K česko-německým vztahům


Habrmannův mlýn
-
jak manipulovat s historickým povědomím



Filmové dílo, mezi jehož tvůrci najdeme jméno Juraje Herze slibuje nevšední zážitek. Nefalšované emoce, trochu provokace, přesvědčivost s vysokou uměleckou hodnotou. Asi nepřekvapí, že totéž jsem čekal i od filmu Habermannův mlýn, který byl inspirován skutečnými událostmi v Bludově v letech 1938 – 1945.

Byl jsem zklamán. Ne technickou a hereckou úrovní filmu, ta byla vynikající.I kostyméři a rekvizitáři odvedli výtečnou práci. Zklamalo zpracování příběhu, jemuž chyběla jakákoli přesvědčivost i faktografická podloženost. O vyváženosti tématu ani nemluvě. Celé pojetí na mě působilo spíš dojmem protičesky orientované propagandy. Bohužel.

Pokud jsou v příběhu ponechány skutečné reálie, jako je například jméno Habermann a Habermannův mlýn, pila a podobně, bývá zvykem přidržovat se více skutečného příběhu a s fabulací zacházet opatrněji. Skutečný Habermann byl zavražděn opilcem z důvodu osobní msty. Bratr vraha, odbojář, se ho zřekl a do smrti se za něho styděl. Z kriminálního případu byl tak vyfabulován příběh o lynčování nevinného Němce svými českými sousedy a zaměstnanci, což je v naprostém rozporu se skutečností. Drobnější odchylky proti skutečné situaci, jako například společná cvičení v Sokole , okupanty zakázaném, pomíjím.

Všichni Němci vystupující v příběhu byli v podstatě slušní, nevinní lidé, kteří se možná dočasně nechali svést nacismem ale vlastně byli spíše oběťmi války. Skutečný zloduch je jen jeden jediný tesák, který se navíc jmenuje Kozlowski, čímž je jemně naznačen jeho slovanský původ. Většina Čechů je naproti tomu vylíčena jako zrůdy, lačnící po krvi bezbranných.

Ve filmu sice nechybí české oběti a perzekuce českého národa, česká brutalita je ale mimořádně zdůrazněna. Jednak sugestivním úvodem a poté je dramaturgickým vrcholem celého příběhu až do absurdna vyvedených scén.


Mrzí mě, že film tak dopadl. Není ani umělecky hodnotný ani pravdivý. Divákovi sděluje v podstatě to, že několik esesáků sice vraždilo nějaké Čechy, ti ale ve větším měřítku mordovali bezbranné a nevinné Němce. Pravda je, že skutečný Habermann zřejmě opravdu nebyl fanatický nacista a k Čechům se choval slušně. Je pravda, že nebyl jediný. Je ale také pravda že takových Habermannů bylo mezi českými Němci velice, velice málo. Chování většiny příslušníků německé menšiny u nás se naopak stalo jednou z příčin excesů, ke kterým opravdu těsně po válce tu a tam docházelo a které jsou dnes tak často jednostranně i nepravdivě vykládány. Je smutné, že tento film se zařadil právě sem.


Ing. J. Pondělíček


Zrušit Česko – připojit k Německu? To by se líbilo sudeťákům

Odbojáři nesníte – to chtějí někteří čeští kolaboranti. Naše předsedkyně Anděla Dvořáková r. 2010 obdržela pozvání na pořad ČT v Praze na téma „Zrušení České republiky a její připojení jako spolkové země k Německu.“ Sestra předsedkyně odmítla účast na tomto pořadu a za ČSBS se zúčastnil předseda naší Historicko dokumentační komise ÚV ČSBS dipl. Technik plk. Pavel Vranský, válečný veterán.

Bratr Vranský nás informoval, že pořad se skutečně konal, a někteří pražští účastníci diskuse tento návrh podporovali. Nic nového pod sluncem. Zástupy českých Moravců, Lažnovských a Krychtálků z protektorátu dnes nahrazuje tlupa pánů Doležalů, Rumlů a dalších. Někteří historikové tomuto kolaborantství ironicky říkají „pithartismus“. Není to přece tak dávno, co byl vydán paskvil českých dějin za autorství pana Pikharta, Otáhala a dalšího pod kolektivním názvem PODIVEN.

Někteří naši radikálové to komentují slovy: „Bylo by třeba podat jim Lažnovského chlebíčky“. Pro neunformované čtenáře dodáváme, že za protektorátu se konala slavnostní hostina českých kolaborantů-novinářů, které vévodil právě Lažnovský. Odbojáři za národní velezradu uchystali zločinci Lažnovskému zasloužený trest – podali mu otrávené chlebíčky.

JJN


Den „vyhnanců“

Již dlouhá desetiletí víme o tom, že tzv. sudetské Němce bere v ochranu Bavorsko. Zde pramení i stálý zdroj financí, který silně napomáhá sudetoněmeckému landsmanšaftu (SL). Pokud jde o Spolkovou republiku Německo, byli jsme ujišťováni, že je zde zcela jiná situace. Před časem jsme mohli dokonce číst opakovaná ujištění, že naše vztahy s Německem jsou nyní nejlepší z pohledu několika desetiletí zpět.

Jak se nyní ukazuje, není to tak docela pravda. Existovaly sice výroky, pokud jde o „sudetské“ Němce, že je třeba to či ono řešit, ale nešlo o kategorická stanoviska. Nyní ale půjde o zásadní věc. Skupina asi 70 německých i zahraničních historiků se rázně ozvala. Zásadně nesouhlasí a protestuje proti tomu, aby podle návrhu německé vládní koalice v čele s kancléřkou A. Merkelovou, který protlačila i do spolkového sněmu, byl 5. srpen vyhlášen za památný den „vyhnaných“ Němců.

Takovýto návrh vědci odmítají a označují jej za „špatný historicko-politický signál.“ Silně kritizují to, že ona vyhnanecká charta se vůbec nezmiňuje o tom, jak a proč vznikla druhá světová válka, jakých masových zločinů se nacisté dopouštěli při vYvražďování Židů, Slovanů, Romů a dalších skupin obyvatelstva. Ale nešlo jen o zločiny wehrmachtu, SS, gestapa a dalších bezpečnostních složek. Na útisku a akcích proti obyvatelstvu okupovaných zemí se podíleli často i mnozí němečtí civilisté. Zejména zrůdné bylo jejich chování – a můžeme uvést právě řadu příkladů ze západních a jižních Čech – v závěru války. A to např. při průjezdu vlaků s vězni koncentračních táborů, či při pochodech smrti koncentráčníků i vojenských zajatců.

Tento návrh musí oprávněně rozhořčit každého z nás, kdo toto období prožil a má dobře v paměti uchovány události z okupace za tzv. protektorátu. V našem tisku vyšla o návrhu německé vlády jen krátká zpráva. Ozvali se zahraniční vědci, politici u nás zaspali? A co vláda premiéra Nečase, co pan ministr zahraničí? Nemají povinnost se také ozvat ? U „pana knížete“ je přece známo, že styky s B. Posseltem má. Náš premiér svolil, aby mluvčí SL byl v bavorské delegaci. Je tedy co vysvětlovat.

J. Sedlák

Leták vydaný ČSBZ v Plzni

Oblastní výbor Českého svazu bojovníků za svobodu v Plzni vydal leták, který reaguje na sílící tlak sudetských Němců vůči nám. Byl časově určen i k blížícímu se výročí březnové okupace naši republiky nacisty.

V dolní části letáku je zachycena tvář „muže s knírkem pod nosem“, předsedy sudetoněmeckého landsmanšaftu. Hořejší část pak nese tento text:


Bratři Češi,

jménem sudetských Němců se vám a celému lidstvu omlouváme za to,, že jsme se přičinili o rozpoutání druhé světové války, ve které také i naší vinou přišlo o život 50 milionů lidí. Děkuji vám a vašim vítězným spojencům za to, že jste vyslyšeli naše přání „Heim ins Reich“ a splnili nám je. A za to, že se všechny ty hrůzy, jež jsme vám způsobili, jste nás po válce neztrestali mnohem víc, protože bychom si to byli zasloužili.

Váš Berndt Posselt

Připravil J. Sedlák

Nové vydání některých textů

o česko-německých vztazích v Plzni

I za ztížených podmínek není třeba propadat skepsi a předem vše vzdávat. Stejně jako jinde, i v Plzni a okolí, klesá počet těch, kteří události Mnichova 1938 prožili na vlastní kůži i s následnými těžkými dopady. „Kmotřička“ smrt si neúprosně vybírá daň i mezi nimi.

V Plzni se Kruh občanů ČR vyhnaných v r. 1938 z pohraničí rozhodl pro drobný, ale jistě záslužný čin. Jeden z členů Kruhu odebírá již po řadu let tiskové materiály Křesťanskosociálního hnutí v Praze. Spolu s Janem Boštíkem z městské rady Klubu českého pohraničí dostali ediční nápad, ke kterému přizvali třetího – Jaroslava Maršáka z oblastního výboru Českého svazu bojovníků za svobodu.

Společně jsme se dohodli, že vydáme menší soubor textů zabývající se - a zde v Plzni velmi aktuálním problémem – vztahy mezi námi a sudetskými Němci (SN). Právě v současné době jsme svědky, jak tlak SN u nás sílí. O příklady není nouze. Snad jen k jednomu z nejvýznamnějších. Před časem se v Plzni uskutečnil sjezd jedné z odnoží sudetoněmeckého landsmanšaftu, Ackermann-Gemeinde (A-G), poprvé mimo území Německa, ač šlo o celoněmecké setkání A-G.

Muž s knírkem“, Bernd Posselt, šéf landsmanšaftu, se po náměstí neproducíroval sám. Společníka mu dělal současný ministr zahraniční věcí ČR, kterého někteří „naši“ novináři titulují „kníže“. Pak se oba odebrali na mši, ta byla součástí sjezdového programu A-G.

Zdejší biskupství římsko-katolické církve, zejména pan biskup Radkovský, tuto akci, včetně dalších obdobných, všestranně podporovalo. Jak vyplývá z uvedeného, je a jistě i bude, o čem psát a čemu věnovat pozornost.

Chystaný soubor textů bude obsahovat zejména následující tituly: 61. sjezd odsunutých Němců, Den vlasti 2010, Sudety a také materiály o dr. E. Benešovi a jeho postojích v době Mnichova. Technické zpravování, konečná úprava i zhotovení je svěřeno další spolupracovníci – Věře Drobečkové.

Samozřejmě není v našich možnostech, aby tento soubor vyšel ve větším nákladu. Těch několik nových výtisků však jistě dobře poslouží nejen všem zmíněným funkcionářům, ale i jejich organizacím.

Josef Sedlák, Plzeň

Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz