Jsme přesvědčeni, že nikoliv. V nejednom našem textu jsme poukazovali na personální složení jak německé, tak české části. A přišli jsme k závěrům, že v německé části obou subjektů je většina těch, kteří jsou členy sudetoněmeckého landsmanšaftu nebo bavorské CSU, strany jejíž vedoucí činitelé jsou patrony „sudetských“ Němců. Marně jsme hledali, a to i v průběhu několika volebních obdobích, nějakého antifašistu. V Německu přece existují různá antifašistická uskupení, např. Sdružení pronásledovaných nacismem - Svazu antifašistů (VVN-BdA), Evropské mírové fórum či jiná. Jejich zástupce v německé části předmětných subjektů jsme nenašli. A to proto, že zřejmě tam nejsou a zřejmě tam ani nikdy nebyli. A to je hrubá chyba.
Dopustil se jí, jak soudíme, především německý ministr zahraničních věcí, který německé zástupce jmenuje. Ovšem nedostatek vidíme i na straně českého ministra zahraničí, který o této naprosto nežádoucí situaci musí vědět, a pokud víme, nijak, samozřejmě přátelsky, nenaléhá na svého německého kolegu, aby zjištěný nedostatek odstranil.
Vydávat B. Posselta za antifašistu může jen ten, kdo má velký smysl pro humor, nebo, v tom nejhorším případě, chce zakrývat současný stav, který nás vede k závěrům, že obě uvedená tělesa jsou ve skutečnosti česko-sudeťáckou platformou, přičemž ta česká je složena z valné části ze sudetomilů a jejich stoupenců. A tak dialog, který má probíhat mezi Čechy a Němci, de facto se nekoná. S velkou radostí spolu jednají, zjednodušeně řečeno, jen sudeti se sudetomily, i za české peníze a s požehnáním obou ministrů zahraničních věcí. A právě tento stav značně poškozuje česko-německé vztahy. Pokud se budeme snažit je zlepšovat, musíme vyžadovat, aby na německé straně byli zastoupení i skuteční antifašisté, a na té české zástupci vlasteneckých organizací.
Sudetoněmecký landsmanšaft, který se někteří „hodnotitelé“ snaží idealizovat, velmi výstižně charakterizovala dr. Eva Hahnová, německá historička českého původu, která sudety dobře znala a zná. Sama po určitou dobu mezi nimi pracovala, např. v mnichovském „Collegium Carolinum“.
„Henleinova strana poté, co se přežila, se opětně v poválečném západním Německu etablovala, a dodneška SL drží její kontinuitu. K této rekonstitucionalizaci došlo vinou politické situace. Do roku 1948 byly sudetoněmecké a jakékoli jiné aktivity, navazující na nacistickou éru, okupačními orgány strikně potírány. Po stažení železné opony se však Velká Británie a USA rozhodly podporovat revizionistické požadavky proti svým bývalým spojencům a v rámci toho se dostalo i podpory SL. Podpora pak trvala i po vzniku Spolkové republiky Německo, a to jak finanční, tak politická. To vedlo k tomu, že se SL nikdo nepokusil zreformovat. Dnes vymírají nositelé původních henleinovských idejí, ale přicházejí nové generace. Dokud bude SL existovat, najdou si ty ideje nové nositele. Toto je třeba učinit předmětem česko-německé diskuse!“
(Diskusní příspěvek na semináři v Ústí /L, listopad 2011)
Tak učiňme uvedené, jak zcela správně radí paní dr. Eva Hahnová, předmětem společné diskuse. To je cesta vedoucí k postupnému ozdravení česko-německých vztahů. J. Skalský
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz