Donbasu

V současnosti několik zdrojů sdělilo, že letectvo NATO, pokud nebude zachováván mír na Donbasu, po oficiální žádosti kyjevské junty, může zasadit masivní letecký úder rušitelům mírového pořádku. O možnosti takového úderu mluvil velitel sil NATO v Evropě Filip Bridlav na Mnichovské bezpečnostní konferenci. Tehdy vrchní velitel NATO prohlásil, že Aliance nemůže ignorovat variantu ozbrojeného vměšování do konfliktu na Donbasu, tím naznačil, že vojska NATO mohou se postavit na stranu Kyjeva.

Vojenské ozbrojené síly Ukrajiny a speciální jednotky sil NATO, které jsou na Ukrajině, udělají vše pro to, aby konfliktu neuhasl. Oficiálně letectvo NATO, jako v bývalé Jugoslávii, bude útočit na pozice vojsk, které nepřeruší válečné akce a které se nepodřizují mírovým smlouvám. Přes 95% přesných úderů bude směřovat proti silám domobrany a kolem 5% proti jednotkám Ukrajiny, které se nepodřizují centrálnímu velení (Pravý sektor a několik dobrovolnických praporů. Tím Aliance plánuje vyřešit dva problémy najednou. Zbavit domobranu moci a zničit co možná nejvíce vojáků praporů nekontrolovaných Kyjevem. Jinými slovy řečeno: Vytvořit rozhodující převahu na bojišti , očistit Donbas od domobranců a posílit prezidentskou moc Porošenka.

Co může v tomto případě udělat Rusko? Může začít s otevřenou přepravou většího množství zbraní, včetně cystému PBO typu S-300, 3RPK Pancir – S1, které podle mnoha videí a fotodokumentaci v Novorusku již jsou a úspěšně ochraňují obydlená místa před taktickými raketami protivníka.

Volný a krácený překlad z ruštiny Dr. O. Tuleškov

Základy náboženské kultury a světské etiky´ míří jako předmět do učebních osnov v Rusku

Záměr Ruské pravoslavné církve (RPC) vyvolává diskuzi, zda je vhodné rozšířit výuku předmětu náboženské kultury a světské etiky již od druhé po devátou třídu.

Dopis s návrhem již RPC ministru školství Dmitriji Livanovi odeslala.

Předmět ´Základy náboženské kultury a světské etiky´ byl již odzkoušen v programu žáků čtvrté třídy.

Pro žáky a jejich rodiče je k dispozici šest modulů: Základy pravoslaví, islámu, judaismu, buddhismusu a světových náboženství, stejně jako základy světské etiky.

Průzkumy ukazují, že ruské školy nejčastěji vybírají základní modul světových náboženství a světské etiky. Přičemž v centrálním federálním okruhu si výuku pravoslavné kultury vybralo více než 25% školáků, zatímco v muslimských oblastech si islám vybralo 60-90% žáků.                                                         i-RU.CZ

·Pokud představitelé EU chtěli vyjádřit svoji solidaritu s lidmi a ne zfašizovaným ukrajinským režimem, vzniklým z násilí a krve,  měli přijet do Dělbeceva

Tam lidé, kteří přežili boje nebo kteří se již stačili vrátit domů, žijí v zimě, bez vody a bez jídla. Obyvatelé Dělbaceva neválčili ani s ukrajinskou armádou, ani s domobranou a přesto nejvíce trpí. Musíme však pro pravdu dodat, že v domobraně skutečně viděli své záchrance, kdežto v ukrajinských vojácích hubitele. Tak je to ostatně v téměř celém Donbasu.

O vojáky obou stran je postaráno. O civilní obyvatelstvo v Dělbacevu zatím projevilo účinnou starost jen Rusko. Nedávno dokonce však i mezinárodní Červený kříž dodal obyvatelům Dělbaceva potřebnou pomoc. Zatím nikdo jiný. Česká pomoc, jež celkově dosáhla asi 100 milionů korun, končí, podle dostupných informací, někde v Kyjevu. Vzpomeňme si na dělbacevské alespoň my, z tepla svých domovů a snažme si alespoň představit, jak trpí, jaký je jejich život nyní a jaký bude ještě řadu dní, jak těžký bude po dlouhé měsíce a snad i déle.

Pan J. Gauck, prezident SRN, je v Kijevě. Jako bohabojnému evangelickému pastorovi, jímž původně je, by zajisté více slušelo, kdyby prožil alespoň jeden den s těmi nejnuznějšími v Děbalcevu.

Víme, proč dal přednost, a jemu podobní, "solidaritě" s Kyjevem. Tam je relativně bezpečno a plné stoly. V Děbalcevu, v jehož okolí se pohybuje ještě několik desítek, možná i stovek, ukrajinských vojáků, jistě nelze mít pocit bezpečí. A nadto ještě bez teplé kuchyně, to přece již nikdo na vyslancích solidarity z EU nemůže chtít. Co je moc, to je přespříliš.                                                                                     J. Skalský

Ministr Herman zatvrzele obhajuje válečný zločin NATO v Jugoslávii

Pan ministr kultury Hermann neustále odpovídá na kritiku občanů, především našich okresních odbojářů z Boskovicka, tvrzeními o zločinecké agresi NATO v Jugoslavii takto - prý to bylo "menší zlo", prý to byla snaha "zastavit diktátora Miloševiče" - a prý president Havel neměl na zřeteli bombardování civilů (hleďme!). Podle nás občanů, kteří byli přímými svědky válečnického 78denního bombardování Jugoslavie v roce 1999 a jeho následků, jsou tato tvrzení veskrze nepravdivá, lživá.

Podívejme se na tvrzení pana ministra z hlediska pravdivých faktů a událostí. Tvrdit, že plošné bombardování celého území bývalé svazové republiky Srbska a Černé Hory bylo menším zlem, nežli ponechat vládu okleštěné Jugoslávie v rukou socialisty prezidenta Slobodana Miloševiče, je prostě a jednoduše goebbelsovská propaganda. Zde jsme opět u lhaní západních kompetentů, kteří například tehdejšímu premiéru České republiky Zemanovi lživě slibovali, že NATO nebude bombardovat civilní cíle. Pravdou byl děsivý opak. Na civilisty,na nemocnice, na kláštery, na civilní továrny, na autobusy,na léčebny a na podobné "cíle" padaly rakety a bomby. Cílem se stalo dokonce velvyslanectví Čínské lidové republiky, jež jsem osobně viděl rozříznuté vejpůl. Cílem byly hotely a domy mládeže. To byly vojenské cíle, pane ministře kultury? Bylo vojenským cílem bělehradské ministerstvo kultury rozsekané kazetovou bombou napadrť?? V případě čínského velvyslanectví se uplatnil hňupský argument - letci prý měli několik let staré mapy !!! A byly tisíce obětí.To vše ovšem by měl pan ministr naší kultury znát. Vždyť dokonce býval ředitelem ústavu pro výzkum totalitních režimů...

Prezident Miloševič byl,pokud je známo, svobodně zvolen ve svobodných nemanipulovaných volbách suverénního státu. Prezident Miloševič se nedostal k moci žádnými zmocňovacími zákony nebo dekrety. President Miloševič se k moci nedostal žádným státním převratem ani pochodem na Řím nebo Bělehrad. President Miloševič nebyl Paveličem, Tisem, Mussolinim, Salazarem, Francem ani Hitlerem. Prostě většina národa volila strany, které postavily do čela státu presidenta Miloševiče, aniž by mu vyčítaly nějaké diktátorství. Diktátorství si vymyslely západní mediální agentury, hlásné trouby západních diplomatů, jimž se nelíbil vlastenecký postoj presidenta Jugoslávie k obraně země před hunskými nájezdy necivilizované chátry. Chátry, jež se později neštítila rozřezávat srbské občany a dokonce i děti na orgány, jež prodávala do demokratického zahraničí. Chátry jež pod dozorem západních armád vypalovala na Kosovu kláštery jako Dečani a jiné pod ochranou UNESCO. Chátry, jež podřezávala a vyháněla srbské obyvatelstvo ze svých domovů v rámci nové etnické čistky, prohlášené Západem za "národněosovobozenecký boj".

Prezidentu Miloševičovi snad lze vyčítat mnohé. Určité autoritářství, určité politické postoje, jež by bylo možno označit pravicovými kritiky za "pozdněbolševické", apod. Ale nelze ho označovat za diktátora a za nebezpečného zločince z Balkánu, jak to činila západní propaganda a Jugoslavii nepřátelští politikové. Mnoho renomovaných právníků a badatelů dnes považuje haagský soud s presidentem Miloševičem prostě za nelegitimní, za inkviziční, a za projev zaujatého tribunálu - běžně se tento soud označuje jako tzv. "Kangaroocourt" - "Klokaní soud". Haagský tribunál presidentu Miloševičovi nedokázal ani jediný z bodů obžaloby a president zemřel jako neodsouzený vězeň - jako mučedník svého druhu. Rovněž současnému politiku Srbska, doktoru Vojislavu Šešeljovi, haagský soud nedokázal ani jediný bod obžaloby a byl nucen propustit jej do domácího léčení. Na druhé straně haagský soud propustil z veřejnosti neznámých důvodů na svobodu chorvatského generála Gotovinu, o jehož válečných praktikách vznikly pochyby jakožto o humánních...Prý se mu nic neprokázalo (opět hleďme!).

Ale zpět k tzv. humanitárnímu bombardování Srbska a Černé Hory. Čtenář se možná zarazí, ale je to tak. I v Černé Hoře padaly bomby a naštěstí řada z nich nevybuchla... Obhajovat prezidenta Havla za vřelý souhlas s "humanitárním bombardování" a současně tvrdit, že "neměl na zřeteli bombardování civilů", je nejen strašlivý protimluv, je to doslova profesní lež. Plošné bombardování nelze nijak omezit na vojenské cíle, to je přece prověřená vojenská zkušenost již z II. světové války. Zkrátka a jednoduše, president Miloševič se Západu znelíbil, a bylo ho třeba odstranit za každou cenu,aby byla ovládnuta nezávislá země Balkánu. Stal se vynikajícím mouřenínem, vynikající záminkou pro plošnou vojenskou agresi proti zemi, která již desetiletí předtím byla vystavena tvrdým hospodářským sankcím Západu - včetně sankcí na léky! Jak může vůbec profesionál kulturní sféry v této souvislosti vyslovit obhajobu plošného bombardování ničím se neprovinivší země??

Pan ministr Hermann jako emeritní katolický kněz by snad měl znát pojem "účinné lítosti". Činí však pravý opak. Namísto aby "roztrhl žíněné roucho a kál se za vyslovené nepravdy" o takzvaných diktátorech, menších zlech a útlocitném presidentu Havlovi, zatvrzele - abych užil termínu katolické inkvizice - hlásá lžiblud mající omlouvat souhlas českého expresidenta s válečným zločinem NATO v Jugoslávii za 78denní letecké války.

Jsem dlouholetý emeritní pracovník kulturní instituce, řízené ministerstvem kultury. Dokonce mne za mou práci na ochraně technických památek i vyznamenali.... Jsem velice rád, že jsem nyní důchodce a nemusím pracovat pod tak zatvrzelým ministrem "kultu a orby", jak říkali za staré monarchie. Pod takovým ministrem, obhajujícím válečný zločin NATO, nemůže pracovat bez pochybností snad žádný kulturní pracovník hodný toho jména. Pan ministr podle mne by se měl ze své funkce snad poděkovat. A toto stanovisko nezastávám sám. Se mnou je zastávají i odbojáři Boskovicka.

PhDr. Jiří Jaroš Nickelli, předseda ČSBS Boskovice

Nově otevřené Bavorské zastoupení v Praze je místem setkávání

Jen několik málo dní po slavnostním otevření zastoupení Svobodného státu Bavorska v České republice, se 17. prosince v jeho prostorách uskutečnilo setkání členů frakce CSU bavorského zemského parlamentu s PhDr. Janem Heinzlem, jednatelem Sdružení Ackermann-Gemeinde a P. Dr. Martinem Leitgöbem, duchovním rádcem Sdružení Ackermann-Gemeinde a duchovním Německy mluvící farnosti v Praze.

Ve více jak hodinovém rozhovoru se bavorští zástupci zajímali o působení Sdružení Ackermann-Gemeinde a její sesterské Ackermann-Gemeinde v Česku. Dále se probírala témata z oblasti kultury, hospodářství, sociální a religiozity i života církve.

V závěru setkání politici poděkovali za podnětné setkání. Reprezentant hostitele zastoupení Svobodného státu Bavorska pak projevil zájem o rozvoj spolupráce se Sdružením Ackermann-Gemeinde.

www.ackermann-gemeinde.cz

Sudetendeutche Zeitung nám píše z té německé říše,

snad dokonce přímo z bavorského Mnichova, města všem Čechům tak známého a drahého

Že na sudetoněmecký úřad v Praze, opatrovaný P. Bartoněm, se k pohovorům, jistě ne na "kobereček, dostavil Pavel Hořava z KDU-ČSL, který zastává funkci generálního sekretáře strany, se již bez překvapení dovídáme. Ne občas navštěvuje toto "sudetské velvyslanectví" i Ondřej Benešík (KDU-ČSL), poslanec.

SZ, 9.1.2015, str.2, SZ, 16.1.2015, str. 2

Pro jistotu sdělujeme, že Sudetendeutsche Zeitung je tiskový orgán sudetoněmeckého landsmanšaftu, německého spolku ze všech dalších "bohulibých" spolků toho nejbohulibějšího a nejspolkovatějšího.

Ono se v našich českých krajinách správně říká, jaký pán, takový krám. A že by tím pánem někdo dokonce myslel samého pan P. Bělobrádka, předsedu KDU-ČSL? Nedej, Bože!.Ten na takovéto kratochvíle nemá ani čas. Je v republice náčelníkem přes technický rozvoj a inovace, tak nějak, že? Sami vidíte, jak bouřlivě se technicky rozvíjíme. Nedávno si pan místopředseda vlády našel čas, vyškrábal ho přímo ze dna svých možností, a jel otevřít "lavičku" V. Havla do Anglie. Jel s dalšími experty a ta cesta přišla státní pokladnu téměř na 900 000 Kč. Ale jistě mi dáte za pravdu, že lavička V. Havla přinesla do Velké Británie poslední slovo technických vymožeností, takže nějaká finanční částka vázaná s tímto darem široké anglické veřejnosti a studijního výletu do Anglie je samozřejmě zanedbatelná.

Slouží ministr Herman více sudetům nebo republice?

My, co jsme zažili výuku dějepisu v letech před válkou, se nestačíme divit. I když je nutno uvést, že v době protektorátu tento předmět zmizel ze školních osnov a v zeměpisu převládla snaha bezvadně znát vše, co se týkalo Velkoněmecka. Ty mezery po válečných letech se nechaly dohnat, záleželo na každém, jaký projevil zájem.

List odsunutých Němců pokračuje v tom duchu, jak vše bylo v době nacistické nadvlády. Takže i nyní se lze dočíst, že Chomutov byl původně německé město, jehož německé kořeny se utvářely ve 12. 13. století. Za svou existenci může - ba určitě má – děkovat řádu německých rytířů. K jedné významné události došlo prý o Květné neděli 1421, kdy zlí husité Chomutov velmi poničili. Zahynulo při tom na 2500 občanů. Ti zbylí – v počtu pouhých třicet – museli mrtvé pohřbít. Jezuitský řád i v pohraničí byl hrází proti protestantům. Tak však sloužil u nás všude.

Autor tohoto textu – jakýsi M. Kess, uvádí dále, že v r. 1930 byl Chomutov, po Ústí nad Labem, Liberci a Jablonci , čtvrtým největším německém městě v Čechách. Žilo v něm 33.000 obyvatel, Čechů z toho 4.500.

Tak vida, nás učili, že Němci přicházeli na pozvání krále a ono to bylo takhle. Nu, asi jako veš v kožichu. Mohli bychom se usmát, kdyby… Kdyby v jiném čísle těchto novin z července minulého roku nebylo uvedeno, že v rámci společné návštěvy bavorského premiéra, ministra kultury téže vlády a  Posselta se konala i u ministra D. Hermana společná sešlost. Jistě tato schůzka mohla být i pracovní, ale … V Sudetendeutsche Zeitung je zdůrazněno, že náš ministr kultury má v česko-německých vztazích ústřední úlohu, klíčový význam! Sami přiznávají, což my dávno víme, ale pan ministr ve své zřejmé „skromnosti“ popírá.

Inu, Sobotkovi se vláda povedla, výběr má skvostný. Nelze se divit, že sociálním demokratům hlasy ubývají. Po velkých nadějích po Nečasových kotrmelcích, selhávají i v diplomacii. Takže pán z Orlíku může být spokojen. On, stejně jako Hermann v hlubokosklonu uznávají „Oráče“ (Ackermann-Gemeinde). Nepříliš dávný říšský sjezd Ackermann-Gemeinde, tedy společný sjezd českého Sdružení Ackermann-Gemeinde a německé Ackermann-Gemeinde se sídlem v bavorském Mnichově, se konal dokonce pod záštitou K. Schwarzenberga, tehdy ještě místopředsedy vlády a ministra zahraničních věcí ČR. Pozvánka na tento sjezd byla, jak jinak, až na několik málo českých slov, německá. To i za protektorátu byly i úřední listiny německo-české. A nyní hle, po letech, již téměř celá pozvánka, pouhá pozvánka, jen v němčině. A pak že v česko-německých vztazích nepostupujeme dostatečně rychle a vyváženě.

Dnes pro změnu na postě mistra zahraničí máme „Za – orálka“ a je to stejné, ne-li v některých směrech ještě horší.

Zřejmě musíme dát za pravdu B. Posseltovi, který svého času pronesl moudrá slova o současné české vládě, tj. vládě premiéra B. Sobotky. Řekl, že sobotkovci, jmenovitě vrchní oráč v ČR a současně ministr kultury, D. Herman, ve vztazích se sudety začali tam, kde skončili nečasovci. Velmi přátelské vztahy pana Hermana k sudetům jsou jimi obzvlášť ceněny.                                              Josef Sedlák, Plzeň

Církevní restituce - kladivo na republiku

Kyselé plody Nečasovy pravicové vlády se začínají projevovat v plné nahotě. Jsme svědky v některých případech neuvěřitelných až bezohlednosti. Mám na mysli onen "mistrovský výtvor" expremiéra, zpackané církevní restituce.

Do mnoha již existujících sporů a vyhrožování soudy nyní razantně zasáhl i řád redemptoristů ze sv. Hory u Příbrami. Nazývá se u nás Konregace Nejvyššího Vykupitele a patrně do posledního slůvka názvu začal jednat.

Loni totiž přebrali v rámci onoho, loupeže umožňujícího zákona i domov pro seniory v Jiříkově ve Šluknovském výběžku. Při prvních jednáních se chovali mile, ujišťovaly, že jim chod domova leží na srdci, prostě jakoby medu ukrajoval. Záhy ale otočili. Došel dopis o nájemném, které určili na 200 tisíc korun měsíčně! A aby jej silově podepřeli, byl podán i návrh na vystěhování. Tudíž bezvýchodná situace. Řádu to ovšem bylo ještě málo - nemíní se nijak podílet na provozu a opravách. Prostě platit a vše ostatní už je vaše věc. My jako důchodní ze zámku - v dobách kdy za monarchie církev se státem vládla - si vyinkasujeme své a poddaní jsou od toho, aby pečovali.

Rada města tuto nehoráznost odmítla. Starosta Jiříkova Michal Maják sice dosáhl snížení na 119 tisíc, ovšem podílet se něčím na objektu, jejich zástupce Jan Traxler stroze odmítá. Necítí vůbec potřebu se k celému případu vyjadřovat, nebudou nic komentovat.

Domov, bývalý klášter přilepený doslova ke chrámu, tu působí přes 45. let. Nyní se ocitli důchodci v beznadějné situaci, platit více jak milion nájemného ročně nelze. Není z čeho. S nimi je ohroženo i 80 zaměstnanců, nezaměstnanost je na Šluknovsku poměrně vysoká. Tento řád, by se prý měl přejmenovat na jezuitský z té éry, kdy ono Tovaryšstvo obracelo násilím naše lidi na víru a pálilo " bezbožné " knihy.

Vzpomeňme na hezká, úlisná slova kardinála Duky, biskupů a dalších "duchovních otců" o lásce, pochopení a milosti dle Ježíšova učení. Je hezké, když se uspořádá pohoštění pro bezdomovce a potřebné, před mikrofon si stoupne pan kardinál a hezky mluví o pochopení a pomoci. Jenže už neříká, jakými prostředky si k tomu tato církev pomáhá.

Ano, je třeba se ohlédnout do historie. Připomenout si jak tato církev bezohledně vždy kořistila, ba parazitovala na našem národě. Spolu s habsburskými vítězi bezohledně rvala kořist, vyháněla lidi za hranice. Plně tu platí úsloví, že ne po slovech, ale po ovoci poznáte je.

Jsme teprve na počátku, kdy se tento zákon, označit jej klidně možno za loupeživý, počíná realizovat. Už se vyhrožuje soudy hází se obvinění, ministr zemědělství za KDU-ČSL odvolává náměstka pro restituce za ČSSD, prostě politika do toho plně vstupuje. Zaznamenány jsou případy, kdy se požaduje na vrácení i toho, co skončilo vznikem republiky v roce 1918! Inu, za zkoušku to stojí, co kdyby se úředníci lekli a souhlasili. Zejména , když se pohrozí soudem. Opravdu křesťanská to láska.

Kardinál s biskupy a s dalšími "pomazanými" hlavami mohou kázat a vykládat co umí, jsou na to ze seminářů vyškolení. Žádná láska k bližnímu, bezohledné nejen kupecké pošty, ale navíc připočíst tučný zisk. Do republiky jim nic není, jejich centrum je jinde. Stranou nelze ponechat ani expremiéra Nečase. Jeho strana odmítá, aby tohle s ním řešila - slovy pana Fialy, nebyl za nic odsouzen. Také pravda, , ale sám M. Benda, horlivý obhájce restitučního zákona se před časem podivil, že takhle to nemyslili... Ale co. Nečas má možná slíbení odpustky a ráj po smrti. I když kdyby byl u jiné víry, vydělal by na tom víc. Vzhledem k tomu, čemu se často v komnatách na Úřadu vlády se svou milenkou věnoval - tato církev slibuje po smrti věčné milování. Ale nemůžeme přece chtít, aby bývalý premiér byl ve všem dokonale zběhlý. Zákon o církevních restitucích stejně musel vymyslet jedině po milostném roztoužení, normálně by to nebylo ani možné tak zmršit.

Josef Sedlák, Plzeň

Tak další restituce na obzoru?

V článku „Vztahy Česka a Lichtenštejnska vyřeší odvážné kroky“ z 19. listopadu 2014 od Emy Wiesnerové jsou zajímavé skutečnosti. „Dějiny českých zemí a rodu Lichtenštejnů jsou propojené už od středověku, přesto především v průběhu minulého století došlo ve vzájemných vztazích k celé řadě problémů a nedorozumění. Za největší kámen úrazu lze považovat komplikované vlastnické otázky související s pozemkovou reformou po první světové válce a konfiskací majetku rodu Lichtenštejnů na základě tzv. Benešových dekretů po roce 1945.

Rozdílný výklad událostí způsobil, že obě země obnovily své diplomatické vztahy až v roce 2009. Sporné otázky dějin však zůstaly nevyřešené a kvůli jejich hlubšímu poznání a zasazení do kontextu obecných historických událostí vznikla Česko-lichtenštejnské komise historiků.

Chtěli jsme mimo jiné ukázat, že události, k nimž došlo ve 20. století, mají kořeny v dávné minulosti, a že jde o dědictví poměrně složitého vývoje a osudů rodu Lichtenštejnů ve střední Evropě,“ popsal jeden z cílů komise její spolupředseda za českou stranu Tomáš Knoz z Historického ústavu Filozofické fakulty MU.

Není podle něj například náhoda, že při zdůvodňování majetkoprávních změn po obou válkách se v dobových publikacích objevují odkazy na události související s bitvou na Bílé hoře, kdy Karel z Lichtenštejna předsedal soudu s vůdci českého stavovského povstání. Tedy na událost, která se odehrála před více než třemi sty lety. Lichtenštejnové naopak vytvářeli vlastní obraz sebe sama jako výjimečného rodu, který svým okolím zůstával nepochopen a který se k majetkům dostal usilovným hospodařením a sňatkovou politikou, nikoliv však prostřednictvím zisků z pobělohorských konfiskací.

Komplikovanost vztahu obou zemí nemá podle Knoze v Evropě obdoby. „Pokusili jsme se problémy tematizovat tak, aby si z našich odborných závěrů mohli politici a diplomaté převzít informace potřebné pro další rozvoj vztahů jak mezi oběma zeměmi, tak mezi Českem a rodem Lichtenštejnů. K překonání dřívějších stereotypů a k využití všech pozitivních stránek ve vzájemných vztazích je však oboustranně třeba specifických a odvážných kroků,“ zdůraznil historik.“

http://www.veda.muni.cz/veda-a-vyzkum/4958-vztahy-ceska-a-lichtenstejnska-vyresi-odvazne-kroky#.VKu_OMljNqA

Když necháme naše vědce bádat, zjistíme, že někteří se dopracují k výsledkům, které jsou dokonce v rozporu s historickou realitou. Můžeme např. zjistit v běžných internetových materiálech následující: „Lichtenštejnové v pobělohorském období získávají velký majetek díky konfiskaci majetků. Podle odhadu pochází 41% majetku, který vlastní na konci 19. století, právě z období let 1620 - 1650.“ http://historicky.blog.cz/0810/lichtenstejnove-2

Takže přes velké „úspěchy“ našich vědců, snad nebudeme vracet pobělohorský lup Lichtenštejnům. To by byl již vrchol. Sama o sobě je zlověstná skutečnost, že nějaká komise byla vytvořena, pracuje a dopracovala se k tvrzení, že vztahy mezi ČR a Lichtenštejnském vyřeší jen odvážné kroky. Doufejme, že tyto odvážné kroky nebudeme platit dalším českým majetkem. Málo statečná v obhajobě českých zájmů a celkově slabá Sobotkova vláda však je v tomto směru obecně velkým rizikem. Restituce stíhají další restituce a o majetky se hlásí i sudeti z rakouského sudetoněmeckého landsmanšaftu. Restituujeme již asi od roku 1990. Kdy dojdeme konečně k závěru restitučního šílenství? Další restituce mohou republiku nejen oslabit. Pokud někdo by rád dovedl restituce až k době pobělohorské, pak by u nás neměl najít žádné pochopení, ale jen a jen důsledný odpor. Jde-li o spravedlnost, jíž se tak hlasitě domáhají ti, jímž by měl podle jejich stanovisek kynout nějaký majetkový zisk, pak samozřejmě by bylo velmi žádoucí, aby zlodějské pobělohorské konfiskace, které byly jedním z největších majetkových přesunů v novějších dějinách, česká šlechta i čeští měšťané byli nejen okradeni zcela nevídaným způsobem, nýbrž i desítky tisíc z nich ze své vlasti vyhnány, byly zrušeny a byl obnoven majetkový stav doby předbělohorské.

Ale abychom se vrátili k reálným současným majetkovým problémům. Je třeba říci, že výsledky prvorepublikové pozemkové reformy a dekrety prezidenta republiky jsou nedotknutelné. Žádný tzv. odvážný krok, jak o něm mluví brněnský profesor Knoz, je nesmí narušit!Republiku nenecháme urestituovat!                                  J. Skalský

Získá Schwarzenberg jako člen řádu maltézských rytířů další majetek?

Česká republika: V interpelaci na ministra zemědělství Mariana Jurečku (KDU-ČSL) se zeptala Marta Semelová (KSČM), jak je to s majetkem, který požadují v církevních restitucích Maltézští rytíři:

"Je pravda, že vedení resortu vydalo interní pokyn úředníkům Státnímu pozemkovému úřadu vydat v rámci církevních restitucí řádu Maltézských rytířů vše, co si nárokuje? " zeptala se ministra Marta Semelová.

„Existují případy, kdy běží soudní řízení, během nichž je dokazováno, že předkládané nároky jsou neoprávněné. Konkrétní příklad je z Prahy Březiněves. V roce 1994 zaregistrovalo na ministerstvu kultury šest lidí Řád Maltézských rytířů, členem řádu je mimo jiné Karel  Schwarzenberg, ti se prohlásili za nástupce Konventu kněží řádu Maltézských rytířů a nyní si nárokují majetek v hodnotě několika miliard korun,“ doplnila Semelová," při postupu dle platného zákona by se Maltézští rytíři museli majetku domáhat soudně."

Jurečka řekl, že ministerstvo nezasahuje do průběhu církevních restitucí.

Zdroj: http://www.prvnizpravy.cz/zpravy/politika/ziska-schwarzenber...

Co bylo ukradeno, musí být vráceno!

Církve v ČR, za bohulibé součinnosti prověřujících ouřadů, si vrací dokonce i to, co jím ukradeno nikdy nebylo. Proto odpůrci církevních restitucích mluví o tom, že církve budou muset zase vracet to, co nyní kradou státu, tedy nám všem.

Ve vnitřní politice tato zásada je okřídlená. Hodí se ke všemu a pasuje se na vše. Jen když se z toho dá něco vytřískat. Pravdou však je, že i skutečně ukradené se po právu vrací, mám na mysli v některých případech. A v ČR se ještě v čase bude vracet. Jenže to již bude i v obráceném toku, nebude to brzy, ale dojde k tomu za jásotu velké většiny. Kdyby o církevních restitucích v referendu rozhodovali lidé, vůbec by k nim nedošlo. Kolik nízkostí a špatností se musela nečasovsko.schwarzenbergská koalice dopustit, aby církevní restituce za vypětí všech sil prostrkala parlamentem. Dokonce i jeden poslanec za ODS, který čekal na nástup do výkonu trestu odnětí svobody, byl rychle přivezen, aby ještě stačil zvednout ruku pro restituce než půjde bručet.

Ale jak je to s uplatněním zásady „co bylo ukradeno, musí být vráceno“ v mezinárodním právu? Němci spunktovali první i druhou světovou válku. Reparace nedoplatili ani v prvním, ani v druhém případě.

Faktem je, že když z okupovaných států ustupovali, tak ukradli, co se dalo. Ale samozřejmě kradli i v době, kdy poražené státy okupovali. A tak hodnota jen toho nakradeného, říkali tomu válečná kořist, co ještě nevrátili, jak jsem přesvědčen, jde do stovek miliard euro. Jen Řekové tvrdí, že Němci si od nich na "památku" odvezli umělecké předměty nedozírné hodnoty, řádově ve výši uvedené částky. U nás kradli také. Jen málo z nakradeného dosud vrátili.

Proto křičme do světa: Pani Němci, vraťte vše, co kde jste nakradli! Nejen Řekům, ale i nám a dalším!

O jakých řecko-německých a česko-německých vztazích se dá mluvit, když nejbohatší stát Evropy, jímž Německo zřejmě je, odmítá státu, který je na pokraji krachu, vrátit to, co mu patří? Řekové s tím, co by jim Němci zaplatili, by se mohli postavit zpříma a nám by německé reparace umazaly státní dluh. Nestojí to za to, o vše se zajímat?

Pokud jde o řecké nároky jsou sumirovány v nedávné době. Ty české jsou z dřívější doby. Ozve se již někdo povolaný, např. z ministerstva zahraničních věcí, aby nás dostal do obrazu?

Nebo čeští diplomaté budou v otázkách reparacích mlčet stejně jako ti němečtí. U Němců bychom to mohli ještě pochopit, chrání svou kapsu, sice bez ohledu na jakékoliv "evroské hodnoty", ale důvod mají. U našich se však, ať děláme, co děláme, těžko dopátráme důvodů jejich nečinnosti. Pokud nejde o obyčejný strach z Němců a o dobré bydlo, pak jejich počínání nerozumíme.

Debata o reparacích bez jakýchkoliv tabu by měla již začít. Dnes je sice již hodně pozdě, ale lepší než nikdy. Jsme přesvědčeni, a také i pan prof. JUDr. Václav Pavlíček je obdobného názoru, že na SRN, která je nástupnickým státem hitlerovské třetí říše, reparace můžeme požadovat.

Jestliže naše statečná vláda, která tak neohroženě „hájí zájmy“ našeho státu, si myslí, že se mýlíme, nechť nás poučí! Nejhorší ,co může dělat, je hrát si na mrtvého brouka. Je vůbec ještě schopna se pochlapit?

Dr. O. Tuleškov.

J.A. Komenský nebo Ferdinand III.? Komu z nich dáme svůj hlas?

Prof. PhDr. Stanislava Kučerová, CSc.

Zase probleskla zpráva, že na jaře bude obnoven na Staroměstském náměstí Mariánský sloup, který byl povalen v nadšené euforii obyvatel po skončení první světové války a ustavení Československé republiky r.1918. Sloup Čechům symbolizoval dědictví Bílé hory, porážky stavovského odboje a vítězství habsburské nadvlády.

Výstižně to řekl uznávaný historik Josef Pekař: „Stín toho dne (8.11.1620) pokryl tři století lítostí nebo kletbou. V úzkostech vězení, ve strádání vyhnanství, v zoufalství nad zkázou vlasti a ponížením národa nesly se mysli tisíců Čechů k tomu dni....Na Bílé Hoře nezvítězila kultura vyšší. A jakkoli vysoko potom vznesly se kupole barokních chrámů a honosné fronty barokních paláců v pokatoličené Praze, vítězný postoj jejich nemohl nikdy zaplašit památku slz a krve, jimiž v letech hrůzy naplnil brutální vítěz znásilněnou zemi...Bílá Hora, ztráta české samostatnosti, ponížení a úpadek, bylo neštěstí, neštěstí bez míry a hranic.“

Tzv. „česká válka“ byla úvodem k sérii dalších válek, souhrnně označených jako „ válka třicetiletá“. Bojovala proti sobě vojska zemí katolické ligy a protestantské unie. Válka skončila až r.1648 vestfálským mírem a shodou okolností zase v Čechách, kde se právě potýkali Švédové (protestantská unie) s obránci Prahy(katolická liga). Mírové smlouvy přinesly dílčí uspokojení zúčastněným, jen osud českého státu zůstal zpečetěn. Habsburkům zůstaly české země v absolutistickém držení podle zásady Cuius regio, eius religio. Marně se Komenský obracel na švédské představitele, s kterými spolupracoval a v jejichž řadách čeští exulanti bojovali. Jeho návrhy zůstaly oslyšeny. Češi doma zůstali v bezprávném postavení, Češi v exilu naději na návrat do vlasti definitivně ztratili.

Největší zisk z výsledků 30leté války měla u nás církev katolická. Dvě stě let neúspěšně usilovala o vyhubení „kacířů“, a tu se dostavilo nečekané vítězství. Rozezněly se zvony na díkůvzdání Panně Marii Vítězné, která prý způsobila na Bílé Hoře zázrak. Zázračný obraz údajné ochránkyně katolíků byl poslán do Říma, kde se každoročně oslavuje vítězství nad kacíři. V Mnichově byl postaven vítězný Mariánský sloup a podobné sloupy byly stavěny po celé katolické Evropě, na oslavu české porážky. I u nás, na Staroměstském náměstí, nedaleko místa popravy vůdců stavovského povstání.

Chlácholí nás, že je to na památku boje měšťanů a studentů, kteří odrazili útok Švédů na Prahu.

Jenomže jen nezasvěcený neví, jak se octli Švédové na českém území a jaké naděje s nimi Komenský a ostatní exulanti spojovali. Znovupostavení sloupu nemá s patriotismem nic společného. Jde o restauraci symbolu protireformačního panství. Bylo by projevem hrubé necitlivosti k dějinám a opakovaným českým národním pokořením. Kam až se máme vrátit po převratu 1989? Opravdu až k Bílé Hoře?

Žlutočervená restaurace

Petr Schnur

Příkladem nejen politické, ale především mentální restaurace jsou podivné aktivity samozvaných "moravských aktivistů", které by chtěly naše národní společenství vrátit před rok 1848. Patří k těm jevům české společnosti, které jsou politikou, ústavními činiteli a státními orgány zcela ignorovány, což vytváří prostor pro etablování staronových paradigmat, o kterých jsme si mysleli, že jsou jednou pro vždy překonaná. Nebezpečí spočívá jednak v jejich možném posunu ze společenské periferie do politického centra v případě dalšího propadu politické kultury a sociální soudržnosti společnosti, jednak v další devastaci historického povědomí národa, které i tak vykazuje silné slabiny. O co v tomto případě jde?

Úvodem zásadní poznámka k metodě argumentace. V žádném případě nejde rámci této úvahy o posuzování moravské identity jako takové, zda je nebo není možná v rámci identity české jako její autonomní součást, a již vůbec ne o otázku, jestli existuje moravská národnost, v jakém smyslu je chápaná a co to znamená pro českou státnost. Zde by bylo nejprve zapotřebí definovat její kvalitu, tedy to, o jakém druhu identity hovoříme (kulturní, zemská, národní, resp. co pod slovem ,národní' rozumíme), jinak se diskuze utopí v babylonském zmatení pojmů - stejně jak tomu bylo v naprosto amatérském, ne politickém a nedůstojném polistopadovém dohadování o národním a občanském principu, československých státních symbolech včetně názvu státu. Národnost je jednou z mnohých identit, v tomto případě kolektivních, které tvoří komplexitu lidské osobnosti. Přitom jde z velké části o emotivní záležitost, která se nedá vyřešit příkazem a má tedy právo být výsledkem svobodného rozhodnutí. V praxi jde o to, zda je dotyčnou osobou nebo skupinou osob pociťována exkluzivně nebo zda vedle sebe "trpí" identity jiné, které nepociťuje jako konkurenci, ale jako obohacení. Takto vnímaná národní identita byla součástí chápání češství a českoslovenství Moravanem Masarykem, člověkem a státníkem vzešlým z prostředí Moravského Slovácka, který překonal kmenové chápání národa.

K němu se ale evidentně vrací aktivistická skupina Moravská národní obec a strana Moravané9, což ale - a to budiž zopakováno - není nyní předmětem kritiky. V souvislosti s otázkou, zda jsme dědicové 28. října, jde především o způsob vystupování a historickou tradici, na kterou se odvolávají, ke které se hlásí, ze které čerpají kolektivní - národní i politickou - identitu a kterou svoje aktivity legitimují. Centrálním symbolem jejich postoje se stala žluto červená vlajka se žlutočerveně šachovanou moravskou orlicí9.

Ponechme nyní heraldickou problematiku symbolu stranou1o a věnujme se jeho politické dimenzi, která je dvojí.

Za prvé. Tzv. moravistická hnutí se tento symbol snaží ultimativním, zcela netolerantním a agresivním způsobem dostat do obecného povědomí jako "moravskou vlajku". Zřejmě se jim to daří, neboť se - pravděpodobně z neznalosti historie i politických souvislostí - tyto prapory objevily i na radnicích některých moravských měst. Jak již bylo řečeno, politickou reprezentaci to očividně nevzrušuje a tak by bylo dobré zamyslet se nad tím, co tyto barvy vlastně symbolizují, přičemž budiž zopakováno, že nejde o moravskou otázku jako takovou, ale o způsob jejího akcentování. Čímž se dostáváme k problému číslo dvě.

Žlutočervení moravisté se ve svých separatistických snahách odvolávají na privilegia habsburského císařství, které v roce 1620 brutálně ukončilo moderní státotvorný proces Koruny české, tedy federace českých zemí, které jejich část "odstoupilo" Prusku a politicky, sociálně i kulturně diskriminovalo česky mluvící obyvatelstvo. Přitom si zvolili "emancipační" symboliku, která je z pochopitelných důvodů, s výjimkou moravských Němců, nikdy neujala. Zlutočervený prapor totiž nevyjadřoval individualitu Moravy v rámci českého státu, ale její přímou podřízenost Vídni, tedy Moravu jako jednu z rakouských zemí. Ve snaze o kvazipolitickou legitimaci zmiňují instituce c. a k. monarchie (Moravský sněm), tedy státně-mocenského útvaru. který byl 28. říjnem překonán.

Aby bylo jasné, o jakou politickou a mentální perverznost se jedná, je nutné dodat, že k propagaci tohoto symbolu poddanství zneužívají jiný státní svátek České republiky, navíc společný se Slovenskem: Den Cyrila a Metoděje při oslavách na Velehradu - za tichého souhlasu církevních hodnostářů a lhostejného mlčení politické reprezentace státu. Propagace symbolů moravské podřízenosti rakouskému císaři během oslav kapitoly z naší historie, která vedle 28. října jako málokterá jiná ztělesňuje zápas za národní svébytnost a státní suverenitu, je nejen národní skandál a evropská ostuda, ale politická provokace - úder do tváře všem, kteří bojovali, trpěli a umírali za naši svobodu. Budiž zdůrazněno, že se jedná o stupeň pokleslosti historického povědomí a politické kultury, který nemá v Evropě obdoby. Je nepředstavitelné, abychom se ve Švýcarsku, v Nizozemsku, Polsku nebo v Maďarsku, tedy zemích. které rovněž vedly emancipační zápas s Habsburky, setkali s něčím srovnatelným. Odvozovat vlastní emancipaci od "privilegií" překonaného impéria, které před staletími brutálně usurpovalo moc v zemi, buď vyhnalo, nebo fyzicky zlikvidovalo její elitu a ze slovanských obyvatel, tedy vlastních předků, udělalo "občany" třetí kategorie je světový unikát. Z hlediska "metody" myšlení srovnatelný třeba s nespokojenou skupinou černošského obyvatelstva Jižní Afriky, která by si dala do znaku symboly apartheidu. Přitom právě tyto dva svátky, velkomoravský a československý, spolu souvisí víc, než si česká a slovenská politická reprezentace dokázaly přiznat: nás všechny vyzývají k průlomu prokletí mentálního ghetta, odkazují na nejautentičtější momenty naší historie, kdy předkové legitimitu vlastní existence neodvozovali od "říšských" autorit a jejich symbolů, ale od civilizačních hodnot. Má-li preambule Ústavy ČR nějaký hlubší smysl (a preambule ho mít musí), potom tento. Zrekapitulujme si ještě historické okolnosti žlutočerveného symbolu, pozadí moravistického historizmu.

Tzv. povýšení moravského znaku císařem v roce 1462 znamenalo porušení státoprávních kompetencí českého krále, což Jiří z Poděbrad samozřejmě nemohl akceptovat. V roce 1848 šlo o totéž v bleděmodrém: zpochybnit státoprávní jednotu Koruny české a podřídit Moravu přímo Vídni. Na dubnový manifest za státoprávní jednotu českých zemí, podpořený téměř ze všech moravských krajů, reagoval Moravský sněm, držitel copyrightu na výše uvedené symboly: "poníženým přednesením" na adresu "c. k. Milosti" proti těmto požadavkům. Tento akt sněm v závěru dopisu označuje za: "provinciální snažení pro obecné dobro velkého sjednoceného a svobodného Rakouska"11. Budiž podtrženo: šlo o rozhodnutí feudálního orgánu, navíc pod vlivem politicky privilegovaného německého živlu, v revolučním roce 1848, kdy v celé Evropě hořel plamen demokratické revoluce. Pro něj neznamenal státotvorný akt stavů Koruny české v roce 1619 nic víc než letmou poznámku na konci jedné kapitoly habsburské historie, o které se raději pomlčí.

O co tedy jde? 5. červenec, státní svátek Republiky evropského významu, který v sobě jedinečným způsobem, podobně jako 28. říjen, spojuje národní a univerzální hodnoty, se stává platformou pro vulgární separatismus odvolávající se na autoritu monarchie, která negovala hodnoty a principy, ze kterých povstala Velká Morava i Československo. A zůstaneme-li u české státoprávní tradice, o které se zmiňuje preambule české ústavy, potom problém můžeme formulovat takto. Namísto bílo-červené orlice "otce vlasti" Karla IV. a modrých praporů, symbolizující politický a kulturní vzestup českého státu, červenožlutá povýšenka císaře pána, který naopak českou státnost zlikvidoval; vládce říše, na jejíchž troskách vznikla Republika československá.

Státně-politická tradice, ze které tyto spolky vychází, popírá 28. říjen, je v rozporu s ústavní preambulí a bylo by tedy na čase, aby se k tomuto problému vyjádřili ústavní činitelé státu i zástupci Jihomoravského kraje. Symboly, které moravisté užívají, jsou vydávány za obecně moravské a systematicky vnucovány orgánům veřejné správy. Tyto aktivity přestávají být soukromou, "klubovou" záležitostí a zcela evidentně překračují rámec ústavně garantované svobody projevu. Brizantnější dělá celou záležitost skutečnost, že okouzlení žlutočervenou orlicí není pouze výsadou moravistických aktivistů, ale očividně i určitých kruhů etablované jihomoravské politiky. První varianta znaku tohoto kraje z roku 2001 obsahovala dokonce v části, kde se měl nacházet znak krajského města, dvouhlavého císařského orla na žlutém podkladě, se znakem Brna na hrudi a - neuvěřitelné, leč pravdivé - iniciály císaře Ferdinanda (F. III). Ten znak udělil městu po úspěšném odražení švédského obléhání v roce 1645, tedy dvacet pět let po porážce českých stavů a násilném zániku Koruny české. Tehdejší hejtman JMK, Stanislav Juránek, to komentoval slovy, že (citát:) "Brno tehdy zachránilo nejen Vídeň, ale celou Evropu"12. Tu Vídeň, která pohřbila český stát, náboženskou toleranci, popravila povstalce proti absolutizmu a vyhnala jinověrce jako ,učitele národů' J. A. Komenského? Jeho slova nelze interpretovat jinak než jako souhlas s habsburskou uzurpací českých zemí a ztotožnění Evropy jak s jejich říší, tak s její "státním náboženstvím". Jak podivné souznění se žlutočervenými moravisty, kteří na rozdíl od post-sametové KDU-ČSL zatím operují na politické periférii jižní Moravy.

V poslanecké sněmovně sice tato hrůza neprošla, nicméně vrchní jihomoravští správcové alespoň do spodní části znaku propašovali císařem povýšenou žlutočervenou orlici. Černý dvouhlavý orel na žlutém podkladu se ale v zemi jihomoravské zase tak úplně neztratil. V hlavním městě Brně zdobí, podobně jako za protektorátu 1939-45, správní budovy městské části Střed.

Z článku „28. říjen : zapomenutý nebo zrazený odkaz?“ Sborník „Věrni zůstaneme“ lze objednat na adrese: dusan.kratky@seznam.cz

Kam směřuje Německo

Ne všichni členové EU si myslí, že protiruské sankce jsou úspěchem evropské diplomacie. Do jisté míry i Světové ekonomické fórum, které se právě předvedlo v Davosu, posloužilo jako platforma k přednesení jejich postoje k této otázce. Kromě Německa. Němečtí politici promlouvající na tomto fóru opět předvedli, že se neodvažují odchýlit se od Washingtonem stanoveného kurzu. A tak se v jistém smyslu vylučují z procesu hledání východisek z krize, či skončení války na východě Evropy, jež si vyžádala životy několika tisíců lidí.

Když v Davosu promlouvala Angela Merkel, tak nazvala ty ukrajinské události konfliktem mezi Ruskem a Ukrajinou (což dělá obvykle i jindy). K popisu situace použila stereotypů jako střet mezi budující se ukrajinskou demokracií a Ruskem, které dělá, co může, aby tento trend zvrátilo, místo aby řekla, že je tam občanská válka řádící na Ukrajině se zapojením nikoliv samotného Ruska, nýbrž i Evropy a Spojených států. Je vhodné poznamenat, že švýcarští žurnalisté zdůrazňují, že toto Fórum zastává odlišný názor. Např. v Zurichu sídlící Tages-Anzeiger píše: „Kyjev v Donbasu obětoval demokracii… Vojenské úsilí vyčerpalo zbývající ekonomické zdroje, přičemž Západní věřitelé by se mohli náhle ocitnout v ošemetné situaci, kdy poskytují financování pro válku.“ Jinými slovy, král je nahý, ale vůdce nejvlivnějšího evropského státu takováto tvrzení nechce vnímat.

Německo na rozdíl od Kanady Ukrajinu nezásobuje tzv. „nesmrtící“ vojenskou technikou, ale v září 2014 německé spolkové ministerstvo pro hospodářskou spolupráci a rozvoj schválilo záchranné dodávky pomocných balíčků individuální ochrany pro Ukrajinská vojska. Ukrajinský president Petro Porošenko nemrkl ani okem a prohlásil se za „presidenta míru.“ Rozdělil se o své názory na to, čím by tohle příměří, na jehož pozadí probíhaly dodávky nových zbraní armádě, mělo být. Porošenko podepsal dekret o třech vlnách vojenské mobilizace během roku 2015. Počátkem ledna kancléřka Angela Merkel a spolkový president Joachim Gauck přivítali ukrajinského ministerského předsedu Arsenyje Jaceňjuka v Berlíně. K tomu by se mělo připomenout, jak tento bývalý luteránský pastor, německý president Gauck, loni na Mnichovské bezpečnostní konferenci řekl, že by se měly odstranit morální bariéry bránící otevření cesty k použití síly při řešení mezinárodních problémů. Německo souhlasilo s podporou 500 milionů euro garancí úvěrových linek pro vládu Arsenyje Jaceňjuka. Zajímalo by mě, zda si Berlín uvědomuje, na co těch peněz bude použito. Nebo snad spolkovou kancléřku takovéto podrobnosti nezajímají?

V Davosu Merkelová Rusko obvinila z porušení „hodnot vytvořených mírovým řádem v Evropě po II. světové válce, konkrétně jde o přijímání hranic a respekt k územní nedotknutelnosti.“ Merkelová zamhouřila oko nad faktem, že to bylo Německo, kdo se první (!) hrnul do uznání změny hranic v bývalé Jugoslávii, která zažehla vnitřní konflikt na Balkáně, který trval mnoho let. Ani si nevzpomněla, že Německo se tomuto principu vysmálo, když šlo o uznání hranic a územní celistvosti, když se kouskovalo Srbsko v důsledku odtržení Kosova. V den, kdy albánští separatisté vyhlásili svou nezávislost, psali Kosovarsové na zdi svých domů v Pristině „Děkujeme ti, Německo!“ Německo během protlačování svých „staletí trvajících zájmů“ ani nehnulo prstem, aby byla uznána vůle projevená Srby v Severní Mitrovici (kosovské městské enklávy v Mitrovici se srbskou většinou), která dala na srozuměnou své přání zůstat v Srbsku.

Dnes tedy Merkelová i další němečtí politici doufají, že Srbové a Rusko trpí krátkou pamětí. Spolu s tím protlačují, aby Německo podepsalo Transatlantické obchodní a investiční partnerství (TTIP) se Spojenými státy. V Davosu nazvala Merkelová tento americký nápad „unikátní příležitostí.“ Více než milion Němců, kteří už podepsali petici na protest proti tomuto kroku, si nejspíš myslí opak. A co když je to úplně jinak? Co když je pro Německo „unikátní příležitostí“ rozvoj vztahů s Eurasijskou ekonomickou unií místo podepisování zotročujících dohod se Spojenými státy? Merkelová se jeví, jako kdyby o této možnost dumala jen pokradmu. V Davosu se v hlavním proslovu této otázky vůbec nedotkla, ale zmínila se o této příležitosti během pracovní diskuse s výhradou, že to předkládá jen potud, pokud se Rusku podaří najít řešení Ukrajinské krize.

Spolkový ministr hospodářství a energetiky Sigmar Gabriel o této možnost rozvoje obchodu mezi Evropskou unií a Eurasijskou hospodářskou unií v Davosu mluvil. Ale tento nápad předložil ruský president Putin už před několika lety. „Pokud by Západ tyto návrhy přijal, tak by dnes nebyla žádná krize,“ píše se v příspěvku na rakouském internetovém fóru Na Putinův návrh nepřišla žádná odpověď, stejně ani na jeho bezpečnostní iniciativu. Od té doby však evropská politická vůle slábne. Projev Merkelové v Davosu tuto skutečnost potvrzuje. V důsledku toho tu máme situaci, kterou popisuje Süddeutscht Zeitung: „Proč Merkelová neřekla na Putinovy návrhy ano už dříve? Protože to Spojené státy nechtěly. A teď to vypadá, že si všichni začínají uvědomovat, že Rusko pořád jede po svém a naděje na barevnou revoluci tam spíš vadne…“

„A to všechno ukazuje, jak je US zahraniční politika vrtkavá. Nejdříve US dobré sousedské vztahy mezi Ruskem a Německem podkopávaly a teď z tohoto faktu zkouší kořistit.“ V tomhle je pár věcí, které tyto úvahy neberou v potaz. Spojené státy neustále zkoušely zhoršovat ruské vztahy s Německem a se všemi evropskými státy (a dařilo se jim to!). Dohoda o volném obchodu mezi Evropskou unií a Spojenými státy by jen US dominanci nad západní částí kontinentu posílila.

Ve skutečnosti fráze, že „anexe“ Krymu nebyla „jen anexí“, je jedinou věcí, se kterou se po prostudování řeči Merkelové z Davosu dá souhlasit. Pravdou je, že po puči zinscenovaném v Kyjevě se Krym vrátil k Rusku z vůle jeho vlastního lidu. To je hlavní událost roku 2014 s historickým významem.

Západní demokracie v současném stavu a zvláště ta německá nemají rády myšlenky o referendech. Po II. světové válce Západní okupační úřady v Německu tyhle prostředky projevu lidové vůle pod záminkou prevence obnovení pro-fašistických sentimentů omezily. Němci se ale v posledních letech výrazněji vyjadřovali ve prospěch přímé demokracie včetně přímých voleb presidenta země a pořádání referend ke klíčovým otázkám vnitřní politiky. Avšak ignorace těchto volání německou věrchuškou Němce přiměla, aby se uchylovali k extrémním formám protestů. V 70. letech vyvolala stavba jaderných elektráren protesty v takovém rozsahu, že tisk psal o počátku lidové války. Dnes by neschopnost vlády vypořádat se s problémem měnícího se etnického složení obyvatelstva mohla vést k opakování těchto událostí. Ani skutečnost, že Lutz Bahmann, vůdce rychle rostoucího německého anti-muslimského hnutí PEGIDA se uchýlil k linii držet se s tím mimo politiku, nezabrání možnosti nových střetů.

Natalia MEDEN,  autorka je v Německu působící Ruska

Malé zamyšlení

Víme, že snad každé křesťanské straně jsou vlastní jak vnitřní proudy sociální, tak i konzervativní .Oba dva jsou jen lícem a rubem jedné a téže strany. Podle našeho názoru by každé takové straně mělo být i vlastní úsilí o spravedlivé sociální reformy. Návodem k takovéto činnosti by měla být sociální doktrína církve, či společná křesťanská sociální doktrína, která by měla být udržována v procesu neustálého zdokonalování a reagování na stále nové sociálně ekonomické skutečnosti.

Zastáváme stanovisko, že vyloučením toho, co činí křesťanskou stranu stranou sociálně reformní, máme na mysli pouze sociálně spravedlivé sociální reformy, ztrácí takováto strana současně i svůj křesťanský charakter. Křesťanství bez sociální dimenze je vyprázdněným pojmem.

Encyklika Rerum novarum z r. 1891 jasně říká, že i liberalismus je neslučitelný s křesťanstvím. Co však v praxi KDU-ČSL můžeme pozorovat? Do strany na vysoké funkce jsou voleni tzv. liberální křesťané, kteří jsou navrhováni a voleni i do parlamentu a ostatních zastupitelských sborů. Snad i někdo z nás může říci se Šrámkem, že tito lidé nejsou z nás a naši nebudou. I když stav věcí nechceme posuzovat nějak přísně, nejsme k tomu ani povoláni, je možné konstatovat, že KDU-ČSL svou politickou činností částečně nabývá charakter liberální strany.

Nejbližším spojencem nynějších křesťanských demokratů byla dříve ODA. Po jejím politickém, morálním i finančním zhroucení navázali tito obdobné vazby na US, nejliberálnější politickou stranu v našem spektru. I tato strana zmizela v dějinném odpadišti.  Konzervatismus a liberalismus nelze totiž zastřešit křesťanstvím.

 Nikdo nikdy neměl pochyb o vlastenectví Křesťanskosociální strany a pozdější šrámkovské ČSL o jejich schopnosti obhajovat národní zájmy. To však nelze říci o KDU-ČSL.která se stává, díky i působení „křesťanskoliberálních“ přepisovatelů českých dějin, velmi slušně řečeno, stranou národně lhostejnou. Běžné slovní vyjádření této skutečnosti bývá zpravidla mnohem výraznější. KDU-ČSL je nyní stranou, otevřeně řečeno, která k dřívějšímu stranickému vlastenectví nemá žádný vztah. Spíše naopak! Tak zvaní lidovci úzce spolupracuji, a nyní se  tím ani neskrývají, se sudety a též i s bavorskou Křesťanskosociální unií,  jejíž předseda  je patronem sudetoněmeckého landsmanšaftu.  KDU-ČSL se tak  stále více odcizuje nejen drobnému českému člověku, ale také i našim státně-národním zájmům. Je nejen málo sociální, spíše nesociální, ale o to více germanofilní a nově i výrazně rusofóbní, S šrámkovskou politikou již nemá snad nic společného. Zdůrazňování jejího nově objeveného lidovectví je jen neupřímným pokusem na navázání původních stranických tradic a jakýmsi praktickým volebním trikem, který bělobrádkovským „lidovcům“  pomohl překonat pětiprocentní hranici při posledních parlamentních volbách.

V současnosti může KDU-ČSL profitovat i z posilování úlohy katolické církve v republice. V restitucích získává velké majetky, hlavněproudová média církvi katolické dělají  stále opakovanou a sílící reklamu. Není snad dne v ČT, kdy by se v ní neobjevil kardinál Duka či některý z jejích dalších pohlavárů. Poděluji se s námi, aniž bychom o tom měli  zájem, o svá moudra. Ano, mocenský trůn  a katolický oltář se spojily, aby společně ovládly  a řídily ji v souladu jen a jen se svými zájmy. Demokracie pláče krvavé slzy, demokratické základy republiky  se drolí. Kam spějeme, v době, kdy pravda je považována za lež a lež za pravdu, a to neustále a opakovaně?  Hnědnutí části politické scény ukazuje na nebezpečí, že i naše společnost není imunní vůči  nemoci fašismu.                                    Dr. O. Tuleškov

Karel Schwarzenberg,  předseda TOP 09, otevřený dopis

Pane Schwarzenbergu,

v těchto dnech jsme si připomněli sedmdesáté výročí od osvobození koncentračního tábora Osvětim. Při této příležitosti probíhaly nejenom  v České republice a Polsku vzpomínkové akce, ale po celém světě lidé vzpomínali na utrpení mnoha lidí a připomínali si holokaust  a vše podstatné, co tomuto předcházelo. Vzpomínalo se i na jiné koncentrační tábory, ve veřejných sdělovacích prostředcích padla připomínka tábora Lety na Písecku nedaleko Vašeho panství. Na scénu se opět vrátil požadavek, aby stát odkoupil vedle  památníku stojící vepřín. Ztotožňuji se s tím, že by se měl vepřín odkoupit, nesouhlasím však s tím, aby to byl stát, kdo by měl vepřín odkoupit. Jsem přesvědčen o tom, že tento by jste měl odkoupit Vy a měl by jste ho nechat  zbourat na své náklady. Proč? Protože tábor byl zřízen v protektorátu na požadavek rodiny Schwarzenbergů, v táboře byli umístněni lidé, kteří  tvrdě pracovali 10 hodin denně za 1,- Kč na panství této rodiny. Nedávno předseda Úsvitu Tomio Okamura řešil, zda to byl  pracovní či koncentrační tábor, to je nepodstatné.

Podstatné je, že v táboře byli nedobrovolně umístněni lidé, kteří zde museli tvrdě dřít na pana Schwarzenberga a kteří zde umírali pro nedostatečnou nejenom lékařskou péči, hladem, nemocemi a vysílením.

Mezi zemřelými byly i děti, o které se panství Schwarzenbergů nedokázalo postarat, stejně staré děti, jako v té době  jste byl Vy, pane  Schwarzenbergu .Umíraly hladem, zatím co Vy jste  nikterak nestrádal. Je velice smutné zjištění, že tábor byl zřízen na základě požadavku české (opravdu české?) rodiny Schwarzenbergů, do tábora lidi dodávali Češi, kteří vykonávali i dozor, vše probíhalo bez účasti Němců. Skutečnost ,že do tábora byli dodáváni nakonec pouze cikáni, dotvrzuje, že se jednalo o rasovou záležitost a lze tedy hovořit o holokaustu. Chápu, že jste v té době byl dítě, které nemělo ponětí o tom, co se dělo.Tím spíše jste se měl zajímat o tuto záležitost po svém návratu do Čech. O celé záležitosti víte, před lety jste se kvůli tomu sešel s historikem Paulem Polanským, osobně jsem si na toto téma s Vámi psal i já. Přesto jste se k tomuto nepostavil čelem.

Bylo to v době, kdy mělo dojít k expedici vydané knihy Paula Polanského ,,Bouře“ v nakladatelství Fedora  Gála. V noci před expedicí v nakladatelství záhadně prasklo potrubí a skoro celý náklad knihy byl zničen (to je pro Vás jistě novinka). K tomuto výtisku knihy se vyjádřil tehdejší politik p.Petr Pithart tak, že prohlásil, že k tomuto se bude muset Schwarzenberg vyjádřit, bohužel zůstalo pouze u tohoto výroku.

Ke konci loňského roku vydal o táboru  Paul Polanský novou knihu jako dokument pod názvem „Tábor smrti Lety“, kde uvádí vše o táboru a kde čerpal potřebné údaje. Vycházel především z dokumentů,  umístněných v archivu Třeboň, kronik okolních vesnic, farních zápisů, knihy pohřbů obce Mirotice, výpověďmi pamětníků žijících v okolí tábora a dalších údajů.

Domnívám se, že je načase vystavit Vám za Vaši práci účet! Děláte naší zemi ostudu, škodíte tomuto národu. Není náhodou, že básník K.H.Borovský v době kdy nemůže být osočován, že je nebo byl pod vlivem komunistů napsal: ZLE MATIČKO ZLE, SCHWARZENBERGOVÉ ZDE. Tato slova mají stále opodstatnění!! Vaše schvalování humanitárního bombardování v Kosovu, podpora fašistů na Ukrajině, podpora majdanu na Ukrajině tak i v Praze, vyjadřuje zcela zřetelně, kdo jste a co chcete.

Vykřikujete stále, že jste Čech jak poleno, poleno možná, ale Čech nejste, přestože jedním ze států, kde máte občanství, je Česká republika. Jednak neumíte naši hymnu, neumíte mluvit česky. Již před 7 lety jste prohlašoval, že se česky naučíte, tak opětovně  před dvěma lety při kandidatuře na presidenta jste říkal, že se již učíte a že budete mluvit česky, stále však jenom kuňkáte a huhňáte. Žil jste zde do deseti let, nyní jste tu znovu 25 let tedy za 35 let jste se nenaučil česky, mluvíte jak Vietnamec po dvou letech zde. Každý občan cizího státu po deseti letech pobytu zde mluví lepší než Vy. Žádný Čech by nezpochybnil dekrety doktora E. Beneše, jistě Vy můžete, Vy jste na ně nedbal a byl jste s V. Havlem první, kdo tyto dekrety prolomil. Pane Schwarzenbergu, neustále lžete, např.uvádíte, že máte vzdělání Vídeňskou univerzitu, že jste hajnej. Ani jednu školu jste nedodělal, tedy jak můžete být hajnej, když jste školu nedodělal?

Nemohu opomenout Vaši aktivitu ohledně církevních restitucí.

Které jste za velice nečestných postupů protlačili bez ohledu na to, že 94% občanů  s formou restitucí nesouhlasilo. Toto lze považovat za zradu národa. Uvádíte o sobě, že jste křesťan. Jak může křesťan souhlasit s bombardováním, se zabíjením civilních občanů to nechápu. Zřejmě za ten majetek, co jste přihrál církvi Vám Jarda Duka dává rozřešení a je to v pořádku. Pořád zřejmě jen spíte, kdyby jste nespal, poté by jste věděl, že lid této země zde islám nechce, jinak by jste nežvanil o tom, že je sem máme vzít. Pokud k tomu dojde(lidé to nepřipustí), poté si je vezměte na své pozemky a ubytujte ve svých budovách na Orlíku, když je máte tak rád. Pane Schwarzenbergu, sdělte národu jak je to s koncentračním táborem Lety a jakou roli v tom hraje Vaše rodina. Staré přísloví říká ,,Zameť si před svým prahem“, rád na každého házíte všelijakou, špínu tak si ukliďte nejdříve tu svoji

Nečice 27.1.2015                                                            

 Jan Bouček, přišlo e-mailem

Tiskový mluvčí Svatého stolce k papežově soukromé poznámce o mexikanizaci

Vatikán. „Doufejme, že ještě máme čas, abychom zabránili mexikanizaci. Mluvil jsem s několika mexickými biskupy, jde tady o hrůzné drama “, napsal papež František v soukromém mailu svému argentinskému známému Gustavu Verovi a dalším přátelům z nevládní organizace „Alameda“. Jeho slova, citovaná katolickým deníkem Avvenire (24.2.2015), se vztahují k nebezpečnému šíření drog, zejména v severní Argentině. V posledních letech si drogové mexické kartely udělaly z Argentiny továrnu na syntetické drogy. Odpad z nelegálních výroben se za velmi nízké ceny prodává v argentinských chudinských čtvrtích, kde prudce narůstá počet drogových závislostí. Asociace „Alameda“ vystupuje proti obchodování s drogami, kard. Bergoglio s ní spolupracoval v době svého působení v Buenos Aires a dodnes s ní udržuje srdečné vztahy.

Proti výroku „zabránit mexikanizaci“ se ohradilo mexické diplomatické zastupitelství, kterému včera večer Svatý stolec odpověděl diplomatickou nótou. Vysvětluje v ní, že Svatý otec nechtěl urazit cítění mexického lidu, který velmi miluje, ani zpochybnit úsilí mexické vlády v boji proti narkotrafikantům. Papež chtěl především upozornit na vážný problém obchodování s drogami, který sužuje Mexiko a další země Latinské Ameriky. Také při různých setkáních s tamními biskupy Petrův nástupce vyzval ke spolupráci a dohodě na všech politických úrovních při řešení této otázky.                                         (jag)         

Vážení přátelé,

všichni se nalézáme pod tlakem médií hlavního proudu. Jejich cílem není poskytovat nám objektivní, plné a včasné informace o dění jak u nás doma, v republice, tak i v zahraničí. Takovým exemplárním případem je, jak jsme přesvědčeni,  ČT. Již více než 20 let se mnozí snažíme, aby plnila své povinnosti veřejnoprávní televize, dané jí zákonem, ale  naše snahy, ač jsou opakované a mnohonásobné, se zatím míjejí účinkem.

Velmi dobře je vidět úloha, jíž ČT sehrává při informování o situaci na Ukrajině,  o  „pietní akci“ na Albertově 17.11.2014, o naší vnitřní  vnitropolitické a ekonomické  situaci.  Vývoj v ČT, i ostatních médiích hlavního proudu, se přes úsilí celé řady subjektů vyvíjí tím horším směrem.

Proto v současnosti vyvíjí činnost celá řada alternativních médií, od fb stránek přes webové portály. Sociální sítě navštěvují statisíce lidí. Zde získávají potřebné informace.

I my, naše webové, facebookové stránky, naše brožurky jsou součástí alternativních médií. V současnosti návštěvnost našich e-médií se pohybuje kolem 30.000 měsíčně. Několik čísle pro zajímavost. Náš web sledují lidé v desítkách  států, např. na Slovensku, v Německu, Švýcarsku, Indonésii, USA a Velké Británii.  Mezi našimi městy jsou na prvním místě hosté z Prahy, pak z Bratislavy, Ostravy, Plzně.

V porovnání s minulým rokem jsme zaznamenali na našich e-médiích více hostí. Ale měli bychom v této cestě dále pokračovat.  K tomu potřebujeme vaši pomoc. Může mít různé formy. Od  zasílání vlastních textů či přeposílání jiných, rozšiřování adresy našich e-médiích až po finanční pomoc. Bez spolupráce s vámi se dále nedostaneme.  Moc vám děkujeme za finanční příspěvky, které jste nám poslali na rok 2015.

Stejně je tomu i při rozšiřování n brožurek. Zde narážíme na jeden problém. Naši lidé  mají stále méně peněz. Jiní ze zvyku posílají 200 či 250 Kč jako roční dobrovolný finanční příspěvek. A tak již dva roky vydáváme více peněz než dostáváme na příspěvcích. A to je špatné.  Počet vydaných brožurek proto musíme omezovat  Věříme, že tento problém společně zvládneme.  Děkujeme za pochopení.

Musíme se zabývat jinými otázkami, problémy, které v současnosti hýbou Evropou i světem. Musíme se snažit, abychom vám dali optimální množství  pravdivých,  včasných a plných informací. To od nás očekáváte. My se o to budeme snažit.–red.

Vydává PÚV Křesťanskosociálního hnutí. Uzávěrka tohoto čísla byla 26. února 2015. 

Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz

E-mail: vydavatel@seznam.cz