Září u nás není jen časem, kdy začíná školní rok, ale i období, kdy před válkou v našem pohraničí vrcholilo napětí mezi našimi lidmi a německým obyvatelstvem. Provokace a revanšistické štvaní spělo k vrcholu. Němci věrně plnili příkaz K. Henleina. Ten měl jasný povel od Hitlera - využít všeho, i sebemenší záminky ke zvyšování napětí a tak zničit nenáviděnou Československou republiku.
Stranou nezůstávali Němci na Šumavě. Byla místa, kde se henleinovci snažili být jakýmisi „vzorem“, vždy v popředí a ukázat druhým, jak si mají počínat. Najednou cítili „těžké okovy“ české nadvlády, kterou po dobu první republiky museli snášet. Vstupovali hromadně do Henleinovy strany. Bezuzdnému štvaní a vyhrožování odolal jen málo kdo z nich.
K čemu všemu dokázali vedoucí Sudetoněmecké strany (SdP) sáhnout, dokazuje zdánlivě banální příhoda z hostince nedaleko Dobré Vody. Při družné zábavě u chmelového moku, vyřvávání hesel, se tihle junáci dostali do sporu o jednu z přítomných Brunhild. Halasná slovní půtka přerostla do rvačky, při níž se místní náckové přeměnili v divoké Teutony. Létaly židle, sklenice, tácky… Nu, leccos se tu už zažilo, možná by pranice byla ukončena smírem a přátelskou rundou alkoholu, kdyby nepřišly ke slovu i nože. Jeden z bitkařů, jakýsi Bayerl, zůstal na podlaze ležet. Navíc bez známky života. Boule a modřiny na tělech, či nějaká ta řezná rána, to teď bylo nicotné. Smůla bylo o to větší, že nešlo jen o dřevorubce Bayerla, ale i o místního funkcionáře henleinovské partaje.
Naši četníci sice vše vyšetřili, pořídili obšírný zápis a poslali vše výš, jak jím předpisy ukládaly. S tím se ale nemínili ztotožnit místní henleinovci a začali – i když lživě – tvrdit, že v tomhle – byl to přece funkcionář SdP – mají určitě prsty Češi. Emoce začaly doslova vřít a tak se i této rvačky v hospodě chtělo využít. Bylo třeba vše umně takříkajíc „nafouknout“. V německém tisku se psalo, že Češi zdejší Němce nejen utiskují, ale už i vraždí! Proto je třeba usilovat ke spojení s „Vaterlandem“. Případu se ujali i v Německu. Nacistický rozhlas vytruboval do světa, že byl spáchán další mord na ubohém nevinném Němci, obětavém členu strany. Z dřevorubce narychlo byl vytvářen mučedník. To vše probíhalo v době, kdy u nás začala působit tzv. Runcimanova mise. Proto bylo třeba vytvářet důkazy o českém útlaku a násilí
Smrtí jednoho nácka vše začalo. Jeho pohřeb se díky tlaku Henleina stal sudeťáckou „národní manifestací“. Nejen z celých západních a jihozápadních Čech, ale i odjinud se 10. srpna sjeli soukmenovci do Dobré vody. O přilití oleje do ohně se přičinil i „nestranný“ anglický emisar Runciman – poslal věnec se stuhou „Občanu mučedníkovi“. Pozadu nezůstal ani Hitler. Jeho věnec se stuhou „Oběti české nenávisti“ shodil nízko kroužící letoun nad hřbitovem.
V takto již vybičované atmosféře měl hlavní řečník nad rakví – K. H. Frank, usnadněnou roli. Jeho projev byl ostrý, nenávistný vůči republice. V závěru vyzval všechny přítomné k otevřené vzpouře proti ČSR! Načeš se začaly zpívat nacistické písně, poté se ordneři seřadili a ve vojenském tvaru pochodovali zpupně směrem na Železnou rudu.
Ptáte se, jak se zachovaly naše státní a bezpečnostní orgány? Je třeba politovat naše četníky, před jejichž zraky se toto vše dělo. Vždyť sem dokonce byly vyslány posily ze Strakonicka., aby se udržel pořádek. Jenže všichni obdrželi jasné příkazy – ničím Němce neprovokovat. Ano, v historických záznamech je o tom i ironická douška „aby ubohé a utiskované Němce dále neponižovali.“… Jak asi těm našim strážcům zákona bylo, když skryti za lesíkem, museli trpně snášet řev a spílání od přítomných nácků – občanů státu, který jim dal tolik práv…
Záměr Henleina a Franka šel ještě dále. I po dobu války se tu místní Němci scházeli a povinně uctívali památku tohoto opilého „hrdiny-mučedníka“. Hrob byl udržován, dávány sem čerstvé květiny a z toho všeho se měla stát tradice. Jakýsi důkaz nemožnosti žít se zlými Čechy. Ale válka se blížila ke konci, slavný wehrmacht i luftwaffe mlely z posledního, z Bavor se blížily jednotky US Army – a to byl i umíráček pro zdejší „volksgenosse“, ty občánky, co tak horlivě štvali proti nám, ač zde dříve byli v klidu a míru domovem. Zjistili, že se blíží doba účtování a propadli panice. Mnozí sice skončili život za „vůdce“ na nejrůznějších frontách, ti, co zde byli, včas prchli. Mnozí do Bavor a moc dobře věděli proč. Tak skončilo nacistické panství i zde v okolí Hartmanic.
A ti, co se tu po válce usídlovali, si slíbili, že se v Dobrá Vodě každoročně sejdou.Ke vzpomínce, aby i naše děti – jak do zápisu napsali – nezapomněli, co nám Němci způsobili a co nám chystali. Před dávnými staletími je sem zavedl mnich Vintíř, opět se tu vytváří opačná legenda, a oni místo vděku chystali naši likvidaci.
Ano, utekla desetiletí od konce války a znovu jsme svědky snah o ohýbání historie. Z Fintíte se dělá světec, zdejší Němci byli pro tuto krajinu požehnáním…Naštěstí víme, kdo za tím vším stojí a financuje to.
Podle archivních materiálů zpracoval Josef Sedlák, Plzeň
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz