Kolaboranti s Němci špatně končili


Ještě dnes, vysloví-li se slovo kolaborace, kolaborant, cítíme divnou pachuť z významu tohoto slova. Nedokázala to odvát ani dlouhá desetiletí od konce války. Nelze ani souhlasit s kolaborací vynucenou, a tu vstřícnou přísně odsoudit.


Nejhorším výlevem zvráceného charakteru je, když osoba vstřícná navíc sama od sebe ještě udává. Čeho byli schopni jednici u nás za války, svědčí příklad z Krásné Hory nad Vltavou. Z mládí toto místo trochu znám. V nedaleké obci můj strýc měl mlýn. Někdo jej za heydrichiády udal, že má nehlášenou pistoli a za dva dny jej gestapáci postavili ke zdi. V Krásné Hoře žil v té době statkář – krysa v lidské podobě. Ostatně posuďte sami.


Jaroslav Švagr si dopisoval přímo s K. H. Frankem, státním tajemníkem v Protektorátu. Neváhal a dokonce nabádal nepřátele našeho národa k tomu, jak mají naložit s těmi, kteří se vzpouzejí a nechtějí nacistům poklonkovat. Citujeme jeden z jeho dopisů:


Kancelář pana státního tajemníka K.H. Franka , Praha

Odvolávaje se na poslední rozmluvu s p. dr. Černíkem, radou a vedoucím NSDAP v Příbrami, dovoluji si sdělit osobní pozorování. Když Rusové trochu postoupili, rozšířila se znovu šeptanda a nabývá děsivé troufalosti. Pramen toho jest u položidů, šásti tzv. inteligence, do níž se započítávají učitelé, četníci, listonoši a penzisté, všech kategorií. Tato sebranka, jež natropila zlo již za časů ČSR, zpracovala většinu lidí, že ztratili svůj úsudek a svou vůli, a poněvadž to do všech organizovaně denně očkují, lid bezmyšlenkovitě opakuje a dále rozšiřuje vsugerované fráze. Tito původci všeho zla mají bezmeznou zášť vůči všemu německému, jsou všeho schopni, a jsou větším nepřítelem Říše než nepřítel na frontě. Žijí si téměř bezpracně, bez starosti, bez odpovědnosti, v plném blahobytu a přepychu. Čekalo se, že na ně také jednou dojde, vždyť i pan ministr Moravec řekl v rozhlase: „řezat, řezat a to shora dolů až do posledního učitelského frajtra.“

A nyní, když má být konečně každý zapojen do práce, jsou tito největší nepřátelé lidstva z toho vyjmuti. Lid je vždy takový, jaké je vedení. Po dobu ČSR byl soustavně veden špatně, byl kažen a dosud nebylo možno provést nápravu. Lid by si dovedl vážiti všech možných zlepšení, jež byla zásahem Říše provedena. Jako zvýšená bezpečnost, úprava silnic, dobré zásobování, odstranění cikánů, židů, velezrádců atd. Ale to znemožňují pořád tito zloduchové, štvou, znechucují práci ostatním a vnucují svou šeptandu. Odbývám to slovem šeptanda, ale to není neviňoučké žvanění, nýbrž je to dobře promyšlená činnost velezrádná.

A proto si dovoluji přicházeti s radou, jak zjednati pořádek, zařadit všechny do opravdové práce, a pod přísným dohledem je zapřáhnout a podle hesla, kdo nepracuje, ať nejí - s nimi naložiti. Byla by otázka, kde vzít tolik vedoucích a dozorců, ale myslím, že mnoho schopných německých občanů koná za frontou podružné, hrubé práce. Tito mohou být nahrazeni našimi nenapravitelnými lenochy a uvolněným silám z řad vojska přiděliti úkoly dozoru. Anglie posílá nejen na práce, ale přímo na frontu všechny národy, přátele i nepřátele. Tedy proč u nás takové ohledy na intelektuály, z nichž mnohý, kdoví jakým způsobem, prolezl ten kousek školy. Není třeba bát se nějakých následků při takovém zásahu, naopak každý zkrotne, bude poslouchat a nebude mít na darebáctví a zradu ani čas. Po dobrém se s touto chasou „ušlechtilou“ už nic nesvede.


My máme takovou spoustu penzistů, radů, učitelů, listonošů a vojáků z bývalé armády ČSR jako snad nikde jinde. Mnozí jsou tak zdraví, že by mohli skály lámat, jiní jako bývalí dělníci, řemeslníci, než se stali zřízenci a úředníky – mohli by se vrátit k původnímu povolání. Když z některých protektorátních i soukromých úřadů a škol se vezme polovina sil, nemusí práce tam nijak trpět a možná, že někde bude lépe, než je tomu dnes. Vždyť od úředníka, učitele, četníka, který je ještě dnes v duchu benešoviny, nemůže se nikdy nic dobrého čekat. . Po takovéto úpravě omezí se štvaní o 50 i více procent. Dej Bůh, aby se co nejdříve spravedlivá práva v českém prostoru podařilo v zájmu Říše prosadit. Její prospěch a vítězství je mým přáním a i cílem mého života.

S oddaným pozdravem Vůdci – Heil Hitler!

Jaroslav Švagr, statkář, Krásná Hora nad Vltavou.


Okupace měla své hrdiny i zbabělce. Doba, která přinesla velká rizika, též prověřovala charaktery. Teprve po osvobození a na základě dokumentů, nalezených v tzv. Štěchovickém archivu, tedy co z něj zbylo po vrácení Američany, bylo možné usvědčit tohoto zrádce. Usvědčil se již sám v májových dnech 1945 – byl si vědom následků, a proto spáchal sebevraždu.Na základě prokázaných faktů mu byl MNV zabaven majetek , a to celé rodiny, ve prospěch státu. Také jedna z jeho obětí byla hned zpočátku zřejmá – mladý dělník Václav Princ nepřežil v koncentračním táboru.


Jako školák za války jsem žil v obci v těsném sousedství s kolaborantem, aktivním členem Vlajky a Národního souručenství. Nebyl příjemný od pohledu, posměšně se mu říkalo orangután. Díky Vlajce obdržel místo strážného (Werkschutz) na dílně Škodovky „Na Orlíku“ u Třemešné, kde se zkoušela děla před odesláním na frontu. Ale tenhle se omezoval jen na horlivé vylepování plakátů, které nacistický aparát a Moravcův úřad hojně kolportovaly. Ale tím to u něj skončilo. Nikoho neudal. Už druhého května se z obce s rodinou doslova „vypařil“ s nejnutnějším, neznámo kam. Je dobré si i toto připomenout.

Josef Sedlák, Plzeň

Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz