Na pražském magistrátu je na spadnutí velká koalice mezi ODS a ČSSD, která pošle do opozice vítěznou TOP 09. Pravdoláskou ovládaná média šílí, hysterčí a lamentují. Že se prý kmotři domluvili a chudáka čistého Tůmu, který jediný mohl na radnici zavést pořádek, k moci nepustí.
Kéž by to tak vskutku bylo. V dobré úmysly TOP 09, zvláště její havlistické kliky, kam Zdeněk Tůma patří, totiž nevěřím. A osobně mám radost z každé politické finty, která vliv této skupiny v české politice aspoň trochu oslabí.
Ono totiž bratrstvo pravdy a lásky ztratilo už samotnými volbami, kdy voliči s jeho kandidáty tvrdě účtovali. Neuspěly ikony havlismu (Zieleniec); neuspěli politici narychlo přesunutí z neúspěšných stran do stran nadějnějších, ale nakonec také neúspěšných (Reedová); sama TOP 09 měla co dělat, aby se mohla do kamer tvářit sebevědomě; zelení, SNK-ED a další pidistrany si upevnily nezpochybnitelnou pozici pidistran a naopak posílily dvě hlavní strany, které byly vždy těm vpravdělaskavým politikům trnem v oku (byť se jim je pak podařilo zničit alespoň zevnitř).
Jedinou výhrou pravdoláskařů tak byl pražský magistrát, kde se jim podařilo získat nejvíce křesel (na rozdíl od radnic jednotlivých městských částí, kde suverénně vítězila ODS), ale i zde hrozí, že bude vítězství promarněno a TOP 09 bude muset spolknout hořkou opoziční pilulku.
"Bratrstvo" proto naříká, osočuje ty, kteří velkou koalici podporují a hraje si na uražené - pravdoláska v ČSSD (Dienstbier ml.) spílá prezidentovi do přítelíčkování s kmotry, pravdoláska v TOP 09 (Schwarzenberg a Tůma) manipuluje premiéra, aby "kmotrům" domluvil a pravdoláska v pražských ministraničkách se vydala osvědčenou soudní cestou, když se domáhá zrušení voleb u Nejvyššího správního soudu.
Měla-li by velká koalice ODS a ČSSD alespoň ten význam, že by tyto vzedmuté havlistické síly na příští čtyři roky zkrotila a poslala, kam patří (do opozice), pak by nebyla zbytečná.
Ono totiž není od věci připomenout si, proč je Praha pro pravdolásku tak důležitá. Třebaže zde žije nejvíce kavárenských intelektuálů z celé České republiky, byla vždy baštou pravice, jmenovitě ODS. Už to je na pováženou.
I ve chvílích, kdy pravdoláska za Topolánka občanské demokraty infiltrovala, ovládla a bratrsky přivinula k americkým neokonzervativcům (kteří mají ostatně s českými chartisty mnoho společného, u vzniku obou totiž stáli skalní bolševici), byla Praha stále posledním centrem odporu, který se nechtěl "nové ODS" podvolit.
Netvrdím, že pražská ODS jednala vždy na základě idejí, dobře víme, že v ní mají vliv i některé podnikatelské skupiny, které ideje příliš nevzrušují, ale o to v tu chvíli nešlo - ať byla Praha proti Topolánkovi z jakéhokoli důvodu, zkrátka byla proti a ukazovala havlistům svou sílu, čímž si jen koledovala o to, aby se na ni celá pravdoláskařská mašinérie zaměřila.
Ostatně ani pravdolásce nejde o ideje, ale o to, získat nad Prahou, která jí dosud chyběla, moc - jedno, jakým prostředkem. Když to nejde skrze středové strany, vymysleme stranu naoko pravicovou, abychom Pražany obalamutili, řekli si při zatím posledním pokusu, který - naneštěstí - vyšel. Pověstnou Klausovu raketu se tak po dvaceti letech podařilo porazit až rozšafné knížecí lulce, která Tůmu na plakátech (stejně jako ostatní kandidáty) jistila zezadu, kdyby náhodou připadal voličům jako příliš velký suchar.
Kromě politické motivace (po ovládnutí všech stran byla ODS jediným vážným místem, kde si ještě chartisté nemohli udělat zářez na pomyslné pažbě) jsou dle mého ve hře i zcela osobní motivy a jistá zhrzenost příslušníka prvorepublikové smetánky. Václav Havel zřejmě těžce nese, že ačkoli pochází z významné pražské podnikatelské rodiny, jeho vliv na řízení dnešní Prahy je minimální. Kde jsou ty časy, kdy byla jejich Lucerna pupkem světa, jako například při XVIII. Sionistickém kongresu v roce 1933? Dnes Havla uznávají ve světě, ale doma, a hlavně v Praze, prorokem není.
Jsem proto přesvědčen, že TOP 09 jako strana na jedno použití měla ovládnutí Prahy jako jeden z hlavních (neřkuli hlavní) cílů. Václav Havel potřeboval, aby pražská ODS, která v rámci celé strany stále disponovala velkým vlivem a byla tak do poslední chvíle například podporovatelkou prezidenta Václava Klause (ve sporu o Lisabon), přešla na pravdoláskařské pozice, což se mohlo podařit jen jejich potupnou prohrou a následnou "očistou" režírovanou z vedení. Proto byl vždy Topolánek ostře proti Bémovi a proto je proti pražské ODS ostře i nynější Petr Nečas s americkým "agentem" v ODS Alexandrem Vondrou za zády.
O tom, že Havel stál u zrodu TOP 09, jsem psal už několikrát. Známé jsou také jeho schůzky s opozičními zastupiteli před jarními volbami, mimo jiné s Markétou Reedovou (která se pak náhle objevila ve VV a stala se kandidátkou na primátora, aby v souboji totálně pohořela), kde se probírala strategie, jak oslabit vliv Pavla Béma. Proto se i před volbami zcela náhodou vyskytl v prvních liniích pražské ČSSD Jiří Dienstbier ml. ze staré pravdoláskařské pražské rodiny (po vzoru svého otce, který ČSSD infiltroval už o něco dříve) - zřejmě proto, aby případně jistil situaci, kdyby se plán nezdařil a schylovalo se k velké koalici.
Stejně tak Havel promlouval i přímo do pražské kampaně, kdy nevídaným způsobem útočil na ODS. Spustil doslova negativní kampaň, za kterou by se nemusel stydět ani Jiří Paroubek s Jaroslavem Tvrdíkem či svého času Miloš Zeman se svými tuneláři a spálenou zemí - v Praze například nechal umístit obří billboard s nápisem "Nevolím tunely a tuneláře, mafiány a šejdíře, kasina a nevěstince!"
Součástí strategie byla i odporná mediální kampaň proti Pavlu Bémovi. V ní byl proti úspěšnému primátorovi, o kterém si můžeme myslet ledacos, ale který oddlužil město a pustil se do zásadních stavebních počinů, používáno takových prostředků, nad kterými až rozum zůstával stát. To, že se někde vinou nedbalosti stavebních dělníků propadl tunel (což se stává při takto náročných stavbách téměř vždy a všude), bylo vydáváno za téměř politické selhání Béma a pražské ODS. Tunel Blanka a vůbec celý pražský okruh byl kritizován kvůli sto a jedné prkotině, i když je jasné, že historie jednou tento Bémův přínos Praze spravedlivě zhodnotí jako klíčový a veskrze pozitivní. V tuto chvíli se ale propady tunelu hodily do štvavé kampaně, takže Bém byl médii volán k zodpovědnosti snad i za to, když dělník Metrostavu spadl z lešení a způsobil si oděrku.
Bezprecedentní mediální útoky na ODS vedený magistrát nakonec zafungovaly a před volbami bylo už téměř jisté, že zmanipulovaní voliči, kteří před čtyřmi roky dali ODS přes 50 procent hlasů, stejnou stranu tentokrát vytahají za uši - prostě jen proto, že jim to mediální rádci doporučili. Nadávat na pražskou ODS se totiž stalo téměř módou.
Není proto divu, že po tak velkém politickém a mediálním kapitálu, který byl do diskreditace pražské ODS a do startu TOP 09 nainvestován, nesou chartisté blížící se marginalizaci značně těžce.
Pro pravdolásku tak jsou nedávné volby hořkým zklamáním a do budoucna bude muset změnit strategii. Vyčpělé hvězdy typu Zieleniece nefungují, s malými stranami by to příště znovu zkoušel jen politický naiva, a TOP 09 velká očekávání nenaplnila. Můžeme se tak zřejmě těšit na novou stranu, ale hlavně i další frontální útoky dovnitř ČSSD a ODS, které jdou opět nahoru. A tedy i na ještě více chartistů a jejich potomků, aby v těchto stranách všelijací dienstbierové a vondrové nebyli sami...
Autor: Adam B. Bartoš , 30.11.2010, Euportal, www.prvnizpravy.cz
"Boj o demokracii" se tentokrát neodehrává před televizí, ale před magistrátem
…Přítomnost Václava Havla na demonstraci či v sále pražského Magistrátu už není tím, čím bývala před dvaceti lety. Davy už neskandují před plným náměstím "Vašek na Hrad", ani když jejich vůdce za to Soros platí stejně, jako platil Chartu 77. A Havla už ani nikdo neodvádí v poutech... Nikoho nezajímá. Přítomnost Václava Havla při výtržnosti, při které se snažili demonstranti zabránit zvolení pražských radních, volbě nezabránila. Stejně tak jako před deseti lety demonstrace před Českou televizí nebránily demokracii, ale zajišťovaly koryta redaktorům a hercům, stejně tak i teď nejde o principy, ale o naprostý propad "zelených" a diletantská nezvládnutá vyjednávání vítěze pražských komunálních voleb TOP 09. Touhu po moci. Aktivisté jedněch teď podporují politický comeback druhých.
Výtržnosti, které demonstranti tropili na Mariánském náměstí před budovou Magistrátu i v jednacím sále, odpovídaly tomu, jak chápou politiku. Ale ani dnes není vláda ulice trvale možná, stejně jako nebyla možná před dvaceti lety. Po vybouření emocí tehdy OF nahradily vznikající politické strany a Havlův sen o nepolitické politice se zhroutil. Před deseti lety se ho snažili oživit titíž aktivisté, kteří provokovali a hulákali na náměstí včera. Tím je odpovězeno i na otázku, komu - ať už přímo nebo bezděčně nátlakové skupiny, zvané "občanské iniciativy", slouží. "Listopadovou výzvu" podepisoval politizující kněz Halík, moralizující režiséři Jiří Menzel, Olga Sommerová a další, jakož i herci, spisovatelé které nikdo nečte a už od roku 1969 nejsou "svědomím národa". 25000 lidí, kteří podepsali "Listopadovou výzvu", není "hlasem veřejnosti". Je necelými třemi procenty oprávněných pražských voličů a pěti procenty těch, kteří volili některou ze stran.
Podle organizátora a iniciátora protestu Marka Jehličky je každý způsob vyjádření veřejného názoru legitimní... "Hlas lidu" a "vláda lidu" má ale shodné rysy - vulgarita davu nezná hranici. Tím se dav liší od veřejnosti. Ocitne se na jednom místě ale nikoliv se shodnými zájmy. Když tisíce lidí demonstrovalo proti zlu války v Iráku, na Balkáně či v Afghánistánu, byla to veřejnost. Klidná, někdy vtipná, ale kultivovaná. Přišla, vyjádřila svůj názor, odešla. Když několik stovek lidí vtrhlo do budovy magistrátu, byl to dav, který si svou frustraci vybíjel (bezmocným) křikem a vulgaritami.
Vystoupení Marka Jehličky, ještě nedávno asistenta Kateřiny Jacques v pořadu Hydepark ČT 24, fakticky konflikt "veřejnosti" ukončilo. Jehlička neví, kudy dál. Petici 25000 podpisů předal, v televizi si prožil hodinu slávy, a vlastního cíle nedosáhl. Podle svých slov neprotestuje ani proti ODS, ani proti ČSSD, ale proti "politickému stylu" stran. Jde mu podle jeho slov o "politickou kulturu".
Je tato neschopnost formulovat programové cíle neschopností celé společnosti? Nebo jde jen o další z řady účelových destabilizačních projektů sorosovské nadace Open society Fund a finanční skupiny Lípa, které začaly iniciativami Česká televize - věc veřejná a 2000 slov v roce 2000, stejně jako a Politický klub (mluvčí exposlanec Jozef Wagner a bývalý revolucionář z roku 1989 Martin Palouš, změnil se v roce 1997 ve Stranu politického středu, která nikdy nezasáhla do voleb), Děkujeme odejděte (1999, Josef Brož, Monika Pajerová, Igor Chaun, Vlastimil Ježek, Šimon Pánek, Martin Mejstřík a Vlastimil Řehák), Impuls 99 (Tomáš Halík, Jiří Pehe a Jana Šmídová, Václav Moravec, Martin Jan Stránský, Slavomil Hubálek, Josef Jařab, Jiří Musil, Václav V. Nekvapil, Jiřina Šiklová, a dalších více než 180 „většinou veřejné známých osobností“), Dřevíčská výzva ( Vratislav Kulhánek, Jiří Kunert, Karel Schwarzenberg, Zdeněk Tůma, Miroslav Zámečník, a další..., Ivan Odilo Štampach), Kairos 98, politickými stranami Naděje (2001, Monika MacDonagh-Pajerová) a Cesta změny (2001, Jiří Lobkowicz, Monika MacDonagh-Pajerová, Josef Brož, Daniel Kroupa, Martin Mejstřík). Ve stejné době a se stejnými lidmi vzniklo řada dalších politizujících a moralizujících aktivit - Ano pro Evropu a další. Nikdy ničemu nepomohly. Vždy jen zviditelnily signatáře a zahlcovaly média planými intelektuálními diskuzemi o "změně". …
Signatáři opustili kritický prostor, který jim má být jako intelektuálům vlastní, a postavili se na jednu stranu politického zápasu - ovšem bez toho, že by se nechali spoutat stranickým tričkem. Chtějí mít chleba namazaný na obou stranách: ovlivňovat politiku, která vyžaduje kolektivní rozhodování, a tím i určitou poslušnost, a současně si ponechat sladkost osobního svobodného rozhodování. Tím ovšem přispívají k degradaci politiky jako celku - protože ta jiná než stranická být nemůže - tedy přesně k oné frustraci, proti níž vytáhli do boje. Opakuji, schopnost dobrovolně se podřídit kolektivnímu rozhodování zrála na západě desítky let, do té doby se politika také koordinovala korupcí. Intelektuálové neochotu podřizovat se vydávají za ctnost. Je smutné, že to nevnímají…
Hlas lidu... Příležitost, která se naskytla v roce 1989, je ale znovu neopakovatelná... Proti nedemokratickému režimu se dá bojovat demokratickým shromažďováním, protože nedemokratický režim svobodu shromažďování potírá. Lze zvítězit. Podstatou "demokratického" systému, ve kterém žijeme v Evropě skoro všichni, je fakt, že svobodné shromažďování nikoho nezajímá. Lhostejnost systému tkví v poznání, že ne každé shromáždění občanů je státoborné. Důkaz podal Jehlička nyní. Tak si dál klidně demonstrujte...
Štěpán Kotrba, Britské listy, 30.11.2010
.
Manipulace:
"Havlotelevize": Je Česká televize nepojmenovanou politickou stranou?
V Praze šlo včera o nezvládnutí volebního výsledku TOP 09
(Výňatek z článku)
„…Zároveň bych si nikdy nedovolil na shromáždění vykřikovat, „Jsme hlas lidu". Pan Belec šel tak daleko, že prohlásil, že je to názor 80% Pražanů. ČT tuto hloupost i přes upozornění hosta ve studiu dost dlouho na obrazovkách prezentovala…
Zaznamenal jsem tiskovou zprávu, která může mít i vztah k svolanému shromáždění:
Velká koalice moci a peněz míří k volebnímu výprasku…
Proto si myslím si, že nešlo o hlas lidu Prahy.
Šlo o nezvládnutí vlastního volebního výsledku TOP 09. Snažit se to následně vyřešit takovým způsobem, jak to představili pan Jehlička a pan Havel (toho někdo pozvat musel), poškozuje nejen SZ a výsledky dosažených v jiných regionech (třeba by se pan Tůma měl jít zeptat, jak se do křesla primátora dostal v Liberci pan Korytář ze Strany zelených), ale i vlastní institut shromažďování.
Nezvládnutí záměru shromáždění se stává a rozumný organizátor i politik, který se schovává v tomto případě za organizátorem, to uzná. Na celém shromáždění na Mariánském náměstí bylo zajímavé úplně něco jiného. …
Byla to funkce veřejnoprávní ČT.
Po celodenním sledování této instituce, kterou nakonec zcela otevřeně utřel pan Jakl, jsem došel k poznatku:
Je ČT nepojmenovanou politickou stranou?
30.11. 2010 začala naše veřejnoprávní ČT velice zostra…
Pak opakovaně ČT informovala občany o shromáždění na Mariánském náměstí a aby tomu dala korunu, zdůraznila, zahájení zasedání zastupitelstva, začíná v 10,00 hodin.
Šlo zcela o neskrývanou výzvu k účasti na shromáždění. Ta naposled zazněla při boji o Českou televizi, jak uvádí Štěpán Kotrba, před 10 lety. Jinak o jiných shromážděních ČT informuje jen zběžně, na okraj, občas s kritickým komentářem, proč se shromáždění koná a přiloží k tomu i posměšné konstatování pana Nečase v případě stávky plánované na 8.12., nebo vůbec neinformuje, jako je tomu v případě iniciativy Ne základnám.
Bleskurychlost svolaných hostů do ČT bylo dalším zajímavým jevem. Buď byli pozváni s časovým předstihem, a to by znamenalo, že se ČT organizačně na shromáždění podílela, nebo jde o malý zázrak, kdy hosté se vším sekli a na zavolání ČT běželi komentovat možný vznik defenestrace, možný brutální zákrok policie.
Moderátorka společně s panem Šídlem vytáhli kartu - komunisti a jak proniknou do zastupitelstva, kontrolního výboru. Dostali sprchu, když byli hostem upozorněni, že i v minulém zastupitelstvu byli komunisté v kontrolním výboru.
ČT následně vypadával zvuk a tak český divák přišel o verbální projev, který tzv. zastánci lidu v sále ZMHMP prezentovali.
ČT si nevšimla ani údajů na tabuli, která sdělovala informace o odložení jednání. Zato opakovaně kladla otázky, zda zasáhne policie a pochopitelně do záběrů vtlačovala záběry na policisty.
Položil jsem si otázku, co vlastně v případě Prahy při volbě primátora, rady ČT prezentovala a to v časovém sledu:
1) antikomunismus
2) svolání a poukázání na „hlas lidu"
3) odpor proti vzniku koalice ODS+ČSSD, komentáře redaktorů to dokazují
4) určitý stupeň hysterie a podprahové podstrkování přítomnosti policie
5) neschopnost vyvrátit nebo doložit slova pana Svobody, že je hrubě verbálně napadán, jako by v sále ČT nebyla a nic neslyšela. Co čert nechtěl, opakovaně přišla o zvuk. V žádném komentáři ČT hrubost, nadávky neuvedla, což by pochopitelně negativně vykreslilo obraz pojetí shromáždění. Zde je přímé podezření, že se jednalo o cenzuru.
6) manipulaci s divákem, prosazování TOP 09. Kdyby nebylo po volbách, tak by se jednalo o předvolební šot.
7) opětovné prosazování pravdoláskovce (humanitárního bombardování, ignorování OSN) .
8) rozdmýchávání emocí, nenávisti a prezentování nepravdivých údajů.
Nejednalo se z mého pohledu o veřejnoprávní činnost ČT, spíš by se hodilo běžně užívané označení havlotelevize.
Jsem názoru, že jenom díky zákonu o koncesionářském poplatku si může ČT dovolit takové hrubé znevažování zákona o ČT, etického kodexu žurnalistiky. Občané si totiž neplatí veřejnoprávní službu na to, aby se za jejich peníze podílela na propagaci spřízněné politické strany, neplatí si ani nepojmenovanou politickou organizaci, která má neuvěřitelnou moc ovlivnit politiku státu, myšlení občanů.
Václav Novotný, 1.12.2010, Britské listy
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz, E-mail: vydavatel@seznam.cz