Prof. Dr. Rajko Doleček, DrSc.
IX.
Když byl bosensko-muslimský generál Sefer Halilović obžalován v září 2001 a předán tribunálu ICTY v Haagu kvůli masakru přes 60 zemědělců-Chorvatů, k němuž došlo koncem roku 1993 z Grabovici a Uzdolu, západní média o tom sotva hlásila. Zrovna tak sotva hlásila o masakrech, které prováděly jednotky pod velením Nasira Oriće na Srbech v Srebrenici, Skelanech, Bratunci a v mnoha dalších osadách východní Bosny.
Mezitím se "epopej" kolem Srebrenici stává stále bohatší, televize, rozhlas, tisk vůbec nepřestávají uvádět naprosto neskutečné počty o údajné genocidě 8 000 Muslimů v Srebrenici v červenci 1995. Tribunál v Haagu tu vydatně pomáhá svými nepřesnými vymyšlenými definicemi pojmu "genocida". Rozšiřuje se tvrzení, že je Srebrenica nejstrašnější událostí od konce války v roce 1945, pochopitelně zcela bez uvedení srbských ztrát a jako by se zcela zapomnělo, že tam tři roky probíhala válka a že tedy MUSELO zahynout v různých bojích dost vojáků. V jednom však propagandisté "zmenšili" svou fantazii: už téměř nehlásí o údajně zabitých ženách a dětech, přešli pouze na muže a chlapce, protože mezi nalezenými mrtvými ženy a děti prakticky vůbec nebyly. Je hrozné takto mluvit o tolika tragédiích, kde nikdo nebyl bez viny, a vymýšlet další nepravdy, včetně základní dezinformace o popravě 8 000 mužů a chlapců, s následkem stálého zhoršování mezietnických vztahů.
Autor knihy měl zde, v České republice, i vlastní zkušenost, jak se vede válka propagandou, když jsou média jednostranná. Bylo to 26. října 2009, kdy měl začít soud s Dr. Radovanem Karadžićem. Karadžić se odmítl objevit před soudem, protože mu nebyl poskytnut dostatek času, aby si připravil svou obranu. Bude potřebovat (alespoň) 9 měsíců, protože se musí seznámit se statisíci (PŘES MILIÓN!) stran textu v souvislosti s obžalobou. Nad tímto počtem se nikdo nepozastavil. Radovan značně zhubl - ukázali jeho dřívější fotografii, ale už po zatčení. Těch několik málo minut v TV zprávě doslova "plavalo v krvi", ve vraždách, popravách. Démoni Karadžić a Mladić, jejich velitelé i vojáci, představovali to pravé ZLO. Ani slovo nepadlo o násilích proti Srbům, o tom, že tady tři roky probíhala válka, že kvůli tomu musel zahynout nemalý počet lidí v bojích, že existoval nějaký Nasir Orić, že bylo zničeno kolem sta srbských vesnic a že byli zmasakrováni jejich obyvatelé. Pochopitelně, vůbec nebyla naznačena možnost, že někdo může a smí nevěřit neprokázanému počtu 8 000 údajně postřílených Muslimů. Jakápak je to svoboda informací a jejich nestrannost? Všechno se opakuje jako na flašinetu. Kde je to "staromódní" a poctivé, že se má slyšet i druhá strana?
Americký univerzitní profesor z Pensylvánie Edward S. Herman ve svém textu ,,Politika srebrenického masakru" píše (14. 7. 2006)": -"Mezi dalšími idiotizmy v argumentaci soudců (ICTY) se nachází i závěr, že je to genocida, pokud zabijete mnoho mužů z jedné etnické skupiny s cílem, aby se zmenšila budoucí populace této skupiny... Podle této definice by s malou pomocí soudní psychologie mohl být za genocidu prohlášen jakýkoli případ, i když se zabijí (v boji) nepřátelští vojáci..." (viz i http://grayfalcon.blogspot.com/2004/12/ death-tolls-part3.html). V tom případě je každá válka genocida. Co zde říci o agresi proti Iráku na základě výmyslů, se statisíci mrtvých a zmrzačených mužů, žen i dětí, s neuvěřitelným zničením země? Článek je citován z chystané knihy o srebrenickém masakru autorů G. Bogdanich, T. Fenton, P. Hammond, H. S. Herman, M. Mandel, J. Rooper, G. Szamuely s názvem ,,Politika válečných zločinů".
Edward Herman a David Peterson dali zcela odpovídající název jednomu svému článku o Kosovu, který platí i pro BaH: "Stroj pro lži NATO-MÉDIA: Genocida na Kosovu" (Z. Magazine, květen 2000). Pro Bosnu by název mohl být "Stroj pro lži NATOMÉDIA: Genocida v Srebrenici" (http://www.zmag. org/ZMag/artic1es/ hermanmay 2000).
V Republice Srbské (RS) přinesla speciální komise v roce 2002 první výsledky velmi rozsáhlé studie, která zcela odmítla to, co o "genocidě" v Srebrenici většinou hlásil oficiální Západ a média muslimsko-chorvatské federace v BaH. Studii připravilo Centrum pro dokumentaci Republiky Srbské, jako ,,zprávu o případu Srebrenica" (Banja Luka, září 2002). Zpráva Centra pro dokumentaci vyvolala šok oficiálního Západu, u úřadů muslimsko-chorvatské federace. Nejvyšší představitel Západu v BaH Paddy Ashdown ostře zareagoval, zpráva byla napadána ze všech stran, vysmívali se jí, nakonec ji zakázali. A už v červnu 2004 vláda RS pod obrovským tlakem "nejvyššího západního gazdy" v BaH Paddy Ashdowna vydala jiné prohlášení, které v hlavních rysech odpovídá úředním postojům Západu, jeho výmyslům, i když jako údajný počet pozabíjených Muslimů udává "několik tisíc". Ale teď se zase hlásí různí poctiví novináři i činitelé Západu, kteří kulturním tónem popírají různé výmysly Západu i místních muslimsko-chorvatských úřadů o událostech kolem Srebrenici.
Špatněl Carlos Martinez Branco, bývalý člen UNMO (United Nations Military Observers - Vojenští pozorovatelé OSN), pokládá události v Krajině (chorvatské operace "Záblesk" a "Bouře") spíš za akci s genocidním úmyslem, než srbské akce kolem Srebrenici. Říká to v článku ,,Byla Srebrenica podfuk (hoax)? - "Zpráva očitého svědka bývalého vojenského pozorovatele OSN":_" V Krajině uskutečnilo chorvatské vojsko masové zabíjení všeho srbského, naco přišlo. V tomto případě zachovala média absolutní ticho navzdory skutečnosti, že se tu genocida odehrávala během tří měsíců. Cílem akce v Srebrenici byla etnická čistka a ne genocida, která se uskutečnila v Krajině, kde chorvatské vojsko decimovalo vesnice... "
Diplomat-gangster Richard Holbrooke si dovolil udělat jeden nevkusný "vtip", když nazval vyhnání 200-250 000 Srbů z Krajiny i Západní Slavonie a masakr těch, kteří včas neutekli, "neúmyslným vyhnáním". Během operace "Bouře" bylo zabito 1 205 civilistů, z toho 358 žen a deset dětí (www.veritas. org.yu).
HRA S POČTY MRTVÝCH V BOSNĚ A HERCEGOVINĚ
Západní média, západní státníci, různí zpravodajové a reportéři jako by závodili v tom, kdo ohlásí větší počet mrtvých jako následek válečného dění v BaH, jako údajný následek činnosti Srbů. Výmysly byly někdy skutečně fantastické. Tato otázka byla vícekrát významným předmětem rozhovorů s generálem Mladićem, jehož doslova šokovaly vymyšlené počty těch, kteří údajně zahynuli, kteří byli zabiti (pochopitelně že byli udáváni jen Muslimové, částečně i Chorvati). Velmi se divil tomu, kdo to tak vymýšlí. "Nositelka rekordu" i tady, jako i v počtech údajně znásilněných Muslimek, byla již dříve uvedená česká reportérka Jitka Obzinová. Pod vlivem údajů sarajevských úřadů hlásila 11. července 1993 ve večerních TV zprávách v 19.30, že dosud v BaH zahynulo 500 000 lidí (nemyslela tím osoby, které utrpěly zranění nebo zahynuly, anglicky casualty?). V prosinci 1992 (byl to začátek krvavých bojů mezi Muslimy a Chorvaty) hlásila vláda v Sarajevu 128 000 ztrát s dodatečným vysvětlením, že z toho bylo přes 17 000 mrtvých. Většina ostatních byli nezvěstní. Senátní komise USA 18. srpna 1992 hlásila, že ve východní Bosně bylo prokázaně zabito 35 000 Muslimů. Anglický spisovatel Edd Vulliami ve své knize "Údolí pekla-Porozumění bosenské válce" (Praha, Naše vojsko, 1994) citoval Senadu Krezo, mluvčí sarajevského Ministerstva informací, že v BaH zahynulo 300 000, zatímco předtím samotné ministerstvo, i sama Senada, mluvily o 200 000 zahynulých. Nikdo na Západě to neprověřoval, nikdo se neptal, odkud má Senada tato čísla. Oficiální Západ to bral jako jasnou, hotovou věc. Český historik docent Jan Pelikán nazval ve své recenzi knihu "Neporozumění války v Bosně".
Je smutné, že v různých výmyslech o počtech mrtvých účinkovala i známá organizace "Lékaři bez hranic" (není divu, když v ní býval jako vedoucí osobnost Francouz Bernard Kouchner, velký nepřítel Srbů). Lékař Simon Mardel napsal v roce 1993 zprávu, podle níž denně v Srebrenici umírá 20 až 30 lidí (více méně následkem válečného dění), což by měsíčně bylo 600-900 a ročně 7 200 - 10 800 lidí, a to absolutně nebyla pravda. Sám Orić říkal, že měl za 2 1/2 roku 1 912 zabitých (N. Orić: -"Srebrenica svědčí a žaluje - Genocida Bosňanů ve východní Bosně, duben 1992 - září 1994, Komuna Srebrenica, Srebrenica-Malmo-Ljubljana, 1995). Dále viz M. Ivanišević: Srebrenica July 1995. ln Search ofTruth (V hledání pravdy), (Hrišćanska Misao, Beograd, 2008).
Do roku 1995 byl počet 250 000 mrtvých v BaH pokládán za oficiální přesný údaj sarajevské vlády. Tento údaj podle amerického generála Ch. Boyda vláda v Sarajevu zmenšila na jaře 1995 na 145 000, zatímco bývalý zaměstnanec amerického Ministerstva zahraničí (State Department) George Kenney prohlásil (The Bosnian Calculation /Bosenské počty/, The New York Times Magazine, 23. dubna 1995), že celkový počet ztrát v BaH byl od jara 1992 do začátku roku 1995 mezi 25 000 až 60 000 mrtvých. Britská zpravodajská služba mluvila 050-60 000 (1994) mrtvých, analýzy CIA hlásily desítky tisíc mrtvých (S. Trifkovich, Chronicles, srpen 1996).
Americký čtyřhvězdičkový generál Charles Boyd, zástupce velitele americké armády v Evropě, odhadl uvedené ztráty na 70-100 000 mrtvých („Making Peace with the Guilty"/"Dělání míru s vinníkem"/, Foreign Affairs, září-říjen 1995).Ve svém článku se Boyd táže, zda počet mrtvých může po 38 měsících války vůbec udělat z obžaloby o genocidě relevantní předmět politické debaty. Zde nutno připomenout, že velký dezinformátor Bill Clinton ve svém projevu pro Američany 27. listopadu 1995 opět mluvil o 250 000 mrtvých. Americký ministr obrany WilIiam Perry během slyšení před senátním výborem (7. července 1995) prohlásil, že podle jeho nejpřesnějších odhadů bylo v BaH během 1992 130 000 mrtvých, v 1993 12 000 a v 1994 už jen kolem 2 500 (130 000 + 12 000 + 2500 = 144500). Ve svém prohlášení pro Sněmovnu reprezentantů USA Perry (18. října 1995) zase uvedl, že během 3 ~ roků války v BaH zahynulo přes 200 000 lidí. Tak kdo lže a kdo mluví pravdu?! Když se mluvilo o těchto údajích, Mladić byl, může-li se to říct, velmi nešťastný. Jeho poznámka k tomu byla přibližně následující:
-" Vždyť oni (bosensko-hercegovští Muslimové a Chorvati) jako by závodili, kdo řekne, že bylo zabito víc jeho lidí. Jako by říkali čím více, tím lépe pro nás. Nejhorší na tom je, že je v tom podporují jejich "šéfové, gazdové, ze Západu". Naštěstí je i na Západě nemálo poctivých chlapů, kteří světu hlásí, že ti velcí "gazdové" a jejich bosensko-chorvatští vazalové lžou. Jen je bohužel, jejich hlas méně slyšet! Nemají tolik peněz, aby zaplatili různým agenturám. Nemohou umlčet ty" velké gazdy".
Mladićovi udělal autor radost, když mu řekl, že našel "Závěrečnou zprávu komise expertů (o znásilňování) Rady bezpečnosti OSN" (27. května 1994). Tato zpráva zjistila "pouze" 108 dokumentovaných případů znásilnění. Další důvěryhodné zprávy dávaly podobné výsledky s nevelkým počtem stovek. Co je to ale proti neuvěřitelným podvodným údajům o mnoha desetitisících údajně znásilněných Muslimek i Chorvatek z muslimsko-chorvatských zdrojů, od Silajdžiće a jemu podobných po Newsweek, německé, americké, britské, francouzské časopisy atd. Jako pokus, aby alespoň trochu zvýšil počty muslimsko-chorvatských propagandistů, tak nečekaně snížené Závěrečnými zprávami expertů OSN, změnil program DePaulovy univerzity za velké pomoci Sorose počty muslimsko-chorvatských propagandistů na „pouhých" 500 až 1673 (cit. P. Brock, 2006).
-"Na tom je vidět strašlivá moc propagandy. Copak ti naši nepřátelé klesli na tak nízkou úroveň morálky, aby dělali z neštěstí vymyšleného počtu znásilněných žen body pro svou propagandu? Domnívám se, že jste jednou citoval nějaký poctivý západní pramen, když jste řekl, že se informace stalv zbožím, které můžete nejen koupit, ale které můžete i vyrábět, vlastně vymýšlet, falzifikovat a prodávat," podotkl k tomu Mladić.
V pozdější studii (2004) vlády Norska počet zahynulých v BaH činí kolem 80 000, zatímco studie ICTY v Haagu ohlásila 102 000 mrtvých. Počet vojáků, kteří zahynuli, byl kolem 50 000, a to Chorvatů 6000 (12 %), Muslimů 28 000 (56 %) a Srbů 16000 (32 %). Muslimští vojáci byli hůř vycvičeni. Zatímco na Srby útočili Muslimové i Chorvati, na Chorvaty Muslimové i Srbové, na Muslimy Chorvati, Srbové, ale i Muslimové, například v bojích kolem Veliké Kladuše (západní Bosna). Počet zabitých civilistů byl u Chorvatů a Muslimů kolem 38 000, u Srbů 16 700.Tato čísla odpovídají zhruba početním stavům ze sčítání lidu v roce 1991.
Údaje, které zřejmě odpovídají skutečným počtům mrtvých (zabitých), jsou ty, jež byly vytištěny spolu s jejich jmény, rokem narození a smrti, jménem otce, ve dvou malých knížkách (2005), a to jedna pro Sarajevo a druhá pro Srebrenicu a Bratunac s okolím. ,,Kniha mrtvých Srbů ze Sarajeva", kteří zahynuli během let 1992-1995, obsahuje jména 5 515 Srbů, zatímco knížečka "Kniha mrtvých Srbů ze Srebrenici, Bratunce" obsahuje i jména obětí Z Hadžićů (344), Olova (89) i Kladnje (110), celkem 3 262 Srbů. Tento počet představuje 880 vojenských osob a policie (milice), 2 382 byli civilisté. Obě knížečky vydalo Centrum pro vyšetřování zločinů na srbském národě v Bělehradě.
Stále více se objevuje zpráv, které usvědčují z dezinformacÍ až lží média i státníky Západu a jeho satelitů v době války v Jugoslávii. V Czech Free Press vyšel 28. dubna 2010 článek A. Wilcoxsona Silně navýšený počet obětí "obléhání Sarajeva" (http://www.czechfreepress.cz). Ztráty civilů v Sarajevu (1992-95) činily polovinu z dosud udávaných 10-12 000, tj. 5 604. Vojenské ztráty byly 8 407 mrtvých. Zpráva udává rozzlobeného generála P. Morillona, velitele UNPROFORu, protože protisrbské jednotky v Sarajevu svá děla umisťovaly na místech, kde budou při srbské odvetě největší civilní oběti. Kam umístila zpráva mrtvé z tří výbuchů v Sarajevu, organizovaných sarajevskou vládou (Ulice Vase Mikina, Markale I, Markale II)? Je nutno podtrhnout, že válku, ničení a zabíjení v BaH, její odtržení od SRJ, organizovali a zahájili předáci tamních Muslimů a Chorvatů, i proti vůli řady svých soukmenovců.
Po smutném přehledu o skutečných nebo dost vymyšlených počtech mrtvých (zabitých) v oblasti BaH někdejší Jugoslávie bude asi dobré citovat článek, který vyšel 21. srpna 2009 v anglickém časopise The Economist "V oblasti bývalé Jugoslávie se rodí nová Jugosféra" (podle časopisu ISKRA z října 2009, který vychází v Anglii). Je citován text z ISKRY:
-"Od Slovinska do makedonské hranice s Řeckem, toho má většina lidí hodně společného, dokonce i když o tom nevykládají. Každý den se spoje mezi nimi, přervané v 90. letech, pomalu obnovují. Jugoslávie dávno zmizela; na jejím místě se vynořuje Jugosféra... Jugosféra má kořeny ve společných zkušenostech, obchodu a byznysu. Většina bývalých Jihoslovanů - Bosňané, Srbové, Černohorci i Chorvati - mluví stejným jazykem s menšími variacemi. Mnoho Makedonců i Slovinců ještě stále mluví jazykem nebo rozumí jazyku, který se nazýval chorvatsko-srbský (vlastně srbochorvatský podle dohody ve Vídni z roku 1850)... Mají rádi stejnou hudbu a stejnou stravu. Politické, náboženské a etnické rozdíly jsou i dále přítomny... K velké nelibosti čelných představitelů chorvatské hudby znějí na přijímačích mnoha mladých Chorvatů nejnovější srbské písně... Chorvati se na vás dívají zamračeně, ptáte-li se jich na Jugosféru. Ne proto, že by si ji nepřáli. Jednoduše jim neodpovídá název, protože jim připomíná zem, od které se odtrhli... V příštích několika letech bude podle mínění časopisu důležité, aby se konzolidovalo to, co lidé mají společné... "
Proč to nepochopili "mocní" ze Západu a místní "mocní" v Jugoslávii dříve, než tuto úspěšnou a multietnickou zemi rozbili a vyvolali krvavou občansko-etnicko-náboženskou válku s hrůzným zvýšením mezietnické a mezináboženské nenávisti u mnohých? Na konci je však nezbytné uznat, že velká většina Černohorců, Makedonců a Srbů tuto válku nechtěla. Muslimové z BaH, jejichž nemalý počet byl projihoslovanský, se dali obalamutit slovy o islámu a sliby ze zahraničí. Proč Fikret Abdić udělal tu chybu a "daroval" své volební vítězství fundamentalistovi Alijovi lzetbegovićovi, který Bosnu a Hercegovinu přivedl do války a téměř nenávratně zhoršil mezietnické vztahy? Jak vysvětlit velmi "neootomanská" prohlášení tureckého ministra zahraničí Dr. Ahmeta Davutoglu během jeho krátké návštěvy Sarajeva v říjnu 2009, plné významných projevů? Znělo přitom mnoho chvály otomanské (turecké) říše, obzvláště v 16. století, kdy Balkán podle ministra prožíval svůj nejlepší věk, protože byl pod tureckou vládou. -,,Balkán je důležitá geopolitická nárazníková zóna mezi Západem a Východem, mezi Severem a ]ihem," prohlásil Davutoglu, podněcující ambice islámu v BaH, na Kosovu a Metohiji i v Albánii. Kam to jde dnešní Turecko? Může si dovolit tak vychvalovat hrozné turecké panství na Balkáně?
Je ovšem nutné zde připomenout pozitivní roli Turecka pod vládou Kemala Atatürka (1923-38), který zavedl sekulární správu v zemi a jenž byl s králem Jugoslávie Alexandrem I. Karadjordjevićem autorem Balkánského paktu (1934). Kemal Atatürk si velmi vážil Srbů, s králem Alexandrem navázal velmi přátelské vztahy během jeho návštěvy Turecka v roce 1933. Když přijímal prvního velvyslance Jugoslávie, Kemal Atatürk prohlásil: -,Jsem šťasten, že přijímám představitele nejstatečnějšího národa světa, před kterým bledne i sláva Sparty..." Vztahy Turecka s Řeckem nebyly od vypuzení statisíců Řeků Tureckem z Malé Asie zdaleka tak dobré.
Při náhodném prohlížení starých rodinných obrázků našel autor obrázek své matky z 2. poloviny 30. let 20. století. Na něm několik lidí pikniku je v nějaké zahradě v turecké Smyrně, mezi nimi i autorova maminka. Všichni jsou veselí, smějí se. Byla to turistická návštěva Srbů u svých muslimských "bratrů" v Turecku, kteří se tam přestěhovali začátkem 20. století z krajů někdejší Jugoslávie, většinou z Bosny a Hercegoviny či z Makedonie. Velmi dobře mluvili srbsky. Nakolik si autor vzpomíná na líčení své matky, jejich hostitelé při pikniku tvrdili, že jsou srbského původu. Přes 500 let trvající nepřátelství, válčení mezi Srby (bezprávní rajou) a Turky (okupanty) se jeho maminka a všichni z celé turistické skupiny cítili jako doma. Tady si autor vzpomněl na další Mladićova slova:
-,Já před vámi tady, Dobro a Rajko, proklínám všechny, kteří vyvolali to, že mezi námi zase teče krev a že se opět zrodila a zvětšila strašná nenávist. Kdo to potřeboval? Kdo to chtěl, aby se všichni zase víc nenáviděli? Pořád vidím před sebou zpustošené vesnice, zabité lidi, zničené domy, smutné obličeje, slyším pláč. Jako voják jsem to viděl příliš často. Proč rozbili úspěšnou, multietnickou Jugoslávii?" Tak nějak to smutně řekl generál.
Ani v USA, ani v britských médiích nenašla zasloužené uplatnění informace Bernarda Kouchnera, jinak velkého a nepoctivého nepřítele Srbů, o tom, co mu měl říci umírající Alija Izetbegović. Kouchner se ho znovu zeptal na srbské koncentrační tábory v BaH. Alija mu prý odpověděl, že to byly velmi zveličené informace, aby přinutili Západ (NATO) bombardovat Srby. Tuto odpověď zveřejnil ve svém přehledu o Srebrenici i americký profesor E. Herman. Jinak se podrobnosti o tom nacházejí v pamětech B. Kouchnera .,Les Guerriers de la Paix" (Válečníci míru) (Grasset, Paris, 2004). I podle těchto informací je mnohem snazší odpověď na položenou otázku CUl BONO, proč se objevilo tolik lží, proč je tolik podporoval Západ a muslimsko (bosensko)-chorvatská federace.
Před 5 lety dostal autor od jednoho svého přítele v USA knihu o 567 stránách "The 9/11 Commission Report" (W. W. Norton&Co, New York, 2005), s podtitulkem "Závěrečná zpráva Národní komise o teroristických útocích na Spojené státy". Na str. 58, v textu o šíření teroristické organizace al-Kajdá, je uvedeno: -"Tato síť obsahovala větší obchodní podnik na Kypru; filiálku služeb v Záhřebu: kancelář .,Mezinárodní dobročinné organizace" v Sarajevu, která podporovala bosenské Muslimy v jejich konfliktu se Srbskem a Chorvatskem...: centrum pro pomoc muslimskvm vzbouřencům v Čečensku (jako nevládní organizace v Baku). Dva saúdští Arabové Chálid al Mihdhar a Nawaf al Hazmí (str. 155), vybraní bin Ládinem a Chálidem Šejk Muhammadem (v knize jako KSM) pro sebevražedné akce, byli už zkušení mudžahedínové. V roce 1995 bojovali v Bosně. Již v roce 1999 byli vybráni "pro leteckon operaci" v USA, plánovanou na rok 2001, kdy se účastnili operace únosu letadla "flight" 77. Všechny fotografie únosců letadel 11. září 2001 (lety 11,77,93, 175) jsou na str. 238-239. Jak se Západ smířil s tím, že to byli ještě před několika lety jeho "dobří spojenci" v boji proti Srbům a ještě předtím proti Rusům v Afghánistánu! Jak byli vůdcové Západu a jejich média krátkozrací, dokonce hloupí, že mohli uvěřit těmto lidem! Autor si zase vzpomněl na své hovory s Mladićem, který mu opakovaně říkal, že Západ, a obzvláště USA, byl neuvěřitelně naivní až dokonce hloupý, když věřil (a věří) lidem kolem mudžahedínů.
Po vynuceném odchodu mudžahedínů z BaH pod tlakem Západu po Daytonu v prosinci 1995 přece jen nemálo mudžahedínů zůstalo v zemi, tisíce z nich (!) dostaly bosenské občanství, stovky se jich oženily s mladými Bosenkami a jako "bosenští zeťové" tam i zůstali. Západ velmi pomohl fundamentalistům (islamistům), aby si organizovali "své" místo pro setkání, dokonce i pro jakési "poutě", na základě propagandistického podvodu o Srebrenici, na tamním mezarju (hřbitově). Existuje vůbec lepší místo ke vzniku a růstu mezietnické a mezináboženské nenávisti?
Po přečtení "Hovorů s generálem Mladićem", po připomenutí všech nepravostí až zločinů, které napáchala organizace NATO (a ti, kteří jí vládnou) při likvidaci Jugoslávie, se vším toto doprovázejícím ničením, zabíjením, mrzačením a nedůstojnými výmysly, je dobré na konec uvést, jak NATO pošlapalo svou vlastní Chartu, jejíž článek I ze dne 4. dubna 1949 zní:
-"Strany se zavazují, jak bylo vyloženo v Chartě Spojených národů,
že vyřeší jakýkoliv mezinárodní spor, ve kterém by mohly být angažovány, mírovými prostředky takovým způsobem, aby nebyly ohroženy mezinárodní mír a bezpečnost a spravedlnost, a že se ve svých mezinárodních vztahů zdrží hrozby nebo užití násilí jakýmkoli způsobem, který by neodpovídal záměrům Spojených národů..."
Knihu „Hovory s generálem Mladićem“, včetně publikace „Necenzurované obrazy z dějin Kosova a Metohie,II, si můžete objednat na tel. č. 602 711 206, nebo emailem na adrese: awiw@wo.cz
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz