Jedním z velmi záporných důsledků asociální politiky českých vlád po roce 1990 je trvalé zvětšování diferenciace mezd i důchodů. Nejrychleji rostou nejvyšší platy a nejméně - nebo i stagnují a klesají – nejnižší. Minimální mzda je stanovena na osm tisíc korun měsíčně. Nebyla již pět let valorizována, i když za tuto dobu ceny vzrostly o desítky procent. Tato odměna za práci nemůže, zejména ve městech, zabezpečit základní životní potřeby, jak je stanoveno v Listině základních práv a svobod.
Na druhé straně z nejvyšších mezd a platů se platí méně na sociální pojištění (zdravotní, důchodové). To vše určitě nemá nic společného s realizací ústavního práva na spravedlivou odměnu za práci. Navíc to vede k tomu, že stále větší podíl zaměstnanců nedosahuje ani výše celostátního průměrného hrubého měsíčního platu. V tomto směru u nás vládne a prohlubuje se totální nespravedlnost a ignorace ústavních zásad. Avšak Ústavní soud ČR mlčí. Dokonce se postaral o to, aby lidé s nejvyšším příjmem měli vyšší důchody. I to je spravedlnost, ale značně a jednostranně zdeformovaná.
Nůžky se dál rozevírají
Konkrétně je u nás situace taková, že průměrný hrubý měsíční plat činí v současné době asi 24 tisíc korun. Minimální již byl uveden a maximální platy stále rostou. Například v nedávné době byly zvýšeny platy manažerů v některých (i státních) podnicích až na jeden milion korun měsíčně. Tedy rozdíly mezi průměrnými a maximálními platy jsou až čtyřicetinásobné a stále rostou.
K minimálním mzdám je to stodvacetinásobek a více. Nejhorší je, že tato základní nespravedlnost není předmětem větší diskuse ani na levici naší politické scény. Je tomu tak zřejmě proto, že mnozí představitelé takzvané levice (zejména ČSSD) se plně zúčastňují »hry za růst mezd«. Samozřejmě těch nejvyšších. V sociální demokracii je řada příkladů. Nesporně však vede Vladimír Špidla.
Příklad za všechny
Vystudovaný historik Vladimír Špidla byl pracovníkem památkové péče, archeologem i dělníkem na pile a zaměstnancem lékárny. V roce 1992 se stal členem předsednictva ČSSD a započala jeho závratná kariéra. Od roku 1998 byl ministrem a 1. místopředsedou vlády a pak premiérem až do roku 2004. Poté šest let eurokomisařem pro zaměstnanost, sociální věci a rovné příležitosti.
Jeho příjem v té době:
* měsíční plat: 540 tisíc Kč
* příspěvek na bydlení: 75 tisíc Kč
* příspěvek na reprezentaci: 15 tisíc Kč.
Po skončení práce v Bruselu obdržel příspěvek na přesídlení ve výši 500 tisíc Kč. Nyní bere tři roky příspěvek na dorovnání životní úrovně ve výši 280 tisíc Kč. Od nejbližší doby bude brát důchod z Bruselu 106 tisíc Kč a českou penzi 20 tisíc Kč (vše měsíčně).
Je to slušný důchod, když vezmeme v úvahu, že průměrný starobní důchod činí u nás asi 10,5 tisíc Kč měsíčně a většina důchodců je pod touto průměrnou úrovní.
Místo poslání výnosné zaměstnání
Nepodezírejte mne, že panu Špidlovi závidím (tak charakterizují pravičáci ty, kteří neúměrně vysoké platy a důchody kritizují). Spíše je mi ho líto, protože »hon« za vysokým příjmem ho přivedl k zblbnutí. Viděl jsem jeho fotografii. Seprané triko, sako a kalhoty jako z výprodeje. Pátral po zlevněném zboží…
O to ale ani tak nejde. Špidla totiž není ojedinělým příkladem takzvaně levicového politika, který se nechal zlákat penězi. Podle organizace Open Europe si Špidla v politice vydělal celkově 80 milionů Kč (z toho v Bruselu 46 milionů). U jiných sociálních demokratů se uvádějí až stovky milionů korun. »Masově« se poslanci a zastupitelé derou do dozorčích a správních rad atd. Je to velký nešvar, protože u nás se vysoká politika stále více stává výnosným zaměstnáním, místo životním posláním. A to nemůže dobře skončit.
Václav VĚRTELÁŘ, Haló noviny, 26.10.2012
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz