Ing. Jiří Krutina
Posselt ve své tradičním folklorním vystoupení opakoval svou mantru, že tzv., jak oni říkají, „Benešovi dekrety“, tedy dekrety prezidenta republiky a národního shromáždění, mají údajně zatěžovat česko-německé vztahy a oživovat ducha nacionalismu, který prý vedl k rozpoutání obou světových válek. No skoro abychom se za chvilku nedočkali tezí o tom, že vlastně za druhou světovou válku můžeme my, potažmo prezident Beneš, že jsme ji rozpoutali díky našemu nacionalismu.
Mimo jiné Posseltova teze, že za první světovou válku může také hlavně nacionalismus, není příliš přesvědčivá, hlavními příčinami byli zejména mocensko - ekonomické zájmy Německa a Rakouska-Uherska, jejich císařů. Proč zrovna toto se dnes chce tak zamlčovat? Dokonce se vážně tvrdí, že za první světová válka začala kvůli atentátu Srbů na habsburského nástupce trůnu a tak se zaměňují záminky s příčinami.
Pan Posselt zapomíná, že nikoliv nějaký abstraktní „nacionalismus“, ale výhradně a jedině zločinný německý nacionalismus ve spojení s Hitlerem rozpoutal druhou světovou válku a dodejme, že za přispěním sudetských Němců své tažení začal rozbitím demokratického Československa. Tedy nikoliv nějaké dekrety, nebo nacionalismus v obecném slova smyslu, způsobili obě války, ale německý nacionalismus a mocenské ambice současně byli motorem obou válek. To nějak pan Posselt opomíjí.
Vytváří klamný dojem, že agresivní a zločinný německý nacionalismus, se svými teoriemi nadčlověka (herennvolk) a podřadných méněcenných ras (untermensch) určených k likvidaci a zotročení, kterými podle německé nacionální rasové teorie byli Židé, Romové, Slované, je stejný „nacionalismus“ (což neoznačuje ve svém původním významu nic jiného, než tzv. běžně chápané národovectví související s vlastenectvím, či patriotismem) jako například „český“ nebo jiný. Na vlastenectví či národovectví samo o sobě není vůbec nic negativního, anticivilizačního, ale naopak jde o přirozeně organizující prvek lidského společenství. Když dva dělají totéž, není to totéž, to platí i pro různé varianty naplnění těchto pojmů.
Je-li chápán pojem nacionalismus jako vlastenectví se současnou pocitovou identifikací s daným národem a vlastí, není na tom nic negativní a nic čeho bychom se měli obávat, nebo považovat za nebezpečné. Přirozená láska k vlastní zemi, kde člověk žije, sdílené kultuře, jazyku, historii, rodině, vyjádřitelná i v ochotě pro tento celek pracovat, případně i bránit, je zcela přirozený vyšší lidský cit. Pravý vlastenec to samé přeje každému jinému vlastenci, ať je jakéhokoliv národa či státu. Navíc láska k vlasti zamezuje tomu, aby člověk vlasti škodil, a nebo ji zrazoval, apod. Naopak vést lidi k lásce k vlastní zemi, jazyku, kultuře, historii, je pozitivní hodnotou. Kdo tedy má zájem druhým vnutit, že vlastenectví je něco špatného, za co bychom se měli stydět a srovnávat to s německým nacionalismem druhé světové války? To je mírně řečeno obyčejná demagogie.
Pokud má Posselt na mysli dekrety týkající se zabrání majetku zrádců a kolaborantů z řad Němců a Maďarů, kteří se provinili proti republice, tak jejich znění je prostě odpovídající v důsledku doby, ve které vznikli, a dnes jsou již jenom součástí právní kontinuity, neboť události s nimi spojení a je postihující už proběhly – co chceme dále měnit?
Lidé, kterých se to týkalo, dnes už nežijí, pokud to tedy dnes má někdo neustálou potřebu otevírat na svých sjezdech, tak lze zcela vážně uvažovat o nějakém duševním posednutí, sám Posselt říká, že jej „straší“ duch nacionalismu, kterého asi tak? A to že německým nacistům vadil Beneš, to je dostatečně známo, Hitler jej doslova nenáviděl.
Poznámka editora
V Pařížské reparační dohodě jsme se jako účastnický stát zavázali konfiskovat německý majetek tak, aby se nikdy nemohl vrátit do německých rukou.
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz