Bohužel, jsou kaleny již celá desetiletí silami, které se zasazují o revizi až revanš. Mezi ně patří snad všechny možné landsmanšafty, které Němci, přesídlení z různých evropských států po druhé světové válce do Německa nebo tam utečení, vytvořili.
Takovým příkladným, samozřejmě myšleno v negativním smyslu, je tzv. Svaz vyhnanců, jenž je střechovou organizací všech landsmanšaftů. V těchto dnech předala nechvalně známá dr. E. Steinbachová předsednické žezlo BdV svému nástupci. O ní víme, že je přední postavou uvedených snah. Někteří polští politici, a dokonce i ti, kteří byli nakloněni Německu, s ní odmítali jednat. Všichni víme proč. Nakonec tento požadavek musela respektovat i její spolustranice, kancléřka Merkelová, jež dokonce někdy byla i slavnostní řečnicí na tzv. Dnu vlasti. Z projevů dr. Steinbachové revize i revanš koukaly často jako čertovo kopýtko.
Negativa v česko-německých vztazích představuje i další muž. Je jím B. Posselt, který je nejen mluvčím sudetoněmeckého landsmanšaftu, ale současně i jeho předsedou. Dokonce i ÚV ČSBS tohoto pána považuje za nezpůsobilého k jakémukoliv jednání s bojovníky za svobodu. Toto stanovisko zaujímá již řada českých vlasteneckých organizací delší dobu. Ale nejde jen o některé negativní osobnosti landsmanšaftu, ale především o jeho program tzv. 20 bodů, jenž v některých částech je podobný téměř jako vejce vejci tomu dřívějšímu henleinovskému.
Stejně tak nedobrou službu česko-německým vztahům dělají čeští sudetomilové. Někdy ve svých hlubokomyslných úvahách nejsou k rozeznání od sudetů. Pokud si dobře pamatuji, byl to B. Doležal, který pronesl na adresu Němců požadavek, aby alespoň mlčeli, když nechtějí podporovat stanoviska, jež v českých podmínkách někteří "odvážlivci" prosazují.
Není pravdou, že sudeti napomáhají k porozumění mezi Čechy a Němci. Opak je skutečností.. Přispívají svými vyhrocenými stanovisky k dalším a dalším neporozuměním. Nejsou však v Německu opuštěni. Za nimi stojí drangistické síly. Bavorské patronátní kruhy drží nad nimi ochranou a štědře životodárnou ruku. Celá bavorská CSU, možná s některými výjimkami, je štítem SL.
V Německu jsou však lidé, především sociální demokraté a Die Linke, kteří dělají rozumnou politiku, jíž bychom mohli z větší části nejen chápat, ale také do určité míry v té či oní podobě přijímat. Např. německý ministr zahraničních věcí, Frank-Walter Steinmeier, by mohl, alespoň si tak myslíme, vzít našeho ministra Zaorálka do učení, třeba i nějakého rychlokurzu, aby konečně dorostl do své funkce. Zatím ji často naplňuje jako kdyby byl v cizích službách. Jsme přesvědčeni, že škodí nejen republice, ale i ČSSD.
Značná část Němců zaujímá k Rusku dokonce měkčí pozici než my, občané ČR, jako celek. Na straně Němců jsou i další klady. Jejich rozbor již přesahuje rámec našeho textu.
Česko-německé vztahy se mohou zlepšovat, pokud méně rušivě do nich budou zasahovat sudeti a naši sudetomilové, kteří problémy vyhrocují a neustále vrací do desítek let staré, přesto však ještě bolestivě živé historie, snaží se přepisovat evropské i naše dějiny, zasahovat do vnitřních záležitostí republiky, diktovat, které naše politiky máme milovat, které naopak odsuzovat, jaké pomníky máme stavět, jaké bourat a dokonce jak máme měnit náš právní řád. Tento výčet zdaleka není úplný. Přesto již vzbuzuje u nás silný odpor.
Dr. O. Tuleškov.
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz