Současná vláda má v poslanecké sněmovně jen nestabilní většinu, a to ještě jen s pomoci několika přeběhlíků. Jde o obvyklý způsob vládnutí pravicových stran v ČR. Tedy nic nového. Určitý rozdíl však tu je, a to značný. Politika Nečasovy vlády, v porovnání s dřívějšími vládami této orientace, je výrazně asociálnější, nejméně citlivá k českým národním a státním zájmům. Republika od doby jeho vládnutí dokonce začíná ztrácet charakter právního a demokratického státu.
Připomeňme si některé skutečnosti, i když jsou obecně známé. V našem státě máme téměř stabilně kolem půl miliónu nezaměstnaných, desetitisíce bezdomovců. Pauperizace zasahuje nejen důchodce, zdravotně postižené, neúplné rodiny či rodiny s větším počtem dětí, ale také již i určité skupiny středních vrstev. Nečasovým vládnutím je postižena větší část národa. Stále více je ohrožen sociální smír, přestože se „naše“ média všemožně a úporně, zavile snaží dezorientovat své konzumenty a odcizovat je jejich vlastním zájmům. Není na důchody, nemůžeme je proto plně valorizovat, není na zdravotní péči, musíme proto snížit počet lůžek v nemocnicích o tisíce. Dokonce musíme rušit celé nemocnice. Není na školství, budeme rušit školy, propouštět učitele. „Optimalizujeme“ železniční síť, budeme rušit některé železniční tratě, železniční stanice a samozřejmě propouštět železničáře. Policistů, jak potvrdil i sám ministr vnitra, máme přespříliš, snížíme proto jejich počty. Redukovat musíme i naše hasičské sbory, počet záchranářů. I sociální služby musí zeštíhlet, a to nejen personálně, ale i rozsahem poskytovaných služeb. Rušíme dětské přídavky. Již dříve jsme úspěšně zlikvidovali celou síť jeslí, částečně i školek. Dnes se divíme, že ve školkách není místo pro děti zaměstnaných maminek. Pan ministr sociálna, jenž již dříve zázračně vyléčil snad i tisíce invalidů, vymyslel jakési dětské koutky, kde děti může ohlídat kdokoliv. Mnohé rodiny již nemohou vydržovat na vysokoškolských studiích své děti. Nemají na to.
Takto žijeme v republice. Jde to od deseti k pěti. Vláda „rozpočtové odpovědnosti“, která vytrvale a důsledně vytahuje zejména nemocným, invalidům, nezaměstnaným a důchodcům peníze z kapsy“, najednou chce dát církvím v rámci restitucí desítky miliard korun, přestože více než dvě třetiny občanů je proti tomu.
Proč tato vstřícnost vlády vůči církvím, když údajně nejsou peníze zhola na nic? Podívejme se blíže na tuto vládu. Je to vlastně slepenec dvou stran, ODS, která ke svému neštěstí v posledních letech ztopolánkověla a znečasověla, a TOP 09, jež je ještě tou výrazně odpudivější tváří vlády. Dovedeme si představit horší ministry než je pan Schwarzenberg, Kalousek a Drábek? Myslím si, že nikoliv. Muziku vlády tvrdí strana Lidem, liberální demokraté. Tyto za přeběhlictví z Věcí veřejných churavějící mocní pro své politické uzdravení odměnili i ministerskými křesly.
Tato „koalice“ stojí nyní před problémem: volbami. Preference vládních stran jsou nízké. Jak tedy získat nějaké další hlasy, aby lid nezjistil, že králové jsou nazí? Vzhledem k tomu, že Schwarzenberg, Kalousek, Drábek i Nečas jsou velkými křesťany „katolického“ ražení, řešení se nabídlo jaksi „přirozeně“. Církve, aby dostaly majetek a peníze v připravovaných restitucích, obzvláště tedy katolická církev, budou mít zájem, aby dárcovská vláda vydržela, nepadla a mohla svůj slib splnit. Proto ve volbách zajistí hlasy řady křesťanů. A tak opětné dochází k soužití oltáře a světské moci. Tentokrát má liberálně-kapitalistický fundament, založený na penězích, majetku, z něhož vyrůstá moc. Samozřejmě nikoliv demokratická, z lidu. Obavy z vlády lůzy, o níž mluvil pan kardinál Duka, vedou k autoritativní vládě, která již vykročila proti proudu času, a jde dále k minulosti. Oporou nové moci může být i bývalá šlechta, pokud získá také nějaký majetek či podíl na moci.
Vzhledem k tomu, že zamyšlené restituce prolamují únorovou hranici r. 1948, pak za bukem je již připravený druhý „národ“ českých zemích, sudetoněmecký landsmanšaft. Co požaduje? Návrat do vlasti, náhradu škod, právo na sebeurčení až do případného odtržení i s „dědičným“ sudetoněmeckým územím od ČR.
Tak o toto vše se zřejmě v příštích volbách, a to i v těch podzimních, bude hrát. Proto bychom neměli volit TOP 09 ani ODS. Tak jejich nakročení k jinému stranicko-politickému systému a dokonání „převratu“ znemožníme. Nejde tedy o obyčejné volby. V sázce je nejen právní a demokratický stát, ale i republika a náš národ. Zamezíme-li svými hlasy započatý vývoj zpět, můžeme doufat i v to, že po dukovské tváři katolické církve uvidíme nějakého nového Tomáška. Dej, Bože!
Ještě jedno poučení z nedávné minulosti. Nemůžeme volit ani další strany , které se zasloužily o vybudování liberálně kapitalistické společnosti u nás. Hrozí nebezpečí nové koalice ODS, TOP 09 např. s viditelně proněmeckou KDU-ČSL, s věčně proněmeckým P. Pithartem a C. Svobodou, či ještě více proněmeckými Zelenými, reprezentovanými O. Liškou a Milanem Horáčkem, o kterém někteří tvrdí, že je levicovým politikem, a pokračování v dosavadní ultrapravicové zpátečnické politice, zahalené jen do jiného hávu. A to ani nemluvím o případných novostranách, účelově vzniklých jako zamyšlený výtah k moci pro jejich vedoucí činitelé. Velmi varuji proto před takovými stranami. Jak poutavě např. dříve vypadaly Věci veřejné. A jak skončily. Stačila jejich menší část, zvaná Lidem, jíž nikdo nevolil, aby asociální vláda mohla ke škodě národa pokračovat ve svých „reformách“.
Perme se o masarykovskou republiku, o právní stát, o humanitní demokracii o budoucnost českého národa! J. Skalský
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz